Sociální styk

Sociální styk se jako mezi dvěma póly uskutečňuje mezi společenským prostředím a jednotlivcem. Má tři základní složky: sociální percepci, sociální interakci a sociální komunikaci. [1]

Úvod

  • sociální percepce (vnímání a poznávání světa kolem nás, zahrnuje vytváření obrazu o okolí, partnerovi i o člověku samotném). V pedagogické interakci, tedy interakci probíhající v pedagogickém prostředí, rozumíme pod pojmem sociální percepce například způsob, jak učitel vnímá žáka a žák učitele, jak vnímá jeden učitel rodiče a navzájem, jak vidí ředitel učitele, dále jak učitel vnímá celou třídu jako určitou sociální skupinu, jak žáci určité školy vnímají učitelský sbor, rodiče učitele atd.;[1]
  • sociální interakce (něco se mezi účastníky interakce děje, vznikají určité vztahy, které tvoří další rovinu styků, tj. setkání). Jde tedy o souhrn působení, styku mezi jedincem a jeho sociálním prostředím. Nejsilnější místo v sociální interakci zaujímá styk interpersonální. Tento styk může být s převažujícím jednostranným působením subjektů, ale častěji jde o působení oboustranné, kdy oba subjekty jsou aktivní, navzájem se ovlivňují, může docházet ke kooperaci, soupeření, vzájemné pomoci, soutěžení i hře;[1]
  • sociální komunikace (účastníci sociální interakce si již něco sdělují, je prostředkem interakce, lidé se navzájem dorozumívají).[1]

Sociální percepce

[2]

Sociální interakce

Interakce je vzájemné působení jedné osoby na druhou. Člení se na pozitivní a negativní. K sociální interakci dochází všude kolem nás, naše každodenní zvyky a interakce s jinými lidmi, do nichž vstupujeme - strukturují a utvářejí naše chování. K sociální interakci může docházet také nepřímo, zprostředkovaně - prostřednictvím korespondence, počítače, mobilního nebo pevného telefonu. Z hlediska subjektů vstupujících do interakce :[3]

  1. jedinec – jedinec
  2. jedinec – malá skupina
  3. malá skupina – malá skupina

V sociální skupině mohou vzniknout tyto formy sociální interakce :[3]

  • Koakce znamená, že členové skupiny pracují na určitém úkolu: relativně nezávisle, bez spolupráce, rivality a soutěžení.
  • Kooperace se vyznačuje tím, že členové skupiny spolupracují při dosahování určitého cíle, necítí při tom rivalitu a ani nesoutěží.
  • Rivalita spočívá ve snaze zvýšit nejen své dosavadní výsledky, ale zároveň se snaží snížit zásluhy partnera, resp. všech ostatních.
  • Soutěžení jako motivace - často přechází do rivality, je to úsilí zlepšit své výsledky a tak překonat jiné osoby ve skupině, převažuje zde konkurence.

Sociální komunikace

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 VALIŠOVÁ, Alena, Hana KASÍKOVÁ a Miroslav BUREŠ. Pedagogika pro učitele. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2011, 456 s. ISBN 978-80-247-3357-9.
  2. Sociální vnímání (percepce) [online]. 2007 [cit. 2016-1-5]. Dostupné z: http://www.svkhk.cz/svkhk/u-nas-pdf_archiv/756.pdf
  3. 3,0 3,1 Sociální interakce [online]. ČADILOVÁ Olga, Mgr, 2009 [cit. 2016-1-5]. Dostupné z: http://www.szsmb.cz/admin/upload/sekce_materialy/sociÁlnÍ__interakce.pdf

Použitá literatura

Externí odkazy

Související články

Zdroje obrázků

Klíčová slova

sociální kompetence, sociální interakce, pedagogická komunikace, sociální dovednosti, verbální a neverbální komunikace