Pojednejte o vývoji katalogizačních pravidel v České republice

Od vytvoření samostatného státu v roce 1918 bylo v České republice vydáno a jmenné zpracování více či méně ovlivnilo sedm instrukcí, které se od sebe výrazně liší, tak, jak se od sebe liší celosvětově známé instrukce, z nichž české instrukce vycházely. Českou katalogizační praxi v průběhu 20. století významně ovlivnily Pruské instrukce, Sovětské instrukce a Anglo-americká pravidla.

Katalogizační pravidla do roku 1950

  • Oficiální instrukcí v období celé předmnichovské republiky a dále až do roku 1950 byla Pravidla katalogu základního (lístkového abecedního seznamu jmenného) s dodatkem o popisu spisů drobných vydaná v roce 19252.
  • Pravidla vypracoval ředitel Veřejné a univerzitní knihovny v Praze (dnešní Národní knihovny ČR) Jaromír Borecký.
  • Pravidla vznikala v době silného německého vlivu na české knihovnictví a je logické, že jsou silně závislá na pruské katalogizační instrukci z roku 18993.
  • 1921 vyšla Pravidla, jimiž se řídí budování abecedního seznamu jmenného.
  • Autorem pravidel byl Zdeněk V. Tobolka, tehdejší ředitel knihovny Národního shromáždění (dnešní Parlamentní knihovny) a pravidla vycházela především z potřeb této instituce.
  • Počítalo se však i s jejich uplatněním ve všech administrativních knihovnách, které měly společně vytvářet souborný katalog.
  • Díky své jednoduchosti našla pravidla širší uplatnění v řadě veřejných knihoven.

Situace po roce 1948

  • Po roce 1948 vznikla potřeba vydání nových pravidel.
  • Důvody byly věcné (existující instrukce již byly zastaralé), ale také ideologické - knihovník se stává aktivním politicko-výchovným pracovníkem a propagátorem hodnotné literatury uložené v knihovně, podle sovětského vzoru byla pravidla třeba zrevidovat.
  • V této atmosféře vycházejí v roce 1950 Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu.
  • Instrukce se snažila odpoutat od vlivu pruské instrukce a autoři hledali inspiraci mimo sféru jejího vlivu. Sovětská pravidla nebyla v době přípravy Prozatímních pravidel dokončena, další alternativou (která zpočátku ovlivnila i sovětská pravidla) byla pravidla anglo-americká.
  • Prozatímní instrukce měla pouze dočasný charakter a byla velmi stručná, velkým knihovnám nevyhovovala a kromě hudebnin nepostihovala speciální dokumenty.

Rok 1952 a 1959

  • Absence návodu pro zpracování speciálních dokumentů a počátek rozdělení knihovnictví a dokumentace vedly v roce 1952 ke vzniku další instrukce s názvem Jednotný katalogisační předpis pro literární službu
  • Určené pro odborné (speciální) knihovny a dokumentační pracoviště.
  • Českou katalogizační praxi významně ovlivnila na několik desetiletí Pravidla jmenného katalogu, která vznikla v roce 1959 dopracováním Prozatímních pravidel a byla určena velkým a středním knihovnám všech typů. Vedoucím autorského kolektivu byl Miroslav Nádvorník. Pravidla byla věnována kromě popisu knih i popisu speciálních dokumentů. V rámci celkového politického kontextu není překvapením výraznější orientace na sovětská pravidla.

Od 60. let k osmdesátým

  • 1960 vyšlo zkrácené vydání pravidel pod názvem Pravidla jmenného katalogu pro střední a menší knihovny.
  • 1972 Pravidla jmenného záznamu speciálních dokumentů a analytického popisu.
  • V 60. letech byly zahájeny práce na vytvoření jednotné československé státní normy. Zahrnovala všechny druhy dokumentů a jejich popis na úrovni monografické, seriálové i analytické.
  • Norma byla schválena v roce 1964 (s účinností od roku 1965) a vyšla pod názvem ČSN 01 0195 Bibliografický (dokumentační) a katalogizační záznam.
  • Norma měla být závazná a měla tak sjednotit českou katalogizační praxi, která se většinou opírala o Nádvorníkova Pravidla jmenného katalogu.
  • Nebyla však závazným předpisem, proto v jednotlivých knihovnách vznikaly při jejich aplikaci četné rozdíly.
  • Pravidla jmenného katalogu a ČSN 01 0195 platily beze změn po několik desetiletí.
  • Čeští knihovníci měli minimální možnost cestovat a seznámit se s automatizací a výměnou záznamů v zahraničí, neexistovala možnost pravidelně pracovat se zahraničními bázemi dat na magnetických páskách a postupně na CD-ROM.
  • Bolestná chvíle pro katalogizátory, kdy vidí katalogizační lístek „rozbitý“ do polí a podpolí určitého formátu, jehož strukturu se musí naučit společně s komplikovanými pravidly a obsluhou systému, která je popisována v USA v 60. a v Západní Evropě v 70. letech, nastává u nás relativně pozdě - ve druhé polovině 80. let, po nástupu automatizace, s níž souvisí první etapa transformace českých katalogizačních pravidel.
  • Až do této doby zůstala u nás bez odezvy také doporučení ISBD. Výjimkou byla česká národní bibliografie (knihy), kde byla doporučení ISBD experimentálně použita v roce 1982, provozně pak od roku 1983.

Transformace - I. etapa (80. léta-1993, počátky automatizace)

  • V projektu "Automatizovaný systém české národní knižní bibliografie" bylo poprvé použito standardu ISBD.
  • Pracovníci českých knihoven pokládali interpunkci, která se začala objevovat v sešitech národní bibliografie od roku 1983, spíše za kuriozitu, než standard hodný následování.
  • Projekt Automatizovaný systém zpracování fondů - realizovaný v NK v roce 1987 je prvním projektem, kde byla doporučení ISBD cíleně a důsledně promítnuta do databázové struktury.
  • Na Obecnou datovou strukturu navazuje v roce 1989 Výměnný formát pro bibliografický (dokumentační) a katalogizační záznam, který je jádrem systému MAKS (Modulární automatizovaný knihovnický systém). MAKS se stal základem pro automatizaci několika stovek českých knihoven.
  • Při tvorbě Výměnného formátu vycházeli autoři z formátu UNIMARC. Byla nastolena otázka: UNIMARC či národní formát? Plné využití formátu UNIMARC nebylo možné, protože stávající systém zpočátku umožňoval využití maximálně 99 polí, neumožňoval použití opakovatelných podpolí v rámci polí a indikátorů.
  • Prostřednictvím systému MAKS se podařilo doporučení ISBD prosadit poněkud kuriózním způsobem do praxe českých knihoven podstatně dříve, než vyšel v roce 1993 první oficiální překlad.
  • Při přípravě systému MAKS se jasně projevila zastaralost pravidel i normy z šedesátých let a byl nastolen problém nových pravidel. Otevřená zůstávala zejména otázka záhlaví, kterou se doporučení ISBD nezabývají.
  • Z „velkých“ instrukcí se jevila jako nejpřijatelnější v této době Anglo-americká pravidla, k jejich přijetí jsme však potřebovali teprve dozrát.
  • Rychlé řešení slibovala revize normy ČSN 01 0195. Práce na revizi probíhaly průběžně již řadu let a podíleli se na ní pracovníci českých i slovenských knihoven.
  • Na konci 80. let byly práce na revizi normy ukončeny a v roce 1990 byla schválena s účinností od roku 1992. Revidovaná norma vyšla pod změněným názvem Bibliografický záznam.
  • Právě silný vliv a postupné odmítnutí vlivu pruské i sovětské instrukce v minulosti nepochybně vyústil v rezervovaný postoj k dalšímu „velkému vzoru“, tentokrát instrukci anglo-americké. Kolektiv čtyřiceti autorů, v čele s Hanou Vodičkovou vybavenou skvělou teoretickou znalostí nejrůznějších katalogizačních instrukcí, vytvořil úctyhodné dílo v rozsahu 597 stran pod názvem Pravidla jmenného popisu, která měla být vydána v roce 1993 a nahradit Pravidla jmenného katalogu z roku 1959. Pravidla jmenného popisu však nikdy vydána nebyla, přestože byla koncipována progresivně.

Transformace - II. etapa (1994- )

  • Závěry diskusí - je nutné se orientovat na mezinárodní výměnu záznamů => pozastavení prací na vlastních pravidlech, nutnost přeložit AACR2R.
  • Český překlad AACR2R vydaný v roce 1994.
  • Slovenský překlad formátu UNIMARC (slovenský překlad vydání z roku 1987 vyšel v roce 1994), český překlad vydání z roku 1987 nebyl s ohledem na avizované nové vydání dokončen, český překlad verze z roku 1994 vyšel až v roce 1996
  • Český překlad ISBD (G, M, S), ostatní překlady vznikaly postupně.
  • Postupně byl přeložen a vydán též UNIMARC/Autority26) a Příručka k AACR2R.
  • V roce 2004 přechod na formát MARC 21.

Resource Description and Access

  • Vydána v červnu 2010.
  • Nová pravidla byla testována od roku 2011, počínaje rokem 2013 je zavedly knihovny v USA, Kanadě, Velké Británii, Austrálii a Německu. V České republice, kde se implementací RDA zabývá Národní knihovna České republiky, byl přechod na RDA zahájen 1. května 2015.
  • Rozdíl mezi RDA a AACR je strukturální. Pravidla RDA se totiž zakládají na tzv. "Funkčních požadavcích na bibliografické záznamy", resp. Functional Requirements for Bibliographic Records (FRBR).
  • Katalogizační pravidla RDA vznikla na základě konference International Conference on the Principles & Future Development of AACR v Torontu v roce 1997, jejímž cílem bylo vytvořit jednotná pravidla uzpůsobená pro použití i mimo angloamerický kulturní okruh a usnadnit tak mezinárodní výměnu bibliografických údajů a dat.

Zdroje

Reference


Související články

Klíčová slova