Referenční a rešeršní služby v knihovnách, jejich uživatelé, typologie, etapy tvorby rešerše, možnosti rozvoje ve virtuálním prostředí.

Verze z 20. 1. 2017, 11:54, kterou vytvořil Eva.Mertova (diskuse | příspěvky) (Definice, stručná historie, základní teminologie)

Referenční služby (z angl. reference services) jsou "informační služby, jejichž hlavním cílem je poskytování informací o informačních zdrojích nebo jiných pramenech informací, které jsou relevantní z hlediska požadavku konkrétního uživatele."[1] Referenční služby patří do kategorie veřejných knihovnických a informačních služeb, které jsou definovány v zákoně č. 257/2001 Sb. § 4[2]Název odvozen od slova reference (zpráva, dobrozdání, doporučení, posudek).[3]

Stručně z historie referenčních služeb

První zmínky o referenčních službách se objevují až na konci 19. století v amerických veřejných knihovnách. V roce 1876 publikoval Samuel Swett Green (1837-1918) článek, ve kterém instruoval uživatele jak nejlépe mohou využívat služby knihovny. V souvislosti s rozvojem referenčních služeb v knihovnách začali odborníci tuto problematiku detailnějí zkoumat a definovat. Jednu z prvních definic vytvořil v roce 1891 William B. Child: "Referenční práce je prostě pomoc knihovníka čtenáři i při seznamování se s komplikovaným katalogem, v odpovídání otázek, v krátkosti poskytnutí všeho, co je v jeho silách, aby umožnil přístup ke zdrojům knihovny, za kterou je odpovědný.

Ve 20. století procházely referenční služby dynamických vývojem, protože došlo k významnému posunu směrem k uživateli. Významným mezníkem ve vývoji referenčních služeb byla konference ALA v roce 1992, kde se hovořilo nejen o poskytování referenčních služeb, ale i o jejich analýze a hodnocení.

Základní terminologie

S pojmem referenční služby úzce souvisí následující pojmy.

  • Reference and User Services Association (RUSA) - speciální oddělení American Library Association, ustanoveno v roce 1972, zabývá se propagací a dodáváním referenčních a informačních služeb, vydává časopis
  • Referenční rozhovor – vede k upřesnění požadavku
  • Referenční dotaz - otázka od uživatele
  • Rychlá reference – odpověď na dotaz formou jednoduché přímé odpovědi
  • Hloubkový referenční dotaz – komplikovanější dotaz, knihovník prohledává více dbází, je nutné dotaz konzultovat s uživatelem a specifikovat jej
  • Rešerše – soupis literatury k danému tématu
  • Referenční sbírky a materiály – dokumenty umístěné blízko ref. pultu, systém katalogů a databází, všeobecné či specializované encyklopedie, základní příručkové knihy z různých oborů, jazykové slovníky, věstníky, sbírky zákonů, aj., informační zdroje z regionu, jiné zdroje dle typu knihovny, pouze prezenční fond
  • Referenční pult – místo kde referenční knihovník vykonává svou práci, v mnoha knihovnách kontaktní místo, kde uživatel sděluje své dotazy
  • Referenční knihovník
  • Švejda, Jan. referenční služby. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2017-01-19]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001879&local_base=KTD.
  • ČESKÁ REPUBLIKA. Zákon č. 257/2001 Sb. o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In: Sbírka zákonů. Praha, 2002. Dostupné také z: http://ipk.nkp.cz/legislativa/01_LegPod/knihovni-zakon-257-2001-sb.-a-navazne-provadeci-prepisy/Zakon257.htm
  • Reference. In: Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, c2008-2017 [cit. 2017-01-20]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=reference