Hypothalamus

Verze z 28. 4. 2018, 16:56, kterou vytvořil Marketa.Benesova (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „*malý útvar uložený pod '''thalamem''', od něhož ho dělí sulcus hypothalamicus<br /> *tvoří přední stěnu a dno III. mozkové komory<br /> *je …“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
  • malý útvar uložený pod thalamem, od něhož ho dělí sulcus hypothalamicus
  • tvoří přední stěnu a dno III. mozkové komory
  • je tvořen více než 20 jádry[1]
  • má velmi bohaté reciproční spoje s většinou struktur mozku
  • zejména s: retikulární formací, talamem, limbickým systémem a mozkovou kůrou)[2]
  • spoje hypothalamu jsou aferentní i eferentní[1]
  • nadřazené centrum vnitřních (vegetativních – autonomních) funkcí organismu
  • jako např. činnost srdce, cév, trávícího traktu, produkce tepla, spánek, sexuální aktivity apod.
  • hypotalamus je klíčovým regulačním elementem homeostázy
  • v neuronálních sítích hypotalamu jsou uloženy informace o fyziologických hodnotách veličin vnitřního prostředí (teplota, osmolalita, pH atd.)
  • hypotalamus je neustále porovnává se skutečným stavem
  • pokud se sledované parametry neshodují s žádoucí hodnotou → hypotalamus vyvolá (prostřednictvím autonomního nervstva, endokrinních žláz či motivačních center v limbickém systému) změny vnitřních funkcí[2]

Funkce hypothalamu
Hlad a příjem potravy

  • ventromediálním hypothalamus – centrum sytosti
  • laterální hypothalamus – centrum hladu
  • jsou vzájemně propojené
  • aktivace glukoreceptorů v centru sytosti je zodpovědná za útlum centra hladu
  • naopak při nedostatečné stimulaci je centrum potravy drážděno
  • s pocitem hladu jsou spojeny i vegetativní projevy (hladové kontrakce, sekrece žaludeční šťávy atd.)

Žízeň

  • stimulací osmoreceptorů v hypertonickém prostředí v okolí nukleus paraventricularis dochází ke dráždění centra žízně

Sexuální funkce

  • zajišťovány integrační činnosti hypotalamu jako křižovatky propojující CNS s humorální sekrecí

Sekrece hormonů

  • v nukleus supraopticus po podráždění osmoreceptorů dochází ke zvýšené sekreci vazopresinu (ADH)
  • v nukleus paraventricularis se tvoří oxytocin
  • oba tyto hormony jsou transportovány axonálním transportem do neurohypofýzy, odkud jsou teprve secernovány do oběhu
  • přímo z hypotalamu jsou do oběhu secernovány liberiny/inhibitory:
  • tyroliberin (TRH)
  • gonadotropin uvolňující hormon (GnRH)
  • somatokrinin (GHRH)
  • somatostatin (SST, GHIH)
  • liberin melanotropinu (MRF)
  • MIF (inhibitor melanotropinu)
  • iinhibitor prolaktinu (PIH)
  • liberin luteotropního hormonu (PRF)

Řízení vegetativního nervstva

  • jedno z parasympatických center je lokalizováno v předním hypotalamu, stimulace zadních jader naopak aktivuje sympatikus

Termoregulace

  • zadní hypotalamus řídí reakce na chlad, přední naopak na teplo
  • reakce na chlad je integrována s vegetativní regulací, dochází k uvolňování katecholaminů
  • termoregulačních centra jsou aktivována jak z teplotně citlivých buněk v předním hypotalamu, tak i z periferie (chladové receptory kůže)

Účast na emočních stavech

  • hypotalamická jádra společně s předními jádry talamu a gyrus cinguli tvoří Papezův okruh (součást limbického systému)

Řízení cirkadiánních rytmů

  • rytmická aktivita vytvářená v nukleus suprachiasmaticus[1]

Patologie hypotalamu

  • řídící centrum endokrinních žláz
  • spolu s hypofýzou tvoří funkční jednotku - hypotalamo-hypofyzární systém

Poruchy hypotalamo-hypofyzárního systému

  • Diabetes insipidus
  • onemocnění je vyvoláno nedostatkem vazopresinu (antidiuretického hormonu)
  • objevuje se polyurie
  • množství moči může přesáhnout až 15 litrů za den
  • Adiposogenitální dystrofie (Fröhlichův syndrom)
  • benigní forma je funkční poruchou hypotalamu
  • maligní forma bývá způsobena nádorem hypofýzy nebo hypothalamu
  • první projevy zejména v dětství nebo v období puberty, převážně u chlapců
  • znaky: otylost a zastavení sexuálního vývoje dospívajících dětí[3]
  1. 1,0 1,1 1,2 MYSLIVEČEK, Jaromír. Základy neurověd. Praha: Triton, 2003.
  2. 2,0 2,1 MERKUNOVÁ, Alena a Miroslav OREL. Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. Praha: Grada, 2008.
  3. MAČÁK, Jiří, Jana MAČÁKOVÁ a Jana DVOŘÁČKOVÁ. Patologie. 2., dopl. vyd. Praha: Grada, 2012.