KRUPKOVÁ, J. Tradice a etnografie

Verze z 23. 10. 2014, 19:53, kterou vytvořil Vera.Okenkova (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „Kniha ''Krupková, Jaroslava. Tradice a Etnografie: K úloze tradice ve vývoji kultury. Praha: Karolinum, 1991.'' je součástí povinné či doporučené…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Kniha Krupková, Jaroslava. Tradice a Etnografie: K úloze tradice ve vývoji kultury. Praha: Karolinum, 1991. je součástí povinné či doporučené literatury k předmětům Výroční obyčeje a zvyky a Rodinná obřadnost vyučovaným v rámci magisterského cyklu na Ústavu etnologie FF UK.

Úvod

Zájem o zkoumání tradic se objevuje u odborníků z řady oblastí společenskovědních disciplín - u filosofů, sociologů, teoretiků kultury, archeologů, etnografů a folkloristů nebo u historiků. Základní definice tradice můžeme čerpat například od filosofa Karla Jasperse nebo Arnoldova.

  • Jaspers – „Tradice je považována za společenský jev zahrnující vše, co je biologicky neděditelné, avšak co je dějinnou podstatou lidského bytí.“
  • Arnoldov – „Tradice je nekritické přejímání všech kulturních hodnot z minulosti.“

Tradice může být charakterizovaná jako jev, který obsahuje jak retardační, tak i progresivní složku. V novějším období se tradicí zabývali: Jaspers, Willey, Sampson, Nahodil, Sarsenbajev, Suchanov, Uledov, Vlasov (tradice klasická a moderní), Bernštejn (extrovertní a introvertní) a další.

V rámci Německé demokratické republiky se k pojmu tradici vážou 2 koncepty:

  1. historické dědictví - historikové označují tímto pojmem vše, co kdy v dějinách lidské společnosti existovalo, jak v oblasti materiálního, tak i sociálního a duchovního života
  2. historická tradice - je podstatně užším pojmem, který zahrnuje pouze určitou část historického dědictví: a) výsledky revolučních, demokratických, pokrokových a humanistických lidových snah; b) pozitivní výsledky činnosti vládnoucích vrstev, které sloužily historickému pokroku