John Dewey

John Dewey byl americkým představitelem pragmatismu, který se věnoval filozofii, pedagogice, psychologii, antropologii, gnozeologii, estetice a logice. Přisuzuje se mu kopernikánský obrat v pedagogice. Podle článku 100 nejvlivnějších psychologů 20. st. je 93. nejcitovanějším psychologem 20. století[1]

Život

  • Narozen 20. října 1859 v Burlingtonu
  • Magisterské studium filozofie na univerzitě Jonse Hopkinse - vyučoval ho Charles Sanders Peirce, seznámil se zde s dílem Williama Jamese - ovlivnění pragmatismem.
  • 1894 profesura na katedře filozofie, psychologie a výchovy na Chicagské univerzitě - tam založil laboratorní ústav, ve kterém ověřoval své metody výchovy a vzdělávání.[2]
    • V ústavu byly děti od 4 do 14 let.
    • Vyučování bylo vedeno k živé spolupráci a vzájemné pomoci
  • Během doby působení v Chicagu napsal velmi významný článek My Pedagogic Creed (Pedagogické krédo) a knihu The school and Society (Škola a společnost).
  • 1904 začal učit na Kolumbijské univerzitě a tím vznikla 2 hlavní centra pragmatismu. Zde sepsal jeho nejvýznamnější dílo Democracy and Education (Demokracie a výchova).
  • 1930 odešel do důchodu, ale nadále publikoval a v 87 letech se podruhé oženil. Vychoval 6 dětí a 1 adaptoval.
  • Časté cesty do zahraničí - jeho myšlenky se rozšířily po celém světě
  • 3 roky pobýval v Číně
  • Velký zájem vzbudil v Sovětském svazu, kde vznikl projekt školy kompletně postavený na základě Deweyho myšlenek. Sám Dewey však uznal, že realizace jeho myšlenek v absolutní míře musí nutně ztroskotat.
  • Zemřel 1952 v New Yorku ve věku 93 let na náhlý zápal plic.[3]

Deweyho filozofie

  • Deweyho pragmatismus je často označován instrumentalismem.
  • Důležitá je aplikace poznatků do života.
  • Prvotním úkolem filozofie je vyřešit rozpory mezi vědu a hodnotami (do kterých patří i politika, estetika a etika), které vznikly rozdělením filozofického zkoumání a praktické činnosti.
    • Proto vytvořil teorii zkoumání, která vychází z praktické činnosti.
  • Kritika pasivního poznávání světa - nutnost aktivního experimentování a zasahování do poznávání
    • Popisuje 2 hlavní procesy nutné pro poznání:[4]
  1. fyzické materiální činnosti - jedinec mění objektivní svět
  2. ideální poznávací činnost- jedince poznává různé vlastnosti jevů a předmětů

Koncept reflexního oblouku v psychologii

  • Inspirace W. Jamesem
  • Tvrdil, že obranná reflexní reakce (dítě vidí svíčku, dotkne se, popálí se, ucukne) není jen automatická odpověď na bolest.
  • Pohybová reakce na podnět je součást přizpůsobování se sociálnímu okolí a dítě vnímá svíčku, bolest i svou reakce, čímž získává životní zkušenosti.[5]

Teorie zkoumání

  • Lidská komunikační schopnost umožnuje odvozování.
  • V situaci, při které dochází k transakci mezi organismem a prostředím, ve kterém se právě nacházíme, probíhá proces zkoumání a odvozovací návyky nás poté vedou k lepšímu chápání neurčité situace více určitěji (např. jsme schopni odvodit, že situace je nebezpečná a na základě toho rozhodnout, že musíme prchnout, či jednat)
  • Výsledkem našeho úspěšného zkoumání je poté vědění. Veškeré vědění, které získáváme slouží jako nástroje ze kterých vybíráme ty které momentálně potřebujeme k řešení nového problému. Tímto procesem vznikají nové a nové zkušenosti, které ovlivňují zkušenosti následující.[2]

Vzdělání a výchova

  • Konec 19. století - rozvíjení pedagogického myšlení v USA.
  • Základem pragmatická filozofie, proto je pedagogický proud nazýván pragmatickou pedagogikou (někdy instrumentalismem).
  • John Dewey je považován za zakladatele pragmatické pedagogiky.
  • Své filozofické poznatky aplikoval do výchovy a založil laboratorní školu v Chicagu.[4]

Pedagogické krédo

  • Sepsal v době působení v Chicagu
  • Základní myšlenky jeho teorie
    • Velký důraz na spolupůsobení psychologické a sociologické stránky výchovy. Vychovatel se musí zajímat o dítě, o jeho zvyky, schopnosti, zájmy a individuální potřeby, ale vše musí interpretovat v sociálním kontextu.
    • Výchova by měla být život, nikoli příprava na něj. Škola by měla by fungovat na základě situací z reálného života probíhající mimo školu a naučit žáky rozumě žít. Měla by navazovat na výchovu doma, v okolí, či na hřišti. Učitel nemá žákům přesně určovat ideje, zvyky, má pouze správně vybírat podněty ovlivňující dítě a pomáhat mu správně na ně reagovat. Zkouška by pak měla testovat, jestli je dítě schopné sociálního života a ukazuje na jakém místě se dítě muže plně realizovat a bude nejvíce.
    • Každý předmět ve škole by měl být užitečný do sociálního života (např. historie má ukazovat pokrok v sociálním životě a poučení pro děti).
    • Důležité je učení se na základě zkušeností. Dítě získává stále nové a nové zkušenosti a ty si postupně rekonstruuje jednu na základě druhé.
    • Nemůže si být jisti, co bude za několik let, proto nemůžeme dítě připravovat na budoucí dospělost. Hlavním úkolem školy je naučit jedince přizpůsobování se změnám. Výchova musí být v neustálém pohybu ve směru vývoje a musí se přizpůsobovat sociálním vlivům. Proto je výchova označena za proces a nemá žádný cíl.
    • Dewey velice kritizuje pasivní styl výuky, při které dítě pouze naslouchá a absorbuje informace. To je pro dítě nepřirozené. Výuka má probíhat aktivně a na základě zájmů dítěte. Dítě má přirozenou potřebu se učit, protože si to přeje. Učení je tedy efektivní pouze tehdy jeli aktivní zakládající se na vlastní zkušenosti, a pokud může naučenou věc použít ve svých zájmech.

Škola a společnost

  • Rozšiřuje jeho hlavní myšlenky z pedagogického kréda, nyní již podložené jeho vlastními zkušenostmi z laboratorní školy.
  • Kritika školství postavené na donucovacích metodách
  • Výchova nemá mít cíl, je cílem sama o sobě

Princip pedocentrismu

  • Koperník převedl astronomické centrum ze Země na slunce - Dewey přenáší hlavní centrum z učitele na dítě.
  • Dítě je sluncem kolem kterého se točí výchovné metody. Proto se často pragmatická pedagogika označuje jako kopernikánský obrat v pedagogice.

Learning by doing (učení konáním)

  • učení se aktivním zapojením.
  • Tuto formu učení už můžeme najít u Komenského, který tvrdil, že to co se má konat, se má učit konáním.
  • Dewey pak tuto myšlenku rozšířil i na oblast vědění.
  • Kritika této metody: Mnoho vědění je nemožné naučit se konáním, proto se vyloučilo několik oblastí poznání.
  • Výchova nemá mít cíl, je cílem sama o sobě.

Demokracie a výchova

  • Stěžejní dílo a základním text pragmatické pedagogiky
  • Kritika zastaralé neefektivní herbartovské školy.
  • Dítě má právo na prožití svého dětství, a proto by se mu mělo umožnit úplné prožívání přítomnosti.
  • Chybou školství je neustálé se soustředění na budoucnost a přípravu na dospělost.
  • Výchova = neustále předělávání zkušeností bez daného cíle. Jestliže je cíl přesně daný, stává se příkazem a není pro učitele ani žáka výzvou.
  • Důležitá kapitola pojednává o zájmu a kázni. Působí spolu (ale zájem je upřednostňován) v dosahování cílů
  • Myšlení znamená hledání spojení mezi konáním a důsledky konání
  • Dítě má právo na prožití svého dětství, a proto by se mu mělo umožnit úplné prožívání přítomnosti.
  • Dewey zde popisuje princip vzrůstu – growth.

Vzrůst

  • Počáteční stav je nezralost, kterou Dewey nevidí jako něco záporného, naopak vyjadřuje sílu k schopnosti rozvíjet se.
  • Vzrůst je projevem života a protože život splývá s výchovou, pak tedy i vzrůst splývá s výchovou.
  • Kvalita školní výchovy se posuzuje na základě toho, jakou vyvolává u žáků chuť po vzrůstu a jak je uspěšná v poskytování takových podmínek, které touhu po vzrůstu převedou na konání.

Odkazy

Reference

  1. Haggbloom Steven J., Warnick Renee, Warnick Jason E., Jones Vinessa K., Yarbrough Gary L., Russell Tenea M., Borecky Chris M., McGahhey Reagan, L John, Powell III, Beavers Jamie, & Monte Emmanuelle. The 100 most eminent psychologists of the 20th century. Review of General Psychology, vol. 6(issue 2), undefined. DOI: 10.1037//1089-2680.6.2.139.
  2. 2,0 2,1 Velké postavy západního myšlení: slovník myslitelů /. (1999). (2. vyd., 707 s.) Praha: Prostor.
  3. Cipro Miroslav. (2002). Encyklopedie prameny výchovy: galerie světových pedagogů. (592 s.) Praha: M.Cipro.
  4. 4,0 4,1 Americká pragmatická pedagogika: John Dewey a jeho následovníci. (1990). (1. vyd., 197 s.) Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  5. Dewey John, & Dewey John. The reflex arc concept in psychology. Psychological Review, vol. 3(issue 4), undefined. DOI: 10.1037/11304-041.

Literatura

Klíčová slova

John Dewey, výchova, vzdělání, pragmatická pedagogika