Agresivita

Verze z 17. 11. 2014, 13:36, kterou vytvořil Karolina.Honsova (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''agresí''' (útok, napadení), jejímž…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Agresivita je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou agresí (útok, napadení), jejímž cílem je poškodit, zničit či ublížit.

Dělení

Tím nejzákladnějším dělením agresivního chování je dichotomizace na instrumentální a afektivní agresi.[1]

Afektivní agrese se odlišuje především svojí neplánovitostí a nepřipraveností. Dle své základní charakteristiky je také správně označována jako impulzivní, emocionální či hostilní. Jejím cílem bývá právě ono ublížení nějaké osobě či poničení majetku.

Instrumentální agrese je naopak již předem plánovaná. Ale v tomto případě již toto jednání není cílem, ale prostředkem k dosažení jiného. (Např. kolektivní sporty či šikana)[2]

Dalším častým dělením je na reaktivní a proaktivní.

Reaktivní agrese, která je především afektivní, doprovázená vyšší mírou vzteku a je mnohdy odpovědí na aktuální provokaci.

Proaktivní agrese je na druhou stranu promyšlenější a míra afektivity bývá nižší. [1]

Další

Individuální agrese je vyvolávána konkrétním jedincem.

Kolektivní agresivita je v rámci skupiny. Oběť bývá předem promyšlená, nenáhodná.

Psychotická agrese je důsledkem psychotických příčin, jako jsou bludy, halucinace apod.

Autoagrese je nepřátelské jednání zaměřené vůči sobě. (Např. trhání vlasů, sebevražda)

Verbální agresivita je pojem označující napadení pomocí urážek a jiných slovních napadení.

Biologické faktory

  1. 1,0 1,1 Anderson, C. A., & Huesmann, L. R. (2003). Human aggression: A social cognitive view. In M. Hogg & J. Cooper (Eds.), Handbook of social psychology, 296-323. London: Sage Publications
  2. Gillernová, I. (2000) Slovník základních pojmů z psychologie. Praha: Fortuna