Charakterizujte funkce katalogu, popište jejich vývoj v 19., 20. a 21. století

Katalog je druh sekundárního dokumentu, který obsahuje soubor katalogizačních záznamů, podává obraz konkrétního fondu. Katalog je také uspořádaný soupis nebo bibliografický vyhledávací systém umožňující přístup k údajům a adresám dokumentů v jednom nebo několika fondech.

Druhy katalogů

  • Podle soupisných údajů: jmenný, věcný (systematický, předmětový), názvový
  • Podle rozsahu zaznamenaného fondu: dílčí, generální, souborný
  • Podle určení: služební, uživatelský (čtenářský)
  • Podle druhu dokumentu: komplexní a druhový
  • Podle způsobu zpracování: tradiční (manuálně zpracovaný), elektronický
  • Podle formy: svazkový, lístkový, elektronický

Funkce knihovního katalogu

  • Rešeršní - vyhledávání
  • Bibliografická (indikativní) informovat o existenci literatury týkající se oblasti mých zájmů
  • Identifikační (popisná)- umožňuje zjistit, o jaký dokument se jedná, odlišit ho od ostatních, ujistit se, že je to ten, který chci.
  • Lokační - zpřístupnění fondu, umožňuje zjistit, kde nalezené zdroje jsou, případně za jakých podmínek jsou dostupné.
  • Kolokační (collocation function) - zajistit, aby se blízko sebe vyskytovaly záznamy podobných nebo souvi-sejících dokumentů (např. Různá vydání díla, díla od jednoho autora).
  • Propagační - nabídnout obsah sbírek, i když ho nikdo konkrétně nehledá
  • Evidenční - evidence majetku knihovny

Vývoj cílů katalogu (více ke jménům viz otázka 13) 1. Antonio Panizzi: zavedl zcela nová pravidla v knihovně Britského muzea, dílo je důležitější než vydání – čtenáře zajímá dílo a až poté určité vydání či verze tohoto díla, obhajoba 91 pravidel (1841).

2. Charles Ami Cutter (1837-1903):

  • Umožnit nalézt knihu, u níž je znám: autor, název, předmět.
  • Ukázat, co má knihovna: od určitého autora, o určitém předmětu, v určitém druhu literatury (žánru).
  • Dopomoci ve výběru knihy: co se týče jejího vydání a co se týče charakteru knihy (literárně nebo tematicky).

3.Shiyali Ramamrita Ranganathan (1892-1972) (fasetové třídění, dvojtečková klasifikace)

  • Definoval pět zákonů knihovní vědy (1931).
  • Definoval jak by knihovní katalogy měly být organizován.
  • Ranganathan velmi obdivoval Cuttera, z jeho díla čerpal.

Seymour Lubetzky: 1953 – Cataloguing rules and principles, začal rozlišovat mezi dílem a knihou, Primárně se začal orientovat na obsah knihy, definoval 2 cíle: umožnit uživateli ihned zjistit, zda knihovna má danou knihu a odhalit uživateli katalogu, pod jakou formou autorova jména a která jeho díla, popř. Vydání či překlady knihovna vlastní. Lubetzkeho definice katalogu = druh sekundárního dokumentu obsahující soubor katalogizačních záznamů, který podává obraz konkrétního dokumentového fondu vytvořený podle určitých pravidel. Funkce: lokační, bibliograficko-identifikační, informační (přidaná informace - obsahuje ilustrace apod.) Funkce katalogu podle Pařížských principů (1961) Ovlivnila další vývoj katalogizačních pravidel celosvětově. Katalog by měl byt účinným nástrojem pro zjištění: 1. Zda knihovna obsahuje určitou knihu, určenou: o Svým autorem a názvem o Když autor není v knize uveden, samotným názvem o Když autor a název nejsou vhodné nebo dostatečné pro identifikaci, vhodnou náhradou názvu 2. Která díla: o Má od určitého autora o Vydání určitého díla se nachází v knihovně.

Pro splnění předchozích funkcí by měl katalog obsahovat: • Nejméně jedno záhlaví pro každou katalogizovanou knihu • Více než jedno záhlaví, pokud např.: o Je znám autor pod více jmény o Když je autorovo jméno zjištěno, ale není na titulním listě o Když se na vytvoření knihy podílelo několik autorů či spolupracovníků o Když je kniha přisuzována více autorům o Když kniha obsahuje dílo známé pod různými názvy

Další principy: • Druhy záhlaví, jejich funkce • Odkazy • Volba unifikovaného záhlaví (pro autory, korporace i názvy) • Pravidlo tři a dost, i když se zde připouští tolik záhlaví, kolik je potřeba

Zdroje

Reference


Související články

Klíčová slova