Individuální psychologie: Porovnání verzí

Řádek 8: Řádek 8:
 
== Hlavní body Adlerovy teorie ==
 
== Hlavní body Adlerovy teorie ==
 
=== Komplex méněcennosti ===
 
=== Komplex méněcennosti ===
Podle Adlera usiluje každý o překonání pocitů méněcennosti a o dosažení nadřazenosti.<ref>Drapela Victor J. (1997). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.</ref>  Příčina pocitu méněcennosti je fyziologická - slabost dětského těla -, která se následně proměňuje v psychologický jev, na který se navazují další pocity méněcennosti. Nutno poznamenat, že sám Adler trpěl v dětsví [[Křivice|křivicí]]. Adler označil pocity méněcennosti za '''situaci nedostatku''' a označil ho za základní motivační činitel v každé lidské činnosti:
+
Podle Adlera usiluje každý o překonání pocitů méněcennosti a o dosažení nadřazenosti.<ref>Drapela Victor J. (1997). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.</ref>  Prvotní příčina pocitu méněcennosti je fyziologická - slabost dětského těla -, která se následně proměňuje v psychologický jev. Nutno poznamenat, že sám Adler trpěl v dětsví [[Křivice|křivicí]]. Adler označil pocity méněcennosti za '''situaci nedostatku''' a označil ho za základní motivační činitel v každé lidské činnosti:
  
"Situace nedostatku je v základech každého psychologického projevu. Řídí se zásadou uskutečnění individuálního cíle a podnějuje k pokroku. ...A tak nakonec všechny velké úspěchy vyplývají z požehnaného zápasu s potřebami dětství."<ref>Alfred Adler. (1964). <i>Superiority and the social interest</i>. Evanston:  Northwesten University Press.</ref> (Adler, 1964)
+
"''Situace nedostatku je v základech každého psychologického projevu. Řídí se zásadou uskutečnění individuálního cíle a podnějuje k pokroku. ...A tak nakonec všechny velké úspěchy vyplývají z požehnaného zápasu s potřebami dětství.''"<ref>Alfred Adler. (1964). <i>Superiority and the social interest</i>. Evanston:  Northwesten University Press.</ref> (Adler, 1964)
  
 
=== Cílevědomost ===
 
=== Cílevědomost ===
Řádek 16: Řádek 16:
  
 
=== Sourozenecké pořadí ===
 
=== Sourozenecké pořadí ===
Adler pokládal pořadí sourozenců v rodině za ukazatele jejich budoucího zaměření a vzorců chování.
+
Adler pokládal pořadí sourozenců v rodině za ukazatele jejich budoucího zaměření a vzorců chování. Např. pokud se druhé dítě narodí příliš brzy po prvním, cítí se podle Adlera odstčeno, odcizuje se matce a cvičí se k osamělosti<ref>Alfred Adler. (n.d.) <i>What life should mean to you</i>. (1958). New York: Capricorn Books.</ref>. Druhému dítěti je naopak starší sourozenec podnětem k většímu usilování o úspěch.
 +
 
 +
"''Typické druhé dítě se pozná velmi snadno. Chová se jako při závodech, jako by někdo byl o krok či dva před ním a ono muselo spěchat, aby ho předstihlo.''"<ref>Alfred Adler. (n.d.) <i>What life should mean to you</i>. (1958). New York: Capricorn Books.</ref>.
 +
 
 +
Nejmladší dítě je pak obvykle rozmazlováno.
  
 
=== Životní styl ===
 
=== Životní styl ===
Životní styl každého člověka je vzorci cílů, které si sám zvolil.
+
Pojem životního stylu je v individuální psychologii ústřední. Zahrnuje znaky, rysy a způsoby chování, vyjadřující pokusy o kompenzací, kterých člověk užívá k překonání pocitů méněcennosti a k usilování o nadřazenost.<ref>Drapela Victor J. (1997). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.</ref> Adler klade důraz na rodinné prostředí a psychosomatický vztah, který se v plně integrované osobnosti rozvíjí.<ref>Drapela Victor J. (1997). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.</ref>
  
  
 
== Využití teorie ==
 
== Využití teorie ==
 
Prinicipy individuální psychoterapie se uplatnily zejména v psychologickém poradeneství a v práci s dětmi. Adlerův termín [[Komplex méněcennosti|komplex méněcennosti]] se stal součástí [[Laická psychologie|laické psychologie]].
 
Prinicipy individuální psychoterapie se uplatnily zejména v psychologickém poradeneství a v práci s dětmi. Adlerův termín [[Komplex méněcennosti|komplex méněcennosti]] se stal součástí [[Laická psychologie|laické psychologie]].

Verze z 14. 1. 2015, 15:56

Individuální psychologie je psychologická teorie vycházející z díla vídeňského psychiatra Alfreda Adlera.

  • Dalším významný představitelem této školy je Rudolf Dreikurs (1897-1972).

Psychoanalýza a Individuální psychologie

V prvním desetiletí 20. století Adler spolupracoval s Freudem a stal se dokonce prezidenetem Vídeňské psyhoanalytické společnosti. [1] Kolem roku 1911 však mezi nimi začala rozepře. Adler krizitoval Freuda za přeceňování sexuality, což nakonec vedlo k tomu, že byl z psychoanalytické společnosti vyloučen.[2] Individuální psychologie se od psychoanalýzy odlišuje zejména svým důrazem na začlěnění člověka do společnosti.[3]

Hlavní body Adlerovy teorie

Komplex méněcennosti

Podle Adlera usiluje každý o překonání pocitů méněcennosti a o dosažení nadřazenosti.[4] Prvotní příčina pocitu méněcennosti je fyziologická - slabost dětského těla -, která se následně proměňuje v psychologický jev. Nutno poznamenat, že sám Adler trpěl v dětsví křivicí. Adler označil pocity méněcennosti za situaci nedostatku a označil ho za základní motivační činitel v každé lidské činnosti:

"Situace nedostatku je v základech každého psychologického projevu. Řídí se zásadou uskutečnění individuálního cíle a podnějuje k pokroku. ...A tak nakonec všechny velké úspěchy vyplývají z požehnaného zápasu s potřebami dětství."[5] (Adler, 1964)

Cílevědomost

Sourozenecké pořadí

Adler pokládal pořadí sourozenců v rodině za ukazatele jejich budoucího zaměření a vzorců chování. Např. pokud se druhé dítě narodí příliš brzy po prvním, cítí se podle Adlera odstčeno, odcizuje se matce a cvičí se k osamělosti[6]. Druhému dítěti je naopak starší sourozenec podnětem k většímu usilování o úspěch.

"Typické druhé dítě se pozná velmi snadno. Chová se jako při závodech, jako by někdo byl o krok či dva před ním a ono muselo spěchat, aby ho předstihlo."[7].

Nejmladší dítě je pak obvykle rozmazlováno.

Životní styl

Pojem životního stylu je v individuální psychologii ústřední. Zahrnuje znaky, rysy a způsoby chování, vyjadřující pokusy o kompenzací, kterých člověk užívá k překonání pocitů méněcennosti a k usilování o nadřazenost.[8] Adler klade důraz na rodinné prostředí a psychosomatický vztah, který se v plně integrované osobnosti rozvíjí.[9]


Využití teorie

Prinicipy individuální psychoterapie se uplatnily zejména v psychologickém poradeneství a v práci s dětmi. Adlerův termín komplex méněcennosti se stal součástí laické psychologie.

  1. Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada Publishing. )
  2. Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada Publishing. )
  3. Drapela Victor J. (1997). Přehled teorií osobnosti. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.
  4. Drapela Victor J. (1997). Přehled teorií osobnosti. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.
  5. Alfred Adler. (1964). Superiority and the social interest. Evanston: Northwesten University Press.
  6. Alfred Adler. (n.d.) What life should mean to you. (1958). New York: Capricorn Books.
  7. Alfred Adler. (n.d.) What life should mean to you. (1958). New York: Capricorn Books.
  8. Drapela Victor J. (1997). Přehled teorií osobnosti. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.
  9. Drapela Victor J. (1997). Přehled teorií osobnosti. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.