Komunikace: Porovnání verzí

Řádek 10: Řádek 10:
 
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání).  
 
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání).  
  
Příklady knižních definic komunikace:
+
=== Příklady knižních definic komunikace: ===
 
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi."<ref>Nakonečný Milan. (2009). <i>Sociální psychologie</i>. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.</ref>
 
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi."<ref>Nakonečný Milan. (2009). <i>Sociální psychologie</i>. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.</ref>
  
 
== Dělení komunikace ==  
 
== Dělení komunikace ==  
  
Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na:
+
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===
  
 
#intrapersonální komunikaci,
 
#intrapersonální komunikaci,
Řádek 31: Řádek 31:
  
  
Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na:
+
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===
  
 
1. verbální,
 
1. verbální,
Řádek 45: Řádek 45:
 
::# vyjádřit emoce
 
::# vyjádřit emoce
 
::# sebevyjádření
 
::# sebevyjádření
 
+
== Funkce komunikace ==
 
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.
 
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.
Funkcí komunikace podle Vybírala (2000) je:
+
=== 5+2 hlavních funkcí komunikace podle Vybírala (2000): ===
 
informovat (in-form= tvarovat uvnitř),
 
informovat (in-form= tvarovat uvnitř),
 
vzájemně se domluvit,
 
vzájemně se domluvit,
Řádek 56: Řádek 56:
 
exhibovat.
 
exhibovat.
  
 +
=== Motivace ke komunikaci ===
 
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:
 
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:
 
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),
 
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),
Řádek 61: Řádek 62:
 
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).<ref name="Vybíral"/>
 
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).<ref name="Vybíral"/>
  
 
+
== Komunikační kontext ==
 
Do komunikačního procesu však vstupuje velké množství daších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:
 
Do komunikačního procesu však vstupuje velké množství daších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:
 
vnitřní, které můžou ovlivňovat pozornost a příjetí obsahu sdělení (např. filtrování informací),
 
vnitřní, které můžou ovlivňovat pozornost a příjetí obsahu sdělení (např. filtrování informací),
Řádek 80: Řádek 81:
 
3. dítě.
 
3. dítě.
  
Dopnit více o tomto Bandurovi -> byl to psycholog??? Chce to aspon ještě jednu, dvě věty...
 
  
Píšeš o kongruetní a nekongruetní komunikaci -> chce to někde výš definovat!
 
  
 
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:
 
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:
Řádek 91: Řádek 90:
  
 
kongruentní komunikace- používá přímou a otevřenou komunikaci -> přidat k definici!!
 
kongruentní komunikace- používá přímou a otevřenou komunikaci -> přidat k definici!!
 
+
nekongruentní komunikace-
  
  

Verze z 30. 11. 2014, 17:07

Slovo komunikace pochází z latinského communicare, jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ [1] Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit. V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení.

Definice

Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.


V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání).

Příklady knižních definic komunikace:

  • „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi."[2]

Dělení komunikace

Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na:

  1. intrapersonální komunikaci,
  2. interpersonální komunikaci,
  3. masovou komunikaci.

Intrapersonální komunikace probíhá uvnitř jedince jako jeho vnitřní dialog. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace.

Interpersonální komunikace probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah. Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.

Masová komunikace je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.

Přenos informací při komunikačním procesu probíhá vždy prostřednictvím komunikačních kanálů. Většinou informace proudí více kanály najednou, nebo se využití kanálů v rámci komunikačního procesu různě střídá.


Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na:

1. verbální, 2. neverbální.

Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Oproti tomu neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.


neverbální komunikace

  • funkce:
  1. regulovat
  2. nahradit
  3. vyjádřit emoce
  4. sebevyjádření

Funkce komunikace

Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.

5+2 hlavních funkcí komunikace podle Vybírala (2000):

informovat (in-form= tvarovat uvnitř), vzájemně se domluvit, instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě), pobavit, přesvědčit (persuáze), navázat kontakt, sdružovat se, exhibovat.

Motivace ke komunikaci

Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy: existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty), přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout), adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).[1]

Komunikační kontext

Do komunikačního procesu však vstupuje velké množství daších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme: vnitřní, které můžou ovlivňovat pozornost a příjetí obsahu sdělení (např. filtrování informací), osobnost - temperament, názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy, kognitivní schémata a mentální reprezentace, sebepojetí, momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění), minulé zkušenosti, vědomé i nevědomé motivy, vnější, fyzikální - čas, hluk, počasí, kulturně-společenský - vzájemné postavení účastníků, společenské normy, kulturní zvyklosti, situační - v rámci specifické skupiny (slang x spisovný jazyk).

ak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.

Například Albert Bandura (rok!!!) v rámci transakční analýzy definuje v rámci komunikace tři stavy ega: 1. rodič, 2. dospělý, 3. dítě.


V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace: 1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí), 2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe), 3. počítač (superracional - anglicky???), 4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).

kongruentní komunikace- používá přímou a otevřenou komunikaci -> přidat k definici!! nekongruentní komunikace-


Poruchy a příčiny neúspěšné komunikace

Zdravá a efektivní komunikace

Důležitou součástí komunikace je naslouchání. Dle xy tvoří naslouchání až 60% veškeré komunikace. == Reference ==

  1. 1,0 1,1 Vybíral Zbyněk. (2009). Psychologie komunikace. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.
  2. Nakonečný Milan. (2009). Sociální psychologie. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.

Použitá literatura

Doporučená literatura

Klíčová slova

komunikace, verbální komunikace, neverbální komunikace,