Stránka ve výstavbě
Inkwell icon - Noun Project 2512.svg Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Prosím dodržte lhůtu pěti dnů od doby, kdy byla tato zpráva vložena (přesné datum vyhledejte v historii). Poté neváhejte šablonu odstranit. Inkwell icon - Noun Project 2512.svg


Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti[1]. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.[2]

Dělení lingvistiky

  • Teoretická - obecné, vědecké zkoumání
    • Synchronní - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě
      • Jeden jazyk
      • Více jazyků
    • Diachronní - studium jazyků v průběhu času, zaměření především na jejich proměny
      • Jeden jazyk (historická)
      • Víc jazyků (komparativní) - věnuje se příbuzným jazykům a jejich vývoji
  • Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka
  • Počítačová - problematika zpracovávání přirozeného jazyka prostředky výpočetní techniky
  • Matematická - popis jazyka pomocí matematický metodami

Další obory lingvistiky:

  • Fonetika - zkoumá zvukovou stránku jazyka - artikulace, akustika
  • Fonologie - zkoumá hlásky (fonémy) z hlediska jejich funkce
  • Morfologie - tvarosloví, zkoumá použití morfémů (základní nesamostatné významotvorné jednotky) v rámci flexe (časování a skloňování) daného jazyka a tvoření slov v tomto jazyce
  • Syntax - tvorba vět a souvětí především ze slov; věnuje pozornost i pravidlům této tvorby
  • Stylistika - individuální styl; styly vyjádření obecně
  • Lexikologie – nauka o slovní zásobě
  • Lexikografie – disciplína věnující se tvorbě slovníků

Stručné dějiny lingvistiky

Starověk
Již ve starověku existoval zájem o jazyk a jeho složky. V nejstarších orientálních kulturách se jednalo o zájmy především praktické. Aktivity byly zaměřené například na slovníky a učebnice pro výuku písařů. Antičtí filosofové jako Platón, nebo Aristoteles se však již snažili definovat i teoretické principy spojené s větnými členy. Základní teoretický přístup k jazyku od řeckých filozofů přejali i jejich římští nástupci. Především v období úpadku Římské říše se snažili definovat závazná pravidla latiny jako kulturního pojítka.
Středověk
Pozdně antický zájem o studium latinského jazyka pokračoval i v období středověku. Latina zůstala mezinárodním jazykem vzdělání a její teorie se stala potřebným základem pro její studium. Motivací zde bylo udržet jednotnou podobu do míry umožňující dorozumění mezi jednotlivými intelektuály z různých částí kontinentu. Vývoj, odchylky a modernizace díky praktickému používání se výrazně více projevovaly u jazyků používaným méně vzdělaným obyvatelstvem. Často právě komolením, nebo změnou výslovnosti latinských slov. Renesance
Během středověku byla latina uchována jako základní živý jazyk, nicméně i v ní docházelo k posunům a změnám. Renesanční zájem o antiku se sebou přinesl i zájem o tehdejší podobu latinského jazyka. S tím se pojil i zájem o další starověké a orientální jazyky jako je hebrejština a arabština. Do literatury a i do teoretického zkoumání pronikly již rovněž lidové jazyky.
Novověk
Významné místo nejen jazykových studií na počátku novověku vzniklo v klášteře Port Royal ve Francii. V 17. století zde bylo vydáno dílo pokoušející se o popis obecné gramatiky, tedy o zachycení pravidel a principů platných pro všechny jazyky. Na tuto snahu ve 20. století navázal Noah Chomsky.
Od 19. století se lingvistika těší uznání jako samostatná vědní disciplína. V té době byly známy již stovky jazyků a lingvisté se stále snažili najít obecné principy. Velkým tématem těchto studií bylo i hledání prajazyku společného pro všechny indoevropské jazyky.
20. století
Předělem pro vznik moderní lingvistiky bylo vydání díla Kurz obecné lingvistiky Ferdinanda de Saussure z roku 1916. Od tohoto díla se jazyk v rámci studia lingvistiky chápe jako systém jazykových znaků, co ž umožnilo další diferenciaci lingvistických teorií. Jako příklady lingvistických teorií a skupin působících během minulého století lze jmenovat:

  • Strukturalistická lingvistika
    • Pražský škola
    • Ženevská škola
    • Kodaňská škola
    • Americká škola
  • Transformačně-generativní gramatika
    • Noam Chomsky a jeho žáci

Důležitá jména lingvistiky

Reference

  1. Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002772&local_base=KTD.
  2. HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.
  3. SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.
  4. Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky
  5. Roman Jakobson. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Jakobson

Použitá literatura

  • ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.
  • ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.
  • HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.
  • SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.

Související články

Klíčová slova

  • Lingvistika, Jazyk