Parasympatikus: Porovnání verzí

Řádek 52: Řádek 52:
 
[[Soubor:Hyper-hypo-arousal.jpg|bezrámu|vlevo|Vliv sympatiku a parasympatiku při posttraumatické stresové poruše.|509x509px]]
 
[[Soubor:Hyper-hypo-arousal.jpg|bezrámu|vlevo|Vliv sympatiku a parasympatiku při posttraumatické stresové poruše.|509x509px]]
  
[[Soubor:Parasympatikus-PTSP.jpeg|náhled|vpravo|Parasympatikus při PTSP]]
+
[[Soubor:Parasympatikus-PTSP.jpeg|náhled|vpravo|Parasympatikus při PTSP|480x480px]]
  
 
== Odkazy ==
 
== Odkazy ==

Verze z 31. 1. 2019, 17:37

Stránka ve výstavbě
Inkwell icon - Noun Project 2512.svg Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. Inkwell icon - Noun Project 2512.svg


Parasympatický nervový systém je součástí autonomní nervové soustavy. Ta je členěna na sympatikus, parasympatikus a na ně napojený enterický nervový systém ve stěnách trávicího traktu. [1]

Skládá se z vegetativních neuronů. [2]

Název

Schéma sympatikus a parasympatikus.jpeg

Sympatická – od sympatický, příjemný, živý nebo plný života. Para – znamená proti. Působí proti sympatiku; funkci, kterou sympatikus stimuluje, parasympatikus tlumí a naopak.[3]

Autonomní nervový systém – název vznikl historicky na základě původní představy o dvou nezávislých nervových soustavách (jedna pro pohyb, druhá pro orgány). Ve skutečnosti podléhá centrálnímu nervovému systému. [3]

Stavba

Vlákna parasympatiku vycházejí z mozkového kmene z (pregangliových) hlavových nervů III., VII, IX. a X. (tj. nervus vagus) a míšních segmentů v kříži S2 až S4.[1] Nejsilnějším zdrojem parasympatických vláken je právě bloudivý nerv - nervus vagus - jeho vlákna jdou ke svalovině srdce, bronchů a k orgánům v břišní dutině a pánevní oblasti.[3]

Pregangliová vlákna jsou dlouhá; systém parasympatických ganglií se nachází až v těsné blízkosti cílových orgánů.[2]

Činnost

Parasympatikus je aktivován zejména v době odpočinku nebo klidu po jídle. Ale i v situaci, kterou organismus vyhodnotí jako život ohrožující,[2] s nemožností použít systém útěk /únik (sympatikus), takže činností parasympatiku způsobí zmrznutí. [4]

Vlákna druhých (postgangliových) neuronů inervují hladkou svalovinu cév, stěny orgánů i žlázové buňky. Zajišťují vnímání útrobní bolesti.

Hlavním mediátorem parasympatiku je acetylcholin. Funkci, kterou sympatikus stimuluje, parasympatikus tlumí a naopak. [3]

Projevy

Tabulka projevů autonomního nervového systému.jpeg
  • mióza čili zmenšení zornice (centrum tohoto reflexu je ve středním mozku)
  • snížení srdeční frekvence i síly srdečního stahu
  • zúžení průdušek čili bronchokonstrikce
  • zpomalení a prohloubení dechu
  • kašlací reflex
  • stimulace tvorby slin
  • stimulace trávicího traktu, např. nucení ke stolici
  • přesun krve z periferie do orgánů; ev. zblednutí
  • zvýšení produkce moči
  • erekce – rozšíření cév v zevních pohlavních orgánech [1]

Viz vložená tabulka projevů autonomního nervového systému, která je užitečná např. pro zmapování situace při traumatickém stresu:

Tři sloupce vpravo popisují alarmující situaci přetížení organismu v reakci na (dojem, že jde o) ohrožení života, kdy je neokortex a tedy volní jednání dočasně odpojeno; organismus zvolil kratší dráhu přes amygdalu.

Využití v neuropsychologii a neuropsychoterapii

V léčbě akutního traumatického stresu a posttraumatické stresové poruchy pacientům zpravidla velmi uleví rámcová edukace např. o tom, že jejich nepříjemné prožívání je ovlivněno prudkým kolísáním aktivace sympatiku a parasympatiku.

U člověka s posttraumatickou stresovou poruchou nebo u dlouhodobě traumatizovaného člověka (kterému PTSP nebyla diagnostikovaná, ale typicky mívá dg smíšená porucha osobnosti, někdy hraniční porucha osobnosti nebo porucha přizpůsobení aj.) přispívá k porozumění informace, že jeho organismus je v pohotovosti působením zvýšené aktivity amygdalárního systému a sympatiku (viz tam), přičemž pokud se aktivuje parasympatikus, tak nepřináší efekt zklidnění, ale nežádoucího utlumení až paralyzování (zapojením dorzální větví vláken).

Vliv sympatiku a parasympatiku při posttraumatické stresové poruše.
Parasympatikus při PTSP

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 MERKUNOVÁ, Alena, OREL, Miroslav: Anatomie a fyziologie člověka: Pro humanitní obory. Grada, Praha 2016.
  2. 2,0 2,1 2,2 OREL, Miroslav: Nervové buňky a jejich svět. Grada, Praha 2015.
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 DYLEVSKÝ, Ivan: Základy funkční anatomie. Nakl. Poznání, Olomouc 2017.
  4. LEVINE, Peter: Trauma a paměť. Pohled do živé minulosti mysli a těla. Maitrea, Praha 2017.

Použitá literatura

HERMAN, Judith: Trauma and Recovery. Basic Books, New York 1992.

LEVINE, Peter, FREDERICK, Ann: Prebúdzanie tygra. Liečenie traumy. Občianske združenie Pro Familia, Humenné 2002.

ROTHSCHILD, Babette: Tělo nezapomíná. Psychofyziologie a léčba traumatu. Maitrea, Praha 2015.

Zdroje obrázků

OREL, Miroslav: Nervové buňky a jejich svět. Grada, Praha 2015.

Tabulka projevů autonomního nervového systému: http://www.somatictraumatherapy.com/wp-content/uploads/2017/07/ANS2.jpg

VOJTOVÁ, Hana: Porozumění traumatu a disociaci s pomocí neurobiologie a vztahové vazby. Prezentační materiály ke dvoudennímu semináři, 2018.

Externí odkazy

Nervus vagus: https://www.wikiskripta.eu/w/Nervus_vagus

Nemoci periferního nervového systému: https://www.wikiskripta.eu/w/Port%C3%A1l:Neurologie .