Rozhodování (decision making) je jednou z funkcí myšlení. Jedná se o výběr některé z možností na základě toho, co člověk ví a chce.

Teorie rozhodování

Zpočátku byly teorie rozhodování formulovány především ekonomy, statistiky a filosofy. Často tedy kladou důraz na používání matematických modelů a aplikují je na ekonomické perspektivy. Proces rozhodování je ale zatížen mnoha zkresleními a svět kolem nás je natolik komplikovaný, že často nemůžeme vzít v potaz všechny proměnné.[1]

Klasická teorie rozhodování

Klasická teorie rozhodování předpokládá, že lidé jsou vždy a) plně informovaní o všech možných alternativách rozhodnutí a jejich důsledcích, b) jsou nekonečně citliví k jemným rozdílům mezi těmito alternativami a c)uvažují plně racionálně. Proces rozhodování vypadá tak, že zvážíme všechny možné známé alternativy a předpokládáme, že některé alternativy mohou být neznámé. Využijeme maximální množství dostupných informací a zároveň počítáme s tím, že ne všechny relevantní informace musí být dostupné. Pečlivě zvážíme potenciální náklady a výnosy každé alternativy a spočítáme pravděpodobnost různých důsledků plynoucích z těchto alternativ a jsme si vědomi toho, že jistota ohledně těchto výsledků není možná. Například zvažuji dvě nabídky práce. Obě nabídky mají stejný nástupní plat. Zaměstnanci společnosti A mají 50% možnost zvýšení platu o 20% po 1. roce. Ve společnosti B je 90% možnost na 10% platové zvýšení také v prvním roce. Při rozhodování vypočítám hodnotu každé alternativy. V tomto případě je to pravděpodobnost zvýšení platu násobená očekávaným užitkem (0,50 x 0,20 = 0,10; 0,90 x 0,10 = 0,09). Podobně vypočítám i ostatní faktory, zjistím tak potenciální výnosy a vyberu zaměstnání s nejvyšším užitkem.[1]

Tato teorie představuje ideální model správného rozhodování, který je založený na zvážení všech faktorů a na informované, racionální volbě. Lidské myšlení, včetně rozhodování je ale nedokonalé a zatížené zkresleními. (Lukavský, přednášky)

Teorie subjektivního očekávaného užitku

Teorie subjektivního očekáváného užitku říká, že se rozhodujeme podle toho, co nám přinese největší subjektivní užitek. Subjektivní užitek znamená subjektivní hodnotu, kterou připisujeme výsledku. Druhým faktorem je subjektivní pravděpodobnost, kterou počítáme spíše jako odhad než jako objektivní statistický výpočet. Při očekávání zhodnotíme subjektivní užitek variant a pro tu nejlepší se rozhodneme. S jednotlivými variantami se ale pojí další faktory, například dovolená na lukrativnějším a turisticky zajímavějším místě s sebou nese riziko, že to tam bude dražší nebo přelidněné. V takové situaci se předpokládá, že vypočítáme užitek nebo neužitek každého faktoru a zjistíme tak celkovou hodnotu každé varianty.[2]

Teorie omezené racionality

Herbert A. Simon, nositel Nobelovy ceny za ekonomii přichází s teorií omezené racionality. Tato teorie zahrnuje ještě další pojmy, pojmy maximizování a uspokojování. Při maximizování musí jedinec při rozhodování identifikovat všechny dostupné možnost a z nich si vybrat tu nejlepší. Proces rozhodování je v tomto případě totožný s klasickou teorií rozhodování. H. E. Simon identifikuje v tomto procesu 2 problémy, 1) jedinec nemusí mít k dispozici veškeré informace nebo pro něj může být nákladné tyto informace získat a 2) výpočet hodnoty jednotlivých možností a jejich srovnání může být pro rozhodujícího se jedince příliš náročný, jelikož prostředí, ve kterém se pohybujeme je velmi komplexní. V tomto slova smyslu je naše racionalita omezená. H. E. Simon proto navrhuje metodu uspokojování (satisficing) při které se jedinec rozhoduje tak, že hodnotí jednotlivé možnosti do té doby, než najde nějakou, která je uspokojivá (satisfactory). Například při výběru auta nehodnotíme všechna auta, která bychom si mohli koupit, jen proto abychom vybrali to nejlepší z nich, ale hodnotíme pouze některá auta, která bychom si mohli koupit, do té doby než najedeme nějaké dost dobré. To je takové auto, které splňuje nějaké naše minimální standardy adekvátnosti, například spolehlivost, pohodlí, styl, poměr cena-výkon.[1]

Teorie vylučovací metody

Amos Tversky vysvětluje lidské rozhodování pomocí teorie vylučovací metody. Při vybírání z velkého množství alternativ nejsou lidé schopni všechny alternativy rozumně zvážit a jsou ve svém rozhodování nekonzistentní. Nejsou si jisti, kterou alternativu by měli zvolit nebo nevolí stejné alternativy ani za zdánlivě stejných podmínek. A. Tversky tvrdí, že v takovém případě si lidé stanoví nějaké minimální kritérium jednoho z aspektů a vyloučí všechny možnosti, které ho nesplňují. Následně zvolí jiné kritérium a znovu vyloučí všechny alternativy, které ho nesplňují. Takto pokračují, dokud jim nezbyde pouze jedna možnost. Například při výběru auta si stanovím jako kritérium cenu pod určitou částku a vyřadím všechna auta, která toto kritérium nesplňují. Následně si jako kritérium stanovím počet najetých kilometrů a opět vyřazuji auta, která toto nesplňují. Proces pokračuje, dokud nezbyde pouze jedno auto.[3]

Teorie emočního rozhodování

Teorie případově založeného rozhodování

Prospektivní teorie vyhlídek

Výsledky výzkumů s ohledem na rozhodování ve specifických situacích

Faktory ovlivňující rozhodování

Naše rozhodování je ovlivněno mnoha efekty a zkresleními, které představují jeden z důvodů, proč nejsme schopni se rozhodovat v souladu s klasickou teorií rozhodování. Tyto efekty mohou být v některých situacích přínosné a rozhodování usnadňovat, ale také mohou vést k významným chybám. Těmito zkresleními jsou:

  • efekt ztracených investic (sunk-cost fallacy)
  • efekt kognitivního rámce (framing)
  • iluzorní korelace (illusory correlation)
  • retrospektivní předsudek (hindsight bias)
  • vnímaná oprávněnost (perceived legitimacy)
  • očekávaná lítost (anticipated regret)
  • efekt podobnosti (similarity effect)
  • efekt přitažlivost (attraction effect)
  • preference pro risk
  • efekt vlastnictví (ednowment effect)

Efekt ztracených investic (sunk-cost fallacy) je zkreslení pozorované zejména u ekonomických rozhodnutí. Jedná se o tendenci pokračovat v úsilí poté, co už jsme do předmětu našeho zájmu investovali nějaké peníze, čas nebo úsilí. Ukazuje se, že lidé zvažují své předchozí investice, když se rozhodují, jaké další kroky podniknout. Výzkumníci například prodali studentům univerzity roční permanentku do studentského divadla. Jedné třetině studentů prodali permanentku za 15 dolarů, druhé třetině za 13 dolarů a třetí třetině za 8 dolarů. Ti studenti, kteří měli vstupenky nejdražší, navštěvovali během roku divadlo nejčastěji. Ti, kteří investovali do vstupenek nejvíce, byli nejvíce motivovaní divadlo navštěvovat a to přestože náklady a výhody návštěvy divadla byly pro všechny studenty stejné.[4]

Bayesův teorém

  • Viz Bayesův vzorec (též Bayesova věta)
  • Vysvětluje, jako nové údaje mění pravděpodobnost dvou hypotéz ( Katka lže versus Katka nelže)

Heuristiky

  • Amos Tversky a Daniel Kahneman – lidé se často rozhodují na základě předsudků, heuristik („zkratek“), tyto zkratky usnadňují kognitivní procesy a urychlují rozhodování, ale také se díky nim lidé dopouštějí chyb
  • Kahneman - 2002 - Nobelova cena za ekonomii, propojení psychologických a ekonomických poznatků

Heuristika reprezentativnosti

  • jak moc je daný jev podobný určitému reprezentativnímu jevu – např. máme se rozhodnout, které pořadí je náhodné – volíme to, které více reprezentuje to, jak podle nás vypadá náhodné rozdělení zanedbáváme přitom poměrný výskyt – rozhodujeme, zda tichý a sečtělý soused je spíš knihovník či obchodní zástupce – spíše se rozhodneme pro knihovníka, lépe reprezentuje naši představu knihovníka, ale obchodních zástupců je více - pravděpodobněji je tedy obchodní zástupce
  • hráčská klamná představa: pokud někdo pětkrát za sebou prohraje, domnívá se, že pošesté ho již čeká výhra, pravděpodobnost výhry je však stále stejná
  • lidé často užívají tuto heuristiku, jelikož neumí pracovat s pravděpodobností

Heuristika dostupnosti

  • pravděpodobnost jevů posuzujeme na základě toho, jak snadno se nám vybavují z paměti jejich příklady

Heuristika ukotvení a přizpůsobení

  • podle prvních čísel, které máme k dispozici se dále orientujeme – v obchodě vidíme drahé víno (800Kč), potom najdeme za 300 a koupíme ho – ukotvili jsme se na 800Kč a další víno nám přijde levné

Efekt kognitivního rámce

  • vybíráme si možnosti podle toho, jak jsou zarámovány – pokud se prezentují jako minimalizace rizika, bereme je, i když přinášejí malý ale jistý zisk a naopak možnosti nabízející velkou, ale nejistou ztrátu vybíráme více oproti možnostem s malou, ale jistou ztrátou (Odpor ke ztrátě – lidé jsou mnohem citlivější na možnou ztrátu než na možné zisky)

Efekt ztracených investic

  • vynakládány další zdroje, aby se ospravedlnil původní závazek

Vnímaná oprávněnost

  • ke svému jednání si hledám důvod – např. udělám zkoušku, jdu se opít na oslavu, neudělám – jdu se opít pro útěchu

Očekávaná lítost

  • rozhodnutí spojené s emocemi, které spojujeme s jednotlivými možnostmi , efekt opomínání – jedinci dávají přednost nečinnosti před akcí


  • další jevy: iluzorní korelace (určité kategorie vidíme tak, jakoby spolu souvisely), sebepřeceňování, retrospektivní předsudek (po určité události mám pocit, že jsem ji z určitých známek vlastně mohl předem očekávat)
  • rozhodování záleží také na osobnostních rozdílech – např. sebevědomí

Teorie rozhodování

Normativní teorie rozhodování

  • 50-60.léta
  • znaky:
  • racionalita - racionální činitel, maximalizace zisku, plně racionální čin
  • tranzitivita (vlastnost vztahu mezi dvěma veličinami vyjadřující, že mezi veličinami 1. a 2., 2. a 3. vyplývá tentýž vztah jako mezi veličinami 1. a 3. A > B, B < C, A > C
  • rozlišovat alternativy
  • plně informován

Deskriptivní teorie rozhodování

  • 80. a 90. léta
  • není plně informován
  • není držen princip tranzitivity
  • používají heuristiky - Kahneman s Tverskym

Externí nepublikované zdroje

Ke zpracování článku byly uplatněny také poznámky z přednášek PhDr. Dalibora Vobořila, Ph.D. a PhDr. Luďka Stehlíka, Ph.D. získané v rámci kurzu Základy obecné psychologie vyučovaného na Katedře psychologie FF UK v Praze.

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 Sternberg, R. (2009). Kognitivní psychologie (Vyd. 2, přeložil František KOUKOLÍK). Portál.
  2. Eysenck, M. W., & Keane, M. T. (2008). Kognitivní psychologie. Academia.
  3. Tversky, A. (1972). Elimination by aspects: A theory of choice. Psychological Review, vol. 79(issue 4), 281-299. https://doi.org/10.1037/h0032955
  4. Arkes, H., & Ayton, P. (1999). The sunk cost and Concorde effects: Are humans less rational than lower animals?. Psychological Bulletin, vol. 125(issue 5), 591-600. https://doi.org/10.1037/0033-2909.125.5.591

Další doporučená literatura

  • Eysenck, M. W., & Keane, M. T. (2008). Kognitivní psychologie. Academia.

Odkazy na související články

Vztah myšlení a řeči

Poruchy myšlení

Exekutivní funkce a plánování

Klíčová slova

myšlení, myšlenkové operace, druhy myšlení