Významné psychologické směry v sociální psychologii (psychoanalýza a neopsychoanalýza, behaviorismus a neobehaviorismu, teorie pole a kognitivistické koncepce, symbolický interakcionismus a teorie rolí)

Psychoanalýza

počátek psychoanalýzy se datuje na 1900 (vyšel „Výklad snů“)

Sigmund Freud

  • mechanismus identifikace – používá původně k vysvětlení nadjá
  • nadjá vzniká identifikací se superegem rodičů (superego představuje tradici kultury společnosti)
  • otázka svědomí, autoregulace (od rodičů) – systém odměn a trestů u přebírání sociálna
  • osočen, že jeho koncepce je biologizující – nesouhlas

zasáhl SP v 5. oblastech:

Socializace

  • základní role superega ve vztahu ke společnosti
  • jedna z nejdůležitějších koncepcí socializace
  • dítě se asimiluje do kultury napodobováním rodičů
  • v první fázi = přebírání superega (morálních zásad) rodičů (ne společnosti), dítě se identifikuje se superegem rodičů
  • člověk se může proti konformitě bouřit a to nepřizpůsobení může být vyvoláno více činiteli, nejdůležitější:
  • míra nároků, které společnost na člověka klade
  • . slabost ega a superega - když nároky a požadavky převažují nad odměnami, nebo když člověk není schopen najít uspokojení ve společnosti (slabost ega), nebo když tradice kultury nebyly dostatečně přijaty (selhala identifikace → slabost superega), pak má člověk tendence protestovat proti společnosti a tyto tendence sílí
  • podle Freuda není člověk nikdy plně socializovaný, protože id se nikdy nesocializuje/nepřizpůsobí a tlaky z něho vycházející působí nepřátelsky proti společnosti (antisociální chování)
  • člověk je socializovaný tehdy, když úlohu vnějších autorit přebírá superego zabezpečující konformitu se společností
  • obranné mechanismy – máme potřebu zbavovat se viny za přečiny – neurotické symptomy, masochismus

Struktura rodiny a její dynamika

  • rodinu považuje za předobraz všech dalších malých sociálních skupin a jejich organizace (rodina je prototypem každého společenství lidí), rodina jako most mezi jedincem a společností
  • pokud nedojde k vyřešení oidipova komplexu, je to brzda → má obraz matky jako budoucí partnerky
  • představa budoucího partnera je podle Freuda odvozena ze vztahů v rodině

Psychologie masy

  • staví to na libidózních vazbách (ve vztahu k vůdci i mezi členy)
  • stavy lásky, touhy nejen mezi členy, ale také vůči vůdci
  • vzájemná identifikace všech členů k vůdci → vznik emociálních vazeb, tyto vazby ale nefungují jen ve vztahu k vůdci, ale i na horizontální rovině (všichni máme rádi vůdce, proto se máme rádi také navzájem)
  • na 1. místě obecný ideál, se kterým se lidé identifikují
  • identifikace - se superegem vůdce je ta důležitější pro existenci masy
  • když se rozpadne identifikace k vůdci (přestanou ho milovat) → masa se rozpadá
  • když se rozpadne identifikace (vztahy) mezi jedinci, tak vzniká panika
  • mechanismus identifikace slouží k tomu, že superego jedince je nahrazeno superegem vůdce (jedinec se neřídí svým svědomím, přebírá ideál) – lidé odpovědnost za své vlastní chování posouvají na vůdce (zbavují se viny) a stávají se nekritickými → potvrzeno ze 2. sv.v. („Já nemám svědomí, mé svědomí je Adolf Hitler.“, „Nepotřebuji mysl, za mě myslí fühler.“)
  • Freud je zásadně proti tomu, že by dav musel být iracionální (ale dojít k tomu může)

Původ společnosti

  • „Totem a tabu“, „Nespokojenost v kultuře“ (výstižnější by byl: nepohodlí, stísněnost v kultuře)
  • přenáší ten psychoanalytický výklad (odvozený z libida) na antropogenezi
  • vychází z Darwina a jeho teze, že pralidé žili v malých skupinách (hordách), ve kterých vládl silný samec, který byl vlastníkem všech žen, silný samec je tyranem, pánem a otcem celé hordy, všechno a všechny ženy jsou jeho vlastnictvím, proto nutil syny k sexuální abstinenci
  • osud synů v těchto hordách je velmi krutý, tvrdý, protože když otec byl žárlivý, tak syny zabil nebo vykastroval nebo je vyhnal → vyhoštění synů považuje Freud z vytvoření sociální organizace, protože vyhoštění synové utvářeli „bratrské svazky“ a účelem bylo zabít otce a podle zvyku tehdejší doby ho sníst, aby se s ním identifikovali
  • to je původ pračlověka, v kterém se objevuje Oidipův komplex (ambivalentnost postoje k otci – nenávist a strach před otcem a touha ho zabít, pomstít se, ale na druhé straně chtějí být na jeho místě, být jako on) → v totemových slavnostech se vlastně opakuje vražda praotce, reprezentovaného totemovým zvířetem a zároveň se objevuje lítost nad tímto skutkem
  • v bratrských svazcích však vznikali rozbroje a boj o moc (uvnitř skupiny i mezi skupinami), aby se vyhnuli meziskupinovým střetům, ustanovili jako tabu incest (byl zakázán) a zavedli zákon o exogamii – uzavírání sňatků mezi jedinci různých kmenů, aby zabránili unášení žen z jiných kmenů, ke kterým docházelo → toto je moment, který vedl ke vzniku rodiny a tím i společnosti
  • antropologové to odmítají
  • podstata lidské kultury
  • mísí se zde pojem kultura a civilizace
  • kultura = celek výsledků a regulací, které odlišují náš život od našich zvířecích předků a má 2 funkce:
  • chrání lidi před nebezpečím přírodního světa
  • reguluje vztahy mezi lidskými bytostmi tak, aby se vzájemně nezničili
  • lidská existence v komunitě se stává možnou jen tehdy, když se určitý počet lidí spojí a vytvoří společnou sílu, která je nadřazená jakémukoli jedinci →pak substituce moci ve skupině jedinců za výlučnou dominancí jedince (původní kolektivní moc je nahrazena mocí jedince) je rozhodující krok k civilizaci/kultuře
  • když vznikne civilizace, musí nutně dojít k omezení uspokojení individuálních pudů (jedinec se stává nesvobodným) – tím je kultura nutně frustrující, protože se člověk vzdává slasti výměnou za bezpečí, jistotu, a protože masy nemají rádi odříkání si slasti, tak musí být donuceni vzdělanou a inteligentní menšinou
  • otázka sociální výchovy (cílené výchovy ve smyslu přijetí pravidel té kultury) – považuje ji za neschopnou provozu (že musí ztroskotat), lidé nejsou schopni rozsáhlejší substituce agresivních a sexuálních pudů → velký skepticismus vůči společnosti a kultuře
  • Freud se vyjadřuje pohrdavě o tvrzení, že svoboda je jedním z nejdůležitějších výdobytků civilizace, protože ta zbavuje člověka svobody, než aby ji lidem udělovala (později u Fromma), společnost je založena na vynucených zákonech a zákazech
  • nepovažuje za ideál společnosti volnost, svobodu, ale rovnost a spravedlnost jedinců ve společnosti, odsuzuje nespravedlivou společnost postavenou na privilegované menšině, které je poskytována úleva, většina musí dodržovat to, co si vymyslela menšina a sama to nedodržuje → nutně vede k nestabilitě společnosti (masy mají tendenci povstat proti tyranii nespravedlnosti)
  • podobnost mezi kulturním vývojem a vývojem libida: modifikovány principem reality jako dominantní síly u jedince i skupiny, vytvářeno superego a existují mechanismy obrany proti tomuto tlaku (agrese je silnější než sexuální pud)
  • agrese je nejvážnější překážkou kulturního pokroku, za příčinu válek, zla, atd. → už ji neodvozuje od pudu thanatos, ale od meziskupinových konfliktů; někdy reakce na tlak vede k regresi na nižší úroveň – lidé si to přejí, protože tam mají možnost uspokojovat své potřeby

Carl Gustav Jung

  • jeho vliv na SP není tak zásadní
  • o generaci mladší než Freud
  • kolektivní nevědomí = zděděná mozková struktura, která není výsledkem naší zkušenosti
  • bez ohledu na kulturu se objevují ve snech, umění stejné symboly
  • archetypy – animus a anima je chápána jak zděděný kolektivní obraz muže a ženy

Alfred Adler

  • původně oční lékař
  • přechodný článek neopsychoanalýzy – více se soustřeďuje na determinanty sociokulturního charakteru
  • „Porozumění životu, úvod do individuální Ψ”
  • lidský život je určen smyslem, ideálem, cílem a ten se vytváří už v prvních měsících života (už v této době se vytvářejí první stopy obrazu světa a postoje k němu, i když jen nejprimitivnějším způsobem), těžko říci, jak je tento cíl stanovován, ale je zřejmé, že existuje a určuje každý čin dítěte → když se zformuje tento prototyp (raná osobnost), začne se ubírat určitým směrem, tento prototyp dovoluje předvídat, co se bude dít dál (hotov ve 4 letech) – rané dětské zážitky
  • všechno je to jeho úvaha, kterou nemá doloženou
  • nespojuje to s nevědomím, nevědomí více využívá pro zkoumání vztahu já a společnost (přizpůsobování se jedince společnosti – složité a neuvědomované)
  • SP má zkoumat konfliktní krizové situace, které jsou při setkávání se se společností a přijímání společnosti → vzniká zážitek méněcennosti (kompenzován touhou po moci) – formuje se v raném dětství, kdy si dítě uvědomuje pocit závislosti (bezmocnosti, slabosti, odkázanosti) na rodičích → vznik pocitu méněcennosti, který je překonáván v souladu s cílem (prototypem), který si dítě stanoví
  • zážitek méněcennosti je neuvědomovaný
  • každý tímto pocitem prošel (spojuje ho to s Freudem), zažívá to každé dítě
  • když pocit méněcennosti nabyde patologických rozměrů, vzniká komplex méněcennosti
  • „Studie o méněcennosti orgánů” - spojení defektů oka a psychiky (i domnělé defekty, př. dívky se vidí málo krásné)
  • lze říci, že naše individuální Ψ je v podstatě sociální psychologií, protože prvotně důležitý význam v životě člověka má pocit sounáležitosti – když jedinci výrazně chybí, mohou být tito lidé v budoucnu delikventy, alkoholiky (není jisté)
  • předběhl tím dobu
  • později se objevuje u Maslowa (hierarchie potřeb)
  • vysvětlující, proč se lidé sdružují
  • dnes brán za jednu z nejdůležitějších lidských potřeb (Ebstein, Baumeister)
  • svou silou na úrovni fyziologických potřeb – musí být uspokojována (nedostatek stejný jako kdyby člověk nejedl) – první uspokojení je dáno rodinou a vztahem k matce
  • sounáležitost = slabost, která nutí děti žít v rodině, je obdobou sounáležitosti, která nutí žít lidi v komunitě
  • každý se někdy cítí nedostatečný a neschopen nést sám těžkosti života – jednou z nejvýznamnějších tendencí lidstva je tendence utvářet skupinu, ve snaze žít jako členové společnosti, nikoli jako izolovaní jedinci; tento společenský život nám nepochybně pomáhá překonávat pocity nedostatečnosti a méněcennosti → společnost nese pocit jistoty a stability (jako Freud)
  • v případě rozmazlených dětí, rodina ani společnost dítě nemůže hýčkat donekonečna a rozmazlovaný se záhy setkává nástrahami života. Školní docházkou je určeno pro nové sociální instituce, která pro něj představuje nový sociální problém, nechce si hrát ani pracovat s jinými dětmi, protože není připraveno na život ve společnosti. Pod vlivem svých zkušeností se podobných situací bojí a usiluje o to, aby bylo stále hýčkáno. Péče hyperprotektivní matky má katastrofální následky, např.: vede k nesamostatnosti (vztahuje se k výkonové motivaci – motiv výkonu se utváří v raném dětství)
  • Adlerova touha po moci je vysvětlením dynamiky osobnosti - kompenzace nedostatečnosti, nedostatečnost vede k tomu, že se chce vyrovnat jiným, kteří jsou mu jakoby nadřazení
  • dbal na praxi – zakládal poradny, příprava sociálních pracovníků (na problémy s dětmi)
  • „Psychologie dětí” - sourozenecké konstelace

Neopsychoanalýza

  • větší důraz na determinaci sociální než biologickou, rozhodující vliv sociálního a kulturního
  • spory s Freudem, odmítání sexuálního pudu, jiný pohled na nevědomí

Karen Horneyová

  • spory s Freudem kvůli Freudově domněnce o závisti žen mužského penisu
  • nikdy psychoanalýzu neodvrhla, ale tvrdila, že je ji potřeba předělat
  • orientuje se také na rané dětství – dítě v raném věku má 2 potřeby:
  • potřebu satisfakce (uspokojování základních fyziologický potřeb – potrava, ...)
  • potřebu bezpečí (ochrana před nepřátelským světem, dítě je při uspokojování této potřeby závislé na rodičích (dostatkem něhy, vřelosti, lásky, uznání))
  • frustrace potřeby bezpečí (netečnost, nedostatek lásky, uznání, času, nespravedlnost mezi sourozenci) vede k zážitku osamělosti, bezmocnosti, nepřátelskosti světa → základní (bazální) úzkost – odvozena především od vztahu matka-dítě; tato úzkost může vyústit v potíže v dospělosti
  • Freud s Adlerem tuto frustraci považují za zákonitou formu vývoje × Horneyová říká, že tím může a nemusí (tím lépe) projít
  • bazální úzkost má důsledky pro interpersonální vztahy v dospělosti, může vést k různým strategiím chování vůči sociálnímu okolí potřeba nastolit pocit bezpečí, je řešitelná 3 strategiemi:
  1. tíhnutí k lidem – člověk vstupuje do vztahu s jiným proto, aby se zbavil pocitu osamělosti,

bezmocnosti, nepotřebnosti

  1. stranění se lidí – člověk se soustřeďuje na sebe sama, touží po nezávislosti a soběstačnosti, aby mu

nemohlo být ublíženo

  1. směřování proti lidem – lidé mají tendence ovládat druhé (mít nad nimi kontrolu) - „když je

kontroluji, nemohou mi ublížit”; (není to agrese, ale spíše něco jako nepřátele chci mít vedle sebe)

  • hledá vysvětlení patologických jevů (jako i Freud a Adler)
  • zabývala se také seberealizací (inspirací pro humanistickou Ψ) - „Neuróza a lidský růst, zápas o seberealizaci”
  • „Neurotická osobnost naší doby”