VERBÁLNÍ KOMUNIKACE

Verbální komunikací je míněno vyjadřování pomocí slov, prostřednictvím jazyka. Verbální komunikace může být přímá nebo zprostředkovaná, mluvená nebo psaná, živá nebo reprodukovaná. [1]

Jedná se o mezioborový pojem, jímž se zabývají jednotlivé vědní oblasti, a to zejména: a) lingvistika - jazykověda - věda zabývající se zkoumáním jazyka, jeho užíváním, vývojovými zákonitostmi a jeho vztahem k mimojazykové realitě. b) filologie - věda zkoumající jazyk, literaturu a ústní lidovou slovesnost určitého národa na základě literárních a historicko-kulturních děl a památek. c) filozofie- věda o bytí světa a existenci člověka, o jeho poznávání pravdy a mravním jednání, o základním a nejobecnějším pojetí vývojových zákonitostí v určité oblasti lidského poznání nebo lidské činnosti. Z hlediska komunikace jsou významné subdisciplíny jako: sémiotika, sémantika, logika. [2]

Výhodou ústní verbální komunikace je možnost okamžité zpětné vazby, pružnost komunikace a identifikace neverbálních i emočních signálů a prvků. Nevýhodou ústní komunikace je náročnost na čas, vliv komunikačních šumů a bariér. Významným faktorem verbální komunikace jsou slova, která používáme. Volba vhodných slov výrazně ovlivňuje naše myšlení, jednání, pochopení partnerem, ovlivňuje myšlení partnera a celkovou komunikační atmosféru včetně aktivních výsledků komunikace. Ve verbální komunikaci se obvykle rozeznávají dvě úrovně komunikační roviny (racionální a emocionální), dva druhy komunikace (formální a neformální), řada komunikačních stylů (koncepční, koverzační, operativní, vyjednávací, vylákávácí a ostatní).[3]

Rozdíly mezi komunikačními rovinami, druhy a styly jsou dány účelem komunikace, společenským postavením a emocemi

Tyto rozdíly jsou rozděleny do několika skupin: a) racionální komnikace - je základem komentování, z celého průběhu komunikace se oddělují jakékoliv emoce. b) emocionální komunikace - pocit z partnera, způsob a forma sdělení, emoční extrémy (křik, pláč, hysterie). c) formální komunikace - je plánovaná, má stanoveny specifické cíle, jejímy příklady mohou být přijímací pohovory s uchazeči o zaměstnání nebo poskytování poradenských služeb. d) neformální komunikace - velmi nenáročná na přípravu, vyskytuje se mnohem častěji než formální komunikace, do této komunikace patří telefonní rozhovory, rozhovory s kolegy na stejné hierarchické úrovni nebo nezávazné povídaní. e) konvenční komunikační styl - za cíl má dodržovat společenské zvyklosti, normy a ustanovení, zásady morálky dané společnosti nebo společenské vrstvy. f) konverzační styl - používá se pro výměnu informačních zajímavostí, při snaze popovídat si a pobavit se. g) operativní styl - slouží k řešení a vyřešení pracovních záležitostí a problémů. h) vyjednávací styl - má za cíl dosáhnout vyřešení určitého úkolu s tím, že obě jednající strany jsou postaveny na stejnou úroveň. ch) vylákavací styl - má za cíl získat informace, které nám partner nechce nebo nemůže poskytnout. i) osobní styl - sděluje vnitřní pocity a osobní představy a problémy, u tohoto stylu jsou silně zastoupeny emoce. [4]

Paralingvistika

Paralingvistika je vědní obor, který zkoumá doprovodné rysy verbální komunikace. Jedná se o mimojazykový faktor, který dokresluje verbální komunikační projev a v řadě případů i charakterizuje osobnost mluvčího. Mezi základní prvky patří například hlasitost projevu, kvalita řeči, věcnost hovoru, výška tónu v hlasu, objem řeči, barva hlasu intonace, pomlky, plynulost řeči, frázování, rychlost řeči, chyby v projevu. [5]

Typy verbální komunikace

Typů je několik, zde je zmíněno několik z nich:

  1. konverzace - je nastoleno určité téma a lidé o něm hovoří - konverzují. V konverzaci by měli účastníci dbát na dodržování pravidel komunikace. Konverzace může být osobní nebo i elektronická.
  2. rozhovor - patří k podstatným znakům osobního styku lidí. Týká se nějakého problému, situace a času. Dochází v něm k výměně informací.
    1. MIKULTK, Milan. Komunika� dovednosti v praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2003, 368 s.
    2. VYMTAL, Jan. Pr�e �nou komunikac�efektivn�omunikace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 328 s.
    3. VYMĚTAL, Jan. Průvodce úspěšnou komunikací: efektivní komunikace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 322 s.
    4. VYMĚTAL, Jan. Průvodce úspěšnou komunikací: efektivní komunikace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 322 s.
    5. VYMĚTAL, Jan. Průvodce úspěšnou komunikací: efektivní komunikace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 322 s.