Viktor E. Frankl

Viktor Emil Frankl – naplňování smyslu života osobnosti

Život

  • Narozen ve Vídni v učitelské rodině
  • Měl sklon k introspekci
  • Ovlivnila ho sebevražda spolužáka, který měl v ruce knihu F. Nietzscheho
  • Měl kontakty s Freudem i Adlerem
  • Studoval medicínu a později provozoval psychiatrickou praxi
  • V období hospodářské krize pracoval na reedukaci problémové mládeže
  • Zde ho zaujala hrůznost pocitu životní prázdnoty
  • Byl v koncentračním táboře kde pomáhal spoluvězpům přežít
  • Propracovává své přístupy a ivotní zkušenosti do pojetí osobnosti a systému logoterapie
  • Získává doktorát z psychologie a krátce před smrtí i čestný doktorát na Univerzitě Karlově
  • Publikace (30 knih přeložených do 20ti jazyků):
  • Psycholog prožívá koncentrační tábor
  • Lékařská péče o duši
  • Vůle ke smyslu

Východiska

  • Pohlíží na dospělého člověka, který sám o sobě rozhoduje
  • Je pro něj příznačné vědomí odpovědnosti za volbu a realizaci vlastní životní cesty
  • Za ústřední duševní sílu osobnosti považuje touhu po odhalování a naplňování smyslu života
  • Pocity bezesmyslnosti by měly být klíčovým podnětem lékařské péče o duši
  • Narůstající pocit bezesmyslnosti označuje jako existenciální vakuum
  • Člověk dnes strádá ochuzením instinktů a ztrátou tradice
  • Brzy už nebude vědět, co chce a propadne konformismu a autoritářským vůdcům
  • Vyžaduje kvalitativně nový stupeň psychoterapie – logoterapii
  • Psychoanalýza vyžaduje přizpůsobení
  • Individuální psychologie vyžaduje utváření
  • Ale je třeba dodat třetí kategorii – naplnění
  • Nalezení smyslu svého života a jeho vnitřní naplnění
  • Vtahuje duchovno do duševního léčení
  • Úlohou lékaře je pomoci pacientovi k jeho vlastnímu hodnotovému a světovému, existenciálnímu názoru

Nedělní neuróza

Existenciální vakuum se naplno projevuje ve chvílích klidu, v čase vyhrazeném relaxaci. Obyčejně je toto tlumeno rutinou v zaměstnání, kde člověk nemusí příliš přemýšlet. Ve chvílích volna (tehdy obvykle v neděli) se pak naplno projevují jeho důsledky: silné pocity frustrace, bezesmyslnosti, neklid a podrážděnost, může vyústit až v deprese, neurózu či sebevražedné chování.

Smysl života a základní kategorie životních hodnot

  • Člověk hledá smysl své existence a usiluje o jeho naplnění
  • Otázka smyslu života nejvíce vystupuje v pubertě a dospívání
  • Během života pak i při velkých změnách a otřesných zážitcích
  • Orgánem smyslu je svědomí
  • Má intuitivní schopnost najít jednorázový a jedinečný smysl, který se skrývá v každé situaci
  • Smysl je vázán na jednorázovou a jedinečnou situaci (nalézáme ho a odkrýváme)
  • Nad smyslem jsou smyslové univerzálie
  • Vztahují se na lidské postavení jako takové
  • Hodnoty
  • Život staví člověka do situací, kdy si hodnoty navzájem odporují a je třeba volit
  • Pokud je svědomí systematicky a metodicky potlačováno, je výsledkem směřování k:
  • Západnímu konformismu
  • Východnímu totalismu
  • Tři nejobecnější kategorie možných hodnot, s nimiž je třeba se vyrovnat:
  • Tvůrčí hodnoty
  • Lze realizovat pouze činností
  • Každé povolání dává šance dát životu smysl, pokud je práce v něm správně vykonávána
  • Zážitkové hodnoty
  • naplpované prožíváním, přijímáním světa do Já
  • speciálním projevem realizace zážitkové hodnoty je láska
  • Postojové hodnoty
  • Jejich realizace spočívá v tom, jak se člověk staví k omezením svého života, jak se staví k nezměnitelnému osudu, jak ho bere a jak ho nese
  • Uskutečpovány tam, kde musí být přijímáno něco nezměnitelnoho, osudového
  • Život může najít naplnění jak v tvoření a radosti, tak v utrpení (obětování či ztroskotání)
  • Existenciální analýza musí člověka učinit schopným trpět, zatím co psychoanalýza ho chce udělat pouze schopným prožitků nebo výkonů
  • Po smyslu života se nemáme ptát, ale odpovídat na něj tím, že za život přebíráme odpovědnost
  • Odpověď má přicházet v jednání a činech, nikoli ve slovech

Pojímání osobnosti

Ve „Vůli ke smyslu“ vymezuje deset tezí o osobě:

  • Osoba je individuum
  • Nedá se dále rozštěpit a dělit, protože je jednotou
  • Osoba není jen nedělitelná, ale i neslučitelná
  • Není jen jednotou, ale i celkem
  • Osoba nemůže být předávána dále, není schopna rozmnožování (rozmnožuje se pouze organismus)
  • Každá jednotlivá osoba je absolutní novum
  • Duchovní existence není ani rozmnožitelná z rodičů na dítě
  • Osoba je duchovní a je v protikladu k psychofyzickému organismu
  • Osoba potřebuje organismus, aby mohla jednat a vyjadřovat se
  • Organismus je nástrojem, prostředkem a má tedy užitkovou hodnotu
  • Důstojnost přísluší pouze osobě, ne organismu
  • Osoba je existenciální (není faktická)
  • Člověk vždy teprve rozhoduje, čím v nejbližším okamžiku bude, svoboden v tom, pro co či proti čemu se rozhoduje
  • Osoba patří do oblasti Já, nikoli Ono (není pod diktátem Ono)
  • Já nelze odvodit od Ono (pudovosti)
  • Osoba zakládá tělesně-duševně-duchovní jednotu a celost, která tvoří podstatu „člověk“
  • Člověk představuje průsečík, kde se kříží tři vrstvy bytí – tělesná, duševní a duchovní
  • Osoba je dynamická (tím, že duchovno dokáže distancovat a odvrátit od psychofyzična)
  • Duchovno se dokáže distancovat a odvrátit od psychofyzična
  • Teprve když se člověk vypořádává sám se sebou, odděluje se duchovno a tělesno-duševno
  • Zvíře není osobou, protože nemá korelát k osobě, ani svět, nýbrž pouze okolí
  • Není s to postavit se nad sebe samo nebo proti sobě
  • Člověk je člověkem pouze v té míře, v jaké je proniknut a prozvučen voláním transcendentna
  • Naslouchá tomuto volání ve svém svědomí
  • Na otázku smyslu odpovídá jak teistický, tak i ateistický světový názor
  • Člověk věří ve smysl, má vůli ke smyslu dokud dýchá
  • I sebevrah věří ve smysl, ale ne smysl dalšího žití, nýbrž smrti