You are looking at the HTML representation of the XML format.
HTML is good for debugging, but is unsuitable for application use.
Specify the format parameter to change the output format.
To see the non HTML representation of the XML format, set format=xml.
See the complete documentation, or API help for more information.
<?xml version="1.0"?>
<api>
  <query-continue>
    <allpages gapcontinue="Recenzní_řízení" />
  </query-continue>
  <query>
    <pages>
      <page pageid="5293" ns="0" title="Re">
        <revisions>
          <rev contentformat="text/x-wiki" contentmodel="wikitext" xml:space="preserve">== Jméno ==
'''Re''' patří  bezesporu k nejznámějším a také nejvýznamnějším bohům starověkého Egypta. Jeho jméno znamená &quot;Slunce&quot;. 

== Ikonografie a sféry vlivu ==
Jak je patrné již z jeho jména, jednalo se o slunečního boha, zastupujícího sluneční žár, teplo, světlo a energii. Mohl tak být zachycen jako (okřídlený) sluneční kotouč, v lidské podobě nebo také jako člověk s hlavou sokola, berana nebo ve tvaru skaraba. Dále mohl tento bůh nabývat zvířecí podoby, a to právě jako sokol, beran nebo skarabeus (vrboun posvátný), ale také jako kocour, býk, had, fénix atd. Jednotlivé atributy a zvířata se na Reových zobrazeních mohly i kombinovat. &lt;ref&gt;Wilkinson 2003: 208-209&lt;/ref&gt;

Moc slunečního žáru v jeho různých aspektech pak představovaly různé bohyně, označované jako Reovo oko.

'''Sluneční bůh'''

Re byl slunečním bohem, který každý den křižuje nebe ve své denní bárce ''mandžet''. Byl tak tím, kdo poskytuje světlo, teplo a život celému světu, udržuje ve světě pořádek a [[maat]], jenž byl právě jeho každodenním putováním. Ráno byl Re nazýván též Cheprer a večer [[Atum]]. Díky   
[[File:Sun god Ra2.svg|thumb|150x150px|Sluneční  bůh Re]]
těmto svým funkcím byl Re označován za pána nebes, pána veškerenstva atp.  

'''Re v podsvětí''' 

Podobně jako ve dne putoval Re nebesy, v noci putoval podsvětím v noční bárce ''mesketet''. Při této cestě osvětloval podsvětí, soudil provinilé, poskytoval ospravedlněným místo na své bárce, bojoval s různými nástrahami a démony, především pak s hadem [[Apop|Apopem]] (viz níže). Tato noční cesta bývá často zobrazena ve výzdobě hrobek v [[Údolí králů]]. Během této cesty se Re spojuje s tělem boha [[Usir|Usira]] a sám funguje jako [[ba]], spojující se s tělem. &lt;ref&gt;Wilkinson 2003: 207&lt;/ref&gt; 


'''Re a panovník'''

Od dob [[4.dynastie]] patří mezi jeden prvek [[královská titulatura|královské titulatury]] titul &quot;syn Rerův&quot;.&lt;ref&gt;Verner-Bareš-Vachala 1997: 264&lt;/ref&gt; Tento titul vyjadřoval velmi těsnou vazbu panovníka se slunečním bohem - král vystupoval jako Reův následník a co bylo tedy dobré pro jednoho, bylo dobré i pro druhého a podobně nepřátele panovníka byli i nepřáteli Reovými. 

'''Synkreze'''

Re byl spojován především s dalšími slunečními či významnými bohy, jako jsou  např. [[Amon]] nebo Atum, často se ale objevuje s dalšími bohy přímo v synkrezi. Od [[Střední říše]] se objevují spojení Re-Usir a Amon-Re, od [[Nová říše|Nové říše]] se pak Re spojuje např. také s [[Moncu|Moncuem]] nebo [[Ptah|Ptahem]].&lt;ref&gt;Janák 2005: 141&lt;/ref&gt;
 
== Mýty a funkce ==

'''Počátek světa'''

Podle jedné z egyptských verzí o počátku světa se Re vynořil z praoceánu [[Nun|Nunu]] na pahorku benben, případně se zjevil v lotosovém květu jako božské dítě. Mohl se ovšem zjevit také v podobě fénixe, skaraba aj. Následně pak sluneční bůh stvořil celý svět a ustanovil jeho zákony.&lt;ref&gt;Wilkinson 2003: 207&lt;/ref&gt;


'''Stvoření lidstva'''

V rámci [[héliopolsklá kosmogonie|héliopolské kosmogonie]] se dochoval příběh o stvoření lidí, které je však v egyptském pojetí spíše jakýmsi vedlejším produktem úplně jiného děje. Sluneční bůh a stvořitel světa, někdy v tomto příběhu označovaný jako Atum, jindy jako Atum-Re nebo pouze Re, vyslal své oko, aby nalezlo bohy [[Šu|Šua]] a [[Tefnut]], kteří se ztratili v praoceánu. Než se ovšem oko s Šuem a Tefnutou vrátilo, sluneční bůh si stvořil nové oko. Původní sluneční oko se pak rozplakalo (egyptsky ''rem'') a z jeho slz vznikli lidí (egyptsky ''remeč''). Následně bylo oko vyzdviženo na Reovo čelo a proměněno v [[uraeus]].&lt;ref&gt;Viz např. Texty rakví 76, 77&lt;/ref&gt;


'''Vládce v nebesích'''

Podle mýtu, zachyceného v ''Knize nebeské krávy'' a nazývaném též  [[legenda o zničení lidstva]], vládl Re nejprve na zemi, ale když zestárl, lidé se proti němu bouřili a přestali jej poslouchat. Následně Re poslal svou dceru, rozzuřené sluneční oko, ztotožňované v tomto případě s agresivními aspekty bohyní [[Hathor]] a [[Sachmet]], aby lidstvo vyhubila. Re se nakonec nad lidmi slituje, ale bohyně je již tak rozběsněná, že ji nelze zastavit. Nakonec je uklidněna lstí, kdy je jí namísto lidské krve předloženo na červeno obarvené pivo, jímž se opije a promění se v benevolentní božstvo. Re byl ovšem děním na zemi tak znaven, že se odebral na nebesa, kam jej vyzvedla bohyně  [[Nut]] v podobě krávy.&lt;ref&gt;Viz např. Hornung, E. 1991: Der Ägyptische Mythos von der Himmelskuh. Universitätsverlag Freiburg Schweiz.&lt;/ref&gt;

'''Re a další bohové'''

Bohyně Nut byla považována za Reovu matku, která jej každé ráno porodila a večer jej pozřela.&lt;ref&gt;Pinch 2002: 183&lt;/ref&gt; Re mohl být ovšem považován nejen za Nutina syna, ale i manžela. Jindy byla za jeho partnerku považována Hathor nebo také Rat (ženský tvar od slova &quot;re&quot;). &lt;ref&gt;Janák 2005: 142&lt;/ref&gt;  

'''Boj Rea s Apopem''' 

Především [[podsvětní knihy Nové říše]] popisují každonoční boj Rea s jeho odvěkým nepřítelem, obrovským hadem Apopem, představitelem chaosu a ne-řádu [[isfet]], který neustále útočil na jeho bárku. V těchto textech je podrobně popisováno dvanáct hodin noci, během nichž se Reova cesta podsvětím odehrává, a Reovo vítězství nad Apopem. V boji Reovi pomáhají a Apopa se snaží chytit do sítí různí bohové, např. [[Eset]] s [[Nebthet|Nebthetou]], [[Thovt]] nebo [[Sutech]]. Kromě bohů se měli boje účastnit zemřelí lidé, kteří se plavili v Reově bárce.&lt;ref&gt;Hornung 1990&lt;/ref&gt; Podle dochovaných egyptských textů hrál v tomto souboji roli též panovník, který pomocí rituálů, vykonávaných na zemi, pomáhal Reovi v jeho boji.&lt;ref&gt;Viz rituály pro ničení zla či přímo porážení Apopa, např. Schott 1929, Altmann 2010.&lt;/ref&gt; Re Apopovi nakonec často seká hlavu v podobě kocoura pod posvátným stromem išed.   

'''Reovo pravé jméno''' 

Dalším známým mýtem, spojeným s Reem, je příběh o tom, jak bohyně Eset vyzvěděla na Reovi jeho pravé jméno a získala tak jeho znalosti a kouzelnou moc. Eset stvořila ze svých slin hada, který Rea uštkl a nemohl jej uzdravit nikdo kromě Esety. Eset si za uzdravení vyžádala právě Reovo pravé jméno.   

'''Spor Hora se Sutechem''' 

Ve sporu Hora se Sutechem o vládu po smrti boha Usira vystupuje Re jako vládce bohů s hlavním slovem, který však straní Sutechovi a až po různých událostech se přikloní na [[Hor|Horovu]] stranu. 

== Kult ==
Prvním dokladem o uctívání Rea je jméno panovníka [[2.dynastie]] [[Raneba|Raneb]]. Centrum slunečního kultu bylo město [[Héliopolis]]&lt;ref&gt;Více viz např. Verner 20120: 57-98&lt;/ref&gt;, v dobách [[5.dynastie]] se pak stavěly tzv. [[sluneční chrám|sluneční chrámy]], v nichž měl kult slunečního boha pochopitelně zvláštní místo. 

Reův kult byl však rozšířen po celém Egyptě. Kromě synkretických božstev byl spojován také s některými posvátnými zvířaty,jako např. býkem Merwerem nebo ptákem Benu v Héliopoli. V jeho kultu, narozdíl od kultu většiny ostatních bohů, nebyla využívána posvátná zobrazení a sochy, neboť Re se viditelně manifestoval ve formě slunce.&lt;ref&gt;Janák 2005: 145-146&lt;/ref&gt;

=== Reference ===

&lt;references/&gt;

== Literatura ==

Altmann, V. 2010: Die Kultfrevel des Seth: die Gefährdung der göttlichen Ordnung in zwei Vernichtungsritualen der ägyptischen Spätzeit (Urk. VI). Wiesbaden: Harrassowitz.

Hornung, E. 1991: Der Ägyptische Mythos von der Himmelskuh. Universitätsverlag Freiburg Schweiz.

Hornung, E. 1990 : The triumph of magic : The Sun god´s victory over Apophis, In: The Valley of the Kings : Horizons of eternity, London and New York.

Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.

Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.

Pinch, G. 2002 : Handbook of Egyptian mythology. Handbooks of World Mythology. Santa Barbara, CA: ABC-CLIO.

Schott S., 1929: Bücher und Sprüche gegen den Gott Seth, in :Urkunden mythologischen Inhalts / bearb. von Siegfrie Schott - Leipzig : Hinrichs, 1929-1939, Heft I – II [Urkunden des aegyptischen Altertums ; Abt. 6].

Texty rakví (Buck, Adriaan de 1935 – 61 : &quot;The Egyptian. Coffin texts, I – VII&quot;, Chicago: University of Chicago Press)

Verner, M., 2010: Chrám světa: svatyně, kulty a mysteria starověkého Egypta. Praha: Academia.

Verner, M. - Bareš, L. - Vachala, B.: 1997. Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha.

Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.


[[Kategorie:Egyptští bohové]]</rev>
        </revisions>
      </page>
      <page pageid="5519" ns="0" title="Reaktance">
        <revisions>
          <rev contentformat="text/x-wiki" contentmodel="wikitext" xml:space="preserve">[[Soubor:Logika reaktance.png|thumb|206x206px|Logika teorie [[reaktance]] je pozoruhodně jednoduchá: čím silnější je subjektivně pociťované ohrožení svobody, resp. čím silnější je hrozba eliminací těchto svobod, tím silnější je opačná reakce.]]
Reaktance je teorie vytvořená Jackem W. Brehmem prvně publikovaná v roce 1966 v článku &quot;''A theory of psychological reactance&quot;''.&lt;ref&gt;Brehm, J. W. (1966). A theory of psychological reactance.&lt;/ref&gt; Teorie popisuje motivační tendenci člověka reagovat na omezení své subjektivně pociťované svobody opačnou reakcí, aniž by si toho byl dotyčný vědom. V psychologické literatuře tak bývá teorie reaktance někdy spojována s [[Reaktance|bumerangovým efektem]],&lt;ref&gt;https://en.wikipedia.org/wiki/Boomerang_effect_(psychology)&lt;/ref&gt; kdy intervence za určitých podmínek může vést k opačné reakci než požadované. Teorie má tedy důležité důsledky v různých oblastech aplikované psychologie - v psychoterapii a kupř. v práci s drogově závislými.&lt;ref name=&quot;:0&quot;&gt;https://en.wikipedia.org/wiki/Reactance_(psychology)&lt;/ref&gt;

Dle teorie můžeme konstatovat, že:
# Velikost efektu reaktance je úměrný subjektivně pociťovanému ohrožení jedincovy svobody/možnosti volby.
# Čím je proporce/množství subjektivně pociťovaných možností větší, tím intenzivnější je i reaktance.
# Čím více je svobodné chování ohroženo jeho eliminací, tím větší je subjektivně pociťovaná hrozba - tím větší bude i reaktance.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;

== Zdroje ==
&lt;references/&gt;</rev>
        </revisions>
      </page>
    </pages>
  </query>
</api>