Noviny

Noviny jsou důležitou součástí společnosti. Figurují jako prostředek komunikace a jedna z možností přenášení informací. Vznikly ve 2. polovině 18. století a vycházejí v různých podobách stále. Liší se nejen délkou vydávání, ale také svými druhy.

„... noviny vyjdou, a vyjdou i zítra a pozítří; je to věčný div, o kterém čtenář neví, ale který by zasloužil tiché a zbožné úcty…“ (Karel Čapek)
[1]

Počátky novinového zpravodajství a novin v českých zemích

S nárůstem pravidelné novinové korespondence se setkáváme ve 2. polovině 16. století, zájem projevují všechny stavovské vrstvy. Zpravodajská služba byla původně určena pro panovníka a jeho dvorský okruh, měla však příznivý vliv na šíření informací, jejich produkci i recepci. Novou éru mediálního vývoje zahajují právě psané noviny. Psané týdenní noviny se staly médiem, které se vydělilo z psaných komunikačních prostředků, mezi nimiž dosud zaujímal dominantní postavení list (odlišoval se pravidelnou periodicitou, univerzálním záběrem informací a nepřerušeným oběhem novinových zpráv mezi zpravodajskými centry). Týdenní psané noviny se staly jedním ze základních zdrojů informací v některých druzích soudobých zpravodajských tisků. Náležely k nim (od 80. let 16. století) pololetní relace, v nichž bylo přehledně zpracováno dění ve světě s poměrně malým časovým odstupem od záznamu událostí v psaných novinách. Zprávy v týdenních psaných novinách se staly rovněž zdrojem informací pro vydavatele tzv. měsíčních novin, avšak byly základním pramenem pro tištěné týdenní noviny (vycházely souběžně, od počátku 17. století). Vzájemnou konkurenceschopnost udržela na straně tištěných novin relativně nízká cena, psané týdenní noviny nebyly cenzurovány a k aktualitě jejich zpráv přispělo opisování textů, ušetřilo čas. [2]

Společnost a noviny

Miroslav Sígl

Vztah společnosti k novinářství je rozpolcený. Na jedné straně je zavrhováno pro svou povrchnost, nepřesnosti, cynismus, avšak lidé se k novináři upínají jako k poslední záchraně ve chvílích páchané křivdy, noviny jsou také zdrojem zábavy a poučení. Změny ve společnosti po roce 1948 se odrazily v postavení sdělovacích prostředků i novinářů. Významným předělem se stal Zákon o vydávání časopisů a Zákon o Svazu československých novinářů z prosince 1950. Definoval poslání tisku, vymezil postavení Svazu a stanovil podmínky pro vydávání tisku. Nejvíce novinářů pracovalo v tištěných médiích či rozhlase, někteří i ve zpravodajské agentuře ČTK. Od roku 1953 se rozšiřovala i televize, dala vzniknout velmi silné novinářské tradici, jež do svého vrcholu v roce 1968 stačila najít vlastní výraz hodnotový i estetický.[1]

Novináři

Novinář se při získávání informací setkávají s mocenskými silami, ze střípků jednotlivých událostí skládají mozaiky doby. Paradoxně se tak z novinářů stávají nositelé paměti o době a jejích proměnách, přičemž je jejich práce i nenahraditelným zdrojem historického poznání. Říká se, že rolí novináře je být očitým svědkem tam, kde čtenář nemohou být osobně přítomni, to platí v každé době, rozdíl je pouze v tom, že některé poměry dovolují novinářům se o své svědectví podělit více a jiné méně. Svědectví ale zůstává uloženo v paměti a čeká, až bude nabídnuto k všeobecnému použití.[1]

Rostislav Běhal (narozen 22. 11. 1922 v Bratislavě - zemřel 17. 7. 2007 v Praze) Jeho kariéra je spojena s pražským Československým (nastoupil v roce 1952 na post ekonomického redaktora), pozdějším Českým rozhlasem. Později se stal vedoucím redaktorem Besedy rozhlasových novin, od roku 1962 byl jejím programovým ředitelem. V roce 1968 byl ze své funkce odvolán a dva roky nato propuštěn. Po roce 1989 navázal s rozhlasem znovu spolupráci a v posledních letech přispíval do radiové revue Svět rozhlasu.[3]
Jan Petránek (narozen 28. 12. 1931 v Praze) Vystudoval obchodní akademii a nastoupil do Československého rozhlasu, kde se zakrátko stal zahraničně-politickým redaktor a komentátorem. V šedesátých letech poskytoval zprávy z Indie, Finska, Mongolska i Vietnamu. V srpnu 1968 byl zbaven svého místa za účast na protiokupačním vysílání. Od roku 1987 byl komentátorem samizdatových, později legálních Lidové noviny. Neustále spolupracuje s rozhlasem a televizí. [1]

Jazyk publicistiky

Po listopadu 1989 začalo vycházet velké množství různě orientovaných deníků s podobným obsahovým schématem. Základní požadavek adresáta, získat nové informace, musí být všemi vydavateli respektován. Zpravodajské útvary mají své místo na prvních dvou stranách (avšak např. deník Blesk dává na první stranu informace spíše podružné, ale pro čtenáře přitažlivé), spor na posledních stranách. Předtím se na první stranu dával článek s nejzávažnějším obsahem. Dnes zde najdeme co nejvíce začátků zajímavých informací opatřených upoutávajícími titulky. V současnosti vzrostl význam inzerce a reklamy. Jde o placenou formu propagace zboží nebo služeb, většinou ji zprostředkovává reklamní agentura. Je méně agresivní než reklama televizní. Přestože je zdrojem příjmů pro vydavatele, konkuruje informacím, kvůli nimž si noviny kupujeme. K hlavním funkcím denního tisku řadíme funkci dokumentárně-informativní, výchovně-vzdělávací a formativní, přesvědčovací a službu čtenářům. K základním vlastnostem publicistického komunikátu patří podle Jozefa Mistrika psanost, monologičnost, veřejnost a pojmovost. Primárně psané jsou i mluvené publicistické komunikáty v rozhlase či televizi.
Komunikačním záměrem publicistických textů je přesvědčování, uvědomování a ovlivňování adresáta. Čtenář zůstává pro autora v anonymitě. Novinář musí brát v úvahu jeho emotivní vlastnosti, politické názory, kulturní přehled, příslušnost ke společenské třídě apod., neboť každý, kdo umí číst, je potenciálním čtenářem novin. Snaha zvýšit úroveň publicistického stylu je omezována zaměřením na širokou čtenářskou obec. Proces psaní publicistického textu má několik etap: sbírání materiálu, třídění, kompozice, zpracování do definitivní podoby, adjustáž (přizpůsobení) textu. Termín žurnalistický styl užíváme pro žánry zpravodajské, termín publicistický styl je nadřazený, řadíme k němu žánry:

  • analytické - úvodník, komentář, recenze, posudek
  • zpravodajské - žurnalistické - zpráva, zpravodajské interview, noticka, komuniké
  • řečnické - veřejný projev, řeč
  • beletristické - reportáž, črta, causerie, fejeton, glosa, sloupek
  • reklamu a inzeráty

Mezi nimi jsou značné rozdíly v užívání jazykových prostředků. Jejich úkolem je pomáhat čtenáři orientovat se i v oblastech, v nichž není odborníkem. Porovnáme-li jazykové prostředky před rokem 1989 s jazykem současných publicistických textů, nelze nevidět jejich dynamický vývoj, ne všechny změny jsou však ku prospěchu. Funkční publicistický styl byl uznán za jeden ze základních funkčních stylů až v 50. letech 20. století. Přestože se již dříve jazyku a stylu novin věnovala v odborné literatuře pozornost, práce se zaměřovaly hlavně na jazykové chyby a stylistické neobratnosti. [4]

Technologie novin

Tiskoviny

Po celá staletí se noviny tiskly na papír a prodávaly čtenářům.

Online noviny

Prakticky všechny tištěné noviny mají edice, které jsou dostupné na internetu, což by měly usměrňovat novinářské organizace jako například Press Complaints Commission ve Velké Británii (záleží ovšem na daném státu). Avšak někteří vydavatelé shledali své modely založené na tisku nadále neudržitelnými. Začaly se také objevovat noviny založené na síti, kupříkladu Southport Reporter (Velká Británie) a Seattle Post-Intelligencer, kterého přestali po149 letech tisknout a od března 2009 už je k dispozici pouze na internetu.

Práce na zakázku

Novým trendem ve vydávání novin je nově zaváděný produkt, personalizace (přizpůsobení se potřebám zákazníků). Noviny utvářené podle potřeb zákazníka umožňují čtenáři vytvářet samostatné noviny skrze selekci jednotlivých stránek z četných uveřejnění. Tento „best of“ přístup umožňuje vzkřísit modely založené na tisku a otevřít tak nový prodejní kanál, který by zvýšil zprostředkovávání zpráv sdělovacími prostředky pod hranicemi běžné distribuce. Noviny uzpůsobené zákazníkům nabízí online kupříkladu MyYahoo, I-Google, CRAYON, ICurrent.com, Kibboko.com, Twitter.times a mnoho dalších. [5]

Formát

Většina moderních novin je vydávána v jedné ze tří velikostí:
- seriózní tisky (600 mm × 380 mm (23½ × 15 palců)) - jsou všeobecně spojované s novinami intelektuálního charakteru, ačkoli trend směřující k novinám „zabírajícím málo místa“ toto mění.
- bulvární tisky (polovina velikosti seriózních tisků - 380 mm × 300 mm (15 × 11¾ palců)) – jsou často vnímány jako senzacechtivé v kontrastu s tiskem seriózním. Jako příklad uvádíme deníky The Sun, The National Enquirer, The Star Magazine, New York Post, the Chicago Sun-Times, The Princely State a The Globe.
- formát Berliner nebo Midi (470 mm × 315 mm (18½ × 12¼ palců)) používají evropské noviny, kupříkladu Le Monde (Francie), La Stampa (Itálie), El País (Španělsko) a od roku 2005 také The Guardian ve Velké Británii. Noviny se obvykle tisknou na levný, ne čistě bílý papír, též známý jako novinový. Od osmdesátých let se novinářský průmysl přesunul od méně kvalitního tisku listů k vyšší kvalitě, čtyřbarevnému zpracování a offsetovému tisku. Dodáváme, že stolní počítače, software na zpracování slov, grafický software, digitální fotoaparáty a digitální technologie předtisku a sazby způsobily revoluci v procesu výroby novin. Tyto technologie umožňují novinám publikovat barevné fotografie a grafiku, stejně jako inovativní rozvržení a lepší design. [5]

Druhy novin

České noviny
  1. podle periodicity (deníky, nedělní noviny)
  2. podle dosahu a působnosti (místní, regionální, celostátní, nadnárodní)
  3. rozlišují se noviny seriózní a bulvární (vyznačují se velmi nápadnou barevnou úpravou, velikými a senzačními titulky, krátkými texty a množstvím obrázků)
  4. noviny pro určité skupiny obyvatel (profesní a zájmové skupiny, věřící určitých církví, národnostní menšiny)
  5. v rámci volební kampaně vydávají politické strany volební noviny [6]

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 [SÍGL, Miroslav (ed.). Almanach českých novinářů: 1989-2008. Praha: Libri, 2008, 359 s. ISBN 978-80-7277-356-5.]
  2. [ŠIMEČEK, Zdeněk. Počátky novinového zpravodajství a novin v českých zemích: (do devadesátých let 18. století). Vyd. 1. Brno: Matice moravská, 2011, 403 s. Knižnice Matice moravské. ISBN 978-80-86488-81-3.]
  3. [Rostislav Běhal. zivotopis.osobnosti [online]. 2015 [cit 2015-12-30]. Dostupné z: http://zivotopis.osobnosti.cz/rostislav-behal.php]
  4. [JUNKOVÁ, Bohumila. Jazyková dynamika současné publicistiky. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2010, 238 s. Jazykověda (ARSCI). ISBN 978-80-7420-007-6.]
  5. 5,0 5,1 [Newspaper. [online]. 2016 [cit 2016-1-18] Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Newspaper]
  6. [Noviny [online]. 2015 [cit 2015-30-12] Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Noviny]

Použitá literatura a zdroje

Související články

Televize
Reklama

Klíčová slova

noviny, žurnalistika, novinář, informace