Archivace filmu: Porovnání verzí

(Archivace filmu)
Řádka 1: Řádka 1:
 
== Archivace filmu ==
 
== Archivace filmu ==
 
<ref>ROBERT, Wünsch. <i>Budoucnost archivování filmu</i>. Praha, 2014, 65 s. Dostupné také z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=2</ref>
 
<ref>ROBERT, Wünsch. <i>Budoucnost archivování filmu</i>. Praha, 2014, 65 s. Dostupné také z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=2</ref>
Archivace klasického filmového materiálu je proces uchovávání filmové materiálu, započatý již v okamžiku, kdy paměťové instituce ([[Archiv|archivy]], muzea) selektovaly materiál do svého fondu. Archivace zahrnuje i snahu získat finanční prostředky na [[Ochrana fondů - restaurování a konzervování|ochranu]], restaurování a konzervaci či rozmnožování filmu do[[Digitalizace|digitálních ]] kopií. Cílem archivace je nejen zpřístupňování a poskytování dokumentů veřejnosti, ale i jejich evidence, kontrola nebo inventarizace, především je jejím hlavní cílem chránit filmové díla, aby byla zajištěna jejich existence do budoucna pro další generace.  
+
'''Archivace klasického filmového materiálu''' je proces uchovávání filmové materiálu, započatý již v okamžiku, kdy paměťové instituce ([[Archiv|archivy]], muzea) selektovaly materiál do svého fondu. Archivace zahrnuje i snahu získat finanční prostředky na [[Ochrana fondů - restaurování a konzervování|ochranu]], restaurování a konzervaci či rozmnožování filmu do[[Digitalizace|digitálních ]] kopií. Cílem archivace je nejen zpřístupňování a poskytování dokumentů veřejnosti, ale i jejich evidence, kontrola nebo inventarizace, především je jejím hlavní cílem chránit filmové díla, aby byla zajištěna jejich existence do budoucna pro další generace.  
  
 
=== Filmový materiál ===
 
=== Filmový materiál ===

Verze z 24. 1. 2018, 12:24

Archivace filmu

[1] Archivace klasického filmového materiálu je proces uchovávání filmové materiálu, započatý již v okamžiku, kdy paměťové instituce (archivy, muzea) selektovaly materiál do svého fondu. Archivace zahrnuje i snahu získat finanční prostředky na ochranu, restaurování a konzervaci či rozmnožování filmu dodigitálních kopií. Cílem archivace je nejen zpřístupňování a poskytování dokumentů veřejnosti, ale i jejich evidence, kontrola nebo inventarizace, především je jejím hlavní cílem chránit filmové díla, aby byla zajištěna jejich existence do budoucna pro další generace.

Filmový materiál

Filmový materiál se skládá z několika vrstev. Nejdůležitější vrstva je vrstva světlocitlivá (EŽV) a poté podkladová vrstva. Každý druh filmového materiálu je skložen z jiného počtu vrstev.

Druhy filmového materiálu


  • černobílý negativ

Film1.png

  • černobílý pozitiv

Film3.png

  • barevný třívrstvý negativ

Film2.png

  • barevný třívrstvý pozitiv

Film4.png

Druhy podkladových vrstev


1. trinitrát celulózy (nitrocelulóza) – nejstarší, polévání celulózy roztokem kyseliny dusičné (nitrace)

  • nevýhoda: snadná vznětlivost, vysoce hořlavá
  • u nás zakázána od roku 1961

2. diacetát a acetát celulózy – odolá teplotě 300°C 10 minut, aniž by začal hořet

  • má minimální smrštivost
  • je méně odolný než polyester

3. polyethylen teraftalát (polyester) – nejnovější z předchozích materiálů

  • extrémně odolný
  • nesmí se používat v kamerách

Skladování filmového materiálu


Požadavky a kritéria ke správnému skladování a uchovávání filmových materiálů jsou popsány v několika normách ISO. Archivy začaly vznikat až v 30. letech 20. století, kdy se nastavily i spolehlivé instrukce k archivování filmů, tjn. zachování materiálu pokud možno v jeho původním originálním stavu.

Vzhledem k přírodnímu působení hrozí materiálu stárnutí, protože chemicky reaguje s okolím (filmové materiály jsou citlivé na prach, světlo a teplotu - stejně jako u fotografií jsou citlivější barevné filmové materiály, než černobílé). Proces stárnutí začíná tím, že dojde k poškození polymerů: to vyplývá z vlivu záření atmosféry, teploty, plynů, vody a soli nebo mikroorganismů. V první fázi film bledne, barví se do hněda a mírné zapáchá. V konečné fázi, když už je film proměněn v téměř jenolitou hmotu, se rozpadá na hnědý prášek (proces stárnutí má celkem pět fází, přičemž když se materiál dostane do fáze třetí, kdy se tvoří povrchové bublinky a emulze, z níž je tvořen, se stává vláčnou, je nutné materiál digitalizovat a poté zničit). Procesu stárnutí nejrychleji podléhají právě filmy s nitrátovou podložkou, především kvůli své vysoké hořlavosti.

Proces stárnutí není jediným faktorem, proti němuž by se měli filmové materiály bránit: mezi další patří smršťování materiálu, vzniklé v důsledku vysušení. I k této formě zničení podléhají více kopie nitrátové a acetátové, kdy se film může smrštit až o 2 mm své délky.

Další faktorem je napadení plísněmi - tomuto procesu se říká bioeroze. Mezi časté příčiny poškození filmového materiálu lze zařadit i používání v promítacím stroji, kdy dojde k přetržení nebo zrýhování filmu.

Podmínky skladování


Správné podmínky pro uložení všech materiálů si zajišťuje paměťová instutice sama (archiv). Především platí, že by filmové materiály měly být uchovávány v chladu. Měly by být uloženy v kovových plechovkách a plastových kontejnerech či boxech: ty chrání film před poškozením. Plechovky nebo kontejnery jsou uloženy horizontálně, aby docházelo k co nejmenší manipulaci s filmem a tedy k jeho fyzickému namáhání.

V depozitáři (místnost, kdy by měly být materiály uskladněny), by se měla udržovat stálá vlhkost vzduchu 55% v emulzi 3% vody. Rozdíly teplot by měly být minimální, stejně tak co nejmenší magnetické působení. Teplota v depozitáři nesmí přesáhnout 18°C. V této teplotě by měl být materiál uskladněn minimálně 30 dní, pak musí do chladničky.

Dle druhů a chemických vlastností se různě skladují odlišné druhy filmového materiálu.

  • filmy s nitrátovou podložkou - vzdušné prostředí, teplota: 2°C, relativní vlhkost (RH): 20-30%
  • filmy s podložkou diacetátovou a acetátovou - teplota: do 10°C, RH: maximálně 50%
  • filmy s polyesterovou podložkou - teplota: do 10°C, RH: max. 50%


Barevné filmy vyžadují nižší teploty než je potřeba u černobílých.


  1. ROBERT, Wünsch. Budoucnost archivování filmu. Praha, 2014, 65 s. Dostupné také z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=2