Byrokracie

Verze z 8. 7. 2015, 10:45; Klara.Kovarova (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Užití pojmu byrokracie

Termín byrokracie poprvé použil francouzský ekonom Vincent de Gournay v 1. pol. 16. století. Různí autoři mu zpravidla přidělují významy značně odlišné. Spojujeme ho nejčastěji s následujícími třemi oblastmi [1]:

Sociologie a historické vědy

  • toto pojetí do značné míry pod vlivem Maxe Webera
  • byrokratizace = snaha o racionalizaci kolektivních aktivit, která spočívá ve vytváření velkých výrobních i nevýrobních organizací a pravních systémů, které jsou řízeny pomocí neosobních pravidel

Alternativou je návrat k historicky ranějším formám organizace.

Politologie

  • vláda uskutečňována skrze úřady, státní aparát, který je složený ze jmenovaných činitelů
  • je organizovaná hierarchicky a závislá na legitimní autoritě
  • vláda je sice regulována zákony, ale připouští jen minimální účast občanů na řízení veřejných záležitostí

Možnou alternativou může být decentralizace státní správy či zvýšení úlohy volených zástupců občanů (zejména na lokální úrovni).

Běžné užívání

  • nesrozumitelný způsob vyřizování poměrně jednoduchých věcí, který komplikuje a znepříjemňuje život občanů
  • např. nepoměrně dlouhé vyřizování, rutinní nezájem úředníků

Možnou alternativou např. co nejkratší lhůty vyřizování.

Byrokracie a formální organizace

  • podstatné je, že byrokratický mechanismu vyrůstá z jistých rysů formální organizace
  • formální organizace představují umělý prostředek koordinace aktivit většího počtu lidí za určitým účelem
  • problém: většina opatření zavedená ke zvýšení účinnosti organizace, naopak ve výsledku činnost tlumí => byrokratizace [1]

Odlišný pohled na fungování byrokracie [2]

  • výzkum organizací přišel s odlišnými (konfliktními) výsledky ohledně toho, co byrokracie přináší
  • negativní pohled: byrokracie potlačuje kreativitu, demotivuje zaměstnance a podporuje jejich nespokojenost v zaměstnání
  • pozitivní pohled: byrokracie zaručuje potřebné vedení a vyjasňuje, jakou má kdo odpovědnost => snižuje se stres u pracovníků jednotlivých pozic a pomáhá jim, aby byli a cítili se více efektivní

Typologie byrokracie

Přibližně od 60. let 20. stol. vznikají snahy o ustanovení určité typologie byrokracie. Zejména z důvodu pokusu zachytit specifické rysy a zvláštnosti formální organizace a byrokracie a potřeby reflektovat rozrůzněnost forem organizací, které byly postupně empiricky zkoumány. V literatuře bývá nejčastěji citována typologie A. W. Gouldnera:[3]

Slabá byrokracie (Mock Bureaucracy)

  • uložená pravidla a procedury jsou jen částečně dodržovány nebo zcela ignorovány
  • zaměstnanci organizace vytváří odlišný systém pravidel – ale pro skutečné dění v organizaci mnohem důležitější
  • např. „zákaz kouření“ prosazený určitou společností, kde to ale vlastní členové ignorují

Reprezentativní byrokracie (Representative Bureaucracy)

  • ideální případ
  • autorita založena na skutečné odbornosti
  • pravidla slouží k dosahování cílů v souladu se zájmy klienta a řídící i řadoví zaměstnanci se s pravidly ztotožňují
  • např. předpisy o pracovní bezpečnosti na šachtě, které souhlasně dodržují všichni

Trestající byrokracie (Punishment-centered Bureaucracy)

  • moc pochází z držby úřadu
  • souhlas s pravidly je vynucován pod hrozbou trestu - poslušnost cílem sama o sobě
  • např. pravidla platebního postupu pro dělníky podle odsloužených let

Reference

  1. 1,0 1,1 Keller, J. (2007). Sociologie organizace a byrokracie. (2., přeprac. vyd., 182 s.) Praha: Sociologické nakladatelství.
  2. Adler, P. S., & Borys, B. (1996). Two types of bureaucracy: Enabling and coercive. Administrative science quarterly, 61-89.
  3. Gouldner, A. (1964). Patterns of industrial bureaucracy. (1st ed., 282 s.) New York: Free Press of Glencoe.