Domain Name Server (DNS)

Verze z 19. 10. 2018, 19:39; Tereza.Hrychová (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Počítače pracují s čísly, lidé pracují se slovy.[1]

DNS je celosvětová databáze internetových domén a subdomén. Každá doména má svojí unikátní IP adresu. Pro usnadnění existují DNS servery. Jedna IP adresa je spojena s jedním nebo několika doménovými jmény. Do kolonky pro vyplnění IP adresy stačí napsat správný název. Čísla jsou převedena na text. Například 77.75.72.3. -> www.seznam.cz.

DNS kromě převodu IP adres a doménových jmen slouží také pro elektronickou poštu (STPM sever) nebo IP telefon. Pro komunikaci se používá port 53 a protokoly TCP (pro bezztrátovou komunikaci) a UDP - ten může být ztrátový, protože neověřuje, zda - li byla data přenesena. Názvy domén a organizace serverů jsou hierarchicky řazená. Vznik této služby sahá už do doby fungování počítačové sítě ARPANET. V ní byl na všech počítačích uložen soubor (HOST.txt), který obsahoval záznamy o doménových jménech a IP adresách. Tento soubor se dodnes používá, když např. DNS server neodpovídá na dotaz a nebo ještě před dotazem na server.[2][3][4]

Jednotlivá doménová jména jsou uspořádána do stromu s jedním kořenem. Každá část ve stromu obsahuje informace o sobě a svých poddoménách. Celá struktura je pak rozdělená do zón, kterou spravují správci a může být rozdělena ještě dále. Samotné jméno se skládá z více částí: Nejvyšší je kořenová doména - zapisující se jako tečka, poté doména nejvyšší úrovně, ta je tematická (.com, .edu) nebo státní (.cz, .uk, .fr) a subdoména, které může obsahovat až 63 znaků. Jméno je seřazené, tak že nejvíce konkrétní část je vlevo a směrem doprava se zobecňuje (cs.wikipedia.org).[2] [4]

DNS servery můžou mít dvě role. První z nich je role autoritativního serveru, na kterém jsou napořád uložené záznamy o dané zóně. Mohou být ještě primární a sekundární a ve většině případu jsou záznamy uložené na těchto serverech totožné. Zpravidla jsou provozovány registrátorem domény nebo tím kdo poskytuje webhosting. Druhou rolí, kterou může DNS server zastávat, je role Rekurzivního serveru, na ten posílají svoje dotazy jiná zařízení (např. počítač). Ten jim poskytne odpověď rekurzivními dotazy u autoritativních serverů a sám si jí poté uloží v cache paměti. Tyto servery většinou zajišťuje poskytovatel internetového připojení. Také se může starat o validaci DNSSEC, pokud to daný server podporuje. Klient získává informaci o DNS serverech pomocí DHCP protokolu a NDP protokolu v případě IPv6.[2][4]

Root servery

Je to jedna z nejdůležitějších technických částí internetu. Na těchto serverech je uložený kořenový zónový soubor (root zone file), který je poskytován dalším DNS serverům. V tomto souboru jsou informace o autoritativních serverech pro domény nejvyšší úrovně. Tento soubor je malý a k změnám moc nedochází. Vytváří ho organizace IANA.[2]

Realizace dotazu

Informaci o lokálním DNS serveru má každý počítač uloženou v konfiguraci síťových parametrů. Tu zpravidla dostává od DHCP serveru. Počítač nejprve pošle dotaz na lokální DNS server, který se podívá, jestli nemá odpověď v cache paměti. Pokud ne, obrátí se na některý z IP adres kořenových serverů. O překlad se stará Resolver. Jsou dva typy řešení dotazu. První z nich je rekurzivní, tento způsob je náročný, ale po vyřešení dotazu si jej může uložit do cache paměti. Druhý způsob je nerekurzivní řešení dotazu, u něj se server nezabývá řešením dotazu, jenom poskytne seznam IP adres, u kterých možná zjistí odpověď. Tímto způsobem řeší dotazy autoritativní a kořenové servery.[2][4]

DNS servery zvládnou jak zjistit pro doménové jméno IP adresu, tak i naopak. U těchto dvou dotazů jsou adresy uspořádané v opačném pořadí. (IP adresa je směrem doprava více konkrétní, kdežto doménová adresa je naopak směrem doprava více obecná). Tento problém se řeší tak, že se u vyhledávání doménového jména přehodí pořadí bajtů v adrese a za adresu se přiřadí in-addra.arrpa. DNS servery ukládající si do cache paměti opakované dotazy mají nastavený limit (TTL) po jakou dobu mohou být v paměti uloženy. Tento limit nastavuje administrátor.[2][4]

Zónové soubory

Informace o doménách obsažených v jedné zóně jsou uložené v tzv. zónovém souboru. To jak se záznamy o jednotlivých doménách do něj zapisují, se může lišit typem použitého serveru. Příklad tvaru zapsání podle BIND (DNS server). Záznam tvoří jméno (doménové jméno), životnost (délka, po kterou bude záznam uložen), třída (protokol), typ (zapisovaného záznamu např. A - adress record, který obsahuje IPv4 adresu doménového jména), parametry (souvisejí s typem).[2][3]

Ukázky některých domén:

• Státní domény

.cz – doména pro Českou republiku

.de – doména pro Německo

.uk – doména pro Velkou Británii

• Generické domény

.gov – doména pro státní správu USA

.mil – doména pro armádu USA

.edu – doména pro vysokoškolské instituce USA

.net – v době svého vzniku určena pro síťově zaměřené organizace, dnes náhražka .com

.org – doména pro nevládní organizace, registrace není nijak omezena

.com – typická doména pro komerční organizace

Odkazy

Reference

  1. PALOVSKÝ RADOMÍR. Informační a komunikační sítě. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2010.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 Domain Name System. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-01-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Domain_Name_System
  3. 3,0 3,1 STEWART, William. Domain Name System (DNS) History. In: Living Internet [online]. Canada, 2015-1-7 [cit. 2016-01-25]. Dostupné z: http://www.livinginternet.com/i/iw_dns_history.htm
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 https://en.wikipedia.org/wiki/Domain_Name_System

Použitá literatura

  • SOSINSKY, Barrie A. Mistrovství - počítačové sítě: [vše, co potřebujete vědět o správě sítí]. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010. 840 s. ISBN 978-80-251-3363-7.
  • SPURNÁ, Ivona. Počítačové sítě: praktická příručka správce sítě. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2010. 180 s. ISBN 978-80-7402-036-0.
  • ROUBAL, Pavel. Počítač pro úplné začátečníky. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2008. 222 s. Pro úplné začátečníky. ISBN 978-80-251-2026-2.
  • HORÁK, Jaroslav a KERŠLÁGER, Milan. Počítačové sítě pro začínající správce. 5., aktualiz. vyd. Brno: Computer Press, 2011. 303 s. ISBN 978-80-251-3176-3.
  • PROCHÁZKA, David. První kroky s internetem. 3., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2010. 108 s. Snadno & rychle. ISBN 978-80-247-3255-8.
  • PALOVSKÝ, Radomír. Informační a komunikační sítě. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2010- . sv. ISBN 978-80-245-1729-2.
  • KABELOVÁ, Alena a DOSTÁLEK, Libor. Velký průvodce protokoly TCP/IP a systémem DNS. 5., aktualiz. vyd. Brno: Computer Press, 2008. 488 s. ISBN 978-80-251-2236-5.

Související články

Klíčová slova

identifikace, doména, IPv4, IPv6