E-learning

Verze z 19. 10. 2018, 19:41; Tereza.Hrychová (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

E-learning neboli elektronické vzdělávání/učení je vzdělávací proces využívající informační a komunikační technologie. Může být charakterizován jako vzdělávací proces spojený s počítači, informačními a komunikačními technologiemi.[1] Nejobecněji bychom mohli e-learning charakterizovat jako způsob učení či vyučování s využitím informačních a komunikačních technologií. Potíž této definice však spočívá v tom, že je příliš široká a vešlo by se do ní například i používání kalkulačky zabudované v operačním systému PC při hodinách matematiky na základní škole. Je však nasnadě, že o to se nám nejedná. O e-learningu začínáme hovořit až od určité míry nasazení ICT, přičemž se tato míra určuje jen velice těžko.[2]

E-learning zahrnuje teorii, výzkum a jakýkoli reálný vzdělávací proces, v němž jsou v souladu s etickými principy používány informační a komunikační technologie (dále jen ICT), které pracují s daty v elektronické podobě.

Způsob využívání prostředků ICT a dostupnost učebních materiálů jsou závislé především na vzdělávacích cílech, obsahu a charakteru vzdělávacího prostředí a na potřebách a možnostech všech aktérů vzdělávacího procesu.[3]

E-learning v Evropě

Česká republika ve srovnání se Spojenými státy stojí na počátku užívání distančního (kombinovaného) vzdělávání. Co se týče názorné ukázky, zde jsou příklady projektů vytvořených v Evropě:[4]

v rámci šestiměsíčního výzkumného projektu Thematic Monitoring (pod patronací grantového programu Leonardo da Vinci) byl monitoring e-learningu podporovaného vzdělávání řízen Národní agenturou programu Leonardo da Vinci (Německo). Do monitoringu se zapojilo Dánsko, Finsko, Řecko, Maďarsko, Irsko, Litva, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko, Nizozemsko, Velká Británie a zástupci Evropské komise.[4]

Tento projekt měl za úkol monitorovat kvalitu e-learningu ve firmách, školách a v dalších vzdělávacích zařízeních. Navazuje na evropskou studii DEKRA, která se zabývala úspěšností zavádění e-learningu do firem, v níž bylo publikováno zjištění, že výrazně nezáleží na multimediální a další technologické podpoře studia. Záleží totiž především na vztahu mezi žákem a tutorem (multimédia pouze umožňují tento vztah zefektivnit). Tato studie zjistila, že e-learning dokáže u studujícího probudit zvědavost, dokáže ho motivovat, zabezpečí náročné studijní prostředí a poskytne individuální spolupráci.[4]

Thematic Monitoring si jako výzkumný projekt programu Leonardo da Vinci kladl za cíl sumarizovat nejdůležitější otázky týkající se e-learningu v Evropě a vytvořit soubor doporučení pro jeho další rozvoj. Samotný monitoring byl zahájen heuristikou nejdůležitějších celoevropských studií, které se zabývají e-learningem. Praktické výzkumné šetření bylo realizováno prostřednictvím dotazníkové metody, telefonických interview (mnohdy i dvou a vícehodinových) a prostřednictvím dalších specifických metod použitých koordinačními centry participujících zemí.[4]

Podstatné závěry projektu Thematic Monitoring znějí takto:[4]

  • e-learningové projekty musí být orientovány na potřeby vzdělávaných,
  • evaluace projektu je nezbytná,
  • e-learning je pedagogicky podmíněný proces,
  • výrazně nezáleží na multimediální a další technologické podpoře
  • studia.

Pojetí e-learningu

Z hlediska míry obecnosti je možné se setkat s širším a užším pojetím e-learningu.[2] V širším slova smyslu jde o aplikaci nových multimediálních technologií a internetu do vzdělávání za účelem zvýšení jeho kvality posílením přístupu ke zdrojům, službám, k výměně informací a ke spolupráci[5]. Tato definice chápe e-learning jako jakéko-liv využití informačních technologií multimediálního charakteru ke zlepšení kvality a efektivity vzdělávání. Za e-learning tak můžeme považovat kupříkladu používání výukových CD-ROMů v rámci běžné prezenční školní výuky a chápat jej jako její doplněk.[2] V užším slova smyslu je e-learning pojímán jako „vzdělávání, které je podporované moderními technologiemi a které je realizováno prostřednictvím počítačových sítí – intranetu a zejména internetu.[5] V této definici již narážíme na fakt, že e-learning umožňuje předávat vzdělávací obsahy v elektronické (digitální) podobě komukoliv, kdo má přístup k počítačové síti.[2]

Skutečnost, že e-learning je důsledkem průniku ICT do procesu vzdělávání, reflektuje další skupina pohledů na něj.[2] Z technologického hlediska jde o počítačem podporovanou výuku, respektive o výuku prostřednictvím webu (CBT/WBT, Computer Based Training, Web Based Training), řídící systém výuky (LMS, Learning Management System) a komunikační prostředky. E-learning tedy znamená počítačovou výuku, její řízení a komunikaci v systému[6]. Po pedagogické stránce je e-learning vymezován jako vzdělávací proces, ve kterém používáme multimediální technologie, internet a další elektronická média pro zlepšení kvality vzdělávání. (Multimédia umožňují používání obrazových a zvukových informací k obohacení obsahu výuky. Internet poskytuje lepší přístup ke studijním materiálům a službám, k výměně informací a ke spolupráci vzdělávací komunity.).[6] A konečně procesuální pojetí stanoví, že e-learning (elektronické vzdělávání) je série procesů spojených s procesy učení a jejich řízením, realizovaných elektronickými prostředky. [6]

Formy e-learningu

E-learning existuje v několika základních podobách, které postupně vznikaly v důsledku technického vývoje, některé jeho varianty jsou pak odrazem celkového pohledu na tuto problematiku.[2]

V případě, že na e-learning nebudeme pohlížet jen jako na ryzí elektronické vzdělávání, můžeme coby jeho další formu uvést i blended learning (smíšené vzdělávání). Tohoto termínu se užívá pro označení kombinace vzdělávání pomocí elektronických prostředků s prezenčními formami výuky. Obě tyto složky jsou pak zastoupeny v různém poměru. Blended learning lze však chápat také jako reálnou kombinovanou výuku – tedy jako kombinaci prezenční a distanční formy. V rámci kombinované výuky lze totiž jednoduše mísit internetovou výuku, výuku prezenční, výuku podporovanou offline multimédii (výukovými programy, multimediálními encyklopediemi, atd.). Blended learning je v současnosti nejrozšířenější formou e-learningu na všech stupních škol i v jiných vzdělávacích institucích či firmách. K blendu (smíšení) dochází kupříkladu v situaci, kdy při běžném školním vyučování cizímu jazyku nebo při psaní domácí kompozice nahlédneme do elektronického slovníku na internetu.[2]

  • CBT (ComputerBasedTraining)
    • e-learningové kurzy v off-line podobě, distribuované hlavně pomocí CD-ROMů
    • nevyžadují připojení k internetu
  • WBT (Web BasedTraining)
    • kurzy poskytované pomocí internetu či intranetu, tedy on-line
  • VC (VirtualClassroom)
    • zde je také nutné připojení k internetu, jedná se o webový interaktivní nástroj, který v sobě kombinuje WBT a prezenční školení
    • tato virtuální třída slouží pro meetingy, prezentace, setkávání i školení[1]

E-learning a jeho možnosti při vzdělávání žáků se zdravotním postižením

V uplynulých dvaceti letech se zásadním způsobem změnil pohled na lidi s nejrůznějšími typy zdravotního postižení, což pozitivně ovlivnilo i možnosti jejich vzdělávání. Při něm již nejsou odkázáni výhradně na specializovaná zařízení, v nichž byli často na dlouhou dobu odloučeni od rodin a vyčleňováni ze svého přirozeného prostředí. Mohou navštěvovat a také v nesčetných případech navštěvují běžné školy v místě svého bydliště, kde se integrují do tamních společenských struktur. Důvodem této hluboké proměny jsou jednak společenskopolitické změny z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století a dále pak všeobecný rozmach ICT. Ty samy o sobě usnadňují každodenní život nám všem – handicapované osoby nevyjímaje. Široké možnosti moderních technologií navíc představují pro mnohé z nich podstatnou kompenzaci jejich obtíží.[2]

I běžný osobní počítač bez zvláštních přídavných zařízení nebo úprav je nepostradatelnou pomůckou pro psaní lidem s omezeními v oblasti jemné motoriky, jak tomu bývá v případech dětské mozkové obrny či svalové dystrofie. Zrakové postižení pro změnu využívají možnosti libovolně nastavitelné velikosti písma. Těm, komu funkce samotného počítače nestačí, jsou k dispozici speciální periferie i programy, s jejichž pomocí je umožněn převod běžného textu do slepeckého Braillova písma a naopak, respektive do zvukové podoby. V nabídce specializovaných firem lze nalézt upravené klávesnice a polohovací zařízení (myši, trackbally) pro uživatele, kteří nemohou pracovat s jejich běžnými variantami. V poslední době je též věnováno veliké úsilí vývoji systémů pro ovládání počítače hlasem, ba dokonce pohybem očí.[2]

Synchronní a asynchronní vzdělávání

  • Synchronní (současně)
    • taková výuka probíhá prostřednictvím počítačové sítě v reálném čase za účasti učitele
    • podmínkou je připojení na internet
    • příkladem mohou být on-line kurzy, chat, audio/videokonference, skype, virtuální třída
  • Asynchronní
    • tento způsob výuky nabízí studentovi možnost vzdělávat se ve vlastním volném čase a bez přímého dohledu učitele
    • příkladem mohou být samo-studijní kurzy na internetu/extranetu, výukové CD-ROMy, výukové audio nebo videokazety, e-mail, diskuzní fóra[7]

Výhody a nevýhody e-learningu

Výhody

  • Vyšší efektivnost výuky
    • vysoká flexibilita e-learningu umožněna díky tomu, že informace jsou uspořádány do malých přehledných modulů, ze kterých se skládají jednotlivé kurzy
  • Personalizace
    • nové informační platformy nabízejí celou řadu personalizačních možností, jako například propojení s portfolii, blogy či komunitami
  • Individuální přístup k uživateli
    • uživatel přestává být pasivním účastníkem, jako to bývá v tradičním kurzu
  • Náklady na provoz jsou minimální[4]
    • efektivnost po finanční stránce, odpadají náklady na tisk a distribuci materiálů, výdaje spojené s dopravou studentů, eliminován zisk z ušlé příležitosti, neboli čas.[1]
  • Modernizace
    • znalosti poskytované v tzv. modulech, což je činí informačně vstřebatelnějšími a hlavně také přehlednějšími
  • Větší aktuálnost informací[1]
    • vzdělávání, jež umožňuje svobodný a neomezený přístup k informacím (kdy se předpokládá aktuálnost informací), má-li uživatel přístup k počítačové síti.[4]
  • Rychlejší vstřebávání informací studenty než při tradičním školení
  • Lépe zapamatovatelná forma informací
    • e-learningové moduly
  • Větší možnosti testování znalostí[1]
    • díky možnosti interaktivního zpracování a následného testování existuje zde snadná možnost kontroly a zkouška efektivnosti.[4]
  • Shodný obsah pro všechny studenty
  • Vyšší míra interaktivity
  • Snadná administrace
  • Zvyšování znalostí v oblasti informačních technologií

Nevýhody a omezení

  • závislost na technologiích,
  • nekompatibilita jednotlivých komponent,
  • nevhodnost pro určité typy kurzů,
  • nevhodnost pro určité typy studentů,
  • princip dobrovolnosti,
    • záleží na motivaci a sebekázni každého jednotlivce,[1] je nutná maximální motivace uživatelů.[4]
  • Špatné řešení interaktivity,
    • e-learning je neosobní, izolovaný.
  • Vysoké počáteční náklady,[1]
    • zprovoznění programu je finančně náročné.[4]
  • Závislost na lidské podpoře (IT oddělení firmy, lektoři, vývojáři).[1]
  • Kvůli aktuálnosti informací a dohledávání jednotlivých programů je tu nutnost přístupu k internetu.[4]

Technika

Zatím se e-learning spojuje především s osobními počítači.
Díky rozvoji nových kategorií výkonných komunikačních prostředků, jako jsou kapesní a osobní počítače či organizéry, ale také nová generace mobilních telefonů umožňujících připojení k internetu, se začíná hovořit i o M-learningu – mobilním vzdělávání.

Dnešní mobilní telefony mají dostatečný výkon i pro přehrávání videopořadů a není důvod, proč by nemohly sloužit ke vzdělávání, stejně jako slouží k přístupu k informacím na internetu.[8]

Závěr

E-learning se dnes již stal běžnou součástí každodenní vzdělávací praxe. Existuje v mnoha podobách, reálně u nás neexistuje vysoká škola nebo velká firma, která by nějakou formu e-learningu nevyužívaly.

E-learning je nedílnou součástí života, práce i vzdělávání lidí v produktivním věku a mnozí bez nich nejsou schopni žít a pracovat. Rozšíření a dostupnost technologií a zejména internetu odbourala ve vyspělých zemích u většiny jejich obyvatel bariéru technologickou a v návaznosti na ni postupně i psychologickou.[1]

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 1,8 BAREŠOVÁ, Andrea. E-learning ve vzdělávání dospělých. Praha: Vox, 2011, 197 s. ISBN 978-808-7480-007.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 2,8 SIVÁK, Vojtěch. Využití e-learningu ve výuce se zaměřením na předmět "Obchodní korespondence". 2009, 88 s.
  3. ZOUNEK, Jiří. E-learning - jedna z podob učení v moderní společnosti. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 161 s. ISBN 978-80-210-5123-2.
  4. 4,00 4,01 4,02 4,03 4,04 4,05 4,06 4,07 4,08 4,09 4,10 PODZIMKOVÁ, Martina. Osobnosti z historie českého a světového knihovnictví: zpracování podkladů pro multimediální e-learningový projekt. 2009, 51 s.
  5. 5,0 5,1 KOPECKÝ, Kamil. E-learning (nejen) pro pedagogy. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2006, 125 s. ISBN 80-85783-50-9.
  6. 6,0 6,1 6,2 VANĚČEK, David. Informační a komunikační technologie ve vzdělávání. Vyd. 1. V Praze: České vysoké učení technické, 2008, 74 s. ISBN 978-80-01-04087-4.
  7. Synchronní a asynchronní e-learning [online]. Dostupné z http://www.hrnews.cz/portal/template/EcNewsArticleDetail/id/165874
  8. E-learning. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Wikimedia Foundation, 2001-. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/e-learning

Použitá literatura

  • BAREŠOVÁ, Andrea. E-learning ve vzdělávání dospělých. Praha: Vox, 2011, 197 s. ISBN 978-808-7480-007.
  • ZOUNEK, Jiří. E-learning - jedna z podob učení v moderní společnosti. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 161 s. ISBN 978-80-210-5123-2.
  • Synchronní a asynchronní e-learning [online]. Dostupné z http://www.hrnews.cz/portal/template/EcNewsArticleDetail/id/165874
  • E-learning. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Wikimedia Foundation, 2001-. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/e-learning
  • SIVÁK, Vojtěch. Využití e-learningu ve výuce se zaměřením na předmět "Obchodní korespondence". 2009, 88 s.
  • PODZIMKOVÁ, Martina. Osobnosti z historie českého a světového knihovnictví: zpracování podkladů pro multimediální e-learningový projekt. 2009, 51 s.
  • SIVÁK, Vojtěch. Využití e-learningu ve výuce se zaměřením na předmět "Obchodní korespondence". 2009, 88 s.
  • VANĚČEK, David. Informační a komunikační technologie ve vzdělávání. Vyd. 1. V Praze: České vysoké učení technické, 2008, 74 s. ISBN 978-80-01-04087-4.
  • KOPECKÝ, Kamil. E-learning (nejen) pro pedagogy. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2006, 125 s. ISBN 80-85783-50-9.

Doporučená literatura

  • BAREŠOVÁ, Andrea. E-learning ve vzdělávání dospělých. Praha: Vox, 2011, 197 s. ISBN 978-808-7480-007.
  • ZOUNEK, Jiří. E-learning - jedna z podob učení v moderní společnosti. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 161 s. ISBN 978-80-210-5123-2.

Externí odkazy

Související články

Klíčová slova

Vzdělávací proces, Učení, Online kurzy, Internet, Blended learning, M-learning