E-mail: Porovnání verzí

m
Řádka 58: Řádka 58:
 
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]
 
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]
 
[[Kategorie:Informační technologie, knihovnické technologie]]
 
[[Kategorie:Informační technologie, knihovnické technologie]]
[[Kategorie:Hesla k opravě UISK]]
+
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]

Verze z 19. 10. 2018, 19:45

Slovo e-mail vzniklo z anglických slov „electronic“ a „mail“ neboli elektronická pošta a jak už ze samotného názvu vyplývá, e-mail je obdobou normální pošty, ale v elektronické podobě. Díky této službě je možné posílat a přijímat nejen textové zprávy ale i jakékoliv datové soubory (grafické, hudební, tabulkové, …). Mezi bezkonkurenční výhody elektronické pošty na rozdíl od klasické, obálkové pošty patří bezesporu rychlost (příjemce odeslaný e-mail obdrží během několika sekund z kterékoliv části světa) a za použití této služby nejsou účtovány žádné poplatky. Mezi hlavní nevýhody se řadí především spam, jinak řečeno nevyžádaná pošta (viz. níže) a závislost na připojení k internetu. A ačkoliv službu e-mail v průběhu času vytlačují z pozice hlavního elektronického komunikačního kanálu programy, jako jsou facebook, Skype nebo ICQ (tzv. instant messaging neboli chat – odesílání a přijímání zpráv v reálnem čase), zejména z obchodní sféry elektronická pošta jen tak nezmizí.

Historie vzniku

E-mail je jedna z nejpoužívanějších služeb dnešního internetu a paradoxně tato služba vznikla již několik let před internetem samým a to v roce 1965. Za prapředka dnešní elektronické pošty neboli e-mailu lze označit systém CTSS (CompatibleTime-Sharing System) vytvořený na americké univerzitě MIT, který umožňoval skrze terminály sdílet a ukládat data několika uživatelům najednou pomocí mainfremového (sálového) počítače.

Velký vliv na vznik elektronické pošty, tak jak jí známe dnes, měla síť ministerstva americké obrany s názvem ARPANET (předchůdce internetu) a společnost Bolt Beranek (BBN Technologi). Vývoj služby spočíval především v definici protokolů, skrze které data putovala. Dále zaměstnanec společnosti BBN poprvé definoval, a začal používat v roce 1971 znak „@“ na oddělení jména uživatele od názvu stroje.

Jelikož síť ARPANET byla ze začátku pouze armádní projekt, služba e-mail neměla příliš mnoho příležitostí rozšířit se mezi veřejnost. To se povedlo až zapojení se univerzit do tohoto projektu, kdy se tato elektronická pošta začala stávat všeobecně známou.

Zjednodušené vysvětlení principu fungování e-mailu

Mail transfer agent neboli MTA je počítačový program, který přenáší elektronickou poštu z jednoho poštovního serveru (odesílatel) na druhý (příjemce). Pro tohoto „přepravce“ elektronické pošty je určený protokol SMTP (Simple Mail Transfer Protocol), který řídí a určuje pravidla přenosu zpráv pomocí internetu. Z poštovního serveru dále musí být příjemci umožněno zprávu také stáhnout a přečíst. To se provádí pomocí protokolů POP3 nebo IMAP.
Protokol IMAP má více funkcí a je oproti POP3 schopnější – z poštovního serveru se na počítač stahují pouze nezbytné informace. Například při zobrazování složek se do počítače stáhnou jen předměty a záhlaví zpráv a jejich obsah až v případě, že zprávu chce uživatel přečíst. Dále umožňuje uživateli vůbec složky vytvářet a jednotlivé zprávy do těchto složek přesouvat. Protokol umožňuje současné připojení více klientů zároveň.
Protokol POP3 je poměrně jednoduchý a také toho na rozdíl od IMAPu moc neumí. Jednoduše řečeno stáhne veškeré zprávy ze serveru do počítače (klienta) a následně je ze serveru odstraní.

Poštovní klient

Je to počítačový program, který si můžeme stáhnout do svého počítače či chytrého telefonu, tabletu. Pomocí tohoto softwaru můžeme psát nové zprávy, číst došlé, odstraňovat je třídit do jednotlivých složek a podsložek, zprávy ukládat, tisknout či jinak dále zpracovávat. Tento program také zprostředkovává odesílání nových zpráv – v okamžiku, kdy se rozhodneme napsanou zprávu odeslat a zadáme pokyn k jejímu odeslání, poštovní klient předá obsah e-mailu spolu s požadavkem na jeho odeslání poštovnímu severu, který pak zajistí opravdové doručení (viz. výše). Poštovní klient je často používán ke sjednocení více e-mailových adres a poštovních serveru (osobní, školní, pracovní).
Příklady poštovních klientů: Outlook (Microsoft), Thunderbird (Mozilla), Eudora (Qualcomm).

Webmail

Správce elektronické pošty, který na rozdíl od poštovního klientu funguje pomocí služby WWW. E-maily nestahuje přímo do našeho počítače, ale má je uloženy pouze na svém internetovém serveru. První takovouto webovou aplikaci roku 1995 naprogramoval Luca Manuza v jazyce Perl.
Příklady webmailu: AOL, Gmail, Yahoo! Mail, z domácích pak Seznam.cz, Centrum.cz a jiné.

Obsah e-mailové zprávy

Hlavička

  1. Odesílatele - Od (From): e-mailová adresa (popř. i jméno) odesílatele
  2. Příjemce - Komu (To): e-mailová adresa (popř. i jméno) příjemce či příjemců
  3. Předmět (Subject): stručný popis obsahu zprávy (vyplňuje odesílatel, nepovinně)
  4. Datum (Date): místní datum a čas odeslání zprávy (vyplňuje program automaticky)

Tělo: samotná zpráva, obyčejně obsahuje na konci blok s podpisem.
Příloha: Jakýkoliv připojený datový soubor (*.jpg, *mp3, *doc, *.ppt, …, jakýkoliv znamená i vir!). Může i nemusí být připojen.
E-mailová adresa je tvořena z uživatelského jména, znaku @ a domény (př: frajer@email.cz)

Spam

Spam se nazývá veškerá, masově šířená nevyžádaná pošta, která má většinou charakter reklamního sdělení nebo tzv. hoaxu (hoaxem se označuje podvodná, mystifikační či žertovná zpráva, která většinou obsahuje i výzvu požadující o rozeslání tohoto hoaxu mezi další přátele). Termín spam se postupem času rozšířil a dnes se tak označují i další masová zahlcování uživatelů internetu. Například jako spam můžeme označit přidávání reklamních, či nijak nesouvisejících komentářů do internetových diskusí, internetových fór atd..
Za spam ale nemůžeme označit rozesílané newslettery na e-mailové adresy, jejichž majitelé vyjádřili souhlas se zasíláním těchto obchodních sdělení. Souhlasit však musí uživatel vědomě, a vždy mu musí být v každém e-mailu nabídnuta možnost odhlášení těchto zpráv.
Do databáze e-mailů, na které se spamy odesílají, se uživatel dostane většinou tak, že zveřejní svou e-mailovou adresu na webových stránkách nebo ji napíše v komentářích a kdekoliv jinde veřejně na internetu. Internet dále prohledávají roboti a sbírají cokoliv, co vypadá jako e-mailová adresa (tedy posloupnost písmen, číslic, teček a pomlček, která obsahuje zavináč).
V Česku od roku 2004 platí zákon, který umožňuje nahlásit spamové e-maily na Úřad pro ochranu osobních údajů. Následně by měl tento úřad podniknout kroky proti odesílateli spamu a udělit mu pokutu. V praxi se však takto často neděje, jelikož odesílatele není jednoduché, ba nemožné identifikovat.
Až 90% všech posílaných e-mailu jsou spamy.

Závěr

E-mail byl dlouhou dobu nejpoužívanější komunikační nástroj internetu. Byl to jeden z revolučních vynálezů druhé poloviny 20. století, jelikož poprvé v historii lidstva umožnil rychlou komunikaci na velké vzdálenosti prakticky zdarma. Nýbrž cena, kterou musíme platit za bezplatnost elektronické pošty je její velmi časté zneužívání ve formě spamu. S trochou nadsázky ale můžeme říct, že to byla právě tato služba, co propojilo moderní svět.

Použitá literatura