Ferdinand de Saussure

Verze z 16. 12. 2015, 21:20; Martina.Janouskova (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Ferdinand de Saussure byl švýcarský jazykovědec, filosof, profesor na univerzitě v Ženevě a také jeden ze zakladatelů strukturalistické lingvistiky. Jeho myšlení výrazně podpořilo pokrok v lingvistice 20. století. Navázali na něj autoři jako je Claude Lévi-Strauss, Edward Sapir nebo Noam Chomsky.

Život

Ferdinand de Saussure

Ferdinand de Saussure se narodil 26. listopadu 1857 ve švýcarské Ženevě. Pocházel ze staré a vzdělané rodiny, jeho otec byl významný zoolog, geolog a entomolog, jeho dědeček (Horace Bénédicte) byl profesorem filosofie a přírodních věd a strýc Théodore byl starostou Genthodu a zabýval se mimo jiné i francouzským jazykem, o kterém napsal odbornou knihu. Ferdinand de Saussure měl vždy zájem o lingvistiku, už ve dvanácti letech četl lingvistická díla o původu indoevropštiny a v pouhých patnácti letech už se pokusil o nalezení společného jmenovatele řady indoevropských jazyků. [1] Aby navázal na rodinnou tradici, začal v roce 1875 studovat chemii a fyziku na univerzitě v Ženevě, ale po krátké době zjistil, že pro tyto obory nemá vlohy. Přenesl tedy svůj zájem do filosofie, dějin umění a jazykovědy a už ve svých osmnácti letech se stal jedním ze členů Pařížské lingvistické společnosti.[2] V roce 1876 přešel na čtyři roky studovat do Lipska, které bylo jedno z tehdejších lingvistických center Evropy.[1] Po krátkém pobytu v Litvě a Paříži se nakonec (v roce 1891[1]) nastálo vrátil do své rodné Ženevy, kde se oženil s Marií Faeschovou[2] a stal se profesorem historie, srovnávací indoevropeistiky, sanskrtu aj. Zemřel 22. 2. 1913.[1] V jeho životě je několik nedoložených období a chybí jakékoli dílo, které by detailně mapovalo jeho život (nejvíce se tomu blíží Biografické a kritické poznámky o Ferdinandovi de Saussurovi od Tullia de Mauro, které původně doprovázaly italské vydání Kursu obecné lingvistiky).

Dílo

Jméno Ferdinanda de Saussura je nejčastěji spojováno s knihou Cours de linguistique générale (Kurs obecné lingvistiky), která je sestavena z poznámek studentů, kteří chodili na jeho přednášky mezi lety 1907 až 1911[2] (knihu sestavili jeho žáci Charles Bally a Albert Séchehaye). Publikování této knihy (1916[1])je považováno za začátek strukturalistické lingvistiky 20. století[3], ale vzhledem k tomu, že se nedochovaly žádné poznámky přímo Ferdinanda de Saussura, je tato kniha pouze jakýmsi shrnutím jeho myšlenek, jak je pochopili studenti. Z francouzštiny byla kniha přeložena Františkem Čermákem, který také napsal doplňující poznámky a úvod a sestavil také bibliografii a rejstřík. Úvodní slovo pro české vydání napsal Vladimír Skalička.

Hlavní myšlenky

Signifié – představa stromu, signifiant – pojem strom

Na základě myšlenek Kursu obecné lingvistiky vznikly minimálně tři lingvistické školy (pražská, kodaňská a ženevská).[1] V textu jsou nejprve vysvětleny pojmy, o které se strukturalismus opírá – řeší se zde rozdíly mezi jazykem (langue), řečí (langage) a mluvou (parole), mezi důležité části knihy patří i kapitola o synchronním a diachronním přístupu k jazyku a obecně o jazyku, který se dá chápat jako systém znaků.

Teorie jazykového znaku

Jednou ze základních teorií, které Saussure (respektive jeho studenti) v Kursu vykládá, je teorie jazykového znaku. Jazykový znak je podle něj sloučením dvou složek psychické povahy, které jsou spojeny pomocí asociace v našem mozku. Jde tedy o kombinaci pojmu a akustického obrazu. Později termíny pojem a akustický obraz nahrazuje výrazy označované (signifié) a označující (signifiant).[2]

Arbitrárnost a lineárnost znaku

Arbitrárnost a lineárnost jsou základními vlastnostmi znaku. Arbitrární povaha naznačuje jeho prvotní libovolnost, tedy že nemá žádný vztah k označujícímu. Lineárnost znamená, že znaky na sebe vždy musí navazovat, aby výpověď proběhla v čase a nabyla určitého rozsahu, který můžeme měřit pomocí linií.[2]

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. 1. vyd. Praha: Odeon, 1989, 467 s.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 BENEŠOVÁ, Aneta. Vliv Ferdinanda de Saussura na francouzský strukturalismus. Praha, 2014, 43 s. Dostupné také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130138804
  3. Ferdinand de Saussure: Swiss linguist [online]. London: Encyclopædia Britannica, 2014 [cit. 2015-12-16]. Dostupné z: http://www.britannica.com/biography/ferdinand-de-saussure

Použitá literatura