Haptika: Porovnání verzí

Řádka 53: Řádka 53:
  
 
Během stisku ruky nám hmatový vjem předává informace o měkkosti či tvrdosti dlaně, pevnosti stisku a dokonce díky takto jednoduchému kontaktu můžeme o druhém zjistit, zda je sebejistý nebo zda mu sebevědomí naopak schází. U mužů je stisk všeobecně silnější než u žen. Dominantní lidé mají tendence podávat ruku dlaní dolů, jako by něco nabízeli, kdežto submisivní jedinci mají sklon podávat ruku dlaní nahoru v očekávání, že něco dostanou.<ref name="sedivy" />  
 
Během stisku ruky nám hmatový vjem předává informace o měkkosti či tvrdosti dlaně, pevnosti stisku a dokonce díky takto jednoduchému kontaktu můžeme o druhém zjistit, zda je sebejistý nebo zda mu sebevědomí naopak schází. U mužů je stisk všeobecně silnější než u žen. Dominantní lidé mají tendence podávat ruku dlaní dolů, jako by něco nabízeli, kdežto submisivní jedinci mají sklon podávat ruku dlaní nahoru v očekávání, že něco dostanou.<ref name="sedivy" />  
 +
  
  
Řádka 72: Řádka 73:
 
komunikace, hmat, dotyk, kontakt, kůže
 
komunikace, hmat, dotyk, kontakt, kůže
 
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]
 
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]
[[Kategorie:Hesla k opravě UISK]]
 

Verze z 21. 10. 2018, 16:02

Haptika pochází z řeckého slova haptein - dotýkat se. Jedná se o komunikaci dotykem. Je to jeden z kanálů neverbální komunikace, při které se sdělení realizuje prostřednictvím fyzického kontaktu. Do sociální komunikace byl tento pojem zaveden lingvistou Williamem Austinem.[1]

„Zrak nás může šálit, sluch nás může oklamat, ale hmat nás přesvědčí o vjemu skutečnosti...“[2]
Ruce

Charakteristika

Haptika je pravděpodobně nejprimitivnější formou neverbální komunikace.[3] a není proto nikterak obtížné její komunikační význam rozluštit. Jedná se o dotyk (taktilní kontakt), tedy o podráždění pokožky a stimulaci kožních receptorů.

Haptika je velice důležitou součástí každodenního života a komunikace. Pomocí dotyku poznáváme své okolí, vyjadřujeme své pocity, náklonnost, ale i agresi či nepřátelství. Dotyk nám zprostředkovává spoustu informací o věcech i lidech, kterých se dotýkáme. Pro nevidomé je tento způsob poznávání světa zcela zásadní.[4]

Taktilní kontakt zahrnuje:

  • příjem zpráv o působení tlaku, který působí deformaci kůže,
  • příjem zpráv o působení tepla,
  • příjem zpráv o působení chladu,
  • příjem zpráv o působení bolesti,
  • příjem zpráv o působení vibrací.[1]


Během přijímání těchto zpráv dochází k vyvíjení tlaku na dotyková tělíska (receptory) umístěné pod kůží. V nejvyšší míře se vyskytují na špičce jazyka, konečcích prstů, rukou, na obličeji a na vlasové části hlavy. Také na erotogenních zónách je jejich nahromadění významné[2] Naopak nejméně jich je v oblasti zad.

Haptika jakožto komunikace hmatem se rozvíjí dříve než ostatní smysly. Dotykové podněty jsou plodem vnímány již v děloze a význam doteku pro novorozence je obrovský i vzhledem k jeho dalšímu vývoji schopnosti sociální interakce. Doteky jsou však pro člověka nezastupitelné bez ohledu na jeho věk. Právě věk je jedním z faktorů ovlivňujících potřebu člověka po tomto druhu kontaktu. Starší lidé se neradi dotýkají osob opačného pohlaví, u mladších lidí je tomu naopak. Druhým faktorem je pohlaví. Muži se vzájemně dotýkají minimálně, ale ženy se dotykům mezi sebou nebrání.[3]
V případě, že je člověk zbaven možnosti dotyku, dochází k taktilní senzorické deprivaci.[1] tedy k fyzickému ale především citovému strádání.

Druhy doteků

Podle typu objektu

  • dotek sebe,
  • dotek druhé osoby .[5]

Podle typu kontaktu:

  • dotek přímý - kontakt kůže na kůži,
  • dotek nepřímý - kontakt přes oblečení (např. poplácání na rameno přes mikinu).

Podle jednání dané osoby:

  • dotek přátelský - např. pohlazení, polibek,
  • dotek nepřátelský - např. pohlavek, facka.

U doteků jde v první řadě o autenticitu. Ačkoli jsou haptické projevy poměrně jednoduché na interpretaci, i tady je třeba mít na zřeteli celkový komunikační kontext a také kulturní podmíněnost haptického kontaktu. Každý člověk má krom toho i svá vlastní kritéria, podle kterých vyhodnocuje význam doteků.[1]

Významy doteků

Výzkumníci v oboru haptiky identifikovali pět nejdůležitějších významů doteku.

  • pozitivní emoce - pomocí doteku můžeme vyjádřit podporu, ocenění, city i sexuální zájem, což vede k pozitivním emocím,
  • hravost - často dotekem vyjadřujeme hravost ve smyslu náklonnosti, či přijetí mezi přáteli,
  • ovládání - dotek může mnohdy ovládat chování nebo usměrňovat postoje a pocity, může také ovládnout pozornost druhého, např. když chceme něco říci, tak dotekem druhého upozorníme, že na něj mluvíme,
  • rituální význam - týká se především pozdravů, loučení, kdy je pravidlem podání ruky nebo objetí,
  • funkční význam - zde hrají roli doteky, které provádíme za určitým účelem, když někomu pomáháme a podepřeme jej, když někomu očistíme tvář, atd.[3]

Přirozenou součástí lidského dorozumívání, je akt podání ruky. Je jedním ze základních rituálů a zároveň důležitým krokem při sociálním styku. Tento pozdrav, tedy stisk ruky, však není obvyklý ve všech společnostech. Někteří se domnívají, že se jedná o zkrácený rituál, kterým se dává na vědomí, že v ruce není žádná zbraň a že úmysly jsou přátelské.
Stiskem nejen zdravíme, ale také potvrzujeme uzavření smlouvy (ručím za to vlastní rukou), nabízíme přátelství nebo gratulaci.

Podání ruky


Během stisku ruky nám hmatový vjem předává informace o měkkosti či tvrdosti dlaně, pevnosti stisku a dokonce díky takto jednoduchému kontaktu můžeme o druhém zjistit, zda je sebejistý nebo zda mu sebevědomí naopak schází. U mužů je stisk všeobecně silnější než u žen. Dominantní lidé mají tendence podávat ruku dlaní dolů, jako by něco nabízeli, kdežto submisivní jedinci mají sklon podávat ruku dlaní nahoru v očekávání, že něco dostanou.[2]


Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: Kapitoly z psychologie sociální komunikace. První. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988, 234 s. ISBN 25-095-88.
  2. 2,0 2,1 2,2 ŠEDIVÝ, Vladimír. Sociální komunikace. První. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2009, 139 s. ISBN 978-80-7375-277-4.
  3. 3,0 3,1 3,2 DEVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace: 6. vydání. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 502 s. ISBN 978-80-247-2018-0.
  4. HORKÝ, Hynek. Komunikace ve vzdělávání neslyšících [online]. Praha, 2010 [cit. 2016-11-17]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/88596. Bakalářská. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Kateřina Hádková.
  5. POKORNÁ, A. Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. ISBN 80-7013-440-2

Použitá literatura

  • ŠEDIVÝ, Vladimír. Sociální komunikace. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009. ISBN 978-807-3752-774.
  • KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988.
  • DEVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace: 6. vydání. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 502 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-2018-0.

Související články

Klíčová slova

komunikace, hmat, dotyk, kontakt, kůže