Haptika: Porovnání verzí

 
Řádka 48: Řádka 48:
 
Přirozenou součástí lidského dorozumívání, je akt '''podání ruky'''. Je jedním ze základních  rituálů a zároveň  důležitým krokem při  sociálním styku. Tento pozdrav, tedy stisk ruky, však není obvyklý ve všech společnostech. Někteří se domnívají, že se jedná o zkrácený rituál, kterým se dává na vědomí, že v ruce není žádná zbraň a že úmysly jsou přátelské.<br />
 
Přirozenou součástí lidského dorozumívání, je akt '''podání ruky'''. Je jedním ze základních  rituálů a zároveň  důležitým krokem při  sociálním styku. Tento pozdrav, tedy stisk ruky, však není obvyklý ve všech společnostech. Někteří se domnívají, že se jedná o zkrácený rituál, kterým se dává na vědomí, že v ruce není žádná zbraň a že úmysly jsou přátelské.<br />
 
Stiskem nejen zdravíme, ale také potvrzujeme uzavření smlouvy (''ručím za to vlastní rukou''), nabízíme přátelství nebo gratulaci.
 
Stiskem nejen zdravíme, ale také potvrzujeme uzavření smlouvy (''ručím za to vlastní rukou''), nabízíme přátelství nebo gratulaci.
 +
  
 
[[File:Handshake1.svg#/media/File:Handshake2.svg|thumb|left|upright 0.5|Podání ruky]]
 
[[File:Handshake1.svg#/media/File:Handshake2.svg|thumb|left|upright 0.5|Podání ruky]]
 +
  
  

Aktuální verze z 21. 10. 2018, 16:03

Haptika pochází z řeckého slova haptein - dotýkat se. Jedná se o komunikaci dotykem. Je to jeden z kanálů neverbální komunikace, při které se sdělení realizuje prostřednictvím fyzického kontaktu. Do sociální komunikace byl tento pojem zaveden lingvistou Williamem Austinem.[1]

„Zrak nás může šálit, sluch nás může oklamat, ale hmat nás přesvědčí o vjemu skutečnosti...“[2]
Ruce

Charakteristika

Haptika je pravděpodobně nejprimitivnější formou neverbální komunikace.[3] a není proto nikterak obtížné její komunikační význam rozluštit. Jedná se o dotyk (taktilní kontakt), tedy o podráždění pokožky a stimulaci kožních receptorů.

Haptika je velice důležitou součástí každodenního života a komunikace. Pomocí dotyku poznáváme své okolí, vyjadřujeme své pocity, náklonnost, ale i agresi či nepřátelství. Dotyk nám zprostředkovává spoustu informací o věcech i lidech, kterých se dotýkáme. Pro nevidomé je tento způsob poznávání světa zcela zásadní.[4]

Taktilní kontakt zahrnuje:

  • příjem zpráv o působení tlaku, který působí deformaci kůže,
  • příjem zpráv o působení tepla,
  • příjem zpráv o působení chladu,
  • příjem zpráv o působení bolesti,
  • příjem zpráv o působení vibrací.[1]


Během přijímání těchto zpráv dochází k vyvíjení tlaku na dotyková tělíska (receptory) umístěné pod kůží. V nejvyšší míře se vyskytují na špičce jazyka, konečcích prstů, rukou, na obličeji a na vlasové části hlavy. Také na erotogenních zónách je jejich nahromadění významné[2] Naopak nejméně jich je v oblasti zad.

Haptika jakožto komunikace hmatem se rozvíjí dříve než ostatní smysly. Dotykové podněty jsou plodem vnímány již v děloze a význam doteku pro novorozence je obrovský i vzhledem k jeho dalšímu vývoji schopnosti sociální interakce. Doteky jsou však pro člověka nezastupitelné bez ohledu na jeho věk. Právě věk je jedním z faktorů ovlivňujících potřebu člověka po tomto druhu kontaktu. Starší lidé se neradi dotýkají osob opačného pohlaví, u mladších lidí je tomu naopak. Druhým faktorem je pohlaví. Muži se vzájemně dotýkají minimálně, ale ženy se dotykům mezi sebou nebrání.[3]
V případě, že je člověk zbaven možnosti dotyku, dochází k taktilní senzorické deprivaci.[1] tedy k fyzickému ale především citovému strádání.

Druhy doteků

Podle typu objektu

  • dotek sebe,
  • dotek druhé osoby .[5]

Podle typu kontaktu:

  • dotek přímý - kontakt kůže na kůži,
  • dotek nepřímý - kontakt přes oblečení (např. poplácání na rameno přes mikinu).

Podle jednání dané osoby:

  • dotek přátelský - např. pohlazení, polibek,
  • dotek nepřátelský - např. pohlavek, facka.

U doteků jde v první řadě o autenticitu. Ačkoli jsou haptické projevy poměrně jednoduché na interpretaci, i tady je třeba mít na zřeteli celkový komunikační kontext a také kulturní podmíněnost haptického kontaktu. Každý člověk má krom toho i svá vlastní kritéria, podle kterých vyhodnocuje význam doteků.[1]

Významy doteků

Výzkumníci v oboru haptiky identifikovali pět nejdůležitějších významů doteku.

  • pozitivní emoce - pomocí doteku můžeme vyjádřit podporu, ocenění, city i sexuální zájem, což vede k pozitivním emocím,
  • hravost - často dotekem vyjadřujeme hravost ve smyslu náklonnosti, či přijetí mezi přáteli,
  • ovládání - dotek může mnohdy ovládat chování nebo usměrňovat postoje a pocity, může také ovládnout pozornost druhého, např. když chceme něco říci, tak dotekem druhého upozorníme, že na něj mluvíme,
  • rituální význam - týká se především pozdravů, loučení, kdy je pravidlem podání ruky nebo objetí,
  • funkční význam - zde hrají roli doteky, které provádíme za určitým účelem, když někomu pomáháme a podepřeme jej, když někomu očistíme tvář, atd.[3]

Přirozenou součástí lidského dorozumívání, je akt podání ruky. Je jedním ze základních rituálů a zároveň důležitým krokem při sociálním styku. Tento pozdrav, tedy stisk ruky, však není obvyklý ve všech společnostech. Někteří se domnívají, že se jedná o zkrácený rituál, kterým se dává na vědomí, že v ruce není žádná zbraň a že úmysly jsou přátelské.
Stiskem nejen zdravíme, ale také potvrzujeme uzavření smlouvy (ručím za to vlastní rukou), nabízíme přátelství nebo gratulaci.


Podání ruky


Během stisku ruky nám hmatový vjem předává informace o měkkosti či tvrdosti dlaně, pevnosti stisku a dokonce díky takto jednoduchému kontaktu můžeme o druhém zjistit, zda je sebejistý nebo zda mu sebevědomí naopak schází. U mužů je stisk všeobecně silnější než u žen. Dominantní lidé mají tendence podávat ruku dlaní dolů, jako by něco nabízeli, kdežto submisivní jedinci mají sklon podávat ruku dlaní nahoru v očekávání, že něco dostanou.[2]


Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: Kapitoly z psychologie sociální komunikace. První. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988, 234 s. ISBN 25-095-88.
  2. 2,0 2,1 2,2 ŠEDIVÝ, Vladimír. Sociální komunikace. První. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2009, 139 s. ISBN 978-80-7375-277-4.
  3. 3,0 3,1 3,2 DEVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace: 6. vydání. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 502 s. ISBN 978-80-247-2018-0.
  4. HORKÝ, Hynek. Komunikace ve vzdělávání neslyšících [online]. Praha, 2010 [cit. 2016-11-17]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/88596. Bakalářská. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Kateřina Hádková.
  5. POKORNÁ, A. Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. ISBN 80-7013-440-2

Použitá literatura

  • ŠEDIVÝ, Vladimír. Sociální komunikace. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009. ISBN 978-807-3752-774.
  • KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988.
  • DEVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace: 6. vydání. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 502 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-2018-0.

Související články

Klíčová slova

komunikace, hmat, dotyk, kontakt, kůže