Hudební kultury Subsaharské Afriky

Verze z 8. 1. 2016, 00:27; Ondrej.Novak (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Subsaharská Afrika je jedním z kulturních okruhů vyučovaných v rámci předmětu Etnomuzikologie na FF UK doc. PhDr. Zuzanou Jurkovou, Ph.D. Mezi další areály probírané během přednášek mimoevropské etnomuzikologie patří: Severní Amerika, Latinská Amerika, Austrálie, Dálný východ a Arabsko-islámský svět.

Funkce hudby u obyvatel Subsaharské Afriky

Vymezení Subsaharské Afriky

Také tento kulturní areál, který představuje Subsaharská Afrika, nevnímá hudbu primárně jako záležitost estetickou, nýbrž za její hlavní prvek považuje kolektivnost. Pro hudební kulturu Subsaharské Afriky je typické, že hlavní důraz je kladen právě na kolektivní aspekt, jedná se vždy o společenskou záležitost. Hudba se v tomto světovém areálu řídí několika základními pravidly, jako je tzv. interlocking nebo call-and-respond, uvnitř kterých však mají jedinci svůj prostor pro vlastní vyjádření.

Interlocking je v Subsaharské Africe dodržovaný styl, do češtiny překládaný jako propojení.

  • V rámci hudby mají skupinky nebo jednotlivci své hudební prvky nebo úseky (tzv. patterns)
  • Interlocking funguje na úrovni rytmu, melodie i formy

Call-and-respond je označení hudební formy, kdy jednotlivec volá a skupina mu odpovídá.

  • Tato forma odkazuje na významnou sociální pozici sólisty (silně hierarchizovanou společnost nalezneme například v západní Africe, zatímco východní Afrika je tvořena více rovnostářskými společnostmi.

V hudbě Subsaharské Afriky se uplatňuje metrum (střídání dlouhých a krátkých tónů), rytmus (střídání přízvučných a nepřízvučných dob), pro africkou hudební kulturu typická polyfonie a polyrytmický koncept. Polyrytmika se objevuje především v hudbě společností žijících v západní Africe. Charakterizuje ji fakt, že každý pattern má jinak postavený rytmus a metrum.

Hudební nástroje Subsaharské Afriky

Pro hudbu tohoto kulturního areálu je rovněž typická velká nástrojová variabilita. Mezi nejpoužívanější hudební nástroje nebo nástrojová uskupení se zde řadí sanza, xylofon, rohový orchestr, hudební luk nebo kora.

Dakarští hudebníci hrající na koru

Sanza nebo také mbira je označení pro hudební nástroj typu lamelofon.

  • Rozeznívá se chvěním tenkých proužků kovu
  • Jedná se o jeden z mála nástrojů, který je používán sólově

Xylofon je v Africe považován za blízkého příbuzného sanzy.

  • Na rozdíl od sanzy je zvuk xylofonu nejsilnější na začátku
  • Konstrukčně je tento nástroj od sanzy naprosto odlišný
  • Nejčastěji se jedná o nástroj reprezentativní (např. náčelnický)

Rohový orchestr tvoří skupina hudebníků hrající na sloní rohy.

  • Každý z rohů vydává jeden tón
  • Sloní rohy jsou nástrojem vhodným pro interlocking
  • Jsou vyráběné z cenného materiálu s bohatým zdobením

Hudební luk je považovaný za jakýsi archetyp strunných nástrojů.

  • Při hře na hudební luk se jako rezonátor užívá ústní dutina
  • Zdůraznění některých tónů se dosahuje modifikací ústního prostoru

Kora je strunný nástroj typický pro oblast Subsaharské Afriky.

  • Vzhledově tento nástroj připomíná velkou loutnu
  • Používá se jako doprovod ke zpěvu nebo spolu s dalšími nástroji

Lokální specifika hudební kultury Subsaharské Afriky

V rámci hudební kultury Subsaharské Afriky existují také specifické hudební prvky, které se objevují v některých lokalitách, zatímco v jiných je nenalezneme vůbec. Během přednášek je zaměřena pozornost především na západní Afriku - Ghanu, Gabun a Pobřeží Slonoviny a na střední Afriku, kde žije pygmejské obyvatelstvo.

Západní Afrika a především oblast Ghany se v hudbě projevuje vysokou rytmickou komplikovaností a používáním velkého množství hudebních nástrojů. V hudbě se objevuje nástrojová hierarchie, která odkazuje na hierarchii společenskou. Nejčastějším typem nástrojů jsou tu bubny - membránový a štěrbinový buben. V oblastech, kde se hovoří bantuskými jazyky - u nichž význam slova je dán melodickým průběhem slabik - je využíván zvuk štěrbinových bubnů pro předávání zpráv na velké vzdálenosti. Štěrbinové bubny jsou totiž schopné napodobit zvuk lidské řeči.

Pro hudební kulturu Západní Afriky je také charakteristická tzv. hudba masek. Masky v těchto případech slouží ke změně identity jejich nositelů a tato změna může být znázorňovaná různými způsoby (vizuální transformace / transformace tancem /transformace zvukem). Masky se využívají především v hudbě ritualizované. Mezi další rituály spojené s hudební kulturou západní Afriky patří například vdechování dráždivého prášku mužů v Gabunu nebo mužský zpěv přes chvějivou membránu (s použitím tzv. třecího bubnu) na Pobřeží Slonoviny.

Pygmejové, žijící ve střední Africe, jsou považováni za jedno z nejstarších etnik Afriky. Jejich drobný vzrůst je činí ideálně přizpůsobenými životu v pralese. Pygmejové jsou kočovné obyvatelstvo žijící ve sběračsko-loveckém typu společnosti. Zároveň se jedná o velmi egalitářskou populaci, což se projevuje také v jejich hudbě. Nevyskytují se u nich téměř žádné hudební nástroje - občas využívají jen bubny a malé píšťalky. Pro zpěv Pygmejů je charakteristický vysoce položený tón hlasu, při němž dochází ke komunikaci s duchy.

Zdroje

Reference

JURKOVÁ, Zuzana. Etnomuzikologie. Přednášky Ústavu etnologie FF UK, LS 2011/2012.

Užitečné zdroje