Interpretace je součástí každé jednotlivé recepce textu. Tedy při čtení každého textu probíhá buď častější čtenářská interpretace, nebo méně často odborná interpretace. V oblasti literární vědy se často tyto dva termíny zaměňují a termín interpretace je používán pro oba tyto procesy. [1]

Definice

Podle Akademického slovníku cizích slov je interpretace: „1. vysvětlení (textu), výklad: i. staročeského textu; různé i. historické události; práv. výklad právních ustanovení, objasnění smyslu zákona; log. i. teorie jakékoli udělení významů písmenům v axiomech formalizované teorie, po němž se stane každý axiom pravdivým n. nepravdivým; sociol. i. snímků vyhodnocení fotogrammetrických snímků z hlediska sémantické náplně 2. uměl. hercovo ztvárnění div., filmové ap. úlohy n. podání skladby výkonným umělcem (interpretem)“ [2]

Interpretace je poslední fází recepce textu. Fázemi recepce čteného textu jsou:

  • Očekávání – ještě před samotnou četbou čtenář něco od textu očekává
  • Vizuální percepce textu – čtenář fixuje zrak postupně na části textu a oko přitom zachycuje grafické vjemy
  • Asimilativní doplňování – tato fáze spočívá v tom, že čtenář, který již ovládá techniku čtení, nemusí vnímat každý jednotlivý grafém zvlášť, zbytek si již z kontextu automaticky doplňuje
  • Identifikace – čtenář identifikuje různé jazykové a další prostředky a jevy v textu a zároveň si je spojuje a vnímá jejich význam
  • Interpretace – poslední fáze recepce textu, jde o pochopení smyslu existence textu, vždy zahrnuje v různé míře vždy
  • (Reakce) – tato fáze již nespadá přímo do recepce samotného textu, jde o reakci, kterou ve čtenáři text vyvolává [3]

Objektivní interpretace

Interpretaci lze také do určité míry objektivizovat tím, že objektivizujeme hodnocení. Například pro školní interpretace literatury je možné částečně objektivizovat hodnocení pomocí srovnání hodnocení téže věci více hodnotiteli. Další možností je konfrontace hodnocení s hodnotovým systémem dané společnosti. V kolektivním povědomí o hodnotách dané společnosti existují různá pravidla, podle nichž se posuzují určité projevy. Může jít o žánrová pravidla, etická pravidla nebo pravidla dobové estetické normy. Dvěma extrémy, kterým by se interpretace měla vyhnout, jsou snaha o co největší objektivizaci (potlačení autora interpretace, vznikne tedy analýza) a naopak neomezená subjektivita, kdy je potlačena objektivní analýza.[1]

Chyby v interpretaci (dezinterpretace)

Odkazy

  1. 1,0 1,1 HRBÁČEK, Josef. Recepce textu, jeho analýza a interpretace. 2005. Dostupné také z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7813
  2. Interpretace. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2016. Dostupné také z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=interpretace
  3. RUŽBACKÁ, Jana. Čtení s porozuměním českých textů žáků cizinců v úrovni A1. 2015. Dostupné také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/134182/