Kognitivní disonance

Verze z 5. 11. 2014, 12:36; Nikola.Frollova (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Kognitivní disonance je nevhodný, neodpovídající vztah mezi poznáními. Pod pojmem poznání jsou zahrnuty veškeré postoje, názory, přesvědčení, vědomosti a víra daného jedince. Kognitivní disonance je označení pro výchozí stav, který vede aktivity orientované na snížení tohoto nesouladu.

Autorem teorie kognitivní disonance je americký sociální psycholog Leon Festinger. Jedinec ve svém vnitřním životě směřuje k určité konzistenci. Jeho názory, víra a přesvědčení by měly být v souladu s tím, co jedinec skutečně dělá. Avšak v běžném životě přicházejí situace, kdy nitro člověka s vnější realitou konzistentní není. Tento jev nazval Festinger kognitivní disonance.[1]

Historické pozadí pojmu

Koncepce kognitivní disonance měla výrazný vliv na vývoj sociální psychologie. V tomto období se těžiště pozornosti začalo přesouvat na kognitivní funkce, poznávání se stalo hlavním tématem sociálněpsychologických výzkumů. Zájem byl zaměřen zejména na to, jakým způsobem kognice ovlivňuje chování.[2].

V 60. letech 20. století se zájem sociální psychologie začal soustředit na kognitivní funkce. Počátek tohoto uvažování je zřejmý již u E.C. Tolmana v roce 1932, výrazněji však přispěl A. Bandura se svou teorií sociálního učení, kterou již psychologové označovali jako kognitivistickou. Sociální psychologie se v tuto dobu oprošťuje od vlivu behaviorismu.[3]

Vznik kognitivní disonance

  1. Jedincovy informace a plány nekorespondují s aktuální situací. Například jedinec naplánuje oslavu narozenin a předpokládá, že bude hezké počasí. Před oslavou však začne pršet. Tento aktuální stav prostředí je v rozporu s jeho plánem
  2. Životní události a okolnosti nikdy nejsou černobílé. Zrovna tak názory a přesvědčení v sobě nesou mnoho rozporů. Díky těmto okolnostem vznikne kognitivní disonance velmi snadno.

Struktura kognitivní disonance

  • Disonance a konsonance se skládají z několika elementů, například co si jedinec uvědomuje o sobě samém, o svém chování a o jeho okolí, tedy co jedinec dělá, co cítí, co chce a po čem touží. Další elementy se týkají prostředí, ve kterém jedinec žije, tzn. co je kde, co k čemu vede, které věci jsou uspokojivé, bolestné, důležité, bezvýznamné atd.
  • Hlavním znakem elementů je realita, která může být fyzikální, sociální nebo psychologická. Je důležité, aby jedinec s těmito realitami neztratil kontakt a byl schopný se v nich orientovat. Elementy poznání korespondují s tím, co jedinec aktuálně dělá a cítí nebo s tím, co existuje v prostředí. Pokud jsou tyto elementy v rozporu s realitou je zřejmé, že v této situaci musí vzniknout určitý tlak.[1]

Odstranění kognitivní disonance

Přítomnost disonance vede k potřebě snížení pocitu napětí, který vyvolává. Čím větší je disonance, tím silnější toto puzení je. Pokud disonance vznikla na základě dvou kognic, může být odstraněna změnou jedné z nich. Existují různé cesty, kterými lze disonanci eliminovat, záleží na typu kognitivních elementů a na celkovém kognitivním kontextu.

Změna behaviorálních kognitivních elementů

Pokud disonance vznikla mezi elementem zahrnujícím prostředí a behaviorálním elementem, může být zmírněna nebo odstraněna změnou behaviorálních elementů, které poté budou s prostředím konsonantní. To znamená změnit jednání nebo cítění, které tento behaviorální element představuje. Například kuřák, který si je dobře vědom toho, že kouření škodí jeho zdraví si přečte varovný článek o následcích kouření a poté přestane kouřit. Změní tedy behaviorální element a tím odstraní disonanci.

Změna environmentálních kognitivních elementů

Změny těchto elementů dosáhneme tehdy, pokud změníme situaci, se kterou tyto elementy korespondují. Tento proces je složitější, než změna chování. Vyžaduje jistou kontrolu nad jedincovým prostředím.[1]

Zdroje

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 Festinger, L. (1957). A Theory of Cognitive Dissonance. Retrieved from: http://www.google.cz/books?hl=cs&lr=&id=voeQ-8CASacC&oi=fnd&pg=PA1&dq=leon+festinger+theory+of+cognitive+dissonance&ots=9w66Tvthzu&sig=k2jAB8iqd-eSx_OD7aZVVCfx1wc&redir_esc=y#v=onepage&q=leon%20festinger%20theory%20of%20cognitive%20dissonance&f=false
  2. Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s..
  3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.

Podněty pro další studium

  • Festinger, L., & Carlsmith, J. (1959). Cognitive Consequences of Forced Compliance. Journal of Abnormal and Social Psychology(58).