Pojem typů v psychologii osobnosti. Hlavní typologické systémy: Porovnání verzí

(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 1 uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
== Typ ==
 
== Typ ==
Termín '''typ''' označuje sdílenou charakteristiku, která je vlastní celé skupině lidí (nikoli všem), jejíž členové mají společné výrazné znaky (např. introverze) a v řadě znaků se od sebe naopak liší (např. úrovní inteligence, oblastí zájmu,…). Členové skupiny jsou tedy jedineční, ale zároveň mají něco společného, co je jasně charakterizuje jako skupinu - jako typ.<ref name=":0">Nakonečný, M. (2009). Psychologie osobnosti (Vyd. 2., rozš. a přeprac). Praha: Academia.
+
Termín psychologický či osobnostní '''typ''' označuje sdílenou osobnostní charakteristiku (např. zaměření na vlastní vnitřní svět u introverta) či určitou specifickou kombinaci charakteristik (např. vyšší emoční vyrovnanost a vyšší extraverzi u sangvinika), která je v dané míře vlastní celé skupině lidí a na základě níž se daná skupina lidí liší od jiných skupin osob charakteristických jinými osobnostními znaky. Platí přitom, že členové dané skupiny jsou sice jedineční a v řadě znaků se od sebe liší (např. úrovní inteligence, oblastí zájmů,…), ale zároveň mají něco společného, co je jasně charakterizuje jako skupinu jako určitý osobnostní typ.<ref name=":0">Nakonečný, M. (2009). Psychologie osobnosti (Vyd. 2., rozš. a přeprac). Praha: Academia.
 
  </ref><br />
 
  </ref><br />
  
 
Proti typologiím hovoří námitka, že teorie typu neříká nic víc, než že určití lidé jsou jiným lidem v určitém ohledu podobní. Třídit lidi do typů lze podle různých hledisek a jedinec tak může příslušet k několika typům zároveň.<ref name=":1">Allport, G. W. (1961). Pattern and growth in personality.</ref><br />
 
Proti typologiím hovoří námitka, že teorie typu neříká nic víc, než že určití lidé jsou jiným lidem v určitém ohledu podobní. Třídit lidi do typů lze podle různých hledisek a jedinec tak může příslušet k několika typům zároveň.<ref name=":1">Allport, G. W. (1961). Pattern and growth in personality.</ref><br />
  
Od jasného oddělení typů se postupně opouští a typologie tak nahrazuje představa, že '''typy tvoří krajní hodnoty''' v kontinuu určitého škálování. Např. nelze říci, že existují lidé pouze hubení nebo tlustí, nýbrž v určité míře hubení apod. Většina lidí žádný typ nevytváří.<ref name=":0" /> Ideální typ je extrémním případem daného kontinua, většina lidí ho nedosahuje, ale více či méně se k němu přibližují.<ref name=":1" /> Typy, jak je prezentují různé typologie tedy mají nízké praktické (např. psychodiagnostické) využití.<ref name=":0" />Této představě odporuje Mogel, který tvrdí, že přednost typologií spočívá v redukci komplexity. Typologie totiž postihují něco psychologicky významného a to je cenné i za cenu ztráty informace.<ref>Mogel, H. (1985). Persönlichkeitspsychologie.</ref> <br />
+
Od jasného oddělení typů se postupně opouští a typologie tak nahrazuje představa, že '''typy tvoří krajní hodnoty''' v kontinuu určitého škálování. Např. nelze říci, že existují lidé pouze hubení nebo tlustí, nýbrž v určité míře hubení apod. Většina lidí žádný typ nevytváří, protože se nenachází na krajních bodech škály příslušné vlastnosti.<ref name=":0" /> Ideální typ je extrémním případem daného kontinua, většina lidí ho nedosahuje, ale více či méně se k němu přibližují.<ref name=":1" /> Typy, jak je prezentují různé typologie tedy mají nízké praktické (např. psychodiagnostické) využití.<ref name=":0" /> Této představě odporuje Mogel, který tvrdí, že přednost typologií spočívá v redukci komplexity. Typologie totiž postihují něco psychologicky významného a to je cenné i za cenu ztráty informace (např.: poskytují informaci o podstatných a primárně definujících osobnostních charakteristikách daného jedince, byť daný jedinec disponuje i jinými vlastnostmi a byť jej nelze pouze na typologické charakteristiky redukovat).<ref>Mogel, H. (1985). Persönlichkeitspsychologie.</ref> <br />
  
 
== Hlavní typologické systémy ==
 
== Hlavní typologické systémy ==
Řádka 20: Řádka 20:
 
:Hippokrates je zároveň považován za zakladatele konstituční psychologie, rozlišuje dva '''typy tělesné konstituce''':
 
:Hippokrates je zároveň považován za zakladatele konstituční psychologie, rozlišuje dva '''typy tělesné konstituce''':
  
:*'''habitus apoplecticus''' – malý, plnoštíhlý/svalnatý, hypertonický, náchylný k trombóze a cerebrovaskulárním problémům (špatné prokrvení mozku např. po mozkové mrtvici)
+
:*'''habitus apoplecticus''' – malý, plnoštíhlý/svalnatý, hypertonický, dle Hippokratova pojetí náchylný k trombóze a cerebrovaskulárním problémům (špatné prokrvení mozku např. po mozkové mrtvici)
:*'''habitus phthisicus''' – štíhlý, vytáhlý, jemný, málo odolný vůči fyzické zátěži, náchylný k tuberkulóze<ref name=":2">Cakirpaloglu, P. (2012). Úvod do psychologie osobnosti. Praha: Grada.</ref>
+
:*'''habitus phthisicus''' – štíhlý, vytáhlý, jemný, málo odolný vůči fyzické zátěži, dle Hippokratova pojetí náchylný k tuberkulóze<ref name=":2">Cakirpaloglu, P. (2012). Úvod do psychologie osobnosti. Praha: Grada.</ref>
  
 
=== Typologie [[Carl Gustav Jung|Carla G. Junga]]<ref>Jung, C. G. (1921). Psychologische typen. Rascher.</ref> ===
 
=== Typologie [[Carl Gustav Jung|Carla G. Junga]]<ref>Jung, C. G. (1921). Psychologische typen. Rascher.</ref> ===
:Tato typologie byla sestavena na základě srovnávacího studia dosavadních typologií, Jungových klinických zkušeností a teorie psychiky, která rozlišuje '''čtyři psychické funkce''' (myšlení, cítění, čití a intuice). Jung rozlišuje lidi koncentrované na sebe a koncentrované na okolí. V tomto vztahování se projevuje zaměření životní energie (libida) směrem dovnitř (na subjekt) nebo směrem navenek (na objekt). To v podstatě znamená uzavřenost vůči sociálnímu okolí nebo naopak otevřenost s potřebou kontaktů.
+
:Tato typologie byla sestavena na základě srovnávacího studia dosavadních typologií, Jungových klinických zkušeností a jeho teorie psychiky, která rozlišuje '''čtyři psychické funkce''' (myšlení, cítění, čití a intuice). Jung rozlišuje lidi koncentrované na sebe a koncentrované na okolí. Toto vztahování je dáno zaměřením  životní energie (libida) směrem dovnitř (na subjekt) nebo směrem navenek (na objekt – osoby, věci, vnější aktivity). To v podstatě znamená uzavřenost vůči sociálnímu okolí nebo naopak otevřenost s vyšší potřebou sociálního kontaktu.
  
:*'''Introvert''' – je více '''zaměřen na svůj vnitřní svět''', má bohatou fantazii a představivost – žije více vnitřně, je uzavřený, vnější svět ho spíše obtěžuje (negativní vztah k objektu), je spíše pasivní, zdrženlivý, nepřístupný, nespolečenský, nedůvěřivý, váhavý v jednání, ze situace se často stahuje do sebe, má mnoho zábran.
+
:*'''Introvert''' – je více '''zaměřen na svůj vnitřní svět''', má bohatou fantazii a představivost – žije intenzivněji vnitřní život, je uzavřený, vnější svět ho spíše obtěžuje (má spíše negativní vztah k vnějším objektům), je spíše pasivní, zdrženlivý, nepřístupný, nespolečenský, nedůvěřivý, váhavý v jednání, ze situace se často stahuje do sebe, má mnoho zábran; na druhou stranu je vůči vnějším objektům „věrnější“ – zachovává s nimi stabilnější vztahy, vnější objekty (např. osoby, věci, zájmy,…) jednoduše neopouští a zprav. se soustředí intenzivněji na jeden z vnějších objektů.
:*'''Extravert''' – je více '''zaměřen na vnější realitu''' (pozitivní vztah k objektu), je společenský, otevřený, přístupný, činorodý, závislý na mínění ostatních, adaptabilní a prakticky založený, cítí a jedná ve vztahu k objektu, je závislý na mínění ostatních.
+
:*'''Extravert''' – je více '''zaměřen na vnější realitu''' (má spíše pozitivní vztah k vnějším objektům), je společenský, otevřený, přístupný, činorodý, závislý na mínění ostatních, adaptabilní a prakticky založený; vnější objekty zároveň relativně snadno a rychle střídá a opouští
  
:Oba tyto postoje ke světu jsou komplementární – jeden kompenzuje druhý. Vědomá introverze je kompenzována nevědomou extraverzí a naopak. Existují varianty typů, které jsou dány dominancí jedné z psychických funkcí v introvertním nebo extravertním základu (např. extravertně myšlenkový typ).<br />
+
:Oba tyto postoje ke světu jsou komplementární – jeden dle Junga v nevědomí kompenzuje ten druhý. Vědomá introverze je kompenzována nevědomou extraverzí a naopak. Nevědomý protipól je však dle Junga u daného jedince vždy máme diferencován, méně rozvinut – přesto však na chování a prožívání jedince působí, nicméně v primitivnější a méně kultivované a kontrolované podobě. Existují varianty typů, které jsou dány dominancí jedné z psychických funkcí v introvertním nebo extravertním základu (např. extravertně myšlenkový typ).<br />
  
 
[[File:Eysenckův kruh.png|vpravo||400px|Eysenckova typologie]]
 
[[File:Eysenckův kruh.png|vpravo||400px|Eysenckova typologie]]
  
:Extravertní a introvertní typ byly potvrzeny Eysenckovou faktorovou analýzou, jedná se zatím o nejspolehlivější charakteristiky osobnosti.<ref name=":0" />  
+
:Teorie extravertních a introvertních typů byla podpořena Eysenckovou faktorovou analýzou, jedná se zatím o nejspolehlivější charakteristiky osobnosti.<ref name=":0" />  
  
 
=== Psychometrická typologie [[Hans Eysenck|Hanse Eysencka]]<ref>Eysenck, H. J. (1976). The Measurement of Personality. Baltimore, Univ.Park Press.</ref> ===
 
=== Psychometrická typologie [[Hans Eysenck|Hanse Eysencka]]<ref>Eysenck, H. J. (1976). The Measurement of Personality. Baltimore, Univ.Park Press.</ref> ===
  
:Tato typologie vychází z faktorového šetření osobnosti. Individuální variace chování a psychiky způsobuje malý počet primárních faktorů. Eysenck abstrahoval tři '''vrozené faktory osobnosti''' (psychoticismus, extraverze a neuroticismus). Extraverze a neuroticismus jsou vrozené (nelze je snadno změnit) a mají dva póly (extraverze – introverze, emocionální labilita – emocionální stabilita). Dimenze osobnosti tvoří souřadnicový systém zahrnující řadu specifických rysů. Pro názvy jednotlivých typů použil Eysenck terminologii Hippokrata. Tentokrát mají již dříve zmíněné typy operacionální povahu a více empirický základ:
+
:Tato typologie vychází z [[faktorová analýza|faktorového šetření]] osobnosti. Individuální variace chování a psychiky je dle této typologicky orientované teorie způsobena malým počtem počet primárních faktorů – určitých hypotetizovaných bazálních osobnostních rysů. Eysenck abstrahoval tři''' faktory osobnosti''' (neuroticismus, extraverze a psychoticismus) – pojímané coby určité temperamentové, a tedy primárně vrozené osobnostní vlastnosti.. Extraverze a neuroticismus mají dva póly (extraverze – introverze, emocionální labilita – emocionální stabilita); v případě psychoticismu jde o unipolární dimenzi vymezenou coby míra náchylnosti k rozvoji určité psychické, resp. osobnostní poruchy – jeden pól přitom představuje nízkou náchylnost a druhý vysokou. Kombinací určité úrovně rozvoje uvedených základních temperamentových vlastností – totiž neuroticismu a extraverze – Eysenck dospívá k příslušných osobnostním typům. Pro názvy jednotlivých typů použil Eysenck terminologii Hippokrata. Tentokrát mají již dříve zmíněné typy operacionální povahu a více empirický základ, tzn. že jsou jasněji operacionalizovány coby určitá úroveň příslušných osobnostních vlastností měřitelných pomocí Eysenckem sestavených psychometrických metod a zároveň k nim bylo dospěno na základě empirických výzkumů, a nikoliv primárně spekulativních úvah. Mezi vymezené typy patří následující:
  
:*'''sangvinik''' – stabilní extravert, společenský, družný, citlivý, bezstarostný, vitální, spokojený či vůdčí
+
:*'''sangvinik''' – stabilní extravert, společenský, družný, citlivý, bezstarostný, vitální, spokojený, vůdčí
 
:*'''flegmatik''' – stabilní introvert, pasivní, opatrný, přemýšlivý, pokojný, ovládající se, vyrovnaný, spolehlivý, klidný
 
:*'''flegmatik''' – stabilní introvert, pasivní, opatrný, přemýšlivý, pokojný, ovládající se, vyrovnaný, spolehlivý, klidný
 
:*'''cholerik''' – nestabilní extravert, urážlivý, agresivní, vzrušivý, neklidný, impulzivní, optimistický, aktivní
 
:*'''cholerik''' – nestabilní extravert, urážlivý, agresivní, vzrušivý, neklidný, impulzivní, optimistický, aktivní
Řádka 46: Řádka 46:
 
=== Konstituční typologie [[Ernst Kretschmer|Ernsta Kretschmera]]<ref>Kretschmer, E. (1921). Körperbau und Charakter. Berlin.</ref> ===
 
=== Konstituční typologie [[Ernst Kretschmer|Ernsta Kretschmera]]<ref>Kretschmer, E. (1921). Körperbau und Charakter. Berlin.</ref> ===
  
:'''Konstituční typologie''' vycházejí ze souvislostí mezi znaky utváření těla (morfologické a funkční tělesné znaky) a psychickými vlastnostmi. Kretschmer pozoroval souvislost určitých typů stavby těla s určitými druhy psychického onemocnění, a protože předpokládal, že existuje plynulý přechod mezi normalitou a psychickým onemocněním, mohl svá původní pozorování zaměřit i na psychicky normální osoby. Tyto souvislosti vysvětluje hypotézou působení nějakého biochemického faktoru. Kretschmer hovořil o charakterových typech, vzhledem ke genetickému podkladu se však jedná spíše o typy [[Temperament|temperamentu]].
+
:'''Konstituční typologie''' vycházejí ze souvislostí mezi znaky stavby či konstituce těla (morfologickými a funkčními tělesnými znaky) a psychickými vlastnostmi. Kretschmer pozoroval souvislost určitých typů stavby těla s určitými druhy psychického onemocnění, a protože předpokládal, že existuje plynulý přechod mezi normalitou a psychickým onemocněním, zaměřil svá původní pozorování i na psychicky normální osoby. Kretschmer hovořil o charakterových typech, vzhledem ke genetickému a obecně biologickému podkladu příslušných psychických vlastností se však jedná spíše o typy [[Temperament|temperamentu]].
  
:Typologie rozlišuje následující typy stavby těla a charakteristiky typů charakteru (přesněji temperamentu):  
+
:Typologie rozlišuje následující typy stavby těla a k nim přiřazené charakteristiky typů charakteru (přesněji temperamentu):  
  
:*'''dysplastický''' – neurčitý typ  
+
*'''dysplastický''' – neurčitý typ  
:*'''astenický'''/'''leptosomní''' (schizothymní) – protažený vzrůst, úzká ramena a bohy, dlouhé nohy a ruce, skrovná muskulatura (dojem hubenosti, slabosti); záhadná a složitá povaha, uzavřený, vážný, plachý, citlivý a chladný zároveň  
+
:*'''astenický'''/'''leptosomní''' ('''schizothymní''') – protažený vzrůst, úzká ramena a bohy, dlouhé nohy a ruce, skrovná muskulatura (dojem hubenosti, slabosti); schizotymní typ představuje záhadná a složitá povaha, uzavřený, vážný, plachý, citlivý a chladný zároveň  
:*'''pyknický''' (cyklothymní) – sklon k tloušťce, široký obličej, krátký krk, krátké nohy a ruce, podsaditost a obtloustlost (především v oblasti břicha); toto typické vzezření se objevuje až mezi 30. – 40. rokem věku; společensky založený, nálady kolísají mezi veselostí – čilostí a zádumčivostí – těžkopádností, smysl pro humor, ale snadno se rozpláče, požitkářství a pohodlnost, realističtí, otevření, dílní, dobře adaptovaní
+
:*'''pyknický''' ('''cyklothymní''') – sklon k tloušťce, široký obličej, krátký krk, krátké nohy a ruce, podsaditost a obtloustlost (především v oblasti břicha); toto typické vzezření se objevuje až mezi 30. – 40. rokem věku; pyknický osobnostní typ je společensky založený, jeho nálady kolísají mezi veselostí – čilostí a zádumčivostí – těžkopádností, smysl pro humor, ale snadno se rozpláče, charakterizuje jej také požitkářství a pohodlnost, je realistický, otevřený, sdílný, dobře adaptovaný
:*'''atletický''' (viskózní) – široká ramena, vyvinutá muskulatura, relativně štíhlé nohy, ženy tohoto typu se mohou jevit jako „mužatky“; psychomotoricky klidný a pomalý až těžkopádný a neobratný, malá citlivost a vzrušivost, spíše flegmatický<br />
+
:*'''atletický''' ('''viskózní''') – široká ramena, vyvinutá muskulatura, relativně štíhlé nohy, ženy tohoto typu se mohou jevit jako „mužatky“; atletický osobnostní typ je psychomotoricky klidný a pomalý až těžkopádný a neobratný, charakterizuje jej malá citlivost a vzrušivost, je spíše flegmatický<br />
  
 
:Vztahy mezi typy stavby těla a charakteru (přesněji temperamentu) jsou následující:
 
:Vztahy mezi typy stavby těla a charakteru (přesněji temperamentu) jsou následující:
 
{| class="wikitable"
 
{| class="wikitable"
 
|-
 
|-
! typ stavby těla !! psychická struktura !! psychóza (psychické onemocnění)
+
! typ stavby těla !! psychická struktura !! psychické onemocnění
 
|-
 
|-
 
| astenický (leptosomní) || schizothymní || schizofrenie
 
| astenický (leptosomní) || schizothymní || schizofrenie
Řádka 69: Řádka 69:
  
 
=== Antropometrická typologie [[William H. Sheldon|Williama H. Sheldona]]<ref>Sheldon, W. H., & Stevens, S. S. (1942). The varieties of temperament: A psychology of constitutional differences. New York. Harper.</ref> ===
 
=== Antropometrická typologie [[William H. Sheldon|Williama H. Sheldona]]<ref>Sheldon, W. H., & Stevens, S. S. (1942). The varieties of temperament: A psychology of constitutional differences. New York. Harper.</ref> ===
:Tato teorie vychází také z předpokládané souvislosti mezi tělesnými a psychickými vlastnosti, postupuje však více''' statisticky'''. Sheldon došel k prakticky stejným typům jako Kretschmer. K vytvoření typologie použil fotografie těl zepředu, zezadu a ze stran. Jednotlivé typy jsou dány převahou jedné ze tří '''tělesných komponent''' (nervová soustava, tuk a svalstvo). Dále využil dotazníky, pomocí kterých určil '''primární psychické komponenty''' (cerebrotonie, viscerotonie a somatotonie). Spojením tělesných charakteristik a psychických komponent získal následující typy:<br />
+
:Tato teorie vychází také z předpokládané souvislosti mezi tělesnými a psychickými vlastnosti, postupuje však více''' statisticky'''. Sheldon došel k prakticky stejným typům jako Kretschmer. K vytvoření typologie použil fotografie těl zepředu, zezadu a ze stran. Jednotlivé typy jsou dány převahou jedné z tělesných tkání vzniklých z jednoho ze tří zárodečných listů (vrstev buněk tvořících lidské embryo) – ektodermu, z nějž při embryonálním vývoji vzniká kůže a nervová soustava; mezodermu, z nějž při embryogenezi vznikají zejména svaly, kostra a oběhová soustava a endodermu či entodermu, z nějž při zárodečném vývoji vzniká zejména trávicí a dýchací soustava. Dále využil dotazníky, pomocí kterých určil '''primární psychické komponenty''' (cerebrotonie, viscerotonie a somatotonie). Spojením tělesných charakteristik a psychických komponent získal následující typy:<br />
  
:*'''ektomorfní''' – tělo je utvářeno křehce, převažuje nervová soustava, tento typ se vyznačuje přecitlivělostí, vnitřním životem, sklonem k samotářství, fantazií, utlumeností, podobný astenikovi
+
:*'''ektomorfní''' – tělo je utvářeno křehce, převažuje tkáň vzniklá z ektodermu, tento typ se vyznačuje přecitlivělostí, bohatým vnitřním životem a fantazií, sklonem k samotářství, utlumeností, je podobný Kretschmerově astenikovi
:*'''endomorfní (viscerotonní)''' – tělo je utvářeno vnitřně, převažuje tuk, tento typ se vyznačuje společenskostí, realismem, požitkářstvím, pomalostí a rozvážností, podobný pyknikovi
+
:*'''endomorfní (viscerotonní)''' – převažuje tkáň vzniklá z endodermu a tuk, tento typ se vyznačuje společenskostí, realismem, požitkářstvím, pomalostí a rozvážností, je podobný Kretschmerově pyknikovi
:*'''mezomorfní''' – tělo je utvářeno vnějšně, převažuje svalová hmota, tento typ se vyznačuje aktivitou, energií a touhou po moci, agresivitou, nezdrženlivostí a agresivitou, podobný atletikovi.<ref name=":0" /><br />
+
:*'''mezomorfní''' – převažuje tkáň vzniklá z mezodermu a tedy svalová hmota, tento typ se vyznačuje aktivitou, energií a touhou po moci, agresivitou, nezdrženlivostí a agresivitou, je podobný Kretschmerově atletikovi.<ref name=":0" /><br />
  
 
=== Typologie hodnotových orientací [[Eduard Spranger|Eduarda Sprangera]]<ref>Spranger, E. (1921). Psychologie des jugendalters.
 
=== Typologie hodnotových orientací [[Eduard Spranger|Eduarda Sprangera]]<ref>Spranger, E. (1921). Psychologie des jugendalters.
 
  Leipzig.</ref> ===
 
  Leipzig.</ref> ===
:Tato typologie vychází z rozpracování čistě psychologických elementů duševního života. Podle Sprangera existuje '''6 základních hodnotových orientací''', to jsou tzv. ideální osobností vzorce. Osobnost jako celek je pak možné charakterizovat v závislosti na tom, ke kterému z těchto typů směřuje.<br />
+
:Tato typologie vychází z rozpracování čistě psychologických elementů duševního života bez jejich vztažený k nějakým potenciálním biologickým či tělesným korelátům. Podle Sprangera existuje '''6 základních hodnotových orientací''', které představují tzv. ideální osobností vzorce. Osobnost jako celek je pak možné charakterizovat v závislosti na tom, ke kterému z těchto typů směřuje.<br />
  
:*'''teoretický typ''' – hodnotou je poznání, cílem je poznání pravdy, racionální, kritický a empirický přístup k životu, intelektualita, zaměření na abstraktní poznávání jevů, neosobní, neprožitkové a necitové poznávání, rozlišování a třídění
+
:*'''teoretický typ''' – jeho hlavní hodnotou je poznání, cílem je poznání pravdy, takto orientovaný jedinec je racionální, kritický a empirický přístup k životu, charakterizuje jej intelektualita, zaměření na abstraktní poznávání jevů, neosobní, neprožitkové a necitové poznávání, rozlišování a třídění
:*'''ekonomický typ''' – hodnotou je užitečnost, cílem je obhajoba své vlastní existence, důraz na užitečnost a pragmatičnost, má zájem vydělávat peníze, praktický
+
:*'''ekonomický typ''' – jeho hlavní hodnotou je užitečnost, cílem je obhajoba své vlastní existence, klade důraz na užitečnost a pragmatičnost, má zájem vydělávat peníze, praktický
:*'''estetický typ''' – hodnotou je krása, cílem je hledání harmonie, citově založený, odtržení od reality, zážitky posuzuje z hlediska krásy, symetrie či dokonalosti
+
:*'''estetický typ''' – jeho hlavní hodnotou je krása, cílem je hledání harmonie, je citově založený, spíše odtržený od reality, zážitky posuzuje z hlediska krásy, symetrie či dokonalosti
:*'''sociální typ''' – hodnotou je láska, cílem je konání dobra, snadno se vžívá do situace druhých a je ochoten jim pomoci, ne jednání předchozích typů pohlíží jako na nehumánní
+
:*'''sociální typ''' – jeho hlavní hodnotou je láska, cílem je konání dobra, snadno se vžívá do situace druhých a je ochoten jim pomoci, na jednání předchozích typů pohlíží jako na nehumánní
:*'''politický typ''' – hodnotou je moc, cílem je ovládání druhých, vysoce si cenní moci a vlivu, chce ovládat druhé, užívá si závislost druhých na své osobě, nesnáší konkurenci
+
:*'''politický typ''' – jeho hlavní hodnotou je moc, cílem je ovládání druhých, vysoce si cenní moci a vlivu, chce ovládat druhé, užívá si závislosti druhých na své osobě, nesnáší konkurenci
:*'''náboženský (ideový) typ''' – hodnotou je jednota, cílem je překračování (překonávání) sebe sama, hledá vyšší významy v kosmu, je lhostejný k materiálním hodnotám, směřuje k utváření a uznávání nejvyšších hodnot a pojetí smyslu života<br />
+
:*'''náboženský (ideový) typ''' – jeho hlavní hodnotou je jednota, cílem je překračování (překonávání) sebe sama, hledá vyšší významy v kosmu, je lhostejný k materiálním hodnotám, směřuje k utváření a uznávání nejvyšších hodnot a naplnění smyslu života<ref>Mikšík, O. (2007). Psychologická charakteristika osobnosti (2., přeprac. vyd). Praha: Karolinum.</ref><br />
  
 
:Na Sprangerovu typologii navázal Mackinnon se svými výzkumy profilu tvůrčích osobností<ref>MacKinnon, D. W. (1962). The nature and nurture of creative talent. American psychologist, 17(7), 484.</ref> a Hofstätter s faktorovou analýzou zájmů o povolání.<ref>Hofstatter, P. R. (1943). Die Dimensionsstruktur von Berufswunschem. Zeitsch.Psychologist.</ref>
 
:Na Sprangerovu typologii navázal Mackinnon se svými výzkumy profilu tvůrčích osobností<ref>MacKinnon, D. W. (1962). The nature and nurture of creative talent. American psychologist, 17(7), 484.</ref> a Hofstätter s faktorovou analýzou zájmů o povolání.<ref>Hofstatter, P. R. (1943). Die Dimensionsstruktur von Berufswunschem. Zeitsch.Psychologist.</ref>
 +
 +
===Typologie životních hodnot či cest [[Charlese W. Morrise|Charles W. Morris]]===
 +
:Tato typologie vychází z hodnotové orientace, která má podle Morrise tři složky:
 +
:*'''dyonýská''' - orientace na získávání prožitků, splnění veškerých svých přání
 +
:*'''prométheovská''' - orientace na účinné zacházení s vnějším světem, na možnosti k jeho přetváření
 +
:*'''buddhistická''' - orientace na sebeovládání
  
  

Verze z 9. 6. 2019, 10:53

Typ

Termín psychologický či osobnostní typ označuje sdílenou osobnostní charakteristiku (např. zaměření na vlastní vnitřní svět u introverta) či určitou specifickou kombinaci charakteristik (např. vyšší emoční vyrovnanost a vyšší extraverzi u sangvinika), která je v dané míře vlastní celé skupině lidí a na základě níž se daná skupina lidí liší od jiných skupin osob charakteristických jinými osobnostními znaky. Platí přitom, že členové dané skupiny jsou sice jedineční a v řadě znaků se od sebe liší (např. úrovní inteligence, oblastí zájmů,…), ale zároveň mají něco společného, co je jasně charakterizuje jako skupinu – jako určitý osobnostní typ.[1]

Proti typologiím hovoří námitka, že teorie typu neříká nic víc, než že určití lidé jsou jiným lidem v určitém ohledu podobní. Třídit lidi do typů lze podle různých hledisek a jedinec tak může příslušet k několika typům zároveň.[2]

Od jasného oddělení typů se postupně opouští a typologie tak nahrazuje představa, že typy tvoří krajní hodnoty v kontinuu určitého škálování. Např. nelze říci, že existují lidé pouze hubení nebo tlustí, nýbrž v určité míře hubení apod. Většina lidí žádný typ nevytváří, protože se nenachází na krajních bodech škály příslušné vlastnosti.[1] Ideální typ je extrémním případem daného kontinua, většina lidí ho nedosahuje, ale více či méně se k němu přibližují.[2] Typy, jak je prezentují různé typologie tedy mají nízké praktické (např. psychodiagnostické) využití.[1] Této představě odporuje Mogel, který tvrdí, že přednost typologií spočívá v redukci komplexity. Typologie totiž postihují něco psychologicky významného a to je cenné i za cenu ztráty informace (např.: poskytují informaci o podstatných a primárně definujících osobnostních charakteristikách daného jedince, byť daný jedinec disponuje i jinými vlastnostmi a byť jej nelze pouze na typologické charakteristiky redukovat).[3]

Hlavní typologické systémy

První typologie vznikaly na základě pozorování. Za nejstarší typologii je považováno astrologické třídění lidí podle data jejich narození do dvanácti znamení zvířetníku (3. století př. n. l. babylónští Akkadové). Dále fyziognomická typologie (6. století př. n. l., Pythagoras) a konstituční typologie (19. – 20. století). Později typologické pokusy ustávaly.[1]

Hippokratova humorální typologie

Tato typologie vychází z předpokladu, že v těle každého jedince dominuje jedna ze základních tělesných tekutin (krev, hlen, žluč a černá žluč). Každá z těchto tekutin pochází ze základních prvků přírody (vzduch, voda, oheň, země). Každá tekutina se pojí se specifickým duševním projevem. Na tomto základě rozlišil Hippokrates následující typy:
  • sangvinik – dominuje krev, základní rozpoložení je radost, je příjemný, veselý a společenský, emoce jsou prudké, ale umírněné a krátkodobé, lehce se vzrušuje a lehce se zklidní
  • flegmatik – dominuje hlen, základní rozpoložení je lhostejnost, je klidný, neochvějný, málo citlivý, vyznačuje se nízkou reaktivitou, emoce vznikají pomalu, jsou slabé a krátkodobé
  • cholerik – dominuje žluč, základní rozpoložení je hněv, je vzrušivý, náročný, neustále protestující, neklidní, konfliktní, emoce jsou prudké, silné a dlouhotrvající
  • melancholik – dominuje černá žluč, základní rozpoložení je smutek, opak sangvinika, emoce vznikají pomalu, jsou silné a dlouhotrvající, nálada je pokleslá, reaktivita nízká
Hippokrates je zároveň považován za zakladatele konstituční psychologie, rozlišuje dva typy tělesné konstituce:
  • habitus apoplecticus – malý, plnoštíhlý/svalnatý, hypertonický, dle Hippokratova pojetí náchylný k trombóze a cerebrovaskulárním problémům (špatné prokrvení mozku např. po mozkové mrtvici)
  • habitus phthisicus – štíhlý, vytáhlý, jemný, málo odolný vůči fyzické zátěži, dle Hippokratova pojetí náchylný k tuberkulóze[4]

Typologie Carla G. Junga[5]

Tato typologie byla sestavena na základě srovnávacího studia dosavadních typologií, Jungových klinických zkušeností a jeho teorie psychiky, která rozlišuje čtyři psychické funkce (myšlení, cítění, čití a intuice). Jung rozlišuje lidi koncentrované na sebe a koncentrované na okolí. Toto vztahování je dáno zaměřením životní energie (libida) směrem dovnitř (na subjekt) nebo směrem navenek (na objekt – osoby, věci, vnější aktivity). To v podstatě znamená uzavřenost vůči sociálnímu okolí nebo naopak otevřenost s vyšší potřebou sociálního kontaktu.
  • Introvert – je více zaměřen na svůj vnitřní svět, má bohatou fantazii a představivost – žije intenzivněji vnitřní život, je uzavřený, vnější svět ho spíše obtěžuje (má spíše negativní vztah k vnějším objektům), je spíše pasivní, zdrženlivý, nepřístupný, nespolečenský, nedůvěřivý, váhavý v jednání, ze situace se často stahuje do sebe, má mnoho zábran; na druhou stranu je vůči vnějším objektům „věrnější“ – zachovává s nimi stabilnější vztahy, vnější objekty (např. osoby, věci, zájmy,…) jednoduše neopouští a zprav. se soustředí intenzivněji na jeden z vnějších objektů.
  • Extravert – je více zaměřen na vnější realitu (má spíše pozitivní vztah k vnějším objektům), je společenský, otevřený, přístupný, činorodý, závislý na mínění ostatních, adaptabilní a prakticky založený; vnější objekty zároveň relativně snadno a rychle střídá a opouští
Oba tyto postoje ke světu jsou komplementární – jeden dle Junga v nevědomí kompenzuje ten druhý. Vědomá introverze je kompenzována nevědomou extraverzí a naopak. Nevědomý protipól je však dle Junga u daného jedince vždy máme diferencován, méně rozvinut – přesto však na chování a prožívání jedince působí, nicméně v primitivnější a méně kultivované a kontrolované podobě. Existují varianty typů, které jsou dány dominancí jedné z psychických funkcí v introvertním nebo extravertním základu (např. extravertně myšlenkový typ).
Eysenckova typologie
Teorie extravertních a introvertních typů byla podpořena Eysenckovou faktorovou analýzou, jedná se zatím o nejspolehlivější charakteristiky osobnosti.[1]

Psychometrická typologie Hanse Eysencka[6]

Tato typologie vychází z faktorového šetření osobnosti. Individuální variace chování a psychiky je dle této typologicky orientované teorie způsobena malým počtem počet primárních faktorů – určitých hypotetizovaných bazálních osobnostních rysů. Eysenck abstrahoval tři faktory osobnosti (neuroticismus, extraverze a psychoticismus) – pojímané coby určité temperamentové, a tedy primárně vrozené osobnostní vlastnosti.. Extraverze a neuroticismus mají dva póly (extraverze – introverze, emocionální labilita – emocionální stabilita); v případě psychoticismu jde o unipolární dimenzi vymezenou coby míra náchylnosti k rozvoji určité psychické, resp. osobnostní poruchy – jeden pól přitom představuje nízkou náchylnost a druhý vysokou. Kombinací určité úrovně rozvoje uvedených základních temperamentových vlastností – totiž neuroticismu a extraverze – Eysenck dospívá k příslušných osobnostním typům. Pro názvy jednotlivých typů použil Eysenck terminologii Hippokrata. Tentokrát mají již dříve zmíněné typy operacionální povahu a více empirický základ, tzn. že jsou jasněji operacionalizovány coby určitá úroveň příslušných osobnostních vlastností měřitelných pomocí Eysenckem sestavených psychometrických metod a zároveň k nim bylo dospěno na základě empirických výzkumů, a nikoliv primárně spekulativních úvah. Mezi vymezené typy patří následující:
  • sangvinik – stabilní extravert, společenský, družný, citlivý, bezstarostný, vitální, spokojený, vůdčí
  • flegmatik – stabilní introvert, pasivní, opatrný, přemýšlivý, pokojný, ovládající se, vyrovnaný, spolehlivý, klidný
  • cholerik – nestabilní extravert, urážlivý, agresivní, vzrušivý, neklidný, impulzivní, optimistický, aktivní
  • melancholik – nestabilní introvert, náladový, úzkostný, nepružný, pesimistický, zdrženlivý, nespolečenský[4]

Konstituční typologie Ernsta Kretschmera[7]

Konstituční typologie vycházejí ze souvislostí mezi znaky stavby či konstituce těla (morfologickými a funkčními tělesnými znaky) a psychickými vlastnostmi. Kretschmer pozoroval souvislost určitých typů stavby těla s určitými druhy psychického onemocnění, a protože předpokládal, že existuje plynulý přechod mezi normalitou a psychickým onemocněním, zaměřil svá původní pozorování i na psychicky normální osoby. Kretschmer hovořil o charakterových typech, vzhledem ke genetickému a obecně biologickému podkladu příslušných psychických vlastností se však jedná spíše o typy temperamentu.
Typologie rozlišuje následující typy stavby těla a k nim přiřazené charakteristiky typů charakteru (přesněji temperamentu):
  • dysplastický – neurčitý typ
  • astenický/leptosomní (schizothymní) – protažený vzrůst, úzká ramena a bohy, dlouhé nohy a ruce, skrovná muskulatura (dojem hubenosti, slabosti); schizotymní typ představuje záhadná a složitá povaha, uzavřený, vážný, plachý, citlivý a chladný zároveň
  • pyknický (cyklothymní) – sklon k tloušťce, široký obličej, krátký krk, krátké nohy a ruce, podsaditost a obtloustlost (především v oblasti břicha); toto typické vzezření se objevuje až mezi 30. – 40. rokem věku; pyknický osobnostní typ je společensky založený, jeho nálady kolísají mezi veselostí – čilostí a zádumčivostí – těžkopádností, má smysl pro humor, ale snadno se rozpláče, charakterizuje jej také požitkářství a pohodlnost, je realistický, otevřený, sdílný, dobře adaptovaný
  • atletický (viskózní) – široká ramena, vyvinutá muskulatura, relativně štíhlé nohy, ženy tohoto typu se mohou jevit jako „mužatky“; atletický osobnostní typ je psychomotoricky klidný a pomalý až těžkopádný a neobratný, charakterizuje jej malá citlivost a vzrušivost, je spíše flegmatický
Vztahy mezi typy stavby těla a charakteru (přesněji temperamentu) jsou následující:
typ stavby těla psychická struktura psychické onemocnění
astenický (leptosomní) schizothymní schizofrenie
pyknický cyklothymní cyklofrenie (bipolární afektivní porucha
atletický viskózní (ixothym) epilepsie
Teorie byla z části potvrzena. Tyto typy zahrnují jen velmi malé procento populace.[1]

Antropometrická typologie Williama H. Sheldona[8]

Tato teorie vychází také z předpokládané souvislosti mezi tělesnými a psychickými vlastnosti, postupuje však více statisticky. Sheldon došel k prakticky stejným typům jako Kretschmer. K vytvoření typologie použil fotografie těl zepředu, zezadu a ze stran. Jednotlivé typy jsou dány převahou jedné z tělesných tkání vzniklých z jednoho ze tří zárodečných listů (vrstev buněk tvořících lidské embryo) – ektodermu, z nějž při embryonálním vývoji vzniká kůže a nervová soustava; mezodermu, z nějž při embryogenezi vznikají zejména svaly, kostra a oběhová soustava a endodermu či entodermu, z nějž při zárodečném vývoji vzniká zejména trávicí a dýchací soustava. Dále využil dotazníky, pomocí kterých určil primární psychické komponenty (cerebrotonie, viscerotonie a somatotonie). Spojením tělesných charakteristik a psychických komponent získal následující typy:
  • ektomorfní – tělo je utvářeno křehce, převažuje tkáň vzniklá z ektodermu, tento typ se vyznačuje přecitlivělostí, bohatým vnitřním životem a fantazií, sklonem k samotářství, utlumeností, je podobný Kretschmerově astenikovi
  • endomorfní (viscerotonní) – převažuje tkáň vzniklá z endodermu a tuk, tento typ se vyznačuje společenskostí, realismem, požitkářstvím, pomalostí a rozvážností, je podobný Kretschmerově pyknikovi
  • mezomorfní – převažuje tkáň vzniklá z mezodermu a tedy svalová hmota, tento typ se vyznačuje aktivitou, energií a touhou po moci, agresivitou, nezdrženlivostí a agresivitou, je podobný Kretschmerově atletikovi.[1]

Typologie hodnotových orientací Eduarda Sprangera[9]

Tato typologie vychází z rozpracování čistě psychologických elementů duševního života bez jejich vztažený k nějakým potenciálním biologickým či tělesným korelátům. Podle Sprangera existuje 6 základních hodnotových orientací, které představují tzv. ideální osobností vzorce. Osobnost jako celek je pak možné charakterizovat v závislosti na tom, ke kterému z těchto typů směřuje.
  • teoretický typ – jeho hlavní hodnotou je poznání, cílem je poznání pravdy, takto orientovaný jedinec je racionální, má kritický a empirický přístup k životu, charakterizuje jej intelektualita, zaměření na abstraktní poznávání jevů, neosobní, neprožitkové a necitové poznávání, rozlišování a třídění
  • ekonomický typ – jeho hlavní hodnotou je užitečnost, cílem je obhajoba své vlastní existence, klade důraz na užitečnost a pragmatičnost, má zájem vydělávat peníze, praktický
  • estetický typ – jeho hlavní hodnotou je krása, cílem je hledání harmonie, je citově založený, spíše odtržený od reality, zážitky posuzuje z hlediska krásy, symetrie či dokonalosti
  • sociální typ – jeho hlavní hodnotou je láska, cílem je konání dobra, snadno se vžívá do situace druhých a je ochoten jim pomoci, na jednání předchozích typů pohlíží jako na nehumánní
  • politický typ – jeho hlavní hodnotou je moc, cílem je ovládání druhých, vysoce si cenní moci a vlivu, chce ovládat druhé, užívá si závislosti druhých na své osobě, nesnáší konkurenci
  • náboženský (ideový) typ – jeho hlavní hodnotou je jednota, cílem je překračování (překonávání) sebe sama, hledá vyšší významy v kosmu, je lhostejný k materiálním hodnotám, směřuje k utváření a uznávání nejvyšších hodnot a naplnění smyslu života[10]
Na Sprangerovu typologii navázal Mackinnon se svými výzkumy profilu tvůrčích osobností[11] a Hofstätter s faktorovou analýzou zájmů o povolání.[12]

Typologie životních hodnot či cest Charles W. Morris

Tato typologie vychází z hodnotové orientace, která má podle Morrise tři složky:
  • dyonýská - orientace na získávání prožitků, splnění veškerých svých přání
  • prométheovská - orientace na účinné zacházení s vnějším světem, na možnosti k jeho přetváření
  • buddhistická - orientace na sebeovládání


Mezi psychologické typologie můžeme dále zařadit také neurofyziologickou typologii Ivana P. Pavlova, autoritářský typ Theodora W. Adorna[13], typologii Karla F. Gretze a mnoho dalších.

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 Nakonečný, M. (2009). Psychologie osobnosti (Vyd. 2., rozš. a přeprac). Praha: Academia.
  2. 2,0 2,1 Allport, G. W. (1961). Pattern and growth in personality.
  3. Mogel, H. (1985). Persönlichkeitspsychologie.
  4. 4,0 4,1 Cakirpaloglu, P. (2012). Úvod do psychologie osobnosti. Praha: Grada.
  5. Jung, C. G. (1921). Psychologische typen. Rascher.
  6. Eysenck, H. J. (1976). The Measurement of Personality. Baltimore, Univ.Park Press.
  7. Kretschmer, E. (1921). Körperbau und Charakter. Berlin.
  8. Sheldon, W. H., & Stevens, S. S. (1942). The varieties of temperament: A psychology of constitutional differences. New York. Harper.
  9. Spranger, E. (1921). Psychologie des jugendalters. Leipzig.
  10. Mikšík, O. (2007). Psychologická charakteristika osobnosti (2., přeprac. vyd). Praha: Karolinum.
  11. MacKinnon, D. W. (1962). The nature and nurture of creative talent. American psychologist, 17(7), 484.
  12. Hofstatter, P. R. (1943). Die Dimensionsstruktur von Berufswunschem. Zeitsch.Psychologist.
  13. Adorno, T. W., Frenkel-Brunswik, E., Levinson, D. J., Sanford, R. N., Aron, B. R., Levinson, M. H., & William R.. Morrow. (1950). The authoritarian personality.

Literatura

Mikšík, O. (2007). Psychologická charakteristika osobnosti (2., přeprac. vyd). Praha: Karolinum.

Klíčová slova

typ osobnosti, typologie, konstituční typologie