Právo na zapomnění v prostředí internetu

Verze z 25. 1. 2018, 16:52; Tereza.Hrychová (diskuse | příspěvky)

Právo na zapomnění v prostředí internetu

Právo na zapomnění či právo být zapomenut je právní koncept projednaný a uvedený do praxe v Evropské unii a v Argentině.[1] Znamená, že osoba může požádat o vymazání osobních dat, pokud tato data již není potřeba uchovávat. Správce daného systému (např. vyhledávače) je povinnen data odstranit.

Ve své práci "Právo na zapomnění v prostředí internetu"[1] Bc. Jana Jůzová píše, že jednou z důležitých otázek dnešní doby je organizace webu a zpřístupňování informací v něm obsažených. Tyto činnosti ale nesmí ohrožovat základní pilíře demokracie a svobody projevu. Digitální stopa, kterou při prohlížení webu zanecháváme, může být zranitelnou (a dobře placenou) komoditou, která se ovšem rovná našim osobním informacím a kromě nezbytnosti ošetřit to, jak s ní zacházíme a jak ji uchováváme, je třeba zabývat se i jejím odstraňováním.

Vyhledávače a digitální stopa

  • Princip fungování vyhledávacích strojů

Vyhledávač (anglicky "search engine") je softwarový nástroj umožňující vyhledávání informací na internetu (Sklenák, 2001). Za tímto účelem prochází web, shromažďuje a průběžně aktualizuje data a indexuje webové stránky. Pracuje podle předem stanovených algoritmů a každý vyhledávač má vlastního robota pro procházení webu se specifickými vlastnostmi (např. GoogleBot od Googlu nebo Slurp pro Yahoo). Uživatel vyhledává pomocí klíčových slov (keywords), úplný vyhledávací požadavek (query) je pak složený z klíčových slov a operátorů (and, or, not, ...). Pro zvýšení kvality vyhledávače je nezbytné rankování (určení hodnoty/důvěryhodnosti/relevance) daných webových stránek, které určuje, jaký odkaz zobrazí jako první.

  • Digitální stopa

Digitální stopu tvoří digitální data a metadata, která vznikají v souvistlosti s interakcí uživatele s internetem. Vypovídá o tom, kdo jsme, jaké stránky navštěvujeme, kolik na nich trávíme času a jak často a mapuje naše virtuální vztahy. Data z mobilního zařízení obsahují také informaci o tom, kde se nacházíme a s kým. Digitální stopa může být pasivní (sběr konkrétních dat bez aktivace uživatelem) nebo aktivní (záměrné zveřejňování údajů za účelem jejich sdílení, např. vytvoření profilu na sociální síti).

Ochrana osobních údajů vs. základní lidská práva

  • Právo na soukromí a jeho vymezení

Běžné zákony by měly každému jednotlivci zabezpečit právo na určení, do jaké míry mohou být jejich myšlenky, pocity a emoce sděleny ostatním. Přestože definicí "soukromí" existuje mnoho, s jeho vytyčením se právo zabývalo dlouho před nástupem internetu, kdy se ale koncepty ochrany osobních údajů musely rozšířit do nového právního odvětví a přizpůsobit mnohonásobně zvýšené rychlosti a šíři sdílení informací. Mezi klíčové pojmy vždy patří "zpracování" a "osobní údaje."

  • Vztah soukromí a práva na informace

I v právu dochází k hledání rovnováhy mezi svobodou jednotlivce a jeho povinnostmi, když se některé univerzální právní principy dostanou do konfliktu (např. zveřejnění jména osoby, která má právo na soukromí, přestože veřejnost má právo na informace). Neustále se také rozšiřuje propast mezi tím, co je považováno za soukromé (např. soudem) a co za soukromé vnímá jednotlivec. Hlavním problémem se jeví především skutečnost, že za sebou zanecháváme mnohem větší digitální stopu, než většina lidí předpokládá.[1]

  • Opatření k zajištění pravidel pro ochranu osobních údajů v prostředí internetu
  • Ústava nebo zakotvení v zákonech daného státu (součastně pouze EU a Argentina)
  • Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy
  • návrh nové směrnice EU o ochraně osobních údajů
  • strategie EU Evropa 2020 ("Digitální agenda pro Evropu")
  • podmínky používání dané internetových služeb

Kritika práva na zapomnění na internetu

  • Komerční společnost (vyhledávač) zaujímá roli soudce v otázce základních lidských práv.
  • Riziko cenzury.
  • Zvýšení propasti mezi americkým a evropským právem.
  • Konflikt mezi veřejným zájmem pro zveřejnění informace a soukromím.

Kauza Costeja vs. Google Spain a její dopad do budoucna

  • Kauza Costeja

Mario Costeja Gonzáles v roce 2014 podal stížnost u španělského Úřadu pro ochranu osobních údajů. Ohradil se proti společnosti Google, jejíž vyhledávač udával při vyhledání jeho jména jako relevantní odkazy na deník informující o jeho nuceném prodeji domu kvůli dluhům na sociálním pojištění z roku 1998. Protože již dluhy dávno uhradil, označil zprávy španělského deníku La Vangardia za irelevantní, zastaralé a porušující jeho právo na soukromí. Požadoval, aby byly oba odkazy odstraněny a aby Google odstranil link k osobním údajům, které se ho týkají.[1] Nejprve byly jeho požadavky zamítnuty, po podniknutí dalších kroků však rozsudek Soudního dvora EU 13. května 2014 nařídil, aby byly z vyhledávání odstraněny výsledky zahrnující jeho jméno.

Od vynesení tohoto rozsudku může o odstranění údajů o své osobě požádat každý evropský uživatel internetu.

  • Efekt Streisandové

Efekt Streisandové se týká případu z roku 2003, kdy se Barbra Streisandová ohradila proti zveřejnění fotografie své rezidence na pláži v Malibu. 12 000 fotografií tehdy mapovalo erozi břehů v rámci státního projektu, Streisandová přesto autora fotografií zažalovala a vlivem publicity dosáhla naprosto opačného výsledku - místo odstranění fotografií si foto jejího sídla stáhlo 420 000 uživatelů internetu. Silným efektem Streisandové se mohla chlubit i výše zmíněná kauza Costeja, díky níž jméno Marii Costeji Gonzalese bude již nesmazatelně spojenu s prvním významným rozhodnutím o právu na zapomnění v prostředí internetu.

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/160223 Právo na zapomnění v prostředí internetu

Použitá literatura

JŮZOVÁ, Jana. Právo na zapomnění v prostředí internetu [The right to be Forgotten on the Internet]. Loket, 2015. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce doc. PhDr. Richard Papík, Ph. D.

Související články

Klíčová slova

právo na zapomnění na internetu, diplomová práce, the right to be forgotten on the internet, digitální stopa, právo a internet, Richard Papík, Jana Jůzová