Rozhovor s Annou Stöcklovou: Porovnání verzí

m
 
Řádka 1: Řádka 1:
 +
PhDr. Anna Stöcklová je bývalá lektorka při ÚISK na FF UK, specializující se na akvizici, katalogizaci a organizaci knihovního fondu.
 +
 
Rozhovor byl pořízen v březnu 2015.
 
Rozhovor byl pořízen v březnu 2015.
  

Aktuální verze z 13. 1. 2016, 19:32

PhDr. Anna Stöcklová je bývalá lektorka při ÚISK na FF UK, specializující se na akvizici, katalogizaci a organizaci knihovního fondu.

Rozhovor byl pořízen v březnu 2015.

Autoři rozhovoru: Klára Jirásková, Marek Pitaš


Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodila?

Roku 1947 v Černovicích u Tábora.

Jak jste stal knihovníkem? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?

Na fakultu jsem nastoupila v roce 1967 a to nedobrovolně. Bylo to rozhodnutí mých rodičů. Nebylo možno o tom vůbec diskutovat. Původně jsem se hlásila na žurnalistiku, ale tam mě nevzali. Nastoupila jsem na jeden rok na brigádu do knihovny Národního muzea. Můj strýc Konstantin Jelínek byl ředitelem Parlamentní knihovny, nechal mě zaměstnat v knihovně NM. Nastoupila jsem na ION - Institut osvěty a novinářství poté to byla FON - Fakulta osvěty a novinářství dále Fakulta sociálních věd a publicistiky až nakonec Filozofická fakulta. Obor se jmenoval Katedra knihovnictví a vědeckých informací. Teprve od roku 1968 se učily vědecké informace s nástupem guru oboru Ivana Wiesenberga.

Volila byste toto povolání znovu?

Jenom knihovník. Je to jedno z nejhezčích povolání. Ale chtěla bych změnit dnešní odosobnění uživatelů, kteří jsou vnímáni jako masa, nikoliv jednotlivci. Pedagog je též dobré povolání, mladí Vás nabíjejí energií, musíte stále studovat a máte prázdniny.

Jaký je váš vztah k ÚISKu?

Ale dobrý (smích), stále ještě kladný. Na fakultu (Katedra knihovnických a vědeckých informací) jsem nastoupila na inzerát, protože jsem po narození syna potřebovala prázdniny. Když jsem se doc. Kováře zeptala, pro koho je vypsána ona pozice, odpověděl: “Pro Vás!”. Hned po nástupu mi bylo sděleno, že bych si měla podat přihlášku do KSČ. Naštěstí do toho přišla revoluce v roce 1989.

Když jste studovala, jak probíhala výuka?

Studium mě nebavilo, začátky byly kruté. Museli jsme se učit telefonní seznamy zpaměti. Pak se objevil pan Mikuláš a počítače, cca 3 roč. a to studium mě začalo bavit. Bavilo mě také MDT. Popsala jsem v diplomce historii MDT, byla také vytištěna. Po studiu jsem nastoupila do knihovny v IKEMu.

Jaký byl společný studentský život?

Vůbec jsem nechodila na přednášky a všechny poznámky jsem měla od kolegy Jeřábka. My jsme měli velkou volnost, nikdo nás nekontroloval, docházka se nepsala. Jen zkoušky. Těch bylo minimálně 5 za semestr. Neexistovalo, že by někdo přerušil studium nebo by ho dokonce zanechal. Dopoledne jsem četla beletrii, pak oběd v menze a pak do kina nebo rovnou na pivo (smích).

Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?

V revolučním období se za změny ve skladbě předmětů výrazně zasadili studenti. Po roce 1989 se upustilo od ideologických předmětů, zavedly se počítače, začaly celorepublikové semináře automatizace. Zrušila se povinná ruština. Ale i nadále byly dva jazyky. Do výuky byly zařazeny rešerše. Snižoval se počet hodin a zkoušek, přibylo zápočtů. Prosazovala jsem knihovnictví jako takové. Učila se akvizice, zpracování, organizace a služby zvlášť. Ochranu dokumentů jsem zavedla až já. Také jsem prosadila, ať studenti mají logiku.

Měla jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?

Možnost vycestovat nebyla vůbec žádná. Nejezdilo se ani na Východ. Nikam. Vycestovali jsme až po revoluci hned v 90 letech do Londýna, to byla první naše velká cesta za hranice. Byli jsme pozváni, skoro vše nám hradili. Následovaly exkurze do Německa, Švýcarska. Vše nám zařizovali čeští emigranti-knihovníci. Měli velkou chuť ukázat krajanům, jak to funguje jinde a proto i jezdili k nám do Česka.

Jaké byste stanovila významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měla možnost zažít, účastnit se jich?

Masové rozšíření mikropočítačů a jejich připojení na internet je největší zlom. Nastartovalo to veškeré změny v oboru, které se od té doby dějí ve velké rychlosti.

Zajímá nás zejména rok 1989 a rok 1990 - jaká témata a trendy pro tuto dobu byly charakteristické?

Studenti vystoupili s požadavkem, že se budou bavit jen s nekomunisty. Jeden z mála nekomunistů (já) skoro nic nevěděl (smích). Byla jsem tam nová a dost zmatená. Studenti si vyžádali doc. Vlasáka a prof. Cejpka, který byl ze strany v roce 1968 vyhozen. Prof. Cejpek začal organizovat nový výukový program. Studenti požadovali méně hodin. Celý program jsme předělali. Přestaly se učit předměty spojené s marxismem atd. Vedení katedry samo odešlo (Kábrt a Kovář). Novým šéfem se stal prof. Cejpek. Otevřelo se znovu téma počítačů. S nástupem internetu na školách (rok 90/91) se začala učit i automatizace.

Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?

Od těch co lezli po regálech (smích) až po perfektní osobní služby. Knihovník není jen to řemeslo. Knihovník musí umět všechno. Musí být komunikativní, musí se umět zeptat a zejména mu nesmí být cizí práce na počítači a orientace na internetu. Dříve role knihovníka na vesnici byla velmi vážená. Dnes prestiž knihovníka záleží na osobnosti toho daného člověka.

Co byste popřála ÚISKu do dalších 65 let?

Peníze (smích), aby nemuseli žádat o granty a mohli se věnovat zlepšování oboru a aby měli dobré studenty.

Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?

Knihovnictví se bude nadále učit a rozvíjet. Na katedře jsou velice schopní lidé. Co se asi změní, je informační věda. Tento obor se nerozvíjí, nepracuje se na něm. Je trend směřovat “informace” k Novým médiím. Otázkou je situace na celé fakultě (finanční). Ideálně bych kladla důraz na služby, chybí psychologie (sociální psychologie) a pedagogika. Umírnila bych knihovědu. V podstatě si netroufám říci, jakým směrem se obor bude vyvíjet, hodně to závisí na rozvoji informačních technologií.

Klíčová slova

Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví