Rozhovor byl pořízen 7.5.2015.

Autor rozhovoru: Filip Šír


Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodil?

Jsem ročník 79, tedy 1979 a narodil jsem se v Kadani. Myslím, že to bylo kvůli tomu, že v Chomutově tehdy byla uzavřená porodnice.

Jak jste stal knihovníkem? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?

Jsem původně archivář. Po ukončení studia archivnictví v Olomouci, které bylo bakalářské, jsem hledal vhodné pokračování, tedy magisterský program. Knihovnictví se mi jevilo jako vhodné, ale když na to vzpomínám, byl jsem naivní. Knihovnictví bylo odlišné, naskakovat do magisterského studia se spolužáky co za sebou měly knihovnického bakaláře bylo náročné. Ale nakonec mi to přišlo jako velká výhoda, znalosti ze dvou oborů, s tím má člověk vždy více šancí.

Volil byste toto povolání znovu?

Těžká otázka, už jsem o tom několikrát uvažoval. Ano i ne. Knihovníkem nebo archivářem bych chtěl být znovu, to ano, ale zaměřil bych se trošku více na IT. Lidé z oboru, kteří umí programovat jsou na roztrhání a stále budou.

Jaký je váš vztah k ÚISKu?

Kladný ;-) S UISKem mě pojí nejen studentská léta, ale několik let jsem tam působil v opačné roli, tedy za katedrou. Z toho období mi zůstala spousta známých. Je třeba zmínit,že na studentská léta vzpomínám také, ne vše bylo přínosné, ale UISK mi potřebný základ dal. V současné době ale už konkrétní dění na UISKu, přiznám se, sleduji jen velmi zprostředkovaně.

Když jste studoval, jak probíhala výuka?

Výuka probíhala, jak to říci, normálně. Mobily začínaly, o tabletech se nám ani nezdálo. Vzpomínám si, že na konci studia nám na koleje zavedli internet. To znamená, že na Internet se chodilo ve škole, před nebo po vyučování. Po Praze byly v různých budovách počítačové učebny, kam bylo potřeba jít, když člověk něco potřeboval zjistit, nebo jen napsat email. Tedy chodilo se více do knihovny, člověk strávil více času s tištěnou knihou v ruce, práce se zdroji byla taková "tradičnější". Měli jsme k dispozici databáze, ale stále to bylo něco nového, za čím bylo potřeba někam dojít.

Jaký byl společný studentský život?

Ten je asi stále stejný ne? Chtěl bych si to myslet. Náš byl z mého dnešního pohledu opravdu klidný, tedy aspoň ten můj. Když se na to dívám zpětně, měl člověk spoustu volného času a "žádné" starosti. Tehdy jsme to ale samozřejmě viděli naprosto opačně.

Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?

Nemůžu srovnávat se současností, nemám přehled o náplni studia v posledních letech. Ale za mého studia mi přišlo vše relativně stabilní. Na UISKu se učily věci, které byly nové, jinde nedostupné, nebylo nutno nic měnit. Až později, když jsem stál za učitelským stolem, vznikaly nové předměty, které reagovaly na aktuální poptávku. UISK byl za mého studia skvělý v tom, že se učily tzv. výběrové přednášky, které často dělali lidé z praxe a byly dostupné pro všechny zájemce. Takže skladba se měnila, bylo to k dobru věci, ale jádro zůstávalo stejné, což ničemu nevadilo.

Měl jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?

Já mám pocit že boom Erasmu nás minul jen těsně. UISK v době našeho studia budoval kontakty, ale vyjet na Erasmus nebylo tak běžné jako dnes. I tak jsem měl štěstí, že jsem strávil 6 měsíců na stáži ve Florencii, v knihovně European University Institute. Jel jsem tam tehdy jako první zástupce východní Evropy a UISKu a studenti z UISKu tam jezdí dodnes.

Jaké byste stanovil významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měl možnost zažít, účastnit se jich?

Napadá mě několik věcí - Internet, cokoliv digitálního (knihy, dokumenty) a potřeba toto nové, digitální, uchovat a ochránit. Nejsou to etapy, ale knihovnictví jako takové ovlivnily a ovlivňují velkou mírou.

Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?

Já bych chtěl věřit, že se zlepšovala. Ale nejspíše mám pokřivený pohled, protože jsem členem knihovnické komunity. Reálně bych řekl, že postavení knihovníka se v české společnosti příliš nezměnilo. Role se měnila, protože se mění prostředí samotné. Knihovníci dneška jsou jiní, než knihovníci před deseti lety, automatizace, Internet, jiná očekávání uživatelů, nové typy dokumentů a s nimi spojené starosti roli samozřejmě změnily.

Co byste popřál ÚISKu do dalších 65 let?

Aby z něj během těch dalších 65 let i poté stále vycházeli studenti, kteří nejen naleznou uplatnění, ale budou schopni posunout obor i společnost o kus dál.

Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?

První věc, která mě napadá je uživatel knihoven. Předpokládal bych, že obor bude muset reagovat na vývoj technologií, na které bude uživatel zvyklý. A to se dá předpovídat těžko. Jádro knihovnické práce ale zůstane stále stejné - tedy popsat, najít, dát do souvislostí a poskytnout informace.

Klíčová slova

Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví