Rozhovor s Olgou Skolkovou: Porovnání verzí

m
m
 
(Není zobrazena 1 mezilehlá verze od 1 uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 +
Olga Skolková je jednou z prvních absolventek poválečného oboru knihovnictví u nás. Působila jako knihovnice v pražské Univerzitní knihovně. Manželka promovaného filologa a ředitele Střediska výzkumu a rozvoje knihovnictví Jaroslava Skolka.
 +
 +
Rozhovor byl pořízen v březnu 2015.
 +
 +
Autoři rozhovoru: Dana Neumannová, Hana Hettenbergerová, Soňa Garmash a David Richter
 +
 +
 
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodila?===
 
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodila?===
 
Narodila jsem se 4.11.1932 v Praze.
 
Narodila jsem se 4.11.1932 v Praze.
Řádka 27: Řádka 34:
 
===Kam se podle Vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===
 
===Kam se podle Vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===
 
Podle mě bude tento obor velmi technizovaný, ale do budoucnosti je těžké nahlédnout. Je otázka jak bude třeba za deset let samotná postava knihovníka důležitá pro návštěvníky knihoven, tedy nakolik to bude stále důležitá a nenahraditelná autorita, či jenom obdoba „ajťáka“, který bude obklopen počítači a nebude mít kontakt vůbec s nikým, natož s návštěvníky.
 
Podle mě bude tento obor velmi technizovaný, ale do budoucnosti je těžké nahlédnout. Je otázka jak bude třeba za deset let samotná postava knihovníka důležitá pro návštěvníky knihoven, tedy nakolik to bude stále důležitá a nenahraditelná autorita, či jenom obdoba „ajťáka“, který bude obklopen počítači a nebude mít kontakt vůbec s nikým, natož s návštěvníky.
 
==Autoři rozhovoru==
 
Dana Neumannová, Hana Hettenbergerová, Soňa Garmash a David Richter
 
  
 
== Klíčová slova ==
 
== Klíčová slova ==

Aktuální verze z 13. 1. 2016, 20:26

Olga Skolková je jednou z prvních absolventek poválečného oboru knihovnictví u nás. Působila jako knihovnice v pražské Univerzitní knihovně. Manželka promovaného filologa a ředitele Střediska výzkumu a rozvoje knihovnictví Jaroslava Skolka.

Rozhovor byl pořízen v březnu 2015.

Autoři rozhovoru: Dana Neumannová, Hana Hettenbergerová, Soňa Garmash a David Richter


Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodila?

Narodila jsem se 4.11.1932 v Praze.

Jak jste stala knihovnicí? Co (případně kdo) mělo největší vliv na vaše rozhodnutí?

Vliv měl především můj otec, protože byl významný knihovník, navíc měl vztah k tomuto oboru. Poprvé jsem viděla knihovnu v pěti letech, od té doby jsem neuvažovala o ničem jiném.

Volila byste toto povolání znovu?

Dnes nevím, tenkrát to bylo něco úplně jiného, nyní je to velmi technologicky náročné, určitě bych váhala. Můj syn volil nakonec jiný obor, ale moje vnučka se v oboru taktéž realizovala. Uvidíme jak pravnučka Mája. (úsměv)

Jaký je váš vztah k UISKu?

Upřímně? Žádný. Dnes jsou to úplně jiní lidé, dnes tam nikoho moc neznám, snad jestli se tam vyskytuje Lída Vášová, ale jinak z těch původních vyučujících tam nikdo nezůstal. Tím myslím tedy ty čistě pracovní vztahy z oficiálního hlediska, osobní kontakty nějakou dobu přetrvávaly, ale dnes již ne.

Když jste studovala, jak probíhala výuka?

Studovala jsem v letech 1951 až 1956, byli jsme první ročník, který končil vysokoškolské vzdělání. Nejdříve to bylo dvouleté jednooborové studium, jmenovalo se to lektorát, poté z nás udělali pětileté studium. Na lektorátu byli tři lidé, vedoucí osobností byl docent Drtina, taky doktor Kábrt a pan Cejpek. Dále se tam vyskytovali externisté, třeba nás na jeden semestr učil i ředitel Technické knihovny, na Dějiny písma a tisku nás učil Dr. Horák z Akademie věd.

Jaký byl společný studentský život?

Již v prvním roce existoval Spolek posluchačů filosofie, ten byl za rok zrušen, nebyl asi úplně politicky vhodný. Pak jsme byli v ROH, v této organizaci se platily příspěvky a byly plenárky. Ten méně oficiální život byl celkem živý, bylo nás asi patnáct, měli jsme studijní kluby. Bavili jsme se stejně jako dnešní mládež, účastnili jsme se Majálesů, chodili jsme do Stromovky a tak dále. (usměv)

Měla jste možnost vycestovat do zahraničí?

Myslím, že se mohlo jet do Bulharska, Rumunska,... jezdili k nám Němci a my k nim, ale vždycky muselo být pozvání, zejména do Sovětského svazu.

Jaké byste stanovila významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měla možnost zažít, účastnit se jich?

Největší zlom byl, když z dvouletého studia udělali pětileté. Další menší zlomy byly, když se zaváděly různé selekční jazyky, ale jinak k žádným velkým zlomům a otřesům nedošlo.

Zajímá nás zejména rok 1958 a rok 1960 – jaká témata a trendy pro něj byli charakteristické?

Nic zvláštního pro toto období nebylo charakteristické. Počítače a mechanizace nebyly příliš pokročilé, tedy pokud nepočítáme děrné štítky.

Jaké byly významné události a milníky zmíněné doby?

Doba byla relativně klidná, k žádným otřesům relevantním k našemu oboru nedošlo. Snad jen zavedení kompaktních regálů bylo podstatnější novinkou, k té došlo začátkem 60. let.

Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?

Osobní zkušenosti nemám, ale pokud bych vycházela z televizních inscenací a tehdejších filmů, řekla bych, že byl knihovník považován spíš za někoho kdo akorát utíral na knížkách prach, a na to přeci vysokou školu nepotřeboval.

Co byste popřáli UISK do dalších 65 let?

Sice k němu v současné době nemám úplně osobní vztah, ale z profesního hlediska samozřejmě přeji úspěchy, a aby se věnoval například problematice vzdělávací role knihoven. Také mu přeju mnoho úspěšných studentských exkurzí.

Kam se podle Vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?

Podle mě bude tento obor velmi technizovaný, ale do budoucnosti je těžké nahlédnout. Je otázka jak bude třeba za deset let samotná postava knihovníka důležitá pro návštěvníky knihoven, tedy nakolik to bude stále důležitá a nenahraditelná autorita, či jenom obdoba „ajťáka“, který bude obklopen počítači a nebude mít kontakt vůbec s nikým, natož s návštěvníky.

Klíčová slova

Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví