Validita

Verze z 20. 1. 2017, 00:27; Petr.Kosik (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Překlad a základní význam termínu

Pojem validita se zpravidla překládá jako platnost.[1] Touto platností přitom rozumíme planost určitého zjišťovacího, popř. poznávacího procesu či metody, díky které se dobíráme určitých platných - ve smyslu vědecky podložených - poznatků. De facto tak tento termín značí užitečnost takovéhoto procesu či metody, neboť jen metodu, která nám poskytuje platné informaci, lze považovat za skutečně užitečnou.

Někdy je tento termín také překládán jako pravdivost. Chápe se jí pravdivost poznatků získaných příslušnou poznávací (např. diagnostickou) metodou, a to ve smyslu korespondenčního pojetí pravdivosti, tedy toho, že údaje získané touto metodou odpovídají realitě - "korespondují" s ní.

Základní charakteristika

Validita se určuje, obecně řečeno, u jakéholiv vědeckého poznávacího či zjišťovacího (např. výzkumného či diagnostického) procesu, resp. metody.

Řečeno konkrétněji, lze ji stanovit u jednotlivých metod sběru dat v rámci výzkumu (např. u pozorování, rozhovoru) a u jednotlivých diagnostických nástrojů (např. u testů, dotazníků) či diagnostických situací (např. modelové situace). Také se stanovuje u výzkumu jako celku či u daného výzkumného projektu - nejčastěji u experimentů.[2]

Nejčastěji se přitom o ní mluví v souvislosti s diagnostickými nástroji a experimenty.

Definice

V případě diagnostických nástrojů jde o míru shody mezi získanými informacemi (např. naměřenými výsledky) za užití daného nástroje a mezi tím, co jsme zamýšleli daným nástrojem měřit. Předmětem tohoto měření bývá v psychologii zpravidla nějaký konstrukt, vlastnost či charakteristika (např. emoční inteligence, důvěra, impulzivita atd.), u níž předpokládáme, že nějakým způsobem existuje a že ji lze měřit, a tedy kvantifikovat - převést v rámci měření na číselné hodnoty. Validní diagnostický nástroj poté poskytuje informace o tomto konstruktu, které odpovídají realitě.[3]

Jednoduše řečeno, validita určuje to, nakolik daný diagnostický nástroj měří skutečně to, co měřit má či resp. co tvrdí, že měří, a nakolik toto měření odpovídá realitě, tedy tomu, jak se tomu s danou měřenou charakteristikou či konstruktem má ve skutečnosti.

V případě výzkumných projektů validita znamená to, nakolik lze závěry na základě daného projektu (např. experimentu) považovat za platné, vědecky podložené a odpovídající realitě.[2]

Existují zároveň novější definice tohoto termínu, které upřesňují významovou hodnotu informací či závěrů získaných na základě daného diagnostického nástroje či výzkumného projektu. Kladen je zde důraz na to, že takto získané informace či závěry vždy představují naše určité interpretace, tedy výklad a chápání příslušných naměřených hodnot (např. to, že určité skóry získané v testu, který jsme označili jako test inteligence, intepretujeme jako vypovídající o skutečné hodnotě inteligence daného jedince).

Tyto definice zároveň kladou důraz na průběh procesu validizace (tj. proces zjišťování validity dané metody), při kterém jsou získávány jednotlivé důkazy na podporu validity dané metody, než že by kladly důraz na závěr tohoto procesu, tedy jasný výsledný údaj o míře shody mezi závěry získanými danou metodou a tím, co jsme chtěli měřit.

Jako příklad lze uvést následující definici. Validita představuje míru, ve které empirické důkazy a důkazy vycházející z teoretických závěrů podporují interpretaci informací či závěrů (např. naměřených výsledků) získaných prostřednictvím dané metody, a to interpretaci v tom směru, že daná metoda skutečně získává informace o daném měřeném konstruktu, o skutečnosti - přičemž předpokládáme, že tomuto konstruktu odpovídá nějaká v realitě existující entita.[3][4]

Souvislost s reliabilitou

Průběh procesu validizace

Různé zdroje důkazů validity a jednotlivé typy validit

Teoretické zdroje důkazů validity

Empirické zdroje důkazů validity

Kritériální validita

Kontrastní validita

Konstruktové zdroje důkazů validity

Druhy validity u experimentů

Kritika současného pojímání validity

Odkazy

Reference

  1. Baštecká, Bohumila (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. Praha: Portál.
  2. 2,0 2,1 Coolican, Hugh (2009). Research Methods and Statistics in Psychology. 5th Edition. London: Hodder Education.
  3. 3,0 3,1 Urbánek, Tomáš, Denglerová, Denisa & Širůček, Jan (2011). Psychometrika: měření v psychologii. Praha: Portál.
  4. American Educational Research Association American Psychological Association National Council an Measurement in Education (2001). Standardy pro pedagogické a psychologické testování. Praha: Testcentrum.