Základy vyšetření

Verze z 8. 5. 2014, 13:09; Ondrej.Novak (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
  • základem vyšetření je rozhovor: získáme anamnézu, navážeme terapeutický vztah, pochopíme, co po nás klient vlastně chce, na základě toho stanovíme diagnózu a léčebný plán

Zásady rozhovoru s klientem/nemocným

Pohodlí a soukromí

  • dáme klientovi vybrat, kde se posadí, aby se cítil pohodlně
  • zařídit pohodlné židle
  • vzdálenost od klienta asi půl metru
  • nesedět za stolem, pak vypadá psycholog jako autorita a klient může mít zábrany
  • klienti bývají často zimomřiví – dát pozor na průvan
  • nabídnout klientovi vodu, mívají sucho v krku
  • nemít zakouřenou místnost, nenabízet klientovi cigaretu → jde o narušení hranic terapeut-klient

Představit se a oslovit nemocného

  • jméno a říct mu obor, ve kterém se pohybuji (psycholog, psychiatr,...)
  • klienta oslovovat příjmením, pokud má titul, tak se zeptáme, jak si přeje být oslovován (může vyžadovat, abychom jej oslovovali např. titulem)
  • s pacientem si netykáme (i když to vysloveně nabízí); vykáme i pubescentům (od 15 let, jedině po dlouhodobé spolupráci s pubescentem se můžeme zeptat, zda mu můžeme tykat)

Vnímat nonverbální chování

  • sledovat průběh celého vyšetření

Záznamy vyšetření

  • vysvětlit klientovi účel toho rozhovoru
  • vysvětlit, že si v průběhu vyšetření budeme zapisovat poznámky (ale zapisovat jen body, ne stenograficky zapisovat)
  • když chceme nahrávat, musíme se zeptat, zda můžeme a říct klientovi, k čemu to máme, kdo k tomu bude mít přístup
  • u videonahrávek je dobré mít i podpis (a tam přesně vymezeno, k čemu to máme)
  • v čekárně musí být kamera schválena a musí tam být napsáno „tento prostor je střežen kamerou“ (zákon)

Délka hovoru

  • standardně 60-90 min
  • pokud pacient není schopný aktivního rozhovoru, tak tu délku zkracovat (např.: u mentálně retardovaných, intoxikovaných,...)

Navázání rozhovoru

  • někteří sami spustí a povídají
  • jinak začít otevřenými otázkami (co vás přivádí, co od toho očekáváte, co bylo to poslední, co vás přimělo přijít,...)
  • u některých ale musíme mít jasné otázky, ale ne typu ano/ne (u mentálně postižených, v deliriu,...)

Profesionalita

  • otevřenost, sdílnost, otevřenost → základ profesionality
  • nenechat se manipulovat pacientem
  • nesdělovat osobní informace, i když se na ně ptá (říct: "nezlobte se, ale jsme tu kvůli vám a ne kvůli mě")
  • klienty by neměli být lidé, kteří se mnou mají ještě jiný vztah (příbuzní, známí)
  • nesmím vynášet své vlastní soudy nad tím co řekne („no to jste mu to ale nandal“)

Mlčenlivost

  • nikde nesdělovat "veselé historky z praxe"
  • informace o klientově stavu poskytuji jen s jeho svolením/podpisem (jen tomu, komu mi to dovolí říct); u nezletilého dítěte to sdělujeme zákonnému zástupci (zákona)
  • pokud nám dítě řekne, že je rodiči zneužíváno, tak to musíme sdělit rodičům, ale také kriminální policii nebo státnímu zastupitelství (ne místní policii, ani sociálce)
  • informace se nikdy nepodávají po telefonu
  • nechat si také podepsat, komu zaslat zprávu/sdělení (např.: komu poslat propouštěcí zprávu)
  • při fotografii do deseti lidí musíme mít souhlas (písemný) od všech těch lidí, že se ta fotka může publikovat
  • při uvádění příběhů/kazuistik musíme změnit všechny jeho údaje, aby se v tom ten klient nepoznal, jinak nás může zažalovat (z ♂ udělat ♀, změnit jméno, rodinný stav)
  • máme oznamovací povinnost, když u dospělé osoby zjistíme případ: obecné ohrožení, týrání svěřené osoby, znásilnění a vraždy
  • máme povinnost překazit (nahlásit) trestný čin, o kterém zjistíme, že se může stát; ale musíme klientovi také říct, že to musím jít nahlásit (tak ho včas zarazit, aby neříkal, co nemá...)
  • oznámení musíme mít prokazatelné (že jsme ho poslali) → mail, fax, jít na státní zastupitelství
  • mlčenlivost můžeme porušit v rámci své vlastní ochrany
  • ve chvíli, kdy máme pocit ohrožení, urážení, vyhrožování ze strany klienta, tak je dobré dát hlášení nadřízenému a policii, udělat písemný záznam
  • v rámci agresivity, ohrožení můžeme použít sebeobranu, ale přiměřenou → když útok trvá nebo stále hrozí (ale neoplácet – když dá facku, nesmíme ji vrátit → neoplácet, ale jen odvracet)

Neutrálnost

  • nemůžu mu radit, říkat mu "udělej tohle nebo tamto"
  • netvořit s klientem koalice proti někomu
  • když chce klient radu, můžeme projít různé varianty, ale rozhodnout se klient musí sám

Specifika různých klientel

Neurotici

  • mají tendenci manipulovat, dělat koalice s psychologem, terapeutem
  • pozor na dary a pozornosti od klientů

Pacienti směřující k somatizaci

  • ke zdravotním věcem se nemáme vyjadřovat
  • poslat klienta k doktorovi nebo psychiatrovi

Paranoidní pacienti

  • dávat velký důraz na nonverbální projev
  • při líčení jeho příběhů se nesmát → mít stále kamennou tvář
  • zásada: já jsem ten, kdo sedí blíž únikovému východu (zvlášť když jsou klienti potenciálně agresivní) a dát vědět ještě někomu, že tam někoho takového máme
  • pokud sedíme a pacient se zvedne, tak se zvedneme také

Depresivní pacienti

  • nebagatelizovat jejich problémy

Dementní/zaostalí pacienti

  • rozhovor vedeme nekomplikovaně, jednoduše stručně, dávat jim prostor
  • strukturovanost a jasné vedení pacienta v tom rozhovoru

Reference