https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&user=Dorotea.Wollnerova&feedformat=atomWikisofia - Příspěvky uživatele [cs]2024-03-28T21:46:44ZPříspěvky uživateleMediaWiki 1.33.0https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mecen&diff=46189Mecen2017-03-06T16:42:50Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>[[Kategorie:Administrativní texty (Egypt)]]<br />
[[Kategorie:Autobiografie (Egypt)]]<br />
<br />
[[Soubor:Metjen-mastaba-lepsius.jpg|thumb|upright 1.5|Mecenovy nepravé dveře, Lepsiova kresba]]<br />
== Hrobka ==<br />
Hrobka hodnostáře Mecena byla objevena Karlem R. Lepsiem v roce 1846 v severní Sakkáře, její pohřební komora se dnes nachází v muzeu v Berlíně. O její dataci nepanuje mezi badateli zcela shoda. A. Roccati soudí, že byla uzavřena na začátku 4. dynastie, ale právě její umístění v severní části sakkárské nekropole ji řadí spíše již do dynastie třetí<ref>Roccati 1982, 83</ref>, také J. H. Breasted a E. Revillout ji řadí do 3. dynastie<ref>Breasted 1906, 76; Revillout 1905, 473</ref>. Jiní autoři se zase domnívají, že Mecen prožíval svou kariéru až za vlády panovníka Snofrua<ref>Moreno García 2007, 319</ref>.<br />
<br />
== Autobiografie ==<br />
Hrobka obsahuje nápisy popisující kariéru vysoko postaveného člověka. Výjimečnost těchto nápisů spočívá v tom, že se jedná o vůbec nejstarší egyptský biografický text. Má právní charakter, většinou se jedná o kopii úředních dokumentů. V horní části zadní stěny komory a v chodbě vlevo a vpravo nalezneme delší nápisy, které popisují přidělení majetku Mecenovi.<br />
<br />
Během Mecenovy kariéry zaznamenáváme různé způsoby nabytí a převodu majetku. Veškerá půda v Egyptě patřila panovníkovi, byla darována jen výjimečně a to hodnostářům za jejich služby státu. Další způsob je pronájem země buď na doživotí, nebo na dobu trvání úřadu. Vzhledem k informacím o převodu majetku někteří badatelé soudí, že se jedná o první zmínky o soukromém vlastnictví<ref>Gödecken 1976, 2</ref>. Právě proto, že jsou nejstarší svého druhu, musí nutně stát na počátku studia vlastnictví soukromých osob v období Staré říše. Pojem soukromé vlastnictví musíme ale pro tuto dobu počátku Staré říše chápat zřejmě odlišně, než jak bychom ho chápali dnes. Panovník Mecenovi daroval určitý majetek, ale pokud bychom uvažovali o soukromém vlastnictví v dnešním slova smyslu, znamenalo by to, že mu tento majetek zcela patřil, mohl s ním volně nakládat a po něm by ho zdědili jeho potomci. Stal by se jeho výhradním majitelem. V Mecenových biografických nápisech se také skutečně dočítáme, že s majetkem disponoval, část daroval své matce, část synovi, část podědil po svém otci. Nemůžeme ale s jistotou tvrdit, že Mecen byl jeho plným majitelem. Je naopak stejně dobře možné, že se celou dobu jedná o majetek, který byl Mecenovi darován k užívání, ale formálně stále patří panovníkovi. <br />
<br />
Dle Wolfganga Helcka jsou důležitým místem v Mecenových nápisech jsou zmínky o tom, že byly založeny grg.t-MTn. Tvrdí totiž, že zde můžeme sledovat proměnu od dřívějšího výrazu pr-Dt, které označovalo majetek založený králem, který zároveň ale králi také patřil a daný úředník ho měl svěřený do správy pouze po dobu svého úřadu, k výrazu grg.t, ke kterému bývá připojeno osobní jméno, a který označuje už skutečný soukromý majetek, který měl jeho majitel v držení dědičně<ref>Helck 1975, 68-69, 71</ref>. Dle tohoto badatele tedy Mecenovy nápisy soukromé vlastnictví skutečně dokládají. Na začátku každého nápisu se nachází titulatura doprovázená úryvkem královského dekretu. K. Gödecken soudí, že se jedná o úryvky z celkem tří královských dekretů - dekret o uvedení do funkce úřadu a o stavbě rodinného domu, dekret o převodu otcova majetku, dekret o převodu matčina majetku<ref>Gödecken 1976, 2</ref>. Text má také mimořádnou hodnotu proto, že se zabývá geografií severního kraje, vypráví o Mecenových aktivitách především v Deltě, o jejíž administraci v této době víme velmi málo.<br />
<br />
=== Kariéra ===<br />
Mecenova kariéra byla vskutku pestrá. Začínal jako písař a dočítáme se, že na začátku kariéry mu musel nějaké prostředky poskytnout otec, uvádí se obilí, dům, domácí zvířata atd.<ref name=":0">Strudwick 2005, 193</ref> Následuje bohatý výčet titulů, kterých Mecen dosáhl. Byl jmenován správcem Xois, „polní soudce“ v Xois, dále mu byli uděleny mj. tituly dohlížitel královského lnu, vládce jižního Per-qed, místní správce obyvatel Dep, vládce Miper a Persepa, místní správce Sajského nomu, vládce Senet, vládce Peršesetet, vládce měst paláce Jižního jezera. Bylo založeno Šeret-Mecen<ref name=":0" />. <br />
<br />
V textu se dále objevuje zmínka o tom, že Mecena podporoval jeho otec, písař Anupemanch – věnoval mu pozemek a zahradu. Jedná se tedy o další způsob nabytí majetku – rodinné dědictví. Mezi další tituly, kterých Mecen dosáhl, byl správce, nomarcha a dohlížitel na daně v Anupově nomu, představený Mendesiánského nomu. Funkce nomarchy ve třetí dynastii spojovala tři základní elementy: strážce země, správce nomu a správce královských záležitostí. Tento úřad byl spojen s pravidelným příjmem – získal výnosy z 200 arur půdy jako náhradu za úsilí a námahu. Mecen byl nomarchou v několika krajích, především v Deltě, ale i ve dvou krajích Horního Egypta – oblast východního Fajjúmu a Anupův nom (17.). Soustředil se především na západní hranice Egypta.<ref name=":0" /> <br />
<br />
Text dále hovoří o tom, že Mecen ustanovil svého syna písařem a daroval mu 4 arury půdy (= 1 ha) se služebnictvem a všemi věcmi. Pro Mecena bylo založeno 12 měst (grg.t-MTn) Šet-Mecen v Saiském nomu, v Xoiském nomu a nomu Sekhemit<ref name=":0" />, o výrazu grg.t bylo diskutováno výše. Nápisy popisují, že Mecen obdržel 200 arur půdy se služebníky a 100 bochníků chleba denně z domu Ka královny matky Nimaathap (matky Džosera) – potraviny byly zřejmě Mecenovy zasílány poté, co splnili svůj účel v rituálech zádušního kultu královny. Byl mu také postaven dům se zahradou, kde byly vysázeny stromy, bylo vybudováno jezero, rostly zde fíky a víno, byla vybudována vinice – celé toto počínání bylo to zaznamenáno královským dekretem<ref name=":0" />. <br />
<br />
Mecen dále koupil 200 arur půdy i s lidmi na ní pracujícími, dal 50 arur své matce Nebsenet, postavil dům pro své děti, který jim dal k dispozici, bylo to provedeno královským dekretem, dal 12 arur svým dětem i se služebníky a dobytkem (Strudwick 2005, 192). Můžeme vidět, že okamžitě jak získává tyto arury k užívání, věnuje 50 z nich jako jakousi penzi své matce. Zapadá to dobře do staroegyptského kontextu, neboť povinností každého Egypťana bylo postarat se o své staré rodiče – živit je během života a po jejich smrt je řádně pohřbít. <br />
<br />
Z těchto biografických nápisů můžeme usuzovat, že Mecen nesl osobní odpovědnost za provoz a produktivitu oblastí jemu svěřených. Hlavní královská zemědělská centra na přelomu 3. a 4. dynastie se zřejmě nacházela na venkově. Zdá se, že tato královská centra (egyptsky Hwt-aAt a Hwt) nahrazují v některých případech dřívější označení pr, některá toponyma jsou v Mecenových nápisech dokonce označována někdy pr a někdy Hwt(-aAt), označení pr se později už pro teritoriální označení nepoužívá. Jednoznačně ale můžeme říct, že pr, Hwt-aAt a Hwt se v nápisech objevují vždy jako označení územní jednotky zemědělského charakteru, která zahrnuje několik menších lokalit<ref>Moreno García 2007, 319-320</ref>. Zdá se také, že jedním z cílů Snofruovy politiky mohla být jakási územně správní homogenita, jak lze vyvodit z rozmisťování královsky spravovaných jednotek<ref>Moreno García 2007, 320</ref>. <br />
<br />
Závěrem lze shrnout, že nápisy v hrobce úředníka Mecena přináší mnoho důležitých informací a pomáhá nám chápat fungování nejstarší egyptské administrativy a ekonomiky. O konkrétních pasážích a jejich možném významu je však nutné nadále diskutovat. <br />
<br />
== Reference ==<br />
<references /><br />
<br />
== Literatura ==<br />
Breasted, J. H. 1906: Ancient records of Egypt historical documents from earliest times to the persian conquest I. The First to Seventeenth Dynasties. Chicago <br />
<br />
Gödecken, K. 1976: Eine Betrachtung der Inschriften des Meten im Rahmen der sozialen und rechtlichen Stellung von Privatleuten im ägyptischen Alten Reich. In: Ägyptologische Abhandlungen 29. Wiesebaden <br />
<br />
Goedicke, H. 1966: Die Laufbahn des Mtn. In: Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts Abteilung Kairo, Band 21. Wiesbaden <br />
<br />
Helck, W. 1975: Wirtschaftsgeschichte des Alten Ägypten im 3. und 2. Jahrtausend v. Chr., Leiden/ Köln.<br />
<br />
Moreno García, J. C. 2007: The state and the organisation of the rural landscape in 3rd millennium BC pharaonic Egypt. In: Bollig, M. – Bubenzer, O. – Vogelsang, R.-Wotzka, H.-P. (eds.): Colloquium Africanum 2 ,Proceedings of an International ACACIA Conference held at Königswinter, Germany, October 1–3, 2003 <br />
<br />
Revillout, E. 1905: Nouvelle étude juridico-économique sur les inscriptions d'Amten et les origines du droit égyptien. In: Journal asiatique, sér. 10, vol. 6, pp. 473-508 (1905) <br />
<br />
Roccati, A. 1982: La littérature historique sous l’Ancien Empire égyptien. Paris Strudwick, N. C. 2005: Texts from the pyramid age. Atlanta, p. 192-194</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mecen&diff=46186Mecen2017-03-06T16:16:27Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>[[Kategorie:Administrativní texty (Egypt)]]<br />
[[Kategorie:Autobiografie (Egypt)]]<br />
<br />
== Hrobka ==<br />
Hrobka hodnostáře Mecena byla objevena Karlem R. Lepsiem v roce 1846 v severní Sakkáře, její pohřební komora se dnes nachází v muzeu v Berlíně. O její dataci nepanuje mezi badateli zcela shoda. A. Roccati soudí, že byla uzavřena na začátku 4. dynastie, ale právě její umístění v severní části sakkárské nekropole ji řadí spíše již do dynastie třetí<ref>Roccati 1982, 83</ref>, také J. H. Breasted a E. Revillout ji řadí do 3. dynastie<ref>Breasted 1906, 76; Revillout 1905, 473</ref>. Jiní autoři se zase domnívají, že Mecen prožíval svou kariéru až za vlády panovníka Snofrua<ref>Moreno García 2007, 319</ref>.<br />
<br />
== Autobiografie ==<br />
Hrobka obsahuje nápisy popisující kariéru vysoko postaveného člověka. Výjimečnost těchto nápisů spočívá v tom, že se jedná o vůbec nejstarší egyptský biografický text. Má právní charakter, většinou se jedná o kopii úředních dokumentů. V horní části zadní stěny komory a v chodbě vlevo a vpravo nalezneme delší nápisy, které popisují přidělení majetku Mecenovi.<br />
<br />
Během Mecenovy kariéry zaznamenáváme různé způsoby nabytí a převodu majetku. Veškerá půda v Egyptě patřila panovníkovi, byla darována jen výjimečně a to hodnostářům za jejich služby státu. Další způsob je pronájem země buď na doživotí, nebo na dobu trvání úřadu. Vzhledem k informacím o převodu majetku někteří badatelé soudí, že se jedná o první zmínky o soukromém vlastnictví<ref>Gödecken 1976, 2</ref>. Právě proto, že jsou nejstarší svého druhu, musí nutně stát na počátku studia vlastnictví soukromých osob v období Staré říše. Pojem soukromé vlastnictví musíme ale pro tuto dobu počátku Staré říše chápat zřejmě odlišně, než jak bychom ho chápali dnes. Panovník Mecenovi daroval určitý majetek, ale pokud bychom uvažovali o soukromém vlastnictví v dnešním slova smyslu, znamenalo by to, že mu tento majetek zcela patřil, mohl s ním volně nakládat a po něm by ho zdědili jeho potomci. Stal by se jeho výhradním majitelem. V Mecenových biografických nápisech se také skutečně dočítáme, že s majetkem disponoval, část daroval své matce, část synovi, část podědil po svém otci. Nemůžeme ale s jistotou tvrdit, že Mecen byl jeho plným majitelem. Je naopak stejně dobře možné, že se celou dobu jedná o majetek, který byl Mecenovi darován k užívání, ale formálně stále patří panovníkovi. <br />
<br />
Dle Wolfganga Helcka jsou důležitým místem v Mecenových nápisech jsou zmínky o tom, že byly založeny grg.t-MTn. Tvrdí totiž, že zde můžeme sledovat proměnu od dřívějšího výrazu pr-Dt, které označovalo majetek založený králem, který zároveň ale králi také patřil a daný úředník ho měl svěřený do správy pouze po dobu svého úřadu, k výrazu grg.t, ke kterému bývá připojeno osobní jméno, a který označuje už skutečný soukromý majetek, který měl jeho majitel v držení dědičně<ref>Helck 1975, 68-69, 71</ref>. Dle tohoto badatele tedy Mecenovy nápisy soukromé vlastnictví skutečně dokládají. Na začátku každého nápisu se nachází titulatura doprovázená úryvkem královského dekretu. K. Gödecken soudí, že se jedná o úryvky z celkem tří královských dekretů - dekret o uvedení do funkce úřadu a o stavbě rodinného domu, dekret o převodu otcova majetku, dekret o převodu matčina majetku<ref>Gödecken 1976, 2</ref>. Text má také mimořádnou hodnotu proto, že se zabývá geografií severního kraje, vypráví o Mecenových aktivitách především v Deltě, o jejíž administraci v této době víme velmi málo.<br />
<br />
=== Kariéra ===<br />
Mecenova kariéra byla vskutku pestrá. Začínal jako písař a dočítáme se, že na začátku kariéry mu musel nějaké prostředky poskytnout otec, uvádí se obilí, dům, domácí zvířata atd.<ref name=":0">Strudwick 2005, 193</ref> Následuje bohatý výčet titulů, kterých Mecen dosáhl. Byl jmenován správcem Xois, „polní soudce“ v Xois, dále mu byli uděleny mj. tituly dohlížitel královského lnu, vládce jižního Per-qed, místní správce obyvatel Dep, vládce Miper a Persepa, místní správce Sajského nomu, vládce Senet, vládce Peršesetet, vládce měst paláce Jižního jezera. Bylo založeno Šeret-Mecen<ref name=":0" />. <br />
<br />
V textu se dále objevuje zmínka o tom, že Mecena podporoval jeho otec, písař Anupemanch – věnoval mu pozemek a zahradu. Jedná se tedy o další způsob nabytí majetku – rodinné dědictví. Mezi další tituly, kterých Mecen dosáhl, byl správce, nomarcha a dohlížitel na daně v Anupově nomu, představený Mendesiánského nomu. Funkce nomarchy ve třetí dynastii spojovala tři základní elementy: strážce země, správce nomu a správce královských záležitostí. Tento úřad byl spojen s pravidelným příjmem – získal výnosy z 200 arur půdy jako náhradu za úsilí a námahu. Mecen byl nomarchou v několika krajích, především v Deltě, ale i ve dvou krajích Horního Egypta – oblast východního Fajjúmu a Anupův nom (17.). Soustředil se především na západní hranice Egypta.<ref name=":0" /> <br />
<br />
Text dále hovoří o tom, že Mecen ustanovil svého syna písařem a daroval mu 4 arury půdy (= 1 ha) se služebnictvem a všemi věcmi. Pro Mecena bylo založeno 12 měst (grg.t-MTn) Šet-Mecen v Saiském nomu, v Xoiském nomu a nomu Sekhemit<ref name=":0" />, o výrazu grg.t bylo diskutováno výše. Nápisy popisují, že Mecen obdržel 200 arur půdy se služebníky a 100 bochníků chleba denně z domu Ka královny matky Nimaathap (matky Džosera) – potraviny byly zřejmě Mecenovy zasílány poté, co splnili svůj účel v rituálech zádušního kultu královny. Byl mu také postaven dům se zahradou, kde byly vysázeny stromy, bylo vybudováno jezero, rostly zde fíky a víno, byla vybudována vinice – celé toto počínání bylo to zaznamenáno královským dekretem<ref name=":0" />. <br />
<br />
Mecen dále koupil 200 arur půdy i s lidmi na ní pracujícími, dal 50 arur své matce Nebsenet, postavil dům pro své děti, který jim dal k dispozici, bylo to provedeno královským dekretem, dal 12 arur svým dětem i se služebníky a dobytkem (Strudwick 2005, 192). Můžeme vidět, že okamžitě jak získává tyto arury k užívání, věnuje 50 z nich jako jakousi penzi své matce. Zapadá to dobře do staroegyptského kontextu, neboť povinností každého Egypťana bylo postarat se o své staré rodiče – živit je během života a po jejich smrt je řádně pohřbít. <br />
<br />
Z těchto biografických nápisů můžeme usuzovat, že Mecen nesl osobní odpovědnost za provoz a produktivitu oblastí jemu svěřených. Hlavní královská zemědělská centra na přelomu 3. a 4. dynastie se zřejmě nacházela na venkově. Zdá se, že tato královská centra (egyptsky Hwt-aAt a Hwt) nahrazují v některých případech dřívější označení pr, některá toponyma jsou v Mecenových nápisech dokonce označována někdy pr a někdy Hwt(-aAt), označení pr se později už pro teritoriální označení nepoužívá. Jednoznačně ale můžeme říct, že pr, Hwt-aAt a Hwt se v nápisech objevují vždy jako označení územní jednotky zemědělského charakteru, která zahrnuje několik menších lokalit<ref>Moreno García 2007, 319-320</ref>. Zdá se také, že jedním z cílů Snofruovy politiky mohla být jakási územně správní homogenita, jak lze vyvodit z rozmisťování královsky spravovaných jednotek<ref>Moreno García 2007, 320</ref>. <br />
<br />
Závěrem lze shrnout, že nápisy v hrobce úředníka Mecena přináší mnoho důležitých informací a pomáhá nám chápat fungování nejstarší egyptské administrativy a ekonomiky. O konkrétních pasážích a jejich možném významu je však nutné nadále diskutovat. <br />
<br />
== Reference ==<br />
<references /><br />
<br />
== Literatura ==<br />
Breasted, J. H. 1906: Ancient records of Egypt historical documents from earliest times to the persian conquest I. The First to Seventeenth Dynasties. Chicago <br />
<br />
Gödecken, K. 1976: Eine Betrachtung der Inschriften des Meten im Rahmen der sozialen und rechtlichen Stellung von Privatleuten im ägyptischen Alten Reich. In: Ägyptologische Abhandlungen 29. Wiesebaden <br />
<br />
Goedicke, H. 1966: Die Laufbahn des Mtn. In: Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts Abteilung Kairo, Band 21. Wiesbaden <br />
<br />
Helck, W. 1975: Wirtschaftsgeschichte des Alten Ägypten im 3. und 2. Jahrtausend v. Chr., Leiden/ Köln.<br />
<br />
Moreno García, J. C. 2007: The state and the organisation of the rural landscape in 3rd millennium BC pharaonic Egypt. In: Bollig, M. – Bubenzer, O. – Vogelsang, R.-Wotzka, H.-P. (eds.): Colloquium Africanum 2 ,Proceedings of an International ACACIA Conference held at Königswinter, Germany, October 1–3, 2003 <br />
<br />
Revillout, E. 1905: Nouvelle étude juridico-économique sur les inscriptions d'Amten et les origines du droit égyptien. In: Journal asiatique, sér. 10, vol. 6, pp. 473-508 (1905) <br />
<br />
Roccati, A. 1982: La littérature historique sous l’Ancien Empire égyptien. Paris Strudwick, N. C. 2005: Texts from the pyramid age. Atlanta, p. 192-194</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mecen&diff=46185Mecen2017-03-06T16:12:46Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>[[Kategorie:Administrativní texty (Egypt)]]<br />
[[Kategorie:Autobiografie (Egypt)]]<br />
<br />
== Hrobka ==<br />
Hrobka hodnostáře Mecena byla objevena Karlem R. Lepsiem v roce 1846 v severní Sakkáře, její pohřební komora se dnes nachází v muzeu v Berlíně. O její dataci nepanuje mezi badateli zcela shoda. A. Roccati soudí, že byla uzavřena na začátku 4. dynastie, ale právě její umístění v severní části sakkárské nekropole ji řadí spíše již do dynastie třetí<ref>Roccati 1982, 83</ref>, také J. H. Breasted a E. Revillout ji řadí do 3. dynastie<ref>Breasted 1906, 76; Revillout 1905, 473</ref>. Jiní autoři se zase domnívají, že Mecen prožíval svou kariéru až za vlády panovníka Snofrua<ref>Moreno García 2007, 319</ref>.<br />
<br />
== Autobiografie ==<br />
Hrobka obsahuje nápisy popisující kariéru vysoko postaveného člověka. Výjimečnost těchto nápisů spočívá v tom, že se jedná o vůbec nejstarší egyptský biografický text. Má právní charakter, většinou se jedná o kopii úředních dokumentů. V horní části zadní stěny komory a v chodbě vlevo a vpravo nalezneme delší nápisy, které popisují přidělení majetku Mecenovi.<br />
<br />
Během Mecenovy kariéry zaznamenáváme různé způsoby nabytí a převodu majetku. Veškerá půda v Egyptě patřila panovníkovi, byla darována jen výjimečně a to hodnostářům za jejich služby státu. Další způsob je pronájem země buď na doživotí, nebo na dobu trvání úřadu. Vzhledem k informacím o převodu majetku někteří badatelé soudí, že se jedná o první zmínky o soukromém vlastnictví<ref>Gödecken 1976, 2</ref>. Právě proto, že jsou nejstarší svého druhu, musí nutně stát na počátku studia vlastnictví soukromých osob v období Staré říše. Pojem soukromé vlastnictví musíme ale pro tuto dobu počátku Staré říše chápat zřejmě odlišně, než jak bychom ho chápali dnes. Panovník Mecenovi daroval určitý majetek, ale pokud bychom uvažovali o soukromém vlastnictví v dnešním slova smyslu, znamenalo by to, že mu tento majetek zcela patřil, mohl s ním volně nakládat a po něm by ho zdědili jeho potomci. Stal by se jeho výhradním majitelem. V Mecenových biografických nápisech se také skutečně dočítáme, že s majetkem disponoval, část daroval své matce, část synovi, část podědil po svém otci. Nemůžeme ale s jistotou tvrdit, že Mecen byl jeho plným majitelem. Je naopak stejně dobře možné, že se celou dobu jedná o majetek, který byl Mecenovi darován k užívání, ale formálně stále patří panovníkovi. <br />
<br />
Dle Wolfganga Helcka jsou důležitým místem v Mecenových nápisech jsou zmínky o tom, že byly založeny grg.t-MTn. Tvrdí totiž, že zde můžeme sledovat proměnu od dřívějšího výrazu pr-Dt, které označovalo majetek založený králem, který zároveň ale králi také patřil a daný úředník ho měl svěřený do správy pouze po dobu svého úřadu, k výrazu grg.t, ke kterému bývá připojeno osobní jméno, a který označuje už skutečný soukromý majetek, který měl jeho majitel v držení dědičně<ref>Helck 1975, 68-69, 71</ref>. Dle tohoto badatele tedy Mecenovy nápisy soukromé vlastnictví skutečně dokládají. Na začátku každého nápisu se nachází titulatura doprovázená úryvkem královského dekretu. K. Gödecken soudí, že se jedná o úryvky z celkem tří královských dekretů - dekret o uvedení do funkce úřadu a o stavbě rodinného domu, dekret o převodu otcova majetku, dekret o převodu matčina majetku<ref>Gödecken 1976, 2</ref>. Text má také mimořádnou hodnotu proto, že se zabývá geografií severního kraje, vypráví o Mecenových aktivitách především v Deltě, o jejíž administraci v této době víme velmi málo.<br />
<br />
=== Kariéra ===<br />
Mecenova kariéra byla vskutku pestrá. Začínal jako písař a dočítáme se, že na začátku kariéry mu musel nějaké prostředky poskytnout otec, uvádí se obilí, dům, domácí zvířata atd.<ref>Strudwick 2005, 193</ref> Následuje bohatý výčet titulů, kterých Mecen dosáhl. Byl jmenován správcem Xois, „polní soudce“ v Xois, dále mu byli uděleny mj. tituly dohlížitel královského lnu, vládce jižního Per-qed, místní správce obyvatel Dep, vládce Miper a Persepa, místní správce Sajského nomu, vládce Senet, vládce Peršesetet, vládce měst paláce Jižního jezera. Bylo založeno Šeret-Mecen<ref>Strudwick 2005, 193</ref>. <br />
<br />
V textu se dále objevuje zmínka o tom, že Mecena podporoval jeho otec, písař Anupemanch – věnoval mu pozemek a zahradu. Jedná se tedy o další způsob nabytí majetku – rodinné dědictví. Mezi další tituly, kterých Mecen dosáhl, byl správce, nomarcha a dohlížitel na daně v Anupově nomu, představený Mendesiánského nomu. Funkce nomarchy ve třetí dynastii spojovala tři základní elementy: strážce země, správce nomu a správce královských záležitostí. Tento úřad byl spojen s pravidelným příjmem – získal výnosy z 200 arur půdy jako náhradu za úsilí a námahu. Mecen byl nomarchou v několika krajích, především v Deltě, ale i ve dvou krajích Horního Egypta – oblast východního Fajjúmu a Anupův nom (17.). Soustředil se především na západní hranice Egypta<ref>Strudwick 2005, 193</ref>. <br />
<br />
Text dále hovoří o tom, že Mecen ustanovil svého syna písařem a daroval mu 4 arury půdy (= 1 ha) se služebnictvem a všemi věcmi. Pro Mecena bylo založeno 12 měst (grg.t-MTn) Šet-Mecen v Saiském nomu, v Xoiském nomu a nomu Sekhemit<ref>Strudwick 2005, 193</ref>, o výrazu grg.t bylo diskutováno výše. Nápisy popisují, že Mecen obdržel 200 arur půdy se služebníky a 100 bochníků chleba denně z domu Ka královny matky Nimaathap (matky Džosera) – potraviny byly zřejmě Mecenovy zasílány poté, co splnili svůj účel v rituálech zádušního kultu královny. Byl mu také postaven dům se zahradou, kde byly vysázeny stromy, bylo vybudováno jezero, rostly zde fíky a víno, byla vybudována vinice – celé toto počínání bylo to zaznamenáno královským dekretem<ref>Strudwick 2005, 193</ref>. <br />
<br />
Mecen dále koupil 200 arur půdy i s lidmi na ní pracujícími, dal 50 arur své matce Nebsenet, postavil dům pro své děti, který jim dal k dispozici, bylo to provedeno královským dekretem, dal 12 arur svým dětem i se služebníky a dobytkem (Strudwick 2005, 192). Můžeme vidět, že okamžitě jak získává tyto arury k užívání, věnuje 50 z nich jako jakousi penzi své matce. Zapadá to dobře do staroegyptského kontextu, neboť povinností každého Egypťana bylo postarat se o své staré rodiče – živit je během života a po jejich smrt je řádně pohřbít. <br />
<br />
Z těchto biografických nápisů můžeme usuzovat, že Mecen nesl osobní odpovědnost za provoz a produktivitu oblastí jemu svěřených. Hlavní královská zemědělská centra na přelomu 3. a 4. dynastie se zřejmě nacházela na venkově. Zdá se, že tato královská centra (egyptsky Hwt-aAt a Hwt) nahrazují v některých případech dřívější označení pr, některá toponyma jsou v Mecenových nápisech dokonce označována někdy pr a někdy Hwt(-aAt), označení pr se později už pro teritoriální označení nepoužívá. Jednoznačně ale můžeme říct, že pr, Hwt-aAt a Hwt se v nápisech objevují vždy jako označení územní jednotky zemědělského charakteru, která zahrnuje několik menších lokalit<ref>Moreno García 2007, 319-320</ref>. Zdá se také, že jedním z cílů Snofruovy politiky mohla být jakási územně správní homogenita, jak lze vyvodit z rozmisťování královsky spravovaných jednotek<ref>Moreno García 2007, 320</ref>. <br />
<br />
Závěrem lze shrnout, že nápisy v hrobce úředníka Mecena přináší mnoho důležitých informací a pomáhá nám chápat fungování nejstarší egyptské administrativy a ekonomiky. O konkrétních pasážích a jejich možném významu je však nutné nadále diskutovat. <br />
<br />
== Reference ==<br />
<references /><br />
<br />
== Literatura ==<br />
Breasted, J. H. 1906: Ancient records of Egypt historical documents from earliest times to the persian conquest I. The First to Seventeenth Dynasties. Chicago <br />
<br />
Gödecken, K. 1976: Eine Betrachtung der Inschriften des Meten im Rahmen der sozialen und rechtlichen Stellung von Privatleuten im ägyptischen Alten Reich. In: Ägyptologische Abhandlungen 29. Wiesebaden <br />
<br />
Goedicke, H. 1966: Die Laufbahn des Mtn. In: Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts Abteilung Kairo, Band 21. Wiesbaden <br />
<br />
Helck, W. 1975: Wirtschaftsgeschichte des Alten Ägypten im 3. und 2. Jahrtausend v. Chr., Leiden/ Köln.<br />
<br />
Moreno García, J. C. 2007: The state and the organisation of the rural landscape in 3rd millennium BC pharaonic Egypt. In: Bollig, M. – Bubenzer, O. – Vogelsang, R.-Wotzka, H.-P. (eds.): Colloquium Africanum 2 ,Proceedings of an International ACACIA Conference held at Königswinter, Germany, October 1–3, 2003 <br />
<br />
Revillout, E. 1905: Nouvelle étude juridico-économique sur les inscriptions d'Amten et les origines du droit égyptien. In: Journal asiatique, sér. 10, vol. 6, pp. 473-508 (1905) <br />
<br />
Roccati, A. 1982: La littérature historique sous l’Ancien Empire égyptien. Paris Strudwick, N. C. 2005: Texts from the pyramid age. Atlanta, p. 192-194</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mecen&diff=46184Mecen2017-03-06T16:08:29Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>[[Kategorie:Administrativní texty (Egypt)]]<br />
[[Kategorie:Autobiografie (Egypt)]]<br />
<br />
== Hrobka ==<br />
Hrobka hodnostáře Mecena byla objevena Karlem R. Lepsiem v roce 1846 v severní Sakkáře, její pohřební komora se dnes nachází v muzeu v Berlíně. O její dataci nepanuje mezi badateli zcela shoda. A. Roccati soudí, že byla uzavřena na začátku 4. dynastie, ale právě její umístění v severní části sakkárské nekropole ji řadí spíše již do dynastie třetí<ref>Roccati 1982, 83</ref>, také J. H. Breasted a E. Revillout ji řadí do 3. dynastie<ref>Breasted 1906, 76; Revillout 1905, 473</ref>. Jiní autoři se zase domnívají, že Mecen prožíval svou kariéru až za vlády panovníka Snofrua<ref>Moreno García 2007, 319</ref>.<br />
<br />
== Autobiografie ==<br />
Hrobka obsahuje nápisy popisující kariéru vysoko postaveného člověka. Výjimečnost těchto nápisů spočívá v tom, že se jedná o vůbec nejstarší egyptský biografický text. Má právní charakter, většinou se jedná o kopii úředních dokumentů. V horní části zadní stěny komory a v chodbě vlevo a vpravo nalezneme delší nápisy, které popisují přidělení majetku Mecenovi.<br />
<br />
Během Mecenovy kariéry zaznamenáváme různé způsoby nabytí a převodu majetku. Veškerá půda v Egyptě patřila panovníkovi, byla darována jen výjimečně a to hodnostářům za jejich služby státu. Další způsob je pronájem země buď na doživotí, nebo na dobu trvání úřadu. Vzhledem k informacím o převodu majetku někteří badatelé soudí, že se jedná o první zmínky o soukromém vlastnictví<ref>Gödecken 1976, 2</ref>. Právě proto, že jsou nejstarší svého druhu, musí nutně stát na počátku studia vlastnictví soukromých osob v období Staré říše. Pojem soukromé vlastnictví musíme ale pro tuto dobu počátku Staré říše chápat zřejmě odlišně, než jak bychom ho chápali dnes. Panovník Mecenovi daroval určitý majetek, ale pokud bychom uvažovali o soukromém vlastnictví v dnešním slova smyslu, znamenalo by to, že mu tento majetek zcela patřil, mohl s ním volně nakládat a po něm by ho zdědili jeho potomci. Stal by se jeho výhradním majitelem. V Mecenových biografických nápisech se také skutečně dočítáme, že s majetkem disponoval, část daroval své matce, část synovi, část podědil po svém otci. Nemůžeme ale s jistotou tvrdit, že Mecen byl jeho plným majitelem. Je naopak stejně dobře možné, že se celou dobu jedná o majetek, který byl Mecenovi darován k užívání, ale formálně stále patří panovníkovi. <br />
<br />
Dle Wolfganga Helcka jsou důležitým místem v Mecenových nápisech jsou zmínky o tom, že byly založeny grg.t-MTn. Tvrdí totiž, že zde můžeme sledovat proměnu od dřívějšího výrazu pr-Dt, které označovalo majetek založený králem, který zároveň ale králi také patřil a daný úředník ho měl svěřený do správy pouze po dobu svého úřadu, k výrazu grg.t, ke kterému bývá připojeno osobní jméno, a který označuje už skutečný soukromý majetek, který měl jeho majitel v držení dědičně<ref>Helck 1975, 68-69, 71</ref>. Dle tohoto badatele tedy Mecenovy nápisy soukromé vlastnictví skutečně dokládají. Na začátku každého nápisu se nachází titulatura doprovázená úryvkem královského dekretu. K. Gödecken soudí, že se jedná o úryvky z celkem tří královských dekretů - dekret o uvedení do funkce úřadu a o stavbě rodinného domu, dekret o převodu otcova majetku, dekret o převodu matčina majetku<ref>Gödecken 1976, 2</ref>. Text má také mimořádnou hodnotu proto, že se zabývá geografií severního kraje, vypráví o Mecenových aktivitách především v Deltě, o jejíž administraci v této době víme velmi málo.<br />
<br />
=== Kariéra ===<br />
Mecenova kariéra byla vskutku pestrá. Začínal jako písař a dočítáme se, že na začátku kariéry mu musel nějaké prostředky poskytnout otec, uvádí se obilí, dům, domácí zvířata atd.<ref>Strudwick 2005, 193</ref> Následuje bohatý výčet titulů, kterých Mecen dosáhl. Byl jmenován správcem Xois, „polní soudce“ v Xois, dále mu byli uděleny mj. tituly dohlížitel královského lnu, vládce jižního Per-qed, místní správce obyvatel Dep, vládce Miper a Persepa, místní správce Sajského nomu, vládce Senet, vládce Peršesetet, vládce měst paláce Jižního jezera. Bylo založeno Šeret-Mecen<ref>Strudwick 2005, 193</ref>. <br />
<br />
V textu se dále objevuje zmínka o tom, že Mecena podporoval jeho otec, písař Anupemanch – věnoval mu pozemek a zahradu. Jedná se tedy o další způsob nabytí majetku – rodinné dědictví. Mezi další tituly, kterých Mecen dosáhl, byl správce, nomarcha a dohlížitel na daně v Anupově nomu, představený Mendesiánského nomu. Funkce nomarchy ve třetí dynastii spojovala tři základní elementy: strážce země, správce nomu a správce královských záležitostí. Tento úřad byl spojen s pravidelným příjmem – získal výnosy z 200 arur půdy jako náhradu za úsilí a námahu. Mecen byl nomarchou v několika krajích, především v Deltě, ale i ve dvou krajích Horního Egypta – oblast východního Fajjúmu a Anupův nom (17.). Soustředil se především na západní hranice Egypta<ref>Strudwick 2005, 193</ref>. <br />
<br />
Text dále hovoří o tom, že Mecen ustanovil svého syna písařem a daroval mu 4 arury půdy (= 1 ha) se služebnictvem a všemi věcmi. Pro Mecena bylo založeno 12 měst (grg.t-MTn) Šet-Mecen v Saiském nomu, v Xoiském nomu a nomu Sekhemit<ref>Strudwick 2005, 193</ref>, o výrazu grg.t bylo diskutováno výše. Nápisy popisují, že Mecen obdržel 200 arur půdy se služebníky a 100 bochníků chleba denně z domu Ka královny matky Nimaathap (matky Džosera) – potraviny byly zřejmě Mecenovy zasílány poté, co splnili svůj účel v rituálech zádušního kultu královny. Byl mu také postaven dům se zahradou, kde byly vysázeny stromy, bylo vybudováno jezero, rostly zde fíky a víno, byla vybudována vinice – celé toto počínání bylo to zaznamenáno královským dekretem<ref>Strudwick 2005, 193</ref>. <br />
<br />
Mecen dále koupil 200 arur půdy i s lidmi na ní pracujícími, dal 50 arur své matce Nebsenet, postavil dům pro své děti, který jim dal k dispozici, bylo to provedeno královským dekretem, dal 12 arur svým dětem i se služebníky a dobytkem (Strudwick 2005, 192). Můžeme vidět, že okamžitě jak získává tyto arury k užívání, věnuje 50 z nich jako jakousi penzi své matce. Zapadá to dobře do staroegyptského kontextu, neboť povinností každého Egypťana bylo postarat se o své staré rodiče – živit je během života a po jejich smrt je řádně pohřbít. <br />
<br />
Z těchto biografických nápisů můžeme usuzovat, že Mecen nesl osobní odpovědnost za provoz a produktivitu oblastí jemu svěřených. Hlavní královská zemědělská centra na přelomu 3. a 4. dynastie se zřejmě nacházela na venkově. Zdá se, že tato královská centra (egyptsky Hwt-aAt a Hwt) nahrazují v některých případech dřívější označení pr, některá toponyma jsou v Mecenových nápisech dokonce označována někdy pr a někdy Hwt(-aAt), označení pr se později už pro teritoriální označení nepoužívá. Jednoznačně ale můžeme říct, že pr, Hwt-aAt a Hwt se v nápisech objevují vždy jako označení územní jednotky zemědělského charakteru, která zahrnuje několik menších lokalit<ref>Moreno García 2007, 319-320</ref>. Zdá se také, že jedním z cílů Snofruovy politiky mohla být jakási územně správní homogenita, jak lze vyvodit z rozmisťování královsky spravovaných jednotek<ref>Moreno García 2007, 320</ref>. <br />
<br />
Závěrem lze shrnout, že nápisy v hrobce úředníka Mecena přináší mnoho důležitých informací a pomáhá nám chápat fungování nejstarší egyptské administrativy a ekonomiky. O konkrétních pasážích a jejich možném významu je však nutné nadále diskutovat. <br />
<br />
== Literatura ==<br />
Breasted, J. H. 1906: Ancient records of Egypt historical documents from earliest times to the persian conquest I. The First to Seventeenth Dynasties. Chicago <br />
<br />
Gödecken, K. 1976: Eine Betrachtung der Inschriften des Meten im Rahmen der sozialen und rechtlichen Stellung von Privatleuten im ägyptischen Alten Reich. In: Ägyptologische Abhandlungen 29. Wiesebaden <br />
<br />
Goedicke, H. 1966: Die Laufbahn des Mtn. In: Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts Abteilung Kairo, Band 21. Wiesbaden <br />
<br />
Helck, W. 1975: Wirtschaftsgeschichte des Alten Ägypten im 3. und 2. Jahrtausend v. Chr., Leiden/ Köln.<br />
<br />
Moreno García, J. C. 2007: The state and the organisation of the rural landscape in 3rd millennium BC pharaonic Egypt. In: Bollig, M. – Bubenzer, O. – Vogelsang, R.-Wotzka, H.-P. (eds.): Colloquium Africanum 2 ,Proceedings of an International ACACIA Conference held at Königswinter, Germany, October 1–3, 2003 <br />
<br />
Revillout, E. 1905: Nouvelle étude juridico-économique sur les inscriptions d'Amten et les origines du droit égyptien. In: Journal asiatique, sér. 10, vol. 6, pp. 473-508 (1905) <br />
<br />
Roccati, A. 1982: La littérature historique sous l’Ancien Empire égyptien. Paris Strudwick, N. C. 2005: Texts from the pyramid age. Atlanta, p. 192-194</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mecen&diff=46183Mecen2017-03-06T15:59:44Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>[[Kategorie:Administrativní texty (Egypt)]]<br />
[[Kategorie:Autobiografie (Egypt)]]<br />
<br />
== Hrobka ==<br />
Hrobka hodnostáře Mecena byla objevena Karlem R. Lepsiem v roce 1846 v severní Sakkáře, její pohřební komora se dnes nachází v muzeu v Berlíně. O její dataci nepanuje mezi badateli zcela shoda. A. Roccati soudí, že byla uzavřena na začátku 4. dynastie, ale právě její umístění v severní části sakkárské nekropole ji řadí spíše již do dynastie třetí<ref>Roccati 1982, 83</ref>, také J. H. Breasted a E. Revillout ji řadí do 3. dynastie<ref>Breasted 1906, 76; Revillout 1905, 473</ref>. Jiní autoři se zase domnívají, že Mecen prožíval svou kariéru až za vlády panovníka Snofrua<ref>Moreno García 2007, 319</ref>.<br />
<br />
== Autobiografie ==<br />
Hrobka obsahuje nápisy popisující kariéru vysoko postaveného člověka. Výjimečnost těchto nápisů spočívá v tom, že se jedná o vůbec nejstarší egyptský biografický text. Má právní charakter, většinou se jedná o kopii úředních dokumentů. V horní části zadní stěny komory a v chodbě vlevo a vpravo nalezneme delší nápisy, které popisují přidělení majetku Mecenovi.<br />
<br />
Během Mecenovy kariéry zaznamenáváme různé způsoby nabytí a převodu majetku. Veškerá půda v Egyptě patřila panovníkovi, byla darována jen výjimečně a to hodnostářům za jejich služby státu. Další způsob je pronájem země buď na doživotí, nebo na dobu trvání úřadu. Vzhledem k informacím o převodu majetku někteří badatelé soudí, že se jedná o první zmínky o soukromém vlastnictví<ref>Gödecken 1976, 2</ref>. Právě proto, že jsou nejstarší svého druhu, musí nutně stát na počátku studia vlastnictví soukromých osob v období Staré říše. Pojem soukromé vlastnictví musíme ale pro tuto dobu počátku Staré říše chápat zřejmě odlišně, než jak bychom ho chápali dnes. Panovník Mecenovi daroval určitý majetek, ale pokud bychom uvažovali o soukromém vlastnictví v dnešním slova smyslu, znamenalo by to, že mu tento majetek zcela patřil, mohl s ním volně nakládat a po něm by ho zdědili jeho potomci. Stal by se jeho výhradním majitelem. V Mecenových biografických nápisech se také skutečně dočítáme, že s majetkem disponoval, část daroval své matce, část synovi, část podědil po svém otci. Nemůžeme ale s jistotou tvrdit, že Mecen byl jeho plným majitelem. Je naopak stejně dobře možné, že se celou dobu jedná o majetek, který byl Mecenovi darován k užívání, ale formálně stále patří panovníkovi. <br />
<br />
Dle Wolfganga Helcka jsou důležitým místem v Mecenových nápisech jsou zmínky o tom, že byly založeny grg.t-MTn. Tvrdí totiž, že zde můžeme sledovat proměnu od dřívějšího výrazu pr-Dt, které označovalo majetek založený králem, který zároveň ale králi také patřil a daný úředník ho měl svěřený do správy pouze po dobu svého úřadu, k výrazu grg.t, ke kterému bývá připojeno osobní jméno, a který označuje už skutečný soukromý majetek, který měl jeho majitel v držení dědičně (Helck 1975, 68-69, 71). Dle tohoto badatele tedy Mecenovy nápisy soukromé vlastnictví skutečně dokládají. Na začátku každého nápisu se nachází titulatura doprovázená úryvkem královského dekretu. K. Gödecken soudí, že se jedná o úryvky z celkem tří královských dekretů - dekret o uvedení do funkce úřadu a o stavbě rodinného domu, dekret o převodu otcova majetku, dekret o převodu matčina majetku (Gödecken 1976, 2). Text má také mimořádnou hodnotu proto, že se zabývá geografií severního kraje, vypráví o Mecenových aktivitách především v Deltě, o jejíž administraci v této době víme velmi málo.<br />
<br />
=== Kariéra ===<br />
Mecenova kariéra byla vskutku pestrá. Začínal jako písař a dočítáme se, že na začátku kariéry mu musel nějaké prostředky poskytnout otec, uvádí se obilí, dům, domácí zvířata atd. (Strudwick 2005, 193) Následuje bohatý výčet titulů, kterých Mecen dosáhl. Byl jmenován správcem Xois, „polní soudce“ v Xois, dále mu byli uděleny mj. tituly dohlížitel královského lnu, vládce jižního Per-qed, místní správce obyvatel Dep, vládce Miper a Persepa, místní správce Sajského nomu, vládce Senet, vládce Peršesetet, vládce měst paláce Jižního jezera. Bylo založeno Šeret-Mecen (Strudwick 2005, 193). V textu se dále objevuje zmínka o tom, že Mecena podporoval jeho otec, písař Anupemanch – věnoval mu pozemek a zahradu. Jedná se tedy o další způsob nabytí majetku – rodinné dědictví. Mezi další tituly, kterých Mecen dosáhl, byl správce, nomarcha a dohlížitel na daně v Anupově nomu, představený Mendesiánského nomu. Funkce nomarchy ve třetí dynastii spojovala tři základní elementy: strážce země, správce nomu a správce královských záležitostí. Tento úřad byl spojen s pravidelným příjmem – získal výnosy z 200 arur půdy jako náhradu za úsilí a námahu. Mecen byl nomarchou v několika krajích, především v Deltě, ale i ve dvou krajích Horního Egypta – oblast východního Fajjúmu a Anupův nom (17.). Soustředil se především na západní hranice Egypta (Strudwick 2005, 193). Text dále hovoří o tom, že Mecen ustanovil svého syna písařem a daroval mu 4 arury půdy (= 1 ha) se služebnictvem a všemi věcmi. Pro Mecena bylo založeno 12 měst (grg.t-MTn) Šet-Mecen v Saiském nomu, v Xoiském nomu a nomu Sekhemit (Strudwick 2005, 193), o výrazu grg.t bylo diskutováno výše. Nápisy popisují, že Mecen obdržel 200 arur půdy se služebníky a 100 bochníků chleba denně z domu Ka královny matky Nimaathap (matky Džosera) – potraviny byly zřejmě Mecenovy zasílány poté, co splnili svůj účel v rituálech zádušního kultu královny. Byl mu také postaven dům se zahradou, kde byly vysázeny stromy, bylo vybudováno jezero, rostly zde fíky a víno, byla vybudována vinice – celé toto počínání bylo to zaznamenáno královským dekretem (Strudwick 2005, 193). Mecen dále koupil 200 arur půdy i s lidmi na ní pracujícími, dal 50 arur své matce Nebsenet, postavil dům pro své děti, který jim dal k dispozici, bylo to provedeno královským dekretem, dal 12 arur svým dětem i se služebníky a dobytkem (Strudwick 2005, 192). Můžeme vidět, že okamžitě jak získává tyto arury k užívání, věnuje 50 z nich jako jakousi penzi své matce. Zapadá to dobře do staroegyptského kontextu, neboť povinností každého Egypťana bylo postarat se o své staré rodiče – živit je během života a po jejich smrt je řádně pohřbít. Z těchto biografických nápisů můžeme usuzovat, že Mecen nesl osobní odpovědnost za provoz a produktivitu oblastí jemu svěřených. Hlavní královská zemědělská centra na přelomu 3. a 4. dynastie se zřejmě nacházela na venkově. Zdá se, že tato královská centra (egyptsky Hwt-aAt a Hwt) nahrazují v některých případech dřívější označení pr, některá toponyma jsou v Mecenových nápisech dokonce označována někdy pr a někdy Hwt(-aAt), označení pr se později už pro teritoriální označení nepoužívá. Jednoznačně ale můžeme říct, že pr, Hwt-aAt a Hwt se v nápisech objevují vždy jako označení územní jednotky zemědělského charakteru, která zahrnuje několik menších lokalit (Moreno García 2007, 319-320). Zdá se také, že jedním z cílů Snofruovy politiky mohla být jakási územně správní homogenita, jak lze vyvodit z rozmisťování královsky spravovaných jednotek (Moreno García 2007, 320). Závěrem lze shrnout, že nápisy v hrobce úředníka Mecena přináší mnoho důležitých informací a pomáhá nám chápat fungování nejstarší egyptské administrativy a ekonomiky. O konkrétních pasážích a jejich možném významu je však nutné nadále diskutovat. <br />
<br />
== Literatura ==<br />
Breasted, J. H. 1906: Ancient records of Egypt historical documents from earliest times to the persian conquest I. The First to Seventeenth Dynasties. Chicago <br />
<br />
Gödecken, K. 1976: Eine Betrachtung der Inschriften des Meten im Rahmen der sozialen und rechtlichen Stellung von Privatleuten im ägyptischen Alten Reich. In: Ägyptologische Abhandlungen 29. Wiesebaden <br />
<br />
Goedicke, H. 1966: Die Laufbahn des Mtn. In: Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts Abteilung Kairo, Band 21. Wiesbaden <br />
<br />
Helck, W. 1975: Wirtschaftsgeschichte des Alten Ägypten im 3. und 2. Jahrtausend v. Chr., Leiden/ Köln.<br />
<br />
Moreno García, J. C. 2007: The state and the organisation of the rural landscape in 3rd millennium BC pharaonic Egypt. In: Bollig, M. – Bubenzer, O. – Vogelsang, R.-Wotzka, H.-P. (eds.): Colloquium Africanum 2 ,Proceedings of an International ACACIA Conference held at Königswinter, Germany, October 1–3, 2003 <br />
<br />
Revillout, E. 1905: Nouvelle étude juridico-économique sur les inscriptions d'Amten et les origines du droit égyptien. In: Journal asiatique, sér. 10, vol. 6, pp. 473-508 (1905) <br />
<br />
Roccati, A. 1982: La littérature historique sous l’Ancien Empire égyptien. Paris Strudwick, N. C. 2005: Texts from the pyramid age. Atlanta, p. 192-194</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mecen&diff=46182Mecen2017-03-06T15:54:04Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>[[Kategorie:Administrativní texty (Egypt)]]<br />
[[Kategorie:Autobiografie (Egypt)]]<br />
<br />
== Hrobka ==<br />
Hrobka hodnostáře Mecena byla objevena Karlem R. Lepsiem v roce 1846 v severní Sakkáře, její pohřební komora se dnes nachází v muzeu v Berlíně. O její dataci nepanuje mezi badateli zcela shoda. A. Roccati soudí, že byla uzavřena na začátku 4. dynastie, ale právě její umístění v severní části sakkárské nekropole ji řadí spíše již do dynastie třetí (Roccati 1982, 83), také J. H. Breasted a E. Revillout ji řadí do 3. dynastie (Breasted 1906, 76; Revillout 1905, 473). Jiní autoři se zase domnívají, že Mecen prožíval svou kariéru až za vlády panovníka Snofrua (Moreno García 2007, 319).<br />
<br />
== Autobiografie ==<br />
Hrobka obsahuje nápisy popisující kariéru vysoko postaveného člověka. Výjimečnost těchto nápisů spočívá v tom, že se jedná o vůbec nejstarší egyptský biografický text. Má právní charakter, většinou se jedná o kopii úředních dokumentů. V horní části zadní stěny komory a v chodbě vlevo a vpravo nalezneme delší nápisy, které popisují přidělení majetku Mecenovi.<br />
<br />
Během Mecenovy kariéry zaznamenáváme různé způsoby nabytí a převodu majetku. Veškerá půda v Egyptě patřila panovníkovi, byla darována jen výjimečně a to hodnostářům za jejich služby státu. Další způsob je pronájem země buď na doživotí, nebo na dobu trvání úřadu. Vzhledem k informacím o převodu majetku někteří badatelé soudí, že se jedná o první zmínky o soukromém vlastnictví (Gödecken 1976, 2). Právě proto, že jsou nejstarší svého druhu, musí nutně stát na počátku studia vlastnictví soukromých osob v období Staré říše. Pojem soukromé vlastnictví musíme ale pro tuto dobu počátku Staré říše chápat zřejmě odlišně, než jak bychom ho chápali dnes. Panovník Mecenovi daroval určitý majetek, ale pokud bychom uvažovali o soukromém vlastnictví v dnešním slova smyslu, znamenalo by to, že mu tento majetek zcela patřil, mohl s ním volně nakládat a po něm by ho zdědili jeho potomci. Stal by se jeho výhradním majitelem. V Mecenových biografických nápisech se také skutečně dočítáme, že s majetkem disponoval, část daroval své matce, část synovi, část podědil po svém otci. Nemůžeme ale s jistotou tvrdit, že Mecen byl jeho plným majitelem. Je naopak stejně dobře možné, že se celou dobu jedná o majetek, který byl Mecenovi darován k užívání, ale formálně stále patří panovníkovi. <br />
<br />
Dle Wolfganga Helcka jsou důležitým místem v Mecenových nápisech jsou zmínky o tom, že byly založeny grg.t-MTn. Tvrdí totiž, že zde můžeme sledovat proměnu od dřívějšího výrazu pr-Dt, které označovalo majetek založený králem, který zároveň ale králi také patřil a daný úředník ho měl svěřený do správy pouze po dobu svého úřadu, k výrazu grg.t, ke kterému bývá připojeno osobní jméno, a který označuje už skutečný soukromý majetek, který měl jeho majitel v držení dědičně (Helck 1975, 68-69, 71). Dle tohoto badatele tedy Mecenovy nápisy soukromé vlastnictví skutečně dokládají. Na začátku každého nápisu se nachází titulatura doprovázená úryvkem královského dekretu. K. Gödecken soudí, že se jedná o úryvky z celkem tří královských dekretů - dekret o uvedení do funkce úřadu a o stavbě rodinného domu, dekret o převodu otcova majetku, dekret o převodu matčina majetku (Gödecken 1976, 2). Text má také mimořádnou hodnotu proto, že se zabývá geografií severního kraje, vypráví o Mecenových aktivitách především v Deltě, o jejíž administraci v této době víme velmi málo.<br />
<br />
=== Kariéra ===<br />
Mecenova kariéra byla vskutku pestrá. Začínal jako písař a dočítáme se, že na začátku kariéry mu musel nějaké prostředky poskytnout otec, uvádí se obilí, dům, domácí zvířata atd. (Strudwick 2005, 193) Následuje bohatý výčet titulů, kterých Mecen dosáhl. Byl jmenován správcem Xois, „polní soudce“ v Xois, dále mu byli uděleny mj. tituly dohlížitel královského lnu, vládce jižního Per-qed, místní správce obyvatel Dep, vládce Miper a Persepa, místní správce Sajského nomu, vládce Senet, vládce Peršesetet, vládce měst paláce Jižního jezera. Bylo založeno Šeret-Mecen (Strudwick 2005, 193). V textu se dále objevuje zmínka o tom, že Mecena podporoval jeho otec, písař Anupemanch – věnoval mu pozemek a zahradu. Jedná se tedy o další způsob nabytí majetku – rodinné dědictví. Mezi další tituly, kterých Mecen dosáhl, byl správce, nomarcha a dohlížitel na daně v Anupově nomu, představený Mendesiánského nomu. Funkce nomarchy ve třetí dynastii spojovala tři základní elementy: strážce země, správce nomu a správce královských záležitostí. Tento úřad byl spojen s pravidelným příjmem – získal výnosy z 200 arur půdy jako náhradu za úsilí a námahu. Mecen byl nomarchou v několika krajích, především v Deltě, ale i ve dvou krajích Horního Egypta – oblast východního Fajjúmu a Anupův nom (17.). Soustředil se především na západní hranice Egypta (Strudwick 2005, 193). Text dále hovoří o tom, že Mecen ustanovil svého syna písařem a daroval mu 4 arury půdy (= 1 ha) se služebnictvem a všemi věcmi. Pro Mecena bylo založeno 12 měst (grg.t-MTn) Šet-Mecen v Saiském nomu, v Xoiském nomu a nomu Sekhemit (Strudwick 2005, 193), o výrazu grg.t bylo diskutováno výše. Nápisy popisují, že Mecen obdržel 200 arur půdy se služebníky a 100 bochníků chleba denně z domu Ka královny matky Nimaathap (matky Džosera) – potraviny byly zřejmě Mecenovy zasílány poté, co splnili svůj účel v rituálech zádušního kultu královny. Byl mu také postaven dům se zahradou, kde byly vysázeny stromy, bylo vybudováno jezero, rostly zde fíky a víno, byla vybudována vinice – celé toto počínání bylo to zaznamenáno královským dekretem (Strudwick 2005, 193). Mecen dále koupil 200 arur půdy i s lidmi na ní pracujícími, dal 50 arur své matce Nebsenet, postavil dům pro své děti, který jim dal k dispozici, bylo to provedeno královským dekretem, dal 12 arur svým dětem i se služebníky a dobytkem (Strudwick 2005, 192). Můžeme vidět, že okamžitě jak získává tyto arury k užívání, věnuje 50 z nich jako jakousi penzi své matce. Zapadá to dobře do staroegyptského kontextu, neboť povinností každého Egypťana bylo postarat se o své staré rodiče – živit je během života a po jejich smrt je řádně pohřbít. Z těchto biografických nápisů můžeme usuzovat, že Mecen nesl osobní odpovědnost za provoz a produktivitu oblastí jemu svěřených. Hlavní královská zemědělská centra na přelomu 3. a 4. dynastie se zřejmě nacházela na venkově. Zdá se, že tato královská centra (egyptsky Hwt-aAt a Hwt) nahrazují v některých případech dřívější označení pr, některá toponyma jsou v Mecenových nápisech dokonce označována někdy pr a někdy Hwt(-aAt), označení pr se později už pro teritoriální označení nepoužívá. Jednoznačně ale můžeme říct, že pr, Hwt-aAt a Hwt se v nápisech objevují vždy jako označení územní jednotky zemědělského charakteru, která zahrnuje několik menších lokalit (Moreno García 2007, 319-320). Zdá se také, že jedním z cílů Snofruovy politiky mohla být jakási územně správní homogenita, jak lze vyvodit z rozmisťování královsky spravovaných jednotek (Moreno García 2007, 320). Závěrem lze shrnout, že nápisy v hrobce úředníka Mecena přináší mnoho důležitých informací a pomáhá nám chápat fungování nejstarší egyptské administrativy a ekonomiky. O konkrétních pasážích a jejich možném významu je však nutné nadále diskutovat. <br />
<br />
== Literatura ==<br />
Breasted, J. H. 1906: Ancient records of Egypt historical documents from earliest times to the persian conquest I. The First to Seventeenth Dynasties. Chicago <br />
<br />
Gödecken, K. 1976: Eine Betrachtung der Inschriften des Meten im Rahmen der sozialen und rechtlichen Stellung von Privatleuten im ägyptischen Alten Reich. In: Ägyptologische Abhandlungen 29. Wiesebaden <br />
<br />
Goedicke, H. 1966: Die Laufbahn des Mtn. In: Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts Abteilung Kairo, Band 21. Wiesbaden <br />
<br />
Helck, W. 1975: Wirtschaftsgeschichte des Alten Ägypten im 3. und 2. Jahrtausend v. Chr., Leiden/ Köln.<br />
<br />
Moreno García, J. C. 2007: The state and the organisation of the rural landscape in 3rd millennium BC pharaonic Egypt. In: Bollig, M. – Bubenzer, O. – Vogelsang, R.-Wotzka, H.-P. (eds.): Colloquium Africanum 2 ,Proceedings of an International ACACIA Conference held at Königswinter, Germany, October 1–3, 2003 <br />
<br />
Revillout, E. 1905: Nouvelle étude juridico-économique sur les inscriptions d'Amten et les origines du droit égyptien. In: Journal asiatique, sér. 10, vol. 6, pp. 473-508 (1905) <br />
<br />
Roccati, A. 1982: La littérature historique sous l’Ancien Empire égyptien. Paris Strudwick, N. C. 2005: Texts from the pyramid age. Atlanta, p. 192-194</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mecen&diff=46181Mecen2017-03-06T15:50:57Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>[[Kategorie:Administrativní texty (Egypt)]]<br />
[[Kategorie:Autobiografie (Egypt)]]<br />
<br />
== Hrobka ==<br />
Hrobka hodnostáře Mecena byla objevena Karlem R. Lepsiem v roce 1846 v severní Sakkáře, její pohřební komora se dnes nachází v muzeu v Berlíně. O její dataci nepanuje mezi badateli zcela shoda. A. Roccati soudí, že byla uzavřena na začátku 4. dynastie, ale právě její umístění v severní části sakkárské nekropole ji řadí spíše již do dynastie třetí (Roccati 1982, 83), také J. H. Breasted a E. Revillout ji řadí do 3. dynastie (Breasted 1906, 76; Revillout 1905, 473). Jiní autoři se zase domnívají, že Mecen prožíval svou kariéru až za vlády panovníka Snofrua (Moreno García 2007, 319).<br />
<br />
== Autobiografie ==<br />
Hrobka obsahuje nápisy popisující kariéru vysoko postaveného člověka. Výjimečnost těchto nápisů spočívá v tom, že se jedná o vůbec nejstarší egyptský biografický text. Má právní charakter, většinou se jedná o kopii úředních dokumentů. V horní části zadní stěny komory a v chodbě vlevo a vpravo nalezneme delší nápisy, které popisují přidělení majetku Mecenovi.<br />
<br />
Během Mecenovy kariéry zaznamenáváme různé způsoby nabytí a převodu majetku. Veškerá půda v Egyptě patřila panovníkovi, byla darována jen výjimečně a to hodnostářům za jejich služby státu. Další způsob je pronájem země buď na doživotí, nebo na dobu trvání úřadu. Vzhledem k informacím o převodu majetku někteří badatelé soudí, že se jedná o první zmínky o soukromém vlastnictví (Gödecken 1976, 2). Právě proto, že jsou nejstarší svého druhu, musí nutně stát na počátku studia vlastnictví soukromých osob v období Staré říše. Pojem soukromé vlastnictví musíme ale pro tuto dobu počátku Staré říše chápat zřejmě odlišně, než jak bychom ho chápali dnes. Panovník Mecenovi daroval určitý majetek, ale pokud bychom uvažovali o soukromém vlastnictví v dnešním slova smyslu, znamenalo by to, že mu tento majetek zcela patřil, mohl s ním volně nakládat a po něm by ho zdědili jeho potomci. Stal by se jeho výhradním majitelem. V Mecenových biografických nápisech se také skutečně dočítáme, že s majetkem disponoval, část daroval své matce, část synovi, část podědil po svém otci. Nemůžeme ale s jistotou tvrdit, že Mecen byl jeho plným majitelem. Je naopak stejně dobře možné, že se celou dobu jedná o majetek, který byl Mecenovi darován k užívání, ale formálně stále patří panovníkovi. <br />
<br />
Dle Wolfganga Helcka jsou důležitým místem v Mecenových nápisech jsou zmínky o tom, že byly založeny grg.t-MTn. Tvrdí totiž, že zde můžeme sledovat proměnu od dřívějšího výrazu pr-Dt, které označovalo majetek založený králem, který zároveň ale králi také patřil a daný úředník ho měl svěřený do správy pouze po dobu svého úřadu, k výrazu grg.t, ke kterému bývá připojeno osobní jméno, a který označuje už skutečný soukromý majetek, který měl jeho majitel v držení dědičně (Helck 1975, 68-69, 71). Dle tohoto badatele tedy Mecenovy nápisy soukromé vlastnictví skutečně dokládají. Na začátku každého nápisu se nachází titulatura doprovázená úryvkem královského dekretu. K. Gödecken soudí, že se jedná o úryvky z celkem tří královských dekretů - dekret o uvedení do funkce úřadu a o stavbě rodinného domu, dekret o převodu otcova majetku, dekret o převodu matčina majetku (Gödecken 1976, 2). Text má také mimořádnou hodnotu proto, že se zabývá geografií severního kraje, vypráví o Mecenových aktivitách především v Deltě, o jejíž administraci v této době víme velmi málo.<br />
<br />
=== Kariéra ===<br />
Mecenova kariéra byla vskutku pestrá. Začínal jako písař a dočítáme se, že na začátku kariéry mu musel nějaké prostředky poskytnout otec, uvádí se obilí, dům, domácí zvířata atd. (Strudwick 2005, 193) Následuje bohatý výčet titulů, kterých Mecen dosáhl. Byl jmenován správcem Xois, „polní soudce“ v Xois, dále mu byli uděleny mj. tituly dohlížitel královského lnu, vládce jižního Per-qed, místní správce obyvatel Dep, vládce Miper a Persepa, místní správce Sajského nomu, vládce Senet, vládce Peršesetet, vládce měst paláce Jižního jezera. Bylo založeno Šeret-Mecen (Strudwick 2005, 193). V textu se dále objevuje zmínka o tom, že Mecena podporoval jeho otec, písař Anupemanch – věnoval mu pozemek a zahradu. Jedná se tedy o další způsob nabytí majetku – rodinné dědictví. Mezi další tituly, kterých Mecen dosáhl, byl správce, nomarcha a dohlížitel na daně v Anupově nomu, představený Mendesiánského nomu. Funkce nomarchy ve třetí dynastii spojovala tři základní elementy: strážce země, správce nomu a správce královských záležitostí. Tento úřad byl spojen s pravidelným příjmem – získal výnosy z 200 arur půdy jako náhradu za úsilí a námahu. Mecen byl nomarchou v několika krajích, především v Deltě, ale i ve dvou krajích Horního Egypta – oblast východního Fajjúmu a Anupův nom (17.). Soustředil se především na západní hranice Egypta (Strudwick 2005, 193). Text dále hovoří o tom, že Mecen ustanovil svého syna písařem a daroval mu 4 arury půdy (= 1 ha) se služebnictvem a všemi věcmi. Pro Mecena bylo založeno 12 měst (grg.t-MTn) Šet-Mecen v Saiském nomu, v Xoiském nomu a nomu Sekhemit (Strudwick 2005, 193), o výrazu grg.t bylo diskutováno výše. Nápisy popisují, že Mecen obdržel 200 arur půdy se služebníky a 100 bochníků chleba denně z domu Ka královny matky Nimaathap (matky Džosera) – potraviny byly zřejmě Mecenovy zasílány poté, co splnili svůj účel v rituálech zádušního kultu královny. Byl mu také postaven dům se zahradou, kde byly vysázeny stromy, bylo vybudováno jezero, rostly zde fíky a víno, byla vybudována vinice – celé toto počínání bylo to zaznamenáno královským dekretem (Strudwick 2005, 193). Mecen dále koupil 200 arur půdy i s lidmi na ní pracujícími, dal 50 arur své matce Nebsenet, postavil dům pro své děti, který jim dal k dispozici, bylo to provedeno královským dekretem, dal 12 arur svým dětem i se služebníky a dobytkem (Strudwick 2005, 192). Můžeme vidět, že okamžitě jak získává tyto arury k užívání, věnuje 50 z nich jako jakousi penzi své matce. Zapadá to dobře do staroegyptského kontextu, neboť povinností každého Egypťana bylo postarat se o své staré rodiče – živit je během života a po jejich smrt je řádně pohřbít. Z těchto biografických nápisů můžeme usuzovat, že Mecen nesl osobní odpovědnost za provoz a produktivitu oblastí jemu svěřených. Hlavní královská zemědělská centra na přelomu 3. a 4. dynastie se zřejmě nacházela na venkově. Zdá se, že tato královská centra (egyptsky Hwt-aAt a Hwt) nahrazují v některých případech dřívější označení pr, některá toponyma jsou v Mecenových nápisech dokonce označována někdy pr a někdy Hwt(-aAt), označení pr se později už pro teritoriální označení nepoužívá. Jednoznačně ale můžeme říct, že pr, Hwt-aAt a Hwt se v nápisech objevují vždy jako označení územní jednotky zemědělského charakteru, která zahrnuje několik menších lokalit (Moreno García 2007, 319-320). Zdá se také, že jedním z cílů Snofruovy politiky mohla být jakási územně správní homogenita, jak lze vyvodit z rozmisťování královsky spravovaných jednotek (Moreno García 2007, 320). Závěrem lze shrnout, že nápisy v hrobce úředníka Mecena přináší mnoho důležitých informací a pomáhá nám chápat fungování nejstarší egyptské administrativy a ekonomiky. O konkrétních pasážích a jejich možném významu je však nutné nadále diskutovat. Zdroje: Breasted, J. H. 1906: Ancient records of Egypt historical documents from earliest times to the persian conquest I. The First to Seventeenth Dynasties. Chicago Gödecken, K. 1976: Eine Betrachtung der Inschriften des Meten im Rahmen der sozialen und rechtlichen Stellung von Privatleuten im ägyptischen Alten Reich. In: Ägyptologische Abhandlungen 29. Wiesebaden Goedicke, H. 1966: Die Laufbahn des Mtn. In: Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts Abteilung Kairo, Band 21. Wiesbaden Helck, W. 1975: Wirtschaftsgeschichte des Alten Ägypten im 3. und 2. Jahrtausend v. Chr., Leiden/ Köln. Moreno García, J. C. 2007: The state and the organisation of the rural landscape in 3rd millennium BC pharaonic Egypt. In: Bollig, M. – Bubenzer, O. – Vogelsang, R.-Wotzka, H.-P. (eds.): Colloquium Africanum 2 ,Proceedings of an International ACACIA Conference held at Königswinter, Germany, October 1–3, 2003 Revillout, E. 1905: Nouvelle étude juridico-économique sur les inscriptions d'Amten et les origines du droit égyptien. In: Journal asiatique, sér. 10, vol. 6, pp. 473-508 (1905) Roccati, A. 1982: La littérature historique sous l’Ancien Empire égyptien. Paris Strudwick, N. C. 2005: Texts from the pyramid age. Atlanta, p. 192-194</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45727Ahmose I.2017-02-28T00:17:38Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:AhmoseI-StatueHead MetropolitanMuseum.png|thumb|300x300px|upright 1.5|Socha panovníka Ahmose I., nyní v Metropolitním muzeu]]<br />
'''Nebpehtire Ahmose''' byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše. Vládl asi v letech 1550-1525 př. Kr. Již podle jména je zřejmé, že nejen on, ale i celá jeho rodina, velmi uctívala boha měsíca Iaha. Nápisy na špercích Ahhotep I.a Kamoseho popisují Ahmoseho jako "syna boha měsíce Iaha". Kultovní centrum tohoto boha všem neznáme.<ref name=":1" /><br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí. Dokládají to mj. i motivy a řemeslné techniky z egejské oblasti či východního středomoří na zbraních nalezených v malé rakvi královny Ahhotepy I., Ahmosovy matky<ref name=":1">Shaw 2010, 235-237</ref>.<br />
<br />
== Stavební program ==<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Kromě Avaridy byl činný v Karnaku a v [[Abydos|Abydu]]. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
Z Karnaku je známo několik vápencových stél, které zaznamenávají události spojené právě s tímto chrámem. V základech třetího pylonu byly objeveny dvě stély. Na první z nich, tzv. '''Stéle bouře'''<ref>Ritner - Moeller 2014</ref>''' '''(anglický překlad [https://web.archive.org/web/20111227182804/http://www.therafoundation.org/articles/chronololy/astorminegyptduringthereignofahmose/view?searchterm= zde]), král prohlašuje, že nechal znovu vystavět hrobky a pyramidy v thébské oblasti zničené bouří, kterou seslal Amon na Horní Egypt, protože jeho socha byla velmi zanedbaná. Druhá z těchto stél, tzv. '''Stéla donace'''<ref>Harari 1959</ref>, popisuje, že panovník koupil úřad druhého kněze Amonova pro svou manželku [[Ahmose Nefertari]], která byla zároveň vůbec první [[Božské manželky Amonovy|Božskou manželkou Amonovou]]. Stéla z osmého pylonu uvádí podrobnosti o kultovním vybavení, které nechal Ahmose zhotovit a které pak daroval chrámu.<ref name=":1" /><br />
<br />
=== Poslední egyptská pyramida a další stavby v Abydu ===<br />
[[Soubor:Ahmose_Pyramidenkomplex.png|thumb|300x300px|upright 1.5|Ahmoseho stavby v Abydu]]<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye<ref name=":0">Harvey 1998</ref> na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem<ref>Maříková Vlčková 2009, 218-219</ref>.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory. Jedná se o doposud nejmladší doložený pyramidový komplex egyptského panovníka.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
Jihozápadně od pyramidy, zhruba v polovině vzdálenosti mezi okrajem nilského údolí a skalisky pouště, postavil Ahmose cihlovou svatyni zasvěcenou královně Tetišeri, své babičce.<br />
<br />
V prodloužení osy chrámu, pyramidy a Tetišeřiny svatyně, na samém úpatí skal, nechal Ahmose vybudovat další stavbu, která zřejmě nebyla nikdy dokončena, a měla sloužit jako kenotaf, tedy symbolický hrob. Podzemní prostory byly vytesány do skalního podloží.<br />
<br />
V blízkosti skal stála ještě další Ahmosova stavba sestávající ze dvou teras, spodní byla z cihel a horní kamenná. U jižního okraje stavby byl nalezen úkryt obsahující modely kamenných nádob a člunů a keramické nádoby.<ref name=":0" /><br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga. Někteří badatelé (např. S. Harvey) ale soudí, že místem pohřbu měl být právě Abydos. Panovníkova mumie byla objevena v královské skrýši v [[Dér el-Bahrí]], podle jejího výzkumu se zdá, že král zemřel ve věku zhruba 35 let<ref>Bareš - Vachala - Verner 2007, 99</ref>.<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Bareš, L. - Vachala, B. – Verner, M. 2007: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
Harari, I. 1959: Nature de la stèle de donation de fonction du roi Ahmôsis à la reine Ahmès-Nefertari. In: Annales du Service des Antiquités de l'Égypte 56, 139-201.<br />
<br />
Harvey, S. 1998: The Cults of King Ahmose at Abydos.<br />
<br />
Maříková Vlčková, P. a kol. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha.<br />
<br />
Ritner, R. K. - Moeller, N. 2014: The Ahmose 'Tempest Stela', Thera and comparative chronology. In: Journal of Near Eastern Studies 73 (1), 1-19.<br />
<br />
Shaw, I. 2010: Dějiny starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
[[Kategorie:Panovníci Nové říše]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45726Ahmose I.2017-02-28T00:15:19Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:AhmoseI-StatueHead MetropolitanMuseum.png|thumb|300x300px|upright 1.5|Socha panovníka Ahmose I., nyní v Metropolitním muzeu]]<br />
'''Nebpehtire Ahmose''' byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše. Vládl asi v letech 1550-1525 př. Kr. Již podle jména je zřejmé, že nejen on, ale i celá jeho rodina, velmi uctívala boha měsíca Iaha. Nápisy na špercích Ahhotep I.a Kamoseho popisují Ahmoseho jako "syna boha měsíce Iaha". Kultovní centrum tohoto boha všem neznáme.<ref name=":1" /><br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí. Dokládají to mj. i motivy a řemeslné techniky z egejské oblasti či východního středomoří na zbraních nalezených v malé rakvi královny Ahhotepy I., Ahmosovy matky<ref name=":1">Shaw 2010, 235-237</ref>.<br />
<br />
== Stavební program ==<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Kromě Avaridy byl činný v Karnaku a v [[Abydos|Abydu]]. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
Z Karnaku je známo několik vápencových stél, které zaznamenávají události spojené právě s tímto chrámem. V základech třetího pylonu byly objeveny dvě stély. Na první z nich, tzv. '''Stéle bouře'''<ref>Ritner - Moeller 2014</ref>''' '''(anglický překlad [https://web.archive.org/web/20111227182804/http://www.therafoundation.org/articles/chronololy/astorminegyptduringthereignofahmose/view?searchterm= zde]), král prohlašuje, že nechal znovu vystavět hrobky a pyramidy v thébské oblasti zničené bouří, kterou seslal Amon na Horní Egypt, protože jeho socha byla velmi zanedbaná. Druhá z těchto stél, tzv. '''Stéla donace''', popisuje, že panovník koupil úřad druhého kněze Amonova pro svou manželku [[Ahmose Nefertari]], která byla zároveň vůbec první [[Božské manželky Amonovy|Božskou manželkou Amonovou]]. Stéla z osmého pylonu uvádí podrobnosti o kultovním vybavení, které nechal Ahmose zhotovit a které pak daroval chrámu.<ref name=":1" /><br />
<br />
=== Poslední egyptská pyramida a další stavby v Abydu ===<br />
[[Soubor:Ahmose_Pyramidenkomplex.png|thumb|300x300px|upright 1.5|Ahmoseho stavby v Abydu]]<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye<ref name=":0">Harvey 1998</ref> na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem<ref>Maříková Vlčková 2009, 218-219</ref>.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory. Jedná se o doposud nejmladší doložený pyramidový komplex egyptského panovníka.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
Jihozápadně od pyramidy, zhruba v polovině vzdálenosti mezi okrajem nilského údolí a skalisky pouště, postavil Ahmose cihlovou svatyni zasvěcenou královně Tetišeri, své babičce.<br />
<br />
V prodloužení osy chrámu, pyramidy a Tetišeřiny svatyně, na samém úpatí skal, nechal Ahmose vybudovat další stavbu, která zřejmě nebyla nikdy dokončena, a měla sloužit jako kenotaf, tedy symbolický hrob. Podzemní prostory byly vytesány do skalního podloží.<br />
<br />
V blízkosti skal stála ještě další Ahmosova stavba sestávající ze dvou teras, spodní byla z cihel a horní kamenná. U jižního okraje stavby byl nalezen úkryt obsahující modely kamenných nádob a člunů a keramické nádoby.<ref name=":0" /><br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga. Někteří badatelé (např. S. Harvey) ale soudí, že místem pohřbu měl být právě Abydos. Panovníkova mumie byla objevena v královské skrýši v [[Dér el-Bahrí]], podle jejího výzkumu se zdá, že král zemřel ve věku zhruba 35 let<ref>Bareš - Vachala - Verner 2007, 99</ref>.<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Bareš, L. - Vachala, B. – Verner, M. 2007: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
Harvey, S. 1998: The Cults of King Ahmose at Abydos.<br />
<br />
Maříková Vlčková, P. a kol. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha.<br />
<br />
Ritner, R. K. - Moeller, N. 2014: The Ahmose 'Tempest Stela', Thera and comparative chronology. In: Journal of Near Eastern Studies 73 (1), 1-19.<br />
<br />
Shaw, I. 2010: Dějiny starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
[[Kategorie:Panovníci Nové říše]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45725Ahmose I.2017-02-28T00:10:50Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>'''Nebpehtire Ahmose''' byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše. Vládl asi v letech 1550-1525 př. Kr. Již podle jména je zřejmé, že nejen on, ale i celá jeho rodina, velmi uctívala boha měsíca Iaha. Nápisy na špercích Ahhotep I.a Kamoseho popisují Ahmoseho jako "syna boha měsíce Iaha". Kultovní centrum tohoto boha všem neznáme.<ref name=":1" /><br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí. Dokládají to mj. i motivy a řemeslné techniky z egejské oblasti či východního středomoří na zbraních nalezených v malé rakvi královny Ahhotepy I., Ahmosovy matky<ref name=":1">Shaw 2010, 235-237</ref>.<br />
<br />
== Stavební program ==<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Kromě Avaridy byl činný v Karnaku a v [[Abydos|Abydu]]. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
Z Karnaku je známo několik vápencových stél, které zaznamenávají události spojené právě s tímto chrámem. V základech třetího pylonu byly objeveny dvě stély. Na první z nich, tzv. '''Stéle bouře'''<ref>Ritner - Moeller 2014</ref>''' '''(anglický překlad [https://web.archive.org/web/20111227182804/http://www.therafoundation.org/articles/chronololy/astorminegyptduringthereignofahmose/view?searchterm= zde]), král prohlašuje, že nechal znovu vystavět hrobky a pyramidy v thébské oblasti zničené bouří, kterou seslal Amon na Horní Egypt, protože jeho socha byla velmi zanedbaná. Druhá z těchto stél, tzv. '''Stéla donace''', popisuje, že panovník koupil úřad druhého kněze Amonova pro svou manželku [[Ahmose Nefertari]], která byla zároveň vůbec první [[Božské manželky Amonovy|Božskou manželkou Amonovou]]. Stéla z osmého pylonu uvádí podrobnosti o kultovním vybavení, které nechal Ahmose zhotovit a které pak daroval chrámu.<ref name=":1" /><br />
<br />
=== Poslední egyptská pyramida a další stavby v Abydu ===<br />
[[Soubor:Ahmose_Pyramidenkomplex.png|thumb|300x300px|upright 1.5|Ahmoseho stavby v Abydu]]<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye<ref name=":0">Harvey 1998</ref> na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem<ref>Maříková Vlčková 2009, 218-219</ref>.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory. Jedná se o doposud nejmladší doložený pyramidový komplex egyptského panovníka.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
Jihozápadně od pyramidy, zhruba v polovině vzdálenosti mezi okrajem nilského údolí a skalisky pouště, postavil Ahmose cihlovou svatyni zasvěcenou královně Tetišeri, své babičce.<br />
<br />
V prodloužení osy chrámu, pyramidy a Tetišeřiny svatyně, na samém úpatí skal, nechal Ahmose vybudovat další stavbu, která zřejmě nebyla nikdy dokončena, a měla sloužit jako kenotaf, tedy symbolický hrob. Podzemní prostory byly vytesány do skalního podloží.<br />
<br />
V blízkosti skal stála ještě další Ahmosova stavba sestávající ze dvou teras, spodní byla z cihel a horní kamenná. U jižního okraje stavby byl nalezen úkryt obsahující modely kamenných nádob a člunů a keramické nádoby.<ref name=":0" /><br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga. Někteří badatelé (např. S. Harvey) ale soudí, že místem pohřbu měl být právě Abydos. Panovníkova mumie byla objevena v královské skrýši v [[Dér el-Bahrí]], podle jejího výzkumu se zdá, že král zemřel ve věku zhruba 35 let<ref>Bareš - Vachala - Verner 2007, 99</ref>.<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Bareš, L. - Vachala, B. – Verner, M. 2007: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
Harvey, S. 1998: The Cults of King Ahmose at Abydos.<br />
<br />
Maříková Vlčková, P. a kol. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha.<br />
<br />
Ritner, R. K. - Moeller, N. 2014: The Ahmose 'Tempest Stela', Thera and comparative chronology. In: Journal of Near Eastern Studies 73 (1), 1-19.<br />
<br />
Shaw, I. 2010: Dějiny starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
[[Kategorie:Panovníci Nové říše]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45724Ahmose I.2017-02-28T00:09:34Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>'''Nebpehtire Ahmose''' byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše. Vládl asi v letech 1550-1525 př. Kr. Již podle jména je zřejmé, že nejen on, ale i celá jeho rodina, velmi uctívala boha měsíca Iaha. Nápisy na špercích Ahhotep I.a Kamoseho popisují Ahmoseho jako "syna boha měsíce Iaha". Kultovní centrum tohoto boha všem neznáme.<ref name=":1" /><br />
[[Soubor:Ahmose_Pyramidenkomplex.png|thumb|upright 1.5|Ahmoseho stavby v Abydu]]<br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí. Dokládají to mj. i motivy a řemeslné techniky z egejské oblasti či východního středomoří na zbraních nalezených v malé rakvi královny Ahhotepy I., Ahmosovy matky<ref name=":1">Shaw 2010, 235-237</ref>.<br />
<br />
== Stavební program ==<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Kromě Avaridy byl činný v Karnaku a v [[Abydos|Abydu]]. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
Z Karnaku je známo několik vápencových stél, které zaznamenávají události spojené právě s tímto chrámem. V základech třetího pylonu byly objeveny dvě stély. Na první z nich, tzv. '''Stéle bouře'''<ref>Ritner - Moeller 2014</ref>''' '''(anglický překlad [https://web.archive.org/web/20111227182804/http://www.therafoundation.org/articles/chronololy/astorminegyptduringthereignofahmose/view?searchterm= zde]), král prohlašuje, že nechal znovu vystavět hrobky a pyramidy v thébské oblasti zničené bouří, kterou seslal Amon na Horní Egypt, protože jeho socha byla velmi zanedbaná. Druhá z těchto stél, tzv. '''Stéla donace''', popisuje, že panovník koupil úřad druhého kněze Amonova pro svou manželku [[Ahmose Nefertari]], která byla zároveň vůbec první [[Božské manželky Amonovy|Božskou manželkou Amonovou]]. Stéla z osmého pylonu uvádí podrobnosti o kultovním vybavení, které nechal Ahmose zhotovit a které pak daroval chrámu.<ref name=":1" /><br />
<br />
=== Poslední egyptská pyramida a další stavby v Abydu ===[[Soubor:Ahmose_Pyramidenkomplex.png|thumb|upright 1.5|Ahmoseho stavby v Abydu]]<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye<ref name=":0">Harvey 1998</ref> na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem<ref>Maříková Vlčková 2009, 218-219</ref>.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory. Jedná se o doposud nejmladší doložený pyramidový komplex egyptského panovníka.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
Jihozápadně od pyramidy, zhruba v polovině vzdálenosti mezi okrajem nilského údolí a skalisky pouště, postavil Ahmose cihlovou svatyni zasvěcenou královně Tetišeri, své babičce.<br />
<br />
V prodloužení osy chrámu, pyramidy a Tetišeřiny svatyně, na samém úpatí skal, nechal Ahmose vybudovat další stavbu, která zřejmě nebyla nikdy dokončena, a měla sloužit jako kenotaf, tedy symbolický hrob. Podzemní prostory byly vytesány do skalního podloží.<br />
<br />
V blízkosti skal stála ještě další Ahmosova stavba sestávající ze dvou teras, spodní byla z cihel a horní kamenná. U jižního okraje stavby byl nalezen úkryt obsahující modely kamenných nádob a člunů a keramické nádoby.<ref name=":0" /><br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga. Někteří badatelé (např. S. Harvey) ale soudí, že místem pohřbu měl být právě Abydos. Panovníkova mumie byla objevena v královské skrýši v [[Dér el-Bahrí]], podle jejího výzkumu se zdá, že král zemřel ve věku zhruba 35 let<ref>Bareš - Vachala - Verner 2007, 99</ref>.<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Bareš, L. - Vachala, B. – Verner, M. 2007: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
Harvey, S. 1998: The Cults of King Ahmose at Abydos.<br />
<br />
Maříková Vlčková, P. a kol. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha.<br />
<br />
Ritner, R. K. - Moeller, N. 2014: The Ahmose 'Tempest Stela', Thera and comparative chronology. In: Journal of Near Eastern Studies 73 (1), 1-19.<br />
<br />
Shaw, I. 2010: Dějiny starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
[[Kategorie:Panovníci Nové říše]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45723Ahmose I.2017-02-28T00:08:05Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>'''Nebpehtire Ahmose''' byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše. Vládl asi v letech 1550-1525 př. Kr. Již podle jména je zřejmé, že nejen on, ale i celá jeho rodina, velmi uctívala boha měsíca Iaha. Nápisy na špercích Ahhotep I.a Kamoseho popisují Ahmoseho jako "syna boha měsíce Iaha". Kultovní centrum tohoto boha všem neznáme.<ref name=":1" /><br />
[[Soubor:Ahmose_Pyramidenkomplex.png|thumb|upright 1.5|Lokalita Dér el-Bahrí]]<br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí. Dokládají to mj. i motivy a řemeslné techniky z egejské oblasti či východního středomoří na zbraních nalezených v malé rakvi královny Ahhotepy I., Ahmosovy matky<ref name=":1">Shaw 2010, 235-237</ref>.<br />
<br />
== Stavební program ==<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Kromě Avaridy byl činný v Karnaku a v [[Abydos|Abydu]]. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
Z Karnaku je známo několik vápencových stél, které zaznamenávají události spojené právě s tímto chrámem. V základech třetího pylonu byly objeveny dvě stély. Na první z nich, tzv. '''Stéle bouře'''<ref>Ritner - Moeller 2014</ref>''' '''(anglický překlad [https://web.archive.org/web/20111227182804/http://www.therafoundation.org/articles/chronololy/astorminegyptduringthereignofahmose/view?searchterm= zde]), král prohlašuje, že nechal znovu vystavět hrobky a pyramidy v thébské oblasti zničené bouří, kterou seslal Amon na Horní Egypt, protože jeho socha byla velmi zanedbaná. Druhá z těchto stél, tzv. '''Stéla donace''', popisuje, že panovník koupil úřad druhého kněze Amonova pro svou manželku [[Ahmose Nefertari]], která byla zároveň vůbec první [[Božské manželky Amonovy|Božskou manželkou Amonovou]]. Stéla z osmého pylonu uvádí podrobnosti o kultovním vybavení, které nechal Ahmose zhotovit a které pak daroval chrámu.<ref name=":1" /><br />
<br />
=== Poslední egyptská pyramida a další stavby v Abydu ===<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye<ref name=":0">Harvey 1998</ref> na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem<ref>Maříková Vlčková 2009, 218-219</ref>.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory. Jedná se o doposud nejmladší doložený pyramidový komplex egyptského panovníka.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
Jihozápadně od pyramidy, zhruba v polovině vzdálenosti mezi okrajem nilského údolí a skalisky pouště, postavil Ahmose cihlovou svatyni zasvěcenou královně Tetišeri, své babičce.<br />
<br />
V prodloužení osy chrámu, pyramidy a Tetišeřiny svatyně, na samém úpatí skal, nechal Ahmose vybudovat další stavbu, která zřejmě nebyla nikdy dokončena, a měla sloužit jako kenotaf, tedy symbolický hrob. Podzemní prostory byly vytesány do skalního podloží.<br />
<br />
V blízkosti skal stála ještě další Ahmosova stavba sestávající ze dvou teras, spodní byla z cihel a horní kamenná. U jižního okraje stavby byl nalezen úkryt obsahující modely kamenných nádob a člunů a keramické nádoby.<ref name=":0" /><br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga. Někteří badatelé (např. S. Harvey) ale soudí, že místem pohřbu měl být právě Abydos. Panovníkova mumie byla objevena v královské skrýši v [[Dér el-Bahrí]], podle jejího výzkumu se zdá, že král zemřel ve věku zhruba 35 let<ref>Bareš - Vachala - Verner 2007, 99</ref>.<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Bareš, L. - Vachala, B. – Verner, M. 2007: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
Harvey, S. 1998: The Cults of King Ahmose at Abydos.<br />
<br />
Maříková Vlčková, P. a kol. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha.<br />
<br />
Ritner, R. K. - Moeller, N. 2014: The Ahmose 'Tempest Stela', Thera and comparative chronology. In: Journal of Near Eastern Studies 73 (1), 1-19.<br />
<br />
Shaw, I. 2010: Dějiny starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
[[Kategorie:Panovníci Nové říše]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45722Ahmose I.2017-02-28T00:01:55Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>'''Nebpehtire Ahmose''' byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše. Vládl asi v letech 1550-1525 př. Kr. Již podle jména je zřejmé, že nejen on, ale i celá jeho rodina, velmi uctívala boha měsíca Iaha. Nápisy na špercích Ahhotep I.a Kamoseho popisují Ahmoseho jako "syna boha měsíce Iaha". Kultovní centrum tohoto boha všem neznáme.<ref name=":1" /><br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí. Dokládají to mj. i motivy a řemeslné techniky z egejské oblasti či východního středomoří na zbraních nalezených v malé rakvi královny Ahhotepy I., Ahmosovy matky<ref name=":1">Shaw 2010, 235-237</ref>.<br />
<br />
== Stavební program ==<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Kromě Avaridy byl činný v Karnaku a v [[Abydos|Abydu]]. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
Z Karnaku je známo několik vápencových stél, které zaznamenávají události spojené právě s tímto chrámem. V základech třetího pylonu byly objeveny dvě stély. Na první z nich, tzv. '''Stéle bouře'''<ref>Ritner - Moeller 2014</ref>''' '''(anglický překlad [https://web.archive.org/web/20111227182804/http://www.therafoundation.org/articles/chronololy/astorminegyptduringthereignofahmose/view?searchterm= zde]), král prohlašuje, že nechal znovu vystavět hrobky a pyramidy v thébské oblasti zničené bouří, kterou seslal Amon na Horní Egypt, protože jeho socha byla velmi zanedbaná. Druhá z těchto stél, tzv. '''Stéla donace''', popisuje, že panovník koupil úřad druhého kněze Amonova pro svou manželku [[Ahmose Nefertari]], která byla zároveň vůbec první [[Božské manželky Amonovy|Božskou manželkou Amonovou]]. Stéla z osmého pylonu uvádí podrobnosti o kultovním vybavení, které nechal Ahmose zhotovit a které pak daroval chrámu.<ref name=":1" /><br />
<br />
=== Poslední egyptská pyramida a další stavby v Abydu ===<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye<ref name=":0">Harvey 1998</ref> na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem<ref>Maříková Vlčková 2009, 218-219</ref>.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory. Jedná se o doposud nejmladší doložený pyramidový komplex egyptského panovníka.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
Jihozápadně od pyramidy, zhruba v polovině vzdálenosti mezi okrajem nilského údolí a skalisky pouště, postavil Ahmose cihlovou svatyni zasvěcenou královně Tetišeri, své babičce.<br />
<br />
V prodloužení osy chrámu, pyramidy a Tetišeřiny svatyně, na samém úpatí skal, nechal Ahmose vybudovat další stavbu, která zřejmě nebyla nikdy dokončena, a měla sloužit jako kenotaf, tedy symbolický hrob. Podzemní prostory byly vytesány do skalního podloží.<br />
<br />
V blízkosti skal stála ještě další Ahmosova stavba sestávající ze dvou teras, spodní byla z cihel a horní kamenná. U jižního okraje stavby byl nalezen úkryt obsahující modely kamenných nádob a člunů a keramické nádoby.<ref name=":0" /><br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga. Někteří badatelé (např. S. Harvey) ale soudí, že místem pohřbu měl být právě Abydos. Panovníkova mumie byla objevena v královské skrýši v [[Dér el-Bahrí]], podle jejího výzkumu se zdá, že král zemřel ve věku zhruba 35 let<ref>Bareš - Vachala - Verner 2007, 99</ref>.<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Bareš, L. - Vachala, B. – Verner, M. 2007: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
Harvey, S. 1998: The Cults of King Ahmose at Abydos.<br />
<br />
Maříková Vlčková, P. a kol. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha.<br />
<br />
Ritner, R. K. - Moeller, N. 2014: The Ahmose 'Tempest Stela', Thera and comparative chronology. In: Journal of Near Eastern Studies 73 (1), 1-19.<br />
<br />
Shaw, I. 2010: Dějiny starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
[[Kategorie:Panovníci Nové říše]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45721Ahmose I.2017-02-27T23:59:28Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>'''Nebpehtire Ahmose''' byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše. Vládl asi v letech 1550-1525 př. Kr. Již podle jména je zřejmé, že nejen on, ale i celá jeho rodina, velmi uctívala boha měsíca Iaha. Nápisy na špercích Ahhotep I.a Kamoseho popisují Ahmoseho jako "syna boha měsíce Iaha". Kultovní centrum tohoto boha všem neznáme.<ref name=":1" /><br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí. Dokládají to mj. i motivy a řemeslné techniky z egejské oblasti či východního středomoří na szbraních nalezených v malé rakvi královny Ahhotepy I., Ahmosovy matky<ref name=":1">Shaw 2010, 235-237</ref>.<br />
<br />
== Stavební program ==<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Kromě Avaridy byl činný v Karnaku a v [[Abydos|Abydu]]. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
Z Karnaku je známo několik vápencových stél, které zaznamenávají události spojené právě s tímto chrámem. V základech třetího pylonu byly objeveny dvě stély. Na první z nich, tzv. '''Stéle bouře'''<ref>Ritner - Moeller 2014</ref>''' '''(anglický překlad [https://web.archive.org/web/20111227182804/http://www.therafoundation.org/articles/chronololy/astorminegyptduringthereignofahmose/view?searchterm= zde]), král prohlašuje, že nechal znovu vystavět hrobky a pyramidy v thébské oblasti zničené bouří, kterou seslal Amon na Horní Egypt, protože jeho socha byla velmi zanedbaná. Druhá z těchto stél, tzv. '''Stéla donace''', popisuje, že panovník koupil úřad druhého kněze Amonova pro svou manželku [[Ahmose Nefertari]], která byla zároveň vůbec první [[Božské manželky Amonovy|Božskou manželkou Amonovou]]. Stéla z osmého pylonu uvádí podrobnosti o kultovním vybavení, které nechal Ahmose zhotovit a které pak daroval chrámu.<ref name=":1" /><br />
<br />
=== Poslední egyptská pyramida a další stavby v Abydu ===<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye<ref name=":0">Harvey 1998</ref> na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem<ref>Maříková Vlčková 2009, 218-219</ref>.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory. Jedná se o doposud nejmladší doložený pyramidový komplex egyptského panovníka.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
Jihozápadně od pyramidy, zhruba v polovině vzdálenosti mezi okrajem nilského údolí a skalisky pouště, postavil Ahmose cihlovou svatyni zasvěcenou královně Tetišeri, své babičce.<br />
<br />
V prodloužení osy chrámu, pyramidy a Tetišeřiny svatyně, na samém úpatí skal, nechal Ahmose vybudovat další stavbu, která zřejmě nebyla nikdy dokončena, a měla sloužit jako kenotaf, tedy symbolický hrob. Podzemní prostory byly vytesány do skalního podloží.<br />
<br />
V blízkosti skal stála ještě další Ahmosova stavba sestávající ze dvou teras, spodní byla z cihel a horní kamenná. U jižního okraje stavby byl nalezen úkryt obsahující modely kamenných nádob a člunů a keramické nádoby.<ref name=":0" /><br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga. Někteří badatelé (např. S. Harvey) ale soudí, že místem pohřbu měl být právě Abydos. Panovníkova mumie byla objevena v královské skrýši v [[Dér el-Bahrí]], podle jejího výzkumu se zdá, že král zemřel ve věku zhruba 35 let<ref>Bareš - Vachala - Verner 2007, 99</ref>.<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Bareš, L. - Vachala, B. – Verner, M. 2007: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
Harvey, S. 1998: The Cults of King Ahmose at Abydos.<br />
<br />
Maříková Vlčková, P. a kol. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha.<br />
<br />
Ritner, R. K. - Moeller, N. 2014: The Ahmose 'Tempest Stela', Thera and comparative chronology. In: Journal of Near Eastern Studies 73 (1), 1-19.<br />
<br />
Shaw, I. 2010: Dějiny starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
[[Kategorie:Panovníci Nové říše]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45720Ahmose I.2017-02-27T23:58:50Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>'''Nebpehtire Ahmose''' byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše. Vládl asi v letech 1550-1525 př. Kr. Již podle jména je zřejmé, že nejen on, ale i celá jeho rodina, velmi uctívala boha měsíca Iaha. Nápisy na špercích Ahhotep I.a Kamoseho popisují Ahmoseho jako "syna boha měsíce Iaha". Kultovní centrum tohoto boha všem neznáme.<ref name=":1" /><br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí. Dokládají to mj. i motivy a řemeslné techniky z egejské oblasti či východního středomoří na szbraních nalezených v malé rakvi královny Ahhotepy I., Ahmosovy matky<ref name=":1">Shaw 2010, 235-237</ref>.<br />
<br />
== Stavební program ==<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Kromě Avaridy byl činný v Karnaku a v [[Abydos|Abydu]]. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
Z Karnaku je známo několik vápencových stél, které zaznamenávají události spojené právě s tímto chrámem. V základech třetího pylonu byly objeveny dvě stély. Na první z nich, tzv. '''Stéle bouře'''<ref>Ritner - Moeller 2014</ref>''' '''(anglický překlad [https://web.archive.org/web/20111227182804/http://www.therafoundation.org/articles/chronololy/astorminegyptduringthereignofahmose/view?searchterm= zde]), král prohlašuje, že nechal znovu vystavět hrobky a pyramidy v thébské oblasti zničené bouří, kterou seslal Amon na Horní Egypt, protože jeho socha byla velmi zanedbaná. Druhá z těchto stél, tzv. '''Stéla donace''', popisuje, že panovník koupil úřad druhého kněze Amonova pro svou manželku [[Ahmose Nefertari]], která byla zároveň vůbec první [[Božské manželky Amonovy|Božskou manželkou Amonovou]]. Stéla z osmého pylonu uvádí podrobnosti o kultovním vybavení, které nechal Ahmose zhotovit a které pak daroval chrámu.<ref name=":1" /><br />
<br />
=== Poslední egyptská pyramida a další stavby v Abydu ===<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye<ref name=":0">Harvey 1998</ref> na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem<ref>Maříková Vlčková 2009, 218-219</ref>.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory. Jedná se o doposud nejmladší doložený pyramidový komplex egyptského panovníka.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
Jihozápadně od pyramidy, zhruba v polovině vzdálenosti mezi okrajem nilského údolí a skalisky pouště, postavil Ahmose cihlovou svatyni zasvěcenou královně Tetišeri, své babičce.<br />
<br />
V prodloužení osy chrámu, pyramidy a Tetišeřiny svatyně, na samém úpatí skal, nechal Ahmose vybudovat další stavbu, která zřejmě nebyla nikdy dokončena, a měla sloužit jako kenotaf, tedy symbolický hrob. Podzemní prostory byly vytesány do skalního podloží.<br />
<br />
V blízkosti skal stála ještě další Ahmosova stavba sestávající ze dvou teras, spodní byla z cihel a horní kamenná. U jižního okraje stavby byl nalezen úkryt obsahující modely kamenných nádob a člunů a keramické nádoby.<ref name=":0" /><br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga. Někteří badatelé (např. S. Harvey) ale soudí, že místem pohřbu měl být právě Abydos. Panovníkova mumie byla objevena v královské skrýši v [[Dér el-Bahrí]], podle jejího výzkumu se zdá, že král zemřel ve věku zhruba 35 let<ref>Bareš - Vachala - Verner 2007, 99</ref>.<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Bareš, L. - Vachala, B. – Verner, M. 2007: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
Harvey, S. 1998: The Cults of King Ahmose at Abydos.<br />
<br />
Maříková Vlčková, P. a kol. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha.<br />
<br />
Ritner, R. K. - Moeller, N. 2014: The Ahmose 'Tempest Stela', Thera and comparative chronology. In: Journal of Near Eastern Studies 73 (1), 1-19.<br />
<br />
Shaw, I. 2010: Dějiny starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
[[Kategorie:Panovníci Střední říše]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45719Ahmose I.2017-02-27T23:56:07Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>'''Nebpehtire Ahmose''' byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše. Vládl asi v letech 1550-1525 př. Kr. Již podle jména je zřejmé, že nejen on, ale i celá jeho rodina, velmi uctívala boha měsíca Iaha. Nápisy na špercích Ahhotep I.a Kamoseho popisují Ahmoseho jako "syna boha měsíce Iaha". Kultovní centrum tohoto boha všem neznáme.<ref name=":1" /><br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí. Dokládají to mj. i motivy a řemeslné techniky z egejské oblasti či východního středomoří na szbraních nalezených v malé rakvi královny Ahhotepy I., Ahmosovy matky<ref name=":1">Shaw 2010, 235-237</ref>.<br />
<br />
== Stavební program ==<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Kromě Avaridy byl činný v Karnaku a v [[Abydos|Abydu]]. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
Z Karnaku je známo několik vápencových stél, které zaznamenávají události spojené právě s tímto chrámem. V základech třetího pylonu byly objeveny dvě stély. Na první z nich, tzv. '''Stéle bouře '''(anglický překlad [https://web.archive.org/web/20111227182804/http://www.therafoundation.org/articles/chronololy/astorminegyptduringthereignofahmose/view?searchterm= zde]), král prohlašuje, že nechal znovu vystavět hrobky a pyramidy v thébské oblasti zničené bouří, kterou seslal Amon na Horní Egypt, protože jeho socha byla velmi zanedbaná. Druhá z těchto stél, tzv. '''Stéla donace''', popisuje, že panovník koupil úřad druhého kněze Amonova pro svou manželku [[Ahmose Nefertari]], která byla zároveň vůbec první [[Božské manželky Amonovy|Božskou manželkou Amonovou]]. Stéla z osmého pylonu uvádí podrobnosti o kultovním vybavení, které nechal Ahmose zhotovit a které pak daroval chrámu.<ref name=":1" /><br />
<br />
=== Poslední egyptská pyramida a další stavby v Abydu ===<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye<ref name=":0">Harvey 1998</ref> na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem<ref>Maříková Vlčková 2009, 218-219</ref>.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory. Jedná se o doposud nejmladší doložený pyramidový komplex egyptského panovníka.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
Jihozápadně od pyramidy, zhruba v polovině vzdálenosti mezi okrajem nilského údolí a skalisky pouště, postavil Ahmose cihlovou svatyni zasvěcenou královně Tetišeri, své babičce.<br />
<br />
V prodloužení osy chrámu, pyramidy a Tetišeřiny svatyně, na samém úpatí skal, nechal Ahmose vybudovat další stavbu, která zřejmě nebyla nikdy dokončena, a měla sloužit jako kenotaf, tedy symbolický hrob. Podzemní prostory byly vytesány do skalního podloží.<br />
<br />
V blízkosti skal stála ještě další Ahmosova stavba sestávající ze dvou teras, spodní byla z cihel a horní kamenná. U jižního okraje stavby byl nalezen úkryt obsahující modely kamenných nádob a člunů a keramické nádoby.<ref name=":0" /><br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga. Někteří badatelé (např. S. Harvey) ale soudí, že místem pohřbu měl být právě Abydos. Panovníkova mumie byla objevena v královské skrýši v [[Dér el-Bahrí]], podle jejího výzkumu se zdá, že král zemřel ve věku zhruba 35 let<ref>Bareš - Vachala - Verner 2007, 99</ref>.<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Bareš, L. - Vachala, B. – Verner, M. 2007: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
Harvey, S. 1998: The Cults of King Ahmose at Abydos.<br />
<br />
Maříková Vlčková, P. a kol. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha.<br />
<br />
Shaw, I. 2010: Dějiny starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
[[Kategorie:Panovníci Střední říše]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45718Ahmose I.2017-02-27T23:47:21Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>'''Nebpehtire Ahmose''' byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše. Vládl asi v letech 1550-1525 př. Kr. Již podle jména je zřejmé, že nejen on, ale i celá jeho rodina, velmi uctívala boha měsíca Iaha. Nápisy na špercích Ahhotep I.a Kamoseho popisují Ahmoseho jako "syna boha měsíce Iaha". Kultovní centrum tohoto boha všem neznáme.<ref name=":1" /><br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí. Dokládají to mj. i motivy a řemeslné techniky z egejské oblasti či východního středomoří na szbraních nalezených v malé rakvi královny Ahhotepy I., Ahmosovy matky<ref name=":1">Shaw 2010, 236</ref>.<br />
<br />
== Stavební program ==<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Kromě Avaridy byl činný v Karnaku a v [[Abydos|Abydu]]. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
Z Karnaku je známo několik vápencových stél, které zaznamenávají události spojené právě s tímto chrámem. V základech třetího pylonu byly objeveny dvě stély. Na první z nich, tzv. '''Stéle bouře''', král prohlašuje, že nechal znovu vystavět hrobky a pyramidy v thébské oblasti zničené bouří, kterou seslal Amon na Horní Egypt, protože jeho socha byla velmi zanedbaná. Druhá z těchto stél, tzv. '''Stéla donace''', popisuje, že panovník koupil úřad druhého kněze Amonova pro svou manželku Ahmose Nefertari, která byla zároveň vůbec první Božskou manželkou Amonovou. Stéla z osmého pylonu uvádí podrobnosti o kultovním vybavení, které nechal Ahmose zhotovit a které pak daroval chrámu.<br />
<br />
=== Poslední egyptská pyramida a další stavby v Abydu ===<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye<ref name=":0">Harvey 1998</ref> na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem<ref>Maříková Vlčková 2009, 218-219</ref>.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory. Jedná se o doposud nejmladší doložený pyramidový komplex egyptského panovníka.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
Jihozápadně od pyramidy, zhruba v polovině vzdálenosti mezi okrajem nilského údolí a skalisky pouště, postavil Ahmose cihlovou svatyni zasvěcenou královně Tetišeri, své babičce.<br />
<br />
V prodloužení osy chrámu, pyramidy a Tetišeřiny svatyně, na samém úpatí skal, nechal Ahmose vybudovat další stavbu, která zřejmě nebyla nikdy dokončena, a měla sloužit jako kenotaf, tedy symbolický hrob. Podzemní prostory byly vytesány do skalního podloží.<br />
<br />
V blízkosti skal stála ještě další Ahmosova stavba sestávající ze dvou teras, spodní byla z cihel a horní kamenná. U jižního okraje stavby byl nalezen úkryt obsahující modely kamenných nádob a člunů a keramické nádoby.<ref name=":0" /><br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga. Někteří badatelé (např. S. Harvey) ale soudí, že místem pohřbu měl být právě Abydos. Panovníkova mumie byla objevena v královské skrýši v [[Dér el-Bahrí]], podle jejího výzkumu se zdá, že král zemřel ve věku zhruba 35 let<ref>Bareš - Vachala - Verner 2007, 99</ref>.<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Bareš, L. - Vachala, B. – Verner, M. 2007: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
Harvey, S. 1998: The Cults of King Ahmose at Abydos.<br />
<br />
Maříková Vlčková, P. a kol. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha.<br />
<br />
Shaw, I. 2010: Dějiny starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
[[Kategorie:Panovníci Střední říše]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45717Ahmose I.2017-02-27T23:41:09Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>'''Nebpehtire Ahmose''' byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše. Vládl asi v letech 1550-1525 př. Kr. Již podle jména je zřejmé, že nejen on, ale i celá jeho rodina, velmi uctívala boha měsíca Iaha. Nápisy na špercích Ahhotep I.a Kamoseho popisují Ahmoseho jako "syna boha měsíce Iaha". Kultovní centrum tohoto boha všem neznáme.<ref name=":1" /><br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí. Dokládají to mj. i motivy a řemeslné techniky z egejské oblasti či východního středomoří na szbraních nalezených v malé rakvi královny Ahhotepy I., Ahmosovy matky<ref name=":1">Shaw 2010, 236</ref>.<br />
<br />
== Stavební program ==<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Kromě Avaridy byl činný v Karnaku a v [[Abydos|Abydu]]. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
Z Karnaku je známo několik vápencových stél, které zaznamenávají události spojené právě s tímto chrámem. V základech třetího pylonu byly objeveny dvě stély. Na první z nich, tzv. Stéle bouře, král prohlašuje, že nechal znovu vystavět hrobky a pyramidy v thébské oblasti zničené bouří, kterou seslal Amon na Horní Egypt, protože jeho socha byla velmi zanedbaná.<br />
<br />
=== Poslední egyptská pyramida a další stavby v Abydu ===<br />
<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye<ref name=":0">Harvey 1998</ref> na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem<ref>Maříková Vlčková 2009, 218-219</ref>.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory. Jedná se o doposud nejmladší doložený pyramidový komplex egyptského panovníka.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
Jihozápadně od pyramidy, zhruba v polovině vzdálenosti mezi okrajem nilského údolí a skalisky pouště, postavil Ahmose cihlovou svatyni zasvěcenou královně Tetišeri, své babičce.<br />
<br />
V prodloužení osy chrámu, pyramidy a Tetišeřiny svatyně, na samém úpatí skal, nechal Ahmose vybudovat další stavbu, která zřejmě nebyla nikdy dokončena, a měla sloužit jako kenotaf, tedy symbolický hrob. Podzemní prostory byly vytesány do skalního podloží.<br />
<br />
V blízkosti skal stála ještě další Ahmosova stavba sestávající ze dvou teras, spodní byla z cihel a horní kamenná. U jižního okraje stavby byl nalezen úkryt obsahující modely kamenných nádob a člunů a keramické nádoby.<ref name=":0" /><br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga. Někteří badatelé (např. S. Harvey) ale soudí, že místem pohřbu měl být právě Abydos. Panovníkova mumie byla objevena v královské skrýši v [[Dér el-Bahrí]], podle jejího výzkumu se zdá, že král zemřel ve věku zhruba 35 let<ref>Bareš - Vachala - Verner 2007, 99</ref>.<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Bareš, L. - Vachala, B. – Verner, M. 2007: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
Harvey, S. 1998: The Cults of King Ahmose at Abydos.<br />
<br />
Maříková Vlčková, P. a kol. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha.<br />
<br />
Shaw, I. 2010: Dějiny starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
[[Kategorie:Panovníci Střední říše]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45716Ahmose I.2017-02-27T23:32:52Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>'''Nebpehtire Ahmose''' byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše. Vládl asi v letech 1550-1525 př. Kr. Již podle jména je zřejmé, že nejen on, ale i celá jeho rodina, velmi uctívala boha měsíca Iaha. Nápisy na špercích Ahhotep I.a Kamoseho popisují Ahmoseho jako "syna boha měsíce Iaha". Kultovní centrum tohoto boha všem neznáme.<ref name=":1" /><br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí. Dokládají to mj. i motivy a řemeslné techniky z egejské oblasti či východního středomoří na szbraních nalezených v malé rakvi královny Ahhotepy I., Ahmosovy matky<ref name=":1">Shaw 2010, 236</ref>.<br />
<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
== Poslední egyptská pyramida a další stavby v Abydu ==<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye<ref name=":0">Harvey 1998</ref> na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem<ref>Maříková Vlčková 2009, 218-219</ref>.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory. Jedná se o doposud nejmladší doložený pyramidový komplex egyptského panovníka.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
Jihozápadně od pyramidy, zhruba v polovině vzdálenosti mezi okrajem nilského údolí a skalisky pouště, postavil Ahmose cihlovou svatyni zasvěcenou královně Tetišeri, své babičce.<br />
<br />
V prodloužení osy chrámu, pyramidy a Tetišeřiny svatyně, na samém úpatí skal, nechal Ahmose vybudovat další stavbu, která zřejmě nebyla nikdy dokončena, a měla sloužit jako kenotaf, tedy symbolický hrob. Podzemní prostory byly vytesány do skalního podloží.<br />
<br />
V blízkosti skal stála ještě další Ahmosova stavba sestávající ze dvou teras, spodní byla z cihel a horní kamenná. U jižního okraje stavby byl nalezen úkryt obsahující modely kamenných nádob a člunů a keramické nádoby.<ref name=":0" /><br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga. Někteří badatelé (např. S. Harvey) ale soudí, že místem pohřbu měl být právě Abydos. Panovníkova mumie byla objevena v královské skrýši v [[Dér el-Bahrí]], podle jejího výzkumu se zdá, že král zemřel ve věku zhruba 35 let<ref>Bareš - Vachala - Verner 2007, 99</ref>.<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Bareš, L. - Vachala, B. – Verner, M. 2007: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
Harvey, S. 1998: The Cults of King Ahmose at Abydos.<br />
<br />
Maříková Vlčková, P. a kol. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha.<br />
<br />
Shaw, I. 2010: Dějiny starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
[[Kategorie:Panovníci Střední říše]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45715Ahmose I.2017-02-27T23:27:27Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>'''Nebpehtire Ahmose''' byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše. Vládl asi v letech 1550-1525 př. Kr.<br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí. Dokládají to mj. i motivy a řemeslné techniky z egejské oblasti či východního středomoří na szbraních nalezených v malé rakvi královny Ahhotepy I., Ahmosovy matky<ref>Shaw 2010, 235</ref>.<br />
<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
== Poslední egyptská pyramida a další stavby v Abydu ==<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye<ref name=":0">Harvey 1998</ref> na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem<ref>Maříková Vlčková 2009, 218-219</ref>.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory. Jedná se o doposud nejmladší doložený pyramidový komplex egyptského panovníka.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
Jihozápadně od pyramidy, zhruba v polovině vzdálenosti mezi okrajem nilského údolí a skalisky pouště, postavil Ahmose cihlovou svatyni zasvěcenou královně Tetišeri, své babičce.<br />
<br />
V prodloužení osy chrámu, pyramidy a Tetišeřiny svatyně, na samém úpatí skal, nechal Ahmose vybudovat další stavbu, která zřejmě nebyla nikdy dokončena, a měla sloužit jako kenotaf, tedy symbolický hrob. Podzemní prostory byly vytesány do skalního podloží.<br />
<br />
V blízkosti skal stála ještě další Ahmosova stavba sestávající ze dvou teras, spodní byla z cihel a horní kamenná. U jižního okraje stavby byl nalezen úkryt obsahující modely kamenných nádob a člunů a keramické nádoby.<ref name=":0" /><br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga. Někteří badatelé (např. S. Harvey) ale soudí, že místem pohřbu měl být právě Abydos. Panovníkova mumie byla objevena v královské skrýši v [[Dér el-Bahrí]], podle jejího výzkumu se zdá, že král zemřel ve věku zhruba 35 let<ref>Bareš - Vachala - Verner 2007, 99</ref>.<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Bareš, L. - Vachala, B. – Verner, M. 2007: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
Harvey, S. 1998: The Cults of King Ahmose at Abydos.<br />
<br />
Maříková Vlčková, P. a kol. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha.<br />
<br />
Shaw, I. 2010: Dějiny starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
[[Kategorie:Panovníci Střední říše]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45714Ahmose I.2017-02-27T23:26:42Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>'''Nebpehtire Ahmose''' byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše. Vládl asi v letech 1550-1525 př. Kr.<br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí. Dokládají to mj. i motivy a řemeslné techniky z egejské oblasti či východního středomoří na szbraních nalezených v malé rakvi královny Ahhotepy I., Ahmosovy matky<ref>Shaw 2010, 235</ref>.<br />
<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
=== Poslední egyptská pyramida a další stavby v Abydu ===<br />
<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye<ref name=":0">Harvey 1998</ref> na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem<ref>Maříková Vlčková 2009, 218-219</ref>.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory. Jedná se o doposud nejmladší doložený pyramidový komplex egyptského panovníka.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
Jihozápadně od pyramidy, zhruba v polovině vzdálenosti mezi okrajem nilského údolí a skalisky pouště, postavil Ahmose cihlovou svatyni zasvěcenou královně Tetišeri, své babičce.<br />
<br />
V prodloužení osy chrámu, pyramidy a Tetišeřiny svatyně, na samém úpatí skal, nechal Ahmose vybudovat další stavbu, která zřejmě nebyla nikdy dokončena, a měla sloužit jako kenotaf, tedy symbolický hrob. Podzemní prostory byly vytesány do skalního podloží.<br />
<br />
V blízkosti skal stála ještě další Ahmosova stavba sestávající ze dvou teras, spodní byla z cihel a horní kamenná. U jižního okraje stavby byl nalezen úkryt obsahující modely kamenných nádob a člunů a keramické nádoby.<ref name=":0" /><br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga. Někteří badatelé (např. S. Harvey) ale soudí, že místem pohřbu měl být právě Abydos. Panovníkova mumie byla objevena v královské skrýši v [[Dér el-Bahrí]], podle jejího výzkumu se zdá, že král zemřel ve věku zhruba 35 let<ref>Bareš - Vachala - Verner 2007, 99</ref>.<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Bareš, L. - Vachala, B. – Verner, M. 2007: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
Harvey, S. 1998: The Cults of King Ahmose at Abydos.<br />
<br />
Maříková Vlčková, P. a kol. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha.<br />
<br />
Shaw, I. 2010: Dějiny starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
[[Kategorie:Panovníci Střední říše]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45713Ahmose I.2017-02-27T23:21:56Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>'''Nebpehtire Ahmose''' byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše.<br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí.<br />
<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
=== Poslední egyptská pyramida a další stavby v Abydu ===<br />
<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye<ref name=":0">Harvey 1998</ref> na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem<ref>Maříková Vlčková 2009, 218-219</ref>.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory. Jedná se o doposud nejmladší doložený pyramidový komplex egyptského panovníka.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
Jihozápadně od pyramidy, zhruba v polovině vzdálenosti mezi okrajem nilského údolí a skalisky pouště, postavil Ahmose cihlovou svatyni zasvěcenou královně Tetišeri, své babičce.<br />
<br />
V prodloužení osy chrámu, pyramidy a Tetišeřiny svatyně, na samém úpatí skal, nechal Ahmose vybudovat další stavbu, která zřejmě nebyla nikdy dokončena, a měla sloužit jako kenotaf, tedy symbolický hrob. Podzemní prostory byly vytesány do skalního podloží.<br />
<br />
V blízkosti skal stála ještě další Ahmosova stavba sestávající ze dvou teras, spodní byla z cihel a horní kamenná. U jižního okraje stavby byl nalezen úkryt obsahující modely kamenných nádob a člunů a keramické nádoby.<ref name=":0" /><br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga. Někteří badatelé (např. S. Harvey) ale soudí, že místem pohřbu měl být právě Abydos. Panovníkova mumie byla objevena v královské skrýši v [[Dér el-Bahrí]], podle jejího výzkumu se zdá, že král zemřel ve věku zhruba 35 let<ref>Bareš - Vachala - Verner 2007, 99</ref>.<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Bareš, L. - Vachala, B. – Verner, M. 2007: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha.<br />
<br />
Harvey, S. 1998: The Cults of King Ahmose at Abydos.<br />
<br />
Maříková Vlčková, P. a kol. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha.<br />
<br />
[[Kategorie:Panovníci Střední říše]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45712Ahmose I.2017-02-27T22:38:22Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>'''Nebpehtire Ahmose''' byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše.<br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí.<br />
<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
=== Poslední egyptská pyramida a další stavby v Abydu ===<br />
<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye<ref name=":0">Harvey 1998</ref> na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem<ref>Maříková Vlčková 2009, 218-219</ref>.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory. Jedná se o doposud nejmladší doložený pyramidový komplex egyptského panovníka.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
Jihozápadně od pyramidy, zhruba v polovině vzdálenosti mezi okrajem nilského údolí a skalisky pouště, postavil Ahmose cihlovou svatyni zasvěcenou královně Tetišeri, své babičce.<br />
<br />
V prodloužení osy chrámu, pyramidy a Tetišeřiny svatyně, na samém úpatí skal, nechal Ahmose vybudovat další stavbu, která zřejmě nebyla nikdy dokončena, a měla sloužit jako kenotaf, tedy symbolický hrob. Podzemní prostory byly vytesány do skalního podloží.<br />
<br />
V blízkosti skal stála ještě další Ahmosova stavba sestávající ze dvou teras, spodní byla z cihel a horní kamenná. U jižního okraje stavby byl nalezen úkryt obsahující modely kamenných nádob a člunů a keramické nádoby.<ref name=":0" /><br />
<br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga. Někteří badatelé (např. S. Harvey) ale soudí, že místem pohřbu měl být právě Abydos. Panovníkova mumie byla objevena v královské skrýši v Dér el-Bahrí, podle jejího výzkumu se zdá, že král zemřel ve věku zhruba 35 let<ref>Bareš - Vachala - Verner 2007, 99</ref>.<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Bareš, L. - Vachala, B. – Verner, M. 2007: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha.<br />
Harvey, S. 1998: The Cults of King Ahmose at Abydos. <br />
Maříková Vlčková, P. a kol. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha.<br />
<br />
[[Kategorie:Panovníci Střední říše]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45705Ahmose I.2017-02-27T22:23:06Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>'''Ahmose I.''' byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše.<br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí.<br />
<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
=== Poslední egyptská pyramida a další stavby v Abydu ===<br />
<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye<ref name=":0">Harvey 1998</ref> na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem<ref>Maříková Vlčková 2009, 218-219</ref>.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory. Jedná se o doposud nejmladší doložený pyramidový komplex egyptského panovníka.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
Jihozápadně od pyramidy, zhruba v polovině vzdálenosti mezi okrajem nilského údolí a skalisky pouště, postavil Ahmose cihlovou svatyni zasvěcenou královně Tetišeri, své babičce.<br />
<br />
V prodloužení osy chrámu, pyramidy a Tetišeřiny svatyně, na samém úpatí skal, nechal Ahmose vybudovat další stavbu, která zřejmě nebyla nikdy dokončena, a měla sloužit jako kenotaf, tedy symbolický hrob. Podzemní prostory byly vytesány do skalního podloží.<br />
<br />
V blízkosti skal stála ještě další Ahmosova stavba sestávající ze dvou teras, spodní byla z cihel a horní kamenná. U jižního okraje stavby byl nalezen úkryt obsahující modely kamenných nádob a člunů a keramické nádoby.<ref name=":0" /><br />
<br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga.<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
Harvey, S. 1998: The Cults of King Ahmose at Abydos. <br />
<br />
Maříková Vlčková, P. a kol. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha.</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45704Ahmose I.2017-02-27T22:04:23Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>'''Ahmose I.''' byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše.<br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
* <br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí.<br />
<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
=== Kenotaf v Abydu ===<br />
<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga.</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45703Ahmose I.2017-02-27T22:02:49Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>Ahmose I. byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše.<br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
* <br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí.<br />
<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
=== Kenotaf v Abydu ===<br />
<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga.</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45702Ahmose I.2017-02-27T22:01:41Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>Ahmose I. byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše.<br />
<br />
* otec: [[Sekenenre Tao]] (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: [[Ahmose Nefertari]], později zbožštěna<br />
* <br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra [[Kamose|Kamoseho]] v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní [[Tell el-Daba’a]]), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v [[El-Káb|El-Kábu]] popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v [[Abydos|Abydu]].<br />
<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu [[Buhén|Buhénu]] a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí.<br />
<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
=== <br><br />
Kenotaf v Abydu ===<br />
V jižní části [[Abydos|Abydu]], na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem.<br />
<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory.<br />
<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře [[Ahmose Nefertari]] a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga.</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ahmose_I.&diff=45701Ahmose I.2017-02-27T21:54:08Z<p>Dorotea.Wollnerova: Založena nová stránka s textem „Ahmose I. byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše. * otec: Sekenenre Tao (II.) * matka: Ahhotep I. * manželka: Ahmose Nefertari, později …“</p>
<hr />
<div>Ahmose I. byl prvním panovníkem období zvaného Nová říše.<br />
<br />
* otec: Sekenenre Tao (II.)<br />
* matka: Ahhotep I.<br />
* manželka: Ahmose Nefertari, později zbožštěna<br />
<br />
Panovník Ahmose nastoupil na trůn po smrti svého bratra Kamoseho v době, kdy byl Egypt decentralizován a jeho severní část ovládali panovníci 15. dynastie asijského původu, tzv. Hyksósové. V 11. roce své vlády podnikl výpravu do Avaridy (dnešní Tell el-Daba’a), kde (na rozdíl od neúspěšné výpravy svého bratra) definitivně porazil Hyksósy. Poté pokračoval dále do Palestiny, kde po tříletém obléhání vyvrátil poslední hyksóský opěrný bod Šaruhén poblíž Gazy.<br />
O válečném tažení máme několikero dokladů. Životopis vojevůdce Ahmoseho, syna Abany, v jeho hrobce v El-Kábu popisuje řadu bojů v Avaridě, ty jsou potvrzeny i archeologickými doklady z této lokality, kde je jasně patrný zlom mezi poslední hyksóskou vrstvou a vrstvou z 18. dynastie, bylo zničeno staré opevnění a palác a nahrazeno novými. Popis událostí nalezneme také na fragmentech reliéfů z Ahmosova chrámu v Abydu.<br />
Ahmose se ovšem nesoustředil jen na oblast Syropalestiny. Během dvou výprav obnovil kontrolu Buhénu a nastolil egyptskou vládu v Dolní Núbii, kde zavedl titul „královský syn z Kuše“. V této době se také rozvíjely vztahy s egejskou oblastí.<br />
Během své vlády také pracoval na několika stavebních projektech. Ve 22. roce své vlády obnovil práci ve vápencových lomech v Tuře a brzy poté otevřel i nové lomy v Maasaře.<br />
<br />
<br />
Kenotaf v Abydu<br />
V jižní části Abydu, na přechodu mezi úrodným údolím a pouští, byly roku 1899 Arthurem Macem objeveny zbytky pyramidy a chrámu patřící Ahmosemu I. K poznání stavby přispěly ale zejména výzkumy chrámu Stephena Harveye na konci 20. stol., kterému se podařilo odkrýt více než 3000 zlomků reliéfů, na kterých byly často zachovány zbytky původní polychromie. Mezi nejvýznamnější scény patří ty, které vyobrazují bitevní scény, které můžeme na základě konkrétních výjevů a nápisů identifikovat jako vojenský střet mezi egyptskou armádou a hyksóským vojskem.<br />
Ze samotné pyramidy dnes zbyly pouze rozvaliny, které se tyčí do výšky 10 m. Původní výška byla ale necelých 50 m. Doposud se v pyramidě nepodařilo odkrýt žádné vnitřní ani podzemní prostory.<br />
Celý komplex ještě doplňoval chrám, zasvěcený zřejmě králově sestře Ahmose-Nefertari a další tři stavby, ne zcela jasně interpretované.<br />
<br />
<br />
Místo pohřbu Ahmose I. není zcela zřejmé. Můžeme se ale domnívat, že (stejně jako jeho předchůdci ze 17. dynastie), si nechal postavit svou hrobku na západním břehu Théb, na lokalitě Dra Abú en-Naga.</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Sakk%C3%A1ra_-_Serapeum&diff=44347Sakkára - Serapeum2017-02-07T23:41:01Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>Serapeum se nachází v Sakkáře severně od Džoserova pyramidového komplexu. Bylo objeveno roku 1851 francouzským egyptologem Augustem Mariettem. Toto podzemní '''pohřebiště býků Ápidů''', posvátných zvířat boha [[Ptah|Ptaha]], hrálo důležitou roli v náboženském životě nejen pro Memfidu, ale i celý Egypt a většinu helénistického světa. Název Serapeum je odvozen od pořečtěné formy egyptského Usirhapi, tedy [[Hapi]], který splynul s bohem mrtvých [[Usir|Usirem]], tedy mrtvý posvátný býk <ref name=":0">Verner - Bareš - Vachala 2007, 426. </ref>.<br />
<br />
== Historie ==<br />
<br />
[[File:planek_serapea.jpg|thumb|upright 1.5|Plánek Serapea<ref name=":1">http://wikimapia.org/10300592/Serapeum-of-Saqqara</ref>]]<br />
Bylo založeno [[Amenhotep III.|Amenhotepem III.]], panovníkem 18. dynastie, a fungovalo od té doby po celé dějiny starověkého Egypta. Podzemní pohřební komory mají tři fáze <ref name=":3">Bard 2007, 869-874.</ref>. Během nejstarší z nich byli býci ukládáni v dřevěných rakvích jako jednotlivé pohřby, teprve v 55. roce vlády [[Ramesse II.]] byla založena společná hrobka, známá dnes jako Malá galerie. Šlo o podzemní chodbu s vysekávanými nikami, které obsahovaly dřevěné sarkofágy. Býci zde byli pohřbíváni až do 26. dynastie, z neklidných dob 21. a 22. dynastie zde ale nemáme doložený žádný pohřeb. V 52. roce vlády panovníka [[Psammetik I.|Psammetika I.]], tj. roku 612 př. Kr., byla uvedena do provozu tzv. Velká galerie. V ní bylo vyhloubeno celkem 28 pohřebních nik, 24 z nich obsahovalo granitový nebo bazaltový sarkofág. Všechny byly už ve starověku otevřeny a jejich obsah zničen. Na základě dochovaných stél je možné soudit, že Serapeum fungovalo až do konce ptolemaiského období<ref name=":3" />.<br />
<br />
== Nadzemní část ==<br />
K podzemním katakombám patřila i nadzemní část, která sestávala ze zádušně-kultovního chrámového komplexu a možná i paláce. Za [[Nektanebo I.|Nektaneba I.]] a [[Nektanebo II.|II.]] (30. dynastie) byl postaven nový chrám v okrsku u vchodu do podzemí, dnes známý jako Ka-Kome. Ve východním vstupu do okrsku se nacházel pylon vztyčený [[Nektanebo II.|Nektanebem II.]] střežený dvěma vápencovými lvy. Od chrámu vedl dromos, podél něhož byly postaveny sochy, např. Dionýsos na lvu nebo Dionýsos na Kerberovi. Zobrazení Dionýsa vyjadřuje evropskou identifikaci kultu [[Usir|Usira]] (spojeného s Apidem) s Dionýsovskými mystérii, jak to zaznamenává Hérodotos.<br />
Na konci dromu na jižní straně, odkryl Mariette půlkruh z 11 sedících soch řeckých básníků a filozofů (Homer, Pindaros, Pythagoras aj.), který vznikl za Ptolemaiovců <ref name=":3" />.<br />
<br />
K Serapeu vedla od města cesta, podél níž stálo množství sfing postavených během 30. dynastie a objevených A. Mariettem.<br />
<br />
== Reference ==<br />
<references /><br />
<br />
== Literatura ==<br />
Bard, K. A. 2007: An Introduction to the Archaeology of Ancient Egypt. Malden – Oxford – Victoria, 869-874.<br /><br />
<br />
Dodson, A. 2000: The Eighteenth Century discovery of the Serapeum. In: KMT, 11(3), 48-53.<br /><br />
<br />
Malek, J. 1983: Who Was the First to Identify the Saqqara Serapeum? In: Chronique d'Egypte Bruxelles, 58(115-116), 65-72.<br /><br />
<br />
Marković, N. 2015. The cult of the sacred bull Apis: history of study. In: Tomorad, M. (ed.): A history of research into Ancient Egyptian culture conducted in southeast Europe. Oxford, 135-144.<br /><br />
<br />
Verner, M. – Bareš, L. – Vachala, B. 2007: Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha.<br /><br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Sakk%C3%A1ra_-_Serapeum&diff=44346Sakkára - Serapeum2017-02-07T23:38:42Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>Serapeum se nachází v Sakkáře severně od Džoserova pyramidového komplexu. Bylo objeveno roku 1851 francouzským egyptologem Augustem Mariettem. Toto podzemní pohřebiště býků Ápidů, posvátných zvířat boha [[Ptah|Ptaha]], hrálo důležitou roli v náboženském životě nejen pro Memfidu, ale i celý Egypt a většinu helénistického světa. Název Serapeum je odvozen od pořečtěné formy egyptského Usirhapi, tedy [[Hapi]], který splynul s bohem mrtvých [[Usir|Usirem]], tedy mrtvý posvátný býk <ref name=":0">Verner - Bareš - Vachala 2007, 426. </ref>.<br />
<br />
== Historie ==<br />
<br />
[[File:planek_serapea.jpg|thumb|upright 1.5|Plánek Serapea<ref name=":1">http://wikimapia.org/10300592/Serapeum-of-Saqqara</ref>]]<br />
Bylo založeno [[Amenhotep III.|Amenhotepem III.]], panovníkem 18. dynastie, a fungovalo od té doby po celé dějiny starověkého Egypta. Podzemní pohřební komory mají tři fáze <ref name=":3">Bard 2007, 869-874.</ref>. Během nejstarší z nich byli býci ukládáni v dřevěných rakvích jako jednotlivé pohřby, teprve v 55. roce vlády [[Ramesse II.]] byla založena společná hrobka, známá dnes jako Malá galerie. Šlo o podzemní chodbu s vysekávanými nikami, které obsahovaly dřevěné sarkofágy. Býci zde byli pohřbíváni až do 26. dynastie, z neklidných dob 21. a 22. dynastie zde ale nemáme doložený žádný pohřeb. V 52. roce vlády panovníka [[Psammetik I.|Psammetika I.]], tj. roku 612 př. Kr., byla uvedena do provozu tzv. Velká galerie. V ní bylo vyhloubeno celkem 28 pohřebních nik, 24 z nich obsahovalo granitový nebo bazaltový sarkofág. Všechny byly už ve starověku otevřeny a jejich obsah zničen. Na základě dochovaných stél je možné soudit, že Serapeum fungovalo až do konce ptolemaiského období<ref name=":3" />.<br />
<br />
== Nadzemní část ==<br />
K podzemním katakombám patřila i nadzemní část, která sestávala ze zádušně-kultovního chrámového komplexu a možná i paláce. Za [[Nektanebo I.|Nektaneba I.]] a [[Nektanebo II.|II.]] (30. dynastie) byl postaven nový chrám v okrsku u vchodu do podzemí, dnes známý jako Ka-Kome. Ve východním vstupu do okrsku se nacházel pylon vztyčený [[Nektanebo II.|Nektanebem II.]] střežený dvěma vápencovými lvy. Od chrámu vedl dromos, podél něhož byly postaveny sochy, např. Dionýsos na lvu nebo Dionýsos na Kerberovi. Zobrazení Dionýsa vyjadřuje evropskou identifikaci kultu [[Usir|Usira]] (spojeného s Apidem) s Dionýsovskými mystérii, jak to zaznamenává Hérodotos.<br />
Na konci dromu na jižní straně, odkryl Mariette půlkruh z 11 sedících soch řeckých básníků a filozofů (Homer, Pindaros, Pythagoras aj.), který vznikl za Ptolemaiovců <ref name=":3" />.<br />
<br />
K Serapeu vedla od města cesta, podél níž stálo množství sfing postavených během 30. dynastie a objevených A. Mariettem.<br />
<br />
== Reference ==<br />
<references /><br />
<br />
== Literatura ==<br />
Bard, K. A. 2007: An Introduction to the Archaeology of Ancient Egypt. Malden – Oxford – Victoria, 869-874.<br /><br />
<br />
Dodson, A. 2000: The Eighteenth Century discovery of the Serapeum. In: KMT, 11(3), 48-53.<br /><br />
<br />
Malek, J. 1983: Who Was the First to Identify the Saqqara Serapeum? In: Chronique d'Egypte Bruxelles, 58(115-116), 65-72.<br /><br />
<br />
Marković, N. 2015. The cult of the sacred bull Apis: history of study. In: Tomorad, M. (ed.): A history of research into Ancient Egyptian culture conducted in southeast Europe. Oxford, 135-144.<br /><br />
<br />
Verner, M. – Bareš, L. – Vachala, B. 2007: Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha.<br /><br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Sakk%C3%A1ra_-_Serapeum&diff=44345Sakkára - Serapeum2017-02-07T23:38:06Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>Serapeum se nachází v Sakkáře severně od Džoserova pyramidového komplexu. Bylo objeveno roku 1851 francouzským egyptologem Augustem Mariettem. Toto podzemní pohřebiště býků Ápidů, posvátných zvířat boha [[Ptah|Ptaha]], hrálo důležitou roli v náboženském životě nejen pro Memfidu, ale i celý Egypt a většinu helénistického světa. Název Serapeum je odvozen od pořečtěné formy egyptského Usirhapi, tedy [[Hapi]], který splynul s bohem mrtvých [[Usir|Usirem]], tedy mrtvý posvátný býk <ref name=":0">Verner - Bareš - Vachala 2007, 426. </ref>.<br />
<br />
== Historie ==<br />
<br />
[[File:planek_serapea.jpg|thumb|upright 1.5|Plánek Serapea<ref name=":0">http://wikimapia.org/10300592/Serapeum-of-Saqqara</ref>]]<br />
Bylo založeno [[Amenhotep III.|Amenhotepem III.]], panovníkem 18. dynastie, a fungovalo od té doby po celé dějiny starověkého Egypta. Podzemní pohřební komory mají tři fáze <ref name=":3">Bard 2007, 869-874.</ref>. Během nejstarší z nich byli býci ukládáni v dřevěných rakvích jako jednotlivé pohřby, teprve v 55. roce vlády [[Ramesse II.]] byla založena společná hrobka, známá dnes jako Malá galerie. Šlo o podzemní chodbu s vysekávanými nikami, které obsahovaly dřevěné sarkofágy. Býci zde byli pohřbíváni až do 26. dynastie, z neklidných dob 21. a 22. dynastie zde ale nemáme doložený žádný pohřeb. V 52. roce vlády panovníka [[Psammetik I.|Psammetika I.]], tj. roku 612 př. Kr., byla uvedena do provozu tzv. Velká galerie. V ní bylo vyhloubeno celkem 28 pohřebních nik, 24 z nich obsahovalo granitový nebo bazaltový sarkofág. Všechny byly už ve starověku otevřeny a jejich obsah zničen. Na základě dochovaných stél je možné soudit, že Serapeum fungovalo až do konce ptolemaiského období<ref name=":3" />.<br />
<br />
== Nadzemní část ==<br />
K podzemním katakombám patřila i nadzemní část, která sestávala ze zádušně-kultovního chrámového komplexu a možná i paláce. Za [[Nektanebo I.|Nektaneba I.]] a [[Nektanebo II.|II.]] (30. dynastie) byl postaven nový chrám v okrsku u vchodu do podzemí, dnes známý jako Ka-Kome. Ve východním vstupu do okrsku se nacházel pylon vztyčený [[Nektanebo II.|Nektanebem II.]] střežený dvěma vápencovými lvy. Od chrámu vedl dromos, podél něhož byly postaveny sochy, např. Dionýsos na lvu nebo Dionýsos na Kerberovi. Zobrazení Dionýsa vyjadřuje evropskou identifikaci kultu [[Usir|Usira]] (spojeného s Apidem) s Dionýsovskými mystérii, jak to zaznamenává Hérodotos.<br />
Na konci dromu na jižní straně, odkryl Mariette půlkruh z 11 sedících soch řeckých básníků a filozofů (Homer, Pindaros, Pythagoras aj.), který vznikl za Ptolemaiovců <ref name=":3" />.<br />
<br />
K Serapeu vedla od města cesta, podél níž stálo množství sfing postavených během 30. dynastie a objevených A. Mariettem.<br />
<br />
== Reference ==<br />
<references /><br />
<br />
== Literatura ==<br />
Bard, K. A. 2007: An Introduction to the Archaeology of Ancient Egypt. Malden – Oxford – Victoria, 869-874.<br /><br />
<br />
Dodson, A. 2000: The Eighteenth Century discovery of the Serapeum. In: KMT, 11(3), 48-53.<br /><br />
<br />
Malek, J. 1983: Who Was the First to Identify the Saqqara Serapeum? In: Chronique d'Egypte Bruxelles, 58(115-116), 65-72.<br /><br />
<br />
Marković, N. 2015. The cult of the sacred bull Apis: history of study. In: Tomorad, M. (ed.): A history of research into Ancient Egyptian culture conducted in southeast Europe. Oxford, 135-144.<br /><br />
<br />
Verner, M. – Bareš, L. – Vachala, B. 2007: Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha.<br /><br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Sakk%C3%A1ra_-_Serapeum&diff=44344Sakkára - Serapeum2017-02-07T23:37:23Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>Serapeum se nachází v Sakkáře severně od Džoserova pyramidového komplexu. Bylo objeveno roku 1851 francouzským egyptologem Augustem Mariettem. Toto podzemní pohřebiště býků Ápidů, posvátných zvířat boha [[Ptah|Ptaha]], hrálo důležitou roli v náboženském životě nejen pro Memfidu, ale i celý Egypt a většinu helénistického světa. Název Serapeum je odvozen od pořečtěné formy egyptského Usirhapi, tedy [[Hapi]], který splynul s bohem mrtvých [[Usir|Usirem]], tedy mrtvý posvátný býk <ref name=":0">Verner - Bareš - Vachala 2007, 426. </ref>.<br />
<br />
== Historie ==<br />
<br />
[[File:planek_serapea.jpg|thumb|upright 1.5|Plánek Serapea<ref name=":0">http://wikimapia.org/10300592/Serapeum-of-Saqqara</ref>]]<br />
Bylo založeno [[Amenhotep III.|Amenhotepem III.]], panovníkem 18. dynastie, a fungovalo od té doby po celé dějiny starověkého Egypta. Podzemní pohřební komory mají tři fáze <ref name=":2">Bard 2007, 869-874.</ref>. Během nejstarší z nich byli býci ukládáni v dřevěných rakvích jako jednotlivé pohřby, teprve v 55. roce vlády [[Ramesse II.]] byla založena společná hrobka, známá dnes jako Malá galerie. Šlo o podzemní chodbu s vysekávanými nikami, které obsahovaly dřevěné sarkofágy. Býci zde byli pohřbíváni až do 26. dynastie, z neklidných dob 21. a 22. dynastie zde ale nemáme doložený žádný pohřeb. V 52. roce vlády panovníka [[Psammetik I.|Psammetika I.]], tj. roku 612 př. Kr., byla uvedena do provozu tzv. Velká galerie. V ní bylo vyhloubeno celkem 28 pohřebních nik, 24 z nich obsahovalo granitový nebo bazaltový sarkofág. Všechny byly už ve starověku otevřeny a jejich obsah zničen. Na základě dochovaných stél je možné soudit, že Serapeum fungovalo až do konce ptolemaiského období<ref name=":2" />.<br />
<br />
== Nadzemní část ==<br />
K podzemním katakombám patřila i nadzemní část, která sestávala ze zádušně-kultovního chrámového komplexu a možná i paláce. Za [[Nektanebo I.|Nektaneba I.]] a [[Nektanebo II.|II.]] (30. dynastie) byl postaven nový chrám v okrsku u vchodu do podzemí, dnes známý jako Ka-Kome. Ve východním vstupu do okrsku se nacházel pylon vztyčený [[Nektanebo II.|Nektanebem II.]] střežený dvěma vápencovými lvy. Od chrámu vedl dromos, podél něhož byly postaveny sochy, např. Dionýsos na lvu nebo Dionýsos na Kerberovi. Zobrazení Dionýsa vyjadřuje evropskou identifikaci kultu [[Usir|Usira]] (spojeného s Apidem) s Dionýsovskými mystérii, jak to zaznamenává Hérodotos.<br />
Na konci dromu na jižní straně, odkryl Mariette půlkruh z 11 sedících soch řeckých básníků a filozofů (Homer, Pindaros, Pythagoras aj.), který vznikl za Ptolemaiovců <ref name=":2" />.<br />
<br />
K Serapeu vedla od města cesta, podél níž stálo množství sfing postavených během 30. dynastie a objevených A. Mariettem.<br />
<br />
== Reference ==<br />
<references /><br />
<br />
== Literatura ==<br />
Bard, K. A. 2007: An Introduction to the Archaeology of Ancient Egypt. Malden – Oxford – Victoria, 869-874.<br /><br />
<br />
Dodson, A. 2000: The Eighteenth Century discovery of the Serapeum. In: KMT, 11(3), 48-53.<br /><br />
<br />
Malek, J. 1983: Who Was the First to Identify the Saqqara Serapeum? In: Chronique d'Egypte Bruxelles, 58(115-116), 65-72.<br /><br />
<br />
Marković, N. 2015. The cult of the sacred bull Apis: history of study. In: Tomorad, M. (ed.): A history of research into Ancient Egyptian culture conducted in southeast Europe. Oxford, 135-144.<br /><br />
<br />
Verner, M. – Bareš, L. – Vachala, B. 2007: Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha.<br /><br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Sakk%C3%A1ra_-_Serapeum&diff=44343Sakkára - Serapeum2017-02-07T23:36:24Z<p>Dorotea.Wollnerova: /* Historie */</p>
<hr />
<div>Serapeum se nachází v Sakkáře severně od Džoserova pyramidového komplexu. Bylo objeveno roku 1851 francouzským egyptologem Augustem Mariettem. Toto podzemní pohřebiště býků Ápidů, posvátných zvířat boha [[Ptah|Ptaha]], hrálo důležitou roli v náboženském životě nejen pro Memfidu, ale i celý Egypt a většinu helénistického světa. Název Serapeum je odvozen od pořečtěné formy egyptského Usirhapi, tedy [[Hapi]], který splynul s bohem mrtvých [[Usir|Usirem]], tedy mrtvý posvátný býk <ref name=":0">Verner - Bareš - Vachala 2007, 426. </ref>.<br />
<br />
== Historie ==<br />
<br />
[[File:planek_serapea.jpg|thumb|upright 1.5|Plánek Serapea<ref name=":2">http://wikimapia.org/10300592/Serapeum-of-Saqqara</ref>]]<br />
Bylo založeno [[Amenhotep III.|Amenhotepem III.]], panovníkem 18. dynastie, a fungovalo od té doby po celé dějiny starověkého Egypta. Podzemní pohřební komory mají tři fáze <ref name=":2">Bard 2007, 869-874.</ref>. Během nejstarší z nich byli býci ukládáni v dřevěných rakvích jako jednotlivé pohřby, teprve v 55. roce vlády [[Ramesse II.]] byla založena společná hrobka, známá dnes jako Malá galerie. Šlo o podzemní chodbu s vysekávanými nikami, které obsahovaly dřevěné sarkofágy. Býci zde byli pohřbíváni až do 26. dynastie, z neklidných dob 21. a 22. dynastie zde ale nemáme doložený žádný pohřeb. V 52. roce vlády panovníka [[Psammetik I.|Psammetika I.]], tj. roku 612 př. Kr., byla uvedena do provozu tzv. Velká galerie. V ní bylo vyhloubeno celkem 28 pohřebních nik, 24 z nich obsahovalo granitový nebo bazaltový sarkofág. Všechny byly už ve starověku otevřeny a jejich obsah zničen. Na základě dochovaných stél je možné soudit, že Serapeum fungovalo až do konce ptolemaiského období<ref name=":2" />.<br />
<br />
== Nadzemní část ==<br />
K podzemním katakombám patřila i nadzemní část, která sestávala ze zádušně-kultovního chrámového komplexu a možná i paláce. Za [[Nektanebo I.|Nektaneba I.]] a [[Nektanebo II.|II.]] (30. dynastie) byl postaven nový chrám v okrsku u vchodu do podzemí, dnes známý jako Ka-Kome. Ve východním vstupu do okrsku se nacházel pylon vztyčený [[Nektanebo II.|Nektanebem II.]] střežený dvěma vápencovými lvy. Od chrámu vedl dromos, podél něhož byly postaveny sochy, např. Dionýsos na lvu nebo Dionýsos na Kerberovi. Zobrazení Dionýsa vyjadřuje evropskou identifikaci kultu [[Usir|Usira]] (spojeného s Apidem) s Dionýsovskými mystérii, jak to zaznamenává Hérodotos.<br />
Na konci dromu na jižní straně, odkryl Mariette půlkruh z 11 sedících soch řeckých básníků a filozofů (Homer, Pindaros, Pythagoras aj.), který vznikl za Ptolemaiovců <ref name=":2" />.<br />
<br />
K Serapeu vedla od města cesta, podél níž stálo množství sfing postavených během 30. dynastie a objevených A. Mariettem.<br />
<br />
== Reference ==<br />
<references /><br />
<br />
== Literatura ==<br />
Bard, K. A. 2007: An Introduction to the Archaeology of Ancient Egypt. Malden – Oxford – Victoria, 869-874.<br /><br />
<br />
Dodson, A. 2000: The Eighteenth Century discovery of the Serapeum. In: KMT, 11(3), 48-53.<br /><br />
<br />
Malek, J. 1983: Who Was the First to Identify the Saqqara Serapeum? In: Chronique d'Egypte Bruxelles, 58(115-116), 65-72.<br /><br />
<br />
Marković, N. 2015. The cult of the sacred bull Apis: history of study. In: Tomorad, M. (ed.): A history of research into Ancient Egyptian culture conducted in southeast Europe. Oxford, 135-144.<br /><br />
<br />
Verner, M. – Bareš, L. – Vachala, B. 2007: Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha.<br /><br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Sakk%C3%A1ra_-_Serapeum&diff=44342Sakkára - Serapeum2017-02-07T23:32:43Z<p>Dorotea.Wollnerova: /* Historie */</p>
<hr />
<div>Serapeum se nachází v Sakkáře severně od Džoserova pyramidového komplexu. Bylo objeveno roku 1851 francouzským egyptologem Augustem Mariettem. Toto podzemní pohřebiště býků Ápidů, posvátných zvířat boha [[Ptah|Ptaha]], hrálo důležitou roli v náboženském životě nejen pro Memfidu, ale i celý Egypt a většinu helénistického světa. Název Serapeum je odvozen od pořečtěné formy egyptského Usirhapi, tedy [[Hapi]], který splynul s bohem mrtvých [[Usir|Usirem]], tedy mrtvý posvátný býk <ref name=":0">Verner - Bareš - Vachala 2007, 426. </ref>.<br />
<br />
== Historie ==<br />
<br />
[[File:planek_serapea.jpg|400px|Plánek Serapea]]<br />
Bylo založeno [[Amenhotep III.|Amenhotepem III.]], panovníkem 18. dynastie, a fungovalo od té doby po celé dějiny starověkého Egypta. Podzemní pohřební komory mají tři fáze <ref name=":2">Bard 2007, 869-874.</ref>. Během nejstarší z nich byli býci ukládáni v dřevěných rakvích jako jednotlivé pohřby, teprve v 55. roce vlády [[Ramesse II.]] byla založena společná hrobka, známá dnes jako Malá galerie. Šlo o podzemní chodbu s vysekávanými nikami, které obsahovaly dřevěné sarkofágy. Býci zde byli pohřbíváni až do 26. dynastie, z neklidných dob 21. a 22. dynastie zde ale nemáme doložený žádný pohřeb. V 52. roce vlády panovníka [[Psammetik I.|Psammetika I.]], tj. roku 612 př. Kr., byla uvedena do provozu tzv. Velká galerie. V ní bylo vyhloubeno celkem 28 pohřebních nik, 24 z nich obsahovalo granitový nebo bazaltový sarkofág. Všechny byly už ve starověku otevřeny a jejich obsah zničen. Na základě dochovaných stél je možné soudit, že Serapeum fungovalo až do konce ptolemaiského období<ref name=":2" />.<br />
<br />
== Nadzemní část ==<br />
K podzemním katakombám patřila i nadzemní část, která sestávala ze zádušně-kultovního chrámového komplexu a možná i paláce. Za [[Nektanebo I.|Nektaneba I.]] a [[Nektanebo II.|II.]] (30. dynastie) byl postaven nový chrám v okrsku u vchodu do podzemí, dnes známý jako Ka-Kome. Ve východním vstupu do okrsku se nacházel pylon vztyčený [[Nektanebo II.|Nektanebem II.]] střežený dvěma vápencovými lvy. Od chrámu vedl dromos, podél něhož byly postaveny sochy, např. Dionýsos na lvu nebo Dionýsos na Kerberovi. Zobrazení Dionýsa vyjadřuje evropskou identifikaci kultu [[Usir|Usira]] (spojeného s Apidem) s Dionýsovskými mystérii, jak to zaznamenává Hérodotos.<br />
Na konci dromu na jižní straně, odkryl Mariette půlkruh z 11 sedících soch řeckých básníků a filozofů (Homer, Pindaros, Pythagoras aj.), který vznikl za Ptolemaiovců <ref name=":2" />.<br />
<br />
K Serapeu vedla od města cesta, podél níž stálo množství sfing postavených během 30. dynastie a objevených A. Mariettem.<br />
<br />
== Reference ==<br />
<references /><br />
<br />
== Literatura ==<br />
Bard, K. A. 2007: An Introduction to the Archaeology of Ancient Egypt. Malden – Oxford – Victoria, 869-874.<br /><br />
<br />
Dodson, A. 2000: The Eighteenth Century discovery of the Serapeum. In: KMT, 11(3), 48-53.<br /><br />
<br />
Malek, J. 1983: Who Was the First to Identify the Saqqara Serapeum? In: Chronique d'Egypte Bruxelles, 58(115-116), 65-72.<br /><br />
<br />
Marković, N. 2015. The cult of the sacred bull Apis: history of study. In: Tomorad, M. (ed.): A history of research into Ancient Egyptian culture conducted in southeast Europe. Oxford, 135-144.<br /><br />
<br />
Verner, M. – Bareš, L. – Vachala, B. 2007: Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha.<br /><br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Planek_serapea.jpg&diff=44341Soubor:Planek serapea.jpg2017-02-07T23:31:36Z<p>Dorotea.Wollnerova: MsUpload</p>
<hr />
<div>MsUpload</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Sakk%C3%A1ra_-_Serapeum&diff=44340Sakkára - Serapeum2017-02-07T23:23:05Z<p>Dorotea.Wollnerova: /* Literatura */</p>
<hr />
<div>Serapeum se nachází v Sakkáře severně od Džoserova pyramidového komplexu. Bylo objeveno roku 1851 francouzským egyptologem Augustem Mariettem. Toto podzemní pohřebiště býků Ápidů, posvátných zvířat boha [[Ptah|Ptaha]], hrálo důležitou roli v náboženském životě nejen pro Memfidu, ale i celý Egypt a většinu helénistického světa. Název Serapeum je odvozen od pořečtěné formy egyptského Usirhapi, tedy [[Hapi]], který splynul s bohem mrtvých [[Usir|Usirem]], tedy mrtvý posvátný býk <ref name=":0">Verner - Bareš - Vachala 2007, 426. </ref>.<br />
<br />
== Historie ==<br />
Bylo založeno [[Amenhotep III.|Amenhotepem III.]], panovníkem 18. dynastie, a fungovalo od té doby po celé dějiny starověkého Egypta. Podzemní pohřební komory mají tři fáze <ref name=":2">Bard 2007, 869-874.</ref>. Během nejstarší z nich byli býci ukládáni v dřevěných rakvích jako jednotlivé pohřby, teprve v 55. roce vlády [[Ramesse II.]] byla založena společná hrobka, známá dnes jako Malá galerie. Šlo o podzemní chodbu s vysekávanými nikami, které obsahovaly dřevěné sarkofágy. Býci zde byli pohřbíváni až do 26. dynastie, z neklidných dob 21. a 22. dynastie zde ale nemáme doložený žádný pohřeb. V 52. roce vlády panovníka [[Psammetik I.|Psammetika I.]], tj. roku 612 př. Kr., byla uvedena do provozu tzv. Velká galerie. V ní bylo vyhloubeno celkem 28 pohřebních nik, 24 z nich obsahovalo granitový nebo bazaltový sarkofág. Všechny byly už ve starověku otevřeny a jejich obsah zničen. Na základě dochovaných stél je možné soudit, že Serapeum fungovalo až do konce ptolemaiského období<ref name=":2" />.<br />
<br />
== Nadzemní část ==<br />
K podzemním katakombám patřila i nadzemní část, která sestávala ze zádušně-kultovního chrámového komplexu a možná i paláce. Za [[Nektanebo I.|Nektaneba I.]] a [[Nektanebo II.|II.]] (30. dynastie) byl postaven nový chrám v okrsku u vchodu do podzemí, dnes známý jako Ka-Kome. Ve východním vstupu do okrsku se nacházel pylon vztyčený [[Nektanebo II.|Nektanebem II.]] střežený dvěma vápencovými lvy. Od chrámu vedl dromos, podél něhož byly postaveny sochy, např. Dionýsos na lvu nebo Dionýsos na Kerberovi. Zobrazení Dionýsa vyjadřuje evropskou identifikaci kultu [[Usir|Usira]] (spojeného s Apidem) s Dionýsovskými mystérii, jak to zaznamenává Hérodotos.<br />
Na konci dromu na jižní straně, odkryl Mariette půlkruh z 11 sedících soch řeckých básníků a filozofů (Homer, Pindaros, Pythagoras aj.), který vznikl za Ptolemaiovců <ref name=":2" />.<br />
<br />
K Serapeu vedla od města cesta, podél níž stálo množství sfing postavených během 30. dynastie a objevených A. Mariettem.<br />
<br />
== Reference ==<br />
<references /><br />
<br />
== Literatura ==<br />
Bard, K. A. 2007: An Introduction to the Archaeology of Ancient Egypt. Malden – Oxford – Victoria, 869-874.<br /><br />
<br />
Dodson, A. 2000: The Eighteenth Century discovery of the Serapeum. In: KMT, 11(3), 48-53.<br /><br />
<br />
Malek, J. 1983: Who Was the First to Identify the Saqqara Serapeum? In: Chronique d'Egypte Bruxelles, 58(115-116), 65-72.<br /><br />
<br />
Marković, N. 2015. The cult of the sacred bull Apis: history of study. In: Tomorad, M. (ed.): A history of research into Ancient Egyptian culture conducted in southeast Europe. Oxford, 135-144.<br /><br />
<br />
Verner, M. – Bareš, L. – Vachala, B. 2007: Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha.<br /><br />
<br />
<br />
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Sakk%C3%A1ra_-_Serapeum&diff=44339Sakkára - Serapeum2017-02-07T23:21:09Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>Serapeum se nachází v Sakkáře severně od Džoserova pyramidového komplexu. Bylo objeveno roku 1851 francouzským egyptologem Augustem Mariettem. Toto podzemní pohřebiště býků Ápidů, posvátných zvířat boha [[Ptah|Ptaha]], hrálo důležitou roli v náboženském životě nejen pro Memfidu, ale i celý Egypt a většinu helénistického světa. Název Serapeum je odvozen od pořečtěné formy egyptského Usirhapi, tedy [[Hapi]], který splynul s bohem mrtvých [[Usir|Usirem]], tedy mrtvý posvátný býk <ref name=":0">Verner - Bareš - Vachala 2007, 426. </ref>.<br />
<br />
== Historie ==<br />
Bylo založeno [[Amenhotep III.|Amenhotepem III.]], panovníkem 18. dynastie, a fungovalo od té doby po celé dějiny starověkého Egypta. Podzemní pohřební komory mají tři fáze <ref name=":2">Bard 2007, 869-874.</ref>. Během nejstarší z nich byli býci ukládáni v dřevěných rakvích jako jednotlivé pohřby, teprve v 55. roce vlády [[Ramesse II.]] byla založena společná hrobka, známá dnes jako Malá galerie. Šlo o podzemní chodbu s vysekávanými nikami, které obsahovaly dřevěné sarkofágy. Býci zde byli pohřbíváni až do 26. dynastie, z neklidných dob 21. a 22. dynastie zde ale nemáme doložený žádný pohřeb. V 52. roce vlády panovníka [[Psammetik I.|Psammetika I.]], tj. roku 612 př. Kr., byla uvedena do provozu tzv. Velká galerie. V ní bylo vyhloubeno celkem 28 pohřebních nik, 24 z nich obsahovalo granitový nebo bazaltový sarkofág. Všechny byly už ve starověku otevřeny a jejich obsah zničen. Na základě dochovaných stél je možné soudit, že Serapeum fungovalo až do konce ptolemaiského období<ref name=":2" />.<br />
<br />
== Nadzemní část ==<br />
K podzemním katakombám patřila i nadzemní část, která sestávala ze zádušně-kultovního chrámového komplexu a možná i paláce. Za [[Nektanebo I.|Nektaneba I.]] a [[Nektanebo II.|II.]] (30. dynastie) byl postaven nový chrám v okrsku u vchodu do podzemí, dnes známý jako Ka-Kome. Ve východním vstupu do okrsku se nacházel pylon vztyčený [[Nektanebo II.|Nektanebem II.]] střežený dvěma vápencovými lvy. Od chrámu vedl dromos, podél něhož byly postaveny sochy, např. Dionýsos na lvu nebo Dionýsos na Kerberovi. Zobrazení Dionýsa vyjadřuje evropskou identifikaci kultu [[Usir|Usira]] (spojeného s Apidem) s Dionýsovskými mystérii, jak to zaznamenává Hérodotos.<br />
Na konci dromu na jižní straně, odkryl Mariette půlkruh z 11 sedících soch řeckých básníků a filozofů (Homer, Pindaros, Pythagoras aj.), který vznikl za Ptolemaiovců <ref name=":2" />.<br />
<br />
K Serapeu vedla od města cesta, podél níž stálo množství sfing postavených během 30. dynastie a objevených A. Mariettem.<br />
<br />
== Reference ==<br />
<references /><br />
<br />
== Literatura ==<br />
Bard, K. A. 2007: An Introduction to the Archaeology of Ancient Egypt. Malden – Oxford – Victoria, 869-874.<br />
Dodson, A. 2000: The Eighteenth Century discovery of the Serapeum. In: KMT, 11(3), 48-53.<br />
Malek, J. 1983: Who Was the First to Identify the Saqqara Serapeum? In: Chronique d'Egypte Bruxelles, 58(115-116), 65-72.<br />
Marković, N. 2015. The cult of the sacred bull Apis: history of study. In: Tomorad, M. (ed.): A history of research into Ancient Egyptian culture conducted in southeast Europe. Oxford, 135-144.<br />
Verner, M. – Bareš, L. – Vachala, B. 2007: Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha.<br />
<br />
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Sakk%C3%A1ra_-_Serapeum&diff=44338Sakkára - Serapeum2017-02-07T23:19:28Z<p>Dorotea.Wollnerova: Založena nová stránka s textem „Serapeum se nachází v Sakkáře severně od Džoserova pyramidového komplexu. Bylo objeveno roku 1851 francouzským egyptologem Augustem Mariettem. Toto…“</p>
<hr />
<div>Serapeum se nachází v Sakkáře severně od Džoserova pyramidového komplexu. Bylo objeveno roku 1851 francouzským egyptologem Augustem Mariettem. Toto podzemní pohřebiště býků Ápidů, posvátných zvířat boha [[Ptah|Ptaha]], hrálo důležitou roli v náboženském životě nejen pro Memfidu, ale i celý Egypt a většinu helénistického světa. Název Serapeum je odvozen od pořečtěné formy egyptského Usirhapi, tedy [[Hapi]], který splynul s bohem mrtvých [[Usir|Usirem]], tedy mrtvý posvátný býk <ref name=":0">Verner - Bareš - Vachala 2007, 426. </ref>.<br />
<br />
== Historie ==<br />
Bylo založeno [[Amenhotep III.|Amenhotepem III.]], panovníkem 18. dynastie, a fungovalo od té doby po celé dějiny starověkého Egypta. Podzemní pohřební komory mají tři fáze <ref name=":0">Bard 2007, 869-874.</ref>. Během nejstarší z nich byli býci ukládáni v dřevěných rakvích jako jednotlivé pohřby, teprve v 55. roce vlády [[Ramesse II.]] byla založena společná hrobka, známá dnes jako Malá galerie. Šlo o podzemní chodbu s vysekávanými nikami, které obsahovaly dřevěné sarkofágy. Býci zde byli pohřbíváni až do 26. dynastie, z neklidných dob 21. a 22. dynastie zde ale nemáme doložený žádný pohřeb. V 52. roce vlády panovníka [[Psammetik I.|Psammetika I.]], tj. roku 612 př. Kr., byla uvedena do provozu tzv. Velká galerie. V ní bylo vyhloubeno celkem 28 pohřebních nik, 24 z nich obsahovalo granitový nebo bazaltový sarkofág. Všechny byly už ve starověku otevřeny a jejich obsah zničen. Na základě dochovaných stél je možné soudit, že Serapeum fungovalo až do konce ptolemaiského období<ref name=":2" />.<br />
<br />
== Nadzemní část ==<br />
K podzemním katakombám patřila i nadzemní část, která sestávala ze zádušně-kultovního chrámového komplexu a možná i paláce. Za [[Nektanebo I.|Nektaneba I.]] a [[Nektanebo II.|II.]] (30. dynastie) byl postaven nový chrám v okrsku u vchodu do podzemí, dnes známý jako Ka-Kome. Ve východním vstupu do okrsku se nacházel pylon vztyčený [[Nektanebo II.|Nektanebem II.]] střežený dvěma vápencovými lvy. Od chrámu vedl dromos, podél něhož byly postaveny sochy, např. Dionýsos na lvu nebo Dionýsos na Kerberovi. Zobrazení Dionýsa vyjadřuje evropskou identifikaci kultu [[Usir|Usira]] (spojeného s Apidem) s Dionýsovskými mystérii, jak to zaznamenává Hérodotos.<br />
Na konci dromu na jižní straně, odkryl Mariette půlkruh z 11 sedících soch řeckých básníků a filozofů (Homer, Pindaros, Pythagoras aj.), který vznikl za Ptolemaiovců <ref name=":2" />.<br />
<br />
K Serapeu vedla od města cesta, podél níž stálo množství sfing postavených během 30. dynastie a objevených A. Mariettem.<br />
<br />
== Reference ==<br />
<references /><br />
<br />
== Literatura ==<br />
Bard, K. A. 2007: An Introduction to the Archaeology of Ancient Egypt. Malden – Oxford – Victoria, 869-874.<br />
Dodson, A. 2000: The Eighteenth Century discovery of the Serapeum. In: KMT, 11(3), 48-53.<br />
Malek, J. 1983: Who Was the First to Identify the Saqqara Serapeum? In: Chronique d'Egypte Bruxelles, 58(115-116), 65-72.<br />
Marković, N. 2015. The cult of the sacred bull Apis: history of study. In: Tomorad, M. (ed.): A history of research into Ancient Egyptian culture conducted in southeast Europe. Oxford, 135-144.<br />
Verner, M. – Bareš, L. – Vachala, B. 2007: Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha.<br />
<br />
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Egyptologie/Lokality&diff=44337Portál:Egyptologie/Lokality2017-02-07T22:08:47Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>*[[Abúsír]]<br />
*[[Abydos]]<br />
*[[Achetaton|Amarna]]<br />
*[[Armant]]<br />
*[[Asuán]]<br />
*[[Bubastis]]<br />
*[[Bútó]]<br />
*[[Dáhšúr]]<br />
*[[Dér el-Bahrí]]<br />
*[[Edfú]]<br />
*[[Elefantina]]<br />
*[[Esna]]<br />
*[[Hawwára]]<br />
*[[Hérákleopolis]]<br />
*[[Hieraonpolis]]<br />
*[[Karanis]]<br />
*[[Karnak]]<br />
*[[Kóm Ombo]]<br />
*[[Láhún]]<br />
*[[Lišt]]<br />
*[[Medamud]]<br />
*[[Mennofer]]<br />
*[[Mons Porphyrites]]<br />
*[[Naga ed-Deir]]<br />
*[[Necheb (El-Kab)]]<br />
*[[Sakkára - Serapeum]]<br />
*[[Tanis]]<br />
*[[Tárif]]<br />
*[[Tod]]<br />
*[[Údolí králů]]<br />
*[[Wádí al-Jarf]]<br />
*[[Západní Théby]]<br />
<br />
[[Kategorie: Egyptologie|*]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=W%C3%A1d%C3%AD_al-Jarf&diff=17869Wádí al-Jarf2015-02-24T10:56:46Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>[[File:wadi al-jarf_map.jpg|thumb|200px]]<br />
'''Wádí al-Jarf '''je lokalita nacházející se na západním pobřeží Suezského zálivu u ústí [[Wádí Arába]], asi 100 km jižně od lokality [[Ajn Suchna]]. V roce 2008 objeven přístav z doby 4. dynastie, který se tak stal nejstarším dosud objeveným přístavem v Egyptě. <br />
<br />
Na lokalitě bylo objeveno také množství fragmentů papyrů, které představují zásadní objev ze dvou důvodů. Předně se jedná o vůbec nejstarší doložené popsané papyry v Egyptě. Zásadní informaci přinesl ale také papyrus datovaný do 26. či 27. roku vlády panovníka Chufua, což je zatím jeho nejvyšším doloženým rokem vlády.<ref>Tallet - Marouard 2014, 8-12</ref><br />
<br />
=== Archeologické výzkumy ===<br />
* 1823 lokalitu poprvé zmiňují '''John Gardner Wilkinson''' a '''James Burton'''<ref>Wilkinson 1832</ref><br />
* 1954-1956 '''François Bissey''' a '''René Chabot-Morisseau '''znovuobjevují lokalitu a provádějí zde první průzkumy<ref>Lacaze - Camino 2008</ref><br />
* roku 2008 byla s pomocí poznámek Bisseye a Chabot-Morisseaua a satelitních snímků Google Earth lokalita opětovně identifikována<br />
* od roku 2011 je zde prováděn výzkum archeology z univerzity Sorbonne v Paříži a z Francouzského Institutu v Káhiře pod vedením '''Pierra Talleta'''<br />
<br />
=== '''Lokalita''' ===<br />
[[File:Wadi al-Jarf-planek.png|thumb|300px|Plánek lokality]]<br />
Wádí al-Jarf se skládá ze šesti menších lokalit (Zóna 1-6)<br />
<br />
==== Zóna 1 ====<br />
V blízkosti vodního pramene se nachází komplex 29 galerií vytesaných do skály, které sloužily jako sklady pro materiál. Průměrně jsou dlouhé 15-20 m, přičemž nejdelší z nich dosahuje až 34 m. Široké jsou 3 m a vysoké 2,5 m. 19 galerií je situováno okolo skalnatého výběžku a 10 je vytesáno do skály na jedné straně malého blízkého wádí. Jednotlivé galerie byly uzavírány pomocí velkého pískovcového balvanu. Podobné skladovací galerie známe i z dalších lokalit jako [[Ajn Suchna]] a [[Mersa Gawasis]].<br />
<br />
==== Zóna 2 - 4 ====<br />
Několik set metrů od skladovacích galerií byl na vrcholu vápencového výběžku nalezen areál sídlištního charakteru, který měl také administrativní funkci. Množství sídlišť vykazuje dvě po sobě následující fáze, obě však datovatelné do počátku Staré říše.<ref>Tallet - Marouard 2014, 5</ref><br />
<br />
==== Zóna 5 ====<br />
Zhruba v polovině cesty mezi skalními galeriemi a přístavem se nacházela velká pravoúhlá kamenná stavba uvnitř rozdělená na třináct prostor. Tuto stavbu můžeme na základě četného keramického materiálu datovat také do období Staré říše. Přesná funkce nám zatím není známá, vzhledem ke svým rozměrům (60 x 30 m) ji ale musíme zařadit k velmi významným objektům faraonské doby, který zaatím nemá na pobřeží Rudého moře obdoby.<ref>Tallet - Marouard - Laisney 2012, 403, fig. 7, 8</ref><br />
<br />
==== Zóna 6 ====<br />
Na pobřeží Rudého moře se nachází pozůstatky samotného přístavu. V mělčině je možné pozorovat pozůstatky přístavní hráze do tvaru písmene L. Je sice potopená pod hladinou, ale konec její východo-západní části vystupuje na břeh.<br />
=== Papyrový archiv ===<br />
V roce 2013 byl učiněn objev zásadního významu. v prostoru u vstupu do galerií označených jako G1 a G2 bylo objeveno značné množství papyrů, které lze datovat do období konce vlády panovníka [[Chufu|Chufua]]. Jedná se tak o doposud nejstarší doložené popsané papyry v Egyptě<ref>Tallet 2014, 38-39</ref>. Papyrové svitky byly zřejmě původně zabaleny v plátěných pytlích, nasvědčuj tomu množství nalezených fragmentů textilií. Současný stav, kdy byly jednotlivé části papyrů rozptýleny po ploše, je zřejmě výsledkem dřívějšího, pravděpodobně již starověkého, otevření galerie. Celkem bylo nalezeno zhruba 400 fragmentů, nejdelší z nich měřil 80 cm. <br />
<br />
Archiv zaznamenává aktivity pracovní skupiny dělníků, která nesla jméno Ma-wereret. Na jednom fragmentu je se jménem této skupiny spojen 13. rok sčítání dobytka, vzhledem k tomu, že se takové sčítání konalo jednou za dva roky, znamená to, že je zde doložen 26. či 27 rok vlády [[Chufu|Chufua]], což je doposud nejzazší doložený rok tohoto panovníka.<ref>Tallet 2014, 40</ref><br />
<br />
Papyrové fragmenty se svým charakterem dělí na dvě skupiny. První se týká účetních záznamů ohledně dodávek potravin pro pracovní skupinu. Tento typ dokumentů známe i z pozdějších archivů z Raneferefova a Neferirkareova zádušního chrámu v Abúsíru. Druhá skupina je daleko originálnější, jedná se o palubní deníky. Podobné dokumenty ze Staré říše známe, ale jsou velice fragmentární.<ref>Tallet 2014, 43</ref> <br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
=== Literatura ===<br />
Lacaze, G. - Camino, L. 2008: Mémoires de Suez. François Bissey et René Chabot-Morisseau à la découverte du désert Oriental d’Égypte (1945-1956), Pau.<br />
<br />
Tallet, P. 2012: Ayn Sukhna and Wadi el-Jarf: Two newly discovered pharaonic harbours on the Suez Gulf. In: British Museum Studies in Ancient Egypt and Sudan 18: 147–68 [http://www.britishmuseum.org/PDF/Tallet.pdf online]<br />
<br />
Tallet, P. 2014: Des papyrus du temps de Chéops au Ouadi el-Jarf (Golfe de Suez), BSFE 188, p. 25-49. [https://www.academia.edu/9509033/_Des_papyrus_du_temps_de_Ch%C3%A9ops_au_Ouadi_el-Jarf_Golfe_de_Suez_BSFE_188_2014_p._25-49 online]<br />
<br />
Tallet, P. - Marouard, G. 2012: An early pharaonic harbour on the Red Sea coast. In: Egyptian Archaeology 40, p. 40-43. [https://www.academia.edu/1819574/Wadi_al-Jarf_-_An_early_pharaonic_harbour_on_the_Red_Sea_coast_-_Egyptian_Archaeology_40_2012_p._40-43 online]<br />
<br />
Tallet, P. - Marouard, G. 2014: The Harbor of Khufu on the Red Sea Coast at Wadi al-Jarf, Egypt. In: Near Eastern Archaeology (NEA) 77/1, 4-14 [https://www.academia.edu/6248978/THE_HARBOR_OF_KHUFU_on_the_Red_Sea_Coast_at_Wadi_al-Jarf_Egypt_NEA_77_1_ online]<br />
<br />
Tallet, P. - Marouard, G. - Laisney, D. 2012: Un port de la IVe dynastie au ouadi el-Jarf (mer Rouge). In: BIFAO 112, p. 399-446 [https://www.academia.edu/3844580/Un_port_de_la_IVe_dynastie_au_Ouadi_el-Jarf_mer_Rouge_ online]<br />
<br />
Wilkinson J. G. 1832: Note on a part of the Eastern Desert of Upper Egypt. In: Journal of the Royal Geographical Society 2: 28–34.<br />
<br />
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=W%C3%A1d%C3%AD_al-Jarf&diff=17868Wádí al-Jarf2015-02-24T10:42:26Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>[[File:wadi al-jarf_map.jpg|thumb|200px]]<br />
'''Wádí al-Jarf '''je lokalita nacházející se na západním pobřeží Suezského zálivu u ústí [[Wádí Arába]], asi 100 km jižně od lokality [[Ajn Suchna]]. V roce 2008 objeven přístav z doby 4. dynastie, který se tak stal nejstarším dosud objeveným přístavem v Egyptě. <br />
<br />
Na lokalitě bylo objeveno také množství fragmentů papyrů, které představují zásadní objev ze dvou důvodů. Předně se jedná o vůbec nejstarší doložené popsané papyry v Egyptě. Zásadní informaci přinesl ale také papyrus datovaný do 26. či 27. roku vlády panovníka Chufua, což je zatím jeho nejvyšším doloženým rokem vlády.<ref>Tallet - Marouard 2014, 8-12</ref><br />
<br />
=== Archeologické výzkumy ===<br />
* 1823 lokalitu poprvé zmiňují '''John Gardner Wilkinson''' a '''James Burton'''<ref>Wilkinson 1832</ref><br />
* 1954-1956 '''François Bissey''' a '''René Chabot-Morisseau '''znovuobjevují lokalitu a provádějí zde první průzkumy<ref>Lacaze - Camino 2008</ref><br />
* roku 2008 byla s pomocí poznámek Bisseye a Chabot-Morisseaua a satelitních snímků Google Earth lokalita opětovně identifikována<br />
* od roku 2011 je zde prováděn výzkum archeology z univerzity Sorbonne v Paříži a z Francouzského Institutu v Káhiře pod vedením '''Pierra Talleta'''<br />
<br />
=== '''Lokalita''' ===<br />
[[File:Wadi al-Jarf-planek.png|thumb|300px|Plánek lokality]]<br />
Wádí al-Jarf se skládá ze šesti menších lokalit (Zóna 1-6)<br />
<br />
==== Zóna 1 ====<br />
V blízkosti vodního pramene se nachází komplex 29 galerií vytesaných do skály, které sloužily jako sklady pro materiál. Průměrně jsou dlouhé 15-20 m, přičemž nejdelší z nich dosahuje až 34 m. Široké jsou 3 m a vysoké 2,5 m. 19 galerií je situováno okolo skalnatého výběžku a 10 je vytesáno do skály na jedné straně malého blízkého wádí. Jednotlivé galerie byly uzavírány pomocí velkého pískovcového balvanu. Podobné skladovací galerie známe i z dalších lokalit jako [[Ajn Suchna]] a [[Mersa Gawasis]].<br />
<br />
==== Zóna 2 - 4 ====<br />
Několik set metrů od skladovacích galerií byl na vrcholu vápencového výběžku nalezen areál sídlištního charakteru, který měl také administrativní funkci. Množství sídlišť vykazuje dvě po sobě následující fáze, obě však datovatelné do počátku Staré říše.<ref>Tallet - Marouard 2014, 5</ref><br />
<br />
==== Zóna 5 ====<br />
Zhruba v polovině cesty mezi skalními galeriemi a přístavem se nacházela velká pravoúhlá kamenná stavba uvnitř rozdělená na třináct prostor. Tuto stavbu můžeme na základě četného keramického materiálu datovat také do období Staré říše. Přesná funkce nám zatím není známá, vzhledem ke svým rozměrům (60 x 30 m) ji ale musíme zařadit k velmi významným objektům faraonské doby, který zaatím nemá na pobřeží Rudého moře obdoby.<ref>Tallet - Marouard - Laisney 2012, 403, fig. 7, 8</ref><br />
<br />
==== Zóna 6 ====<br />
Na pobřeží Rudého moře se nachází pozůstatky samotného přístavu.<br />
<br />
N<br />
=== Papyrový archiv ===<br />
V roce 2013 byl učiněn objev zásadního významu. v prostoru u vstupu do galerií označených jako G1 a G2 bylo objeveno značné množství papyrů, které lze datovat do období konce vlády panovníka [[Chufu|Chufua]]. Jedná se tak o doposud nejstarší doložené popsané papyry v Egyptě<ref>Tallet 2014, 38-39</ref>. Papyrové svitky byly zřejmě původně zabaleny v plátěných pytlích, nasvědčuj tomu množství nalezených fragmentů textilií. Současný stav, kdy byly jednotlivé části papyrů rozptýleny po ploše, je zřejmě výsledkem dřívějšího, pravděpodobně již starověkého, otevření galerie. Celkem bylo nalezeno zhruba 400 fragmentů, nejdelší z nich měřil 80 cm. <br />
<br />
Archiv zaznamenává aktivity pracovní skupiny dělníků, která nesla jméno Ma-wereret. Na jednom fragmentu je se jménem této skupiny spojen 13. rok sčítání dobytka, vzhledem k tomu, že se takové sčítání konalo jednou za dva roky, znamená to, že je zde doložen 26. či 27 rok vlády [[Chufu|Chufua]], což je doposud nejzazší doložený rok tohoto panovníka.<ref>Tallet 2014, 40</ref><br />
<br />
Papyrové fragmenty se svým charakterem dělí na dvě skupiny. První se týká účetních záznamů ohledně dodávek potravin pro pracovní skupinu. Tento typ dokumentů známe i z pozdějších archivů z Raneferefova a Neferirkareova zádušního chrámu v Abúsíru. Druhá skupina je daleko originálnější, jedná se o palubní deníky. Podobné dokumenty ze Staré říše známe, ale jsou velice fragmentární.<ref>Tallet 2014, 43</ref> <br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
=== Literatura ===<br />
Lacaze, G. - Camino, L. 2008: Mémoires de Suez. François Bissey et René Chabot-Morisseau à la découverte du désert Oriental d’Égypte (1945-1956), Pau.<br />
<br />
Tallet, P. 2012: Ayn Sukhna and Wadi el-Jarf: Two newly discovered pharaonic harbours on the Suez Gulf. In: British Museum Studies in Ancient Egypt and Sudan 18: 147–68 [http://www.britishmuseum.org/PDF/Tallet.pdf online]<br />
<br />
Tallet, P. 2014: Des papyrus du temps de Chéops au Ouadi el-Jarf (Golfe de Suez), BSFE 188, p. 25-49. [https://www.academia.edu/9509033/_Des_papyrus_du_temps_de_Ch%C3%A9ops_au_Ouadi_el-Jarf_Golfe_de_Suez_BSFE_188_2014_p._25-49 online]<br />
<br />
Tallet, P. - Marouard, G. 2012: An early pharaonic harbour on the Red Sea coast. In: Egyptian Archaeology 40, p. 40-43. [https://www.academia.edu/1819574/Wadi_al-Jarf_-_An_early_pharaonic_harbour_on_the_Red_Sea_coast_-_Egyptian_Archaeology_40_2012_p._40-43 online]<br />
<br />
Tallet, P. - Marouard, G. 2014: The Harbor of Khufu on the Red Sea Coast at Wadi al-Jarf, Egypt. In: Near Eastern Archaeology (NEA) 77/1, 4-14 [https://www.academia.edu/6248978/THE_HARBOR_OF_KHUFU_on_the_Red_Sea_Coast_at_Wadi_al-Jarf_Egypt_NEA_77_1_ online]<br />
<br />
Tallet, P. - Marouard, G. - Laisney, D. 2012: Un port de la IVe dynastie au ouadi el-Jarf (mer Rouge). In: BIFAO 112, p. 399-446 [https://www.academia.edu/3844580/Un_port_de_la_IVe_dynastie_au_Ouadi_el-Jarf_mer_Rouge_ online]<br />
<br />
Wilkinson J. G. 1832: Note on a part of the Eastern Desert of Upper Egypt. In: Journal of the Royal Geographical Society 2: 28–34.<br />
<br />
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=T%C5%99et%C3%AD_p%C5%99echodn%C3%A9_obdob%C3%AD&diff=17780Třetí přechodné období2015-02-23T12:45:41Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>*[[Obecná charakteristika Třetího přechodného období|Obecná charakteristika]]<br />
*[[Panovníci Třetího přechodného období|Panovníci]]<br />
*[[Osobnosti Třetího přechodného období|Osobnosti]]<br />
*[[Lokality Třetího přechodného období|Lokality]]<br />
[[Kategorie:Třetí přechodné období (Egypt)]]<br />
{{Portály|Egyptologie}}</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=T%C5%99et%C3%AD_p%C5%99echodn%C3%A9_obdob%C3%AD&diff=17779Třetí přechodné období2015-02-23T12:43:42Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>*[[Obecná charakteristika Třetího přechodného období]]<br />
*[[Panovníci Třetího přechodného období]]<br />
*[[Osobnosti Třetího přechodného období]]<br />
*[[Lokality Třetího přechodného období]]<br />
[[Kategorie:Třetí přechodné období (Egypt)]]<br />
{{Portály|Egyptologie}}</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kategorie:Lokality_Nov%C3%A9_%C5%99%C3%AD%C5%A1e_(Egypt)&diff=17778Kategorie:Lokality Nové říše (Egypt)2015-02-23T12:41:03Z<p>Dorotea.Wollnerova: Založena nová stránka s textem „Kategorie:Nová říše (Egypt)“</p>
<hr />
<div>[[Kategorie:Nová říše (Egypt)]]</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lokality_Nov%C3%A9_%C5%99%C3%AD%C5%A1e&diff=17777Lokality Nové říše2015-02-23T12:39:05Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>[[Údolí králů]]<br />
[[Kategorie:Lokality Nové říše (Egypt)]]<br />
{{Portály|Egyptologie}}</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Osobnosti_Nov%C3%A9_%C5%99%C3%AD%C5%A1e&diff=17776Osobnosti Nové říše2015-02-23T12:37:30Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>'''18. dynastie''' <br />
<br />
* [[Ahmose Nefertari]]<br />
* [[Ahmose Meritamon]]<br />
* [[Amenhotep, syn Hapuův]]<br />
* [[Anchesenamon]]<br />
* [[Džehuti (správce pokladnice)]]<br />
* [[Giluchepa]]<br />
* [[Hapuseneb]]<br />
* [[Kija]]<br />
* [[Mencheperreseneb]]<br />
* [[Meritaton]]<br />
* [[Merneit (Atonův velekněz)]]<br />
* [[Mutnefret]]<br />
* [[Mutnedžmet]]<br />
* [[Nefertiiti]]<br />
* [[Nefrure]]<br />
* [[Puyemre]]<br />
* [[Rechmire]]<br />
* [[Senenmut]]<br />
* [[Sitamon]]<br />
* [[Taduchepa]]<br />
* [[Teje]]<br />
* [[Thutmose (syn Amenhotepa III.)]]<br />
* [[Thutmose (sochař)]]<br />
* [[Vebensem]]<br />
<br />
'''19. dynastie''' <br />
<br />
* [[Amenherchopešef]]<br />
* [[Amenmose]]<br />
* [[Esetnofret]]<br />
* [[Chamvese (Chamuaset)]]<br />
* [[Maathornefrure]]<br />
* [[Nefertari]]<br />
<br />
'''20. dynastie''' <br />
<br />
* [[Amenacht]]<br />
* [[Amenhotep (Amonův velekněz)]]<br />
* [[Hekamaatre]]<br />
* [[Hrihor]]<br />
* [[Panehsi]]<br />
* [[Pentauret]]<br />
* [[Pianchi]]<br />
* [[Ramessenacht]]<br />
* [[Tej]]<br />
<br />
[[Kategorie:Nová říše (Egypt)]]<br />
{{Portály|Egyptologie}}</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Panovn%C3%ADci_Nov%C3%A9_%C5%99%C3%AD%C5%A1e&diff=17775Panovníci Nové říše2015-02-23T12:37:02Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>Přepis osobních jmen a data vycházejí z publikace M. Vernera, L. Bareše a B. Vachaly Encyklopedie starověkého Egypta vydané v Praze roku 2007.<br />
<br />
'''18. dynastie '''(cca 1543-1292 př. Kr.)<br />
* [[Ahmose I.]] (cca 1543-1518 př. Kr.)<br />
* [[Amenhotep I.]] (cca 1517-1497 př. Kr.)<br />
* [[Thutmose I.]] (cca 1496-1483 př. Kr.)<br />
* [[Thutmose II.]] (cca 1483-1480 př. Kr.)<br />
* [[Hatšepsut]] (cca 1479-1457 př. Kr.)<br />
* [[Thutmose III.]] (cca 1479-1424 př. Kr.)<br />
* [[Amnehotep II.]] (cca 1424-1398 př. Kr.)<br />
* [[Thutmose IV.]] (cca 1397-1387 př. Kr.)<br />
* [[Amenhotep III.]] (cca 1387-1348 př. Kr.)<br />
* [[Amenhotep IV.]] - Achnaton (cca 1359-1342 nebo 1348-1331 př. Kr.)<br />
* [[Smenchkare]] (?)<br />
* [[Tutanchamon]] (cca 1339-1329 nebo 1328-1318 př. Kr.)<br />
* [[Aj]] (cca 1329-1325 nebo 1318-1314 př. Kr.)<br />
* [[Haremheb]] (cca 1318/1314?-1292 př. Kr.)<br />
<br />
'''19. dynastie '''(cca 1292-1186 př. Kr.)<br />
* [[Ramesse I.]] (cca 1292-1291 př. Kr.)<br />
* [[Sethi I.]] (cca 1290-1279 př. Kr.)<br />
* [[Ramesse II.]] (cca 1279-1212 př. Kr.)<br />
* [[Merenptah]] (cca 1212-1202 př. Kr.)<br />
* [[Sethi II.]] (cca 1201-1196 př. Kr.)<br />
* [[Amenmesse]] (cca 1200-1189 př. Kr.)<br />
* [[Siptah]] (cca 1195-1189 př. Kr.)<br />
* [[Tausret]] (cca 1188-1186 př. Kr.)<br />
<br />
'''20. dynastie '''(cca 1188-1078 př. Kr.)<br />
* [[Sethnacht]] (cca 1188-1185 př. Kr.)<br />
* [[Ramesse III.]] (cca 1185-1153 př. Kr.)<br />
* [[Ramesse IV.]] (cca 1153-1146 př. Kr.)<br />
* [[Ramesse V.]] (cca 1146-1143 př.Kr.)<br />
* [[Ramesse VI.]] (cca 1143-1136 př. Kr.)<br />
* [[Ramesse VII.]] (cca 1135-1128 př. Kr.)<br />
* [[Ramesse VIII.]] (cca 1127 př. Kr.)<br />
* [[Ramesse IX.]] (cca 1126-1108 př. Kr.)<br />
* [[Ramesse X.]] (cca 1108-11106 př. Kr.)<br />
* [[Ramesse XI.]] (cca 1105-1078 př. Kr.)<br />
* [[Hrihor]] (cca 1086-1080 ? př. Kr.)<br />
[[Kategorie:Nová říše (Egypt)]]<br />
{{Portály|Egyptologie}}</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Obecn%C3%A1_charakteristika_Nov%C3%A9_%C5%99%C3%AD%C5%A1e&diff=17774Obecná charakteristika Nové říše2015-02-23T12:36:41Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>Nová říše, je období vymezené 18. až 20. dynastií. Tedy cca. 1543 - 1080 před Kristem.<ref>Verner - Vachala - Bareš. 2007: Encyklopedie starého Egypta. Praha. </ref> Začíná vyhnáním Hyksósů z Egypta za vlády panovníka Ahmoseho a znovusjednocení celé země pod vládu nové dynastie. Často se mluví o egyptském impériu a o zlatém věku egyptského umění a architektury.<ref>Wilkinson T. 2008: The Thames & Hudson Dictionary of Ancient Egypt. London. 171-172.</ref> Egypt byl součástí mezinárorní diplomacie, jak dokládá například [[Amarnský archív]]. Egypt během 18. dynastie ovládl velkou část Syropalestiny a také Nubie. Toto období je proto také protkáno potlačováním vzpour v nabytých oblastech, obzvláště povstání v Nubii je často zmiňováno v nápisech panovníků. Velké územní zisky byla také doprovázeny také odváděním daní a válečnými kořistmi. Země bohatla, nejvíce však bohatl Amonův chrám v [[Karnak|Karnaku]]. Administrativním centrem po většinu Nové říše zůstávala [[Mennefer|Memfida]], avšak nejvíce památek a největšího rozvoje se dočkaly [[Théby]]. Na západním břehu Théb vznikly zádušní chrámy panovníků, zvané Chrámy miliónů let a také dvě významné nekropole: Údolí králů a Údolí královen. Elita byla pohřbívána na západním břehu také, například ve svahu hory [[Šejch Abd el-Kurna|Šejch Abd el-Kurny]]. <br />
<br />
=== 18. dynastie ===<br />
Dynastie, během níž se Egypt dostal na vrchol, ale také zde byly nastartované procesy, jež zemi nakonec dovedly ke kolapsu.<ref>Janák, J. 2012: Achnaton - filozof na trůně, nebo tyran? In: Bárta - Kovář. eds. Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur. Praha.</ref> Hlavní rysy této dynastie je: uctívání Amona v Karnaku, jako kromě Amarnského mezidobí, po celou Novou říši. Dále vojenské zisky v Nubii a Syropalestině, uzavřenost vnitřní královské rodiny, rozvoj administrativy, která byla založena na mocných rodinách. Úřad božské Amonovy manželky měly v držení energické královny.<ref>Bryan B. 2004: 18. dynastie před Amarnskou dobou. In: Shaw I. ed. Dějiny starověkého Egypta. Praha. Přel. Feltová D.</ref> Do této dynastie spadá další vláda ženy, a to je vlády královny [[Hatšepsut]], která zorganizovala další výpravu do tajemné země Punt. <br />
<br />
=== 19. dynastie ===<br />
Vojenský charakter vlády.<br />
<br />
=== 20. dynastie ===<br />
Postupně dochází k oslabování královské moci. Egypt je kvůli administrativě rozdělen na dvě části, a postupně dochází k politickému rozdělení sil a kolapsu Nové říše. <br />
<references /><br />
<br />
[[Kategorie:Nová říše (Egypt)]]<br />
{{Portály|Egyptologie}}</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Nov%C3%A1_%C5%99%C3%AD%C5%A1e&diff=17773Nová říše2015-02-23T12:36:16Z<p>Dorotea.Wollnerova: </p>
<hr />
<div>*[[Obecná charakteristika Nové říše|Obecná charakteristika]]<br />
*[[Panovníci Nové říše|Panovníci]] <br />
*[[Osobnosti Nové říše|Osobnosti]]<br />
*[[Lokality Nové říše|Lokality]]<br />
<br />
[[Kategorie:Nová říše (Egypt)]]<br />
{{Portály|Egyptologie}}</div>Dorotea.Wollnerovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Panovn%C3%ADci_Druh%C3%A9ho_p%C5%99echodn%C3%A9ho_obdob%C3%AD&diff=17772Panovníci Druhého přechodného období2015-02-23T12:33:21Z<p>Dorotea.Wollnerova: Založena nová stránka s textem „'''13. dynastie''' '''14. dynastie''' '''15. dynastie (Hyksóská)''' * Šeši (Salitis) * Jakobher (Bnón) * Chaian (Apachnan) * Ienses (Iannas) * Apopi…“</p>
<hr />
<div>'''13. dynastie'''<br />
<br />
'''14. dynastie'''<br />
<br />
'''15. dynastie (Hyksóská)'''<br />
* Šeši (Salitis)<br />
* Jakobher (Bnón)<br />
* Chaian (Apachnan)<br />
* Ienses (Iannas)<br />
* Apopi (Apofis)<br />
* Chamudi<br />
[[Kategorie:Druhé přechodné období (Egypt)]]<br />
{{Portály|Egyptologie}}</div>Dorotea.Wollnerova