https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&user=Husokachna&feedformat=atomWikisofia - Příspěvky uživatele [cs]2024-03-29T10:53:38ZPříspěvky uživateleMediaWiki 1.33.0https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Design_thinking&diff=21649Design thinking2015-07-03T15:44:13Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Design thinking''' je metodologie využívaná za účelem vytváření nápadů a zlepšení služeb, produktů, procesů nebo prostorů.<br />
<br />
"''Design thinking can be described as a discipline that uses the designer’s sensibility and methods to match people’s needs with what is technologically feasible and what a viable business strategy can convert into customer value and market opportunity.''<ref><i>Definitions of design thinking | Design Thinking</i>. Dostupné z: http://designthinking.ideo.com/?p=49</ref> Tim Brown, ředitel IDEO<br />
<br />
== Historie ==<br />
Poprvé se ve vědě objevuje tento kognitivní postup v knize amerického vědce a psychologa [[Herbert A. Simon|Herberta A. Simona]] z roku 1969 ''The Sciences of Artifical''<ref name="multiple1">Simon, H. A. (1996). <i>The sciences of the artificial (Vol. 136)</i>. MIT press.</ref> a v designu v roce 1973 v knize Roberta McKima ''Experiences in Visual Thinking''. <ref>McKim, R. H. (1972). Experiences in visual thinking.</ref> Herbert Simon definoval design jako "''transformaci existujících podmínek do preferovaných''."<ref name="multiple1" /> Design thinking je tedy orientován na lepší budoucnost. Narozdíl od kritického myšlení, které je spojeno s procesem analýzy a rozkladu, je design thinking procesem vytváření nápadů. Každý člověk je v něm chápán jako designér, tato metodologie se totiž dá aplikovat při řešení řady problémů z různých odvětví lidské činnosti. V roce 1991 byla založena absolventem Stanfordské univerzity David Kelleym designérská společnost IDEO, které design thinking proslavila a dále rozvíjela.<br />
<br />
== Postup ==<br />
* Herbert Simon definuje sedm klíčových kroků: Definování, Výzkum, Vytváření nápadů, Prototypizování, Výběr, Implementace a Učení.<ref name="multiple1" /><br />
* Firma IDEO pracuje v současnosti s pětifázovým procesem: 1, Objevování (discovery) 2, Interpretace (interpretation) 3, Vytváření nápadů (ideation) 4, Experimentace (experimentation) 5, Evoluce (evolution).<ref>IDEO. (2013). <i>Design Thinking for Educators Toolkit</i>. (p. 81). IDEO LLC. Dostupné z: http://www.designthinkingforeducators.com/toolkit/</ref><br />
* Institut design thinkingu na Stanfordské univerzitě definuje pět fází: 1, Empatie (Empathize) 2, Definování (Define) 3, Vytváření nápadů (Ideate) 4, Prototypizování (Prototype) 5, Testování (Test).<ref>An Introduction to Design Thinking - Process Guide. (n.d.). Dostupné z: https://dschool.stanford.edu/sandbox/groups/designresources/wiki/36873/attachments/74b3d/ModeGuideBOOTCAMP2010L.pdf?sessionID=9a5d0a2a0cd5fb6c26a567b2636b19513b76d0f4</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Doporučené zdroje ===<br />
*IDEO. HCD: Design zaměřený na člověka. Brno: Flow, 2013. ISBN 978-80-905480-1-5. Dostupné z: http://eknihy.knihovna.cz/static/files/hcd-design-zamereny-na-cloveka.pdf<br />
* Stránky společnosti IDEO http://www.ideo.com/about/<br />
* Článek o design thinkingu na serveru FASTCOMPANY http://www.fastcompany.com/919258/design-thinking-what<br />
<br />
=== Související články ===<br />
*[[Marketing]]<br />
*[[Public relations|Public Relations]]<br />
*[[Sociologie organizace a řízení]]<br />
*[[Design služeb]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
design thinking, služba, marketing, metodologie, nástroje<br />
<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Management]]<br />
[[Kategorie: Uživatelé, gramotnost a čtení]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pam%C4%9B%C5%A5&diff=21648Paměť2015-07-03T15:40:28Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Paměť''' je schopnost vštěpovat si, uchovávat a vybavovat informace o předchozích zkušenostech. Je přepokladem možnosti učení a na jejím základě se formuje [[identita]] jedince. Paměť se dělí jednak podle délky doby uchování zapamatovaného na '''senzorickou''', '''krátkodobou''', '''střednědobou''' a '''dlouhodobou'''; dále podle formy ukládání informací na '''vizuální''', '''akustickou''', '''sémantickou''' atd. <br />
<br />
* Mezi první výzkumníky paměti patřil něměcký učenec [[Hermann Ebbinghaus]] a britský psycholog [[Frederic Bartlett]].<br />
<br />
== Fáze paměťového procesu ==<br />
* '''Kódování (vštípení)''' je transformace senzorických vstupů do podoby mentální reprezentace, kterou lze uložit do paměti. Je buď záměrné nebo běezděčné.<br />
* '''Retence (uchování)''' je proces uchování zakódované informace po různou dobu. Vštípení i vybavení může být bezděčné i záměrné.<br />
* '''Reprodukce (vybavení)''' je vyhledání informace v dlouhodobé paměti a její vyvolání do vědomí, zejména když ji potřebujeme.<br />
<br />
== Druhy paměti ==<br />
=== Senzorická paměť ===<br />
'''Senzorická (ultrakrátká)''' paměť slouží k prvotnímu posouzení důležitosti, kdy důležité je dále zpracováváno krátkodobou pamětí. Dle využití smyslů ji lze dále dělit např. na ''ikonickou'' a ''echoickou''. Její existenci potrdil svými výzkumy americký psycholog [[George Sperling]] (1960).<ref name="multiple1">Plháková Alena. (2011). <i>Učebnice obecné psychologie</i>. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.</ref> Informace se zde uchovávají do 2 sekund.<ref>Nakonečný Milan. (1997). <i>Encyklopedie obecné psychologie</i>. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.</ref><br />
<br />
=== Krátkodobá paměť ===<br />
'''Krátkodobá (pracovní)''' paměť je vědomá aktivní část paměti, ve které se odehrává většina psychických procesů (např. řešení aktuálních problémů). Mezi její dvě hlavní funkce patří: uchování materiálu, který je potřeba na krátkou dobu, a slouží jako pracovní prostor pro mentální operace. <ref> Nolen-Hoeksema, S. (2012). <i>Psychologie Atkinsonové a Hilgarda: [Orig.: Atkinson & Hilgard's introduction to psychology].</i> (Vyd. 3., přeprac., 884 s., Přeložil Hana Antonínová). Praha: Portál.</ref> Rychlost rozpadu obsahů krátkodobé paměti se odhaduje mezi 15 až 30 sekundami.<ref name="multiple1" /><br />
<br />
* Americký psycholog George Miller tvrdí, že kapacita krátkodobé paměti je '''7±2''' smyslupných jednotek (ang. ''chunks'') - též známo jako [[Millerovo magické číslo|'''Millerovo magické číslo''']].<br />
<br />
=== Dlouhodobá paměť ===<br />
'''Dlouhodobá paměť''' slouží k uskladnění obrovského množství informací. Tradičně se předpokládá, že proces konsolidace pamětních stop trvá přibližně 30 minut.<ref name="multiple1" /> Údaje do ní přecházejí na základě memorování či sémantického kódování (zapamatování si významu slov). Rozděluje se na dva hlavní subsystémy: explicitní a implicitní paměť.<br />
<br />
* '''Explicitní (deklarativní) paměť''' – údaje sem musí projít vědomím, uchováváme zde životní události a znalosti o světě, obsahy lze verbálně popsat<br />
# '''epizodická''' – uchovává události z našeho života, různé formy representace<br />
# '''sémantická''' – obsahuje fakta, poznatky o světě, ale i schémata (rámce) (Bartlett) = soubory propojených informací podle kterých interpretujeme neúplné informace a scénáře (Schank, Abelson) = zobecněné osobní zážitky – epizody (např. postup činností při obědě v restauraci)<br />
<br />
* '''Implicitní (procedurální) paměť''' – ukládání probíhá bez účasti vědomí, údaje jsou obtížně verbalizovatelné, většinou senzomotorické dovednosti<br />
* subsystémy implicitní paměti: <br />
# senzibilace – „priming“ = zcitlivění vůči relativně novým podnětům, <br />
# procedurální paměť – zajišťuje formování dovedností a návyků, <br />
# jednoduché klasické podmiňování – emoční a pohybové,<br />
# neasociativní učení = aktivace reflexních drah<br />
* další druhy a typy paměti:<br />
** [[J.P.Guilford|'''J.P. Guilford''']] – vizuální paměť, auditivní p., paměť pro ideje, mechanická p., paměť pro významy, p. pro prostorovou pozici, p. pro časové uspořádání<br />
** paměť podle smyslových modalit: chuťová, čichová, vizuální, sluchová atd. <br />
** typy paměti:<br />
*** a) názorná (zapamatování smyslových zkušeností - vizuální, sluchová...)<br />
*** b) slovní (zapamatování slovních vyjádření)<br />
*** c) emocionální<br />
<br />
== Optimalizace paměťového procesu ==<br />
* kvalita zapamatování je ovlivněna: <br />
** věkem (dětská amnézie – [[Sigmund Freud|Freud]] se domníval, že si rané zážitky nepamatujeme kvůli jejich nepřípustné, nežádoucně-sexuální povaze, dnes je dětská amnézie vysvětlována neurofyziologicky – hippokampus, jehož činnost je pro zapamatování podstatná, v raném věku ještě není dozrálý <br />
** vztahem k paměťovým obsahům (emočním, motivačním, ale i kognitivním – např. začlenění do předchozí struktury poznatků), <br />
** metodou [[Učení|učení]] (mechanické memorování, využití mnemotechnických pomůcek atd.)<br />
== Zkreslování vzpomínek ==<br />
* rekonstrukce – doplnění bílých míst pravděpodobnými údaji<br />
* konstrukce – nový psychický obsah na základě zkušeností nebo informací zvenku – konfabulace <br />
* syndrom falešné paměti – informace z vnějších zdrojů jako vlastní vzpomínky (kryptomnézie – neúmyslný plagiát)<br />
== Teorie a příčiny zapomínání ==<br />
* pamětí a zapomínáním se zabýval [[Hermann Ebbinghaus|'''Ebbinghaus''']] už v 19. století. Učil se smyšlená, nesmyslná slova a odvodil křivku zapomínání podle času, který byl vždy potřeba k znovu-naučení. Zapomínání je podle jeho křivky zpočátku velmi rychlé, ale postupně se zpomaluje. Dávno před Millerem a jeho "magickým číslem" odvodil kapacitu krátkodobé paměti 5 až 7 prvků. <br />
* '''teorie rozpadu pamětních stop''': naučené stopy se bez reaktivace rozpadají, nervové spoje pak vytvářejí nové pamětní záznamy<br />
* '''účelné zapomínání''': odstraňujeme nepřesné/nepotřebné/chybné údaje z paměti, těmto údajům věnujeme menší pozornost než těm důležitým, rychle zapomínáme například pravidelně se opakující zážitky a každodenní činnosti<br />
* '''teorie interference (střetnutí pamětních stop):''' podobné duševní obsahy uložené do paměti vedle sebe působí rušivě, dochází ke střetu pamětních stop a potížím při vybavování <br />
* '''proaktivní útlum''' = potíž při vybavování nových znalostí kvůli starším, retroaktivní = vybavení starších poznatků narušují novější<br />
* '''represe (vytěsnění)''': [[Sigmund Freud|Freud]]: vytěsnění udržuje nepřijatelné psychické obsahy mimo vědomí a způsobuje "zapomnění"<br />
* '''teorie ztráty vodítek:''' informace jsou v paměti utříděny do kategorií v sémantické síti, spoje mezi kategoriemi pak usnadňují vybavování, zapomínání = nemožnost najít informaci v síti dlouhodobé paměti – způsobuje fenomén "mám to na jazyku".<br />
<br />
* '''Bartlett:''' zapamatováváme si smysluplné obsahy (příběhy), naše zapamatování je mnohdy vágní a neúplné, vybavování je rekonstrukcí schémat založených na starších poznatcích, paměť výrazně ovlivňují sociokulturní faktory<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
== Použitá literatura ==<br />
* Nakonečný, M. (2011). ''Psychologie: přehled základních oborů.'' (Vyd. 1., 863 s.) Praha: Triton. <br />
* Nolen-Hoeksema, S. (2012). ''Psychologie Atkinsonové a Hilgarda: [Orig.: Atkinson & Hilgard's introduction to psychology].'' (Vyd. 3., přeprac., 884 s., Přeložil Hana Antonínová). Praha: Portál. <br />
* Plháková, A. (2005). ''Učebnice obecné psychologie.'' (Dotisk 1. vyd., 472 s.) Praha: Academia.<br />
<br />
=== Externí články ===<br />
Millerův článek z roku 1956: http://psychclassics.yorku.ca/Miller/ <br />
<br />
[[Kategorie: Psychika|*]]<br />
[[Kategorie: Obecná psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Kognitivní psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Neurofyziologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychika&diff=21647Psychika2015-07-03T15:37:44Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Psychika''' (z řec. ''psyché'' – duše) je souhrn duševních dějů během celého lidského života.<ref name="multiple1"/> Skládá se ze dvou základních dimenzí: [[prožívání]] a [[chování]].<ref>Nakonečný Milan. (1997). <i>Encyklopedie obecné psychologie</i>. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.</ref> Jedná se o nejzákladnější a nejobecnější psychologický pojem. Na rozdíl od [[duše]], která je spíše filozofickým a náboženským pojmem, je psychika psychologickým výkladovým rámcem k popisu lidské [[osobnost|osobnosti]]. <br />
<br />
* V řeckém bájesloví byla mladá krásná Psyché bohyní duševní krásy, milenkou Erotovou.<br />
* V současné psychologii převládá pojem '''mysl''' (''mind'').<ref name="multiple1">Plháková Alena. (2004). <i>Učebnice obecné psychologie</i>. (1. vyd., 472 s.) Praha: Academia.</ref><br />
<br />
== Základní psychické jevy ==<br />
Lidská psychika obsahuje tři základní fenomény: psychické procesy, psychické obsahy a psychické stavy.<br />
<br />
=== Psychické procesy ===<br />
Psychické procesy vedou ke vzniku psychických obsahů. K psychickým obsahům patří například sny, vzpomínky, vědomosti, myšlenky, přání, pocity atd. V psychologii se tradičně dělí procesy následovně:<br />
# '''kognitivní procesy''' (někdy též poznávací) - Lze je chápat jako analogii k lidskému rozumu. Slouží k získávání a zpracování informací z vnějšího světa.<br />
# '''emocionální procesy''' (někdy též afektivní) - Vedou ke vzniku emocí, prožitků a citů a v laické psychologii bývají kladeny do protikladu k procesům kognitivním.<br />
# '''motivační procesy''' (někdy též motivačně-volní či konativní) - Duševní síly, které aktivizují a usměrňují chování.<br />
<br />
=== Psychické stavy ===<br />
Psychické stavy jsou relativně stabilní psychické obsahy. Dělíme je na:<br />
# '''dočasné''' - Dobrá x špatná nálada, únava, ospalost atd.<br />
# '''trvalé''' - Relativně stálé charakteristiky psychického dění. Každý člověk má tendenci k určité převládající náladě, která ovlivňuje ostatní psychické procesy i chování.<br />
<br />
== Dimenze psychiky ==<br />
Mezi základní dimenze psychiky patří '''prožívání a chování''', někdy bývá též uváděno '''[[vědomí]] a [[nevědomí]]'''.<br />
<br />
=== Prožívání ===<br />
Prožívání je nepřetržitý tok psychických obsahů, které probíhají při různých stupních bdělosti. Psychický zážitek má tři stránky - kognitivní, emocionální a citovou - kdy jedna či více z nich může vstupovat do popředí v závilosti na typu situace. '''Předmětem prožívání''' může být vnější svět, stav vlastního těla i vlastní mysli.<br />
<br />
* U [[William James|Williama Jamese]] je prožívání ztotožňováno s [[Vědomí|vědomím]]. Při hodnocení prožívání užíval pojem [[vědomí]] → vědomí je podle něho plynulý tok či proud s klidnými i prudšími místy.<br />
<br />
=== Chování ===<br />
[[Chování]] je projevem prožívání. Je to lidská tělesná aktivita, kterou lze pozorovat, zaznamenávat nebo měřit. Například [[Behaviorismus|behaviorismus]] zkoumal chování ve vztahu k vnějším podnětům, zaměřoval se na reakce na různé podnětové situace. Chování lze dělit například na '''volní''' (úmyslné, záměrné, tzv. jednání) a '''mimovolní''' (bezděčné) nebo '''verbální''' a '''neverbální'''.<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Plháková Alena. (2004). ''Učebnice obecné psychologie.'' (1. vyd., 472 s.) Praha: Academia. <br />
* Nakonečný Milan. (1997). ''Encyklopedie obecné psychologie''. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.<br />
<br />
[[Kategorie: Psychika|*]]<br />
[[Kategorie: Obecná psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gestaltismus&diff=21646Gestaltismus2015-07-03T15:35:13Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Gestaltismus''' (z něm. ''gestalt'' = tvar, forma, struktura) je psychologický směr reagující na [[asocianismus]], který jako primární a základní prvky psychiky chápe celostní psychické útvary.<ref>Hartl Pavel, &amp; Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref> Hlavní výzkumnou metodou gestaltismus je fenomenologická [[introspekce]]. V oblasti přírodních věd se gestaltisté inspirovali především objevem [[Elektromagnetické pole|elektromagnetického pole]].<ref name="multiple1">Plháková Alena. (2000). <i>Přehled dějiny psychologie</i>. (Vyd. 1., 97 s.) Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.</ref><br />
<br />
* Někdy se též označuje jako '''celostní psychologie''' či '''tvarová psychologie'''.<br />
* [[Gestalt terapie]] je psychoterapeutický přístup vycházející z gestaltismu.<br />
<br />
== Historie ==<br />
Myšlenkovým předchůdcem gestaltismu byl [[Christian von Ehrenfels]] (1859-1932), který pojem Gestalt vnesl do psychologie svým článek 'Über "Gestaltqualitäten"'<ref name="multiple2">Ehrenfels, C. . (1890). <i>Über "Gestaltqualitäten".</i> Leipzig: Reisland.</ref> v roce 1890. V něm popsal tzv. [[transpozice|transpozici]] - jejím typickým příkladem je melodie, která i po převedení do jiné tóniny nabývá stejných tvarových kvalit, které se liší od vlastností jednotlivých tónů:<ref name="multiple1" /> "''Je melodie pouhou sumou (Zusammenfassung) jednotlivých částí, nebo něco nového v relaci k této sumě; něco, co s ní jde v ruku v ruce, ale je od ní rozlišitelné?''"<ref name="multiple2" /><br />
<br />
* Hnutí se dělí na dva směry: na '''berlínskou školu''' a '''lipskou celostní školu'''.<br />
<br />
=== Lipská celostní škola ===<br />
Hlavním představitelem této školy byl [[Felix Krueger]], [[Wilhelm Wundt|Wundtův]] nástupce v Psychologickém ústavu lipské univerzity.<ref name="multiple1" /> Tato skupina odmítala rozklad duševního dění na prvky a zdůrazňovala prioritu celku - někdy bývá přávě označována za celostní psychologii (Ganzheitpsychologie).<ref>Hoskovec Jiří, Nakonečný Milan, &amp; Sedláková Miluše. (2002). <i>Psychologie XX. století: některé významné směry a školy</i>. (1. vyd. [i.e. 2. vyd.], 295 s.) Praha: Karolinum.</ref> Lipská škola rozdělovala celky na '''uzavřené a učleněné''' (např. geometrické obrazce, akordy, melodie, slova) a n'''eučleněné a neuzavřené'''(např. zažítky nižších smyslů, zažitky vysokého vzrušení).<br />
<br />
=== Berlínská škola ===<br />
Berlínská škola se zabývala zejména studiem uzavřených psychických tvarů v oblasti percepce, učení a myšlení. Mezi její zakládající členy patří [[Max Wertheimer]], [[Wolfgang Köhler]] a [[Kurt Koffka]]. Později se k nim připojil i [[Kurt Lewin]]. Základní myšlenkové [[paradigma]] lze shrnout následovně: '''Celek je více než suma jednotlivých částí.<br />
'''<br />
<br />
== Tvarové zákony ==<br />
* '''Zákon dobrého tvaru'''- tendence doplňovat obrazce<br />
* '''Konstantnost velikosti'''- vnímání perspektivy<br />
* '''Zákon výstižnosti'''- tendence vidět nejjednodušší tvar<br />
* '''Zákon blízkosti''' - tendence vnímat podobné objekty jako skupiny<br />
* '''Zákon figury a pozadí'''- schopnost mysli zaměřit pozornost na smysluplný tvar a ignorovat zbytek<br />
* '''Zákon směru''' - v obrazcích hledáme čáry s nepřerušeným pokračováním<br />
* '''Zákon podobnosti''' - smíšené skupiny podobných a odlišných objektů vidíme po příznačných skupinách<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
== Reference ==<br />
<references/> <br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gestaltismus&diff=21645Gestaltismus2015-07-03T15:34:48Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Gestaltismus''' (z něm. ''gestalt'' = tvar, forma, struktura) je psychologický směr reagující na [[asocianismus]], který jako primární a základní prvky psychiky chápe celostní psychické útvary.<ref>Hartl Pavel, &amp; Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref> Hlavní výzkumnou metodou gestaltismus je fenomenologická [[introspekce]]. V oblasti přírodních věd se gestaltisté inspirovali především objevem [[Elektromagnetické pole|elektromagnetického pole]].<ref name="multiple1">Plháková Alena. (2000). <i>Přehled dějiny psychologie</i>. (Vyd. 1., 97 s.) Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.</ref><br />
<br />
* Někdy se též označuje jako '''celostní psychologie''' či '''tvarová psychologie'''.<br />
* [[Gestalt terapie]] je psychoterapeutický přístup vycházející z gestaltismu.<br />
<br />
== Historie ==<br />
Myšlenkovým předchůdcem gestaltismu byl [[Christian von Ehrenfels]] (1859-1932), který pojem Gestalt vnesl do psychologie svým článek 'Über "Gestaltqualitäten"'<ref name="multiple2">ef>Ehrenfels, C. . (1890). <i>Über "Gestaltqualitäten".</i> Leipzig: Reisland.</ref> v roce 1890. V něm popsal tzv. [[transpozice|transpozici]] - jejím typickým příkladem je melodie, která i po převedení do jiné tóniny nabývá stejných tvarových kvalit, které se liší od vlastností jednotlivých tónů:<ref name="multiple1" /> "''Je melodie pouhou sumou (Zusammenfassung) jednotlivých částí, nebo něco nového v relaci k této sumě; něco, co s ní jde v ruku v ruce, ale je od ní rozlišitelné?''"<ref name="multiple2" /><br />
<br />
* Hnutí se dělí na dva směry: na '''berlínskou školu''' a '''lipskou celostní školu'''.<br />
<br />
=== Lipská celostní škola ===<br />
Hlavním představitelem této školy byl [[Felix Krueger]], [[Wilhelm Wundt|Wundtův]] nástupce v Psychologickém ústavu lipské univerzity.<ref name="multiple1" /> Tato skupina odmítala rozklad duševního dění na prvky a zdůrazňovala prioritu celku - někdy bývá přávě označována za celostní psychologii (Ganzheitpsychologie).<ref>Hoskovec Jiří, Nakonečný Milan, &amp; Sedláková Miluše. (2002). <i>Psychologie XX. století: některé významné směry a školy</i>. (1. vyd. [i.e. 2. vyd.], 295 s.) Praha: Karolinum.</ref> Lipská škola rozdělovala celky na '''uzavřené a učleněné''' (např. geometrické obrazce, akordy, melodie, slova) a n'''eučleněné a neuzavřené'''(např. zažítky nižších smyslů, zažitky vysokého vzrušení).<br />
<br />
=== Berlínská škola ===<br />
Berlínská škola se zabývala zejména studiem uzavřených psychických tvarů v oblasti percepce, učení a myšlení. Mezi její zakládající členy patří [[Max Wertheimer]], [[Wolfgang Köhler]] a [[Kurt Koffka]]. Později se k nim připojil i [[Kurt Lewin]]. Základní myšlenkové [[paradigma]] lze shrnout následovně: '''Celek je více než suma jednotlivých částí.<br />
'''<br />
<br />
== Tvarové zákony ==<br />
* '''Zákon dobrého tvaru'''- tendence doplňovat obrazce<br />
* '''Konstantnost velikosti'''- vnímání perspektivy<br />
* '''Zákon výstižnosti'''- tendence vidět nejjednodušší tvar<br />
* '''Zákon blízkosti''' - tendence vnímat podobné objekty jako skupiny<br />
* '''Zákon figury a pozadí'''- schopnost mysli zaměřit pozornost na smysluplný tvar a ignorovat zbytek<br />
* '''Zákon směru''' - v obrazcích hledáme čáry s nepřerušeným pokračováním<br />
* '''Zákon podobnosti''' - smíšené skupiny podobných a odlišných objektů vidíme po příznačných skupinách<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
== Reference ==<br />
<references/> <br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gestaltismus&diff=21644Gestaltismus2015-07-03T15:33:58Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Gestaltismus''' (z něm. ''gestalt'' = tvar, forma, struktura) je psychologický směr reagující na [[asocianismus]], který jako primární a základní prvky psychiky chápe celostní psychické útvary.<ref>Hartl Pavel, &amp; Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref> Hlavní výzkumnou metodou gestaltismus je fenomenologická [[introspekce]]. V oblasti přírodních věd se gestaltisté inspirovali především objevem [[Elektromagnetické pole|elektromagnetického pole]].<ref name="multiple1">Plháková Alena. (2000). <i>Přehled dějiny psychologie</i>. (Vyd. 1., 97 s.) Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.</ref><br />
<br />
* Někdy se též označuje jako '''celostní psychologie''' či '''tvarová psychologie'''.<br />
* [[Gestalt terapie]] je psychoterapeutický přístup vycházející z gestaltismu.<br />
<br />
== Historie ==<br />
Myšlenkovým předchůdcem gestaltismu byl [[Christian von Ehrenfels]] (1859-1932), který pojem Gestalt vnesl do psychologie svým článek 'Über "Gestaltqualitäten"'<ref>Ehrenfels, C. . (1890). <i>Über "Gestaltqualitäten".</i> Leipzig: Reisland.</ref> v roce 1890. V něm popsal tzv. [[transpozice|transpozici]] - jejím typickým příkladem je melodie, která i po převedení do jiné tóniny nabývá stejných tvarových kvalit, které se liší od vlastností jednotlivých tónů:<ref name="multiple1" /> "''Je melodie pouhou sumou (Zusammenfassung) jednotlivých částí, nebo něco nového v relaci k této sumě; něco, co s ní jde v ruku v ruce, ale je od ní rozlišitelné?''"<ref>Ehrenfels, C. . (1890). <i>Über "Gestaltqualitäten".</i> Leipzig: Reisland.</ref><br />
<br />
* Hnutí se dělí na dva směry: na '''berlínskou školu''' a '''lipskou celostní školu'''.<br />
<br />
=== Lipská celostní škola ===<br />
Hlavním představitelem této školy byl [[Felix Krueger]], [[Wilhelm Wundt|Wundtův]] nástupce v Psychologickém ústavu lipské univerzity.<ref name="multiple1" /> Tato skupina odmítala rozklad duševního dění na prvky a zdůrazňovala prioritu celku - někdy bývá přávě označována za celostní psychologii (Ganzheitpsychologie).<ref>Hoskovec Jiří, Nakonečný Milan, &amp; Sedláková Miluše. (2002). <i>Psychologie XX. století: některé významné směry a školy</i>. (1. vyd. [i.e. 2. vyd.], 295 s.) Praha: Karolinum.</ref> Lipská škola rozdělovala celky na '''uzavřené a učleněné''' (např. geometrické obrazce, akordy, melodie, slova) a n'''eučleněné a neuzavřené'''(např. zažítky nižších smyslů, zažitky vysokého vzrušení).<br />
<br />
=== Berlínská škola ===<br />
Berlínská škola se zabývala zejména studiem uzavřených psychických tvarů v oblasti percepce, učení a myšlení. Mezi její zakládající členy patří [[Max Wertheimer]], [[Wolfgang Köhler]] a [[Kurt Koffka]]. Později se k nim připojil i [[Kurt Lewin]]. Základní myšlenkové [[paradigma]] lze shrnout následovně: '''Celek je více než suma jednotlivých částí.<br />
'''<br />
<br />
== Tvarové zákony ==<br />
* '''Zákon dobrého tvaru'''- tendence doplňovat obrazce<br />
* '''Konstantnost velikosti'''- vnímání perspektivy<br />
* '''Zákon výstižnosti'''- tendence vidět nejjednodušší tvar<br />
* '''Zákon blízkosti''' - tendence vnímat podobné objekty jako skupiny<br />
* '''Zákon figury a pozadí'''- schopnost mysli zaměřit pozornost na smysluplný tvar a ignorovat zbytek<br />
* '''Zákon směru''' - v obrazcích hledáme čáry s nepřerušeným pokračováním<br />
* '''Zákon podobnosti''' - smíšené skupiny podobných a odlišných objektů vidíme po příznačných skupinách<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
== Reference ==<br />
<references/> <br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Afiliace_(soci%C3%A1ln%C3%AD_psychologie)&diff=21643Afiliace (sociální psychologie)2015-07-03T15:31:44Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Afiliace''' je tendence lidí vyhledávat společnost druhých bez ohledu na pocity vůči nim.<ref name="Moderní učebnice sociologie" /> Předpokládá se, že touha lidí po afiliaci pramení ze skutečnosti, že během [[Evoluce|evoluce]] sdružování jedinců zvyšovalo šanci na přežití při útoku ze strany agresora.<ref name="Moderní učebnice sociologie"><i>Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie</i>. (2006). (Vyd. 1., 769 s.) Praha: Portál.</ref> Studiem afiliace se zabývá [[Sociální psychologie|sociální psychologie]]. <br />
<br />
== Teorie a experimenty ==<br />
* Schachter (1959) v experimentu zkoumal vztah afiliace a strachu. Nechal účastníky experimentu čekat na nepříjemné elektrické šoky a dal jim na výběr mezi čekáním o samotě nebo s ostatními. Probandi si ve dvojnásobně vyšší míře ve srovnání s kontrolní skupinou vybírali možnost čekaní společně s ostatními.<ref><br />
Schachter, S. (1959). <i>The psychology of affiliation: Experimental studies of the sources of gregariousness (No. 1).</i> Stanford University Press.</ref> Návazné experimenty potvrdily, že tendence úzkostných lidí pobývat s ostatními vede k redukci úzkosti.<ref name="Moderní učebnice sociologie" /><br />
* Potřeba afiliace je spolu s potřebou úspěchu a potřebou moci jednou ze tří základních potřeb v teorii psychologa [[David McClelland|Davida McClellanda]] z 60. let 20. století. <ref>McClelland, D. C. (1987). <i>Human motivation.</i> CUP Archive.</ref><br />
* [[Teorie sociálního srovnávání]] [[Leon Festinger|'''Leona Festingera''']] vysvětluje afiliaci snahou o vzájemné porovnání vlastních předností, nedostatků, síly a slabosti. <br />
* Shavera a Klinnert (1982) na základě svého výzkumu tvrdí, že tendence vyhledávat při úzkosti další lidi je podporována zejména potřebou získat další informace o hrozbě.<ref>Shaver, P. R., & Klinnert, M. (1982). <i>Schachter’s theories of affiliation and emotion: Implications of developmental research.</i> In L. Wheeler (Ed.), Review of personality and social psychology (Vol. 3, pp. 37-72). Beverly Hills, CA: Sage Publications.</ref><br />
<br />
== Osamělost ==<br />
* '''Osamělost''' je složitá afektivní reakce pramenící z prožívaného nedostatku počtu kvantity a kvality sociálních vztahů.<br />
* Weiss rozlišuje dva druhy osamělosti:<ref>Weiss, R. S. (1975). <i>Marital separation.</i> Basic Books.</ref><br />
# '''sociální osamělost''' - stav vyvovalaný absencí přátel a vazeb v sociální síti. <br />
# '''emoční osamělost''' - stav zapříčiněný absencí životního partnera.<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
[[Kategorie: Sociální psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gestalt_terapie&diff=21642Gestalt terapie2015-07-03T15:29:59Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Gestalt terapie''' je existenciální a zážitková forma [[psychoterapie]], která zdůrazňuje význam osobní odpovědnosti, zaměřuje se na přítomný okamžik a vztah klient/terapeut. Gestalt terapie byla vyvinuta [[Fritz Perls|Fritzem Perlsem]], Laurou Perls a Paulem Goodmanem ve 40. a 50. letech 20. století.<br />
<br />
* Název vychází z něm. slova "Gestalt", které znamená "tvar" a jež lze opsat jako "smysluplně organizovaný celek".<ref name="multiple1">Baštecká, B. (2009). <i>Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie.</i> (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.</ref><br />
* Český ekvivalent "tvarová terapie" Karla Balcara se neujal.<ref name="multiple1" /> <br />
<br />
<br />
== Teoretická východiska ==<br />
Za duchovního otce je považován Frederick Perls. Na vzniku uceleného terapeutického směru se významně podílela též jeho žena [[Laura Perlsová]] a americký sociolog [[Paul Goodman]]. Gestalt terapie se vytvářela na základě filozofických a psychologických směru, mezi než patří zejména [[existencialismus]], [[fenomenologie]], zen buddhismus, [[psychoanalýza]], [[Gestaltismus]], [[holismus]] a [[bioenergetika]].<ref name="multiple1" /> Základní principy Gestalt terapie zpřístupňuje veřejnosti v roce 1951 kniha ''Gestalt Therapy: Excitement and Growth in the Human Personality''. <br />
* Gestalt terapie klade důraz na neustále propracovávané uvědomování vlastního vnímání, prožívání a jednání v situaci: teď a tady. To umožňuje jedinci prohloubit vlastní vnímání a tak se více řídit vlastní svobodnou volbou a přijímat za svá rozhodnutí odpovědnost. <br />
<br />
=== Fenomenologické hledisko ===<br />
Fenomenogolické hledisko vychází z filosofického příštupu Edmunda Husserla, které bylo upraveno pro terapeutické účely.<ref name="multiple">Vybíral, Z., & Roubal, J. (2010). <i>Současná psychoterapie.</i> (Vyd. 1., 743 s.) Praha: Portál.</ref> Terapeut respektuje klientovo vlastní vnímání světa a nehodnotí důležitost jednotlivých jevů, vychází z předokladu, že objektivní pravda neexistuje a vedomě odkládá svůj vlastní výklad skutečnosti.<br />
<br />
=== Teorie pole ===<br />
Gestalt terapie je inspirována [[Teorie pole|teorií pole]] vypracovanou v roce 1951 [[Kurt Lewin|Kurtem Lewinem]]. <ref name="multiple" /> Terapeut chápe jedince jako součást složité sítě vztahů mezi jednotlivými částmi celku (pole) svého životního prostoru. Lidem totiž nelze porozumět izolovaně, ale pouze jako složitým a interaktivním celkům v prostředí vztahů s okolním světem a se společensko-kulturním zázemím, pričemž aspekty všech těchto součástí se navzájem ovlivňují a neustále proměňují.<ref>Mackewn, J. (2004). <i>Gestalt psychoterapie: moderní holistický přístup k psychoterapii = [Orig.. Developing gestalt counseling].</i> (Vyd. 1., 262 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Portál.</ref> <br />
<br />
=== Existenciální dialog ===<br />
Gestalt terapeut vstupuje sám za sebe do autentického setkání a dělá toto setkání skutečným. Terapeut a klient jsou partneři, kteří prostřednictvím kontaktu navzájem ovlivňují a definují jeden druhého. Gestalt terapie se zaměřuje na práci se vztahem. Terapeut využívá sám sebe jako nástroj terapie a díky svému uvědomování dává klientovi zpětnou vazbu.<ref name="multiple1" /> <br />
<br />
<br />
== Kritika Gestalt terapie ==<br />
Kritika ze strany jiných psychoterapeutických směrů se často vztahuje k původnímu perslovskému stylu pro jeho manipulativnost, individualismus a důraz na techniky.<ref name="multiple1" /> V teoretické oblasti je jí vytýkáno chybění konzistentní teorie obonosti a pojetí psychopatologie.<ref name="multiple1" /> <br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použité odkazy ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.<br />
* Mackewn, J. (2004). Gestalt psychoterapie: moderní holistický přístup k psychoterapii = [Orig.. Developing gestalt counseling]. (Vyd. 1., 262 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Portál.<br />
* Vybíral, Z., & Roubal, J. (2010). Současná psychoterapie. (Vyd. 1., 743 s.) Praha: Portál.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
[http://www.gestalt-praha.cz/psychoterapeuticky-vycvik Institut pro výcvik v Gestalt terapii]<br />
<br />
=== Doporučená literatura ===<br />
Mackewn, J. (2004). Gestalt psychoterapie: moderní holistický přístup k psychoterapii = [Orig.. Developing gestalt counseling]. (Vyd. 1., 262 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Portál. <br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Psychoterapie]] , [[Gestaltismus]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Gestalt, terapie, psychoterapie<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gestalt_terapie&diff=21641Gestalt terapie2015-07-03T15:29:32Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Gestalt terapie''' je existenciální a zážitková forma [[psychoterapie]], která zdůrazňuje význam osobní odpovědnosti, zaměřuje se na přítomný okamžik a vztah klient/terapeut. Gestalt terapie byla vyvinuta [[Fritz Perls|Fritzem Perlsem]], Laurou Perls a Paulem Goodmanem ve 40. a 50. letech 20. století.<br />
<br />
* Název vychází z něm. slova "Gestalt", které znamená "tvar" a jež lze opsat jako "smysluplně organizovaný celek".<ref name="multiple1">Baštecká, B. (2009). <i>Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie.</i> (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.</ref><br />
* Český ekvivalent "tvarová terapie" Karla Balcara se neujal.<ref name="multiple1" /> <br />
<br />
<br />
== Teoretická východiska ==<br />
Za duchovního otce je považován Frederick Perls. Na vzniku uceleného terapeutického směru se významně podílela též jeho žena [[Laura Perlsová]] a americký sociolog [[Paul Goodman]]. Gestalt terapie se vytvářela na základě filozofických a psychologických směru, mezi než patří zejména [[existencialismus]], [[fenomenologie]], zen buddhismus, [[psychoanalýza]], [[Gestaltismus]], [[holismus]] a [[bioenergetika]].<ref name="multiple1" /> <br />
Základní principy Gestalt terapie zpřístupňuje veřejnosti v roce 1951 kniha ''Gestalt Therapy: Excitement and Growth in the Human Personality''. <br />
* Gestalt terapie klade důraz na neustále propracovávané uvědomování vlastního vnímání, prožívání a jednání v situaci: teď a tady. To umožňuje jedinci prohloubit vlastní vnímání a tak se více řídit vlastní svobodnou volbou a přijímat za svá rozhodnutí odpovědnost. <br />
<br />
=== Fenomenologické hledisko ===<br />
Fenomenogolické hledisko vychází z filosofického příštupu Edmunda Husserla, které bylo upraveno pro terapeutické účely.<ref name="multiple">Vybíral, Z., & Roubal, J. (2010). <i>Současná psychoterapie.</i> (Vyd. 1., 743 s.) Praha: Portál.</ref> Terapeut respektuje klientovo vlastní vnímání světa a nehodnotí důležitost jednotlivých jevů, vychází z předokladu, že objektivní pravda neexistuje a vedomě odkládá svůj vlastní výklad skutečnosti.<br />
<br />
=== Teorie pole ===<br />
Gestalt terapie je inspirována [[Teorie pole|teorií pole]] vypracovanou v roce 1951 [[Kurt Lewin|Kurtem Lewinem]]. <ref name="multiple" /> Terapeut chápe jedince jako součást složité sítě vztahů mezi jednotlivými částmi celku (pole) svého životního prostoru. Lidem totiž nelze porozumět izolovaně, ale pouze jako složitým a interaktivním celkům v prostředí vztahů s okolním světem a se společensko-kulturním zázemím, pričemž aspekty všech těchto součástí se navzájem ovlivňují a neustále proměňují.<ref>Mackewn, J. (2004). <i>Gestalt psychoterapie: moderní holistický přístup k psychoterapii = [Orig.. Developing gestalt counseling].</i> (Vyd. 1., 262 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Portál.</ref> <br />
<br />
=== Existenciální dialog ===<br />
Gestalt terapeut vstupuje sám za sebe do autentického setkání a dělá toto setkání skutečným. Terapeut a klient jsou partneři, kteří prostřednictvím kontaktu navzájem ovlivňují a definují jeden druhého. Gestalt terapie se zaměřuje na práci se vztahem. Terapeut využívá sám sebe jako nástroj terapie a díky svému uvědomování dává klientovi zpětnou vazbu.<ref name="multiple1" /> <br />
<br />
<br />
== Kritika Gestalt terapie ==<br />
Kritika ze strany jiných psychoterapeutických směrů se často vztahuje k původnímu perslovskému stylu pro jeho manipulativnost, individualismus a důraz na techniky.<ref name="multiple1" /> V teoretické oblasti je jí vytýkáno chybění konzistentní teorie obonosti a pojetí psychopatologie.<ref name="multiple1" /> <br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použité odkazy ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.<br />
* Mackewn, J. (2004). Gestalt psychoterapie: moderní holistický přístup k psychoterapii = [Orig.. Developing gestalt counseling]. (Vyd. 1., 262 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Portál.<br />
* Vybíral, Z., & Roubal, J. (2010). Současná psychoterapie. (Vyd. 1., 743 s.) Praha: Portál.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
[http://www.gestalt-praha.cz/psychoterapeuticky-vycvik Institut pro výcvik v Gestalt terapii]<br />
<br />
=== Doporučená literatura ===<br />
Mackewn, J. (2004). Gestalt psychoterapie: moderní holistický přístup k psychoterapii = [Orig.. Developing gestalt counseling]. (Vyd. 1., 262 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Portál. <br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Psychoterapie]] , [[Gestaltismus]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Gestalt, terapie, psychoterapie<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gestalt_terapie&diff=21640Gestalt terapie2015-07-03T15:27:45Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Gestalt terapie''' je existenciální a zážitková forma [[psychoterapie]], která zdůrazňuje význam osobní odpovědnosti, zaměřuje se na přítomný okamžik a vztah klient/terapeut. Gestalt terapie byla vyvinuta [[Fritz Perls|Fritzem Perlsem]], Laurou Perls a Paulem Goodmanem ve 40. a 50. letech 20. století.<br />
<br />
* Název vychází z něm. slova "Gestalt", které znamená "tvar" a jež lze opsat jako "smysluplně organizovaný celek".<ref name="multiple1">Baštecká, B. (2009). <i>Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie.</i> (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.</ref><br />
* Český ekvivalent "tvarová terapie" Karla Balcara se neujal.<ref name="multiple1" /> <br />
<br />
<br />
== Teoretická východiska ==<br />
Za duchovního otce je považován Frederick Perls. Na vzniku uceleného terapeutického směru se významně podílela též jeho žena [[Laura Perlsová]] a americký sociolog [[Paul Goodman]]. Gestalt terapie se vytvářela na základě filozofických a psychologických směru, mezi než patří zejména [[existencialismus]], [[fenomenologie]], zen buddhismus, [[psychoanalýza]], [[Gestaltismus]], [[holismus]] a [[bioenergetika]].<ref name="multiple1" /> <br />
Základní principy Gestalt terapie zpřístupňuje veřejnosti v roce 1951 kniha ''Gestalt Therapy: Excitement and Growth in the Human Personality''. <br />
* Gestalt terapie klade důraz na neustále propracovávané uvědomování vlastního vnímání, prožívání a jednání v situaci: teď a tady. To umožňuje jedinci prohloubit vlastní vnímání a tak se více řídit vlastní svobodnou volbou a přijímat za svá rozhodnutí odpovědnost. <br />
<br />
=== Fenomenologické hledisko ===<br />
Fenomenogolické hledisko vychází z filosofického příštupu Edmunda Husserla, které bylo upraveno pro terapeutické účely.<ref name="multiple">Vybíral, Z., & Roubal, J. (2010). <i>Současná psychoterapie.</i> (Vyd. 1., 743 s.) Praha: Portál.</ref><br />
Vybíral, Z., & Roubal, J. (2010). Současná psychoterapie. (Vyd. 1., 743 s.) Praha: Portál.</ref> Terapeut respektuje klientovo vlastní vnímání světa a nehodnotí důležitost jednotlivých jevů, vychází z předokladu, že objektivní pravda neexistuje a vedomě odkládá svůj vlastní výklad skutečnosti.<br />
<br />
=== Teorie pole ===<br />
Gestalt terapie je inspirována [[Teorie pole|teorií pole]] vypracovanou v roce 1951 [[Kurt Lewin|Kurtem Lewinem]]. <ref name="multiple" /> Terapeut chápe jedince jako součást složité sítě vztahů mezi jednotlivými částmi celku (pole) svého životního prostoru. Lidem totiž nelze porozumět izolovaně, ale pouze jako složitým a interaktivním celkům v prostředí vztahů s okolním světem a se společensko-kulturním zázemím, pričemž aspekty všech těchto součástí se navzájem ovlivňují a neustále proměňují.<ref>Mackewn, J. (2004). <i>Gestalt psychoterapie: moderní holistický přístup k psychoterapii = [Orig.. Developing gestalt counseling].</i> (Vyd. 1., 262 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Portál.</ref> <br />
<br />
=== Existenciální dialog ===<br />
Gestalt terapeut vstupuje sám za sebe do autentického setkání a dělá toto setkání skutečným. Terapeut a klient jsou partneři, kteří prostřednictvím kontaktu navzájem ovlivňují a definují jeden druhého. Gestalt terapie se zaměřuje na práci se vztahem. Terapeut využívá sám sebe jako nástroj terapie a díky svému uvědomování dává klientovi zpětnou vazbu.<ref name="multiple1" /> <br />
<br />
<br />
== Kritika Gestalt terapie ==<br />
Kritika ze strany jiných psychoterapeutických směrů se často vztahuje k původnímu perslovskému stylu pro jeho manipulativnost, individualismus a důraz na techniky.<ref name="multiple1" /> V teoretické oblasti je jí vytýkáno chybění konzistentní teorie obonosti a pojetí psychopatologie.<ref name="multiple1" /> <br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použité odkazy ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.<br />
* Mackewn, J. (2004). Gestalt psychoterapie: moderní holistický přístup k psychoterapii = [Orig.. Developing gestalt counseling]. (Vyd. 1., 262 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Portál.<br />
* Vybíral, Z., & Roubal, J. (2010). Současná psychoterapie. (Vyd. 1., 743 s.) Praha: Portál.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
[http://www.gestalt-praha.cz/psychoterapeuticky-vycvik Institut pro výcvik v Gestalt terapii]<br />
<br />
=== Doporučená literatura ===<br />
Mackewn, J. (2004). Gestalt psychoterapie: moderní holistický přístup k psychoterapii = [Orig.. Developing gestalt counseling]. (Vyd. 1., 262 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Portál. <br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Psychoterapie]] , [[Gestaltismus]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Gestalt, terapie, psychoterapie<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gestalt_terapie&diff=21639Gestalt terapie2015-07-03T15:26:39Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Gestalt terapie''' je existenciální a zážitková forma [[psychoterapie]], která zdůrazňuje význam osobní odpovědnosti, zaměřuje se na přítomný okamžik a vztah klient/terapeut. Gestalt terapie byla vyvinuta [[Fritz Perls|Fritzem Perlsem]], Laurou Perls a Paulem Goodmanem ve 40. a 50. letech 20. století.<br />
<br />
* Název vychází z něm. slova "Gestalt", které znamená "tvar" a jež lze opsat jako "smysluplně organizovaný celek".<ref name="multiple1">Baštecká, B. (2009). <i>Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie.</i> (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.</ref><br />
* Český ekvivalent "tvarová terapie" Karla Balcara se neujal.<ref name="multiple1" /> <br />
<br />
<br />
== Teoretická východiska ==<br />
Za duchovního otce je považován Frederick Perls. Na vzniku uceleného terapeutického směru se významně podílela též jeho žena [[Laura Perlsová]] a americký sociolog [[Paul Goodman]]. Gestalt terapie se vytvářela na základě filozofických a psychologických směru, mezi než patří zejména [[existencialismus]], [[fenomenologie]], zen buddhismus, [[psychoanalýza]], [[Gestaltismus]], [[holismus]] a [[bioenergetika]].<ref name="multiple1" /> <br />
Základní principy Gestalt terapie zpřístupňuje veřejnosti v roce 1951 kniha ''Gestalt Therapy: Excitement and Growth in the Human Personality''. <br />
* Gestalt terapie klade důraz na neustále propracovávané uvědomování vlastního vnímání, prožívání a jednání v situaci: teď a tady. To umožňuje jedinci prohloubit vlastní vnímání a tak se více řídit vlastní svobodnou volbou a přijímat za svá rozhodnutí odpovědnost. <br />
<br />
=== Fenomenologické hledisko ===<br />
Fenomenogolické hledisko vychází z filosofického příštupu Edmunda Husserla, které bylo upraveno pro terapeutické účely.<ref name="multiple">Vybíral, Z., & Roubal, J. (2010). Současná psychoterapie. (Vyd. 1., 743 s.) Praha: Portál.</ref><br />
Vybíral, Z., & Roubal, J. (2010). Současná psychoterapie. (Vyd. 1., 743 s.) Praha: Portál.</ref> Terapeut respektuje klientovo vlastní vnímání světa a nehodnotí důležitost jednotlivých jevů, vychází z předokladu, že objektivní pravda neexistuje a vedomě odkládá svůj vlastní výklad skutečnosti.<br />
<br />
=== Teorie pole ===<br />
Gestalt terapie je inspirována [[Teorie pole|teorií pole]] vypracovanou v roce 1951 [[Kurt Lewin|Kurtem Lewinem]]. <ref name="multiple" /> Terapeut chápe jedince jako součást složité sítě vztahů mezi jednotlivými částmi celku (pole) svého životního prostoru. Lidem totiž nelze porozumět izolovaně, ale pouze jako složitým a interaktivním celkům v prostředí vztahů s okolním světem a se společensko-kulturním zázemím, pričemž aspekty všech těchto součástí se navzájem ovlivňují a neustále proměňují.<ref>Mackewn, J. (2004). Gestalt psychoterapie: moderní holistický přístup k psychoterapii = [Orig.. Developing gestalt counseling]. (Vyd. 1., 262 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Portál.</ref> <br />
<br />
=== Existenciální dialog ===<br />
Gestalt terapeut vstupuje sám za sebe do autentického setkání a dělá toto setkání skutečným. Terapeut a klient jsou partneři, kteří prostřednictvím kontaktu navzájem ovlivňují a definují jeden druhého. Gestalt terapie se zaměřuje na práci se vztahem. Terapeut využívá sám sebe jako nástroj terapie a díky svému uvědomování dává klientovi zpětnou vazbu.<ref name="multiple1" /> <br />
<br />
<br />
== Kritika Gestalt terapie ==<br />
Kritika ze strany jiných psychoterapeutických směrů se často vztahuje k původnímu perslovskému stylu pro jeho manipulativnost, individualismus a důraz na techniky.<ref name="multiple1" /> <br />
V teoretické oblasti je jí vytýkáno chybění konzistentní teorie obonosti a pojetí psychopatologie.<ref name="multiple1" /> <br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použité odkazy ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.<br />
* Mackewn, J. (2004). Gestalt psychoterapie: moderní holistický přístup k psychoterapii = [Orig.. Developing gestalt counseling]. (Vyd. 1., 262 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Portál.<br />
* Vybíral, Z., & Roubal, J. (2010). Současná psychoterapie. (Vyd. 1., 743 s.) Praha: Portál.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
[http://www.gestalt-praha.cz/psychoterapeuticky-vycvik Institut pro výcvik v Gestalt terapii]<br />
<br />
=== Doporučená literatura ===<br />
Mackewn, J. (2004). Gestalt psychoterapie: moderní holistický přístup k psychoterapii = [Orig.. Developing gestalt counseling]. (Vyd. 1., 262 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Portál. <br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Psychoterapie]] , [[Gestaltismus]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Gestalt, terapie, psychoterapie<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Individu%C3%A1ln%C3%AD_psychologie&diff=21638Individuální psychologie2015-07-03T15:23:16Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Individuální psychologie''' je psychologická teorie vycházející z díla vídeňského psychiatra [[Alfred Adler|Alfreda Adlera]]. Zabývá se zejména vlivem sourozeneckých vztahů a rodinného prostředí na život jedince, pocity méněcennosti a unikátním životním stylem jedince.<br />
<br />
* Významným Adlerovým pokračovatelem je [[Rudolf Dreikurs]] (1897-1972).<br />
* Název "individuální psychologie" zdůrazňuje význam terapeutické práce s celou [[Osobnost|osobností]].<ref name="multiple1">Prochaska, J., & Norcross, J. (1999). <i>Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi</i> = [Orig.: Systems of psychotherapy a transtheoretical analysis]. (1. vyd., 479 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Grada Publishing.</ref><br />
<br />
== Vztah k psychoanalýze ==<br />
<br />
V prvním desetiletí 20. století [[Alfred Adler|Adler]] spolupracoval s [[Sigmund Freud|Freudem]] a stal se dokonce prezidenetem Vídeňské psyhoanalytické společnosti.<ref name="Plhaková">Plháková, A. (2006). <i>Dějiny psychologie.</i> (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada Publishing.</ref> Kolem roku 1911 však mezi nimi začala rozepře. Adler krizitoval Freuda za přeceňování sexuality, Freud naopak Adlera za přeceňování vědomých obsahů. Rozepře nakonec vedla k vyloučení Adlera z psychoanalytické společnosti.<ref name="Plhaková" /> Individuální psychologie se od psychoanalýzy odlišuje zejména svým důrazem na začlěnění člověka do společnosti.<ref name="Drapela">Drapela Victor J. (1997). ''Přehled teorií osobnosti''. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál</ref><br />
<br />
== Hlavní pojmy ==<br />
<br />
=== Komplex méněcennosti===<br />
<br />
Podle Adlera usiluje každý o překonání pocitů méněcennosti a o dosažení nadřazenosti.<ref name="Drapela"/> Prvotní příčina pocitu méněcennosti je fyziologická - slabost dětského těla -, která se následně proměňuje v psychologický jev. Nutno poznamenat, že sám Adler trpěl v dětsví [[Křivice|křivicí]]. Adler označil pocity méněcennosti za '''situaci nedostatku''' a označil je za základní [[Motivace|motivační činitel]] v každé lidské činnosti:<br />
<br />
"''Situace nedostatku je v základech každého psychologického projevu. Řídí se zásadou uskutečnění individuálního cíle a podnějuje k pokroku. ...A tak nakonec všechny velké úspěchy vyplývají z požehnaného zápasu s potřebami dětství.''"<ref>Alfred Adler. (1964). <i>Superiority and the social interest</i>. Evanston: Northwesten University Press.</ref> (Adler, 1964)<br />
<br />
=== Sourozenecké pořadí ===<br />
<br />
Adler pokládal pořadí sourozenců v rodině za ukazatel jejich budoucího zaměření a vzorců chování. Pokud se například druhé dítě narodí příliš brzy po prvním, cítí se podle Adlera odstrčeno, odcizuje se matce a cvičí se k osamělosti <ref name="Adler">Alfred Adler. (n.d.) ''What life should mean to you''. (1958). New York: Capricorn Books.</ref>. Druhému dítěti je naopak starší sourozenec podnětem k většímu usilování o úspěch. Nejmladší dítě má starší sourozence, které ho ve vývoji spíše popohánějí. Nikdy nezažije ztrátu pozornosti kvůli následovníkovi a spíše očekává, že si bude žít jako princ nebo princezna.<ref name="multiple1"/><br />
<br />
"''Typické druhé dítě se pozná velmi snadno. Chová se jako při závodech, jako by někdo byl o krok či dva před ním a ono muselo spěchat, aby ho předstihlo.''"(Adler, 1958)<ref name="Adler" /><br />
<br />
=== Životní styl ===<br />
<br />
Pojem životního stylu je v individuální psychologii ústřední. Zahrnuje znaky, rysy a způsoby chování, vyjadřující pokusy o kompenzaci, kterých člověk užívá k překonání pocitů méněcennosti a k usilování o nadřazenost.<ref name="Drapela" /> Zdravý životní styl zahrnuje podle Adlera i sociální cit, který je sice vrozeným potenciálem, ale je potřeba ho rozvíjet v rámci zdravé rodinné atmosféry.<ref name="Drapela" /><br />
<br />
== Dopad ==<br />
<br />
Prinicipy individuální psychoterapie se uplatnily zejména v [[Psychologické poradenství|psychologickém poradenství]] a v práci s dětmi. Adlerův termín [[Komplex méněcennosti|komplex méněcennosti]] se stal součástí [[Laická psychologie|laické psychologie]].<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literalura ===<br />
<br />
* Alfred Adler. (1958) What life should mean to you. New York: Capricorn Books.<br />
* Alfred Adler. (1964). Superiority and the social interest. Evanston: Northwesten University Press.<br />
* Drapela Victor J. (1997). Přehled teorií osobnosti. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.<br />
* Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada Publishing.<br />
* Prochaska, J., & Norcross, J. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi = [Orig.: Systems of psychotherapy a transtheoretical analysis]. (1. vyd., 479 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Grada Publishing.<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br />
[[Alfred Adler]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
<br />
Adler, Individuální pychologie, komplex méněcennosti, styl, sourozenci<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Individu%C3%A1ln%C3%AD_psychologie&diff=21637Individuální psychologie2015-07-03T15:22:21Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Individuální psychologie''' je psychologická teorie vycházející z díla vídeňského psychiatra [[Alfred Adler|Alfreda Adlera]]. Zabývá se zejména vlivem sourozeneckých vztahů a rodinného prostředí na život jedince, pocity méněcennosti a unikátním životním stylem jedince.<br />
<br />
* Významným Adlerovým pokračovatelem je [[Rudolf Dreikurs]] (1897-1972).<br />
* Název "individuální psychologie" zdůrazňuje význam terapeutické práce s celou [[Osobnost|osobností]].<ref>Prochaska, J., & Norcross, J. (1999). <i>Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi</i> = [Orig.: Systems of psychotherapy a transtheoretical analysis]. (1. vyd., 479 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Grada Publishing.</ref><br />
<br />
== Vztah k psychoanalýze ==<br />
<br />
V prvním desetiletí 20. století [[Alfred Adler|Adler]] spolupracoval s [[Sigmund Freud|Freudem]] a stal se dokonce prezidenetem Vídeňské psyhoanalytické společnosti.<ref name="Plhaková">Plháková, A. (2006). <i>Dějiny psychologie.</i> (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada Publishing.</ref> Kolem roku 1911 však mezi nimi začala rozepře. Adler krizitoval Freuda za přeceňování sexuality, Freud naopak Adlera za přeceňování vědomých obsahů. Rozepře nakonec vedla k vyloučení Adlera z psychoanalytické společnosti.<ref name="Plhaková" /> Individuální psychologie se od psychoanalýzy odlišuje zejména svým důrazem na začlěnění člověka do společnosti.<ref name="Drapela">Drapela Victor J. (1997). ''Přehled teorií osobnosti''. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál</ref><br />
<br />
== Hlavní pojmy ==<br />
<br />
=== Komplex méněcennosti===<br />
<br />
Podle Adlera usiluje každý o překonání pocitů méněcennosti a o dosažení nadřazenosti.<ref name="Drapela"/> Prvotní příčina pocitu méněcennosti je fyziologická - slabost dětského těla -, která se následně proměňuje v psychologický jev. Nutno poznamenat, že sám Adler trpěl v dětsví [[Křivice|křivicí]]. Adler označil pocity méněcennosti za '''situaci nedostatku''' a označil je za základní [[Motivace|motivační činitel]] v každé lidské činnosti:<br />
<br />
"''Situace nedostatku je v základech každého psychologického projevu. Řídí se zásadou uskutečnění individuálního cíle a podnějuje k pokroku. ...A tak nakonec všechny velké úspěchy vyplývají z požehnaného zápasu s potřebami dětství.''"<ref>Alfred Adler. (1964). <i>Superiority and the social interest</i>. Evanston: Northwesten University Press.</ref> (Adler, 1964)<br />
<br />
=== Sourozenecké pořadí ===<br />
<br />
Adler pokládal pořadí sourozenců v rodině za ukazatel jejich budoucího zaměření a vzorců chování. Pokud se například druhé dítě narodí příliš brzy po prvním, cítí se podle Adlera odstrčeno, odcizuje se matce a cvičí se k osamělosti <ref name="Adler">Alfred Adler. (n.d.) ''What life should mean to you''. (1958). New York: Capricorn Books.</ref>. Druhému dítěti je naopak starší sourozenec podnětem k většímu usilování o úspěch. Nejmladší dítě má starší sourozence, které ho ve vývoji spíše popohánějí. Nikdy nezažije ztrátu pozornosti kvůli následovníkovi a spíše očekává, že si bude žít jako princ nebo princezna.<ref>Prochaska, J., & Norcross, J. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi = [Orig.: Systems of psychotherapy a transtheoretical analysis]. (1. vyd., 479 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Grada Publishing.</ref><br />
<br />
"''Typické druhé dítě se pozná velmi snadno. Chová se jako při závodech, jako by někdo byl o krok či dva před ním a ono muselo spěchat, aby ho předstihlo.''"(Adler, 1958)<ref name="Adler" /><br />
<br />
=== Životní styl ===<br />
<br />
Pojem životního stylu je v individuální psychologii ústřední. Zahrnuje znaky, rysy a způsoby chování, vyjadřující pokusy o kompenzaci, kterých člověk užívá k překonání pocitů méněcennosti a k usilování o nadřazenost.<ref name="Drapela" /> Zdravý životní styl zahrnuje podle Adlera i sociální cit, který je sice vrozeným potenciálem, ale je potřeba ho rozvíjet v rámci zdravé rodinné atmosféry.<ref name="Drapela" /><br />
<br />
== Dopad ==<br />
<br />
Prinicipy individuální psychoterapie se uplatnily zejména v [[Psychologické poradenství|psychologickém poradenství]] a v práci s dětmi. Adlerův termín [[Komplex méněcennosti|komplex méněcennosti]] se stal součástí [[Laická psychologie|laické psychologie]].<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literalura ===<br />
<br />
* Alfred Adler. (1958) What life should mean to you. New York: Capricorn Books.<br />
* Alfred Adler. (1964). Superiority and the social interest. Evanston: Northwesten University Press.<br />
* Drapela Victor J. (1997). Přehled teorií osobnosti. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.<br />
* Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada Publishing.<br />
* Prochaska, J., & Norcross, J. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi = [Orig.: Systems of psychotherapy a transtheoretical analysis]. (1. vyd., 479 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Grada Publishing.<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br />
[[Alfred Adler]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
<br />
Adler, Individuální pychologie, komplex méněcennosti, styl, sourozenci<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Demence_u_Parkinsonovy_choroby&diff=21636Demence u Parkinsonovy choroby2015-07-03T15:20:34Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>Primární diagnózou je [[Parkinsonova choroba]] - progresivní motorická porucha v dospělosti - mezi jejíž přídatné jevy, které mohou onemocnění provázet, patří deprese a v pozdním průběhu demence. Onemocnění souvisí s úbytkem buňěk v části mozku nazvané [[Substantia nigra]]. Tyto buňky za normálního stavu produkují [[Dopamin|dopamin]], což je [[Neurotransmiter|neurotransmiter]] (přenašeč), který zajišťuje přenos signálů mezi nervovými buňkami ([[Neuron|neurony]]).<br />
<br />
== Neurobiologie ==<br />
*Parkinsonova nemoc je klinicky, anamoticky, geneticky a etiologicky heterogenní onemocnění. <ref>The heterogeneity of idiopathic Parkinson's disease. <i>Journal Of Neurology</i> [online]. 2002, vol. 249, issue 2, s. 138-45 [cit. 2015-01-12].</ref> <br />
*Rizikové faktory vývoje Parkisnovy nemoci byly zkoumány v metaanalýze 30 prací, které dokládají, že rizikem pro vývoj tohoto onemocnění je život na venkově, voda užívaná ze studní, expozice pesticidům a herbicidům, kouření, rozlišné dietní faktory a poranění hlavy.<ref name="multiple">Jirák, R., & Koukolík, F. (n.d.) <i>Demence: neurobiologie, klinický obraz, terapie.</i> (1. vyd., 335 s.) Praha: Galén.</ref><br />
*Výskyt demence v souborech nemocných s Parkinsonovou chorobou kolísá od 10 % do 40 %.<ref name="multiple" /> Statistické údaje se liší, navíc u některých z pacientů se rozvine deprese, která se může klinicky projevovat jako pseudodemence.<br />
* Mezi prediktivní faktory patří: vyšší věk, těžká motorická symptomatologie, současná deprese, porucha slovní plynulosti, poruchy řídících funkcí, zpomalení EEG aktivity ve spánkovém laloku.<ref name="multiple" /> <br />
<br />
== Klinický obraz ==<br />
* Základní obraz parkinsonské demence: porucha paměťových a exekutivních funkcí a porucha abstraktního myšlení. Pacienti jsou nápadně pomalí. Řeč je pomalá, bez výraznější intonace. Někteří pacienti mají potíže s písmem a obkreslováním obrázků. Velmi častá je přídatná depresivní symptomatologie. Někdy se u parkinsoniků trpících demencí vyskytují přechodné psychotické stavy - produkce [[Bludy|bludů]], [[Halucinace|halucinací]], také [[Delirium|deliria]].<ref name="multiple" /> <br />
* Čím jsou lidé, u nichž se příznaky Parkinsonovy choroby objeví, starší, tím je riziko demence vyšší.<ref name="multiple" /> <br />
<br />
== Diagnóza parkinsonské demence ==<br />
* Nejdůležitější je klinický obraz a jeho rozvoj. Základním diagnostickým vodítkem je přítomnost neurologické symptomatiky. Diferenciálně diagnostické potíže činí především demence s Lewyho tělísky a Alzheimerovou chorobou. Zobrazovací metody typu výpočetní tomografie nebo [[Magnetická rezonance|magnetické rezonance]] zpravidla ukáží kortikosubkortikální atrofii.<ref name="multiple" /> <br />
* Ačkoliv zmírnění třesu farmakologicky již možné je, léčba demence provázející Parkinsonovu chorobu je obecně málo úspěšná. <ref>Rektor, I., & Rektorová, I. (1999). <i>Parkinsonova nemoc a příbuzná onemocnění v praxi.</i> (1. vyd., 152 s.) Praha: Triton.</ref> <br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
*Rektor, I., & Rektorová, I. (1999). Parkinsonova nemoc a příbuzná onemocnění v praxi. (1. vyd., 152 s.) Praha: Triton. <br />
*Jirák, R., & Koukolík, F. (n.d.) Demence: neurobiologie, klinický obraz, terapie. (1. vyd., 335 s.) Praha: Galén. <br />
*Pfeiffer, R., Wszolek, Z., & Ebadi, M. (c2013). Parkinson's disease. (2nd ed., xxix, 1278 s., [24] s. barev. obr. příl.) Boca Raton: CRC Press.</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Demence_u_Parkinsonovy_choroby&diff=21635Demence u Parkinsonovy choroby2015-07-03T15:19:49Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>Primární diagnózou je [[Parkinsonova choroba]] - progresivní motorická porucha v dospělosti - mezi jejíž přídatné jevy, které mohou onemocnění provázet, patří deprese a v pozdním průběhu demence. Onemocnění souvisí s úbytkem buňěk v části mozku nazvané [[Substantia nigra]]. Tyto buňky za normálního stavu produkují [[Dopamin|dopamin]], což je [[Neurotransmiter|neurotransmiter]] (přenašeč), který zajišťuje přenos signálů mezi nervovými buňkami ([[Neuron|neurony]]).<br />
<br />
== Neurobiologie ==<br />
*Parkinsonova nemoc je klinicky, anamoticky, geneticky a etiologicky heterogenní onemocnění. <ref>The heterogeneity of idiopathic Parkinson's disease. <i>Journal Of Neurology</i> [online]. 2002, vol. 249, issue 2, s. 138-45 [cit. 2015-01-12].</ref> <br />
*Rizikové faktory vývoje Parkisnovy nemoci byly zkoumány v metaanalýze 30 prací, které dokládají, že rizikem pro vývoj tohoto onemocnění je život na venkově, voda užívaná ze studní, expozice pesticidům a herbicidům, kouření, rozlišné dietní faktory a poranění hlavy.<ref name="multiple">Jirák, R., & Koukolík, F. (n.d.) Demence: neurobiologie, klinický obraz, terapie. (1. vyd., 335 s.) Praha: Galén.</ref><br />
*Výskyt demence v souborech nemocných s Parkinsonovou chorobou kolísá od 10 % do 40 %.<ref name="multiple" /> Statistické údaje se liší, navíc u některých z pacientů se rozvine deprese, která se může klinicky projevovat jako pseudodemence.<br />
* Mezi prediktivní faktory patří: vyšší věk, těžká motorická symptomatologie, současná deprese, porucha slovní plynulosti, poruchy řídících funkcí, zpomalení EEG aktivity ve spánkovém laloku.<ref name="multiple" /> <br />
<br />
== Klinický obraz ==<br />
* Základní obraz parkinsonské demence: porucha paměťových a exekutivních funkcí a porucha abstraktního myšlení. Pacienti jsou nápadně pomalí. Řeč je pomalá, bez výraznější intonace. Někteří pacienti mají potíže s písmem a obkreslováním obrázků. Velmi častá je přídatná depresivní symptomatologie. Někdy se u parkinsoniků trpících demencí vyskytují přechodné psychotické stavy - produkce [[Bludy|bludů]], [[Halucinace|halucinací]], také [[Delirium|deliria]].<ref name="multiple" /> <br />
* Čím jsou lidé, u nichž se příznaky Parkinsonovy choroby objeví, starší, tím je riziko demence vyšší.<ref name="multiple" /> <br />
<br />
== Diagnóza parkinsonské demence ==<br />
* Nejdůležitější je klinický obraz a jeho rozvoj. Základním diagnostickým vodítkem je přítomnost neurologické symptomatiky. Diferenciálně diagnostické potíže činí především demence s Lewyho tělísky a Alzheimerovou chorobou. Zobrazovací metody typu výpočetní tomografie nebo [[Magnetická rezonance|magnetické rezonance]] zpravidla ukáží kortikosubkortikální atrofii.<ref name="multiple" /> <br />
* Ačkoliv zmírnění třesu farmakologicky již možné je, léčba demence provázející Parkinsonovu chorobu je obecně málo úspěšná. <ref>Rektor, I., & Rektorová, I. (1999). Parkinsonova nemoc a příbuzná onemocnění v praxi. (1. vyd., 152 s.) Praha: Triton.</ref> <br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
*Rektor, I., & Rektorová, I. (1999). Parkinsonova nemoc a příbuzná onemocnění v praxi. (1. vyd., 152 s.) Praha: Triton. <br />
*Jirák, R., & Koukolík, F. (n.d.) Demence: neurobiologie, klinický obraz, terapie. (1. vyd., 335 s.) Praha: Galén. <br />
*Pfeiffer, R., Wszolek, Z., & Ebadi, M. (c2013). Parkinson's disease. (2nd ed., xxix, 1278 s., [24] s. barev. obr. příl.) Boca Raton: CRC Press.</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Synchronicita&diff=21634Synchronicita2015-07-03T15:18:34Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Synchronicita''' (z řec. synchronos, současný) je pojem, který zavedl švýcarský psychiatr [[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]] jako označení pro příčinně nevysvětlitelné (akauzální) setkání dvou nebo více událostí v čase, které na úrovni prožívání člověka získávají význam.<br />
<br />
=== Původ ===<br />
Jung poprvé termín použil v roce 1920, ale až v roce 1951 jej rozvedl v diskuzním setkání analyticky orientovaných myslitelů skupiny Eranos a v roce 1952 jev znova komentoval společně s fyzikem [[Wolfgang Pauli|Wolfgangem Paulim]] v rozsáhlém článku.<ref>Carl G. Jung, . (1952). <i>Synchronizität als ein Prinzip akausaler Zusammenhänge.</i> (Studien C. G. Jung Inst.) Rascher.</ref> Samotný jev zkoumal podle Komárka již v roce 1919 [[Paul Krammerer]] a dal mu název „zákon sérií“ (Seriengesetz), dále například [[Arthur Koestler]] v roce 1971, který ho pojmenoval koincidence.<ref>Komárek Stanislav. (2008). <i>Příroda a kultura: svět jevů a svět interpretací</i>. (Vyd. 2., V nakladatelství Academia 1., rozš., 307 s.) Praha: Academia.</ref><br />
<br />
=== Druhy ===<br />
Dle Junga se dají rozlišit tři typy synchonicit dle způsobu, jakým se vyjevují:<br />
<br />
„''1. Koincidence psychického stavu pozorovatele se současnou, objektivní, vnější událostí, která odpovídá psychickému stavu nebo obsahu, přičemž mezi psychickým stavem a vnější událostí není patrná kauzální souvislost a není myslitelná ani s ohledem na už konstatovanou psychickou relativizaci prostoru a času.'' <br />
<br />
''2. Koincidence psychického stavu s odpovídající (více nebo méně současnou) vnější událostí, která se však odehrává mimo dosah vnímání pozorovatele, je tedy vzdálená v prostoru a dá se ověřit teprve dodatečně.'' <br />
<br />
''3. Koincidence psychického stavu s odpovídající, dosud neexistující, budoucí, a tedy časově zdálenou událostí, kterou lze rovněž verifikovat teprve dodatečně.''“<ref name="multiple">Carl Gustavl Jung. (1958). <i>O synchronicitě</i>. Praha: Academia.</ref><br />
<br />
=== Kritika ===<br />
Kritika z pohledu psychologie se týká zejména role [[Konfirmační zkreslení|konfirmačního zkreslení]]. Z pohledu statistiky je synchronicita vysvětlována jako pouhá náhoda, neboť ve vzorku skladajícím se z mnoha proměnných je výskyt dvou subjektivně k sobě vztažených událostí pravděpodobný.<ref>Bishop Paul. (2000). <i>Synchronicity and intellectual intuition in Kant, Swedenborg, and Jung</i>. (xvi, 465 p.) Lewiston, N.Y: E. Mellen Press.</ref><br />
<br />
Koncepce synchronicity je pro svou nevědeckost často předmětem kritického hodnocení a bývá řazena do oblasti parapsychologie. S provokativním závěrem, který předkládá Jung na konci své přednášky, se však kritice ze strany akademické psychologie nelze podivovat. Jung tvrdí: <br />
<br />
„''Synchronistické fenomény dokazují simultánní existenci smysluplné podobnosti v heterogenních, kazuálně nespojených procesech, jinými slovy skutečnost, že pozorovatelem vnímaný obsah může být zároveň znázorněn bez kauzálního spojení také nějakou vnější událostí. Z toho plyne závěr, že buď psýché nelze lokalizovat v prostoru, nebo je prostor psychicky relativní''.“<ref name="multiple" /><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Jung Carl Gustav. (1993). <i>Analytická psychologie: Její teorie a praxe. Tavistocké přednášky</i>. (2.vyd., 205 s.) Praha: Academia.<br />
* Stevens Anthony. (2001). <i>Jung: a very short introduction</i>. (175 p.) New York: Oxford University Press.<br />
* Carl Gustavl Jung. (1958)<i>O synchronicitě</i>. Praha: Academia.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
[http://hi.wz.cz/jung/Jung-Synchronicita.htm Zápis z Jungovy přednášky o synchronicitě]<br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Analytická psychologie]], [[Carl Gustav Jung]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Jung, Analytická psychologie, psychologie<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Synchronicita&diff=21633Synchronicita2015-07-03T15:18:08Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Synchronicita''' (z řec. synchronos, současný) je pojem, který zavedl švýcarský psychiatr [[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]] jako označení pro příčinně nevysvětlitelné (akauzální) setkání dvou nebo více událostí v čase, které na úrovni prožívání člověka získávají význam.<br />
<br />
=== Původ ===<br />
Jung poprvé termín použil v roce 1920, ale až v roce 1951 jej rozvedl v diskuzním setkání analyticky orientovaných myslitelů skupiny Eranos a v roce 1952 jev znova komentoval společně s fyzikem [[Wolfgang Pauli|Wolfgangem Paulim]] v rozsáhlém článku.<ref>Carl G. Jung, . (1952). <i>Synchronizität als ein Prinzip akausaler Zusammenhänge.</i> (Studien C. G. Jung Inst.) Rascher.</ref> Samotný jev zkoumal podle Komárka již v roce 1919 [[Paul Krammerer]] a dal mu název „zákon sérií“ (Seriengesetz), dále například [[Arthur Koestler]] v roce 1971, který ho pojmenoval koincidence.<ref>Komárek Stanislav. (2008). <i>Příroda a kultura: svět jevů a svět interpretací</i>. (Vyd. 2., V nakladatelství Academia 1., rozš., 307 s.) Praha: Academia.</ref><br />
<br />
=== Druhy ===<br />
Dle Junga se dají rozlišit tři typy synchonicit dle způsobu, jakým se vyjevují:<br />
<br />
„''1. Koincidence psychického stavu pozorovatele se současnou, objektivní, vnější událostí, která odpovídá psychickému stavu nebo obsahu, přičemž mezi psychickým stavem a vnější událostí není patrná kauzální souvislost a není myslitelná ani s ohledem na už konstatovanou psychickou relativizaci prostoru a času.'' <br />
<br />
''2. Koincidence psychického stavu s odpovídající (více nebo méně současnou) vnější událostí, která se však odehrává mimo dosah vnímání pozorovatele, je tedy vzdálená v prostoru a dá se ověřit teprve dodatečně.'' <br />
<br />
''3. Koincidence psychického stavu s odpovídající, dosud neexistující, budoucí, a tedy časově zdálenou událostí, kterou lze rovněž verifikovat teprve dodatečně.''“<ref name="multiple">Carl Gustavl Jung. (1958). <i>O synchronicitě</i>. Praha: Academia.</ref><br />
<br />
=== Kritika ===<br />
Kritika z pohledu psychologie se týká zejména role [[Konfirmační zkreslení|konfirmačního zkreslení]]. Z pohledu statistiky je synchronicita vysvětlována jako pouhá náhoda, neboť ve vzorku skladajícím se z mnoha proměnných je výskyt dvou subjektivně k sobě vztažených událostí pravděpodobný.<ref>Bishop Paul. (c2000). <i>Synchronicity and intellectual intuition in Kant, Swedenborg, and Jung</i>. (xvi, 465 p.) Lewiston, N.Y: E. Mellen Press.</ref><br />
<br />
Koncepce synchronicity je pro svou nevědeckost často předmětem kritického hodnocení a bývá řazena do oblasti parapsychologie. S provokativním závěrem, který předkládá Jung na konci své přednášky, se však kritice ze strany akademické psychologie nelze podivovat. Jung tvrdí: <br />
<br />
„''Synchronistické fenomény dokazují simultánní existenci smysluplné podobnosti v heterogenních, kazuálně nespojených procesech, jinými slovy skutečnost, že pozorovatelem vnímaný obsah může být zároveň znázorněn bez kauzálního spojení také nějakou vnější událostí. Z toho plyne závěr, že buď psýché nelze lokalizovat v prostoru, nebo je prostor psychicky relativní''.“<ref name="multiple" /><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Jung Carl Gustav. (1993). <i>Analytická psychologie: Její teorie a praxe. Tavistocké přednášky</i>. (2.vyd., 205 s.) Praha: Academia.<br />
* Stevens Anthony. (2001). <i>Jung: a very short introduction</i>. (175 p.) New York: Oxford University Press.<br />
* Carl Gustavl Jung. (1958)<i>O synchronicitě</i>. Praha: Academia.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
[http://hi.wz.cz/jung/Jung-Synchronicita.htm Zápis z Jungovy přednášky o synchronicitě]<br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Analytická psychologie]], [[Carl Gustav Jung]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Jung, Analytická psychologie, psychologie<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Synchronicita&diff=21632Synchronicita2015-07-03T15:16:56Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Synchronicita''' (z řec. synchronos, současný) je pojem, který zavedl švýcarský psychiatr [[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]] jako označení pro příčinně nevysvětlitelné (akauzální) setkání dvou nebo více událostí v čase, které na úrovni prožívání člověka získávají význam.<br />
<br />
=== Původ ===<br />
Jung poprvé termín použil v roce 1920, ale až v roce 1951 jej rozvedl v diskuzním setkání analyticky orientovaných myslitelů skupiny Eranos a v roce 1952 jev znova komentoval společně s fyzikem [[Wolfgang Pauli|Wolfgangem Paulim]] v rozsáhlém článku.<ref>Carl G. Jung, . (1952). <i>Synchronizität als ein Prinzip akausaler Zusammenhänge.</i> (Studien C. G. Jung Inst.) Rascher.</ref> Samotný jev zkoumal podle Komárka již v roce 1919 [[Paul Krammerer]] a dal mu název „zákon sérií“ (Seriengesetz), dále například [[Arthur Koestler]] v roce 1971, který ho pojmenoval koincidence.<ref>Komárek Stanislav. (2008). <i>Příroda a kultura: svět jevů a svět interpretací</i>. (Vyd. 2., V nakladatelství Academia 1., rozš., 307 s.) Praha: Academia.</ref><br />
<br />
=== Druhy ===<br />
Dle Junga se dají rozlišit tři typy synchonicit dle způsobu, jakým se vyjevují:<br />
<br />
„''1. Koincidence psychického stavu pozorovatele se současnou, objektivní, vnější událostí, která odpovídá psychickému stavu nebo obsahu, přičemž mezi psychickým stavem a vnější událostí není patrná kauzální souvislost a není myslitelná ani s ohledem na už konstatovanou psychickou relativizaci prostoru a času.'' <br />
<br />
''2. Koincidence psychického stavu s odpovídající (více nebo méně současnou) vnější událostí, která se však odehrává mimo dosah vnímání pozorovatele, je tedy vzdálená v prostoru a dá se ověřit teprve dodatečně.'' <br />
<br />
''3. Koincidence psychického stavu s odpovídající, dosud neexistující, budoucí, a tedy časově zdálenou událostí, kterou lze rovněž verifikovat teprve dodatečně.''“<ref name="multiple">Carl Gustavl Jung. (1958)<i>O synchronicitě</i>. Praha: Academia.</ref><br />
<br />
=== Kritika ===<br />
Kritika z pohledu psychologie se týká zejména role [[Konfirmační zkreslení|konfirmačního zkreslení]]. Z pohledu statistiky je synchronicita vysvětlována jako pouhá náhoda, neboť ve vzorku skladajícím se z mnoha proměnných je výskyt dvou subjektivně k sobě vztažených událostí pravděpodobný.<ref>Bishop Paul. (c2000). <i>Synchronicity and intellectual intuition in Kant, Swedenborg, and Jung</i>. (xvi, 465 p.) Lewiston, N.Y: E. Mellen Press.</ref><br />
<br />
Koncepce synchronicity je pro svou nevědeckost často předmětem kritického hodnocení a bývá řazena do oblasti parapsychologie. S provokativním závěrem, který předkládá Jung na konci své přednášky, se však kritice ze strany akademické psychologie nelze podivovat. Jung tvrdí: <br />
<br />
„''Synchronistické fenomény dokazují simultánní existenci smysluplné podobnosti v heterogenních, kazuálně nespojených procesech, jinými slovy skutečnost, že pozorovatelem vnímaný obsah může být zároveň znázorněn bez kauzálního spojení také nějakou vnější událostí. Z toho plyne závěr, že buď psýché nelze lokalizovat v prostoru, nebo je prostor psychicky relativní''.“<ref name="multiple" /><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Jung Carl Gustav. (1993). <i>Analytická psychologie: Její teorie a praxe. Tavistocké přednášky</i>. (2.vyd., 205 s.) Praha: Academia.<br />
* Stevens Anthony. (2001). <i>Jung: a very short introduction</i>. (175 p.) New York: Oxford University Press.<br />
* Carl Gustav Jung. (1951). <i>O synchronicitě</i>.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
[http://hi.wz.cz/jung/Jung-Synchronicita.htm Zápis z Jungovy přednášky o synchronicitě]<br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Analytická psychologie]], [[Carl Gustav Jung]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Jung, Analytická psychologie, psychologie<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Analytick%C3%A1_psychologie&diff=21631Analytická psychologie2015-07-03T15:15:10Z<p>Husokachna: /* Synchronicita */</p>
<hr />
<div>'''Analytická psychologie''' je psychologická škola vycházející z díla švýcarského psychiatra [[Carl Gustav Jung|Carla Gustava Junga]]. Zdůrazňuje význam osobního hledání celistvosti a pracuje s pojmy jako osobní a kolektivní [[Nevědomí|nevědomí]], [[archetyp]], [[komplex]], [[Persona|persona]], [[Animus a anima|animus a anima]] a [[Individuace|individuace]]. Jungova teorie byla rozvíjena dalšími autory jako [[Toni Wolffová]], [[Marie-Louse Franzová]], [[Jolande Jacobi]], [[Aniela Jaffé]] a [[Anthony Stevens]].<br />
* Spolu s [[Sigmund Freud|Freudovou]] [[Psychoanalýza|psychoanalýzou]] nebo [[Alfred Adler|Adlerovou]] [[Individuální psychologie|individuální psychologií]] patří ke klasickým hlubinně psychologickým směrům.<br />
<br />
== Základní koncepce ==<br />
=== Nevědomí===<br />
Základ analytické psychologie tvoří předpoklad, že [[Nevědomí|nevědomí]] představuje mocnou část zdravé lidské psýché a že duševní celistvost vyžaduje spolehlivou komunikaci mezi vědomými a nevědomými složkami. [[Sen|Sny]] představují jeden z hlavních nástrojů, pomocí nichž se [[Nevědomí|nevědomí]] může vyjádřit.<ref><i>Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga</i>. (2005). (Vyd. 1., 173 s.) Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka.</ref> <br />
Analytická psychologie rozlišuje mezi nevědomím osobním a kolektivním. Kolektivní nevědomí obsahuje [[Archetyp|archetypy]] společné všem lidským bytostem, což znamená, že může u jedince vynést na povrch i symboly, které se nevztahují jen k jeho individuální lidské zkušenosti. Jung [[vědomí]] a [[Nevědomí|nevědomí]] definuje následovně:<br />
<br />
„…''vědomí je intenzivní a koncentrované, je jen efemérní a zaměřeno na bezprostřední přítomnost a nejbližší budoucnost a minulost a disponuje jen individuálním zkušenostním materiálem, který zahrnuje pouze několik málo desetiletí. Další paměť je umělá a spočívá v podstatě v potištěném papíru. Zcela jinak nevědomí. Není sice koncentrované a intenzivní, nýbrž zšeřelé až temné, je svrchovaně extenzivní a tím nejparadoxnějším způsobem vedle sebe může řadit nejrůznorodější prvky.''“<ref>Jung Carl Gustav. (1994). <i>Duše moderního člověka</i>. (1. vyd., 378 s.) Brno: Atlantis.</ref> <br />
<br />
=== Archetypy ===<br />
Archetypy jsou v analytické psychologii chápány jako pravzory v chování a myšlení, které jsou společné napříč kulturami. Archetypy jsou jednotky kolektivního [[nevědomí]], které se zaktivizují jim odpovídajících situacích. Archetyp ztrácí na intenzitě, pokud je zvědoměn. Spíše než samotný obsah vytváří archetyp mantinely pro určité obsahové pole. Jung tvrdí, že archetypů je tolik, „''kolik je typických situací v životě.''“ <ref name="nevedomi">Jung Carl Gustav. (1997). <i>Archetypy a nevědomí</i>. (Vyd. 1., 437 s.) Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka.</ref> Jako příklad archetypu lze uvést [[Animus a anima|animus a anima]], archetyp matky, archetyp hrdiny nebo archetyp moudrého starce.<br />
<br />
=== Psychologické typy ===<br />
Analytická psychologie pracuje s detailní osobnostní typologií. Existují dva základní typy zaměření:<br />
<br />
* '''Extraverze''' (sám Jung skutečně používal slovo „extravert“; varianta s „o“ – „extrovert“ se neupřednostňuje) – zaměření ven, na vnější objekty.<br />
* '''Introverze''' – zaměření dovnitř, na vnitřní prožívání.<br />
<br />
Podle Junga je mysl nástrojem adaptace a orientace.<ref name="multiple">Jung Carl Gustav. (1997). <i>Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi</i>. (2. vyd., 436 s.) Brno: Nakl. Tomáše Janečka.</ref> K tomu jí slouží několik psychických funkcí, podle kterých se rozlišují čtyři tzv. '''[[Funkční typ|funkční typy]]''':<br />
<br />
*'''Myšlení''' – funkce intelektového poznání, vytváření logických závěrů.<br />
*'''Cítění''' – funkce subjektivního hodnocení.<br />
*'''Vnímání''' – všímavost pomocí smyslových orgánů.<br />
*'''Intuice''' – nevědomé vnímání.<br />
<br />
U každého člověka jedna funkce převažuje a jedna zcela ustupuje. Myšlení a cítění patří v tomto systému mezi funkce racionální, zatímco vnímání a intuice mezi funkce iracionální.<ref name="multiple"/> Na jungovské typologii je založen nástroj psychologické osobnostní diagnostiky [[MBTI]] (Myers-Briggs Type Indicator).<br />
<br />
=== Individuace ===<br />
Individuace je označení pro duchovní rozvoj člověka. V první části života do čtyřicátého věku se člověk pohybuje ve sféře vědomého Já, poté by podle Junga něj měl nastat obrat k tzv. „bytostnému Já“<ref name="nevedomi"/>, označovanému též jako Self (německy Selbst) – tedy k středu celé psýché. Člověk by tak měl začít rozvíjet svoji duchovní stránku.<ref>Stevens Anthony. (2001). <i>Jung: a very short introduction</i>. (175 p.) New York: Oxford University Press.</ref><br />
<br />
Cílem individace je začlenění nevědomého, nadčasového bytostného Já, do časově vázané osobnosti. Žití v souladu s bytostným Já znamená realizaci plného potenciálu lidství – v jungovském smyslu tedy zbavení se rodičovských a kulturních imperativů, [[Obranné mechanismy|obranných mechanismů]], falešných obalů [[Persona|persony]], zbavení se [[Projekce|projikování]] stínu na ostatní a spíše uskutečnění opaku – jeho prozkoumání. Úplné dosažení těchto záměrů Jung ale v rámci jednoho života nepožaduje. „''Tento cíl je důležitý jen jakožto idea. Podstatou je opus, který vede k cíli: ten je cílem lidského života.''“<ref name="nevedomi"/><br />
<br />
===Synchronicita===<br />
Synchronicita je pojem označující smysluplnou koincidenci dvou nebo více událostí, které nejsou kauzálně spojeny. Jung poprvé termín použil v roce 1920 a v roce 1952 jej rozvedl v rámci samostatného článku <ref name="nevedom">Komárek Stanislav. (2008). <i>Příroda a kultura: svět jevů a svět interpretací</i>. (Vyd. 2., V nakladatelství Academia 1., rozš., 307 s.) Praha: Academia.</ref>. Z výkladu Junga o synchronicitě je nejznámější příklad s náhodným opakovaním motivu ryby během dne (ryba v kresbě, poté ve snu pacientky atd.).<ref>Carl Gustavl Jung. (1958)<i>O synchronicitě</i>. Praha: Academia.</ref><br />
<br />
Samotný jev zkoumal již v roce 1919 [[Paul Krammerer|Krammerer]] a dal mu název „zákon sérií“ (Seriengesetz), dále třeba i A. Koestler v roce 1971, který ho pojmenoval koincidence.<ref name="nevedom"/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Jacobi Jolande Székács. (2013). <i>Psychologie C.G. Junga</i>. (Vyd. 2., V Portálu 1., 210 s., [16] s. obr. příl.) Praha: Portál.<br />
* Jung Carl Gustav. (1993). <i>Analytická psychologie: Její teorie a praxe. Tavistocké přednášky</i>. (2.vyd., 205 s.) Praha: Academia.<br />
* Jung Carl Gustav. (1994). <i>Duše moderního člověka</i>. (1. vyd., 378 s.) Brno: Atlantis.<br />
* Jung Carl Gustav. (1995). <i>Člověk a duše</i>. (Vyd. 1., 277 s.) Praha: Academia.<br />
* Jung Carl Gustav. (1997). <i>Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi</i>. (2. vyd., 436 s.) Brno: Nakl. Tomáše Janečka.<br />
* Jung Carl Gustav. (1997). <i>Archetypy a nevědomí</i>. (Vyd. 1., 437 s.) Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka.<br />
* Jung Carl Gustav. (1998). <i>Osobnost a přenos: výbor z díla III</i>. (1. vyd., 404 s.) Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka.<br />
* Stevens Anthony. (2001). <i>Jung: a very short introduction</i>. (175 p.) New York: Oxford University Press.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
[https://www.youtube.com/watch?v=FPGMWF7kU_8 Záznam rozhovoru C.G.Junga pro BBC (v angličtině)]<br />
<br />
=== Doporučená literatura ===<br />
Jung Carl Gustav. (1993). <i>'''Analytická psychologie: její teorie a praxe'''</i>. (Vyd. 2., 205 s.) Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky.<br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Carl Gustav Jung]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Jung, Analytická psychologie, psychologie, individuace, nevědomí, vědomí<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Analytick%C3%A1_psychologie&diff=21630Analytická psychologie2015-07-03T15:14:09Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Analytická psychologie''' je psychologická škola vycházející z díla švýcarského psychiatra [[Carl Gustav Jung|Carla Gustava Junga]]. Zdůrazňuje význam osobního hledání celistvosti a pracuje s pojmy jako osobní a kolektivní [[Nevědomí|nevědomí]], [[archetyp]], [[komplex]], [[Persona|persona]], [[Animus a anima|animus a anima]] a [[Individuace|individuace]]. Jungova teorie byla rozvíjena dalšími autory jako [[Toni Wolffová]], [[Marie-Louse Franzová]], [[Jolande Jacobi]], [[Aniela Jaffé]] a [[Anthony Stevens]].<br />
* Spolu s [[Sigmund Freud|Freudovou]] [[Psychoanalýza|psychoanalýzou]] nebo [[Alfred Adler|Adlerovou]] [[Individuální psychologie|individuální psychologií]] patří ke klasickým hlubinně psychologickým směrům.<br />
<br />
== Základní koncepce ==<br />
=== Nevědomí===<br />
Základ analytické psychologie tvoří předpoklad, že [[Nevědomí|nevědomí]] představuje mocnou část zdravé lidské psýché a že duševní celistvost vyžaduje spolehlivou komunikaci mezi vědomými a nevědomými složkami. [[Sen|Sny]] představují jeden z hlavních nástrojů, pomocí nichž se [[Nevědomí|nevědomí]] může vyjádřit.<ref><i>Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga</i>. (2005). (Vyd. 1., 173 s.) Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka.</ref> <br />
Analytická psychologie rozlišuje mezi nevědomím osobním a kolektivním. Kolektivní nevědomí obsahuje [[Archetyp|archetypy]] společné všem lidským bytostem, což znamená, že může u jedince vynést na povrch i symboly, které se nevztahují jen k jeho individuální lidské zkušenosti. Jung [[vědomí]] a [[Nevědomí|nevědomí]] definuje následovně:<br />
<br />
„…''vědomí je intenzivní a koncentrované, je jen efemérní a zaměřeno na bezprostřední přítomnost a nejbližší budoucnost a minulost a disponuje jen individuálním zkušenostním materiálem, který zahrnuje pouze několik málo desetiletí. Další paměť je umělá a spočívá v podstatě v potištěném papíru. Zcela jinak nevědomí. Není sice koncentrované a intenzivní, nýbrž zšeřelé až temné, je svrchovaně extenzivní a tím nejparadoxnějším způsobem vedle sebe může řadit nejrůznorodější prvky.''“<ref>Jung Carl Gustav. (1994). <i>Duše moderního člověka</i>. (1. vyd., 378 s.) Brno: Atlantis.</ref> <br />
<br />
=== Archetypy ===<br />
Archetypy jsou v analytické psychologii chápány jako pravzory v chování a myšlení, které jsou společné napříč kulturami. Archetypy jsou jednotky kolektivního [[nevědomí]], které se zaktivizují jim odpovídajících situacích. Archetyp ztrácí na intenzitě, pokud je zvědoměn. Spíše než samotný obsah vytváří archetyp mantinely pro určité obsahové pole. Jung tvrdí, že archetypů je tolik, „''kolik je typických situací v životě.''“ <ref name="nevedomi">Jung Carl Gustav. (1997). <i>Archetypy a nevědomí</i>. (Vyd. 1., 437 s.) Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka.</ref> Jako příklad archetypu lze uvést [[Animus a anima|animus a anima]], archetyp matky, archetyp hrdiny nebo archetyp moudrého starce.<br />
<br />
=== Psychologické typy ===<br />
Analytická psychologie pracuje s detailní osobnostní typologií. Existují dva základní typy zaměření:<br />
<br />
* '''Extraverze''' (sám Jung skutečně používal slovo „extravert“; varianta s „o“ – „extrovert“ se neupřednostňuje) – zaměření ven, na vnější objekty.<br />
* '''Introverze''' – zaměření dovnitř, na vnitřní prožívání.<br />
<br />
Podle Junga je mysl nástrojem adaptace a orientace.<ref name="multiple">Jung Carl Gustav. (1997). <i>Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi</i>. (2. vyd., 436 s.) Brno: Nakl. Tomáše Janečka.</ref> K tomu jí slouží několik psychických funkcí, podle kterých se rozlišují čtyři tzv. '''[[Funkční typ|funkční typy]]''':<br />
<br />
*'''Myšlení''' – funkce intelektového poznání, vytváření logických závěrů.<br />
*'''Cítění''' – funkce subjektivního hodnocení.<br />
*'''Vnímání''' – všímavost pomocí smyslových orgánů.<br />
*'''Intuice''' – nevědomé vnímání.<br />
<br />
U každého člověka jedna funkce převažuje a jedna zcela ustupuje. Myšlení a cítění patří v tomto systému mezi funkce racionální, zatímco vnímání a intuice mezi funkce iracionální.<ref name="multiple"/> Na jungovské typologii je založen nástroj psychologické osobnostní diagnostiky [[MBTI]] (Myers-Briggs Type Indicator).<br />
<br />
=== Individuace ===<br />
Individuace je označení pro duchovní rozvoj člověka. V první části života do čtyřicátého věku se člověk pohybuje ve sféře vědomého Já, poté by podle Junga něj měl nastat obrat k tzv. „bytostnému Já“<ref name="nevedomi"/>, označovanému též jako Self (německy Selbst) – tedy k středu celé psýché. Člověk by tak měl začít rozvíjet svoji duchovní stránku.<ref>Stevens Anthony. (2001). <i>Jung: a very short introduction</i>. (175 p.) New York: Oxford University Press.</ref><br />
<br />
Cílem individace je začlenění nevědomého, nadčasového bytostného Já, do časově vázané osobnosti. Žití v souladu s bytostným Já znamená realizaci plného potenciálu lidství – v jungovském smyslu tedy zbavení se rodičovských a kulturních imperativů, [[Obranné mechanismy|obranných mechanismů]], falešných obalů [[Persona|persony]], zbavení se [[Projekce|projikování]] stínu na ostatní a spíše uskutečnění opaku – jeho prozkoumání. Úplné dosažení těchto záměrů Jung ale v rámci jednoho života nepožaduje. „''Tento cíl je důležitý jen jakožto idea. Podstatou je opus, který vede k cíli: ten je cílem lidského života.''“<ref name="nevedomi"/><br />
<br />
===Synchronicita===<br />
Synchronicita je pojem označující smysluplnou koincidenci dvou nebo více událostí, které nejsou kauzálně spojeny. Jung poprvé termín použil v roce 1920 a v roce 1952 jej rozvedl v rámci samostatného článku <ref name="nevedom">Komárek Stanislav. (2008). <i>Příroda a kultura: svět jevů a svět interpretací</i>. (Vyd. 2., V nakladatelství Academia 1., rozš., 307 s.) Praha: Academia.</ref>. Z výkladu Junga o synchronicitě je nejznámější příklad s náhodným opakovaním motivu ryby během dne (ryba v kresbě, poté ve snu pacientky atd.).<ref><i>O synchronicitě</i>. (1952). Carl Gustav Jung.</ref><br />
<br />
Samotný jev zkoumal již v roce 1919 [[Paul Krammerer|Krammerer]] a dal mu název „zákon sérií“ (Seriengesetz), dále třeba i A. Koestler v roce 1971, který ho pojmenoval koincidence.<ref name="nevedom"/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Jacobi Jolande Székács. (2013). <i>Psychologie C.G. Junga</i>. (Vyd. 2., V Portálu 1., 210 s., [16] s. obr. příl.) Praha: Portál.<br />
* Jung Carl Gustav. (1993). <i>Analytická psychologie: Její teorie a praxe. Tavistocké přednášky</i>. (2.vyd., 205 s.) Praha: Academia.<br />
* Jung Carl Gustav. (1994). <i>Duše moderního člověka</i>. (1. vyd., 378 s.) Brno: Atlantis.<br />
* Jung Carl Gustav. (1995). <i>Člověk a duše</i>. (Vyd. 1., 277 s.) Praha: Academia.<br />
* Jung Carl Gustav. (1997). <i>Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi</i>. (2. vyd., 436 s.) Brno: Nakl. Tomáše Janečka.<br />
* Jung Carl Gustav. (1997). <i>Archetypy a nevědomí</i>. (Vyd. 1., 437 s.) Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka.<br />
* Jung Carl Gustav. (1998). <i>Osobnost a přenos: výbor z díla III</i>. (1. vyd., 404 s.) Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka.<br />
* Stevens Anthony. (2001). <i>Jung: a very short introduction</i>. (175 p.) New York: Oxford University Press.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
[https://www.youtube.com/watch?v=FPGMWF7kU_8 Záznam rozhovoru C.G.Junga pro BBC (v angličtině)]<br />
<br />
=== Doporučená literatura ===<br />
Jung Carl Gustav. (1993). <i>'''Analytická psychologie: její teorie a praxe'''</i>. (Vyd. 2., 205 s.) Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky.<br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Carl Gustav Jung]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Jung, Analytická psychologie, psychologie, individuace, nevědomí, vědomí<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Analytick%C3%A1_psychologie&diff=21629Analytická psychologie2015-07-03T15:13:16Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Analytická psychologie''' je psychologická škola vycházející z díla švýcarského psychiatra [[Carl Gustav Jung|Carla Gustava Junga]]. Zdůrazňuje význam osobního hledání celistvosti a pracuje s pojmy jako osobní a kolektivní [[Nevědomí|nevědomí]], [[archetyp]], [[komplex]], [[Persona|persona]], [[Animus a anima|animus a anima]] a [[Individuace|individuace]]. Jungova teorie byla rozvíjena dalšími autory jako [[Toni Wolffová]], [[Marie-Louse Franzová]], [[Jolande Jacobi]], [[Aniela Jaffé]] a [[Anthony Stevens]].<br />
* Spolu s [[Sigmund Freud|Freudovou]] [[Psychoanalýza|psychoanalýzou]] nebo [[Alfred Adler|Adlerovou]] [[Individuální psychologie|individuální psychologií]] patří ke klasickým hlubinně psychologickým směrům.<br />
<br />
== Základní koncepce ==<br />
=== Nevědomí===<br />
Základ analytické psychologie tvoří předpoklad, že [[Nevědomí|nevědomí]] představuje mocnou část zdravé lidské psýché a že duševní celistvost vyžaduje spolehlivou komunikaci mezi vědomými a nevědomými složkami. [[Sen|Sny]] představují jeden z hlavních nástrojů, pomocí nichž se [[Nevědomí|nevědomí]] může vyjádřit.<ref><i>Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga</i>. (2005). (Vyd. 1., 173 s.) Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka.</ref> <br />
Analytická psychologie rozlišuje mezi nevědomím osobním a kolektivním. Kolektivní nevědomí obsahuje [[Archetyp|archetypy]] společné všem lidským bytostem, což znamená, že může u jedince vynést na povrch i symboly, které se nevztahují jen k jeho individuální lidské zkušenosti. Jung [[vědomí]] a [[Nevědomí|nevědomí]] definuje následovně:<br />
<br />
„…''vědomí je intenzivní a koncentrované, je jen efemérní a zaměřeno na bezprostřední přítomnost a nejbližší budoucnost a minulost a disponuje jen individuálním zkušenostním materiálem, který zahrnuje pouze několik málo desetiletí. Další paměť je umělá a spočívá v podstatě v potištěném papíru. Zcela jinak nevědomí. Není sice koncentrované a intenzivní, nýbrž zšeřelé až temné, je svrchovaně extenzivní a tím nejparadoxnějším způsobem vedle sebe může řadit nejrůznorodější prvky.''“<ref>Jung Carl Gustav. (1994). <i>Duše moderního člověka</i>. (1. vyd., 378 s.) Brno: Atlantis.</ref> <br />
<br />
=== Archetypy ===<br />
Archetypy jsou v analytické psychologii chápány jako pravzory v chování a myšlení, které jsou společné napříč kulturami. Archetypy jsou jednotky kolektivního [[nevědomí]], které se zaktivizují jim odpovídajících situacích. Archetyp ztrácí na intenzitě, pokud je zvědoměn. Spíše než samotný obsah vytváří archetyp mantinely pro určité obsahové pole. Jung tvrdí, že archetypů je tolik, „''kolik je typických situací v životě.''“ <ref name="nevedomi">Jung Carl Gustav. (1997). <i>Archetypy a nevědomí</i>. (Vyd. 1., 437 s.) Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka.</ref> Jako příklad archetypu lze uvést [[Animus a anima|animus a anima]], archetyp matky, archetyp hrdiny nebo archetyp moudrého starce.<br />
<br />
=== Psychologické typy ===<br />
Analytická psychologie pracuje s detailní osobnostní typologií. Existují dva základní typy zaměření:<br />
<br />
* '''Extraverze''' (sám Jung skutečně používal slovo „extravert“; varianta s „o“ – „extrovert“ se neupřednostňuje) – zaměření ven, na vnější objekty.<br />
* '''Introverze''' – zaměření dovnitř, na vnitřní prožívání.<br />
<br />
Podle Junga je mysl nástrojem adaptace a orientace.<ref name="multiple">Jung Carl Gustav. (1997). <i>Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi</i>. (2. vyd., 436 s.) Brno: Nakl. Tomáše Janečka.</ref> K tomu jí slouží několik psychických funkcí, podle kterých se rozlišují čtyři tzv. '''[[Funkční typ|funkční typy]]''':<br />
<br />
*'''Myšlení''' – funkce intelektového poznání, vytváření logických závěrů.<br />
*'''Cítění''' – funkce subjektivního hodnocení.<br />
*'''Vnímání''' – všímavost pomocí smyslových orgánů.<br />
*'''Intuice''' – nevědomé vnímání.<br />
<br />
U každého člověka jedna funkce převažuje a jedna zcela ustupuje. Myšlení a cítění patří v tomto systému mezi funkce racionální, zatímco vnímání a intuice mezi funkce iracionální.<ref name="multiple"/> Na jungovské typologii je založen nástroj psychologické osobnostní diagnostiky [[MBTI]] (Myers-Briggs Type Indicator).<br />
<br />
=== Individuace ===<br />
Individuace je označení pro duchovní rozvoj člověka. V první části života do čtyřicátého věku se člověk pohybuje ve sféře vědomého Já, poté by podle Junga něj měl nastat obrat k tzv. „bytostnému Já“<ref name="nevedomi"/>, označovanému též jako Self (německy Selbst) – tedy k středu celé psýché. Člověk by tak měl začít rozvíjet svoji duchovní stránku.<ref>Stevens Anthony. (2001). <i>Jung: a very short introduction</i>. (175 p.) New York: Oxford University Press.</ref><br />
<br />
Cílem individace je začlenění nevědomého, nadčasového bytostného Já, do časově vázané osobnosti. Žití v souladu s bytostným Já znamená realizaci plného potenciálu lidství – v jungovském smyslu tedy zbavení se rodičovských a kulturních imperativů, [[Obranné mechanismy|obranných mechanismů]], falešných obalů [[Persona|persony]], zbavení se [[Projekce|projikování]] stínu na ostatní a spíše uskutečnění opaku – jeho prozkoumání. Úplné dosažení těchto záměrů Jung ale v rámci jednoho života nepožaduje. „''Tento cíl je důležitý jen jakožto idea. Podstatou je opus, který vede k cíli: ten je cílem lidského života.''“<ref name="nevedomi"/><br />
<br />
===Synchronicita===<br />
Synchronicita je pojem označující smysluplnou koincidenci dvou nebo více událostí, které nejsou kauzálně spojeny. Jung poprvé termín použil v roce 1920 a v roce 1952 jej rozvedl v rámci samostatného článku<ref name="nevedom"/>Komárek Stanislav. (2008). <i>Příroda a kultura: svět jevů a svět interpretací</i>. (Vyd. 2., V nakladatelství Academia 1., rozš., 307 s.) Praha: Academia.</ref>. Z výkladu Junga o synchronicitě je nejznámější příklad s náhodným opakovaním motivu ryby během dne (ryba v kresbě, poté ve snu pacientky atd.).<ref><i>O synchronicitě</i>. (1952). Carl Gustav Jung.</ref><br />
<br />
Samotný jev zkoumal již v roce 1919 [[Paul Krammerer|Krammerer]] a dal mu název „zákon sérií“ (Seriengesetz), dále třeba i A. Koestler v roce 1971, který ho pojmenoval koincidence.<ref name="nevedom"/><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Jacobi Jolande Székács. (2013). <i>Psychologie C.G. Junga</i>. (Vyd. 2., V Portálu 1., 210 s., [16] s. obr. příl.) Praha: Portál.<br />
* Jung Carl Gustav. (1993). <i>Analytická psychologie: Její teorie a praxe. Tavistocké přednášky</i>. (2.vyd., 205 s.) Praha: Academia.<br />
* Jung Carl Gustav. (1994). <i>Duše moderního člověka</i>. (1. vyd., 378 s.) Brno: Atlantis.<br />
* Jung Carl Gustav. (1995). <i>Člověk a duše</i>. (Vyd. 1., 277 s.) Praha: Academia.<br />
* Jung Carl Gustav. (1997). <i>Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi</i>. (2. vyd., 436 s.) Brno: Nakl. Tomáše Janečka.<br />
* Jung Carl Gustav. (1997). <i>Archetypy a nevědomí</i>. (Vyd. 1., 437 s.) Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka.<br />
* Jung Carl Gustav. (1998). <i>Osobnost a přenos: výbor z díla III</i>. (1. vyd., 404 s.) Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka.<br />
* Stevens Anthony. (2001). <i>Jung: a very short introduction</i>. (175 p.) New York: Oxford University Press.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
[https://www.youtube.com/watch?v=FPGMWF7kU_8 Záznam rozhovoru C.G.Junga pro BBC (v angličtině)]<br />
<br />
=== Doporučená literatura ===<br />
Jung Carl Gustav. (1993). <i>'''Analytická psychologie: její teorie a praxe'''</i>. (Vyd. 2., 205 s.) Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky.<br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Carl Gustav Jung]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Jung, Analytická psychologie, psychologie, individuace, nevědomí, vědomí<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0koln%C3%AD_zralost&diff=21628Školní zralost2015-07-03T15:10:09Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Školní zralost''' je způsobilost dítěte absolvovat školní vyučování.<ref>Hartl Pavel, &amp; Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref><br />
* V ČR děti nastupují standardně do základní školy mezi 6 - 6,5 lety, tzv. odklad je možný o rok.<ref><i>Odklad povinné školní docházky</i>. (2014). MSMT.</ref><br />
* Školní zralost lze vymezit jako psychickou a sociální připravnenost a také jako připravenost biologickou. Oba faktory spolu souvisejí, např. biologická nezralost totiž může mít negativní psychosociální dopad na dítě (posměch ostatních, vnímaná akademická účinnost).<br />
==== Psychická a sociální připravenost ====<br />
* Požaduje se, aby se dítě dokázalo vypořádat se změnou prostředí a lidí kolem sebe, se způsobem zaměstnání, kdy místo her nastává soustavná organizovaná práce. Pro dítě je často nezajímavá, vyžadující soustředění a snahu o výsledek (výsledek se hodnotí a kontroluje). Také se mění role dítěte, kdy dítě plní roli žáka a nese disciplinovanost a musí se podřídit zájmu většiny.<ref>Bednářová Jiřina, &amp; Šmardová Vlasta. (2010). <i>Školní zralost: co by mělo umět dítě před vstupem do školy</i>. (Vyd. 1., iii, 100 s.) Brno: Computer Press.</ref><br />
==== Biologická připravenost ====<br />
* '''Zrání organismu, zejména [[CNS]]''', které se projevuje v celkové reaktibilitě, stabilitě a odolnosti vůči zátěži a umožňuje lepší využití schopností dítěte, např. koncentraci [[Pozornost|pozornosti]].<br />
* '''Dostatečný rozvoj zrakového a sluchového vnímání'''. V [[Předškolní období|předškolním věku]] vidí děti špatně na blízko; školní zralost je spojena s rozvojem schopnosti zaostřit i na blízko a vidět detaily. Vizuální rozlišování má např. důležitost u učení písmen.<ref name="multiple">Vágnerová Marie. (2000). <i>Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří</i>. (1. vyd., 522 s.) Praha: Portál.</ref><br />
* '''Koordinace obou hemisfér''', která záleží na rovnoměrnosti jejich zrání. U chlapců probíhá celkové zrání pomaleji, ale funkční diferenciace pravé hemisféry se objevuje dříve; proto je spolupráce hemisfér obtížnější a chlapci mívají zpočátku ve škole potíže.<ref name="multiple"/><br />
<br />
== Jiráskův test školní zralosti ==<br />
V ČR se k určování školní zralosti využívá nejčastěji tzv. '''Orientační Jiráskův test školní zralosti''' (nebo jeho pozdější adaptace tzv. Kern-Jiráskův test). Dítě v něm plní tyto úkoly: kresba lidské postavy, napodobení psacího písma a obkreslení deseti teček. Všechny tři úkoly zjišťují vyspělost jemné motoriky a schopnost vizuo-motorické koordinace.<br />
<br />
Ve výkladu věkových zvláštností v kresbách dětí se vychází z koncepce kresebního vývoje, podle které je úzký vztah mezi globalizací ve výtvarném projevu a integrací v psychické činnosti. Úlohy "napodobení psacího písma" a "obkreslení skupiny deseti teček" reprezentují v testu úkol v pravém slova smyslu - dítě v nich musí vyvinout úsilí přimět se vůlí ke splnění instrukce. <br />
<br />
Provedení všech tří úkolů trvá přibližně 15 až 20 minut. Děti je možno vyšetřovat ve skupinách po pěti<br />
až deseti. Orientační posuzování psychické složky školní zralosti je rychlé a pro běžnou praxi v<br />
dětském středisku dobře časově únosné.<br />
<br />
==== Možné dopady odkladu na dítě ====<br />
* Dítě se zařadí do jiné vrstevnické skupiny.<br />
* V 1. třídě hrozí nebezpečí, že se dítě nudí, protože už toho hodně ví.<br />
* Dítě může mít pocit nějaké poznatkové i vzrůstové převahy nad ostatními.<br />
* V dospívání dříve dozrává a má jasněji vymezené zájmy na rozdíl od jeho vrstevníků.<br />
<br />
== Reference ==<br />
<references /><br />
<br />
== Související články ==<br />
* [[Předškolní období]]<br />
<br />
[[Kategorie: Vývojová psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologie&diff=21473Psychologie2015-06-25T17:10:25Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Psychologie''' je věda o chování a prožívání. Jedná se akademickou disciplínu a aplikovanou vědu, která se snaží pochopit jednotlivce a skupiny stanovením obecných principů a okruhů bádání. Psychologie vznikla v 19. století na fakultách medicíny a filosofie.<ref name="define">Reber Arthur S. (2001). <i>The Penguin dictionary of psychology</i>. (3rd ed., xxi, 831 s.) London: Penguin Books.</ref><br />
<br />
* Etymologie - z řeckého ψυχή (psyché) = duše, duch, dech a -λογία (-logia) = věda, výzkum, nauka<ref>Hartl Pavel, &amp; Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref>.<br />
* "''Psychology simply cannot be defined, indeed, it cannot even be easily characterized... Psychology is what scientists and philosopers of various persuasions have created to try to fulfill the need to understand the minds and behaviors of various organisms...''"<ref name="define" /><br />
<br />
== Reference ==<br />
<references/> <br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologie&diff=21472Psychologie2015-06-25T17:08:46Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Psychologie''' je věda o chování a prožívání. Jedná se akademickou disciplínu a aplikovanou vědu, která se snaží pochopit jednotlivce a skupiny stanovením obecných principů a okruhů bádání. Psychologie vznikla v 19. století na fakultách medicíny a filosofie.<ref>Reber Arthur S. (2001). <i>The Penguin dictionary of psychology</i>. (3rd ed., xxi, 831 s.) London: Penguin Books.</ref><br />
<br />
* Etymologie - z řeckého ψυχή (psyché) = duše, duch, dech a -λογία (-logia) = věda, výzkum, nauka<ref>Hartl Pavel, &amp; Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref>.<br />
<br />
== Reference ==<br />
<references/> <br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologie&diff=21471Psychologie2015-06-25T17:08:14Z<p>Husokachna: Založena nová stránka s textem „'''Psychologie''' je věda o chování a prožívání.<ref>Hartl Pavel, &amp; Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., …“</p>
<hr />
<div>'''Psychologie''' je věda o chování a prožívání.<ref>Hartl Pavel, &amp; Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref> Jedná se akademickou disciplínu a aplikovanou vědu, která se snaží pochopit jednotlivce a skupiny stanovením obecných principů a okruhů bádání. Psychologie vznikla v 19. století na fakultách medicíny a filosofie.<ref>Reber Arthur S. (2001). <i>The Penguin dictionary of psychology</i>. (3rd ed., xxi, 831 s.) London: Penguin Books.</ref><br />
<br />
* Etymologie - z řeckého ψυχή (psyché) = duše, duch, dech a -λογία (-logia) = věda, výzkum, nauka.<br />
<br />
== Reference ==<br />
<references/> <br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Asocianismus&diff=21470Asocianismus2015-06-25T16:45:50Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Asocianismus''' je filozofický směr 17. století, který věří, že veškerá psychika vzniká na základě smyslového vnímání dle slavné věty "''Nic nění ve vědomí, co dříve nebylo ve smyslech''".<ref>Hartl Pavel, &amp; Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref> Směr se oddělil od britského [[empirismus|empirismu]] a vysvětloval psychické dění především na základě asociací (spojů) mezi psychickými obsahy. Zakladately tohoto směru jsou [[David Hartley]] a [[David Hume]].<ref>Plháková Alena. (2006). <i>Dějiny psychologie</i>. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.</ref><br />
<br />
* Toto východisko umožnilo stanovit, co je psychologický jev, a tím byl dán první základ pro vznik psychologie. Nejvíc byl rozvíjen během 19. století zakladately [[psychologie]] jako [[Hermann Ebbinghaus]] a [[Francis Galton]].<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/> <br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Asocianismus&diff=21469Asocianismus2015-06-25T16:45:16Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Asocianismus''' je filozofický směr 17. století, který věří, že veškerá psychika vzniká na základě smyslového vnímání dle slavné věty "''Nic nění ve vědomí, co dříve nebylo ve smyslech''".<ref>Hartl Pavel, &amp; Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref> Směr se oddělil od britského [[empirismus|empirismu]], který vysvětloval psychické dění především na základě asociací (spojů) mezi psychickými obsahy. Zakladately tohoto směru jsou [[David Hartley]] a [[David Hume]].<ref>Plháková Alena. (2006). <i>Dějiny psychologie</i>. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.</ref><br />
<br />
* Toto východisko umožnilo stanovit, co je psychologický jev, a tím byl dán první základ pro vznik psychologie. Nejvíc byl rozvíjen během 19. století zakladately [[psychologie]] jako [[Hermann Ebbinghaus]] a [[Francis Galton]].<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/> <br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Asocianismus&diff=21468Asocianismus2015-06-25T16:43:57Z<p>Husokachna: Založena nová stránka s textem „'''Asocianismus''' je filozofický směr 17. století, který věří, že veškerá psychika vzniká na základě smyslového vnímání dle slavné věty…“</p>
<hr />
<div>'''Asocianismus''' je filozofický směr 17. století, který věří, že veškerá psychika vzniká na základě smyslového vnímání dle slavné věty "''Nic nění ve vědomí, co dříve nebylo ve smyslech''".<ref>Hartl Pavel, &amp; Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref> Směr se oddělil od britského [[empirismus|empirismu]], který vysvětloval psychické dění především na základě asociací (spojů) mezi psychickými obsahy. Zakladately tohoto směru jsou [[David Hartley]] a [[David Hume]].<ref>Plháková Alena. (2006). <i>Dějiny psychologie</i>. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.</ref><br />
<br />
* Toto východisko umožnilo stanovit, co je psychologický jev, a tím byl dán první základ pro vznik psychologie. Nejvíc byl rozvíjen během 19. století zakladately [[psychologie]] jako [[Hermann Ebbinghaus]] a [[Francis Galton]].<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
</references></div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Roy_Baumeister&diff=21467Roy Baumeister2015-06-25T13:35:07Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Roy Baumeister''' (1953) je sociální psycholog, který se ve svém výzkumu věnuje zejména [[vůle|vůli]], [[seberegulace|seberegulaci]] a [[sebekontrola|sebekontrole]]. Baumeister je profesorem psychologie na Floridské univerzitě, napsal více jak 500 publikací a je autorem nebo spoluautorem takřka 30 knih.<br />
<br />
== Seberegulace ==<br />
Baumeister se v roce 1994 podílel na knize s názevem ''Losing control'' zabývající se sebekontrolou a vůlí, napsal jí spolu se svojí ženou [[Dianne Tice]] a harvardským profesorem Todem Heathertonem. Ačkoliv kniha neměla takový úspěch jako v roce 2011 vydaná ''Willpower: rediscovering the greatest human strength'', nevídaným způsobem stimulovala další experimenty a studie, vč. vývoje škály na meření sebekontroly v testech osobnosti<ref name="baum">Baumeister, R. F., & Tierney, J. (2011). <i>Willpower: Rediscovering the greatest human strength.</i> Penguin.</ref>. Mimojiné po jejím přečtení formuloval Baumeisterův spolupracovník [[Mark Muraven]] svoji hypotézu vůle jako omezeného zdroje<ref name="source">Baumeister, R. F.; Gallito, M.; Tice, D. M. (2009). <i>Free Willpower: A limited rource theory of volition, choice, and self-regulation.</i>In: Morsella, E. E., Bargh, J. A., & Gollwitzer, P. M. (2009). Oxford handbook of human action. Oxford University Press.</ref>. To vedlo k řadě experimentů za účelem ověření tohoto předpokladu, mimo jiné k dnes známému experimentu s ředkvičkami. Hladoví účastníci během něho byli instruovaní, aby odolali snězení čokolády a místo toho požili ředkvičky. Poté jim byl zadán frustrující neřešitelný úkol spočívající ve skládání geometrických puzzlí<ref>Baumeister, R. F., Bratslavsky, E., Muraven, M., & Tice, D. M. (1998). <i>Ego depletion: is the active self a limited resource?</i>. Journal of personality and social psychology, 74(5), 1252.</ref>. Tito účastníci se v porovnání s kontrolní skupinou, jež nemusela na začátku ničemu odolávat, vzdali při řešení mnohem dříve. Článek, ve kterém vědeckou obec poprvé seznamují s výsledky, vychází v roce 1998 v časopise ''Journal of Personality and Social Psychology'' pod názvem „''Ego depletion: is the active self a limited resource?''“. Baumeister zde pro stav vyčerpání vůle navrhuje právě termín '''egodeplece - [[egodepletion]]'''. Ten definuje jako sníženou schopnost regulovat vlastní myšlenky, pocity a akce. Po řadě dalších výzkumů Baumeister formuluje svoji tezi následovně: <br />
# "''Člověk má omezené množství vůle, které se při využití vyčerpává.'' <br />
# ''Člověk používá stejný účet vůle na řešení celé řady úkonů''."<ref name="baum" /> <br />
<br />
V této souvislosti přirovnává vůli metaforicky ke svalu, vůli tedy lze stejně jako sval vyčerpat ale i posílit.<br />
<br />
* Vůle se podle Baumeistera vyvinula v důsledku socializace člověka. „''Člověk se musí kontrolovat, aby vyšel se zbytkem skupiny, v níž jsou na sobě členové kvůli obstarávání potravy závislí.''“ Roy Baumeister<ref name="baum" /> <br />
<br />
* V roce 2007 s kolegou Galliotem předkládá důkazy o spojení glukózy, resp. hladiny glukózy v krvi, se sebekontrolou <ref>Gailliot, M. T., & Baumeister, R. F. (2007). <i>The physiology of willpower: Linking blood glucose to self-control.</i> Personality and Social Psychology Review, 11(4), 303-327.</ref>. K dynamice egodeplece uvádí, že fyziologický stav může mít efekt na chování dlouho před tím, než dojde k subjektivnímu pocitu únavy nebo vyčerpání<ref name="source" />. To potvrdila například terenní studie Baumeistera a jeho kolegů v obchodních centrech, kdy „''nakupující v obchodním centru, kteří udělali během nákupu v centru více nákupních rozhodnutí, se vzdávali dříve ve složitém úkolu (násobení čísel), i když byly zohledněny faktory jako pohlaví; socioekonomický status; množství peněz, které utratili; a čas, který v centru strávili.''“<ref name="baum" />.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
Text se svolením autora převzat a upraven z bakalářské práce: <br />
<br />
Petr Kačena. (2014). <i>Volní vlastnosti a sebevýchova u studentů</i>. Praha. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/123713/ <br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Související články ===<br />
* [[Vůle]]<br />
* [[Walter Mischel]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
psychologie, seberegulace, teorie, vůle<br />
<br />
[[Kategorie: Dějiny psychologie]] <br />
[[Kategorie: Psychologie osobnosti]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Roy_Baumeister&diff=21466Roy Baumeister2015-06-25T13:33:25Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Roy Baumeister''' (1953) je sociální psycholog, který se ve svém výzkumu věnuje zejména [[vůle|vůli]], [[seberegulace|seberegulaci]] a [[sebekontrola|sebekontrole]]. Baumeister je profesorem psychologie na Floridské univerzitě, napsal více jak 500 publikací a je autorem nebo spoluautorem takřka 30 knih.<br />
<br />
== Seberegulace ==<br />
Baumeister se v roce 1994 podílel na knize s názevem ''Losing control'' zabývající se sebekontrolou a vůlí, napsal jí spolu se svojí ženou [[Dianne Tice]] a harvardským profesorem Todem Heathertonem. Ačkoliv kniha neměla takový úspěch jako v roce 2011 vydaná ''Willpower: rediscovering the greatest human strength'', nevídaným způsobem stimulovala další experimenty a studie, vč. vývoje škály na meření sebekontroly v testech osobnosti<ref name="baum">Baumeister, R. F., & Tierney, J. (2011). <i>Willpower: Rediscovering the greatest human strength.</i> Penguin.</ref>. Mimojiné po jejím přečtení formuloval Baumeisterův spolupracovník [[Mark Muraven]] svoji hypotézu vůle jako omezeného zdroje<ref name="source">Baumeister, R. F.; Gallito, M.; Tice, D. M. (2009). <i>Free Willpower: A limited rource theory of volition, choice, and self-regulation.</i>In: Morsella, E. E., Bargh, J. A., & Gollwitzer, P. M. (2009). Oxford handbook of human action. Oxford University Press.</ref>. To vedlo k řadě experimentů za účelem ověření tohoto předpokladu, mimo jiné k dnes známému experimentu s ředkvičkami. Hladoví účastníci během něho byli instruovaní, aby odolali snězení čokolády a místo toho požili ředkvičky. Poté jim byl zadán frustrující neřešitelný úkol spočívající ve skládání geometrických puzzlí<ref>Baumeister, R. F., Bratslavsky, E., Muraven, M., & Tice, D. M. (1998). <i>Ego depletion: is the active self a limited resource?</i>. Journal of personality and social psychology, 74(5), 1252.</ref>. Tito účastníci se v porovnání s kontrolní skupinou, jež nemusela na začátku ničemu odolávat, vzdali při řešení mnohem dříve. Článek, ve kterém vědeckou obec poprvé seznamují s výsledky, vychází v roce 1998 v časopise ''Journal of Personality and Social Psychology'' pod názvem „''Ego depletion: is the active self a limited resource?''“. Baumeister zde pro stav vyčerpání vůle navrhuje právě termín '''egodeplece - [[egodepletion]]'''. Ten definuje jako sníženou schopnost regulovat vlastní myšlenky, pocity a akce. Po řadě dalších výzkumů Baumeister formuluje svoji tezi následovně: <br />
# "''Člověk má omezené množství vůle, které se při využití vyčerpává.'' <br />
# ''Člověk používá stejný účet vůle na řešení celé řady úkonů''."<ref name="baum" /> <br />
<br />
V této souvislosti přirovnává vůli metaforicky ke svalu, vůli tedy lze stejně jako sval vyčerpat ale i posílit.<br />
<br />
* Vůle se podle Baumeistera vyvinula v důsledku socializace člověka. Píše, že „člověk se musí kontrolovat, aby vyšel se zbytkem skupiny, v níž jsou na sobě členové kvůli obstarávání potravy závislí.“ (Baumeister a Tierney, 2011, s. 273).<br />
<br />
* V roce 2007 s kolegou Galliotem předkládá důkazy o spojení glukózy, resp. hladiny glukózy v krvi, se sebekontrolou <ref>Gailliot, M. T., & Baumeister, R. F. (2007). <i>The physiology of willpower: Linking blood glucose to self-control.</i> Personality and Social Psychology Review, 11(4), 303-327.</ref>. K dynamice egodeplece uvádí, že fyziologický stav může mít efekt na chování dlouho před tím, než dojde k subjektivnímu pocitu únavy nebo vyčerpání<ref name="source" />. To potvrdila například terenní studie Baumeistera a jeho kolegů v obchodních centrech, kdy „''nakupující v obchodním centru, kteří udělali během nákupu v centru více nákupních rozhodnutí, se vzdávali dříve ve složitém úkolu (násobení čísel), i když byly zohledněny faktory jako pohlaví; socioekonomický status; množství peněz, které utratili; a čas, který v centru strávili.''“<ref name="baum" />.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
Text se svolením autora převzat a upraven z bakalářské práce: <br />
<br />
Petr Kačena. (2014). <i>Volní vlastnosti a sebevýchova u studentů</i>. Praha. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/123713/ <br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Související články ===<br />
* [[Vůle]]<br />
* [[Walter Mischel]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
psychologie, seberegulace, teorie, vůle<br />
<br />
[[Kategorie: Dějiny psychologie]] <br />
[[Kategorie: Psychologie osobnosti]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Roy_Baumeister&diff=21465Roy Baumeister2015-06-25T13:32:45Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Roy Baumeister''' (1953) je sociální psycholog, který se ve svém výzkumu věnuje zejména [[vůle|vůli]], [[seberegulace|seberegulaci]] a [[sebekontrola|sebekontrole]]. Baumeister je profesorem psychologie na Floridské univerzitě, napsal více jak 500 publikací a je autorem nebo spoluautorem takřka 30 knih.<br />
<br />
== Seberegulace ==<br />
Baumeister se v roce 1994 podílel na knize s názevem ''Losing control'' zabývající se sebekontrolou a vůlí, napsal jí spolu se svojí ženou [[Dianne Tice]] a harvardským profesorem To[[dem Heathertonem]]. Ačkoliv kniha neměla takový úspěch jako v roce 2011 vydaná ''Willpower: rediscovering the greatest human strength'', nevídaným způsobem stimulovala další experimenty a studie, vč. vývoje škály na meření sebekontroly v testech osobnosti<ref name="baum">Baumeister, R. F., & Tierney, J. (2011). <i>Willpower: Rediscovering the greatest human strength.</i> Penguin.</ref>. Mimojiné po jejím přečtení formuloval Baumeisterův spolupracovník [[Mark Muraven]] svoji hypotézu vůle jako omezeného zdroje<ref name="source">Baumeister, R. F.; Gallito, M.; Tice, D. M. (2009). <i>Free Willpower: A limited rource theory of volition, choice, and self-regulation.</i>In: Morsella, E. E., Bargh, J. A., & Gollwitzer, P. M. (2009). Oxford handbook of human action. Oxford University Press.</ref>. To vedlo k řadě experimentů za účelem ověření tohoto předpokladu, mimo jiné k dnes známému experimentu s ředkvičkami. Hladoví účastníci během něho byli instruovaní, aby odolali snězení čokolády a místo toho požili ředkvičky. Poté jim byl zadán frustrující neřešitelný úkol spočívající ve skládání geometrických puzzlí<ref>Baumeister, R. F., Bratslavsky, E., Muraven, M., & Tice, D. M. (1998). <i>Ego depletion: is the active self a limited resource?</i>. Journal of personality and social psychology, 74(5), 1252.</ref>. Tito účastníci se v porovnání s kontrolní skupinou, jež nemusela na začátku ničemu odolávat, vzdali při řešení mnohem dříve. Článek, ve kterém vědeckou obec poprvé seznamují s výsledky, vychází v roce 1998 v časopise ''Journal of Personality and Social Psychology'' pod názvem „''Ego depletion: is the active self a limited resource?''“. Baumeister zde pro stav vyčerpání vůle navrhuje právě termín '''egodeplece - [[egodepletion]]'''. Ten definuje jako sníženou schopnost regulovat vlastní myšlenky, pocity a akce. Po řadě dalších výzkumů Baumeister formuluje svoji tezi následovně: <br />
# "''Člověk má omezené množství vůle, které se při využití vyčerpává.'' <br />
# ''Člověk používá stejný účet vůle na řešení celé řady úkonů''."<ref name="baum" /> <br />
<br />
V této souvislosti přirovnává vůli metaforicky ke svalu, vůli tedy lze stejně jako sval vyčerpat ale i posílit.<br />
<br />
* Vůle se podle Baumeistera vyvinula v důsledku socializace člověka. Píše, že „člověk se musí kontrolovat, aby vyšel se zbytkem skupiny, v níž jsou na sobě členové kvůli obstarávání potravy závislí.“ (Baumeister a Tierney, 2011, s. 273).<br />
<br />
* V roce 2007 s kolegou Galliotem předkládá důkazy o spojení glukózy, resp. hladiny glukózy v krvi, se sebekontrolou <ref>Gailliot, M. T., & Baumeister, R. F. (2007). <i>The physiology of willpower: Linking blood glucose to self-control.</i> Personality and Social Psychology Review, 11(4), 303-327.</ref>. K dynamice egodeplece uvádí, že fyziologický stav může mít efekt na chování dlouho před tím, než dojde k subjektivnímu pocitu únavy nebo vyčerpání<ref name="source" />. To potvrdila například terenní studie Baumeistera a jeho kolegů v obchodních centrech, kdy „''nakupující v obchodním centru, kteří udělali během nákupu v centru více nákupních rozhodnutí, se vzdávali dříve ve složitém úkolu (násobení čísel), i když byly zohledněny faktory jako pohlaví; socioekonomický status; množství peněz, které utratili; a čas, který v centru strávili.''“<ref name="baum" />.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
Text se svolením autora převzat a upraven z bakalářské práce: <br />
<br />
Petr Kačena. (2014). <i>Volní vlastnosti a sebevýchova u studentů</i>. Praha. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/123713/ <br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Související články ===<br />
* [[Vůle]]<br />
* [[Walter Mischel]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
psychologie, seberegulace, teorie, vůle<br />
<br />
[[Kategorie: Dějiny psychologie]] <br />
[[Kategorie: Psychologie osobnosti]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Roy_Baumeister&diff=21464Roy Baumeister2015-06-25T13:29:59Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Roy Baumeister''' (1953) je sociální psycholog, který se ve svém výzkumu věnuje zejména [[vůle|vůli]], [[seberegulace|seberegulaci]] a [[sebekontrola|sebekontrole]]. Baumeister je profesorem psychologie na Floridské univerzitě, napsal více jak 500 publikací a je autorem nebo spoluautorem takřka 30 knih.<br />
<br />
== Seberegulace ==<br />
Baumeister se v roce 1994 podílel na knize s názevem ''Losing control'' zabývající se sebekontrolou a vůlí, napsal jí spolu se svojí ženou [[Dianne Tice]] a harvardským profesorem To[[dem Heathertonem]]. Ačkoliv kniha neměla takový úspěch jako v roce 2011 vydaná ''Willpower: rediscovering the greatest human strength'', nevídaným způsobem stimulovala další experimenty a studie, vč. vývoje škály na meření sebekontroly v testech osobnosti<ref name="baum">Baumeister, R. F., & Tierney, J. (2011). <i>Willpower: Rediscovering the greatest human strength.</i> Penguin.</ref>. Mimojiné po jejím přečtení formuloval Baumeisterův spolupracovník [[Mark Muraven]] svoji hypotézu vůle jako omezeného zdroje<ref name="source">Baumeister, R. F.; Gallito, M.; Tice, D. M. (2009). <i>Free Willpower: A limited rource theory of volition, choice, and self-regulation.</i>In: Morsella, E. E., Bargh, J. A., & Gollwitzer, P. M. (2009). Oxford handbook of human action. Oxford University Press.</ref>. To vedlo k řadě experimentů za účelem ověření tohoto předpokladu, mimo jiné k dnes známému experimentu s ředkvičkami. Hladoví účastníci během něho byli instruovaní, aby odolali snězení čokolády a místo toho požili ředkvičky. Poté jim byl zadán frustrující neřešitelný úkol spočívající ve skládání geometrických puzzlí<ref>Baumeister, R. F., Bratslavsky, E., Muraven, M., & Tice, D. M. (1998). <i>Ego depletion: is the active self a limited resource?</i>. Journal of personality and social psychology, 74(5), 1252.</ref>. Tito účastníci se v porovnání s kontrolní skupinou, jež nemusela na začátku ničemu odolávat, vzdali při řešení mnohem dříve. Článek, ve kterém vědeckou obec poprvé seznamují s výsledky, vychází v roce 1998 v časopise ''Journal of Personality and Social Psychology'' pod názvem „''Ego depletion: is the active self a limited resource?''“. Baumeister zde pro stav vyčerpání vůle navrhuje právě termín egodeplece - [[egodepletion]]. Ten definuje jako sníženou schopnost regulovat vlastní myšlenky, pocity a akce. Po řadě dalších výzkumů Baumeister formuluje svoji tezi následovně: <br />
# "''Člověk má omezené množství vůle, které se při využití vyčerpává. <br />
# Člověk používá stejný účet vůle na řešení celé řady úkonů''."<ref name="baum" /> <br />
<br />
V této souvislosti přirovnává vůli metaforicky ke svalu, vůli tedy lze stejně jako sval vyčerpat ale i posílit.<br />
<br />
* Vůle se podle Baumeistera vyvinula v důsledku socializace člověka. Píše, že „člověk se musí kontrolovat, aby vyšel se zbytkem skupiny, v níž jsou na sobě členové kvůli obstarávání potravy závislí.“ (Baumeister a Tierney, 2011, s. 273).<br />
<br />
* V roce 2007 s kolegou Galliotem předkládá důkazy o spojení glukózy, resp. hladiny glukózy v krvi, se sebekontrolou <ref>Gailliot, M. T., & Baumeister, R. F. (2007). <i>The physiology of willpower: Linking blood glucose to self-control.</i> Personality and Social Psychology Review, 11(4), 303-327.</ref>. K dynamice egodeplece uvádí, že fyziologický stav může mít efekt na chování dlouho před tím, než dojde k subjektivnímu pocitu únavy nebo vyčerpání<ref name="source" />. <br />
<br />
* Další zajímavé poznatky přinesla terénní studie Baumeistera a kolegů v obchodních centrech, kdy „''nakupující v obchodním centru, kteří udělali během nákupu v centru více nákupních rozhodnutí, se vzdávali dříve ve složitém úkolu (násobení čísel), i když byly zohledněny faktory jako pohlaví; socioekonomický status; množství peněz, které utratili; a čas, který v centru strávili.''“<ref name="baum" />.<br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
Text se svolením autora převzat a upraven z bakalářské práce: <br />
<br />
Petr Kačena. (2014). <i>Volní vlastnosti a sebevýchova u studentů</i>. Praha. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/123713/ <br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Související články ===<br />
* [[Vůle]]<br />
* [[Walter Mischel]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
psychologie, seberegulace, teorie, vůle<br />
<br />
[[Kategorie: Dějiny psychologie]] <br />
[[Kategorie: Psychologie osobnosti]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Roy_Baumeister&diff=21463Roy Baumeister2015-06-25T13:27:56Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Roy Baumeister''' (1953) je sociální psycholog, který se ve svém výzkumu věnuje zejména [[vůle|vůli]], [[seberegulace|seberegulaci]] a [[sebekontrola|sebekontrole]]. Baumeister je profesorem psychologie na Floridské univerzitě, napsal více jak 500 publikací a je autorem nebo spoluautorem takřka 30 knih.<br />
<br />
== Seberegulace ==<br />
Baumeister se v roce 1994 podílel na knize s názevem ''Losing control'' zabývající se sebekontrolou a vůlí, napsal jí spolu se svojí ženou [[Dianne Tice]] a harvardským profesorem To[[dem Heathertonem]]. Ačkoliv kniha neměla takový úspěch jako v roce 2011 vydaná ''Willpower: rediscovering the greatest human strength'', nevídaným způsobem stimulovala další experimenty a studie, vč. vývoje škály na meření sebekontroly v testech osobnosti<ref name="baum">Baumeister, R. F., & Tierney, J. (2011). <i>Willpower: Rediscovering the greatest human strength.</i> Penguin.</ref>. Mimojiné po jejím přečtení formuloval Baumeisterův spolupracovník [[Mark Muraven]] svoji hypotézu vůle jako omezeného zdroje<ref name="source">Baumeister, R. F.; Gallito, M.; Tice, D. M. (2009). <i>Free Willpower: A limited rource theory of volition, choice, and self-regulation.</i>In: Morsella, E. E., Bargh, J. A., & Gollwitzer, P. M. (2009). Oxford handbook of human action. Oxford University Press.</ref>. To vedlo k řadě experimentů za účelem ověření tohoto předpokladu, mimo jiné k dnes známému experimentu s ředkvičkami. Hladoví účastníci během něho byli instruovaní, aby odolali snězení čokolády a místo toho požili ředkvičky. Poté jim byl zadán frustrující neřešitelný úkol spočívající ve skládání geometrických puzzlí<ref>Baumeister, R. F., Bratslavsky, E., Muraven, M., & Tice, D. M. (1998). <i>Ego depletion: is the active self a limited resource?</i>. Journal of personality and social psychology, 74(5), 1252.</ref>. Tito účastníci se v porovnání s kontrolní skupinou, jež nemusela na začátku ničemu odolávat, vzdali při řešení mnohem dříve. Článek, ve kterém vědeckou obec poprvé seznamují s výsledky, vychází v roce 1998 v časopise ''Journal of Personality and Social Psychology'' pod názvem „''Ego depletion: is the active self a limited resource?''“. Baumeister zde pro stav vyčerpání vůle navrhuje právě termín [[egodepletion]]. Ten definuje jako sníženou schopnost regulovat vlastní myšlenky, pocity a akce. Po řadě dalších výzkumů Baumeister formuluje svoji tezi následovně: <br />
# "Člověk má omezené množství vůle, které se při využití vyčerpává. <br />
# Člověk používá stejný účet vůle na řešení celé řady úkonů."<ref name="baum" /> <br />
<br />
V této souvislosti přirovnává vůli metaforicky ke svalu, vůli tedy lze stejně jako sval vyčerpat ale i posílit.<br />
<br />
<br />
V roce 2007 s kolegou Galliotem předkládá důkazy o spojení glukózy, resp. hladiny glukózy v krvi, se sebekontrolou <ref>Gailliot, M. T., & Baumeister, R. F. (2007). <i>The physiology of willpower: Linking blood glucose to self-control.</i> Personality and Social Psychology Review, 11(4), 303-327.</ref>. K dynamice egodeplece uvádí, že fyziologický stav může mít efekt na chování dlouho před tím, než dojde k subjektivnímu pocitu únavy nebo vyčerpání<ref name="source" />. <br />
<br />
<br />
Vůle se podle něj vyvinula v důsledku socializace člověka. Píše, že „člověk se musí kontrolovat, aby vyšel se zbytkem skupiny, v níž jsou na sobě členové kvůli obstarávání potravy závislí.“ (Baumeister a Tierney, 2011, s. 273).<br />
<br />
Další zajímavé poznatky přinesla terénní studie Baumeistera a kolegů v obchodních centrech, kdy „''nakupující v obchodním centru, kteří udělali během nákupu v centru více nákupních rozhodnutí, se vzdávali dříve ve složitém úkolu (násobení čísel), i když byly zohledněny faktory jako pohlaví; socioekonomický status; množství peněz, které utratili; a čas, který v centru strávili.''“<ref name="baum" />. Rozhodování má tedy podle těchto výzkumů vliv na sebekontrolu. Tomu, zda to platí i naopak, tedy že egodeplece má také vliv na rozhodování, se věnoval výzkum Pocheptsové, Amira, Dhara a Baumeistera (2014). Design výzkumu spočíval v tom, že nejdříve účastníci prošli různými úkoly zaměřenými na sebekontrolu (jako např. Stroopův test), a poté jim byly zadány úkoly spojené s rozhodováním. Výzkum přinesl zajímavé poznatky, obzvlášť pokud si troufáme je generalizovat:<br />
Za prvé, vyčerpaní (depleted) účastníci oddalovali nebo se vyhýbali rozhodnutí. Tento fakt podporuje předpoklad, že samotné rozhodování spotřebovává energii.<br />
Za druhé, vyčerpaní účastníci měli tendenci si vybírat extrémy spíše než kompromisy. Zdá se tedy, že kompromis je náročnější způsob rozhodnutí než extrémní volba.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<ref>Vohs edited by Roy F. Baumeister and Kathleen D. (2013). <i>Handbook of self-regulation: research, theory, and applications</i>. (2. ed.) New York: Guilford.</ref> <br />
<br />
== Odkazy ==<br />
Text se svolením autora převzat a upraven z bakalářské práce: <br />
<br />
Petr Kačena. (2014). <i>Volní vlastnosti a sebevýchova u studentů</i>. Praha. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/123713/ <br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Související články ===<br />
* [[Vůle]]<br />
* [[Walter Mischel]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
psychologie, seberegulace, teorie, vůle<br />
<br />
[[Kategorie: Dějiny psychologie]] <br />
[[Kategorie: Psychologie osobnosti]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Roy_Baumeister&diff=21462Roy Baumeister2015-06-25T13:22:53Z<p>Husokachna: Založena nová stránka s textem „'''Roy Baumeister''' (1953) je sociální psycholog, který se ve svém výzkumu věnuje zejména vůli, seberegulaci a sebeko…“</p>
<hr />
<div>'''Roy Baumeister''' (1953) je sociální psycholog, který se ve svém výzkumu věnuje zejména [[vůle|vůli]], [[seberegulace|seberegulaci]] a [[sebekontrola|sebekontrole]]. Baumeister je profesorem psychologie na Floridské univerzitě, napsal více jak 500 publikací a je autorem nebo spoluautorem takřka 30 knih.<br />
<br />
== Seberegulace ==<br />
Baumeister se v roce 1994 podílel na knize s názevem ''Losing control'' zabývající se sebekontrolou a vůlí, napsal jí spolu se svojí ženou [[Dianne Tice]] a harvardským profesorem To[[dem Heathertonem]]. Ačkoliv kniha neměla takový úspěch jako v roce 2011 vydaná ''Willpower: rediscovering the greatest human strength'', nevídaným způsobem stimulovala další experimenty a studie, vč. vývoje škály na meření sebekontroly v testech osobnosti<ref name="baum">Baumeister, R. F., & Tierney, J. (2011). <i>Willpower: Rediscovering the greatest human strength.</i> Penguin.</ref>. Mimojiné po jejím přečtení formuloval Baumeisterův spolupracovník [[Mark Muraven]] svoji hypotézu vůle jako omezeného zdroje<ref>Baumeister, R. F.; Gallito, M.; Tice, D. M. (2009). <i>Free Willpower: A limited rource theory of volition, choice, and self-regulation.</i>In: Morsella, E. E., Bargh, J. A., & Gollwitzer, P. M. (2009). Oxford handbook of human action. Oxford University Press.</ref>. To vedlo k řadě experimentů za účelem ověření tohoto předpokladu, mimo jiné k dnes známému experimentu s ředkvičkami. Hladoví účastníci během něho byli instruovaní, aby odolali snězení čokolády a místo toho požili ředkvičky. Poté jim byl zadán frustrující neřešitelný úkol spočívající ve skládání geometrických puzzlí<ref>Baumeister, R. F., Bratslavsky, E., Muraven, M., & Tice, D. M. (1998). <i>Ego depletion: is the active self a limited resource?</i>. Journal of personality and social psychology, 74(5), 1252.</ref>. Tito účastníci se v porovnání s kontrolní skupinou, jež nemusela na začátku ničemu odolávat, vzdali při řešení mnohem dříve. Článek, ve kterém vědeckou obec poprvé seznamují s výsledky, vychází v roce 1998 v časopise ''Journal of Personality and Social Psychology'' pod názvem „''Ego depletion: is the active self a limited resource?''“. Baumeister zde pro stav vyčerpání vůle navrhuje právě termín [[egodepletion]]. Ten definuje jako sníženou schopnost regulovat vlastní myšlenky, pocity a akce. Po řadě dalších výzkumů Baumeister formuluje svoji tezi následovně: <br />
# "Člověk má omezené množství vůle, které se při využití vyčerpává. <br />
# Člověk používá stejný účet vůle na řešení celé řady úkonů."<ref name="baum" /> V této souvislosti přirovnává vůli metaforicky ke svalu, vůli tedy lze stejně jako sval vyčerpat ale i posílit.<br />
<br />
V roce 2007 s kolegou Galliotem předkládá důkazy o spojení glukózy, resp. hladiny glukózy v krvi, se sebekontrolou (Galliot a Baumeister, 2007). Uvádí že „vězni mají zvýšenou hladinu glukózových abnormalit; děti, které vynechávají snídani, mají ve škole horší pozornost a více problémů s chováním; vyšší (komplexní) kognitivní procesy konzumují významné množsví glukózy a zhorší se, když glukóza klesne; diabetici mají horší kontrolu pozornosti a emocí…“ (Baumeister, Gallito a Tice, 2009, s. 497). K dynamice egodeplece uvádí, že fyziologický stav může mít efekt na chování dlouho před tím, než dojde k subjektivnímu pocitu únavy nebo vyčerpání (Baumeister et al., 2009, s. 492). <br />
Vůle se podle něj vyvinula v důsledku socializace člověka. Píše, že „člověk se musí kontrolovat, aby vyšel se zbytkem skupiny, v níž jsou na sobě členové kvůli obstarávání potravy závislí.“ (Baumeister a Tierney, 2011, s. 273).<br />
<br />
I tento výzkum tedy podporuje výše zmíněný předpoklad spjatosti glukózy s vůlí. Další zajímavé poznatky přinesla terénní studie Baumeistera a kolegů v obchodních centrech, kdy „nakupující v obchodním centru, kteří udělali během nákupu v centru více nákupních rozhodnutí, se vzdávali dříve ve složitém úkolu (násobení čísel), i když byly zohledněny faktory jako pohlaví; socioekonomický status; množství peněz, které utratili; a čas, který v centru strávili.“ (Baumeister et al., 2009, s. 493). Rozhodování má tedy podle těchto výzkumů vliv na sebekontrolu. Tomu, zda to platí i naopak, tedy že egodeplece má také vliv na rozhodování, se věnoval výzkum Pocheptsové, Amira, Dhara a Baumeistera (2014). Design výzkumu spočíval v tom, že nejdříve účastníci prošli různými úkoly zaměřenými na sebekontrolu (jako např. Stroopův test), a poté jim byly zadány úkoly spojené s rozhodováním. Výzkum přinesl zajímavé poznatky, obzvlášť pokud si troufáme je generalizovat:<br />
Za prvé, vyčerpaní (depleted) účastníci oddalovali nebo se vyhýbali rozhodnutí. Tento fakt podporuje předpoklad, že samotné rozhodování spotřebovává energii.<br />
Za druhé, vyčerpaní účastníci měli tendenci si vybírat extrémy spíše než kompromisy. Zdá se tedy, že kompromis je náročnější způsob rozhodnutí než extrémní volba.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<ref>Vohs edited by Roy F. Baumeister and Kathleen D. (2013). <i>Handbook of self-regulation: research, theory, and applications</i>. (2. ed.) New York: Guilford.</ref> <br />
<br />
== Odkazy ==<br />
Text se svolením autora převzat a upraven z bakalářské práce: <br />
<br />
Petr Kačena. (2014). <i>Volní vlastnosti a sebevýchova u studentů</i>. Praha. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/123713/ <br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Související články ===<br />
* [[Vůle]]<br />
* [[Walter Mischel]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
psychologie, seberegulace, teorie, vůle<br />
<br />
[[Kategorie: Dějiny psychologie]] <br />
[[Kategorie: Psychologie osobnosti]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Crohnova_choroba&diff=21452Crohnova choroba2015-06-25T11:14:41Z<p>Husokachna: /* Psychoterapeutická léčba */</p>
<hr />
<div>'''Crohnova choroba''' (colitis regionalis, ileitis terminalis) je poměrně vzácným typem zánětu trávící trubice. Jedná se o chronický nespecifický zánět postihující celou tloušťku stěny střeva. Tímto zánětem může být postižena kterákoliv část trávící trubice (od jícnu po rectum), nejčastěji to však bývá konec tenkého střeva. Nemoc se objevuje spíše u mladých lidí ve věku mezi 20 až 30 lety. [[Prevalence]] onemocnění <br />
je 40–100:100 000 obyvatel, [[incidence]] 4–6:100 000 obyvatel.<ref name="goal">Obereignerů, . (2008). <i>Psychologické aspekty nespecifických střevních zánětů u dětí</i>. Olomouc. Dostupné z http://www.solen.sk/pdf/c2e2a304d346f25b77aa1721b911c7eb.pdf</ref><br />
<br />
* Crohnova nemoc patří do skupiny zánětlivých onemocnění vnitřností označovaných IBD (anglicky Inflammatory Bowel Disease). <br />
* Crohnova nemoc může být těžko rozeznatelná od jiných forem IBD, jako např. [[Ulcerózní kolitida|ulcerózní kolitidy]] (colitis ulcerosa).<br />
* Nemoc byla pojmenována podle Burrilla Bernarda Crohna, amerického gastroenterologa. Spolu s Ginzbergem a Oppenheimerem ji popsal v roce 1932 u série čtrnácti pacientů v oblasti napojení tenkého střeva k slepému. Studiu nemoci se věnovali předtím i jiní vědci, pojmenování po Crohnovi je důsledkem abecedního řazení.<ref name="goal" /><br />
<br />
== Psychické aspekty nemoci ==<br />
<br />
* Z pětifaktorového modelu osobnosti se nejčastěji objevuje u pacientů vysoké skóre neuroticismu. Některé výzkumy uvádějí taktéž vysoké skóre na škále perfekcionismu<ref name="cron">Sajadinejad, M. S., Asgari, K., Molavi, H., Kalantari, M., & Adibi, P. (2012). <i>Psychological issues in inflammatory bowel disease: an overview.</i> Gastroenterology research and practice, 2012.</ref>. Několik výzkumů uvádí u pacientů jako běžnou introverzi<ref>Sheffield, B. F., & Carney, M. W. (1976). <i>Crohn's disease: a psychosomatic illness?.</i> The British Journal of Psychiatry, 128(5), 446-450.</ref>.<br />
<br />
* Švédský výzkum z roku 1995 se zaměřil na skupinu pacientů s Crohnovou chorobou s problémy v oblasti [[tračník|tračníku]] (Colon Crohn)- oproti kontrolním skupinám měla tato skupina nezralé vztahy s rodiči a byla více [[alexytimie|alexytimická]] (disociace emočních a kognitivních procesů, neschopnost vyjádřit emoce slovy). Výzkum došel k závěru, že pacienti s Crohnovou chorobou v oblasti tračníku mají specifický psychologický profil <ref>Smith, G. J., Meer, G. V. D., Ursing, B., Prytz, H., & Benoni, C. (1995). <i>Psychological profile of patients suffering from Crohn's disease and ulcerative colitis.</i> Acta Psychiatrica Scandinavica, 92(3), 187-192.</ref>. Alexytimie je uváděna jako specifický osobností rys pacientů u řady dalších výzkumů<ref name="cron" />.<br />
<br />
* Podle výzkumu z roku 2007 přispívá vyšší míra prožívaného stresu k relapsu nemoci<ref>Lalné, . (2014). <i>Impact of psychological factors in relapse of Crohn's disease</i>.</ref>. <br />
<br />
* Prevalence úzkosti a deprese byla odhadnuta na 29 až 35 % u pacientů v remisi. Během replasu je však prevalence 80 % u úzkosti a 60 % u deprese<ref name="cron" />. Neexistuje konsenzus, zda psychické problémy předchází či vyplývají z diagnostikování nemoci - např. z analýzy nemocničních záznamů 12499 pacientů s Crohnovou chorobou vyplývá, že se problémy s úzkostí objevují až po diagnostikování nemocí.<ref>Addolorato, G., Capristo, E., Stefanini, G. F., & Gasbarrini, G. (1997). <i>Inflammatory bowel disease: a study of the association between anxiety and depression, physical morbidity, and nutritional status.</i> Scandinavian journal of gastroenterology, 32(10), 1013-1021.</ref>.<br />
<br />
== Psychoterapeutická léčba ==<br />
<br />
* Doprovodná psychoterapeutická léčba vede oproti kontrolní skupině k signifikantně nižší následné hospitalizaci.<ref>Deter, H. C., Keller, W., von Wietersheim, J., Jantschek, G., Duchmann, R., & Zeitz, M. (2007). <i>Psychological treatment may reduce the need for healthcare in patients with Crohn's disease.</i> Inflammatory bowel diseases, 13(6), 745-752.</ref><br />
<br />
* Psychoterapie zaměřená na tělo (60 hodinová desetitýdenní intervence) zvyšuje kvalitu života u pacientů s ulcerózní kolitidou, ale nemá vliv na klinické ani fyziologické parametry nemoci.<ref>Elsenbruch, S., Langhorst, J., Popkirowa, K., Müller, T., Luedtke, R., Franken, U., ... & Dobos, G. (2005). <i>Effects of mind-body therapy on quality of life and neuroendocrine and cellular immune functions in patients with ulcerative colitis.</i> Psychotherapy and psychosomatics, 74(5), 277-287.</ref> Obdobný výzkum u pacientů s Crohnovou chorobu zatím nebyl publikován.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Hrodek Otto, &amp; Vavřinec Jan. (2002). <i>Pediatrie</i>. (1. vyd., xxxii, 767 s.) Praha: Galén.<br />
* Lukáš Karel. (1997). <i>Idiopatické střevní záněty: diagnostika a léčba pro praxi</i>. (Vyd. 1., 175 s.) Praha: Triton.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
* Shrnutí poznatků o psychologických aspektech Crohnovy nemoci v angličtině: ''Psychological Issues in Inflammatory Bowel Disease: An Overview'', http://www.hindawi.com/journals/grp/2012/106502/#B95<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Speciální psychopatologie|*]]<br />
[[Kategorie: Klinická psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Crohnova_choroba&diff=21451Crohnova choroba2015-06-25T11:13:54Z<p>Husokachna: /* Psychické aspekty nemoci */</p>
<hr />
<div>'''Crohnova choroba''' (colitis regionalis, ileitis terminalis) je poměrně vzácným typem zánětu trávící trubice. Jedná se o chronický nespecifický zánět postihující celou tloušťku stěny střeva. Tímto zánětem může být postižena kterákoliv část trávící trubice (od jícnu po rectum), nejčastěji to však bývá konec tenkého střeva. Nemoc se objevuje spíše u mladých lidí ve věku mezi 20 až 30 lety. [[Prevalence]] onemocnění <br />
je 40–100:100 000 obyvatel, [[incidence]] 4–6:100 000 obyvatel.<ref name="goal">Obereignerů, . (2008). <i>Psychologické aspekty nespecifických střevních zánětů u dětí</i>. Olomouc. Dostupné z http://www.solen.sk/pdf/c2e2a304d346f25b77aa1721b911c7eb.pdf</ref><br />
<br />
* Crohnova nemoc patří do skupiny zánětlivých onemocnění vnitřností označovaných IBD (anglicky Inflammatory Bowel Disease). <br />
* Crohnova nemoc může být těžko rozeznatelná od jiných forem IBD, jako např. [[Ulcerózní kolitida|ulcerózní kolitidy]] (colitis ulcerosa).<br />
* Nemoc byla pojmenována podle Burrilla Bernarda Crohna, amerického gastroenterologa. Spolu s Ginzbergem a Oppenheimerem ji popsal v roce 1932 u série čtrnácti pacientů v oblasti napojení tenkého střeva k slepému. Studiu nemoci se věnovali předtím i jiní vědci, pojmenování po Crohnovi je důsledkem abecedního řazení.<ref name="goal" /><br />
<br />
== Psychické aspekty nemoci ==<br />
<br />
* Z pětifaktorového modelu osobnosti se nejčastěji objevuje u pacientů vysoké skóre neuroticismu. Některé výzkumy uvádějí taktéž vysoké skóre na škále perfekcionismu<ref name="cron">Sajadinejad, M. S., Asgari, K., Molavi, H., Kalantari, M., & Adibi, P. (2012). <i>Psychological issues in inflammatory bowel disease: an overview.</i> Gastroenterology research and practice, 2012.</ref>. Několik výzkumů uvádí u pacientů jako běžnou introverzi<ref>Sheffield, B. F., & Carney, M. W. (1976). <i>Crohn's disease: a psychosomatic illness?.</i> The British Journal of Psychiatry, 128(5), 446-450.</ref>.<br />
<br />
* Švédský výzkum z roku 1995 se zaměřil na skupinu pacientů s Crohnovou chorobou s problémy v oblasti [[tračník|tračníku]] (Colon Crohn)- oproti kontrolním skupinám měla tato skupina nezralé vztahy s rodiči a byla více [[alexytimie|alexytimická]] (disociace emočních a kognitivních procesů, neschopnost vyjádřit emoce slovy). Výzkum došel k závěru, že pacienti s Crohnovou chorobou v oblasti tračníku mají specifický psychologický profil <ref>Smith, G. J., Meer, G. V. D., Ursing, B., Prytz, H., & Benoni, C. (1995). <i>Psychological profile of patients suffering from Crohn's disease and ulcerative colitis.</i> Acta Psychiatrica Scandinavica, 92(3), 187-192.</ref>. Alexytimie je uváděna jako specifický osobností rys pacientů u řady dalších výzkumů<ref name="cron" />.<br />
<br />
* Podle výzkumu z roku 2007 přispívá vyšší míra prožívaného stresu k relapsu nemoci<ref>Lalné, . (2014). <i>Impact of psychological factors in relapse of Crohn's disease</i>.</ref>. <br />
<br />
* Prevalence úzkosti a deprese byla odhadnuta na 29 až 35 % u pacientů v remisi. Během replasu je však prevalence 80 % u úzkosti a 60 % u deprese<ref name="cron" />. Neexistuje konsenzus, zda psychické problémy předchází či vyplývají z diagnostikování nemoci - např. z analýzy nemocničních záznamů 12499 pacientů s Crohnovou chorobou vyplývá, že se problémy s úzkostí objevují až po diagnostikování nemocí.<ref>Addolorato, G., Capristo, E., Stefanini, G. F., & Gasbarrini, G. (1997). <i>Inflammatory bowel disease: a study of the association between anxiety and depression, physical morbidity, and nutritional status.</i> Scandinavian journal of gastroenterology, 32(10), 1013-1021.</ref>.<br />
<br />
== Psychoterapeutická léčba ==<br />
<br />
* Doprovodná psychoterapeutická léčba vede oproti kontrolní skupině k signifikantně nižší následné hospitalizaci.<ref>Deter, H. C., Keller, W., von Wietersheim, J., Jantschek, G., Duchmann, R., & Zeitz, M. (2007). <i>Psychological treatment may reduce the need for healthcare in patients with Crohn's disease.</i> Inflammatory bowel diseases, 13(6), 745-752.</ref><br />
<br />
* Psychoterapie zaměřená na tělo (60 hodinová deseti týdenní intervence) zvyšuje kvalitu života u pacientů s ulcerózní kolitidou, ale nemá vliv na klinické ani fyziologické paramenetry nemoci.<ref>Elsenbruch, S., Langhorst, J., Popkirowa, K., Müller, T., Luedtke, R., Franken, U., ... & Dobos, G. (2005). <i>Effects of mind-body therapy on quality of life and neuroendocrine and cellular immune functions in patients with ulcerative colitis.</i> Psychotherapy and psychosomatics, 74(5), 277-287.</ref> Obdobný výzkum u pacientů s Crohnovou chorobu zatím nebyl publikován.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Hrodek Otto, &amp; Vavřinec Jan. (2002). <i>Pediatrie</i>. (1. vyd., xxxii, 767 s.) Praha: Galén.<br />
* Lukáš Karel. (1997). <i>Idiopatické střevní záněty: diagnostika a léčba pro praxi</i>. (Vyd. 1., 175 s.) Praha: Triton.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
* Shrnutí poznatků o psychologických aspektech Crohnovy nemoci v angličtině: ''Psychological Issues in Inflammatory Bowel Disease: An Overview'', http://www.hindawi.com/journals/grp/2012/106502/#B95<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Speciální psychopatologie|*]]<br />
[[Kategorie: Klinická psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Crohnova_choroba&diff=21450Crohnova choroba2015-06-25T11:12:04Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Crohnova choroba''' (colitis regionalis, ileitis terminalis) je poměrně vzácným typem zánětu trávící trubice. Jedná se o chronický nespecifický zánět postihující celou tloušťku stěny střeva. Tímto zánětem může být postižena kterákoliv část trávící trubice (od jícnu po rectum), nejčastěji to však bývá konec tenkého střeva. Nemoc se objevuje spíše u mladých lidí ve věku mezi 20 až 30 lety. [[Prevalence]] onemocnění <br />
je 40–100:100 000 obyvatel, [[incidence]] 4–6:100 000 obyvatel.<ref name="goal">Obereignerů, . (2008). <i>Psychologické aspekty nespecifických střevních zánětů u dětí</i>. Olomouc. Dostupné z http://www.solen.sk/pdf/c2e2a304d346f25b77aa1721b911c7eb.pdf</ref><br />
<br />
* Crohnova nemoc patří do skupiny zánětlivých onemocnění vnitřností označovaných IBD (anglicky Inflammatory Bowel Disease). <br />
* Crohnova nemoc může být těžko rozeznatelná od jiných forem IBD, jako např. [[Ulcerózní kolitida|ulcerózní kolitidy]] (colitis ulcerosa).<br />
* Nemoc byla pojmenována podle Burrilla Bernarda Crohna, amerického gastroenterologa. Spolu s Ginzbergem a Oppenheimerem ji popsal v roce 1932 u série čtrnácti pacientů v oblasti napojení tenkého střeva k slepému. Studiu nemoci se věnovali předtím i jiní vědci, pojmenování po Crohnovi je důsledkem abecedního řazení.<ref name="goal" /><br />
<br />
== Psychické aspekty nemoci ==<br />
<br />
* Z pětifaktorového modelu osobnosti se nejčastěji objevuje u pacientů vysoké skóre neuroticismu. Některé výzkumy uvádějí taktéž vysoké skóre na škále perfekcionismu<ref name="cron">Sajadinejad, M. S., Asgari, K., Molavi, H., Kalantari, M., & Adibi, P. (2012). <i>Psychological issues in inflammatory bowel disease: an overview.</i> Gastroenterology research and practice, 2012.</ref>. Několik výzkumů uvádí u pacientů jako běžnou introverzi<ref>Sheffield, B. F., & Carney, M. W. (1976). <i>Crohn's disease: a psychosomatic illness?.</i> The British Journal of Psychiatry, 128(5), 446-450.</ref>.<br />
<br />
* Švédský výzkum z roku 1995 se zaměřil na skupinu pacientů s Crohnovou chorobou s problémy v oblasti [[tračník|tračníku]] (Colon Crohn)- oproti kontrolním skupinám měla tato skupina nezralé vztahy s rodiči a byla více [[alexytimie|alexytimická]] (disociace emočních a kognitivních procesů, neschopnost vyjádřit emoce slovy). Výzkum došel k závěru, že pacienti s Crohnovou chorobou v oblasti tračníku mají specifický psychologický profil. <ref>Smith, G. J., Meer, G. V. D., Ursing, B., Prytz, H., & Benoni, C. (1995). <i>Psychological profile of patients suffering from Crohn's disease and ulcerative colitis.</i> Acta Psychiatrica Scandinavica, 92(3), 187-192.</ref> Alexytimie je uváděna jako specifický osobností rys pacientů u řady dalších výzkumů<ref name="cron" />.<br />
<br />
* Podle výzkumu z roku 2007 přispívá vyšší míra prožívaného stresu k relapsu nemoci.<ref>Lalné, . (2014). <i>Impact of psychological factors in relapse of Crohn's disease</i>.</ref> <br />
<br />
* Prevalence úzkosti a deprese byla odhadnuta na 29 až 35 % u pacientů v remisi. Během replasu je však prevalence mnohem vyšší, 80 % u úzkosti a 60 % u deprese<ref name="cron" />. Neexistuje konsenzus, zda psychické problémy předchází či vyplývají z diagnostikování nemoci - např. z analýzy nemocničních záznamů 12499 pacientů s Crohnovou chorobou vyplývá, že se problémy s úzkostí objevují až po diagnostikování nemocí.<ref>Addolorato, G., Capristo, E., Stefanini, G. F., & Gasbarrini, G. (1997). <i>Inflammatory bowel disease: a study of the association between anxiety and depression, physical morbidity, and nutritional status.</i> Scandinavian journal of gastroenterology, 32(10), 1013-1021.</ref>.<br />
<br />
== Psychoterapeutická léčba ==<br />
<br />
* Doprovodná psychoterapeutická léčba vede oproti kontrolní skupině k signifikantně nižší následné hospitalizaci.<ref>Deter, H. C., Keller, W., von Wietersheim, J., Jantschek, G., Duchmann, R., & Zeitz, M. (2007). <i>Psychological treatment may reduce the need for healthcare in patients with Crohn's disease.</i> Inflammatory bowel diseases, 13(6), 745-752.</ref><br />
<br />
* Psychoterapie zaměřená na tělo (60 hodinová deseti týdenní intervence) zvyšuje kvalitu života u pacientů s ulcerózní kolitidou, ale nemá vliv na klinické ani fyziologické paramenetry nemoci.<ref>Elsenbruch, S., Langhorst, J., Popkirowa, K., Müller, T., Luedtke, R., Franken, U., ... & Dobos, G. (2005). <i>Effects of mind-body therapy on quality of life and neuroendocrine and cellular immune functions in patients with ulcerative colitis.</i> Psychotherapy and psychosomatics, 74(5), 277-287.</ref> Obdobný výzkum u pacientů s Crohnovou chorobu zatím nebyl publikován.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Hrodek Otto, &amp; Vavřinec Jan. (2002). <i>Pediatrie</i>. (1. vyd., xxxii, 767 s.) Praha: Galén.<br />
* Lukáš Karel. (1997). <i>Idiopatické střevní záněty: diagnostika a léčba pro praxi</i>. (Vyd. 1., 175 s.) Praha: Triton.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
* Shrnutí poznatků o psychologických aspektech Crohnovy nemoci v angličtině: ''Psychological Issues in Inflammatory Bowel Disease: An Overview'', http://www.hindawi.com/journals/grp/2012/106502/#B95<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Speciální psychopatologie|*]]<br />
[[Kategorie: Klinická psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Crohnova_choroba&diff=21449Crohnova choroba2015-06-25T11:06:33Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Crohnova choroba''' (colitis regionalis, ileitis terminalis) je poměrně vzácným typem zánětu trávící trubice. Jedná se o chronický nespecifický zánět postihující celou tloušťku stěny střeva. Tímto zánětem může být postižena kterákoliv část trávící trubice (od jícnu po rectum), nejčastěji to však bývá konec tenkého střeva. Nemoc se objevuje spíše u mladých lidí ve věku mezi 20 až 30 lety. [[Prevalence]] onemocnění <br />
je 40–100:100 000 obyvatel, [[incidence]] 4–6:100 000 obyvatel.<ref name="goal">Obereignerů, . (2008). <i>Psychologické aspekty nespecifických střevních zánětů u dětí</i>. Olomouc. Dostupné z http://www.solen.sk/pdf/c2e2a304d346f25b77aa1721b911c7eb.pdf</ref><br />
<br />
* Crohnova nemoc patří do skupiny zánětlivých onemocnění vnitřností označovaných IBD (anglicky Inflammatory Bowel Disease). <br />
* Crohnova nemoc může být těžko rozeznatelná od jiných forem IBD, jako např. [[Ulcerózní kolitida|ulcerózní kolitidy]] (colitis ulcerosa).<br />
* Nemoc byla pojmenována podle Burrilla Bernarda Crohna, amerického gastroenterologa. Spolu s Ginzbergem a Oppenheimerem ji popsal v roce 1932 u série čtrnácti pacientů v oblasti napojení tenkého střeva k slepému. Studiu nemoci se věnovali předtím i jiní vědci, pojmenování po Crohnovi je důsledkem abecedního řazení.<ref name="goal" /><br />
<br />
== Psychické aspekty nemoci ==<br />
<br />
* Z pětifaktorového modelu osobnosti se nejčastěji objevuje u pacientů vysoké skóre neuroticismu. Některé výzkumy uvádějí taktéž vysoké skóre na škále perfekcionismu<ref name="cron">Sajadinejad, M. S., Asgari, K., Molavi, H., Kalantari, M., & Adibi, P. (2012). <i>Psychological issues in inflammatory bowel disease: an overview.</i> Gastroenterology research and practice, 2012.</ref>.<br />
<br />
* Švédský výzkum z roku 1995 se zaměřil na skupinu pacientů s Crohnovou chorobou s problémy v oblasti [[tračník|tračníku]] (Colon Crohn)- oproti kontrolním skupinám měla tato skupina nezralé vztahy s rodiči a byla více [[alexytimie|alexytimická]] (disociace emočních a kognitivních procesů, neschopnost vyjádřit emoce slovy). Výzkum došel k závěru, že pacienti s Crohnovou chorobou v oblasti tračníku mají specifický psychologický profil. <ref>Smith, G. J., Meer, G. V. D., Ursing, B., Prytz, H., & Benoni, C. (1995). <i>Psychological profile of patients suffering from Crohn's disease and ulcerative colitis.</i> Acta Psychiatrica Scandinavica, 92(3), 187-192.</ref> Alexytimie je uváděna jako specifický osobností rys pacientů u řady dalších výzkumů<ref name="cron" />.<br />
<br />
* Podle výzkumu z roku 2007 přispívá vyšší míra prožívaného stresu k relapsu nemoci.<ref>Lalné, . (2014). <i>Impact of psychological factors in relapse of Crohn's disease</i>.</ref> <br />
<br />
* Prevalence úzkosti a deprese byla odhadnuta na 29 až 35 % u pacientů v remisi. Během replasu je však prevalence mnohem vyšší, 80 % u úzkosti a 60 % u deprese<ref name="cron" />. Neexistuje konsenzus, zda psychické problémy předchází či vyplývají z diagnostikování nemoci - např. z analýzy nemocničních záznamů 12499 pacientů s Crohnovou chorobou vyplývá, že se problémy s úzkostí objevují až po diagnostikování nemocí.<ref>Addolorato, G., Capristo, E., Stefanini, G. F., & Gasbarrini, G. (1997). <i>Inflammatory bowel disease: a study of the association between anxiety and depression, physical morbidity, and nutritional status.</i> Scandinavian journal of gastroenterology, 32(10), 1013-1021.</ref>.<br />
<br />
== Psychoterapeutická léčba ==<br />
<br />
* Doprovodná psychoterapeutická léčba vede oproti kontrolní skupině k signifikantně nižší následné hospitalizaci.<ref>Deter, H. C., Keller, W., von Wietersheim, J., Jantschek, G., Duchmann, R., & Zeitz, M. (2007). <i>Psychological treatment may reduce the need for healthcare in patients with Crohn's disease.</i> Inflammatory bowel diseases, 13(6), 745-752.</ref><br />
<br />
* Psychoterapie zaměřená na tělo (60 hodinová deseti týdenní intervence) zvyšuje kvalitu života u pacientů s ulcerózní kolitidou, ale nemá vliv na klinické ani fyziologické paramenetry nemoci.<ref>Elsenbruch, S., Langhorst, J., Popkirowa, K., Müller, T., Luedtke, R., Franken, U., ... & Dobos, G. (2005). <i>Effects of mind-body therapy on quality of life and neuroendocrine and cellular immune functions in patients with ulcerative colitis.</i> Psychotherapy and psychosomatics, 74(5), 277-287.</ref> Obdobný výzkum u pacientů s Crohnovou chorobu zatím nebyl publikován.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Hrodek Otto, &amp; Vavřinec Jan. (2002). <i>Pediatrie</i>. (1. vyd., xxxii, 767 s.) Praha: Galén.<br />
* Lukáš Karel. (1997). <i>Idiopatické střevní záněty: diagnostika a léčba pro praxi</i>. (Vyd. 1., 175 s.) Praha: Triton.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
* Shrnutí poznatků o psychologických aspektech Crohnovy nemoci v angličtině: ''Psychological Issues in Inflammatory Bowel Disease: An Overview'', http://www.hindawi.com/journals/grp/2012/106502/#B95<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Speciální psychopatologie|*]]<br />
[[Kategorie: Klinická psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Crohnova_choroba&diff=21448Crohnova choroba2015-06-25T11:05:11Z<p>Husokachna: /* Psychické aspekty nemoci */</p>
<hr />
<div>'''Crohnova choroba''' (colitis regionalis, ileitis terminalis) je poměrně vzácným typem zánětu trávící trubice. Jedná se o chronický nespecifický zánět postihující celou tloušťku stěny střeva. Tímto zánětem může být postižena kterákoliv část trávící trubice (od jícnu po rectum), nejčastěji to však bývá konec tenkého střeva. Nemoc se objevuje spíše u mladých lidí ve věku mezi 20 až 30 lety. [[Prevalence]] onemocnění <br />
je 40–100:100 000 obyvatel, [[incidence]] 4–6:100 000 obyvatel.<ref name="goal">Obereignerů, . (2008). <i>Psychologické aspekty nespecifických střevních zánětů u dětí</i>. Olomouc. Dostupné z http://www.solen.sk/pdf/c2e2a304d346f25b77aa1721b911c7eb.pdf</ref><br />
<br />
* Crohnova nemoc patří do skupiny zánětlivých onemocnění vnitřností označovaných IBD (anglicky Inflammatory Bowel Disease). <br />
* Crohnova nemoc může být těžko rozeznatelná od jiných forem IBD, jako např. [[Ulcerózní kolitida|ulcerózní kolitidy]] (colitis ulcerosa).<br />
* Nemoc byla pojmenována podle Burrilla Bernarda Crohna, amerického gastroenterologa. Spolu s Ginzbergem a Oppenheimerem ji popsal v roce 1932 u série čtrnácti pacientů v oblasti napojení tenkého střeva k slepému. Studiu nemoci se věnovali předtím i jiní vědci, pojmenování po Crohnovi je důsledkem abecedního řazení.<ref name="goal" /><br />
<br />
== Psychické aspekty nemoci ==<br />
<br />
* Z pětifaktorového modelu osobnosti se nejčastěji objevuje u pacientů vysoké skóre neuroticismu. Některé výzkumy uvádějí taktéž vysoké skóre na škále perfekcionismu<ref name="cron">Sajadinejad, M. S., Asgari, K., Molavi, H., Kalantari, M., & Adibi, P. (2012). <i>Psychological issues in inflammatory bowel disease: an overview.</i> Gastroenterology research and practice, 2012.</ref>.<br />
<br />
* Švédský výzkum z roku 1995 se zaměřil na skupinu pacientů s Crohnovou chorobou s problémy v oblasti [[tračník|tračníku]] (Colon Crohn)- oproti kontrolním skupinám měla tato skupina nezralé vztahy s rodiči a byla více [[alexytimie|alexytimická]] (disociace emočních a kognitivních procesů, neschopnost vyjádřit emoce slovy). Výzkum došel k závěru, že pacienti s Crohnovou chorobou v oblasti tračníku mají specifický psychologický profil. <ref>Smith, G. J., Meer, G. V. D., Ursing, B., Prytz, H., & Benoni, C. (1995). <i>Psychological profile of patients suffering from Crohn's disease and ulcerative colitis.</i> Acta Psychiatrica Scandinavica, 92(3), 187-192.</ref> Alexytimie je uváděna jako specifický osobností rys pacientů u řady dalších výzkumů<ref name="cron" />.<br />
<br />
* Podle výzkumu z roku 2007 přispívá vyšší míra prožívaného stresu k relapsu nemoci.<ref>Lalné, . (2014). <i>Impact of psychological factors in relapse of Crohn's disease</i>.</ref> <br />
<br />
* Prevalence úzkosti a deprese byla odhadnuta na 29 až 35 % u pacientů v remisi. Během replasu je však prevalence mnohem vyšší, 80 % u úzkosti a 60 % u deprese<ref name="cron" />. Neexistuje konsenzus, zda psychické problémy předchází či vyplývají z diagnostikování nemoci - např. z analýzy nemocničních záznamů 12499 pacientů s Crohnovou chorobou vyplývá, že se problémy s úzkostí objevují až po diagnostikování nemocí.<ref>Addolorato, G., Capristo, E., Stefanini, G. F., & Gasbarrini, G. (1997). <i>Inflammatory bowel disease: a study of the association between anxiety and depression, physical morbidity, and nutritional status.</i> Scandinavian journal of gastroenterology, 32(10), 1013-1021.</ref>.<br />
<br />
== Psychoterapeutická léčba ==<br />
<br />
* Doprovodná psychoterapeutická léčba vede oproti kontrolní skupině k signitikantně nižší následné hospitalizaci.<ref>Deter, H. C., Keller, W., von Wietersheim, J., Jantschek, G., Duchmann, R., & Zeitz, M. (2007). <i>Psychological treatment may reduce the need for healthcare in patients with Crohn's disease.</i> Inflammatory bowel diseases, 13(6), 745-752.</ref><br />
<br />
* Psychoterapie zaměřená na tělo zvyšuje kvalitu života u pacientů s ulcerózní kolitidou, ale nemá vliv na klinické ani fyziologické paramenetry nemoci.<ref>Elsenbruch, S., Langhorst, J., Popkirowa, K., Müller, T., Luedtke, R., Franken, U., ... & Dobos, G. (2005). <i>Effects of mind-body therapy on quality of life and neuroendocrine and cellular immune functions in patients with ulcerative colitis.</i> Psychotherapy and psychosomatics, 74(5), 277-287.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Hrodek Otto, &amp; Vavřinec Jan. (2002). <i>Pediatrie</i>. (1. vyd., xxxii, 767 s.) Praha: Galén.<br />
* Lukáš Karel. (1997). <i>Idiopatické střevní záněty: diagnostika a léčba pro praxi</i>. (Vyd. 1., 175 s.) Praha: Triton.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
* Shrnutí poznatků o psychologických aspektech Crohnovy nemoci v angličtině: ''Psychological Issues in Inflammatory Bowel Disease: An Overview'', http://www.hindawi.com/journals/grp/2012/106502/#B95<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Speciální psychopatologie|*]]<br />
[[Kategorie: Klinická psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Crohnova_choroba&diff=21447Crohnova choroba2015-06-25T11:04:02Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Crohnova choroba''' (colitis regionalis, ileitis terminalis) je poměrně vzácným typem zánětu trávící trubice. Jedná se o chronický nespecifický zánět postihující celou tloušťku stěny střeva. Tímto zánětem může být postižena kterákoliv část trávící trubice (od jícnu po rectum), nejčastěji to však bývá konec tenkého střeva. Nemoc se objevuje spíše u mladých lidí ve věku mezi 20 až 30 lety. [[Prevalence]] onemocnění <br />
je 40–100:100 000 obyvatel, [[incidence]] 4–6:100 000 obyvatel.<ref name="goal">Obereignerů, . (2008). <i>Psychologické aspekty nespecifických střevních zánětů u dětí</i>. Olomouc. Dostupné z http://www.solen.sk/pdf/c2e2a304d346f25b77aa1721b911c7eb.pdf</ref><br />
<br />
* Crohnova nemoc patří do skupiny zánětlivých onemocnění vnitřností označovaných IBD (anglicky Inflammatory Bowel Disease). <br />
* Crohnova nemoc může být těžko rozeznatelná od jiných forem IBD, jako např. [[Ulcerózní kolitida|ulcerózní kolitidy]] (colitis ulcerosa).<br />
* Nemoc byla pojmenována podle Burrilla Bernarda Crohna, amerického gastroenterologa. Spolu s Ginzbergem a Oppenheimerem ji popsal v roce 1932 u série čtrnácti pacientů v oblasti napojení tenkého střeva k slepému. Studiu nemoci se věnovali předtím i jiní vědci, pojmenování po Crohnovi je důsledkem abecedního řazení.<ref name="goal" /><br />
<br />
== Psychické aspekty nemoci ==<br />
<br />
* Z pětifaktorového modelu osobnosti se nejčastěji objevuje u pacientů vysoké skóre neuroticismu. Některé výzkumy uvádějí taktéž vysoké skóre na škále perfekcionismu<ref name="cron">Sajadinejad, M. S., Asgari, K., Molavi, H., Kalantari, M., & Adibi, P. (2012). <i>Psychological issues in inflammatory bowel disease: an overview.</i> Gastroenterology research and practice, 2012.</ref>.<br />
<br />
* Švédský výzkum z roku 1995 se zaměřil na skupinu pacientů s Crohnovou chorobou s problémy v oblasti [[tračník|tračníku]] (Colon Crohn)- oproti kontrolním skupinám měla tato skupina nezralé vztahy s rodiči a byla více [[alexytimie|alexytimická]] (disociace emočních a kognitivních procesů, neschopnost vyjádřit emoce slovy). Výzkum došel k závěru, že pacienti s Crohnovou chorobou v oblasti tračníku mají specifický psychologický profil. <ref>Smith, G. J., Meer, G. V. D., Ursing, B., Prytz, H., & Benoni, C. (1995). <i>Psychological profile of patients suffering from Crohn's disease and ulcerative colitis.</i> Acta Psychiatrica Scandinavica, 92(3), 187-192.</ref> Alexytimie je uváděna jako specifický osobností rys pacientů u řady dalších výzkumů<ref name="cron" />.<br />
<br />
* Podle výzkumu z roku 2007 přispívá vyšší míra prožívaného stresu k relapsu nemoci.<ref>Lalné, . (2014). <i>Impact of psychological factors in relapse of Crohn's disease</i>.</ref> <br />
<br />
* Prevalence úzkosti a deprese byla odhadnuta na 29 až 35 % u pacientů v remisi. Během replasu je však prevalence mnohem vyšší, 80 % u úzkosti a 60 % u deprese<ref name="cron" />. Neexistuje konsenzus, zda psychické problémy předchází či vyplývají z diagnostikované nemoci - např. z analýzy nemocničních záznamů 12499 pacientů s Crohnovou chorobou vyplývá, že se problémy s úzkostí objevují až po diagnostikování nemocí.<ref>Addolorato, G., Capristo, E., Stefanini, G. F., & Gasbarrini, G. (1997). <i>Inflammatory bowel disease: a study of the association between anxiety and depression, physical morbidity, and nutritional status.</i> Scandinavian journal of gastroenterology, 32(10), 1013-1021.</ref>.<br />
<br />
== Psychoterapeutická léčba ==<br />
<br />
* Doprovodná psychoterapeutická léčba vede oproti kontrolní skupině k signitikantně nižší následné hospitalizaci.<ref>Deter, H. C., Keller, W., von Wietersheim, J., Jantschek, G., Duchmann, R., & Zeitz, M. (2007). <i>Psychological treatment may reduce the need for healthcare in patients with Crohn's disease.</i> Inflammatory bowel diseases, 13(6), 745-752.</ref><br />
<br />
* Psychoterapie zaměřená na tělo zvyšuje kvalitu života u pacientů s ulcerózní kolitidou, ale nemá vliv na klinické ani fyziologické paramenetry nemoci.<ref>Elsenbruch, S., Langhorst, J., Popkirowa, K., Müller, T., Luedtke, R., Franken, U., ... & Dobos, G. (2005). <i>Effects of mind-body therapy on quality of life and neuroendocrine and cellular immune functions in patients with ulcerative colitis.</i> Psychotherapy and psychosomatics, 74(5), 277-287.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Hrodek Otto, &amp; Vavřinec Jan. (2002). <i>Pediatrie</i>. (1. vyd., xxxii, 767 s.) Praha: Galén.<br />
* Lukáš Karel. (1997). <i>Idiopatické střevní záněty: diagnostika a léčba pro praxi</i>. (Vyd. 1., 175 s.) Praha: Triton.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
* Shrnutí poznatků o psychologických aspektech Crohnovy nemoci v angličtině: ''Psychological Issues in Inflammatory Bowel Disease: An Overview'', http://www.hindawi.com/journals/grp/2012/106502/#B95<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Speciální psychopatologie|*]]<br />
[[Kategorie: Klinická psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Crohnova_choroba&diff=21446Crohnova choroba2015-06-25T11:02:48Z<p>Husokachna: /* Psychické aspekty nemoci */</p>
<hr />
<div>'''Crohnova choroba''' (colitis regionalis, ileitis terminalis) je poměrně vzácným typem zánětu trávící trubice. Jedná se o chronický nespecifický zánět postihující celou tloušťku stěny střeva. Tímto zánětem může být postižena kterákoliv část trávící trubice (od jícnu po rectum), nejčastěji to však bývá konec tenkého střeva. Nemoc se objevuje spíše u mladých lidí ve věku mezi 20 až 30 lety. [[Prevalence]] onemocnění <br />
je 40–100:100 000 obyvatel, [[incidence]] 4–6:100 000 obyvatel.<ref name="goal">Obereignerů, . (2008). <i>Psychologické aspekty nespecifických střevních zánětů u dětí</i>. Olomouc. Dostupné z http://www.solen.sk/pdf/c2e2a304d346f25b77aa1721b911c7eb.pdf</ref><br />
<br />
* Crohnova nemoc patří do skupiny zánětlivých onemocnění vnitřností označovaných IBD (anglicky Inflammatory Bowel Disease). <br />
* Crohnova nemoc může být těžko rozeznatelná od jiných forem IBD, jako např. [[Ulcerózní kolitida|ulcerózní kolitidy]] (colitis ulcerosa).<br />
* Nemoc byla pojmenována podle Burrilla Bernarda Crohna, amerického gastroenterologa. Spolu s Ginzbergem a Oppenheimerem ji popsal v roce 1932 u série čtrnácti pacientů v oblasti napojení tenkého střeva k slepému. Studiu nemoci se věnovali předtím i jiní vědci, pojmenování po Crohnovi je důsledkem abecedního řazení.<ref name="goal" /><br />
<br />
== Psychické aspekty nemoci ==<br />
<br />
* Z pětifaktorového modelu osobnosti se nejčastěji objevuje u pacientů vysoké skóre neuroticismu. Některé výzkumy uvádějí taktéž vysoké skóre na škále perfekcionismu<ref name="cron">Sajadinejad, M. S., Asgari, K., Molavi, H., Kalantari, M., & Adibi, P. (2012). <i>Psychological issues in inflammatory bowel disease: an overview.</i> Gastroenterology research and practice, 2012.</ref>.<br />
<br />
* Švédský výzkum z roku 1995 se zaměřil na skupinu pacientů s Crohnovou chorobou s problémy v oblasti [[tračník|tračníku]] (Colon Crohn)- oproti kontrolním skupinám měla tato skupina nezralé vztahy s rodiči a byla více [[alexytimie|alexytimická]] (disociace emočních a kognitivních procesů, neschopnost vyjádřit emoce slovy). Výzkum došel k závěru, že pacienti s Crohnovou chorobou v oblasti tračníku mají specifický psychologický profil. <ref>Smith, G. J., Meer, G. V. D., Ursing, B., Prytz, H., & Benoni, C. (1995). <i>Psychological profile of patients suffering from Crohn's disease and ulcerative colitis.</i> Acta Psychiatrica Scandinavica, 92(3), 187-192.</ref> Alexytimie je uváděna jako specifický osobností rys pacientů u řady dalších výzkumů<ref name="cron" />.<br />
<br />
* Podle výzkumu z roku 2007 přispívá vyšší míra prožívaného stresu k relapsu nemoci.<ref>Lalné, . (2014). <i>Impact of psychological factors in relapse of Crohn's disease</i>.</ref> <br />
<br />
* Prevalence úzkosti a deprese byla odhadnuta na 29 až 35 % u pacientů v remisi. Během replasu je však prevalence mnohem vyšší, 80 % u úzkosti a 60 % u deprese<ref name="cron" />. Neexistuje konsenzus, zda psychické problémy předchází či vyplývají z diagnostikované nemoci - např. z analýzy nemocničních záznamů 12499 pacientů s Crohnovou chorobou vyplývá, že se problémy s úzkostí objevují až po diagnostikování nemocí.<ref>Addolorato, G., Capristo, E., Stefanini, G. F., & Gasbarrini, G. (1997). <i>Inflammatory bowel disease: a study of the association between anxiety and depression, physical morbidity, and nutritional status.</i> Scandinavian journal of gastroenterology, 32(10), 1013-1021.</ref>.<br />
<br />
== Psychoterapeutická léčba ==<br />
<br />
* Doprovodná psychoterapeutická léčba vede oproti kontrolní skupině k signitikantně nižší hospitalizaci u pacientů, kteří ji podstoupili.<ref>Deter, H. C., Keller, W., von Wietersheim, J., Jantschek, G., Duchmann, R., & Zeitz, M. (2007). <i>Psychological treatment may reduce the need for healthcare in patients with Crohn's disease.</i> Inflammatory bowel diseases, 13(6), 745-752.</ref><br />
<br />
* Psychoterapie zaměřená na tělo zvyšuje kvalitu života u pacientů s ulcerózní kolitidou, ale nemá vliv na klinické ani fyziologické paramenetry nemoci.<ref>Elsenbruch, S., Langhorst, J., Popkirowa, K., Müller, T., Luedtke, R., Franken, U., ... & Dobos, G. (2005). <i>Effects of mind-body therapy on quality of life and neuroendocrine and cellular immune functions in patients with ulcerative colitis.</i> Psychotherapy and psychosomatics, 74(5), 277-287.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Hrodek Otto, &amp; Vavřinec Jan. (2002). <i>Pediatrie</i>. (1. vyd., xxxii, 767 s.) Praha: Galén.<br />
* Lukáš Karel. (1997). <i>Idiopatické střevní záněty: diagnostika a léčba pro praxi</i>. (Vyd. 1., 175 s.) Praha: Triton.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
* Shrnutí poznatků o psychologických aspektech Crohnovy nemoci v angličtině: ''Psychological Issues in Inflammatory Bowel Disease: An Overview'', http://www.hindawi.com/journals/grp/2012/106502/#B95<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Speciální psychopatologie|*]]<br />
[[Kategorie: Klinická psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Crohnova_choroba&diff=21445Crohnova choroba2015-06-25T11:01:22Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Crohnova choroba''' (colitis regionalis, ileitis terminalis) je poměrně vzácným typem zánětu trávící trubice. Jedná se o chronický nespecifický zánět postihující celou tloušťku stěny střeva. Tímto zánětem může být postižena kterákoliv část trávící trubice (od jícnu po rectum), nejčastěji to však bývá konec tenkého střeva. Nemoc se objevuje spíše u mladých lidí ve věku mezi 20 až 30 lety. [[Prevalence]] onemocnění <br />
je 40–100:100 000 obyvatel, [[incidence]] 4–6:100 000 obyvatel.<ref name="goal">Obereignerů, . (2008). <i>Psychologické aspekty nespecifických střevních zánětů u dětí</i>. Olomouc. Dostupné z http://www.solen.sk/pdf/c2e2a304d346f25b77aa1721b911c7eb.pdf</ref><br />
<br />
* Crohnova nemoc patří do skupiny zánětlivých onemocnění vnitřností označovaných IBD (anglicky Inflammatory Bowel Disease). <br />
* Crohnova nemoc může být těžko rozeznatelná od jiných forem IBD, jako např. [[Ulcerózní kolitida|ulcerózní kolitidy]] (colitis ulcerosa).<br />
* Nemoc byla pojmenována podle Burrilla Bernarda Crohna, amerického gastroenterologa. Spolu s Ginzbergem a Oppenheimerem ji popsal v roce 1932 u série čtrnácti pacientů v oblasti napojení tenkého střeva k slepému. Studiu nemoci se věnovali předtím i jiní vědci, pojmenování po Crohnovi je důsledkem abecedního řazení.<ref name="goal" /><br />
<br />
== Psychické aspekty nemoci ==<br />
<br />
* Z pětifaktorového modelu osobnosti se nejčastěji objevuje u pacientů vysoké skóre neuroticismu. Některé výzkumy uvádějí taktéž vysoké skóre na škále perfekcionismu<ref name="cron">Sajadinejad, M. S., Asgari, K., Molavi, H., Kalantari, M., & Adibi, P. (2012). <i>Psychological issues in inflammatory bowel disease: an overview.</i> Gastroenterology research and practice, 2012.</ref>.<br />
<br />
* Švédský výzkum z roku 1995 se zaměřil na skupinu pacientů s Crohnovou chorobou s problémy v oblasti [[tračník|tračníku]] (Colon Crohn)- oproti kontrolním skupinám měla tato skupina nezralé vztahy s rodiči a byla více [[alexytimie|alexytimická]] (disociace emočních a kognitivních procesů, neschopnost vyjádřit emoce slovy). Výzkum došel k závěru, že pacienti s Crohnovou chorobou v oblasti tračníku mají specifický psychologický profil. <ref>Smith, G. J., Meer, G. V. D., Ursing, B., Prytz, H., & Benoni, C. (1995). <i>Psychological profile of patients suffering from Crohn's disease and ulcerative colitis.</i> Acta Psychiatrica Scandinavica, 92(3), 187-192.</ref> Alexytimie je uváděna jako specifický osobností rys pacientů u řady dalších výzkumů<ref name="cron" />.<br />
<br />
* Podle výzkumu z roku 2007 přispívá vyšší míra prožívaného stresu k relapsu nemoci.<ref>Lalné, . (2014). <i>Impact of psychological factors in relapse of Crohn's disease</i>.</ref> <br />
<br />
* Prevalence úzkosti a deprese byla odhadnuta na 29 až 35 % u pacientů v remisi. Během replasu je však prevalence mnohem vyšší, 80 % u úzkosti a 60 % u deprese<ref name="cron" />. Neexistuje konsenzus, zda psychické problémy předchází či vyplývají z diagnostikované nemoci - např. z analýzy nemocničních záznamů 12499 pacientů s Crohnovou chorobou vyplývá, že se problémy s úzkostí objevují až po diagnostikování nemoci.<ref>Addolorato, G., Capristo, E., Stefanini, G. F., & Gasbarrini, G. (1997). <i>Inflammatory bowel disease: a study of the association between anxiety and depression, physical morbidity, and nutritional status.</i> Scandinavian journal of gastroenterology, 32(10), 1013-1021.</ref>. <br />
<br />
== Psychoterapeutická léčba ==<br />
<br />
* Doprovodná psychoterapeutická léčba vede oproti kontrolní skupině k signitikantně nižší hospitalizaci u pacientů, kteří ji podstoupili.<ref>Deter, H. C., Keller, W., von Wietersheim, J., Jantschek, G., Duchmann, R., & Zeitz, M. (2007). <i>Psychological treatment may reduce the need for healthcare in patients with Crohn's disease.</i> Inflammatory bowel diseases, 13(6), 745-752.</ref><br />
<br />
* Psychoterapie zaměřená na tělo zvyšuje kvalitu života u pacientů s ulcerózní kolitidou, ale nemá vliv na klinické ani fyziologické paramenetry nemoci.<ref>Elsenbruch, S., Langhorst, J., Popkirowa, K., Müller, T., Luedtke, R., Franken, U., ... & Dobos, G. (2005). <i>Effects of mind-body therapy on quality of life and neuroendocrine and cellular immune functions in patients with ulcerative colitis.</i> Psychotherapy and psychosomatics, 74(5), 277-287.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Hrodek Otto, &amp; Vavřinec Jan. (2002). <i>Pediatrie</i>. (1. vyd., xxxii, 767 s.) Praha: Galén.<br />
* Lukáš Karel. (1997). <i>Idiopatické střevní záněty: diagnostika a léčba pro praxi</i>. (Vyd. 1., 175 s.) Praha: Triton.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
* Shrnutí poznatků o psychologických aspektech Crohnovy nemoci v angličtině: ''Psychological Issues in Inflammatory Bowel Disease: An Overview'', http://www.hindawi.com/journals/grp/2012/106502/#B95<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Speciální psychopatologie|*]]<br />
[[Kategorie: Klinická psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Crohnova_choroba&diff=21444Crohnova choroba2015-06-25T11:00:38Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Crohnova choroba''' (colitis regionalis, ileitis terminalis) je poměrně vzácným typem zánětu trávící trubice. Jedná se o chronický nespecifický zánět postihující celou tloušťku stěny střeva. Tímto zánětem může být postižena kterákoliv část trávící trubice (od jícnu po rectum), nejčastěji to však bývá konec tenkého střeva. Nemoc se objevuje spíše u mladých lidí ve věku mezi 20 až 30 lety. [[Prevalence]] onemocnění <br />
je 40–100:100 000 obyvatel, [[incidence]] 4–6:100 000 obyvatel.<ref name="goal">Obereignerů, . (2008). <i>Psychologické aspekty nespecifických střevních zánětů u dětí</i>. Olomouc. Dostupné z http://www.solen.sk/pdf/c2e2a304d346f25b77aa1721b911c7eb.pdf</ref><br />
<br />
* Crohnova nemoc patří do skupiny zánětlivých onemocnění vnitřností označovaných IBD (anglicky Inflammatory Bowel Disease). <br />
* Crohnova nemoc může být těžko rozeznatelná od jiných forem IBD, jako např. ulcerózní kolitidy (colitis ulcerosa).<br />
* Nemoc byla pojmenována podle Burrilla Bernarda Crohna, amerického gastroenterologa. Spolu s Ginzbergem a Oppenheimerem ji popsal v roce 1932 u série čtrnácti pacientů v oblasti napojení tenkého střeva k slepému. Studiu nemoci se věnovali předtím i jiní vědci, pojmenování po Crohnovi je důsledkem abecedního řazení.<ref name="goal" /><br />
<br />
== Psychické aspekty nemoci ==<br />
<br />
* Z pětifaktorového modelu osobnosti se nejčastěji objevuje u pacientů vysoké skóre neuroticismu. Některé výzkumy uvádějí taktéž vysoké skóre na škále perfekcionismu<ref name="cron">Sajadinejad, M. S., Asgari, K., Molavi, H., Kalantari, M., & Adibi, P. (2012). <i>Psychological issues in inflammatory bowel disease: an overview.</i> Gastroenterology research and practice, 2012.</ref>.<br />
<br />
* Švédský výzkum z roku 1995 se zaměřil na skupinu pacientů s Crohnovou chorobou s problémy v oblasti [[tračník|tračníku]] (Colon Crohn)- oproti kontrolním skupinám měla tato skupina nezralé vztahy s rodiči a byla více [[alexytimie|alexytimická]] (disociace emočních a kognitivních procesů, neschopnost vyjádřit emoce slovy). Výzkum došel k závěru, že pacienti s Crohnovou chorobou v oblasti tračníku mají specifický psychologický profil. <ref>Smith, G. J., Meer, G. V. D., Ursing, B., Prytz, H., & Benoni, C. (1995). <i>Psychological profile of patients suffering from Crohn's disease and ulcerative colitis.</i> Acta Psychiatrica Scandinavica, 92(3), 187-192.</ref> Alexytimie je uváděna jako specifický osobností rys pacientů u řady dalších výzkumů<ref name="cron" />.<br />
<br />
* Podle výzkumu z roku 2007 přispívá vyšší míra prožívaného stresu k relapsu nemoci.<ref>Lalné, . (2014). <i>Impact of psychological factors in relapse of Crohn's disease</i>.</ref> <br />
<br />
* Prevalence úzkosti a deprese byla odhadnuta na 29 až 35 % u pacientů v remisi. Během replasu je však prevalence mnohem vyšší, 80 % u úzkosti a 60 % u deprese<ref name="cron" />. Neexistuje konsenzus, zda psychické problémy předchází či vyplývají z diagnostikované nemoci - např. z analýzy nemocničních záznamů 12499 pacientů s Crohnovou chorobou vyplývá, že se problémy s úzkostí objevují až po diagnostikování nemoci.<ref>Addolorato, G., Capristo, E., Stefanini, G. F., & Gasbarrini, G. (1997). <i>Inflammatory bowel disease: a study of the association between anxiety and depression, physical morbidity, and nutritional status.</i> Scandinavian journal of gastroenterology, 32(10), 1013-1021.</ref>. <br />
<br />
== Psychoterapeutická léčba ==<br />
<br />
* Doprovodná psychoterapeutická léčba vede oproti kontrolní skupině k signitikantně nižší hospitalizaci u pacientů, kteří ji podstoupili.<ref>Deter, H. C., Keller, W., von Wietersheim, J., Jantschek, G., Duchmann, R., & Zeitz, M. (2007). <i>Psychological treatment may reduce the need for healthcare in patients with Crohn's disease.</i> Inflammatory bowel diseases, 13(6), 745-752.</ref><br />
<br />
* Psychoterapie zaměřená na tělo zvyšuje kvalitu života u pacientů s ulcerózní kolitidou, ale nemá vliv na klinické ani fyziologické paramenetry nemoci.<ref>Elsenbruch, S., Langhorst, J., Popkirowa, K., Müller, T., Luedtke, R., Franken, U., ... & Dobos, G. (2005). <i>Effects of mind-body therapy on quality of life and neuroendocrine and cellular immune functions in patients with ulcerative colitis.</i> Psychotherapy and psychosomatics, 74(5), 277-287.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Hrodek Otto, &amp; Vavřinec Jan. (2002). <i>Pediatrie</i>. (1. vyd., xxxii, 767 s.) Praha: Galén.<br />
* Lukáš Karel. (1997). <i>Idiopatické střevní záněty: diagnostika a léčba pro praxi</i>. (Vyd. 1., 175 s.) Praha: Triton.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
* Shrnutí poznatků o psychologických aspektech Crohnovy nemoci v angličtině: ''Psychological Issues in Inflammatory Bowel Disease: An Overview'', http://www.hindawi.com/journals/grp/2012/106502/#B95<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Speciální psychopatologie|*]]<br />
[[Kategorie: Klinická psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Crohnova_choroba&diff=21443Crohnova choroba2015-06-25T10:58:49Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Crohnova choroba''' (colitis regionalis, ileitis terminalis) je poměrně vzácným typem zánětu trávící trubice. Jedná se o chronický nespecifický zánět postihující celou tloušťku stěny střeva. Tímto zánětem může být postižena kterákoliv část trávící trubice (od jícnu po rectum), nejčastěji to však bývá konec tenkého střeva. Nemoc se objevuje spíše u mladých lidí ve věku mezi 20 až 30 lety. [[Prevalence]] onemocnění <br />
je 40–100:100 000 obyvatel, [[incidence]] 4–6:100 000 obyvatel.<ref>Obereignerů, . (2008). <i>Psychologické aspekty nespecifických střevních zánětů u dětí</i>. Olomouc. Dostupné z http://www.solen.sk/pdf/c2e2a304d346f25b77aa1721b911c7eb.pdf</ref><br />
<br />
* Crohnova nemoc patří do skupiny zánětlivých onemocnění vnitřností označovaných IBD (anglicky Inflammatory Bowel Disease). <br />
* Crohnova nemoc může být těžko rozeznatelná od jiných forem IBD, jako např. ulcerózní kolitidy (colitis ulcerosa).<br />
* Nemoc byla pojmenována podle Burrilla Bernarda Crohna, amerického gastroenterologa. Spolu s Ginzbergem a Oppenheimerem ji popsal v roce 1932 u série čtrnácti pacientů v oblasti napojení tenkého střeva k slepému.<br />
<br />
== Psychické aspekty nemoci ==<br />
<br />
* Z pětifaktorového modelu osobnosti se nejčastěji objevuje u pacientů vysoké skóre neuroticismu. Některé výzkumy uvádějí taktéž vysoké skóre na škále perfekcionismu<ref name="cron">Sajadinejad, M. S., Asgari, K., Molavi, H., Kalantari, M., & Adibi, P. (2012). <i>Psychological issues in inflammatory bowel disease: an overview.</i> Gastroenterology research and practice, 2012.</ref>.<br />
<br />
* Švédský výzkum z roku 1995 se zaměřil na skupinu pacientů s Crohnovou chorobou s problémy v oblasti [[tračník|tračníku]] (Colon Crohn)- oproti kontrolním skupinám měla tato skupina nezralé vztahy s rodiči a byla více [[alexytimie|alexytimická]] (disociace emočních a kognitivních procesů, neschopnost vyjádřit emoce slovy). Výzkum došel k závěru, že pacienti s Crohnovou chorobou v oblasti tračníku mají specifický psychologický profil. <ref>Smith, G. J., Meer, G. V. D., Ursing, B., Prytz, H., & Benoni, C. (1995). <i>Psychological profile of patients suffering from Crohn's disease and ulcerative colitis.</i> Acta Psychiatrica Scandinavica, 92(3), 187-192.</ref> Alexytimie je uváděna jako specifický osobností rys pacientů u řady dalších výzkumů<ref name="cron" />.<br />
<br />
* Podle výzkumu z roku 2007 přispívá vyšší míra prožívaného stresu k relapsu nemoci.<ref>Lalné, . (2014). <i>Impact of psychological factors in relapse of Crohn's disease</i>.</ref> <br />
<br />
* Prevalence úzkosti a deprese byla odhadnuta na 29 až 35 % u pacientů v remisi. Během replasu je však prevalence mnohem vyšší, 80 % u úzkosti a 60 % u deprese<ref name="cron" />. Neexistuje konsenzus, zda psychické problémy předchází či vyplývají z diagnostikované nemoci - např. z analýzy nemocničních záznamů 12499 pacientů s Crohnovou chorobou vyplývá, že se problémy s úzkostí objevují až po diagnostikování nemoci.<ref>Addolorato, G., Capristo, E., Stefanini, G. F., & Gasbarrini, G. (1997). <i>Inflammatory bowel disease: a study of the association between anxiety and depression, physical morbidity, and nutritional status.</i> Scandinavian journal of gastroenterology, 32(10), 1013-1021.</ref>. <br />
<br />
== Psychoterapeutická léčba ==<br />
<br />
* Doprovodná psychoterapeutická léčba vede oproti kontrolní skupině k signitikantně nižší hospitalizaci u pacientů, kteří ji podstoupili.<ref>Deter, H. C., Keller, W., von Wietersheim, J., Jantschek, G., Duchmann, R., & Zeitz, M. (2007). <i>Psychological treatment may reduce the need for healthcare in patients with Crohn's disease.</i> Inflammatory bowel diseases, 13(6), 745-752.</ref><br />
<br />
* Psychoterapie zaměřená na tělo zvyšuje kvalitu života u pacientů s ulcerózní kolitidou, ale nemá vliv na klinické ani fyziologické paramenetry nemoci.<ref>Elsenbruch, S., Langhorst, J., Popkirowa, K., Müller, T., Luedtke, R., Franken, U., ... & Dobos, G. (2005). <i>Effects of mind-body therapy on quality of life and neuroendocrine and cellular immune functions in patients with ulcerative colitis.</i> Psychotherapy and psychosomatics, 74(5), 277-287.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Hrodek Otto, &amp; Vavřinec Jan. (2002). <i>Pediatrie</i>. (1. vyd., xxxii, 767 s.) Praha: Galén.<br />
* Lukáš Karel. (1997). <i>Idiopatické střevní záněty: diagnostika a léčba pro praxi</i>. (Vyd. 1., 175 s.) Praha: Triton.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
* Shrnutí poznatků o psychologických aspektech Crohnovy nemoci v angličtině: ''Psychological Issues in Inflammatory Bowel Disease: An Overview'', http://www.hindawi.com/journals/grp/2012/106502/#B95<br />
<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Speciální psychopatologie|*]]<br />
[[Kategorie: Klinická psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Crohnova_choroba&diff=21442Crohnova choroba2015-06-25T10:44:25Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Crohnova choroba''' (colitis regionalis, ileitis terminalis) je poměrně vzácným typem zánětu trávící trubice. Jedná se o chronický nespecifický zánět postihující celou tloušťku stěny střeva. Tímto zánětem může být postižena kterákoliv část trávící trubice (od jícnu po rectum), nejčastěji to však bývá konec tenkého střeva. Nemoc se objevuje spíše u mladých lidí ve věku mezi 20 až 30 lety. [[Prevalence]] onemocnění <br />
je 40–100:100 000 obyvatel, [[incidence]] 4–6:100 000 obyvatel.<ref>Obereignerů, . (2008). <i>Psychologické aspekty nespecifických střevních zánětů u dětí</i>. Olomouc. Dostupné z http://www.solen.sk/pdf/c2e2a304d346f25b77aa1721b911c7eb.pdf</ref><br />
<br />
* Crohnova nemoc patří do skupiny zánětlivých onemocnění vnitřností označovaných IBD (anglicky Inflammatory Bowel Disease). <br />
* Crohnova nemoc může být těžko rozeznatelná od jiných forem IBD, jako např. ulcerózní kolitidy (colitis ulcerosa).<br />
* Nemoc byla pojmenována podle Burrilla Bernarda Crohna, amerického gastroenterologa. Spolu s Ginzbergem a Oppenheimerem ji popsal v roce 1932 u série čtrnácti pacientů v oblasti napojení tenkého střeva k slepému.<br />
<br />
== Psychické aspekty nemoci ==<br />
<br />
* Z pětifaktorového modelu osobnosti se nejčastěji objevuje vysoké skóre neuroticismu. Některé výzkumy také uvádějí vysoké skóre perfekcionismu<ref name="cron">Sajadinejad, M. S., Asgari, K., Molavi, H., Kalantari, M., & Adibi, P. (2012). <i>Psychological issues in inflammatory bowel disease: an overview.</i> Gastroenterology research and practice, 2012.</ref>.<br />
<br />
* Švédský výzkum z roku 1995 se zaměřil na skupinu pacientů s Crohnovou chorobou s problémy v oblasti [[tračník|tračníku]] (Colon Crohn)- oproti kontrolním skupinám měla tato skupina nezralé vztahy s rodiči a byla více [[alexytimie|alexytimická]] (disociace emočních a kognitivních procesů, neschopnost vyjádřit emoce slovy). Výzkum došel k závěru, že pacienti s Crohnovou chorobou v oblasti tračníku mají specifický psychologický profil. <ref>Smith, G. J., Meer, G. V. D., Ursing, B., Prytz, H., & Benoni, C. (1995). <i>Psychological profile of patients suffering from Crohn's disease and ulcerative colitis.</i> Acta Psychiatrica Scandinavica, 92(3), 187-192.</ref> Alexytimie je uváděna jako specifický osobností rys pacientů u řady dalších výzkumů<ref name="cron" />.<br />
<br />
* Podle výzkumu z roku 2007 přispívá vyšší míra prožívaného stresu k relapsu nemoci.<ref>Lalné, . (2014). <i>Impact of psychological factors in relapse of Crohn's disease</i>.</ref> <br />
<br />
== Psychoterapeutická léčba ==<br />
<br />
* Doprovodná psychoterapeutická léčba vede oproti kontrolní skupině k signitikantně nižší hospitalizaci u pacientů, kteří ji podstoupili.<ref>Deter, H. C., Keller, W., von Wietersheim, J., Jantschek, G., Duchmann, R., & Zeitz, M. (2007). <i>Psychological treatment may reduce the need for healthcare in patients with Crohn's disease.</i> Inflammatory bowel diseases, 13(6), 745-752.</ref><br />
<br />
* Psychoterapie zaměřená na tělo zvyšuje kvalitu života u pacientů s ulcerózní kolitidou, ale nemá vliv na klinické ani fyziologické paramenetry nemoci.<ref>Elsenbruch, S., Langhorst, J., Popkirowa, K., Müller, T., Luedtke, R., Franken, U., ... & Dobos, G. (2005). <i>Effects of mind-body therapy on quality of life and neuroendocrine and cellular immune functions in patients with ulcerative colitis.</i> Psychotherapy and psychosomatics, 74(5), 277-287.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Hrodek Otto, &amp; Vavřinec Jan. (2002). <i>Pediatrie</i>. (1. vyd., xxxii, 767 s.) Praha: Galén.<br />
* Lukáš Karel. (1997). <i>Idiopatické střevní záněty: diagnostika a léčba pro praxi</i>. (Vyd. 1., 175 s.) Praha: Triton.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
Shrnutí poznatků o psychologických aspektech Crohnovy nemoci v angličtině: ''Psychological Issues in Inflammatory Bowel Disease: An Overview'', http://www.hindawi.com/journals/grp/2012/106502/#B95<br />
<br />
[[Kategorie: Anatomie|*]]<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]<br />
[[Kategorie: Psychopatologie|*]]<br />
[[Kategorie: Klinická psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Crohnova_choroba&diff=21441Crohnova choroba2015-06-25T10:32:44Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div><sup>Text v horním indexu</sup>'''Crohnova choroba''' (colitis regionalis, ileitis terminalis) je poměrně vzácným typem zánětu trávící trubice. Jedná se o chronický nespecifický zánět postihující celou tloušťku stěny střeva. Tímto zánětem může být postižena kterákoliv část trávící trubice (od jícnu po rectum), nejčastěji to však bývá konec tenkého střeva. Nemoc se objevuje spíše u mladých lidí ve věku mezi 20 až 30 lety. [[Prevalence]] onemocnění <br />
je 40–100:100 000 obyvatel, [[incidence]] 4–6:100 000 obyvatel.<ref>Obereignerů, . (2008). <i>Psychologické aspekty nespecifických střevních zánětů u dětí</i>. Olomouc. Dostupné z http://www.solen.sk/pdf/c2e2a304d346f25b77aa1721b911c7eb.pdf</ref><br />
<br />
* Crohnova nemoc patří do skupiny zánětlivých onemocnění vnitřností označovaných IBD (anglicky Inflammatory Bowel Disease). <br />
* Crohnova nemoc může být těžko rozeznatelná od jiných forem IBD, jako např. ulcerózní kolitidy (colitis ulcerosa).<br />
* Nemoc byla pojmenována podle Burrilla Bernarda Crohna, amerického gastroenterologa. Spolu s Ginzbergem a Oppenheimerem ji popsal v roce 1932 u série čtrnácti pacientů v oblasti napojení tenkého střeva k slepému.<br />
<br />
== Psychické aspekty Crohnovy choroby ==<br />
<br />
* Švédský výzkum z roku 1995 se zaměřil na skupinu pacientů s Crohnovou chorobou s problémy v oblasti [[tračník|tračníku]] (Colon Crohn)- oproti kontrolním skupinám měla tato skupina nezralé vztahy s rodiči a byla více [[alexytimie|alexytimická]] (disociace emočních a kognitivních procesů, neschopnost vyjádřit emoce slovy). Výzkum došel k závěru, že pacienti s Crohnovou chorobou v oblasti tračníku mají specifický psychologický profil. <ref>Smith, G. J., Meer, G. V. D., Ursing, B., Prytz, H., & Benoni, C. (1995). <i>Psychological profile of patients suffering from Crohn's disease and ulcerative colitis.</i> Acta Psychiatrica Scandinavica, 92(3), 187-192.</ref> <br />
<br />
* Podle výzkumu z roku 2007 přispívá vyšší míra prožívaného stresu přispívá k relapsu nemoci.<ref>Lalné, . (2014). <i>Impact of psychological factors in relapse of Crohn's disease</i>.</ref> <br />
<br />
* Doprovodná psychoterapeutická léčba vede k signitikantně nižšímu hospitalizaci u pacientů, kteří ji podstoupili, oproti kontrolní skupině.<ref>Deter, H. C., Keller, W., von Wietersheim, J., Jantschek, G., Duchmann, R., & Zeitz, M. (2007). Psychological treatment may reduce the need for healthcare in patients with Crohn's disease. Inflammatory bowel diseases, 13(6), 745-752.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Hrodek Otto, &amp; Vavřinec Jan. (2002). <i>Pediatrie</i>. (1. vyd., xxxii, 767 s.) Praha: Galén.<br />
* Lukáš Karel. (1997). <i>Idiopatické střevní záněty: diagnostika a léčba pro praxi</i>. (Vyd. 1., 175 s.) Praha: Triton.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
Shrnutí poznatků o psychologických aspektech Crohnovy nemoci v angličtině: ''Psychological Issues in Inflammatory Bowel Disease: An Overview'', http://www.hindawi.com/journals/grp/2012/106502/#B95<br />
<br />
[[Kategorie: Anatomie|*]]<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Crohnova_choroba&diff=21440Crohnova choroba2015-06-25T10:17:26Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Crohnova choroba''' (colitis regionalis, ileitis terminalis) je poměrně vzácným typem zánětu trávící trubice. Jedná se o chronický nespecifický zánět postihující celou tloušťku stěny střeva. Tímto zánětem může být postižena kterákoliv část trávící trubice (od jícnu po rectum), nejčastěji to však bývá konec tenkého střeva. Nemoc se objevuje spíše u mladých lidí ve věku mezi 20 až 30 lety. <br />
<br />
* Crohnova nemoc patří do skupiny zánětlivých onemocnění vnitřností označovaných IBD (anglicky Inflammatory Bowel Disease). <br />
* Crohnova nemoc může být těžko rozeznatelná od jiných forem IBD, jako např. ulcerózní kolitidy (colitis ulcerosa).<br />
* Nemoc byla pojmenována podle Burrilla Bernarda Crohna, amerického gastroenterologa. Spolu s Ginzbergem a Oppenheimerem ji popsal v roce 1932 u série čtrnácti pacientů v oblasti napojení tenkého střeva k slepému.<br />
<br />
== Psychické aspekty Crohnovy choroby ==<br />
<br />
* Švédský výzkum z roku 1995 se zaměřil na skupinu pacientů s Crohnovou chorobou s problémy v oblasti [[tračník|tračníku]] (Colon Crohn)- oproti kontrolním skupinám měla tato skupina nezralé vztahy s rodiči a byla více [[alexytimie|alexytimická]] (disociace emočních a kognitivních procesů, neschopnost vyjádřit emoce slovy). Výzkum došel k závěru, že pacienti s Crohnovou chorobou v oblasti tračníku mají specifický psychologický profil. <ref>Smith, G. J., Meer, G. V. D., Ursing, B., Prytz, H., & Benoni, C. (1995). <i>Psychological profile of patients suffering from Crohn's disease and ulcerative colitis.</i> Acta Psychiatrica Scandinavica, 92(3), 187-192.</ref> <br />
<br />
* Podle výzkumu z roku 2007 přispívá vyšší míra prožívaného stresu přispívá k relapsu nemoci.<ref>Lalné, . (2014). <i>Impact of psychological factors in relapse of Crohn's disease</i>.</ref> <br />
<br />
* Doprovodná psychoterapeutická léčba vede k signitikantně nižšímu hospitalizaci u pacientů, kteří ji podstoupili, oproti kontrolní skupině.<ref>Deter, H. C., Keller, W., von Wietersheim, J., Jantschek, G., Duchmann, R., & Zeitz, M. (2007). Psychological treatment may reduce the need for healthcare in patients with Crohn's disease. Inflammatory bowel diseases, 13(6), 745-752.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Hrodek Otto, &amp; Vavřinec Jan. (2002). <i>Pediatrie</i>. (1. vyd., xxxii, 767 s.) Praha: Galén.<br />
* Lukáš Karel. (1997). <i>Idiopatické střevní záněty: diagnostika a léčba pro praxi</i>. (Vyd. 1., 175 s.) Praha: Triton.<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
Shrnutí poznatků o psychologických aspektech Crohnovy nemoci v angličtině: ''Psychological Issues in Inflammatory Bowel Disease: An Overview'', http://www.hindawi.com/journals/grp/2012/106502/#B95<br />
<br />
[[Kategorie: Anatomie|*]]<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Crohnova_choroba&diff=21439Crohnova choroba2015-06-25T10:07:44Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Crohnova choroba''' (colitis regionalis, ileitis terminalis) je poměrně vzácným typem zánětu trávící trubice. Jedná se o chronický nespecifický zánět postihující celou tloušťku stěny střeva. Tímto zánětem může být postižena kterákoliv část trávící trubice (od jícnu po rectum), nejčastěji to však bývá konec tenkého střeva. Nemoc se objevuje spíše u mladých lidí ve věku mezi 20 až 30 lety. <br />
<br />
* Crohnova nemoc patří do skupiny zánětlivých onemocnění vnitřností označovaných IBD (anglicky Inflammatory Bowel Disease). <br />
* Crohnova nemoc může být těžko rozeznatelná od jiných forem IBD, jako např. ulcerózní kolitidy (colitis ulcerosa).<br />
* Nemoc byla pojmenována podle Burrilla Bernarda Crohna, amerického gastroenterologa. Spolu s Ginzbergem a Oppenheimerem ji popsal v roce 1932 u série čtrnácti pacientů v oblasti napojení tenkého střeva k slepému.<br />
<br />
== Psychické aspekty Crohnovy choroby ==<br />
<br />
* Švédský výzkum z roku 1995 se zaměřil na skupinu pacientů s Crohnovou chorobou s problémy v oblasti [[tračník|tračníku]] (Colon Crohn)- oproti kontrolním skupinám měla tato skupina nezralé vztahy s rodiči a byla více [[alexytimie|alexytimická]] (disociace emočních a kognitivních procesů, neschopnost vyjádřit emoce slovy). Výzkum došel k závěru, že pacienti s Crohnovou chorobou v oblasti tračníku mají specifický psychologický profil. <ref>Smith, G. J., Meer, G. V. D., Ursing, B., Prytz, H., & Benoni, C. (1995). <i>Psychological profile of patients suffering from Crohn's disease and ulcerative colitis.</i> Acta Psychiatrica Scandinavica, 92(3), 187-192.</ref> <br />
<br />
* Podle výzkumu z roku 2007 přispívá vyšší míra prožívaného stresu přispívá k relapsu nemoci.<ref>Lalné, . (2014). <i>Impact of psychological factors in relapse of Crohn's disease</i>.</ref> <br />
<br />
* Doprovodná psychoterapeutická léčba vede k signitikantně nižšímu hospitalizaci u pacientů, kteří ji podstoupili, oproti kontrolní skupině.<ref>Deter, H. C., Keller, W., von Wietersheim, J., Jantschek, G., Duchmann, R., & Zeitz, M. (2007). Psychological treatment may reduce the need for healthcare in patients with Crohn's disease. Inflammatory bowel diseases, 13(6), 745-752.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Hrodek Otto, &amp; Vavřinec Jan. (2002). <i>Pediatrie</i>. (1. vyd., xxxii, 767 s.) Praha: Galén.<br />
* Lukáš Karel. (1997). <i>Idiopatické střevní záněty: diagnostika a léčba pro praxi</i>. (Vyd. 1., 175 s.) Praha: Triton.<br />
<br />
[[Kategorie: Anatomie|*]]<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Crohnova_choroba&diff=21438Crohnova choroba2015-06-25T09:55:33Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Crohnova choroba''' (colitis regionalis, ileitis terminalis) je poměrně vzácným typem zánětu trávící trubice. Jedná se o chronický nespecifický zánět postihující celou tloušťku stěny střeva. Tímto zánětem může být postižena kterákoliv část trávící trubice (od jícnu po rectum), nejčastěji to však bývá konec tenkého střeva. Nemoc se objevuje spíše u mladých lidí ve věku mezi 20 až 30 lety. <br />
<br />
* Crohnova nemoc patří do skupiny zánětlivých onemocnění vnitřností označovaných IBD (anglicky Inflammatory Bowel Disease). <br />
* Crohnova nemoc může být těžko rozeznatelná od jiných forem IBD, jako např. ulcerózní kolitidy (colitis ulcerosa).<br />
* Nemoc byla pojmenována podle Burrilla Bernarda Crohna, amerického gastroenterologa. Spolu s Ginzbergem a Oppenheimerem ji popsal v roce 1932 u série čtrnácti pacientů v oblasti napojení tenkého střeva k slepému.<br />
<br />
== Psychické koreláty Crohnovy choroby ==<br />
<br />
Švédský výzkum z roku 1995 se zaměřil na skupinu pacientů s Crohnovou chorobou s problémy v oblasti tračníku (Colon Crohn)- oproti kontrolním skupinám měla tato skupina nezralé vztahy s rodiči a byla více alexytimická (disociace emočních a kognitivních procesů, neschopnost vyjádřit emoce slovy). Výzkum došel k závěru, že pacienti s Crohnovou chorobou v oblasti tračníku mají specifický psychologický profil. <ref>Smith, G. J., Meer, G. V. D., Ursing, B., Prytz, H., & Benoni, C. (1995). <i>Psychological profile of patients suffering from Crohn's disease and ulcerative colitis.</i> Acta Psychiatrica Scandinavica, 92(3), 187-192.</ref> <br />
<br />
<br />
Podle výzkumu z roku 2007 přispívá vyšší míra prožívaného stresu přispívá k relapsu nemoci.<ref>Lalné, . (2014). <i>Impact of psychological factors in relapse of Crohn's disease</i>.</ref> <br />
<br />
<br />
Doprovodná psychoterapeutická léčba vede k signitikantně nižšímu hospitalizaci u pacientů, kteří podstoupili psychoterapii, oproti kontrolní skupině.<ref>Deter, H. C., Keller, W., von Wietersheim, J., Jantschek, G., Duchmann, R., & Zeitz, M. (2007). Psychological treatment may reduce the need for healthcare in patients with Crohn's disease. Inflammatory bowel diseases, 13(6), 745-752.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Hrodek Otto, &amp; Vavřinec Jan. (2002). <i>Pediatrie</i>. (1. vyd., xxxii, 767 s.) Praha: Galén.<br />
* Lukáš Karel. (1997). <i>Idiopatické střevní záněty: diagnostika a léčba pro praxi</i>. (Vyd. 1., 175 s.) Praha: Triton.<br />
<br />
[[Kategorie: Anatomie|*]]<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]</div>Husokachnahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Crohnova_choroba&diff=21437Crohnova choroba2015-06-24T15:45:12Z<p>Husokachna: </p>
<hr />
<div>'''Crohnova choroba''' (colitis regionalis, ileitis terminalis) je poměrně vzácným typem zánětu trávící trubice. Jedná se o chronický nespecifický zánět postihující celou tloušťku stěny střeva. Tímto zánětem může být postižena kterákoliv část trávící trubice (od jícnu po rectum), nejčastěji to však bývá konec tenkého střeva (terminální ileum). Nemoc se objevuje spíše u mladých lidí ve věku mezi 20 až 30 lety (25–30 % pacientů je diagnostikováno před 20. rokem života). <br />
<br />
* Prevence neznámá, protože důvod autoagresivity imunitního systému není vysvětlen.<br />
* Crohnova nemoc patří do skupiny zánětlivých onemocnění vnitřností označovaných IBD (anglicky Inflammatory Bowel Disease). <br />
* Crohnova nemoc může být těžko rozeznatelná od jiných forem IBD, jako např. ulcerózní kolitidy (colitis ulcerosa).<br />
* Nemoc byla pojmenována podle Burrilla Bernarda Crohna, amerického gastroenterologa. Spolu s Ginzbergem a Oppenheimerem ji popsal v roce 1932 u série čtrnácti pacientů v oblasti napojení tenkého střeva k slepému.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Hrodek Otto, &amp; Vavřinec Jan. (2002). <i>Pediatrie</i>. (1. vyd., xxxii, 767 s.) Praha: Galén.<br />
* Lukáš Karel. (1997). <i>Idiopatické střevní záněty: diagnostika a léčba pro praxi</i>. (Vyd. 1., 175 s.) Praha: Triton.<br />
<br />
[[Kategorie: Anatomie|*]]<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]</div>Husokachna