https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&user=Jonas.Kvet&feedformat=atomWikisofia - Příspěvky uživatele [cs]2024-03-28T09:39:50ZPříspěvky uživateleMediaWiki 1.33.0https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56609Pretty Good Privacy2019-01-02T22:37:37Z<p>Jonas.Kvet: /* Dnešní nedostatky PGP */</p>
<hr />
<div>PGP neboli '''Pretty Good Privacy''' je hybridní kryptografický program vytvořený v roce 1991 [[Philip R. Zimmermann|Philem Zimmermannnem]], který byl do nedávna považován za jeden z nejbezpečnějších veřejně dostupných kryptografických systému. PGP bylo přijato i jako '''internetový standard''' pod názvem OpenPGP. Nyní je tento kryptografický systém spravován společností Symantec.<br />
<br />
Kromě samotného šifrování a dešifrování informací, PGP umožňuje i [[Dokument|dokumenty]] [[Digitální podpis|digitálně podepisovat]] a ověřovat identitu odesílatele.<br />
<br />
==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve [[Zdrojový kód|zdrojovým kódu]] od samotného autora [[Philip R. Zimmermann|Phila Zimmermanna]], se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení.<ref>Phil Zimmermann. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_Zimmermann</ref> Jednalo se o první široce dostupný program implementující [[Asymetrická kryptografie|asymetrickou kryptografii]]. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře [[Bass-O-Matic]], kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem [[IDEA]].<ref>GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.</ref><br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na [[software]] v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<ref>VALÁŠEK, Michal. PGP 6.0 je v Čechách. In: Živě.cz [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.zive.cz/clanky/pgp-60-je-v-cechach/sc-3-a-5285/default.aspx</ref><br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“<ref>SCHNEIER, Bruce. <i>E-mail security: how to keep your electronic messages private</i>. New York: Wiley, c1995.</ref><br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým [[Algoritmy kryptologie|algoritmem]] (vychází z algoritmu CAST-128, [[IDEA]] nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ poté projde šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce a následně je připojen na konec zprávy. Celý obsah (tedy zašifrovaný text pomocí "session key" + zašifrovaný „session key“ pomocí veřejného klíče příjemce) je následně odeslán.<ref>SOLANKI, Tejaas. Want to understand Pretty Good Privacy? Simulate it. In: FreeCodeCamp [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://medium.freecodecamp.org/understanding-pgp-by-simulating-it-79248891325f</ref><br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je zašifrován veřejným klíčem příjemce<br />
# To vše (zašifrovaný text pomocí "session key" + zašifrovaný „session key“ pomocí veřejného klíče příjemce) je odesláno příjemci<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<ref>How PGP works. In: Openpgp.org [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://users.ece.cmu.edu/~adrian/630-f04/PGP-intro.html</ref><br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. [[Digitální podpis]] tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<ref>PAWAN, Arya. Pgp pretty good privacy. Slideshare.net [online]. [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/pavanaarrya/pgp-pretty-good-privacy</ref><br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept [[sít důvěry|sítě důvěry]] (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<ref>JELÍNEK, Lukáš. Komunikujeme a ukládáme data bezpečně s PGP/GPG (10) – síť důvěry. In: LinuxExpres [online]. 2017 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.linuxexpres.cz/software/komunikujeme-a-ukladame-data-bezpecne-s-pgp-gpg-10-sit</ref><br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický [[software]] se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických [[Software|softwaru]] (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. [[instant messaging]] komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <ref>KATWALA, Amit. We're calling it: PGP is dead. Wired [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. ISSN 1078-3148. Dostupné z: https://www.wired.co.uk/article/efail-pgp-vulnerability-outlook-thunderbird-smime</ref><br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například [[WhatsApp]], Telegram anebo stále více oblíbenější služba [[Signal]].<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE<br />
<br />
==Odkazy==<br />
===Reference===<br />
<references/><br />
<br />
===Použitá literatura===<br />
GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.<br />
<br />
===Související články===<br />
[[Asymetrická kryptografie]]<br /><br />
[[Symetrická kryptografie]]<br /><br />
[[Základní pojmy v kryptologii]]<br />
<br />
===Klíčová slova===<br />
Hybridní šifra, Pretty Good Privacy, PGP, Digitální podpis, Síť důvěry<br />
<br /><br />
<br /></div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56608Pretty Good Privacy2019-01-02T22:33:17Z<p>Jonas.Kvet: /* Šifrování zpráv */</p>
<hr />
<div>PGP neboli '''Pretty Good Privacy''' je hybridní kryptografický program vytvořený v roce 1991 [[Philip R. Zimmermann|Philem Zimmermannnem]], který byl do nedávna považován za jeden z nejbezpečnějších veřejně dostupných kryptografických systému. PGP bylo přijato i jako '''internetový standard''' pod názvem OpenPGP. Nyní je tento kryptografický systém spravován společností Symantec.<br />
<br />
Kromě samotného šifrování a dešifrování informací, PGP umožňuje i [[Dokument|dokumenty]] [[Digitální podpis|digitálně podepisovat]] a ověřovat identitu odesílatele.<br />
<br />
==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve [[Zdrojový kód|zdrojovým kódu]] od samotného autora [[Philip R. Zimmermann|Phila Zimmermanna]], se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení.<ref>Phil Zimmermann. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_Zimmermann</ref> Jednalo se o první široce dostupný program implementující [[Asymetrická kryptografie|asymetrickou kryptografii]]. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře [[Bass-O-Matic]], kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem [[IDEA]].<ref>GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.</ref><br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na [[software]] v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<ref>VALÁŠEK, Michal. PGP 6.0 je v Čechách. In: Živě.cz [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.zive.cz/clanky/pgp-60-je-v-cechach/sc-3-a-5285/default.aspx</ref><br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“<ref>SCHNEIER, Bruce. <i>E-mail security: how to keep your electronic messages private</i>. New York: Wiley, c1995.</ref><br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým [[Algoritmy kryptologie|algoritmem]] (vychází z algoritmu CAST-128, [[IDEA]] nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ poté projde šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce a následně je připojen na konec zprávy. Celý obsah (tedy zašifrovaný text pomocí "session key" + zašifrovaný „session key“ pomocí veřejného klíče příjemce) je následně odeslán.<ref>SOLANKI, Tejaas. Want to understand Pretty Good Privacy? Simulate it. In: FreeCodeCamp [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://medium.freecodecamp.org/understanding-pgp-by-simulating-it-79248891325f</ref><br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je zašifrován veřejným klíčem příjemce<br />
# To vše (zašifrovaný text pomocí "session key" + zašifrovaný „session key“ pomocí veřejného klíče příjemce) je odesláno příjemci<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<ref>How PGP works. In: Openpgp.org [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://users.ece.cmu.edu/~adrian/630-f04/PGP-intro.html</ref><br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. [[Digitální podpis]] tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<ref>PAWAN, Arya. Pgp pretty good privacy. Slideshare.net [online]. [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/pavanaarrya/pgp-pretty-good-privacy</ref><br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept [[sít důvěry|sítě důvěry]] (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<ref>JELÍNEK, Lukáš. Komunikujeme a ukládáme data bezpečně s PGP/GPG (10) – síť důvěry. In: LinuxExpres [online]. 2017 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.linuxexpres.cz/software/komunikujeme-a-ukladame-data-bezpecne-s-pgp-gpg-10-sit</ref><br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. [[instant messaging]] komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <ref>KATWALA, Amit. We're calling it: PGP is dead. Wired [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. ISSN 1078-3148. Dostupné z: https://www.wired.co.uk/article/efail-pgp-vulnerability-outlook-thunderbird-smime</ref><br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například [[WhatsApp]], Telegram anebo stále více oblíbenější služba [[Signal]].<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE<br />
<br />
==Odkazy==<br />
===Reference===<br />
<references/><br />
<br />
===Použitá literatura===<br />
GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.<br />
<br />
===Související články===<br />
[[Asymetrická kryptografie]]<br /><br />
[[Symetrická kryptografie]]<br /><br />
[[Základní pojmy v kryptologii]]<br />
<br />
===Klíčová slova===<br />
Hybridní šifra, Pretty Good Privacy, PGP, Digitální podpis, Síť důvěry<br />
<br /><br />
<br /></div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56607Pretty Good Privacy2019-01-02T22:30:03Z<p>Jonas.Kvet: /* Historie */</p>
<hr />
<div>PGP neboli '''Pretty Good Privacy''' je hybridní kryptografický program vytvořený v roce 1991 [[Philip R. Zimmermann|Philem Zimmermannnem]], který byl do nedávna považován za jeden z nejbezpečnějších veřejně dostupných kryptografických systému. PGP bylo přijato i jako '''internetový standard''' pod názvem OpenPGP. Nyní je tento kryptografický systém spravován společností Symantec.<br />
<br />
Kromě samotného šifrování a dešifrování informací, PGP umožňuje i [[Dokument|dokumenty]] [[Digitální podpis|digitálně podepisovat]] a ověřovat identitu odesílatele.<br />
<br />
==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve [[Zdrojový kód|zdrojovým kódu]] od samotného autora [[Philip R. Zimmermann|Phila Zimmermanna]], se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení.<ref>Phil Zimmermann. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_Zimmermann</ref> Jednalo se o první široce dostupný program implementující [[Asymetrická kryptografie|asymetrickou kryptografii]]. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře [[Bass-O-Matic]], kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem [[IDEA]].<ref>GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.</ref><br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na [[software]] v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<ref>VALÁŠEK, Michal. PGP 6.0 je v Čechách. In: Živě.cz [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.zive.cz/clanky/pgp-60-je-v-cechach/sc-3-a-5285/default.aspx</ref><br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“<ref>SCHNEIER, Bruce. <i>E-mail security: how to keep your electronic messages private</i>. New York: Wiley, c1995.</ref><br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, [[IDEA]] nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ poté projde šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce a následně je připojen na konec zprávy. Celý obsah (tedy zašifrovaný text pomocí "session key" + zašifrovaný „session key“ pomocí veřejného klíče příjemce) je následně odeslán.<ref>SOLANKI, Tejaas. Want to understand Pretty Good Privacy? Simulate it. In: FreeCodeCamp [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://medium.freecodecamp.org/understanding-pgp-by-simulating-it-79248891325f</ref><br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je zašifrován veřejným klíčem příjemce<br />
# To vše (zašifrovaný text pomocí "session key" + zašifrovaný „session key“ pomocí veřejného klíče příjemce) je odesláno příjemci<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<ref>How PGP works. In: Openpgp.org [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://users.ece.cmu.edu/~adrian/630-f04/PGP-intro.html</ref><br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. [[Digitální podpis]] tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<ref>PAWAN, Arya. Pgp pretty good privacy. Slideshare.net [online]. [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/pavanaarrya/pgp-pretty-good-privacy</ref><br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept [[sít důvěry|sítě důvěry]] (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<ref>JELÍNEK, Lukáš. Komunikujeme a ukládáme data bezpečně s PGP/GPG (10) – síť důvěry. In: LinuxExpres [online]. 2017 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.linuxexpres.cz/software/komunikujeme-a-ukladame-data-bezpecne-s-pgp-gpg-10-sit</ref><br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. [[instant messaging]] komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <ref>KATWALA, Amit. We're calling it: PGP is dead. Wired [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. ISSN 1078-3148. Dostupné z: https://www.wired.co.uk/article/efail-pgp-vulnerability-outlook-thunderbird-smime</ref><br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například [[WhatsApp]], Telegram anebo stále více oblíbenější služba [[Signal]].<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE<br />
<br />
==Odkazy==<br />
===Reference===<br />
<references/><br />
<br />
===Použitá literatura===<br />
GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.<br />
<br />
===Související články===<br />
[[Asymetrická kryptografie]]<br /><br />
[[Symetrická kryptografie]]<br /><br />
[[Základní pojmy v kryptologii]]<br />
<br />
===Klíčová slova===<br />
Hybridní šifra, Pretty Good Privacy, PGP, Digitální podpis, Síť důvěry<br />
<br /><br />
<br /></div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56606Pretty Good Privacy2019-01-02T22:29:20Z<p>Jonas.Kvet: /* Historie */</p>
<hr />
<div>PGP neboli '''Pretty Good Privacy''' je hybridní kryptografický program vytvořený v roce 1991 [[Philip R. Zimmermann|Philem Zimmermannnem]], který byl do nedávna považován za jeden z nejbezpečnějších veřejně dostupných kryptografických systému. PGP bylo přijato i jako '''internetový standard''' pod názvem OpenPGP. Nyní je tento kryptografický systém spravován společností Symantec.<br />
<br />
Kromě samotného šifrování a dešifrování informací, PGP umožňuje i [[Dokument|dokumenty]] [[Digitální podpis|digitálně podepisovat]] a ověřovat identitu odesílatele.<br />
<br />
==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve [[Zdrojový kód|zdrojovým kódu]] od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení.<ref>Phil Zimmermann. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_Zimmermann</ref> Jednalo se o první široce dostupný program implementující [[Asymetrická kryptografie|asymetrickou kryptografii]]. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře [[Bass-O-Matic]], kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem [[IDEA]].<ref>GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.</ref><br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na [[software]] v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<ref>VALÁŠEK, Michal. PGP 6.0 je v Čechách. In: Živě.cz [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.zive.cz/clanky/pgp-60-je-v-cechach/sc-3-a-5285/default.aspx</ref><br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“<ref>SCHNEIER, Bruce. <i>E-mail security: how to keep your electronic messages private</i>. New York: Wiley, c1995.</ref><br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, [[IDEA]] nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ poté projde šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce a následně je připojen na konec zprávy. Celý obsah (tedy zašifrovaný text pomocí "session key" + zašifrovaný „session key“ pomocí veřejného klíče příjemce) je následně odeslán.<ref>SOLANKI, Tejaas. Want to understand Pretty Good Privacy? Simulate it. In: FreeCodeCamp [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://medium.freecodecamp.org/understanding-pgp-by-simulating-it-79248891325f</ref><br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je zašifrován veřejným klíčem příjemce<br />
# To vše (zašifrovaný text pomocí "session key" + zašifrovaný „session key“ pomocí veřejného klíče příjemce) je odesláno příjemci<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<ref>How PGP works. In: Openpgp.org [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://users.ece.cmu.edu/~adrian/630-f04/PGP-intro.html</ref><br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. [[Digitální podpis]] tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<ref>PAWAN, Arya. Pgp pretty good privacy. Slideshare.net [online]. [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/pavanaarrya/pgp-pretty-good-privacy</ref><br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept [[sít důvěry|sítě důvěry]] (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<ref>JELÍNEK, Lukáš. Komunikujeme a ukládáme data bezpečně s PGP/GPG (10) – síť důvěry. In: LinuxExpres [online]. 2017 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.linuxexpres.cz/software/komunikujeme-a-ukladame-data-bezpecne-s-pgp-gpg-10-sit</ref><br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. [[instant messaging]] komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <ref>KATWALA, Amit. We're calling it: PGP is dead. Wired [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. ISSN 1078-3148. Dostupné z: https://www.wired.co.uk/article/efail-pgp-vulnerability-outlook-thunderbird-smime</ref><br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například [[WhatsApp]], Telegram anebo stále více oblíbenější služba [[Signal]].<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE<br />
<br />
==Odkazy==<br />
===Reference===<br />
<references/><br />
<br />
===Použitá literatura===<br />
GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.<br />
<br />
===Související články===<br />
[[Asymetrická kryptografie]]<br /><br />
[[Symetrická kryptografie]]<br /><br />
[[Základní pojmy v kryptologii]]<br />
<br />
===Klíčová slova===<br />
Hybridní šifra, Pretty Good Privacy, PGP, Digitální podpis, Síť důvěry<br />
<br /><br />
<br /></div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56605Pretty Good Privacy2019-01-02T22:28:32Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>PGP neboli '''Pretty Good Privacy''' je hybridní kryptografický program vytvořený v roce 1991 [[Philip R. Zimmermann|Philem Zimmermannnem]], který byl do nedávna považován za jeden z nejbezpečnějších veřejně dostupných kryptografických systému. PGP bylo přijato i jako '''internetový standard''' pod názvem OpenPGP. Nyní je tento kryptografický systém spravován společností Symantec.<br />
<br />
Kromě samotného šifrování a dešifrování informací, PGP umožňuje i [[Dokument|dokumenty]] [[Digitální podpis|digitálně podepisovat]] a ověřovat identitu odesílatele.<br />
<br />
==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení.<ref>Phil Zimmermann. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_Zimmermann</ref> Jednalo se o první široce dostupný program implementující [[Asymetrická kryptografie|asymetrickou kryptografii]]. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře [[Bass-O-Matic]], kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem [[IDEA]].<ref>GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.</ref><br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na [[software]] v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<ref>VALÁŠEK, Michal. PGP 6.0 je v Čechách. In: Živě.cz [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.zive.cz/clanky/pgp-60-je-v-cechach/sc-3-a-5285/default.aspx</ref><br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“<ref>SCHNEIER, Bruce. <i>E-mail security: how to keep your electronic messages private</i>. New York: Wiley, c1995.</ref><br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, [[IDEA]] nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ poté projde šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce a následně je připojen na konec zprávy. Celý obsah (tedy zašifrovaný text pomocí "session key" + zašifrovaný „session key“ pomocí veřejného klíče příjemce) je následně odeslán.<ref>SOLANKI, Tejaas. Want to understand Pretty Good Privacy? Simulate it. In: FreeCodeCamp [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://medium.freecodecamp.org/understanding-pgp-by-simulating-it-79248891325f</ref><br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je zašifrován veřejným klíčem příjemce<br />
# To vše (zašifrovaný text pomocí "session key" + zašifrovaný „session key“ pomocí veřejného klíče příjemce) je odesláno příjemci<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<ref>How PGP works. In: Openpgp.org [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://users.ece.cmu.edu/~adrian/630-f04/PGP-intro.html</ref><br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. [[Digitální podpis]] tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<ref>PAWAN, Arya. Pgp pretty good privacy. Slideshare.net [online]. [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/pavanaarrya/pgp-pretty-good-privacy</ref><br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept [[sít důvěry|sítě důvěry]] (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<ref>JELÍNEK, Lukáš. Komunikujeme a ukládáme data bezpečně s PGP/GPG (10) – síť důvěry. In: LinuxExpres [online]. 2017 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.linuxexpres.cz/software/komunikujeme-a-ukladame-data-bezpecne-s-pgp-gpg-10-sit</ref><br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. [[instant messaging]] komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <ref>KATWALA, Amit. We're calling it: PGP is dead. Wired [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. ISSN 1078-3148. Dostupné z: https://www.wired.co.uk/article/efail-pgp-vulnerability-outlook-thunderbird-smime</ref><br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například [[WhatsApp]], Telegram anebo stále více oblíbenější služba [[Signal]].<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE<br />
<br />
==Odkazy==<br />
===Reference===<br />
<references/><br />
<br />
===Použitá literatura===<br />
GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.<br />
<br />
===Související články===<br />
[[Asymetrická kryptografie]]<br /><br />
[[Symetrická kryptografie]]<br /><br />
[[Základní pojmy v kryptologii]]<br />
<br />
===Klíčová slova===<br />
Hybridní šifra, Pretty Good Privacy, PGP, Digitální podpis, Síť důvěry<br />
<br /><br />
<br /></div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56604Pretty Good Privacy2019-01-02T22:24:33Z<p>Jonas.Kvet: /* Odkazy */</p>
<hr />
<div>PGP neboli '''Pretty Good Privacy''' je hybridní kryptografický program vytvořený v roce 1991 [[Philip R. Zimmermann|Philem Zimmermannnem]], který byl do nedávna považován za jeden z nejbezpečnějších veřejně dostupných kryptografických systému. PGP bylo přijato i jako '''internetový standard''' pod názvem OpenPGP. Nyní je tento kryptografický systém spravován společností Symantec.<br />
<br />
Kromě samotného šifrování a dešifrování informací, PGP umožňuje i dokumenty [[Digitální podpis|digitálně podepisovat]] a ověřovat identitu odesílatele.<br />
<br />
==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení.<ref>Phil Zimmermann. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_Zimmermann</ref> Jednalo se o první široce dostupný program implementující [[Asymetrická kryptografie|asymetrickou kryptografii]]. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře [[Bass-O-Matic]], kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem [[IDEA]].<ref>GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.</ref><br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na [[software]] v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<ref>VALÁŠEK, Michal. PGP 6.0 je v Čechách. In: Živě.cz [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.zive.cz/clanky/pgp-60-je-v-cechach/sc-3-a-5285/default.aspx</ref><br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“<ref>SCHNEIER, Bruce. <i>E-mail security: how to keep your electronic messages private</i>. New York: Wiley, c1995.</ref><br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, [[IDEA]] nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ poté projde šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce a následně je připojen na konec zprávy. Celý obsah (tedy zašifrovaný text pomocí "session key" + zašifrovaný „session key“ pomocí veřejného klíče příjemce) je následně odeslán.<ref>SOLANKI, Tejaas. Want to understand Pretty Good Privacy? Simulate it. In: FreeCodeCamp [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://medium.freecodecamp.org/understanding-pgp-by-simulating-it-79248891325f</ref><br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je zašifrován veřejným klíčem příjemce<br />
# To vše (zašifrovaný text pomocí "session key" + zašifrovaný „session key“ pomocí veřejného klíče příjemce) je odesláno příjemci<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<ref>How PGP works. In: Openpgp.org [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://users.ece.cmu.edu/~adrian/630-f04/PGP-intro.html</ref><br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. [[Digitální podpis]] tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<ref>PAWAN, Arya. Pgp pretty good privacy. Slideshare.net [online]. [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/pavanaarrya/pgp-pretty-good-privacy</ref><br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept [[sít důvěry|sítě důvěry]] (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<ref>JELÍNEK, Lukáš. Komunikujeme a ukládáme data bezpečně s PGP/GPG (10) – síť důvěry. In: LinuxExpres [online]. 2017 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.linuxexpres.cz/software/komunikujeme-a-ukladame-data-bezpecne-s-pgp-gpg-10-sit</ref><br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. [[instant messaging]] komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <ref>KATWALA, Amit. We're calling it: PGP is dead. Wired [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. ISSN 1078-3148. Dostupné z: https://www.wired.co.uk/article/efail-pgp-vulnerability-outlook-thunderbird-smime</ref><br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například [[WhatsApp]], Telegram anebo stále více oblíbenější služba [[Signal]].<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE<br />
<br />
==Odkazy==<br />
===Reference===<br />
<references/><br />
<br />
===Použitá literatura===<br />
GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.<br />
<br />
===Související články===<br />
[[Asymetrická kryptografie]]<br /><br />
[[Symetrická kryptografie]]<br /><br />
[[Základní pojmy v kryptologii]]<br />
<br />
===Klíčová slova===<br />
Hybridní šifra, Pretty Good Privacy, PGP, Digitální podpis, Síť důvěry<br />
<br /><br />
<br /></div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56457Pretty Good Privacy2018-12-17T22:16:01Z<p>Jonas.Kvet: /* Šifrování zpráv */</p>
<hr />
<div>PGP neboli '''Pretty Good Privacy''' je hybridní kryptografický program vytvořený v roce 1991 [[Philip R. Zimmermann|Philem Zimmermannnem]], který byl do nedávna považován za jeden z nejbezpečnějších veřejně dostupných kryptografických systému. PGP bylo přijato i jako '''internetový standard''' pod názvem OpenPGP. Nyní je tento kryptografický systém spravován společností Symantec.<br />
<br />
Kromě samotného šifrování a dešifrování informací, PGP umožňuje i dokumenty [[Digitální podpis|digitálně podepisovat]] a ověřovat identitu odesílatele.<br />
<br />
==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení.<ref>Phil Zimmermann. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_Zimmermann</ref> Jednalo se o první široce dostupný program implementující [[Asymetrická kryptografie|asymetrickou kryptografii]]. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře [[Bass-O-Matic]], kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem [[IDEA]].<ref>GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.</ref><br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na [[software]] v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<ref>VALÁŠEK, Michal. PGP 6.0 je v Čechách. In: Živě.cz [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.zive.cz/clanky/pgp-60-je-v-cechach/sc-3-a-5285/default.aspx</ref><br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“<ref>SCHNEIER, Bruce. <i>E-mail security: how to keep your electronic messages private</i>. New York: Wiley, c1995.</ref><br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, [[IDEA]] nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ poté projde šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce a následně je připojen na konec zprávy. Celý obsah (tedy zašifrovaný text pomocí "session key" + zašifrovaný „session key“ pomocí veřejného klíče příjemce) je následně odeslán.<ref>SOLANKI, Tejaas. Want to understand Pretty Good Privacy? Simulate it. In: FreeCodeCamp [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://medium.freecodecamp.org/understanding-pgp-by-simulating-it-79248891325f</ref><br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je zašifrován veřejným klíčem příjemce<br />
# To vše (zašifrovaný text pomocí "session key" + zašifrovaný „session key“ pomocí veřejného klíče příjemce) je odesláno příjemci<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<ref>How PGP works. In: Openpgp.org [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://users.ece.cmu.edu/~adrian/630-f04/PGP-intro.html</ref><br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. [[Digitální podpis]] tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<ref>PAWAN, Arya. Pgp pretty good privacy. Slideshare.net [online]. [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/pavanaarrya/pgp-pretty-good-privacy</ref><br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept [[sít důvěry|sítě důvěry]] (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<ref>JELÍNEK, Lukáš. Komunikujeme a ukládáme data bezpečně s PGP/GPG (10) – síť důvěry. In: LinuxExpres [online]. 2017 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.linuxexpres.cz/software/komunikujeme-a-ukladame-data-bezpecne-s-pgp-gpg-10-sit</ref><br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. [[instant messaging]] komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <ref>KATWALA, Amit. We're calling it: PGP is dead. Wired [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. ISSN 1078-3148. Dostupné z: https://www.wired.co.uk/article/efail-pgp-vulnerability-outlook-thunderbird-smime</ref><br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například [[WhatsApp]], Telegram anebo stále více oblíbenější služba [[Signal]].<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE<br />
<br />
==Odkazy==<br />
===Reference===<br />
<references/><br />
<br />
===Použitá literatura===<br />
GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.<br />
<br />
===Související články===<br />
[[Asymetrická kryptografie]]<br /><br />
[[Symetrická kryptografie]]<br /><br />
[[Základní pojmy v kryptologii]]<br />
<br />
===Klíčová slova===<br />
[[Hybridní šifra]], Pretty Good Privacy, PGP, [[Digitální podpis]], [[Síť důvěry]]<br />
<br /><br />
<br /></div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56445Pretty Good Privacy2018-12-17T14:06:00Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>PGP neboli '''Pretty Good Privacy''' je hybridní kryptografický program vytvořený v roce 1991 [[Philip R. Zimmermann|Philem Zimmermannnem]], který byl do nedávna považován za jeden z nejbezpečnějších veřejně dostupných kryptografických systému. PGP bylo přijato i jako '''internetový standard''' pod názvem OpenPGP. Nyní je tento kryptografický systém spravován společností Symantec.<br />
<br />
Kromě samotného šifrování a dešifrování informací, PGP umožňuje i dokumenty [[Digitální podpis|digitálně podepisovat]] a ověřovat identitu odesílatele.<br />
<br />
==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení.<ref>Phil Zimmermann. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_Zimmermann</ref> Jednalo se o první široce dostupný program implementující [[Asymetrická kryptografie|asymetrickou kryptografii]]. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře [[Bass-O-Matic]], kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem [[IDEA]].<ref>GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.</ref><br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na [[software]] v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<ref>VALÁŠEK, Michal. PGP 6.0 je v Čechách. In: Živě.cz [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.zive.cz/clanky/pgp-60-je-v-cechach/sc-3-a-5285/default.aspx</ref><br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“<ref>SCHNEIER, Bruce. <i>E-mail security: how to keep your electronic messages private</i>. New York: Wiley, c1995.</ref><br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, [[IDEA]] nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ poté projde šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy a následně je připojen k již pomocí něho zašifrované zprávě. Celý obsah (tedy zašifrovaný text pomocí "session key" + zašifrovaný „session key“ pomocí veřejného klíče příjemce) je následně odeslán.<ref>SOLANKI, Tejaas. Want to understand Pretty Good Privacy? Simulate it. In: FreeCodeCamp [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://medium.freecodecamp.org/understanding-pgp-by-simulating-it-79248891325f</ref><br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<ref>How PGP works. In: Openpgp.org [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://users.ece.cmu.edu/~adrian/630-f04/PGP-intro.html</ref><br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. [[Digitální podpis]] tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<ref>PAWAN, Arya. Pgp pretty good privacy. Slideshare.net [online]. [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/pavanaarrya/pgp-pretty-good-privacy</ref><br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept [[sít důvěry|sítě důvěry]] (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<ref>JELÍNEK, Lukáš. Komunikujeme a ukládáme data bezpečně s PGP/GPG (10) – síť důvěry. In: LinuxExpres [online]. 2017 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.linuxexpres.cz/software/komunikujeme-a-ukladame-data-bezpecne-s-pgp-gpg-10-sit</ref><br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. [[instant messaging]] komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <ref>KATWALA, Amit. We're calling it: PGP is dead. Wired [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. ISSN 1078-3148. Dostupné z: https://www.wired.co.uk/article/efail-pgp-vulnerability-outlook-thunderbird-smime</ref><br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například [[WhatsApp]], Telegram anebo stále více oblíbenější služba [[Signal]].<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE<br />
<br />
==Odkazy==<br />
===Reference===<br />
<references/><br />
<br />
===Použitá literatura===<br />
GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.<br />
<br />
===Související články===<br />
[[Asymetrická kryptografie]]<br /><br />
[[Symetrická kryptografie]]<br /><br />
[[Základní pojmy v kryptologii]]<br />
<br />
===Klíčová slova===<br />
[[Hybridní šifra]], Pretty Good Privacy, PGP, [[Digitální podpis]], [[Síť důvěry]]<br />
<br /><br />
<br /></div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56327Pretty Good Privacy2018-12-07T20:55:33Z<p>Jonas.Kvet: /* Související články */</p>
<hr />
<div>PGP neboli '''Pretty Good Privacy''' je hybridní kryptografický program vytvořený v roce 1991 [[Philip R. Zimmermann|Philem Zimmermannnem]], který byl do nedávna považován za jeden z nejbezpečnějších veřejně dostupných kryptografických systému. PGP bylo přijato i jako '''internetový standard''' pod názvem OpenPGP. Nyní je tento kryptografický systém spravován společností Symantec.<br />
<br />
Kromě samotného šifrování a dešifrování informací, PGP umožňuje i dokumenty [[Digitální podpis|digitálně podepisovat]] a ověřovat identitu odesílatele.<br />
<br />
==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení.<ref>Phil Zimmermann. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_Zimmermann</ref> Jednalo se o první široce dostupný program implementující [[Asymetrická kryptografie|asymetrickou kryptografii]]. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře [[Bass-O-Matic]], kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem [[IDEA]].<ref>GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.</ref><br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na [[software]] v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<ref>VALÁŠEK, Michal. PGP 6.0 je v Čechách. In: Živě.cz [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.zive.cz/clanky/pgp-60-je-v-cechach/sc-3-a-5285/default.aspx</ref><br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“<ref>SCHNEIER, Bruce. <i>E-mail security: how to keep your electronic messages private</i>. New York: Wiley, c1995.</ref><br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, [[IDEA]] nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<ref>SOLANKI, Tejaas. Want to understand Pretty Good Privacy? Simulate it. In: FreeCodeCamp [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://medium.freecodecamp.org/understanding-pgp-by-simulating-it-79248891325f</ref><br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<ref>How PGP works. In: Openpgp.org [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://users.ece.cmu.edu/~adrian/630-f04/PGP-intro.html</ref><br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. [[Digitální podpis]] tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<ref>PAWAN, Arya. Pgp pretty good privacy. Slideshare.net [online]. [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/pavanaarrya/pgp-pretty-good-privacy</ref><br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept [[sít důvěry|sítě důvěry]] (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<ref>JELÍNEK, Lukáš. Komunikujeme a ukládáme data bezpečně s PGP/GPG (10) – síť důvěry. In: LinuxExpres [online]. 2017 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.linuxexpres.cz/software/komunikujeme-a-ukladame-data-bezpecne-s-pgp-gpg-10-sit</ref><br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. [[instant messaging]] komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <ref>KATWALA, Amit. We're calling it: PGP is dead. Wired [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. ISSN 1078-3148. Dostupné z: https://www.wired.co.uk/article/efail-pgp-vulnerability-outlook-thunderbird-smime</ref><br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například [[WhatsApp]], Telegram anebo stále více oblíbenější služba [[Signal]].<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE<br />
<br />
==Odkazy==<br />
===Reference===<br />
<references/><br />
<br />
===Použitá literatura===<br />
GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.<br />
<br />
===Související články===<br />
[[Asymetrická kryptografie]]<br /><br />
[[Symetrická kryptografie]]<br /><br />
[[Základní pojmy v kryptologii]]<br />
<br />
===Klíčová slova===<br />
[[Hybridní šifra]], Pretty Good Privacy, PGP, [[Digitální podpis]], [[Síť důvěry]]<br />
<br /><br />
<br /></div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56326Pretty Good Privacy2018-12-07T20:50:16Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>PGP neboli '''Pretty Good Privacy''' je hybridní kryptografický program vytvořený v roce 1991 [[Philip R. Zimmermann|Philem Zimmermannnem]], který byl do nedávna považován za jeden z nejbezpečnějších veřejně dostupných kryptografických systému. PGP bylo přijato i jako '''internetový standard''' pod názvem OpenPGP. Nyní je tento kryptografický systém spravován společností Symantec.<br />
<br />
Kromě samotného šifrování a dešifrování informací, PGP umožňuje i dokumenty [[Digitální podpis|digitálně podepisovat]] a ověřovat identitu odesílatele.<br />
<br />
==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení.<ref>Phil Zimmermann. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_Zimmermann</ref> Jednalo se o první široce dostupný program implementující [[Asymetrická kryptografie|asymetrickou kryptografii]]. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře [[Bass-O-Matic]], kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem [[IDEA]].<ref>GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.</ref><br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na [[software]] v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<ref>VALÁŠEK, Michal. PGP 6.0 je v Čechách. In: Živě.cz [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.zive.cz/clanky/pgp-60-je-v-cechach/sc-3-a-5285/default.aspx</ref><br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“<ref>SCHNEIER, Bruce. <i>E-mail security: how to keep your electronic messages private</i>. New York: Wiley, c1995.</ref><br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, [[IDEA]] nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<ref>SOLANKI, Tejaas. Want to understand Pretty Good Privacy? Simulate it. In: FreeCodeCamp [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://medium.freecodecamp.org/understanding-pgp-by-simulating-it-79248891325f</ref><br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<ref>How PGP works. In: Openpgp.org [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://users.ece.cmu.edu/~adrian/630-f04/PGP-intro.html</ref><br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. [[Digitální podpis]] tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<ref>PAWAN, Arya. Pgp pretty good privacy. Slideshare.net [online]. [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/pavanaarrya/pgp-pretty-good-privacy</ref><br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept [[sít důvěry|sítě důvěry]] (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<ref>JELÍNEK, Lukáš. Komunikujeme a ukládáme data bezpečně s PGP/GPG (10) – síť důvěry. In: LinuxExpres [online]. 2017 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.linuxexpres.cz/software/komunikujeme-a-ukladame-data-bezpecne-s-pgp-gpg-10-sit</ref><br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. [[instant messaging]] komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <ref>KATWALA, Amit. We're calling it: PGP is dead. Wired [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. ISSN 1078-3148. Dostupné z: https://www.wired.co.uk/article/efail-pgp-vulnerability-outlook-thunderbird-smime</ref><br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například [[WhatsApp]], Telegram anebo stále více oblíbenější služba [[Signal]].<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE<br />
<br />
==Odkazy==<br />
===Reference===<br />
<references/><br />
<br />
===Použitá literatura===<br />
GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.<br />
<br />
===Související články===<br />
[[Asymetrická kryptografie]]<br />
[[Symetrická kryptografie]]<br />
[[Základní pojmy v kryptologii]]<br />
<br />
===Klíčová slova===<br />
[[Hybridní šifra]], Pretty Good Privacy, PGP, [[Digitální podpis]], [[Síť důvěry]]<br />
<br /><br />
<br /></div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56325Pretty Good Privacy2018-12-07T20:38:51Z<p>Jonas.Kvet: /* Klíčová slova */</p>
<hr />
<div>PGP neboli '''Pretty Good Privacy''' je hybridní kryptografický program vytvořený v roce 1991 '''Philem Zimmermannnem''', který byl do nedávna považován za jeden z nejbezpečnějších veřejně dostupných kryptografických systému. PGP bylo přijato i jako '''internetový standard''' pod názvem OpenPGP. Nyní je tento kryptografický systém spravován společností Symantec.<br />
<br />
Kromě samotného šifrování a dešifrování informací, PGP umožňuje i dokumenty digitálně podepisovat a ověřovat identitu odesílatele.<br />
<br />
==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení.<ref>Phil Zimmermann. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_Zimmermann</ref> Jednalo se o první široce dostupný program implementující asymetrickou kryptografii. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře Bass-O-Matic, kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem IDEA.<ref>GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.</ref><br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na software v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<ref>VALÁŠEK, Michal. PGP 6.0 je v Čechách. In: Živě.cz [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.zive.cz/clanky/pgp-60-je-v-cechach/sc-3-a-5285/default.aspx</ref><br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“<ref>SCHNEIER, Bruce. <i>E-mail security: how to keep your electronic messages private</i>. New York: Wiley, c1995.</ref><br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, IDEA nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<ref>SOLANKI, Tejaas. Want to understand Pretty Good Privacy? Simulate it. In: FreeCodeCamp [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://medium.freecodecamp.org/understanding-pgp-by-simulating-it-79248891325f</ref><br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<ref>How PGP works. In: Openpgp.org [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://users.ece.cmu.edu/~adrian/630-f04/PGP-intro.html</ref><br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. Digitální podpis tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<ref>PAWAN, Arya. Pgp pretty good privacy. Slideshare.net [online]. [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/pavanaarrya/pgp-pretty-good-privacy</ref><br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept sítě důvěry (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<ref>JELÍNEK, Lukáš. Komunikujeme a ukládáme data bezpečně s PGP/GPG (10) – síť důvěry. In: LinuxExpres [online]. 2017 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.linuxexpres.cz/software/komunikujeme-a-ukladame-data-bezpecne-s-pgp-gpg-10-sit</ref><br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. instant messaging komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <ref>KATWALA, Amit. We're calling it: PGP is dead. Wired [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. ISSN 1078-3148. Dostupné z: https://www.wired.co.uk/article/efail-pgp-vulnerability-outlook-thunderbird-smime</ref><br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například WhatsApp, Telegram anebo stále více oblíbenější služba Signal.<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE<br />
<br />
==Odkazy==<br />
===Reference===<br />
<references/><br />
<br />
===Použitá literatura===<br />
GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.<br />
<br />
===Související články===<br />
[[Asymetrická kryptografie]]<br />
[[Symetrická kryptografie]]<br />
[[Základní pojmy v kryptologii]]<br />
<br />
===Klíčová slova===<br />
[[Hybridní šifra]], Pretty Good Privacy, PGP, [[Digitální podpis]], [[Síť důvěry]]<br />
<br /><br />
<br /></div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56324Pretty Good Privacy2018-12-07T20:36:06Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>PGP neboli '''Pretty Good Privacy''' je hybridní kryptografický program vytvořený v roce 1991 '''Philem Zimmermannnem''', který byl do nedávna považován za jeden z nejbezpečnějších veřejně dostupných kryptografických systému. PGP bylo přijato i jako '''internetový standard''' pod názvem OpenPGP. Nyní je tento kryptografický systém spravován společností Symantec.<br />
<br />
Kromě samotného šifrování a dešifrování informací, PGP umožňuje i dokumenty digitálně podepisovat a ověřovat identitu odesílatele.<br />
<br />
==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení.<ref>Phil Zimmermann. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_Zimmermann</ref> Jednalo se o první široce dostupný program implementující asymetrickou kryptografii. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře Bass-O-Matic, kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem IDEA.<ref>GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.</ref><br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na software v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<ref>VALÁŠEK, Michal. PGP 6.0 je v Čechách. In: Živě.cz [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.zive.cz/clanky/pgp-60-je-v-cechach/sc-3-a-5285/default.aspx</ref><br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“<ref>SCHNEIER, Bruce. <i>E-mail security: how to keep your electronic messages private</i>. New York: Wiley, c1995.</ref><br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, IDEA nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<ref>SOLANKI, Tejaas. Want to understand Pretty Good Privacy? Simulate it. In: FreeCodeCamp [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://medium.freecodecamp.org/understanding-pgp-by-simulating-it-79248891325f</ref><br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<ref>How PGP works. In: Openpgp.org [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://users.ece.cmu.edu/~adrian/630-f04/PGP-intro.html</ref><br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. Digitální podpis tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<ref>PAWAN, Arya. Pgp pretty good privacy. Slideshare.net [online]. [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/pavanaarrya/pgp-pretty-good-privacy</ref><br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept sítě důvěry (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<ref>JELÍNEK, Lukáš. Komunikujeme a ukládáme data bezpečně s PGP/GPG (10) – síť důvěry. In: LinuxExpres [online]. 2017 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.linuxexpres.cz/software/komunikujeme-a-ukladame-data-bezpecne-s-pgp-gpg-10-sit</ref><br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. instant messaging komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <ref>KATWALA, Amit. We're calling it: PGP is dead. Wired [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. ISSN 1078-3148. Dostupné z: https://www.wired.co.uk/article/efail-pgp-vulnerability-outlook-thunderbird-smime</ref><br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například WhatsApp, Telegram anebo stále více oblíbenější služba Signal.<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE<br />
<br />
==Odkazy==<br />
===Reference===<br />
<references/><br />
<br />
===Použitá literatura===<br />
GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.<br />
<br />
===Související články===<br />
[[Asymetrická kryptografie]]<br />
[[Symetrická kryptografie]]<br />
[[Základní pojmy v kryptologii]]<br />
<br />
===Klíčová slova===<br />
[[Hybridní šifra]], Pretty Good Privacy, PGP, [[Digitální podpis]], [[Síť důvěry]]</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56323Pretty Good Privacy2018-12-07T20:22:13Z<p>Jonas.Kvet: /* Síť důvěry */</p>
<hr />
<div>PGP neboli '''Pretty Good Privacy''' je hybridní kryptografický program vytvořený v roce 1991 '''Philem Zimmermannnem''', který byl do nedávna považován za jeden z nejbezpečnějších veřejně dostupných kryptografických systému. PGP bylo přijato i jako '''internetový standard''' pod názvem OpenPGP. Nyní je tento kryptografický systém spravován společností Symantec.<br />
<br />
Kromě samotného šifrování a dešifrování informací, PGP umožňuje i dokumenty digitálně podepisovat a ověřovat identitu odesílatele.<br />
<br />
==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení.<ref>Phil Zimmermann. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_Zimmermann</ref> Jednalo se o první široce dostupný program implementující asymetrickou kryptografii. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře Bass-O-Matic, kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem IDEA.<ref>GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.</ref><br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na software v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<ref>VALÁŠEK, Michal. PGP 6.0 je v Čechách. In: Živě.cz [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.zive.cz/clanky/pgp-60-je-v-cechach/sc-3-a-5285/default.aspx</ref><br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“<ref>SCHNEIER, Bruce. <i>E-mail security: how to keep your electronic messages private</i>. New York: Wiley, c1995.</ref><br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, IDEA nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<ref>SOLANKI, Tejaas. Want to understand Pretty Good Privacy? Simulate it. In: FreeCodeCamp [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://medium.freecodecamp.org/understanding-pgp-by-simulating-it-79248891325f</ref><br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<ref>How PGP works. In: Openpgp.org [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://users.ece.cmu.edu/~adrian/630-f04/PGP-intro.html</ref><br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. Digitální podpis tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<ref>PAWAN, Arya. Pgp pretty good privacy. Slideshare.net [online]. [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/pavanaarrya/pgp-pretty-good-privacy</ref><br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept sítě důvěry (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<ref>JELÍNEK, Lukáš. Komunikujeme a ukládáme data bezpečně s PGP/GPG (10) – síť důvěry. In: LinuxExpres [online]. 2017 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.linuxexpres.cz/software/komunikujeme-a-ukladame-data-bezpecne-s-pgp-gpg-10-sit</ref><br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. instant messaging komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <ref>KATWALA, Amit. We're calling it: PGP is dead. Wired [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. ISSN 1078-3148. Dostupné z: https://www.wired.co.uk/article/efail-pgp-vulnerability-outlook-thunderbird-smime</ref><br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například WhatsApp, Telegram anebo stále více oblíbenější služba Signal.<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE<br />
<br />
<br />
===Reference===<br />
<references/></div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56322Pretty Good Privacy2018-12-07T20:18:16Z<p>Jonas.Kvet: /* Digitální podepisování */</p>
<hr />
<div>PGP neboli '''Pretty Good Privacy''' je hybridní kryptografický program vytvořený v roce 1991 '''Philem Zimmermannnem''', který byl do nedávna považován za jeden z nejbezpečnějších veřejně dostupných kryptografických systému. PGP bylo přijato i jako '''internetový standard''' pod názvem OpenPGP. Nyní je tento kryptografický systém spravován společností Symantec.<br />
<br />
Kromě samotného šifrování a dešifrování informací, PGP umožňuje i dokumenty digitálně podepisovat a ověřovat identitu odesílatele.<br />
<br />
==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení.<ref>Phil Zimmermann. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_Zimmermann</ref> Jednalo se o první široce dostupný program implementující asymetrickou kryptografii. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře Bass-O-Matic, kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem IDEA.<ref>GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.</ref><br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na software v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<ref>VALÁŠEK, Michal. PGP 6.0 je v Čechách. In: Živě.cz [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.zive.cz/clanky/pgp-60-je-v-cechach/sc-3-a-5285/default.aspx</ref><br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“<ref>SCHNEIER, Bruce. <i>E-mail security: how to keep your electronic messages private</i>. New York: Wiley, c1995.</ref><br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, IDEA nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<ref>SOLANKI, Tejaas. Want to understand Pretty Good Privacy? Simulate it. In: FreeCodeCamp [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://medium.freecodecamp.org/understanding-pgp-by-simulating-it-79248891325f</ref><br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<ref>How PGP works. In: Openpgp.org [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://users.ece.cmu.edu/~adrian/630-f04/PGP-intro.html</ref><br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. Digitální podpis tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<ref>PAWAN, Arya. Pgp pretty good privacy. Slideshare.net [online]. [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/pavanaarrya/pgp-pretty-good-privacy</ref><br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept sítě důvěry (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. instant messaging komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <ref>KATWALA, Amit. We're calling it: PGP is dead. Wired [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. ISSN 1078-3148. Dostupné z: https://www.wired.co.uk/article/efail-pgp-vulnerability-outlook-thunderbird-smime</ref><br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například WhatsApp, Telegram anebo stále více oblíbenější služba Signal.<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE<br />
<br />
<br />
===Reference===<br />
<references/></div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56321Pretty Good Privacy2018-12-07T20:18:02Z<p>Jonas.Kvet: /* Digitální podepisování */</p>
<hr />
<div>PGP neboli '''Pretty Good Privacy''' je hybridní kryptografický program vytvořený v roce 1991 '''Philem Zimmermannnem''', který byl do nedávna považován za jeden z nejbezpečnějších veřejně dostupných kryptografických systému. PGP bylo přijato i jako '''internetový standard''' pod názvem OpenPGP. Nyní je tento kryptografický systém spravován společností Symantec.<br />
<br />
Kromě samotného šifrování a dešifrování informací, PGP umožňuje i dokumenty digitálně podepisovat a ověřovat identitu odesílatele.<br />
<br />
==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení.<ref>Phil Zimmermann. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_Zimmermann</ref> Jednalo se o první široce dostupný program implementující asymetrickou kryptografii. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře Bass-O-Matic, kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem IDEA.<ref>GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.</ref><br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na software v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<ref>VALÁŠEK, Michal. PGP 6.0 je v Čechách. In: Živě.cz [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.zive.cz/clanky/pgp-60-je-v-cechach/sc-3-a-5285/default.aspx</ref><br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“<ref>SCHNEIER, Bruce. <i>E-mail security: how to keep your electronic messages private</i>. New York: Wiley, c1995.</ref><br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, IDEA nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<ref>SOLANKI, Tejaas. Want to understand Pretty Good Privacy? Simulate it. In: FreeCodeCamp [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://medium.freecodecamp.org/understanding-pgp-by-simulating-it-79248891325f</ref><br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<ref>How PGP works. In: Openpgp.org [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://users.ece.cmu.edu/~adrian/630-f04/PGP-intro.html</ref><br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. Digitální podpis tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<br />
<ref>PAWAN, Arya. Pgp pretty good privacy. Slideshare.net [online]. [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/pavanaarrya/pgp-pretty-good-privacy</ref><br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept sítě důvěry (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. instant messaging komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <ref>KATWALA, Amit. We're calling it: PGP is dead. Wired [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. ISSN 1078-3148. Dostupné z: https://www.wired.co.uk/article/efail-pgp-vulnerability-outlook-thunderbird-smime</ref><br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například WhatsApp, Telegram anebo stále více oblíbenější služba Signal.<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE<br />
<br />
<br />
===Reference===<br />
<references/></div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56320Pretty Good Privacy2018-12-07T20:14:53Z<p>Jonas.Kvet: /* Dnešní nedostatky PGP */</p>
<hr />
<div>PGP neboli '''Pretty Good Privacy''' je hybridní kryptografický program vytvořený v roce 1991 '''Philem Zimmermannnem''', který byl do nedávna považován za jeden z nejbezpečnějších veřejně dostupných kryptografických systému. PGP bylo přijato i jako '''internetový standard''' pod názvem OpenPGP. Nyní je tento kryptografický systém spravován společností Symantec.<br />
<br />
Kromě samotného šifrování a dešifrování informací, PGP umožňuje i dokumenty digitálně podepisovat a ověřovat identitu odesílatele.<br />
<br />
==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení.<ref>Phil Zimmermann. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_Zimmermann</ref> Jednalo se o první široce dostupný program implementující asymetrickou kryptografii. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře Bass-O-Matic, kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem IDEA.<ref>GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.</ref><br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na software v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<ref>VALÁŠEK, Michal. PGP 6.0 je v Čechách. In: Živě.cz [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.zive.cz/clanky/pgp-60-je-v-cechach/sc-3-a-5285/default.aspx</ref><br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“<ref>SCHNEIER, Bruce. <i>E-mail security: how to keep your electronic messages private</i>. New York: Wiley, c1995.</ref><br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, IDEA nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<ref>SOLANKI, Tejaas. Want to understand Pretty Good Privacy? Simulate it. In: FreeCodeCamp [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://medium.freecodecamp.org/understanding-pgp-by-simulating-it-79248891325f</ref><br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<ref>How PGP works. In: Openpgp.org [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://users.ece.cmu.edu/~adrian/630-f04/PGP-intro.html</ref><br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. Digitální podpis tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept sítě důvěry (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. instant messaging komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <ref>KATWALA, Amit. We're calling it: PGP is dead. Wired [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. ISSN 1078-3148. Dostupné z: https://www.wired.co.uk/article/efail-pgp-vulnerability-outlook-thunderbird-smime</ref><br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například WhatsApp, Telegram anebo stále více oblíbenější služba Signal.<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE<br />
<br />
<br />
===Reference===<br />
<references/></div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56319Pretty Good Privacy2018-12-07T20:07:36Z<p>Jonas.Kvet: /* Šifrování zpráv */</p>
<hr />
<div>PGP neboli '''Pretty Good Privacy''' je hybridní kryptografický program vytvořený v roce 1991 '''Philem Zimmermannnem''', který byl do nedávna považován za jeden z nejbezpečnějších veřejně dostupných kryptografických systému. PGP bylo přijato i jako '''internetový standard''' pod názvem OpenPGP. Nyní je tento kryptografický systém spravován společností Symantec.<br />
<br />
Kromě samotného šifrování a dešifrování informací, PGP umožňuje i dokumenty digitálně podepisovat a ověřovat identitu odesílatele.<br />
<br />
==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení.<ref>Phil Zimmermann. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_Zimmermann</ref> Jednalo se o první široce dostupný program implementující asymetrickou kryptografii. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře Bass-O-Matic, kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem IDEA.<ref>GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.</ref><br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na software v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<ref>VALÁŠEK, Michal. PGP 6.0 je v Čechách. In: Živě.cz [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.zive.cz/clanky/pgp-60-je-v-cechach/sc-3-a-5285/default.aspx</ref><br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“<ref>SCHNEIER, Bruce. <i>E-mail security: how to keep your electronic messages private</i>. New York: Wiley, c1995.</ref><br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, IDEA nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<ref>SOLANKI, Tejaas. Want to understand Pretty Good Privacy? Simulate it. In: FreeCodeCamp [online]. 2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://medium.freecodecamp.org/understanding-pgp-by-simulating-it-79248891325f</ref><br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<ref>How PGP works. In: Openpgp.org [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://users.ece.cmu.edu/~adrian/630-f04/PGP-intro.html</ref><br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. Digitální podpis tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept sítě důvěry (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. instant messaging komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například WhatsApp, Telegram anebo stále více oblíbenější služba Signal.<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE<br />
<br />
<br />
===Reference===<br />
<references/></div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56318Pretty Good Privacy2018-12-07T19:56:58Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>PGP neboli '''Pretty Good Privacy''' je hybridní kryptografický program vytvořený v roce 1991 '''Philem Zimmermannnem''', který byl do nedávna považován za jeden z nejbezpečnějších veřejně dostupných kryptografických systému. PGP bylo přijato i jako '''internetový standard''' pod názvem OpenPGP. Nyní je tento kryptografický systém spravován společností Symantec.<br />
<br />
Kromě samotného šifrování a dešifrování informací, PGP umožňuje i dokumenty digitálně podepisovat a ověřovat identitu odesílatele.<br />
<br />
==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení.<ref>Phil Zimmermann. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Phil_Zimmermann</ref> Jednalo se o první široce dostupný program implementující asymetrickou kryptografii. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře Bass-O-Matic, kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem IDEA.<ref>GARFINKEL, Simson. PGP: pretty good privacy. Sebastopol, CA, c1995. ISBN 978-156-5920-989.</ref><br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na software v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<ref>VALÁŠEK, Michal. PGP 6.0 je v Čechách. In: Živě.cz [online]. 1999 [cit. 2018-12-07]. Dostupné z: https://www.zive.cz/clanky/pgp-60-je-v-cechach/sc-3-a-5285/default.aspx</ref><br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“<ref>SCHNEIER, Bruce. <i>E-mail security: how to keep your electronic messages private</i>. New York: Wiley, c1995.</ref><br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, IDEA nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. Digitální podpis tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept sítě důvěry (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. instant messaging komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například WhatsApp, Telegram anebo stále více oblíbenější služba Signal.<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE<br />
<br />
<br />
===Reference===<br />
<references/></div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56317Pretty Good Privacy2018-12-07T18:35:34Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>PGP neboli Pretty Good Privacy je hybridní kryptografický program vytvořený v roce 1991 Philem Zimmermannnem, který byl do nedávna považován za jeden z nejbezpečnějších veřejně dostupných kryptografických systému. PGP bylo přijato i jako internetový standard pod názvem OpenPGP. Nyní je tento kryptografický systém spravován společností Symantec.<br />
<br />
Kromě samotného šifrování a dešifrování informací, PGP umožňuje i dokumenty digitálně podepisovat a ověřovat identitu odesílatele.<br />
<br />
==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení. Jednalo se o první široce dostupný program implementující asymetrickou kryptografii. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře Bass-O-Matic, kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem IDEA.<br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na software v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“ [SCHNEIER, 1995, s. 587]<br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, IDEA nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. Digitální podpis tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept sítě důvěry (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. instant messaging komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například WhatsApp, Telegram anebo stále více oblíbenější služba Signal.<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56316Pretty Good Privacy2018-12-07T18:17:25Z<p>Jonas.Kvet: /* Digitální podepisování */</p>
<hr />
<div>==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení. Jednalo se o první široce dostupný program implementující asymetrickou kryptografii. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře Bass-O-Matic, kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem IDEA.<br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na software v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“ [SCHNEIER, 1995, s. 587]<br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, IDEA nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
[[File:Digital Signature diagram cs.svg|thumb|Diagram ilustrující digitální podepisování]]<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. Digitální podpis tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna<br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept sítě důvěry (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. instant messaging komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například WhatsApp, Telegram anebo stále více oblíbenější služba Signal.<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56315Pretty Good Privacy2018-12-07T18:14:25Z<p>Jonas.Kvet: /* Šifrování zpráv */</p>
<hr />
<div>==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení. Jednalo se o první široce dostupný program implementující asymetrickou kryptografii. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře Bass-O-Matic, kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem IDEA.<br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na software v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“ [SCHNEIER, 1995, s. 587]<br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
[[File:PGP diagram.svg|thumb|Diagram ilustrující fungování PGP]]<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, IDEA nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. Digitální podpis tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna <br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept sítě důvěry (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. instant messaging komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například WhatsApp, Telegram anebo stále více oblíbenější služba Signal.<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56314Pretty Good Privacy2018-12-07T18:08:10Z<p>Jonas.Kvet: /* Historie */</p>
<hr />
<div>==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu se začalo pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení. Jednalo se o první široce dostupný program implementující asymetrickou kryptografii. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře Bass-O-Matic, kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem IDEA.<br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na software v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“ [SCHNEIER, 1995, s. 587]<br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, IDEA nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. Digitální podpis tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna <br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept sítě důvěry (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. instant messaging komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například WhatsApp, Telegram anebo stále více oblíbenější služba Signal.<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56295Pretty Good Privacy2018-12-06T23:14:52Z<p>Jonas.Kvet: /* Dnešní nedostatky PGP */</p>
<hr />
<div>==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu začal pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení. Jednalo se o první široce dostupný program implementující asymetrickou kryptografii. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře Bass-O-Matic, kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem IDEA.<br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na software v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“ [SCHNEIER, 1995, s. 587]<br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, IDEA nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. Digitální podpis tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna <br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept sítě důvěry (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. instant messaging komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať už se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například WhatsApp, Telegram anebo stále více oblíbenější služba Signal.<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56294Pretty Good Privacy2018-12-06T23:14:09Z<p>Jonas.Kvet: /* Dnešní nedostatky PGP */</p>
<hr />
<div>==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu začal pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení. Jednalo se o první široce dostupný program implementující asymetrickou kryptografii. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře Bass-O-Matic, kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem IDEA.<br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na software v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“ [SCHNEIER, 1995, s. 587]<br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, IDEA nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. Digitální podpis tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna <br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept sítě důvěry (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. instant messaging komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu pomocí PGP šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať již se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například WhatsApp, Telegram anebo stále více oblíbenější služba Signal.<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56293Pretty Good Privacy2018-12-06T23:12:36Z<p>Jonas.Kvet: /* Dnešní nedostatky PGP */</p>
<hr />
<div>==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu začal pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení. Jednalo se o první široce dostupný program implementující asymetrickou kryptografii. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře Bass-O-Matic, kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem IDEA.<br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na software v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“ [SCHNEIER, 1995, s. 587]<br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, IDEA nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. Digitální podpis tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna <br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept sítě důvěry (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele, a ne pouze samotnou napadenou zprávu jak by tomu bylo například u některých moderních kryptografických softwaru (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. instant messaging komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať již se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například WhatsApp, Telegram anebo stále více oblíbenější služba Signal.<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56292Pretty Good Privacy2018-12-06T23:11:13Z<p>Jonas.Kvet: /* Dnešní nedostatky PGP */</p>
<hr />
<div>==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu začal pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení. Jednalo se o první široce dostupný program implementující asymetrickou kryptografii. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře Bass-O-Matic, kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem IDEA.<br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na software v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“ [SCHNEIER, 1995, s. 587]<br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, IDEA nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. Digitální podpis tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna <br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept sítě důvěry (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou dřívější šifrovanou komunikaci uživatele a né pouze samotnou napadenou zprávu (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. instant messaging komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať již se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například WhatsApp, Telegram anebo stále více oblíbenější služba Signal.<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56291Pretty Good Privacy2018-12-06T23:10:06Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu začal pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení. Jednalo se o první široce dostupný program implementující asymetrickou kryptografii. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře Bass-O-Matic, kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem IDEA.<br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na software v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“ [SCHNEIER, 1995, s. 587]<br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, IDEA nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. Digitální podpis tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna <br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept sítě důvěry (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což PGP dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou minulou šifrovanou komunikaci uživatele a né pouze samotnou napadenou zprávu (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. instant messaging komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať již se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například WhatsApp, Telegram anebo stále více oblíbenější služba Signal.<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pretty_Good_Privacy&diff=56290Pretty Good Privacy2018-12-06T22:59:07Z<p>Jonas.Kvet: Založena nová stránka s textem „==Historie== Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu začal pr…“</p>
<hr />
<div>==Historie==<br />
Podle dostupných komentářů ve zdrojovým kódu od samotného autora Phila Zimmermanna, se zjistilo, že na šifrovacím programu začal pracovat již v roce 1988. Až o 3 roky později, tedy v roce 1991, byla vydána první oficiální verze tohoto kryptografického programu, jehož zdrojový kód Phil Zimmermann zpřístupnil na veřejně dostupném FTP serveru volně ke stažení. Jednalo se o první široce dostupný program implementující asymetrickou kryptografii. První původní verze programu PGP byla vystavěna na šifře Bass-O-Matic, kterou nadesignoval samotný autor. Poté co však bylo poukázáno na několik vážných slabin šifry Bass-O-Matic, tak ji Zimmermann nahradil algoritmem IDEA.<br />
<br />
V roce 1993, krátce po rozšíření kódu PGP i za hranice Spojených státu amerických, začala Phila Zimmermanna vyšetřovat FBI. V té době zákony Spojených státu totiž přísně zakazovaly vývoz silného kryptografického softwaru v elektronické podobě za své hranice. Na kryptografii se aplikovala stejná pravidla jako na zbraně, tudíž bylo velmi náročné získat povolení pro vývoz takovéto silné kryptografie. Nicméně tuto přísnou regulaci Zimmermann dokázal nápaditě obejít tím, že zdrojový kód vydal skrze nakladatelství MIT Press ve formě tištěné knihy, které se již přes hranice USA mohly převážet zcela legálně. Tím šifrovací program rozšířil do celého světa. Americké vládě tedy nezbývalo nic jiného než stíhání pozastavit, jelikož výše zmíněná regulace se vztahovala v té době pouze na software v elektronické podobě. Po celém světě se pak nalezl dostatek dobrovolníků, kteří 6000 stran kódu naskenovali a přepsali.<br />
<br />
Poté co byl program volně zpřístupněn, okamžitě získal nespočetné množství uživatelů po celém světě. PGP si získalo svou funkčností a bezpečností i podporovatelé z řad disidentů v totalitních zemích, novinářů, aktivistů. Bruce Schneier (známý americký odborník na kryptografii) roku 1996 označil tehdejší verzi PGP jako „volně dostupný kryptosystém, který je nejblíže kryptosystémům vojenské úrovně“ [SCHNEIER, 1995, s. 587]<br />
<br />
==Šifrování zpráv==<br />
PGP kombinuje nejlepší vlastnosti jak konvenční (symetrické) kryptografie, tak i kryptografie s veřejným klíčem. Matematicky je systém PGP extrémně komplikovaný, dá se však shrnout pro obecnou představu následovně:<br />
<br />
Chce-li odesílatel zprávu zašifrovat, PGP nejdříve zkomprimuje otevřený text. Důvod této komprimace není nijak překvapující, komprese šetří čas přenosu dat (což bylo aktuální především v době vzniku PGP), šetří místo na disku a zároveň posiluje bezpečnost kryptografie. V případě, že je zpráva příliš krátká, komprese je vynechána. Následně je vygenerován tzv. „session key“, který je vytvořen z náhodných 128-bitových čísel. Jedná se o jednorázový tajný klíč, který bezpečným a rychlým algoritmem (vychází z algoritmu CAST-128, IDEA nebo 3DES) zašifruje zkomprimovaný otevřený text. Tento „session key“ je poté připojen k zašifrované zprávě a celý obsah zprávy (tedy zašifrovaný a zkomprimovaný text + „session key“) projde dalším šifrováním pomocí veřejného klíče příjemce zprávy.<br />
<br />
Pro přehlednost se šifrovací část dá shrnout do 5 následujících bodů:<br />
<br />
# Komprese otevřeného textu <br />
# PGP vytvoří jednorázový náhodný klíč nazývaný „session key“ <br />
# Pomocí „session key“ je otevřený text zašifrován<br />
# Tento klíč („session key“) je přiložen k zašifrované zprávě<br />
# To vše (zašifrovaný text + „seassion key“) je zašifrováno veřejným klíčem příjemce<br />
<br />
Dešifrování pak pracuje v opačném pořadí. Příjemce použije svůj soukromý klíč k obnovení „session key“, který software PGP poté použije k dešifrování zkomprimované zprávy. Zpráva je následně dekomprimována a příjemce získá původní otevřený text.<br />
<br />
==Digitální podepisování==<br />
Digitální podpis umožní příjemci zprávy ověřit, zda zpráva dorazila od odesílatele bez jediné sebemenší změny. Digitální podpis tak poskytuje autenticitu a zároveň integritu dat. Tyto vlastnosti jsou v některých případech nezbytně nutné a PGP nabízí způsob, jak je zajistit. <br />
<br />
# Odesílatel vytvoří zprávu<br />
# Pomocí algoritmu SHA-1 se vygeneruje 160-bitový hash kód zprávy, který je jedinečný pro konkrétní zprávu (pokud by se změnil jediný bit ve zprávě, kompletně se změní i celý hash kód)<br />
# Hash kód je zašifrován pomocí RSA nebo DSS s použitím soukromého klíče odesílatele<br />
# Tento zašifrovaný hash kód je přiložen ke zprávě<br />
# Příjemce použije odesílatelův veřejný klíč pro dešifrování a obnovení hash kódu<br />
# Následně příjemce vygeneruje nový hash kód pro zprávu a porovná ho s dešifrovaným hash kódem přiloženým odesílatelem<br />
# Pokud se tyto dva kódy shodují, zpráva nebyla pozměněna <br />
<br />
==Síť důvěry==<br />
Koncept sítě důvěry (anglicky Web of trust) byl popsán Philem Zimmermannem v roce 1992 v manuálu pro PGP verze 2.0. Jedná se o ověřování důvěryhodnosti veřejných klíčů v PGP kryptografických systémech.<br />
<br />
V malých, uzavřených systémech (například malá firma) je snadné zjistit, zdali veřejný klíč opravdu patří člověku, který o něm prohlašuje, že je jeho. Funguje zde totiž přímá důvěra – model kdy se uživatelé přímo znají a veřejný klíče si mohou přímo vyměnit. Nebo zde funguje jistá hierarchie, tedy autorita, která se zaručuje za pravost klíčů. Nicméně v případě, že uživatelé musí komunikovat s lidmi, se kterými se nikdy v životě neviděli, nelze model přímé důvěry použít. Alternativou k certifikační agentuře pak může být právě decentralizovaná síť důvěry. Principem je, že uživatel se může spoléhat na ověření totožnosti nejen tam, kde ho provedl on sám, ale i tam, kde ho provedli jiní. <br />
<br />
Uživatel si může nechat podepsat svůj veřejný klíč jinými lidmi. Čím víc podpisů získá, tím je pravděpodobnější, že je tím, za koho se vydává. Tento koncept navíc počítá s tím, že úroveň důvěry si určuje vždy sám uživatel. Je však nepraktické snažit se shromažďovat obrovské množství ověření svého klíče. Proto v dobře fungující síti důvěry stačí jen několik málo ověření, podle určitých pravidel. Jednotlivé klíče totiž disponují různými úrovněmi.<br />
<br />
Existuje 5 úrovní důvěryhodnosti, které může veřejný klíč získat:<br />
<br />
* '''Unknown''' - neznámá úroveň (jedná se o výchozí úroveň každého nového klíče)<br />
* '''None''' – nedůvěryhodný klíč <br />
* '''Marginal''' – částečně důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm, za které se nemůžete plně zaručit)<br />
* '''Full''' – zcela důvěryhodný klíč (vhodné nastavit těm klíčům, kterým daný uživatel plně důvěřuje a důvěřuje i počínáním jejich vlastníků)<br />
* '''Ultimate''' – bezmezně důvěryhodný klíč (jedná se uživatelův klíč)<br />
<br />
Pro ověření cizího veřejného klíče musí být splněny dvě podmínky:<br />
<br />
# Klíč musí být podepsán vaším klíčem, zcela důvěryhodným klíčem nebo třemi částečně důvěryhodnými klíči <br />
# Zpětná cesta v síti od daného klíče k tomu vašemu smí být nejvýše pět kroků<br />
<br />
==Dnešní nedostatky PGP==<br />
Aktuálně PGP již začíná nepostačovat nárokům dnešní doby a většina jeho uživatelů od něj odchází k jiným službám. Jedním z důvodů může být i to, že výzkumníci z Munster University of Applied Sciences po provedené analýze zveřejnili podrobnosti o bezpečnostní chybě nazývané EFail, díky které se po odcizení poštovních schránek podařilo dešifrovat zprávy. Ačkoliv odborníci argumentují, že se nejedná o příliš závažnou chybu, kterou by šlo snadno využít, částečně to PGP ubírá na důvěryhodnosti. Dalším faktem je, že PGP bylo vyvinuto již v roce 1991 a věda o kryptografii od té doby dramaticky pokročila, nicméně tento kryptografický software se příliš nezměnil. Všechny nové implementace PGP totiž musí zůstat stále kompatibilní i s funkcemi starších nástrojů, což ho dělá zranitelným. Jednou z nevýhod je, že pokud teoreticky dojde k porušení bezpečnosti, toto porušení potenciálně útočníkovi otevírá veškerou minulou šifrovanou komunikaci uživatele a né pouze samotnou napadenou zprávu (za předpokladu, že uživatel nezměnil svoje klíče).<br />
<br />
Hlavní problém PGP však spočívá jinde než v jeho bezpečnosti, a to především v jeho nízké uživatelské přívětivosti. Jednak je velice obtížné používat PGP software se stejnými klíči na více různých zařízeních. Dále pak e-mailová komunikace v dnešní době již není dominantní a uživatele spíše využívají tzv. instant messaging komunikátory, u kterých je značně nepraktické zprávu šifrovat „ručně“ a poté zašifrovaný text překopírovat do jiného komunikátoru. <br />
<br />
Současně již existují pokročilejší a zároveň přívětivější služby, které nabízejí například i šifrování hlasových hovorů, či videochatu. Ať již se jedná služby s end-to-end šifrováním jako je například WhatsApp, Telegram anebo stále více oblíbenější služba Signal.<br />
<br />
==Ukázka zakodované zprávy pomocí PGP==<br />
<br />
BEGIN PGP MESSAGE<br />
<br />
Version: PGPfreeware 7.0.3 for non-commercial use <br />
hQCMAySfJ/WKduXtAQP+LozPuin1w7vWqUGVsLREgXlSlY5i9aKbMpo8j4e/LUYA<br />
6msX7CQudmdkI3ZkAWu7wISpHbYLvphV0D7cMHj6+ajE9e0nUM7crLjt6cHy2SUs<br />
1HY0YlScV7WS92s8UGHSWJtJLJMaDeI4nhlKu6eKjbg5rqhzx9Hu0EUkV2/Am0Wk<br />
HNGEseHcbdqJmwpuhgFvcXPE3a5sP1MKZqWToD8=<br />
=sT+H<br />
<br />
END PGP MESSAGE</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pojednejte_o_v%C3%BDvoji_katalogiza%C4%8Dn%C3%ADch_pravidel_v_%C4%8Cesk%C3%A9_republice&diff=40737Pojednejte o vývoji katalogizačních pravidel v České republice2016-12-27T20:53:25Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>Od vytvoření samostatného státu v roce 1918 bylo v České republice vydáno a jmenné zpracování více či méně ovlivnilo '''sedm instrukcí''', které se od sebe výrazně liší, tak, jak se od sebe liší celosvětově známé instrukce, z nichž české instrukce vycházely. <br /><br />
<br /><br />
'''Českou katalogizační praxi''' v průběhu 20. století významně '''ovlivnily:''' <br />
* Pruské instrukce<br />
* Sovětské instrukce<br />
* Anglo-americká pravidla<br />
<br />
== Katalogizační pravidla do roku 1950 ==<br />
<br />
=== Pravidla katalogu základního ===<br />
* Oficiální instrukcí v období celé předmnichovské republiky a dále až do roku 1950 byla '''Pravidla katalogu základního''' (lístkového abecedního seznamu jmenného) s dodatkem o popisu spisů drobných vydaná v roce '''1925'''.<br />
* Pravidla vypracoval ředitel Veřejné a univerzitní knihovny v Praze (dnešní Národní knihovny ČR) '''Jaromír Borecký'''.<br />
* '''Pravidla vznikala v době silného německého vlivu na české knihovnictví''' a je logické, že jsou silně závislá na pruské katalogizační instrukci z roku 1899.<br />
* Borecký ve svých pravidlech nabádá k dodržování jednoty a zásad vnější formy, zejména odmítá zaměňování jmenného a věcného principu (právě nedodržování jednoty popisu vytýká Z. V. Tobolkovi)<br />
* Jsou poměrně rozsáhlá: pravidla zabírají 93 stran, 100 paragrafů<br />
<br />
=== Pravidla, jimiž se řídí budování abecedního seznamu jmenného ===<br />
* Vyšla v roce '''1921''' <br />
* Autorem pravidel byl '''Zdeněk V. Tobolka''', tehdejší ředitel knihovny Národního shromáždění (dnešní Parlamentní knihovny) a pravidla vycházela především z potřeb této instituce. <br />
* Počítalo se však i s jejich uplatněním ve všech administrativních knihovnách, které měly společně vytvářet souborný katalog.<br />
* Díky své jednoduchosti '''našla pravidla širší uplatnění v řadě veřejných knihoven'''.<br />
* Jsou poměrně rozsáhlá: rozdělena do 76 paragrafů a jsou doplněna o zvláštní kapitolu „'''Popis map'''“<br />
<br />
== Situace po roce 1948 ==<br />
<br />
=== Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu ===<br />
* Po roce 1948 vznikla potřeba vydání nových pravidel.<br />
* Důvody byly věcné (existující instrukce již byly zastaralé), ale také ideologické - '''knihovník se stává aktivním politicko-výchovným pracovníkem a propagátorem hodnotné literatury''' uložené v knihovně, podle sovětského vzoru byla pravidla třeba zrevidovat.<br />
* V této atmosféře vycházejí v roce 1950 '''Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu'''.<br />
* Instrukce se snažila odpoutat od vlivu pruské instrukce a autoři hledali inspiraci mimo sféru jejího vlivu. Sovětská pravidla nebyla v době přípravy Prozatímních pravidel dokončena, další alternativou (která zpočátku ovlivnila i sovětská pravidla) byla pravidla anglo-americká.<br />
* Prozatímní instrukce měla pouze dočasný charakter a byla velmi stručná, velkým knihovnám nevyhovovala a kromě hudebnin nepostihovala speciální dokumenty.<br />
* Bylo to kolektivní dílo (předešlé pravidla vytvořili jednotlivci)<br />
<br />
== Rok 1952 a 1959 ==<br />
<br />
=== Jednotný katalogisační předpis pro literární službu ===<br />
* Absence návodu pro zpracování speciálních dokumentů (viz Prozatimní pravidla abecedního jmenného seznamu) a počátek rozdělení knihovnictví a dokumentace vedly v roce '''1952''' ke vzniku další instrukce s názvem Jednotný katalogisační předpis pro literární službu<br />
* Určené pro odborné (speciální) knihovny a dokumentační pracoviště.<br />
<br />
=== Pravidla jmenného katalogu ===<br />
* Českou katalogizační praxi významně ovlivnila na několik desetiletí Pravidla jmenného katalogu, která vznikla v roce '''1959''' dopracováním Prozatímních pravidel <br />
* Byla určena velkým a středním knihovnám všech typů. <br />
* Vedoucím autorského kolektivu byl '''Miroslav Nádvorník'''. <br />
* Pravidla byla věnována kromě popisu knih i popisu speciálních dokumentů. <br />
* V rámci celkového politického kontextu není překvapením výraznější '''orientace na sovětská pravidla''', nicméně tým odborníků, který se na tvorbě pravidel podílel, sledoval i ostatní nové trendy v katalogizaci, takže pravidla se v hlavních rysech a zásadách shodovala s výsledky pařížské mezinárodní konference o katalogizaci.<br />
* V roce '''1960''' vyšlo zkrácené vydání pravidel pod názvem '''Pravidla jmenného katalogu pro střední a menší knihovny'''.<br />
<br />
== Do 80. let ==<br />
* 1972 '''Pravidla jmenného záznamu speciálních dokumentů a analytického popisu'''.<br />
<br />
=== ČSN 01 0195 Bibliografický (dokumentační) a katalogizační záznam ===<br />
* V 60. letech byly zahájeny práce na vytvoření jednotné československé '''státní normy'''. Zahrnovala všechny druhy dokumentů a jejich popis na úrovni monografické, seriálové i analytické.<br />
* '''Norma byla schválena v roce 1964''' (s účinností od roku 1965).<br />
* Norma měla být závazná a měla tak sjednotit českou katalogizační praxi, která se většinou opírala o Nádvorníkova Pravidla jmenného katalogu. (Pravidla závazná nebyla, proto v jednotlivých knihovnách vznikaly při jejich aplikaci četné rozdíly).<br />
* Pravidla jmenného katalogu a ČSN 01 0195 platily beze změn po několik desetiletí.<br />
<br />
=== ČSN 01 0188 Tvorba předmětových hesel ===<br />
Norma byla schválena v roce 1982 s úèinností od roku 1983 a v řadě českých knihoven se používá (s většími či<br />
menšími modifikacemi) dodnes. <br />
<br />
* Čeští knihovníci měli minimální možnost cestovat a seznámit se s automatizací a výměnou záznamů v zahraničí, neexistovala možnost pravidelně pracovat se zahraničními bázemi dat na magnetických páskách a postupně na CD-ROM.<br />
<br />
* Bolestná chvíle pro katalogizátory, kdy vidí katalogizační lístek „rozbitý“ do polí a podpolí určitého formátu, jehož strukturu se musí naučit společně s komplikovanými pravidly a obsluhou systému, která je popisována v USA v 60. a v Západní Evropě v 70. letech, nastává u nás relativně pozdě - ve druhé polovině 80. let, po nástupu automatizace, s níž souvisí první etapa transformace českých katalogizačních pravidel.<br />
* Až do této doby zůstala u nás bez odezvy také doporučení ISBD. Výjimkou byla česká národní bibliografie (knihy), kde byla doporučení ISBD experimentálně použita v roce 1982, provozně pak od roku 1983.<br />
<br />
== Transformace - I. etapa (80. léta-1993, počátky automatizace) ==<br />
<br />
=== Automatizovaný systém české národní knižní bibliografie (ASNB-K) ===<br />
* Cílem projektu ASNB-K nebyla tvorba databáze s možností vyhledávání, ale '''tisk sešitů národní bibliografie''' (Údaje byly ukládány v textovém editoru do pracovních listů nikoliv do databáze). Údaje v pracovních listech byly natolik dobře strukturovány, že po několika letech mohly být bez větších problémů zkonvertovány do databázové podoby.<br />
* V projektu ASNB-K bylo poprvé použito standardu ISBD.<br />
* Pracovníci českých knihoven pokládali interpunkci, která se začala objevovat v sešitech národní bibliografie od roku 1983, spíše za kuriozitu, než standard hodný následování.<br />
<br />
=== Automatizovaný systém zpracování fondů (ASZF) ===<br />
* zpracování anglické literatury<br />
* Projekt '''ASZF''' - realizovaný v NK v roce '''1987''' je prvním projektem, kde byla doporučení ISBD cíleně a důsledně promítnuta do databázové struktury.<br />
* Pozornost věnována formátu výstupního zobrazení ale i vstupního uložení dat<br />
<br />
* V rámci projektu vznik Obecné datové struktury (1988) => nejdříve na ni byli knihovníci naštvaní, a pak ale pochopili že to musí být..<br />
<br />
* Na Obecnou datovou strukturu navazuje v roce 1989 '''Výměnný formát''' pro bibliografický (dokumentační) a katalogizační záznam, který je jádrem systému MAKS ('''Modulární automatizovaný knihovnický systém'''). MAKS se stal základem pro automatizaci několika stovek českých knihoven.<br />
* Při tvorbě Výměnného formátu vycházeli autoři z formátu UNIMARC. Byla nastolena otázka: UNIMARC či národní formát? Plné využití formátu UNIMARC nebylo možné, protože stávající systém zpočátku umožňoval využití maximálně 99 polí, neumožňoval použití opakovatelných podpolí v rámci polí a indikátorů.<br />
* Prostřednictvím systému MAKS se podařilo doporučení ISBD prosadit poněkud kuriózním způsobem do praxe českých knihoven podstatně dříve, než vyšel v roce 1993 první oficiální překlad.<br />
<br />
* '''Při přípravě systému MAKS se jasně projevila zastaralost pravidel i normy z šedesátých let a byl nastolen problém nových pravidel'''. Otevřená zůstávala zejména otázka záhlaví, kterou se doporučení ISBD nezabývají.<br />
* Z „velkých“ instrukcí se jevila jako nejpřijatelnější v této době Anglo-americká pravidla, k jejich přijetí jsme však potřebovali teprve dozrát.<br />
* '''Rychlé řešení slibovala revize normy ČSN 01 0195'''. Práce na revizi probíhaly průběžně již řadu let a podíleli se na ní pracovníci českých i slovenských knihoven.<br />
* Na konci 80. let byly práce na revizi normy ukončeny a v roce 1990 byla schválena s účinností od roku 1992. '''Revidovaná norma vyšla pod změněným názvem Bibliografický záznam'''.<br />
* Vzhledem ke svému rozsahu však nemohla nahradit pravidla<br />
<br />
=== Pravidla jmenného popisu ===<br />
* Nová pravidla vypracována v průběhu roku 1992<br />
* diskutováno převzetí AACR2R - zamítnuto<br />
* pravidla vycházela z AACR2R, respektovala ISBD, integrovala vše moderní a pozitivní z dalších katalogizačncíh pravidel <br />
* kolektiv veden doc. Hanou Vodičkovou<br />
* měla být vydána r. 1993; patrná autorské fixace na tištěný výstup, malá zkušenost s automatizací, apod. => '''nikdy nebyla vydána'''<br />
* měla nahradit Pravidla jmenného katalogu z roku 1959<br />
* Zahraniční cesty pracovníků NK taky ukázaly, že malá země v nesvětovém jazyce nemá šanci přebít katalogizační instrukce podle nichž již byly vytvořeny desítky milionů záznamů => chce-li spolupracovat se zahraničí měli bychom převzít již rozšířenou instrukci<br />
<br />
<br />
<br />
== Transformace - II. etapa (1994- ) ==<br />
<br />
* Závěry diskusí - je nutné se orientovat na mezinárodní výměnu záznamů => pozastavení prací na vlastních pravidlech, '''nutnost přeložit AACR2R'''.<br />
* potřeba se věnovat dlouho zanedbávaných souborům autorit<br />
* mezinárodní výměna záznamu – přebíraní a předávání záznamu z OCLC<br />
* vznikla '''pracovní skupina CASLIN''' => '''bude se používat UNIMARC a AACR2R''' <br />
* Český překlad AACR2R vydaný v roce '''1994'''.<br />
* Slovenský překlad formátu UNIMARC (slovenský překlad vydání z roku 1987 vyšel v roce 1994), český překlad vydání z roku 1987 nebyl s ohledem na avizované nové vydání dokončen, český překlad verze z roku 1994 vyšel až v roce 1996<br />
* Český překlad ISBD (G, M, S), ostatní překlady vznikaly postupně.<br />
* Postupně byl přeložen a vydán též UNIMARC/Autority26) a Příručka k AACR2R.<br />
* V roce 2004 přechod na formát MARC 21.<br />
* V roce 2015 přechod z AACR2R na pravidla RDA<br />
<br />
== Resource Description and Access ==<br />
* Vydána v červnu 2010.<br />
* Nová pravidla byla testována od roku 2011, počínaje rokem 2013 je zavedly knihovny v USA, Kanadě, Velké Británii, Austrálii a Německu. V České republice, kde se implementací RDA zabývá Národní knihovna České republiky, byl přechod na RDA '''zahájen 1. května 2015'''.<br />
* Rozdíl mezi RDA a AACR je strukturální. Pravidla RDA se totiž zakládají na tzv. "Funkčních požadavcích na bibliografické záznamy", resp. Functional Requirements for Bibliographic Records (FRBR).<br />
* Katalogizační pravidla RDA vznikla na základě konference International Conference on the Principles & Future Development of AACR v Torontu v roce 1997, jejímž cílem bylo vytvořit jednotná pravidla uzpůsobená pro použití i mimo angloamerický kulturní okruh a usnadnit tak mezinárodní výměnu bibliografických údajů a dat.<br />
<br />
==Odkazy==<br />
===Reference===<br />
<br />
STOKLASOVÁ, Bohdana. Vývoj katalogizačních pravidel v České republice ve 20. století aneb marné vzdorování zahraničním vlivům. Národní knihovna, 1999, roč. 10, č. 2, s. 55-62. Dostupné též z: http://full.nkp.cz/nkkr/pdf/9902/9902055.pdf<br />
<br />
SLABOCHOVA, Jitka. Vývoj katalogizačníchpravidel v Československu (Česku) ve 20. a 21. století. [Development o f cataloguing rules in the Czechoslovakia (Czech republic) in the 20th and 21st CenturyJ. Praha, 2006-09-08. 47 s., příl. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí diplomové práce PhDr. Barbora Drobíková. <br />
<br />
===Klíčová slova===<br />
kazalogizační pravidla, Pravidla jmenného katalogu, vývoj pravidel, RDA, AACR2R<br />
[[Kategorie:Státnicové otázky UISK]]</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pojednejte_o_v%C3%BDvoji_katalogiza%C4%8Dn%C3%ADch_pravidel_v_%C4%8Cesk%C3%A9_republice&diff=40736Pojednejte o vývoji katalogizačních pravidel v České republice2016-12-27T20:48:55Z<p>Jonas.Kvet: /* Zdroje */</p>
<hr />
<div>Od vytvoření samostatného státu v roce 1918 bylo v České republice vydáno a jmenné zpracování více či méně ovlivnilo '''sedm instrukcí''', které se od sebe výrazně liší, tak, jak se od sebe liší celosvětově známé instrukce, z nichž české instrukce vycházely. <br /><br />
<br /><br />
'''Českou katalogizační praxi''' v průběhu 20. století významně '''ovlivnily:''' <br />
* Pruské instrukce<br />
* Sovětské instrukce<br />
* Anglo-americká pravidla<br />
<br />
== Katalogizační pravidla do roku 1950 ==<br />
<br />
=== Pravidla katalogu základního ===<br />
* Oficiální instrukcí v období celé předmnichovské republiky a dále až do roku 1950 byla '''Pravidla katalogu základního''' (lístkového abecedního seznamu jmenného) s dodatkem o popisu spisů drobných vydaná v roce '''1925'''.<br />
* Pravidla vypracoval ředitel Veřejné a univerzitní knihovny v Praze (dnešní Národní knihovny ČR) '''Jaromír Borecký'''.<br />
* '''Pravidla vznikala v době silného německého vlivu na české knihovnictví''' a je logické, že jsou silně závislá na pruské katalogizační instrukci z roku 1899.<br />
* Borecký ve svých pravidlech nabádá k dodržování jednoty a zásad vnější formy, zejména odmítá zaměňování jmenného a věcného principu (právě nedodržování jednoty popisu vytýká Z. V. Tobolkovi)<br />
* Jsou poměrně rozsáhlá: pravidla zabírají 93 stran, 100 paragrafů<br />
<br />
=== Pravidla, jimiž se řídí budování abecedního seznamu jmenného ===<br />
* Vyšla v roce '''1921''' <br />
* Autorem pravidel byl '''Zdeněk V. Tobolka''', tehdejší ředitel knihovny Národního shromáždění (dnešní Parlamentní knihovny) a pravidla vycházela především z potřeb této instituce. <br />
* Počítalo se však i s jejich uplatněním ve všech administrativních knihovnách, které měly společně vytvářet souborný katalog.<br />
* Díky své jednoduchosti '''našla pravidla širší uplatnění v řadě veřejných knihoven'''.<br />
* Jsou poměrně rozsáhlá: rozdělena do 76 paragrafů a jsou doplněna o zvláštní kapitolu „'''Popis map'''“<br />
<br />
== Situace po roce 1948 ==<br />
<br />
=== Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu ===<br />
* Po roce 1948 vznikla potřeba vydání nových pravidel.<br />
* Důvody byly věcné (existující instrukce již byly zastaralé), ale také ideologické - '''knihovník se stává aktivním politicko-výchovným pracovníkem a propagátorem hodnotné literatury''' uložené v knihovně, podle sovětského vzoru byla pravidla třeba zrevidovat.<br />
* V této atmosféře vycházejí v roce 1950 '''Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu'''.<br />
* Instrukce se snažila odpoutat od vlivu pruské instrukce a autoři hledali inspiraci mimo sféru jejího vlivu. Sovětská pravidla nebyla v době přípravy Prozatímních pravidel dokončena, další alternativou (která zpočátku ovlivnila i sovětská pravidla) byla pravidla anglo-americká.<br />
* Prozatímní instrukce měla pouze dočasný charakter a byla velmi stručná, velkým knihovnám nevyhovovala a kromě hudebnin nepostihovala speciální dokumenty.<br />
* Bylo to kolektivní dílo (předešlé pravidla vytvořili jednotlivci)<br />
<br />
== Rok 1952 a 1959 ==<br />
<br />
=== Jednotný katalogisační předpis pro literární službu ===<br />
* Absence návodu pro zpracování speciálních dokumentů (viz Prozatimní pravidla abecedního jmenného seznamu) a počátek rozdělení knihovnictví a dokumentace vedly v roce '''1952''' ke vzniku další instrukce s názvem Jednotný katalogisační předpis pro literární službu<br />
* Určené pro odborné (speciální) knihovny a dokumentační pracoviště.<br />
<br />
=== Pravidla jmenného katalogu ===<br />
* Českou katalogizační praxi významně ovlivnila na několik desetiletí Pravidla jmenného katalogu, která vznikla v roce '''1959''' dopracováním Prozatímních pravidel <br />
* Byla určena velkým a středním knihovnám všech typů. <br />
* Vedoucím autorského kolektivu byl '''Miroslav Nádvorník'''. <br />
* Pravidla byla věnována kromě popisu knih i popisu speciálních dokumentů. <br />
* V rámci celkového politického kontextu není překvapením výraznější '''orientace na sovětská pravidla''', nicméně tým odborníků, který se na tvorbě pravidel podílel, sledoval i ostatní nové trendy v katalogizaci, takže pravidla se v hlavních rysech a zásadách shodovala s výsledky pařížské mezinárodní konference o katalogizaci.<br />
* V roce '''1960''' vyšlo zkrácené vydání pravidel pod názvem '''Pravidla jmenného katalogu pro střední a menší knihovny'''.<br />
<br />
== Do 80. let ==<br />
* 1972 '''Pravidla jmenného záznamu speciálních dokumentů a analytického popisu'''.<br />
<br />
=== ČSN 01 0195 Bibliografický (dokumentační) a katalogizační záznam ===<br />
* V 60. letech byly zahájeny práce na vytvoření jednotné československé '''státní normy'''. Zahrnovala všechny druhy dokumentů a jejich popis na úrovni monografické, seriálové i analytické.<br />
* '''Norma byla schválena v roce 1964''' (s účinností od roku 1965).<br />
* Norma měla být závazná a měla tak sjednotit českou katalogizační praxi, která se většinou opírala o Nádvorníkova Pravidla jmenného katalogu. (Pravidla závazná nebyla, proto v jednotlivých knihovnách vznikaly při jejich aplikaci četné rozdíly).<br />
* Pravidla jmenného katalogu a ČSN 01 0195 platily beze změn po několik desetiletí.<br />
<br />
=== ČSN 01 0188 Tvorba předmětových hesel ===<br />
Norma byla schválena v roce 1982 s úèinností od roku 1983 a v řadě českých knihoven se používá (s většími či<br />
menšími modifikacemi) dodnes. <br />
<br />
* Čeští knihovníci měli minimální možnost cestovat a seznámit se s automatizací a výměnou záznamů v zahraničí, neexistovala možnost pravidelně pracovat se zahraničními bázemi dat na magnetických páskách a postupně na CD-ROM.<br />
<br />
* Bolestná chvíle pro katalogizátory, kdy vidí katalogizační lístek „rozbitý“ do polí a podpolí určitého formátu, jehož strukturu se musí naučit společně s komplikovanými pravidly a obsluhou systému, která je popisována v USA v 60. a v Západní Evropě v 70. letech, nastává u nás relativně pozdě - ve druhé polovině 80. let, po nástupu automatizace, s níž souvisí první etapa transformace českých katalogizačních pravidel.<br />
* Až do této doby zůstala u nás bez odezvy také doporučení ISBD. Výjimkou byla česká národní bibliografie (knihy), kde byla doporučení ISBD experimentálně použita v roce 1982, provozně pak od roku 1983.<br />
<br />
== Transformace - I. etapa (80. léta-1993, počátky automatizace) ==<br />
<br />
=== Automatizovaný systém české národní knižní bibliografie (ASNB-K) ===<br />
* Cílem projektu ASNB-K nebyla tvorba databáze s možností vyhledávání, ale '''tisk sešitů národní bibliografie''' (Údaje byly ukládány v textovém editoru do pracovních listů nikoliv do databáze). Údaje v pracovních listech byly natolik dobře strukturovány, že po několika letech mohly být bez větších problémů zkonvertovány do databázové podoby.<br />
* V projektu ASNB-K bylo poprvé použito standardu ISBD.<br />
* Pracovníci českých knihoven pokládali interpunkci, která se začala objevovat v sešitech národní bibliografie od roku 1983, spíše za kuriozitu, než standard hodný následování.<br />
<br />
=== Automatizovaný systém zpracování fondů (ASZF) ===<br />
* zpracování anglické literatury<br />
* Projekt '''ASZF''' - realizovaný v NK v roce '''1987''' je prvním projektem, kde byla doporučení ISBD cíleně a důsledně promítnuta do databázové struktury.<br />
* Pozornost věnována formátu výstupního zobrazení ale i vstupního uložení dat<br />
<br />
* V rámci projektu vznik Obecné datové struktury (1988) => nejdříve na ni byli knihovníci naštvaní, a pak ale pochopili že to musí být..<br />
<br />
* Na Obecnou datovou strukturu navazuje v roce 1989 '''Výměnný formát''' pro bibliografický (dokumentační) a katalogizační záznam, který je jádrem systému MAKS ('''Modulární automatizovaný knihovnický systém'''). MAKS se stal základem pro automatizaci několika stovek českých knihoven.<br />
* Při tvorbě Výměnného formátu vycházeli autoři z formátu UNIMARC. Byla nastolena otázka: UNIMARC či národní formát? Plné využití formátu UNIMARC nebylo možné, protože stávající systém zpočátku umožňoval využití maximálně 99 polí, neumožňoval použití opakovatelných podpolí v rámci polí a indikátorů.<br />
* Prostřednictvím systému MAKS se podařilo doporučení ISBD prosadit poněkud kuriózním způsobem do praxe českých knihoven podstatně dříve, než vyšel v roce 1993 první oficiální překlad.<br />
<br />
* '''Při přípravě systému MAKS se jasně projevila zastaralost pravidel i normy z šedesátých let a byl nastolen problém nových pravidel'''. Otevřená zůstávala zejména otázka záhlaví, kterou se doporučení ISBD nezabývají.<br />
* Z „velkých“ instrukcí se jevila jako nejpřijatelnější v této době Anglo-americká pravidla, k jejich přijetí jsme však potřebovali teprve dozrát.<br />
* '''Rychlé řešení slibovala revize normy ČSN 01 0195'''. Práce na revizi probíhaly průběžně již řadu let a podíleli se na ní pracovníci českých i slovenských knihoven.<br />
* Na konci 80. let byly práce na revizi normy ukončeny a v roce 1990 byla schválena s účinností od roku 1992. '''Revidovaná norma vyšla pod změněným názvem Bibliografický záznam'''.<br />
* Vzhledem ke svému rozsahu však nemohla nahradit pravidla<br />
<br />
=== Pravidla jmenného popisu ===<br />
* Nová pravidla vypracována v průběhu roku 1992<br />
* diskutováno převzetí AACR2R - zamítnuto<br />
* pravidla vycházela z AACR2R, respektovala ISBD, integrovala vše moderní a pozitivní z dalších katalogizačncíh pravidel <br />
* kolektiv veden doc. Hanou Vodičkovou<br />
* měla být vydána r. 1993; patrná autorské fixace na tištěný výstup, malá zkušenost s automatizací, apod. => '''nikdy nebyla vydána'''<br />
* měla nahradit Pravidla jmenného katalogu z roku 1959<br />
* Zahraniční cesty pracovníků NK taky ukázaly, že malá země v nesvětovém jazyce nemá šanci přebít katalogizační instrukce podle nichž již byly vytvořeny desítky milionů záznamů => chce-li spolupracovat se zahraničí měli bychom převzít již rozšířenou instrukci<br />
<br />
<br />
<br />
== Transformace - II. etapa (1994- ) ==<br />
<br />
* Závěry diskusí - je nutné se orientovat na mezinárodní výměnu záznamů => pozastavení prací na vlastních pravidlech, '''nutnost přeložit AACR2R'''.<br />
* potřeba se věnovat dlouho zanedbávaných souborům autorit<br />
* mezinárodní výměna záznamu – přebíraní a předávání záznamu z OCLC<br />
* vznikla '''pracovní skupina CASLIN''' => '''bude se používat UNIMARC a AACR2R''' <br />
* Český překlad AACR2R vydaný v roce '''1994'''.<br />
* Slovenský překlad formátu UNIMARC (slovenský překlad vydání z roku 1987 vyšel v roce 1994), český překlad vydání z roku 1987 nebyl s ohledem na avizované nové vydání dokončen, český překlad verze z roku 1994 vyšel až v roce 1996<br />
* Český překlad ISBD (G, M, S), ostatní překlady vznikaly postupně.<br />
* Postupně byl přeložen a vydán též UNIMARC/Autority26) a Příručka k AACR2R.<br />
* V roce 2004 přechod na formát MARC 21.<br />
* V roce 2015 přechod z AACR2R na pravidla RDA<br />
<br />
== Resource Description and Access ==<br />
* Vydána v červnu 2010.<br />
* Nová pravidla byla testována od roku 2011, počínaje rokem 2013 je zavedly knihovny v USA, Kanadě, Velké Británii, Austrálii a Německu. V České republice, kde se implementací RDA zabývá Národní knihovna České republiky, byl přechod na RDA '''zahájen 1. května 2015'''.<br />
* Rozdíl mezi RDA a AACR je strukturální. Pravidla RDA se totiž zakládají na tzv. "Funkčních požadavcích na bibliografické záznamy", resp. Functional Requirements for Bibliographic Records (FRBR).<br />
* Katalogizační pravidla RDA vznikla na základě konference International Conference on the Principles & Future Development of AACR v Torontu v roce 1997, jejímž cílem bylo vytvořit jednotná pravidla uzpůsobená pro použití i mimo angloamerický kulturní okruh a usnadnit tak mezinárodní výměnu bibliografických údajů a dat.<br />
<br />
==Odkazy==<br />
===Reference===<br />
<references /><br />
<br />
===Související články===<br />
<br />
===Klíčová slova===<br />
kazalogizační pravidla, Pravidla jmenného katalogu, vývoj pravidel, RDA, AACR2R<br />
[[Kategorie:Státnicové otázky UISK]]</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologie_-_kni%C5%BEn%C3%AD_trh&diff=40226Psychologie - knižní trh2016-12-14T21:22:22Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>=== Barrister & Principal, vydavatelství společenskovědní literatury ===<br />
'''Odkaz''': http://www.barrister.cz/ <br/><br />
'''Anotace''': Nakladatelství Barrister & Principal bylo založeno v roce 1994 a vydává původní i překladovou prózu, dále knihy z dějin a teorie umění, z českých a světových dějin, náboženství a teologie, psychologie, sociologie, politologie a politiky, médií, filozofie, ekonomiky, literární vědy, dále jazykové příručky, obrazové publikace a průvodce se zaměřením na výtvarné umění a architekturu, v menší míře také poezii a dětskou literaturu. <br/><br />
Ve své vydavatelské činnosti spolupracuje s řadou univerzit a vysokých škol a dalšími vědeckými a kulturními institucemi a realizuje řadu projektů se zaměřením na středoevropskou historii a politiku. Dlouhodobě se věnuje tématu holocaustu. Ředitelem a statutárním zástupcem nakladatelství je Ivo Lukáš. <br/><br />
V e-shopu nalezneme seznam autorů, bestsellery i recenze. Můžeme si také nechat zasílat novinky e-mailem. <br/><br />
=== Nakladatelství Academia ===<br />
'''Odkaz''': http://www.academia.cz/ <br/><br />
'''Anotace''': Nakladatelství vzniklo v roce 1953 původně jako nakladatelství Československé Akademie věd. Název Academia nese od roku 1966. <br/><br />
Academia vydává původní vědecké monografie a práce českých vědců, díla klasiků vědy, překlady zahraničních autorů, populárně naučnou literaturu, literaturu faktu, encyklopedie, slovníky, jazykové učebnice, příručky a vysokoškolské učebnice, ale také kvalitní českou i překladovou beletrii. V nakladatelství dále vychází populárně naučný časopis Živa. Všechny publikace jsou proslulé profesionálním zpracováním – pečlivou redakční přípravou a kvalitní grafickou a tiskovou podobou. Splňují tak požadavky všech náročných zákazníků. <br/><br />
=== Portál ===<br />
'''Odkaz''': http://www.portal.cz/ <br/><br />
'''Anotace''': Portál je jedno z dvaceti největších českých nakladatelství a bylo založeno v roce 1990. Publikuje přes 90 nových titulů a kolem 150 reprintů ročně v oblasti psychologie, psychoterapie, pedagogiky, rodičovství, sociální práce, spirituality a dětské literatury. Kromě knih vydává také časopisy, a to Psychologie dnes, Děti a my, Rodina a škola a Informatorium. Pořádá také semináře pro pedagogy a psychologické kurzy. <br/><br />
Kromě katalogu knih členěného podle oborů najdeme v e-shopu také e-knihy, audioknihy, akční nabídku, top 10 nejprodávanějších knih a rozšířené vyhledávání. Uživatelům nabízí také věrnostní program. <br/><br />
=== Prostor ===<br />
'''Odkaz''': http://www.eprostor.com/ <br/><br />
'''Anotace''': Nakladatelství PROSTOR vzniklo v prosinci roku 1989 jako přímý pokračovatel samizdatové edice Prostor a stejnojmenné revue, která vycházela od roku 1982 v nepravidelných periodách. <br/><br />
Vedle beletrie se orientuje na historii a kulturní dějiny s přesahem do ostatních společenskovědních oborů. V hlavní ediční řadě vycházejí díla, jejichž autory nakladatelství považuje za kmenové a zároveň čtenářsky nejúspěšnější. Na českou i světovou historiografii a další společenskovědní obory je zaměřena edice Obzor. Edici Střed je pak orientovaná na současnou moderní beletrii a esejistiku. <br/><br />
Na webových stránkách najdeme rovněž e-knihy, připravované knihy, antikvariát a recenze.<br />
=== Nakladatelství Sagittarius ===<br />
'''Odkaz''': http://www.sagittarius-rs.cz/ <br/><br />
'''Anotace''': Nakladatelství navazuje na vydávání samizdatových sešitů Jungiana v 80. letech zaměřených na dílo C. G. Junga a tematicky příbuzných myslitelů. Hlavní náplní vydavatelské činnosti nakladatelství je edice Astropsychologie, v níž vycházejí knihy současných astrologů, kteří obohacují tradiční astrologii o poznatky hlubinné psychologie, především Jungovy komplexové (archetypové) psychologie. Pozornost je věnována rovněž novým tématům současné astrologie. Mimo edice vyšly v nakladatelství knihy D. Millmana, které se pokoušejí zachytit hlavní milníky na cestě osobního zrání. <br/><br />
Tituly vydané nakladatelstvím Sagittarius jsou vždy k dostání v Knihkupectví Dobry Bednářové v Celetné 32, Praha 1. <br/><br />
=== CERM, akademické nakladatelství ===<br />
'''Odkaz''': http://www.cerm.cz/ <br/><br />
'''Anotace''': Akademické nakladatelství CERM vzniklo v r. 1993. Jeho činnost je zaměřena především na vydávání odborné a studijní literatury ve formě vysokoškolských učebnic, odborných příruček, skript, ale také sborníků sympozií, konferencí a seminářů, v úzké návaznosti na několik fakult vysokých škol v Brně. Nakladatelství také vydává celostátní odborný časopis Soudní inženýrství. <br/><br />
Akademické nakladatelství CERM má Vědeckou redakci od roku 2009. Vědecká redakce je poradním orgánem nakladatelství a garantuje odbornost a kvalitu textů vydávaných jako recenzované monografie. <br/><br />
Významné je vydávání učebních textů pro teoretickou přípravu dopravních pilotů. Neméně důležité jsou také publikace z oblasti psychologie, historie a lékařství. V partnerství s Nadací Universitas realizuje nakladatelství zajímavé projekty vycházející v edicích Osobnosti, Heureka, Scientia a Scintilla. Příležitostně vydává i literaturu faktu, povídky, poezii a knihy v angličtině. <br/><br />
=== Nakladatelství Karolinum ===<br />
'''Odkaz''': http://www.cupress.cuni.cz/ink2_stat/index.jsp <br/><br />
'''Anotace''': Karolinum, nakladatelství Univerzity Karlovy v Praze, bylo založeno v roce 1990. Zaměřuje se na vydávání učebních textů, vědeckých monografií, odborných časopisů a vědeckých sborníků všech oborů univerzity. Hlavní publikační oblasti jsou ekonomie, filosofie, historie, jazykověda, lékařské obory, literární věda, náboženství, pedagogika, politologie, právo, přírodní vědy, psychologie, sociální práce, sociologie, tělovýchova, umění a dětská literatura. Samostatné ediční projekty představují reprezentační publikace vztahující se k historii Univerzity Karlovy, monografie z dějin umění, jazykové učebnice či mezioborová edice Limes, v níž vychází překlady děl s těžištěm v literární vědě a dějinách kultury. Významným projektem je také vydávání české beletrie a její překlady do světových jazyků a vydávání díla Karla Šiktance. <br/><br />
Samozřejmostí je kvalitní typografie a vysoká polygrafická úroveň publikací. Učební texty jsou často vyhledávány studenty dalších českých i slovenských vysokých škol, vědecké publikace oslovují širší čtenářskou obec. Zejména rozsáhlé a odborně vysoce fundované monografie z lékařských oborů a dějin umění nalezly kladnou odezvu nejen v České republice, ale i v zahraničí. <br/><br />
=== Maxdorf ===<br />
'''Odkaz''': http://maxdorf.cz/ <br/><br />
'''Anotace''': Nakladatelství Maxdorf zahájilo činnost roku 1995 a specializuje se na odbornou lékařskou literaturu. Společnost Maxdorf provozuje rovněž design studio a Velký lékařský slovník. <br/><br />
Nejvýznamnější z oborů, kterým se nakladatelství věnuje, jsou alergologie, anatomie, anesteziologie, dermatologie, diabetologie, endokrinologie, gastroenterologie, gynekologie, hematologie, imunologie, kardiologie, mikrobiologie, neurologie, onkologie, ortopedie, patologie, pediatrie, psychiatrie, psychologie, revmatologie, sexuologie, stomatologie, urologie, vnitřní lékařství a všeobecné praktické lékařství. Okrajově se zabývá také knihami pro děti a mládež a pro širokou veřejnost. <br/><br />
Na webových stránkách najdeme mimo jiné i sekci pro autory, knižní novinky a odkazy na videa, křty knih, kongresy a soutěže. <br/><br />
=== Cesta ===<br />
'''Odkaz''': http://cestabrno.cz/ <br/><br />
'''Anotace''': Nakladatelství a knihkupectví Cesta funguje od roku 1990. Vydává knihy v kategoriích krásná literatura, pro děti a mládež, dialog Východu a Západu, duchovní život, modlitby a rozjímání, psychologie, rozhovory, teologie, životopisy a historie. <br/><br />
V e-shopu najdeme také e-knihy, připravované publikace a stránku věnovanou autogramiádám. <br/><br />
=== Doplněk ===<br />
'''Odkaz''': http://www.doplnek.cz/ <br/><br />
'''Anotace''': Brněnské nakladatelství Doplněk založil Jan Šabata ještě jako ředitel nakladatelství Atlantis. Původně totiž mělo jít o „doplněk“ Atlantisu, v němž by vycházela literatura bezprostředně nekorespondující s jeho zaměřením. Samostatně existuje Doplněk od roku 1991, a to jako nakladatelství orientované zejména na vydávání společenskovědní literatury. V prosinci 2011 byla ustavena vědecká rada nakladatelství Doplněk. Jejím posláním je garantovat kvalitu a odbornou úroveň vydávaných publikací. Za dobu své existence vydalo nakladatelství Doplněk již více než 350 knih. <br/><br />
Přirozeným chodem věcí byla do vydavatelské činnosti nakladatelství zařazena i regionální literatura, soustřeďující se především na oblast Brna a okolí. V souvislosti s tím se v produkci nakladatelství nově objevila beletrie, která dala později vzniknout ještě edicím memoárové prózy a překladů soudobé světové prózy. <br/><br />
Na webových stránkách nalezneme také nabídku e-knih, zlevněné knihy, seznam autorů a odkazy na webové stránky společností, se kterými nakladatelství spolupracuje.<br />
=== Triton ===<br />
'''Odkaz''':http://www.tridistri.cz/<br /><br />
'''Anotace''':Nakladatelství Stanislav Juhaňák – Triton vydává knihy od roku 1991. Specializuje se především na lékařské, psychologické, filosofické, historické a pedagogické knihy. Z krásné literatury pak na biografie, sci-fi a fantasy a pohádky.<br />
Každý rok vydá nakladatelství přibližně 120–150 českých i zahraničních titulů, a to i v koedicích s jinými nakladateli (Argo, Labyrint, Epocha, ČBS, Schattauer aj.).<br />
=== Grada ===<br />
'''Odkaz''':http://www.grada.cz/<br /><br />
'''Anotace''':Knihy s logem GRADA vycházejí v České republice již od roku 1991. GRADA si za dobu své existence vybudovala pozici největšího tuzemského nakladatelství odborné literatury co do objemu tržeb, počtu vydávaných nových titulů i šíří oborů své působnosti a to jak v České tak i ve Slovenské republice.<br />
Důležitou součástí nakladatelské strategie je přinášet odborníkům a širší odborné veřejnosti aktuální znalosti a informace ze všech oborů a oblastí jejich činnosti, znalosti v maximální odborné kvalitě, včas, v optimální formě a rychlé dostupnosti.<br />
V její produkci jsou tituly s právní tematikou, knihy ekonomické, tituly z oblasti financí a účetnictví, manažerské tituly, psychologické, zdravotnické, knihy s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví, knihy technické z nejrůznějších oborů a profesí. Tuto pestrou škálu doplňuje i naučně odborná literatura, která nabízí řadu publikací s velkým záběrem pro denní praktický život.<br />
=== Galén ===<br />
'''Odkaz''':http://www.galen.cz/<br /><br />
'''Anotace''':Nakladatelství Galén vzniklo v roce 1993 se záměrem profilovat se jako odborný nakladatelský dům v oblasti medicíny.<br />
Galén vydává publikace, které čtenářům pomáhají se orientovat v oblastech zdraví, životního stylu, výchovy, diet, psychologie.<br />
=== Cambridge Scholars Publishing ===<br />
'''Odkaz''': http://www.cambridgescholars.com/<br /><br />
'''Anotace''':Cambridge Scholars Publishing je nezávislé akademické nakladatelství, založené bývalými lektory a vědci z University of Camridge. Zaměřuje se na celou řadu témat, přesto zde má zvláštní zastoupení především umění, humanitní a sociální vědy.<br />
=== SAGE Publications ===<br />
'''Odkaz''':http://sagepublications.com/<br /><br />
'''Anotace''':Nakladatelství SAGE Publishing bylo založeno roku 1965 v New Yorku. Společnost nyní má více než 1500 zaměstnanců a vydává přibližně 800 publikací ročně. Specializuje se na vědní obory, z nich především na sociální, humanitní vědy dále se pak zabývá medicínou a technickými obory. <br />
=== Vydavatelství Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ===<br />
'''Odkaz''': http://vffup.upol.cz/<br /><br />
'''Anotace''':Vydavatelství Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci vzniklo v roce 2014 jako platforma pro vydávání výsledků vědy a výzkumu na Filozofické fakultě UP<br />
Specializuje se na původní odborné monografie v oborech vyučovaných na FF UP v Olomouci, které vydáváme především v elektronických formátech, ale i tiskem.<br />
=== SPN Pedagogické nakladatelství ===<br />
'''Odkaz''': http://spn.cz/<br /><br />
'''Anotace''':Nakladatelství SPN – pedagogické nakladatelství vzniklo roku 1994 jako akciová společnost. Patří mezi významné nakladatelské a vydavatelské instituce v České republice. Vydává učebnice pro základní školy, pro školy střední i publikace vhodné pro nejširší veřejnost.<br />
=== Guilford Press ===<br />
'''Odkaz''': http://www.guilford.com/<br /><br />
'''Anotace''':Nakladatelství vzniklo roku 1973 Seymourem Weingartenem a Bobem Matloffem. Guliford vydává jak knihy, tak i časopisy, software a DVD. K dnešnímu roku, nakladatelství vydalo více než 1350 titulů a ročně vydává okolo devadesáti knih. Tématy, kterými se zabývá jsou především mentální zdraví, psychologie, pedagogika a zeměpis. <br />
=== Prentice Hall ===<br />
'''Odkaz''': http://prenticehall.com/<br /><br />
'''Anotace''':Prentice Hall je jedno z majoritních nakladatelství zabývajících se edukační literaturou jak pro střední tak i vysoké školy. Nakladatelství je vlastněno společností Pearson PLC, která byla založena v Londýně už roku 1844. Samo nakladatelství pak vzniklo o 69 let později, roku 1913. Mezi jeho publikacemi můžeme nalézt knihy ze všech různých oborů. <br />
=== Munipress ===<br />
'''Odkaz''':http://www.press.muni.cz/<br /><br />
'''Anotace''':Univerzitní nakladatelství Masarykovy univerzity vydávající pod značkou Munipress. Vydává publikace jak univerzitním autorům, tak i produkuje tituly od tuzemských i zahraničních autorů, kteří na univerzitě nepůsobí. Zaměřuje se na odbornou literaturu, a to vědeckou i populárně naučnou.</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologie_-_kni%C5%BEn%C3%AD_trh&diff=40225Psychologie - knižní trh2016-12-14T21:19:41Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>=== Barrister & Principal, vydavatelství společenskovědní literatury ===<br />
'''Odkaz''': http://www.barrister.cz/ <br/><br />
'''Anotace''': Nakladatelství Barrister & Principal bylo založeno v roce 1994 a vydává původní i překladovou prózu, dále knihy z dějin a teorie umění, z českých a světových dějin, náboženství a teologie, psychologie, sociologie, politologie a politiky, médií, filozofie, ekonomiky, literární vědy, dále jazykové příručky, obrazové publikace a průvodce se zaměřením na výtvarné umění a architekturu, v menší míře také poezii a dětskou literaturu. <br/><br />
Ve své vydavatelské činnosti spolupracuje s řadou univerzit a vysokých škol a dalšími vědeckými a kulturními institucemi a realizuje řadu projektů se zaměřením na středoevropskou historii a politiku. Dlouhodobě se věnuje tématu holocaustu. Ředitelem a statutárním zástupcem nakladatelství je Ivo Lukáš. <br/><br />
V e-shopu nalezneme seznam autorů, bestsellery i recenze. Můžeme si také nechat zasílat novinky e-mailem. <br/><br />
=== Nakladatelství Academia ===<br />
'''Odkaz''': http://www.academia.cz/ <br/><br />
'''Anotace''': Nakladatelství vzniklo v roce 1953 původně jako nakladatelství Československé Akademie věd. Název Academia nese od roku 1966. <br/><br />
Academia vydává původní vědecké monografie a práce českých vědců, díla klasiků vědy, překlady zahraničních autorů, populárně naučnou literaturu, literaturu faktu, encyklopedie, slovníky, jazykové učebnice, příručky a vysokoškolské učebnice, ale také kvalitní českou i překladovou beletrii. V nakladatelství dále vychází populárně naučný časopis Živa. Všechny publikace jsou proslulé profesionálním zpracováním – pečlivou redakční přípravou a kvalitní grafickou a tiskovou podobou. Splňují tak požadavky všech náročných zákazníků. <br/><br />
=== Portál ===<br />
'''Odkaz''': http://www.portal.cz/ <br/><br />
'''Anotace''': Portál je jedno z dvaceti největších českých nakladatelství a bylo založeno v roce 1990. Publikuje přes 90 nových titulů a kolem 150 reprintů ročně v oblasti psychologie, psychoterapie, pedagogiky, rodičovství, sociální práce, spirituality a dětské literatury. Kromě knih vydává také časopisy, a to Psychologie dnes, Děti a my, Rodina a škola a Informatorium. Pořádá také semináře pro pedagogy a psychologické kurzy. <br/><br />
Kromě katalogu knih členěného podle oborů najdeme v e-shopu také e-knihy, audioknihy, akční nabídku, top 10 nejprodávanějších knih a rozšířené vyhledávání. Uživatelům nabízí také věrnostní program. <br/><br />
=== Prostor ===<br />
'''Odkaz''': http://www.eprostor.com/ <br/><br />
'''Anotace''': Nakladatelství PROSTOR vzniklo v prosinci roku 1989 jako přímý pokračovatel samizdatové edice Prostor a stejnojmenné revue, která vycházela od roku 1982 v nepravidelných periodách. <br/><br />
Vedle beletrie se orientuje na historii a kulturní dějiny s přesahem do ostatních společenskovědních oborů. V hlavní ediční řadě vycházejí díla, jejichž autory nakladatelství považuje za kmenové a zároveň čtenářsky nejúspěšnější. Na českou i světovou historiografii a další společenskovědní obory je zaměřena edice Obzor. Edici Střed je pak orientovaná na současnou moderní beletrii a esejistiku. <br/><br />
Na webových stránkách najdeme rovněž e-knihy, připravované knihy, antikvariát a recenze.<br />
=== Nakladatelství Sagittarius ===<br />
'''Odkaz''': http://www.sagittarius-rs.cz/ <br/><br />
'''Anotace''': Nakladatelství navazuje na vydávání samizdatových sešitů Jungiana v 80. letech zaměřených na dílo C. G. Junga a tematicky příbuzných myslitelů. Hlavní náplní vydavatelské činnosti nakladatelství je edice Astropsychologie, v níž vycházejí knihy současných astrologů, kteří obohacují tradiční astrologii o poznatky hlubinné psychologie, především Jungovy komplexové (archetypové) psychologie. Pozornost je věnována rovněž novým tématům současné astrologie. Mimo edice vyšly v nakladatelství knihy D. Millmana, které se pokoušejí zachytit hlavní milníky na cestě osobního zrání. <br/><br />
Tituly vydané nakladatelstvím Sagittarius jsou vždy k dostání v Knihkupectví Dobry Bednářové v Celetné 32, Praha 1. <br/><br />
=== CERM, akademické nakladatelství ===<br />
'''Odkaz''': http://www.cerm.cz/ <br/><br />
'''Anotace''': Akademické nakladatelství CERM vzniklo v r. 1993. Jeho činnost je zaměřena především na vydávání odborné a studijní literatury ve formě vysokoškolských učebnic, odborných příruček, skript, ale také sborníků sympozií, konferencí a seminářů, v úzké návaznosti na několik fakult vysokých škol v Brně. Nakladatelství také vydává celostátní odborný časopis Soudní inženýrství. <br/><br />
Akademické nakladatelství CERM má Vědeckou redakci od roku 2009. Vědecká redakce je poradním orgánem nakladatelství a garantuje odbornost a kvalitu textů vydávaných jako recenzované monografie. <br/><br />
Významné je vydávání učebních textů pro teoretickou přípravu dopravních pilotů. Neméně důležité jsou také publikace z oblasti psychologie, historie a lékařství. V partnerství s Nadací Universitas realizuje nakladatelství zajímavé projekty vycházející v edicích Osobnosti, Heureka, Scientia a Scintilla. Příležitostně vydává i literaturu faktu, povídky, poezii a knihy v angličtině. <br/><br />
=== Nakladatelství Karolinum ===<br />
'''Odkaz''': http://www.cupress.cuni.cz/ink2_stat/index.jsp <br/><br />
'''Anotace''': Karolinum, nakladatelství Univerzity Karlovy v Praze, bylo založeno v roce 1990. Zaměřuje se na vydávání učebních textů, vědeckých monografií, odborných časopisů a vědeckých sborníků všech oborů univerzity. Hlavní publikační oblasti jsou ekonomie, filosofie, historie, jazykověda, lékařské obory, literární věda, náboženství, pedagogika, politologie, právo, přírodní vědy, psychologie, sociální práce, sociologie, tělovýchova, umění a dětská literatura. Samostatné ediční projekty představují reprezentační publikace vztahující se k historii Univerzity Karlovy, monografie z dějin umění, jazykové učebnice či mezioborová edice Limes, v níž vychází překlady děl s těžištěm v literární vědě a dějinách kultury. Významným projektem je také vydávání české beletrie a její překlady do světových jazyků a vydávání díla Karla Šiktance. <br/><br />
Samozřejmostí je kvalitní typografie a vysoká polygrafická úroveň publikací. Učební texty jsou často vyhledávány studenty dalších českých i slovenských vysokých škol, vědecké publikace oslovují širší čtenářskou obec. Zejména rozsáhlé a odborně vysoce fundované monografie z lékařských oborů a dějin umění nalezly kladnou odezvu nejen v České republice, ale i v zahraničí. <br/><br />
=== Maxdorf ===<br />
'''Odkaz''': http://maxdorf.cz/ <br/><br />
'''Anotace''': Nakladatelství Maxdorf zahájilo činnost roku 1995 a specializuje se na odbornou lékařskou literaturu. Společnost Maxdorf provozuje rovněž design studio a Velký lékařský slovník. <br/><br />
Nejvýznamnější z oborů, kterým se nakladatelství věnuje, jsou alergologie, anatomie, anesteziologie, dermatologie, diabetologie, endokrinologie, gastroenterologie, gynekologie, hematologie, imunologie, kardiologie, mikrobiologie, neurologie, onkologie, ortopedie, patologie, pediatrie, psychiatrie, psychologie, revmatologie, sexuologie, stomatologie, urologie, vnitřní lékařství a všeobecné praktické lékařství. Okrajově se zabývá také knihami pro děti a mládež a pro širokou veřejnost. <br/><br />
Na webových stránkách najdeme mimo jiné i sekci pro autory, knižní novinky a odkazy na videa, křty knih, kongresy a soutěže. <br/><br />
=== Cesta ===<br />
'''Odkaz''': http://cestabrno.cz/ <br/><br />
'''Anotace''': Nakladatelství a knihkupectví Cesta funguje od roku 1990. Vydává knihy v kategoriích krásná literatura, pro děti a mládež, dialog Východu a Západu, duchovní život, modlitby a rozjímání, psychologie, rozhovory, teologie, životopisy a historie. <br/><br />
V e-shopu najdeme také e-knihy, připravované publikace a stránku věnovanou autogramiádám. <br/><br />
=== Doplněk ===<br />
'''Odkaz''': http://www.doplnek.cz/ <br/><br />
'''Anotace''': Brněnské nakladatelství Doplněk založil Jan Šabata ještě jako ředitel nakladatelství Atlantis. Původně totiž mělo jít o „doplněk“ Atlantisu, v němž by vycházela literatura bezprostředně nekorespondující s jeho zaměřením. Samostatně existuje Doplněk od roku 1991, a to jako nakladatelství orientované zejména na vydávání společenskovědní literatury. V prosinci 2011 byla ustavena vědecká rada nakladatelství Doplněk. Jejím posláním je garantovat kvalitu a odbornou úroveň vydávaných publikací. Za dobu své existence vydalo nakladatelství Doplněk již více než 350 knih. <br/><br />
Přirozeným chodem věcí byla do vydavatelské činnosti nakladatelství zařazena i regionální literatura, soustřeďující se především na oblast Brna a okolí. V souvislosti s tím se v produkci nakladatelství nově objevila beletrie, která dala později vzniknout ještě edicím memoárové prózy a překladů soudobé světové prózy. <br/><br />
Na webových stránkách nalezneme také nabídku e-knih, zlevněné knihy, seznam autorů a odkazy na webové stránky společností, se kterými nakladatelství spolupracuje.<br />
=== Triton ===<br />
'''Odkaz''':http://www.tridistri.cz/<br /><br />
'''Anotace''':Nakladatelství Stanislav Juhaňák – Triton vydává knihy od roku 1991. Specializuje se především na lékařské, psychologické, filosofické, historické a pedagogické knihy. Z krásné literatury pak na biografie, sci-fi a fantasy a pohádky.<br />
Každý rok vydá nakladatelství přibližně 120–150 českých i zahraničních titulů, a to i v koedicích s jinými nakladateli (Argo, Labyrint, Epocha, ČBS, Schattauer aj.).<br />
=== Grada ===<br />
'''Odkaz''':http://www.grada.cz/<br />
'''Anotace''':Knihy s logem GRADA vycházejí v České republice již od roku 1991. GRADA si za dobu své existence vybudovala pozici největšího tuzemského nakladatelství odborné literatury co do objemu tržeb, počtu vydávaných nových titulů i šíří oborů své působnosti a to jak v České tak i ve Slovenské republice.<br />
Důležitou součástí nakladatelské strategie je přinášet odborníkům a širší odborné veřejnosti aktuální znalosti a informace ze všech oborů a oblastí jejich činnosti, znalosti v maximální odborné kvalitě, včas, v optimální formě a rychlé dostupnosti.<br />
V její produkci jsou tituly s právní tematikou, knihy ekonomické, tituly z oblasti financí a účetnictví, manažerské tituly, psychologické, zdravotnické, knihy s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví, knihy technické z nejrůznějších oborů a profesí. Tuto pestrou škálu doplňuje i naučně odborná literatura, která nabízí řadu publikací s velkým záběrem pro denní praktický život.<br />
=== Galén ===<br />
'''Odkaz''':http://www.galen.cz/<br />
'''Anotace''':Nakladatelství Galén vzniklo v roce 1993 se záměrem profilovat se jako odborný nakladatelský dům v oblasti medicíny.<br />
Galén vydává publikace, které čtenářům pomáhají se orientovat v oblastech zdraví, životního stylu, výchovy, diet, psychologie.<br />
=== Cambridge Scholars Publishing ===<br />
'''Odkaz''': http://www.cambridgescholars.com/<br />
'''Anotace''':Cambridge Scholars Publishing je nezávislé akademické nakladatelství, založené bývalými lektory a vědci z University of Camridge. Zaměřuje se na celou řadu témat, přesto zde má zvláštní zastoupení především umění, humanitní a sociální vědy.<br />
=== SAGE Publications ===<br />
'''Odkaz''':Nakladatelství SAGE Publishing bylo založeno roku 1965 v New Yorku. Společnost nyní má více než 1500 zaměstnanců a vydává přibližně 800 publikací ročně. Specializuje se na vědní obory, z nich především na sociální, humanitní vědy dále se pak zabývá medicínou a technickými obory. <br />
=== Vydavatelství Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ===<br />
'''Odkaz''': http://vffup.upol.cz/<br />
'''Anotace''':Vydavatelství Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci vzniklo v roce 2014 jako platforma pro vydávání výsledků vědy a výzkumu na Filozofické fakultě UP<br />
Specializuje se na původní odborné monografie v oborech vyučovaných na FF UP v Olomouci, které vydáváme především v elektronických formátech, ale i tiskem.<br />
=== SPN Pedagogické nakladatelství ===<br />
'''Odkaz''': http://spn.cz/<br />
'''Anotace''':Nakladatelství SPN – pedagogické nakladatelství vzniklo roku 1994 jako akciová společnost. Patří mezi významné nakladatelské a vydavatelské instituce v České republice. Vydává učebnice pro základní školy, pro školy střední i publikace vhodné pro nejširší veřejnost.<br />
=== Guilford Press ===<br />
'''Odkaz''': http://www.guilford.com/<br />
'''Anotace''':Nakladatelství vzniklo roku 1973 Seymourem Weingartenem a Bobem Matloffem. Guliford vydává jak knihy, tak i časopisy, software a DVD. K dnešnímu roku, nakladatelství vydalo více než 1350 titulů a ročně vydává okolo devadesáti knih. Tématy, kterými se zabývá jsou především mentální zdraví, psychologie, pedagogika a zeměpis. <br />
=== Prentice Hall ===<br />
'''Odkaz''': http://prenticehall.com/<br />
'''Anotace''':Prentice Hall je jedno z majoritních nakladatelství zabývajících se edukační literaturou jak pro střední tak i vysoké školy. Nakladatelství je vlastněno společností Pearson PLC, která byla založena v Londýně už roku 1844. Samo nakladatelství pak vzniklo o 69 let později, roku 1913. Mezi jeho publikacemi můžeme nalézt knihy ze všech různých oborů. <br />
=== Munipress ===<br />
'''Odkaz''':http://www.press.muni.cz/<br />
'''Anotace''':Univerzitní nakladatelství Masarykovy univerzity vydávající pod značkou Munipress. Vydává publikace jak univerzitním autorům, tak i produkuje tituly od tuzemských i zahraničních autorů, kteří na univerzitě nepůsobí. Zaměřuje se na odbornou literaturu, a to vědeckou i populárně naučnou.</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pojednejte_o_v%C3%BDvoji_katalogiza%C4%8Dn%C3%ADch_pravidel_v_%C4%8Cesk%C3%A9_republice&diff=40031Pojednejte o vývoji katalogizačních pravidel v České republice2016-12-09T18:53:57Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>Od vytvoření samostatného státu v roce 1918 bylo v České republice vydáno a jmenné zpracování více či méně ovlivnilo '''sedm instrukcí''', které se od sebe výrazně liší, tak, jak se od sebe liší celosvětově známé instrukce, z nichž české instrukce vycházely. <br /><br />
<br /><br />
'''Českou katalogizační praxi''' v průběhu 20. století významně '''ovlivnily:''' <br />
* Pruské instrukce<br />
* Sovětské instrukce<br />
* Anglo-americká pravidla<br />
<br />
== Katalogizační pravidla do roku 1950 ==<br />
<br />
=== Pravidla katalogu základního ===<br />
* Oficiální instrukcí v období celé předmnichovské republiky a dále až do roku 1950 byla '''Pravidla katalogu základního''' (lístkového abecedního seznamu jmenného) s dodatkem o popisu spisů drobných vydaná v roce '''1925'''.<br />
* Pravidla vypracoval ředitel Veřejné a univerzitní knihovny v Praze (dnešní Národní knihovny ČR) '''Jaromír Borecký'''.<br />
* '''Pravidla vznikala v době silného německého vlivu na české knihovnictví''' a je logické, že jsou silně závislá na pruské katalogizační instrukci z roku 1899.<br />
* Borecký ve svých pravidlech nabádá k dodržování jednoty a zásad vnější formy, zejména odmítá zaměňování jmenného a věcného principu (právě nedodržování jednoty popisu vytýká Z. V. Tobolkovi)<br />
* Jsou poměrně rozsáhlá: pravidla zabírají 93 stran, 100 paragrafů<br />
<br />
=== Pravidla, jimiž se řídí budování abecedního seznamu jmenného ===<br />
* Vyšla v roce '''1921''' <br />
* Autorem pravidel byl '''Zdeněk V. Tobolka''', tehdejší ředitel knihovny Národního shromáždění (dnešní Parlamentní knihovny) a pravidla vycházela především z potřeb této instituce. <br />
* Počítalo se však i s jejich uplatněním ve všech administrativních knihovnách, které měly společně vytvářet souborný katalog.<br />
* Díky své jednoduchosti '''našla pravidla širší uplatnění v řadě veřejných knihoven'''.<br />
* Jsou poměrně rozsáhlá: rozdělena do 76 paragrafů a jsou doplněna o zvláštní kapitolu „'''Popis map'''“<br />
<br />
== Situace po roce 1948 ==<br />
<br />
=== Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu ===<br />
* Po roce 1948 vznikla potřeba vydání nových pravidel.<br />
* Důvody byly věcné (existující instrukce již byly zastaralé), ale také ideologické - '''knihovník se stává aktivním politicko-výchovným pracovníkem a propagátorem hodnotné literatury''' uložené v knihovně, podle sovětského vzoru byla pravidla třeba zrevidovat.<br />
* V této atmosféře vycházejí v roce 1950 '''Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu'''.<br />
* Instrukce se snažila odpoutat od vlivu pruské instrukce a autoři hledali inspiraci mimo sféru jejího vlivu. Sovětská pravidla nebyla v době přípravy Prozatímních pravidel dokončena, další alternativou (která zpočátku ovlivnila i sovětská pravidla) byla pravidla anglo-americká.<br />
* Prozatímní instrukce měla pouze dočasný charakter a byla velmi stručná, velkým knihovnám nevyhovovala a kromě hudebnin nepostihovala speciální dokumenty.<br />
* Bylo to kolektivní dílo (předešlé pravidla vytvořili jednotlivci)<br />
<br />
== Rok 1952 a 1959 ==<br />
<br />
=== Jednotný katalogisační předpis pro literární službu ===<br />
* Absence návodu pro zpracování speciálních dokumentů (viz Prozatimní pravidla abecedního jmenného seznamu) a počátek rozdělení knihovnictví a dokumentace vedly v roce '''1952''' ke vzniku další instrukce s názvem Jednotný katalogisační předpis pro literární službu<br />
* Určené pro odborné (speciální) knihovny a dokumentační pracoviště.<br />
<br />
=== Pravidla jmenného katalogu ===<br />
* Českou katalogizační praxi významně ovlivnila na několik desetiletí Pravidla jmenného katalogu, která vznikla v roce '''1959''' dopracováním Prozatímních pravidel <br />
* Byla určena velkým a středním knihovnám všech typů. <br />
* Vedoucím autorského kolektivu byl '''Miroslav Nádvorník'''. <br />
* Pravidla byla věnována kromě popisu knih i popisu speciálních dokumentů. <br />
* V rámci celkového politického kontextu není překvapením výraznější '''orientace na sovětská pravidla''', nicméně tým odborníků, který se na tvorbě pravidel podílel, sledoval i ostatní nové trendy v katalogizaci, takže pravidla se v hlavních rysech a zásadách shodovala s výsledky pařížské mezinárodní konference o katalogizaci.<br />
* V roce '''1960''' vyšlo zkrácené vydání pravidel pod názvem '''Pravidla jmenného katalogu pro střední a menší knihovny'''.<br />
<br />
== Do 80. let ==<br />
* 1972 '''Pravidla jmenného záznamu speciálních dokumentů a analytického popisu'''.<br />
<br />
=== ČSN 01 0195 Bibliografický (dokumentační) a katalogizační záznam ===<br />
* V 60. letech byly zahájeny práce na vytvoření jednotné československé '''státní normy'''. Zahrnovala všechny druhy dokumentů a jejich popis na úrovni monografické, seriálové i analytické.<br />
* '''Norma byla schválena v roce 1964''' (s účinností od roku 1965).<br />
* Norma měla být závazná a měla tak sjednotit českou katalogizační praxi, která se většinou opírala o Nádvorníkova Pravidla jmenného katalogu. (Pravidla závazná nebyla, proto v jednotlivých knihovnách vznikaly při jejich aplikaci četné rozdíly).<br />
* Pravidla jmenného katalogu a ČSN 01 0195 platily beze změn po několik desetiletí.<br />
<br />
=== ČSN 01 0188 Tvorba předmětových hesel ===<br />
Norma byla schválena v roce 1982 s úèinností od roku 1983 a v řadě českých knihoven se používá (s většími či<br />
menšími modifikacemi) dodnes. <br />
<br />
* Čeští knihovníci měli minimální možnost cestovat a seznámit se s automatizací a výměnou záznamů v zahraničí, neexistovala možnost pravidelně pracovat se zahraničními bázemi dat na magnetických páskách a postupně na CD-ROM.<br />
<br />
* Bolestná chvíle pro katalogizátory, kdy vidí katalogizační lístek „rozbitý“ do polí a podpolí určitého formátu, jehož strukturu se musí naučit společně s komplikovanými pravidly a obsluhou systému, která je popisována v USA v 60. a v Západní Evropě v 70. letech, nastává u nás relativně pozdě - ve druhé polovině 80. let, po nástupu automatizace, s níž souvisí první etapa transformace českých katalogizačních pravidel.<br />
* Až do této doby zůstala u nás bez odezvy také doporučení ISBD. Výjimkou byla česká národní bibliografie (knihy), kde byla doporučení ISBD experimentálně použita v roce 1982, provozně pak od roku 1983.<br />
<br />
== Transformace - I. etapa (80. léta-1993, počátky automatizace) ==<br />
<br />
=== Automatizovaný systém české národní knižní bibliografie (ASNB-K) ===<br />
* Cílem projektu ASNB-K nebyla tvorba databáze s možností vyhledávání, ale '''tisk sešitů národní bibliografie''' (Údaje byly ukládány v textovém editoru do pracovních listů nikoliv do databáze). Údaje v pracovních listech byly natolik dobře strukturovány, že po několika letech mohly být bez větších problémů zkonvertovány do databázové podoby.<br />
* V projektu ASNB-K bylo poprvé použito standardu ISBD.<br />
* Pracovníci českých knihoven pokládali interpunkci, která se začala objevovat v sešitech národní bibliografie od roku 1983, spíše za kuriozitu, než standard hodný následování.<br />
<br />
=== Automatizovaný systém zpracování fondů (ASZF) ===<br />
* zpracování anglické literatury<br />
* Projekt '''ASZF''' - realizovaný v NK v roce '''1987''' je prvním projektem, kde byla doporučení ISBD cíleně a důsledně promítnuta do databázové struktury.<br />
* Pozornost věnována formátu výstupního zobrazení ale i vstupního uložení dat<br />
<br />
* V rámci projektu vznik Obecné datové struktury (1988) => nejdříve na ni byli knihovníci naštvaní, a pak ale pochopili že to musí být..<br />
<br />
* Na Obecnou datovou strukturu navazuje v roce 1989 '''Výměnný formát''' pro bibliografický (dokumentační) a katalogizační záznam, který je jádrem systému MAKS ('''Modulární automatizovaný knihovnický systém'''). MAKS se stal základem pro automatizaci několika stovek českých knihoven.<br />
* Při tvorbě Výměnného formátu vycházeli autoři z formátu UNIMARC. Byla nastolena otázka: UNIMARC či národní formát? Plné využití formátu UNIMARC nebylo možné, protože stávající systém zpočátku umožňoval využití maximálně 99 polí, neumožňoval použití opakovatelných podpolí v rámci polí a indikátorů.<br />
* Prostřednictvím systému MAKS se podařilo doporučení ISBD prosadit poněkud kuriózním způsobem do praxe českých knihoven podstatně dříve, než vyšel v roce 1993 první oficiální překlad.<br />
<br />
* '''Při přípravě systému MAKS se jasně projevila zastaralost pravidel i normy z šedesátých let a byl nastolen problém nových pravidel'''. Otevřená zůstávala zejména otázka záhlaví, kterou se doporučení ISBD nezabývají.<br />
* Z „velkých“ instrukcí se jevila jako nejpřijatelnější v této době Anglo-americká pravidla, k jejich přijetí jsme však potřebovali teprve dozrát.<br />
* '''Rychlé řešení slibovala revize normy ČSN 01 0195'''. Práce na revizi probíhaly průběžně již řadu let a podíleli se na ní pracovníci českých i slovenských knihoven.<br />
* Na konci 80. let byly práce na revizi normy ukončeny a v roce 1990 byla schválena s účinností od roku 1992. '''Revidovaná norma vyšla pod změněným názvem Bibliografický záznam'''.<br />
* Vzhledem ke svému rozsahu však nemohla nahradit pravidla<br />
<br />
=== Pravidla jmenného popisu ===<br />
* Nová pravidla vypracována v průběhu roku 1992<br />
* diskutováno převzetí AACR2R - zamítnuto<br />
* pravidla vycházela z AACR2R, respektovala ISBD, integrovala vše moderní a pozitivní z dalších katalogizačncíh pravidel <br />
* kolektiv veden doc. Hanou Vodičkovou<br />
* měla být vydána r. 1993; patrná autorské fixace na tištěný výstup, malá zkušenost s automatizací, apod. => '''nikdy nebyla vydána'''<br />
* měla nahradit Pravidla jmenného katalogu z roku 1959<br />
* Zahraniční cesty pracovníků NK taky ukázaly, že malá země v nesvětovém jazyce nemá šanci přebít katalogizační instrukce podle nichž již byly vytvořeny desítky milionů záznamů => chce-li spolupracovat se zahraničí měli bychom převzít již rozšířenou instrukci<br />
<br />
<br />
<br />
== Transformace - II. etapa (1994- ) ==<br />
<br />
* Závěry diskusí - je nutné se orientovat na mezinárodní výměnu záznamů => pozastavení prací na vlastních pravidlech, '''nutnost přeložit AACR2R'''.<br />
* potřeba se věnovat dlouho zanedbávaných souborům autorit<br />
* mezinárodní výměna záznamu – přebíraní a předávání záznamu z OCLC<br />
* vznikla '''pracovní skupina CASLIN''' => '''bude se používat UNIMARC a AACR2R''' <br />
* Český překlad AACR2R vydaný v roce '''1994'''.<br />
* Slovenský překlad formátu UNIMARC (slovenský překlad vydání z roku 1987 vyšel v roce 1994), český překlad vydání z roku 1987 nebyl s ohledem na avizované nové vydání dokončen, český překlad verze z roku 1994 vyšel až v roce 1996<br />
* Český překlad ISBD (G, M, S), ostatní překlady vznikaly postupně.<br />
* Postupně byl přeložen a vydán též UNIMARC/Autority26) a Příručka k AACR2R.<br />
* V roce 2004 přechod na formát MARC 21.<br />
* V roce 2015 přechod z AACR2R na pravidla RDA<br />
<br />
== Resource Description and Access ==<br />
* Vydána v červnu 2010.<br />
* Nová pravidla byla testována od roku 2011, počínaje rokem 2013 je zavedly knihovny v USA, Kanadě, Velké Británii, Austrálii a Německu. V České republice, kde se implementací RDA zabývá Národní knihovna České republiky, byl přechod na RDA '''zahájen 1. května 2015'''.<br />
* Rozdíl mezi RDA a AACR je strukturální. Pravidla RDA se totiž zakládají na tzv. "Funkčních požadavcích na bibliografické záznamy", resp. Functional Requirements for Bibliographic Records (FRBR).<br />
* Katalogizační pravidla RDA vznikla na základě konference International Conference on the Principles & Future Development of AACR v Torontu v roce 1997, jejímž cílem bylo vytvořit jednotná pravidla uzpůsobená pro použití i mimo angloamerický kulturní okruh a usnadnit tak mezinárodní výměnu bibliografických údajů a dat.<br />
<br />
==Zdroje==<br />
===Reference===<br />
<references /><br />
<br />
===Související články===<br />
<br />
===Klíčová slova===<br />
<br />
[[Kategorie:Státnicové otázky UISK]]</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pojednejte_o_v%C3%BDvoji_katalogiza%C4%8Dn%C3%ADch_pravidel_v_%C4%8Cesk%C3%A9_republice&diff=40030Pojednejte o vývoji katalogizačních pravidel v České republice2016-12-09T18:48:24Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>Od vytvoření samostatného státu v roce 1918 bylo v České republice vydáno a jmenné zpracování více či méně ovlivnilo '''sedm instrukcí''', které se od sebe výrazně liší, tak, jak se od sebe liší celosvětově známé instrukce, z nichž české instrukce vycházely. <br /><br />
<br /><br />
'''Českou katalogizační praxi''' v průběhu 20. století významně '''ovlivnily:''' <br />
* Pruské instrukce<br />
* Sovětské instrukce<br />
* Anglo-americká pravidla<br />
<br />
== Katalogizační pravidla do roku 1950 ==<br />
<br />
=== Pravidla katalogu základního ===<br />
* Oficiální instrukcí v období celé předmnichovské republiky a dále až do roku 1950 byla '''Pravidla katalogu základního''' (lístkového abecedního seznamu jmenného) s dodatkem o popisu spisů drobných vydaná v roce '''1925'''.<br />
* Pravidla vypracoval ředitel Veřejné a univerzitní knihovny v Praze (dnešní Národní knihovny ČR) '''Jaromír Borecký'''.<br />
* '''Pravidla vznikala v době silného německého vlivu na české knihovnictví''' a je logické, že jsou silně závislá na pruské katalogizační instrukci z roku 1899.<br />
* Borecký ve svých pravidlech nabádá k dodržování jednoty a zásad vnější formy, zejména odmítá zaměňování jmenného a věcného principu (právě nedodržování jednoty popisu vytýká Z. V. Tobolkovi)<br />
* Jsou poměrně rozsáhlá: pravidla zabírají 93 stran, 100 paragrafů<br />
<br />
=== Pravidla, jimiž se řídí budování abecedního seznamu jmenného ===<br />
* Vyšla v roce '''1921''' <br />
* Autorem pravidel byl '''Zdeněk V. Tobolka''', tehdejší ředitel knihovny Národního shromáždění (dnešní Parlamentní knihovny) a pravidla vycházela především z potřeb této instituce. <br />
* Počítalo se však i s jejich uplatněním ve všech administrativních knihovnách, které měly společně vytvářet souborný katalog.<br />
* Díky své jednoduchosti '''našla pravidla širší uplatnění v řadě veřejných knihoven'''.<br />
* Jsou poměrně rozsáhlá: rozdělena do 76 paragrafů a jsou doplněna o zvláštní kapitolu „'''Popis map'''“<br />
<br />
== Situace po roce 1948 ==<br />
* Po roce 1948 vznikla potřeba vydání nových pravidel.<br />
* Důvody byly věcné (existující instrukce již byly zastaralé), ale také ideologické - '''knihovník se stává aktivním politicko-výchovným pracovníkem a propagátorem hodnotné literatury''' uložené v knihovně, podle sovětského vzoru byla pravidla třeba zrevidovat.<br />
* V této atmosféře vycházejí v roce 1950 '''Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu'''.<br />
* Instrukce se snažila odpoutat od vlivu pruské instrukce a autoři hledali inspiraci mimo sféru jejího vlivu. Sovětská pravidla nebyla v době přípravy Prozatímních pravidel dokončena, další alternativou (která zpočátku ovlivnila i sovětská pravidla) byla pravidla anglo-americká.<br />
* Prozatímní instrukce měla pouze dočasný charakter a byla velmi stručná, velkým knihovnám nevyhovovala a kromě hudebnin nepostihovala speciální dokumenty.<br />
* Bylo to kolektivní dílo (předešlé pravidla vytvořili jednotlivci)<br />
<br />
== Rok 1952 a 1959 ==<br />
<br />
=== Jednotný katalogisační předpis pro literární službu ===<br />
* Absence návodu pro zpracování speciálních dokumentů (viz Prozatimní pravidla abecedního jmenného seznamu) a počátek rozdělení knihovnictví a dokumentace vedly v roce '''1952''' ke vzniku další instrukce s názvem Jednotný katalogisační předpis pro literární službu<br />
* Určené pro odborné (speciální) knihovny a dokumentační pracoviště.<br />
<br />
=== Pravidla jmenného katalogu ===<br />
* Českou katalogizační praxi významně ovlivnila na několik desetiletí Pravidla jmenného katalogu, která vznikla v roce '''1959''' dopracováním Prozatímních pravidel <br />
* Byla určena velkým a středním knihovnám všech typů. <br />
* Vedoucím autorského kolektivu byl '''Miroslav Nádvorník'''. <br />
* Pravidla byla věnována kromě popisu knih i popisu speciálních dokumentů. <br />
* V rámci celkového politického kontextu není překvapením výraznější '''orientace na sovětská pravidla''', nicméně tým odborníků, který se na tvorbě pravidel podílel, sledoval i ostatní nové trendy v katalogizaci, takže pravidla se v hlavních rysech a zásadách shodovala s výsledky pařížské mezinárodní konference o katalogizaci.<br />
* V roce '''1960''' vyšlo zkrácené vydání pravidel pod názvem '''Pravidla jmenného katalogu pro střední a menší knihovny'''.<br />
<br />
== Do 80. let ==<br />
* 1972 '''Pravidla jmenného záznamu speciálních dokumentů a analytického popisu'''.<br />
<br />
=== ČSN 01 0195 Bibliografický (dokumentační) a katalogizační záznam ===<br />
* V 60. letech byly zahájeny práce na vytvoření jednotné československé '''státní normy'''. Zahrnovala všechny druhy dokumentů a jejich popis na úrovni monografické, seriálové i analytické.<br />
* '''Norma byla schválena v roce 1964''' (s účinností od roku 1965).<br />
* Norma měla být závazná a měla tak sjednotit českou katalogizační praxi, která se většinou opírala o Nádvorníkova Pravidla jmenného katalogu. (Pravidla závazná nebyla, proto v jednotlivých knihovnách vznikaly při jejich aplikaci četné rozdíly).<br />
* Pravidla jmenného katalogu a ČSN 01 0195 platily beze změn po několik desetiletí.<br />
<br />
=== ČSN 01 0188 Tvorba předmětových hesel ===<br />
Norma byla schválena v roce 1982 s úèinností od roku 1983 a v řadě českých knihoven se používá (s většími či<br />
menšími modifikacemi) dodnes. <br />
<br />
* Čeští knihovníci měli minimální možnost cestovat a seznámit se s automatizací a výměnou záznamů v zahraničí, neexistovala možnost pravidelně pracovat se zahraničními bázemi dat na magnetických páskách a postupně na CD-ROM.<br />
<br />
* Bolestná chvíle pro katalogizátory, kdy vidí katalogizační lístek „rozbitý“ do polí a podpolí určitého formátu, jehož strukturu se musí naučit společně s komplikovanými pravidly a obsluhou systému, která je popisována v USA v 60. a v Západní Evropě v 70. letech, nastává u nás relativně pozdě - ve druhé polovině 80. let, po nástupu automatizace, s níž souvisí první etapa transformace českých katalogizačních pravidel.<br />
* Až do této doby zůstala u nás bez odezvy také doporučení ISBD. Výjimkou byla česká národní bibliografie (knihy), kde byla doporučení ISBD experimentálně použita v roce 1982, provozně pak od roku 1983.<br />
<br />
== Transformace - I. etapa (80. léta-1993, počátky automatizace) ==<br />
<br />
=== Automatizovaný systém české národní knižní bibliografie (ASNB-K) ===<br />
* Cílem projektu ASNB-K nebyla tvorba databáze s možností vyhledávání, ale '''tisk sešitů národní bibliografie''' (Údaje byly ukládány v textovém editoru do pracovních listů nikoliv do databáze). Údaje v pracovních listech byly natolik dobře strukturovány, že po několika letech mohly být bez větších problémů zkonvertovány do databázové podoby.<br />
* V projektu ASNB-K bylo poprvé použito standardu ISBD.<br />
* Pracovníci českých knihoven pokládali interpunkci, která se začala objevovat v sešitech národní bibliografie od roku 1983, spíše za kuriozitu, než standard hodný následování.<br />
<br />
=== Automatizovaný systém zpracování fondů (ASZF) ===<br />
* zpracování anglické literatury<br />
* Projekt '''ASZF''' - realizovaný v NK v roce '''1987''' je prvním projektem, kde byla doporučení ISBD cíleně a důsledně promítnuta do databázové struktury.<br />
* Pozornost věnována formátu výstupního zobrazení ale i vstupního uložení dat<br />
<br />
* V rámci projektu vznik Obecné datové struktury (1988) => nejdříve na ni byli knihovníci naštvaní, a pak ale pochopili že to musí být..<br />
<br />
* Na Obecnou datovou strukturu navazuje v roce 1989 '''Výměnný formát''' pro bibliografický (dokumentační) a katalogizační záznam, který je jádrem systému MAKS ('''Modulární automatizovaný knihovnický systém'''). MAKS se stal základem pro automatizaci několika stovek českých knihoven.<br />
* Při tvorbě Výměnného formátu vycházeli autoři z formátu UNIMARC. Byla nastolena otázka: UNIMARC či národní formát? Plné využití formátu UNIMARC nebylo možné, protože stávající systém zpočátku umožňoval využití maximálně 99 polí, neumožňoval použití opakovatelných podpolí v rámci polí a indikátorů.<br />
* Prostřednictvím systému MAKS se podařilo doporučení ISBD prosadit poněkud kuriózním způsobem do praxe českých knihoven podstatně dříve, než vyšel v roce 1993 první oficiální překlad.<br />
<br />
* '''Při přípravě systému MAKS se jasně projevila zastaralost pravidel i normy z šedesátých let a byl nastolen problém nových pravidel'''. Otevřená zůstávala zejména otázka záhlaví, kterou se doporučení ISBD nezabývají.<br />
* Z „velkých“ instrukcí se jevila jako nejpřijatelnější v této době Anglo-americká pravidla, k jejich přijetí jsme však potřebovali teprve dozrát.<br />
* '''Rychlé řešení slibovala revize normy ČSN 01 0195'''. Práce na revizi probíhaly průběžně již řadu let a podíleli se na ní pracovníci českých i slovenských knihoven.<br />
* Na konci 80. let byly práce na revizi normy ukončeny a v roce 1990 byla schválena s účinností od roku 1992. '''Revidovaná norma vyšla pod změněným názvem Bibliografický záznam'''.<br />
* Vzhledem ke svému rozsahu však nemohla nahradit pravidla<br />
<br />
=== Pravidla jmenného popisu ===<br />
* Nová pravidla vypracována v průběhu roku 1992<br />
* diskutováno převzetí AACR2R - zamítnuto<br />
* pravidla vycházela z AACR2R, respektovala ISBD, integrovala vše moderní a pozitivní z dalších katalogizačncíh pravidel <br />
* kolektiv veden doc. Hanou Vodičkovou<br />
* měla být vydána r. 1993; patrná autorské fixace na tištěný výstup, malá zkušenost s automatizací, apod. => '''nikdy nebyla vydána'''<br />
* měla nahradit Pravidla jmenného katalogu z roku 1959<br />
* Zahraniční cesty pracovníků NK taky ukázaly, že malá země v nesvětovém jazyce nemá šanci přebít katalogizační instrukce podle nichž již byly vytvořeny desítky milionů záznamů => chce-li spolupracovat se zahraničí měli bychom převzít již rozšířenou instrukci<br />
<br />
<br />
<br />
== Transformace - II. etapa (1994- ) ==<br />
<br />
* Závěry diskusí - je nutné se orientovat na mezinárodní výměnu záznamů => pozastavení prací na vlastních pravidlech, '''nutnost přeložit AACR2R'''.<br />
* potřeba se věnovat dlouho zanedbávaných souborům autorit<br />
* mezinárodní výměna záznamu – přebíraní a předávání záznamu z OCLC<br />
* vznikla '''pracovní skupina CASLIN''' => '''bude se používat UNIMARC a AACR2R''' <br />
* Český překlad AACR2R vydaný v roce '''1994'''.<br />
* Slovenský překlad formátu UNIMARC (slovenský překlad vydání z roku 1987 vyšel v roce 1994), český překlad vydání z roku 1987 nebyl s ohledem na avizované nové vydání dokončen, český překlad verze z roku 1994 vyšel až v roce 1996<br />
* Český překlad ISBD (G, M, S), ostatní překlady vznikaly postupně.<br />
* Postupně byl přeložen a vydán též UNIMARC/Autority26) a Příručka k AACR2R.<br />
* V roce 2004 přechod na formát MARC 21.<br />
* V roce 2015 přechod z AACR2R na pravidla RDA<br />
<br />
== Resource Description and Access ==<br />
* Vydána v červnu 2010.<br />
* Nová pravidla byla testována od roku 2011, počínaje rokem 2013 je zavedly knihovny v USA, Kanadě, Velké Británii, Austrálii a Německu. V České republice, kde se implementací RDA zabývá Národní knihovna České republiky, byl přechod na RDA '''zahájen 1. května 2015'''.<br />
* Rozdíl mezi RDA a AACR je strukturální. Pravidla RDA se totiž zakládají na tzv. "Funkčních požadavcích na bibliografické záznamy", resp. Functional Requirements for Bibliographic Records (FRBR).<br />
* Katalogizační pravidla RDA vznikla na základě konference International Conference on the Principles & Future Development of AACR v Torontu v roce 1997, jejímž cílem bylo vytvořit jednotná pravidla uzpůsobená pro použití i mimo angloamerický kulturní okruh a usnadnit tak mezinárodní výměnu bibliografických údajů a dat.<br />
<br />
==Zdroje==<br />
===Reference===<br />
<references /><br />
<br />
===Související články===<br />
<br />
===Klíčová slova===<br />
<br />
[[Kategorie:Státnicové otázky UISK]]</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pojednejte_o_v%C3%BDvoji_katalogiza%C4%8Dn%C3%ADch_pravidel_v_%C4%8Cesk%C3%A9_republice&diff=40029Pojednejte o vývoji katalogizačních pravidel v České republice2016-12-09T18:16:33Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>Od vytvoření samostatného státu v roce 1918 bylo v České republice vydáno a jmenné zpracování více či méně ovlivnilo '''sedm instrukcí''', které se od sebe výrazně liší, tak, jak se od sebe liší celosvětově známé instrukce, z nichž české instrukce vycházely. <br /><br />
<br /><br />
'''Českou katalogizační praxi''' v průběhu 20. století významně '''ovlivnily:''' <br />
* Pruské instrukce<br />
* Sovětské instrukce<br />
* Anglo-americká pravidla<br />
<br />
== Katalogizační pravidla do roku 1950 ==<br />
<br />
=== Pravidla katalogu základního ===<br />
* Oficiální instrukcí v období celé předmnichovské republiky a dále až do roku 1950 byla '''Pravidla katalogu základního''' (lístkového abecedního seznamu jmenného) s dodatkem o popisu spisů drobných vydaná v roce '''1925'''.<br />
* Pravidla vypracoval ředitel Veřejné a univerzitní knihovny v Praze (dnešní Národní knihovny ČR) '''Jaromír Borecký'''.<br />
* '''Pravidla vznikala v době silného německého vlivu na české knihovnictví''' a je logické, že jsou silně závislá na pruské katalogizační instrukci z roku 1899.<br />
* Borecký ve svých pravidlech nabádá k dodržování jednoty a zásad vnější formy, zejména odmítá zaměňování jmenného a věcného principu (právě nedodržování jednoty popisu vytýká Z. V. Tobolkovi)<br />
* Jsou poměrně rozsáhlá: pravidla zabírají 93 stran, 100 paragrafů<br />
<br />
=== Pravidla, jimiž se řídí budování abecedního seznamu jmenného ===<br />
* Vyšla v roce '''1921''' <br />
* Autorem pravidel byl '''Zdeněk V. Tobolka''', tehdejší ředitel knihovny Národního shromáždění (dnešní Parlamentní knihovny) a pravidla vycházela především z potřeb této instituce. <br />
* Počítalo se však i s jejich uplatněním ve všech administrativních knihovnách, které měly společně vytvářet souborný katalog.<br />
* Díky své jednoduchosti '''našla pravidla širší uplatnění v řadě veřejných knihoven'''.<br />
* Jsou poměrně rozsáhlá: rozdělena do 76 paragrafů a jsou doplněna o zvláštní kapitolu „'''Popis map'''“<br />
<br />
== Situace po roce 1948 ==<br />
* Po roce 1948 vznikla potřeba vydání nových pravidel.<br />
* Důvody byly věcné (existující instrukce již byly zastaralé), ale také ideologické - '''knihovník se stává aktivním politicko-výchovným pracovníkem a propagátorem hodnotné literatury''' uložené v knihovně, podle sovětského vzoru byla pravidla třeba zrevidovat.<br />
* V této atmosféře vycházejí v roce 1950 '''Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu'''.<br />
* Instrukce se snažila odpoutat od vlivu pruské instrukce a autoři hledali inspiraci mimo sféru jejího vlivu. Sovětská pravidla nebyla v době přípravy Prozatímních pravidel dokončena, další alternativou (která zpočátku ovlivnila i sovětská pravidla) byla pravidla anglo-americká.<br />
* Prozatímní instrukce měla pouze dočasný charakter a byla velmi stručná, velkým knihovnám nevyhovovala a kromě hudebnin nepostihovala speciální dokumenty.<br />
* Bylo to kolektivní dílo (předešlé pravidla vytvořili jednotlivci)<br />
<br />
== Rok 1952 a 1959 ==<br />
<br />
=== Jednotný katalogisační předpis pro literární službu ===<br />
* Absence návodu pro zpracování speciálních dokumentů (viz Prozatimní pravidla abecedního jmenného seznamu) a počátek rozdělení knihovnictví a dokumentace vedly v roce '''1952''' ke vzniku další instrukce s názvem Jednotný katalogisační předpis pro literární službu<br />
* Určené pro odborné (speciální) knihovny a dokumentační pracoviště.<br />
<br />
=== Pravidla jmenného katalogu ===<br />
* Českou katalogizační praxi významně ovlivnila na několik desetiletí Pravidla jmenného katalogu, která vznikla v roce '''1959''' dopracováním Prozatímních pravidel <br />
* Byla určena velkým a středním knihovnám všech typů. <br />
* Vedoucím autorského kolektivu byl '''Miroslav Nádvorník'''. <br />
* Pravidla byla věnována kromě popisu knih i popisu speciálních dokumentů. <br />
* V rámci celkového politického kontextu není překvapením výraznější '''orientace na sovětská pravidla''', nicméně tým odborníků, který se na tvorbě pravidel podílel, sledoval i ostatní nové trendy v katalogizaci, takže pravidla se v hlavních rysech a zásadách shodovala s výsledky pařížské mezinárodní konference o katalogizaci.<br />
* V roce '''1960''' vyšlo zkrácené vydání pravidel pod názvem '''Pravidla jmenného katalogu pro střední a menší knihovny'''.<br />
<br />
== Do 80. let ==<br />
* 1972 '''Pravidla jmenného záznamu speciálních dokumentů a analytického popisu'''.<br />
<br />
=== ČSN 01 0195 Bibliografický (dokumentační) a katalogizační záznam ===<br />
* V 60. letech byly zahájeny práce na vytvoření jednotné československé '''státní normy'''. Zahrnovala všechny druhy dokumentů a jejich popis na úrovni monografické, seriálové i analytické.<br />
* '''Norma byla schválena v roce 1964''' (s účinností od roku 1965).<br />
* Norma měla být závazná a měla tak sjednotit českou katalogizační praxi, která se většinou opírala o Nádvorníkova Pravidla jmenného katalogu. (Pravidla závazná nebyla, proto v jednotlivých knihovnách vznikaly při jejich aplikaci četné rozdíly).<br />
* Pravidla jmenného katalogu a ČSN 01 0195 platily beze změn po několik desetiletí.<br />
<br />
=== ČSN 01 0188 Tvorba předmětových hesel ===<br />
Norma byla schválena v roce 1982 s úèinností od roku 1983 a v řadě českých knihoven se používá (s většími či<br />
menšími modifikacemi) dodnes. <br />
<br />
* Čeští knihovníci měli minimální možnost cestovat a seznámit se s automatizací a výměnou záznamů v zahraničí, neexistovala možnost pravidelně pracovat se zahraničními bázemi dat na magnetických páskách a postupně na CD-ROM.<br />
<br />
* Bolestná chvíle pro katalogizátory, kdy vidí katalogizační lístek „rozbitý“ do polí a podpolí určitého formátu, jehož strukturu se musí naučit společně s komplikovanými pravidly a obsluhou systému, která je popisována v USA v 60. a v Západní Evropě v 70. letech, nastává u nás relativně pozdě - ve druhé polovině 80. let, po nástupu automatizace, s níž souvisí první etapa transformace českých katalogizačních pravidel.<br />
* Až do této doby zůstala u nás bez odezvy také doporučení ISBD. Výjimkou byla česká národní bibliografie (knihy), kde byla doporučení ISBD experimentálně použita v roce 1982, provozně pak od roku 1983.<br />
<br />
== Transformace - I. etapa (80. léta-1993, počátky automatizace) ==<br />
<br />
=== Automatizovaný systém české národní knižní bibliografie (ASNB-K) ===<br />
* Cílem projektu ASNB-K nebyla tvorba databáze s možností vyhledávání, ale '''tisk sešitů národní bibliografie''' (Údaje byly ukládány v textovém editoru do pracovních listů nikoliv do databáze). Údaje v pracovních listech byly natolik dobře strukturovány, že po několika letech mohly být bez větších problémů zkonvertovány do databázové podoby.<br />
* V projektu ASNB-K bylo poprvé použito standardu ISBD.<br />
* Pracovníci českých knihoven pokládali interpunkci, která se začala objevovat v sešitech národní bibliografie od roku 1983, spíše za kuriozitu, než standard hodný následování.<br />
<br />
=== Automatizovaný systém zpracování fondů (ASZF) ===<br />
* zpracování anglické literatury<br />
* Projekt '''ASZF''' - realizovaný v NK v roce '''1987''' je prvním projektem, kde byla doporučení ISBD cíleně a důsledně promítnuta do databázové struktury.<br />
* Pozornost věnována formátu výstupního zobrazení ale i vstupního uložení dat<br />
* V rámci projektu vznik Obecné datové struktury (1988) => nejdříve na ni byli knihovníci naštvaní, a pak ale pochopili že to musí být..<br />
* Na Obecnou datovou strukturu navazuje v roce 1989 Výměnný formát pro bibliografický (dokumentační) a katalogizační záznam, který je jádrem systému MAKS (Modulární automatizovaný knihovnický systém). MAKS se stal základem pro automatizaci několika stovek českých knihoven.<br />
* Při tvorbě Výměnného formátu vycházeli autoři z formátu UNIMARC. Byla nastolena otázka: UNIMARC či národní formát? Plné využití formátu UNIMARC nebylo možné, protože stávající systém zpočátku umožňoval využití maximálně 99 polí, neumožňoval použití opakovatelných podpolí v rámci polí a indikátorů.<br />
* Prostřednictvím systému MAKS se podařilo doporučení ISBD prosadit poněkud kuriózním způsobem do praxe českých knihoven podstatně dříve, než vyšel v roce 1993 první oficiální překlad.<br />
* '''Při přípravě systému MAKS se jasně projevila zastaralost pravidel i normy z šedesátých let a byl nastolen problém nových pravidel'''. Otevřená zůstávala zejména otázka záhlaví, kterou se doporučení ISBD nezabývají.<br />
* Z „velkých“ instrukcí se jevila jako nejpřijatelnější v této době Anglo-americká pravidla, k jejich přijetí jsme však potřebovali teprve dozrát.<br />
* '''Rychlé řešení slibovala revize normy ČSN 01 0195'''. Práce na revizi probíhaly průběžně již řadu let a podíleli se na ní pracovníci českých i slovenských knihoven.<br />
* Na konci 80. let byly práce na revizi normy ukončeny a v roce 1990 byla schválena s účinností od roku 1992. '''Revidovaná norma vyšla pod změněným názvem Bibliografický záznam'''.<br />
<br />
* Právě silný vliv a postupné odmítnutí vlivu pruské i sovětské instrukce v minulosti nepochybně vyústil v rezervovaný postoj k dalšímu „velkému vzoru“, tentokrát instrukci anglo-americké. Kolektiv čtyřiceti autorů, v čele s Hanou Vodičkovou vybavenou skvělou teoretickou znalostí nejrůznějších katalogizačních instrukcí, '''vytvořil úctyhodné dílo v rozsahu 597 stran pod názvem Pravidla jmenného popisu''', která měla být vydána v roce 1993 a nahradit Pravidla jmenného katalogu z roku 1959. '''Pravidla jmenného popisu však nikdy vydána nebyla, přestože byla koncipována progresivně'''.<br />
<br />
== Transformace - II. etapa (1994- ) ==<br />
<br />
* Závěry diskusí - je nutné se orientovat na mezinárodní výměnu záznamů => pozastavení prací na vlastních pravidlech, nutnost přeložit AACR2R.<br />
* Český překlad AACR2R vydaný v roce 1994.<br />
* Slovenský překlad formátu UNIMARC (slovenský překlad vydání z roku 1987 vyšel v roce 1994), český překlad vydání z roku 1987 nebyl s ohledem na avizované nové vydání dokončen, český překlad verze z roku 1994 vyšel až v roce 1996<br />
* Český překlad ISBD (G, M, S), ostatní překlady vznikaly postupně.<br />
* Postupně byl přeložen a vydán též UNIMARC/Autority26) a Příručka k AACR2R.<br />
* V roce 2004 přechod na formát MARC 21.<br />
<br />
== Resource Description and Access ==<br />
* Vydána v červnu 2010.<br />
* Nová pravidla byla testována od roku 2011, počínaje rokem 2013 je zavedly knihovny v USA, Kanadě, Velké Británii, Austrálii a Německu. V České republice, kde se implementací RDA zabývá Národní knihovna České republiky, byl přechod na RDA '''zahájen 1. května 2015'''.<br />
* Rozdíl mezi RDA a AACR je strukturální. Pravidla RDA se totiž zakládají na tzv. "Funkčních požadavcích na bibliografické záznamy", resp. Functional Requirements for Bibliographic Records (FRBR).<br />
* Katalogizační pravidla RDA vznikla na základě konference International Conference on the Principles & Future Development of AACR v Torontu v roce 1997, jejímž cílem bylo vytvořit jednotná pravidla uzpůsobená pro použití i mimo angloamerický kulturní okruh a usnadnit tak mezinárodní výměnu bibliografických údajů a dat.<br />
<br />
==Zdroje==<br />
===Reference===<br />
<references /><br />
<br />
===Související články===<br />
<br />
===Klíčová slova===<br />
<br />
[[Kategorie:Státnicové otázky UISK]]</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Diskuse:Hypertext&diff=39988Diskuse:Hypertext2016-12-08T19:57:12Z<p>Jonas.Kvet: Založena nová stránka s textem „Ahoj Petře, hezký článek! Jen je potřeba pozměnit tento název "Doporučená literatura pro další studium" na "Externí zdroje" a zařadit článek…“</p>
<hr />
<div>Ahoj Petře, hezký článek! Jen je potřeba pozměnit tento název "Doporučená literatura pro další studium" na "Externí zdroje" a zařadit článek do konkrétnější kategorie (nejspíš do Informačních technologií). -Jonáš Květ</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hypertext&diff=39962Hypertext2016-12-08T17:27:18Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>'''Hypertext''' je způsob uspořádání [[informace|informací]] v systému, ve kterém jsou uloženy navzájem související informace a jsou mezi sebou propojené odkazem. Koncept hypertextu je základní vlastností a principem fungování služby [[World Wide Web]]. <br />
<br />
[[Soubor:Vannevar Bush 1940 (crop).jpg|145px|náhled|vpravo|Vannevar Bush]]<br />
== Historie hypertextu ==<br />
V roce 1945 [[Vannevar Bush]] jako první přednesl myšlenku hypertextových aplikací prostřednictvím článku „''As We May Think''“ v časopise Atlantic Monthly. V článku navrhuje zařízení [[Memex]], které by fungovalo na bázi hypertextu a vyhledávalo by informace podobně jako lidský mozek.<ref>BUSH, V. <i>As we may thing</i>. The Atlantic [online]. 1945 [cit. 2016-11-30]. Dostupné z: http://www.theatlantic.com/magazine/archive/1969/12/as-we-may-think/3881/4/</ref><br /><br /> <br />
Samotný termín zavedl v roce 1965 [[Ted Nelson|Theodor H. Nelson]], který hypertext prezentoval jako nové médium. Hypertext vnímal jako možnost kreativní práce s textem a popsal ho jako nesekvenční, nelineární text s rozvětvenou strukturou, která se skládá v navzájem prolinkovaných spojeních, a tím nabízí čtenáři různé trasy. Na základě hypertextu začal pracovat na projektu XANAD, který měl za cíl shromáždit a propojit všechny existující texty. Projekt ovšem nebyl dokončen a jeho kód byl zveřejněn jako [[Open_source|open-source]].<ref>NIELSEN, Jakob. <i>The History of Hypertext</i> [online]. 1995 [cit. 2016-11-30]. Dostupné z: http://www.nngroup.com/articles/hypertext-history/ </ref><br /><br /> <br />
George P. Landow, který je profesorem na Brown University a autorem knihy Hypertext 2.0, poukazuje na to, že musíme opustit pojmové systémy založené na představách centra, okraje, hierarchie a linearity a nahradit je představami multilinearity, uzlů, spojení a sítí. Pro tištěná [[média]] je typická linearita, kontinuálnost a hierarchie, na rozdíl od hypertextu, kde uživatel může klikem určovat kam bude pokračovat. Z této podstaty pak neexistuje žádný hlavní text, kterému jsou jiné texty podřazeny.<ref>LANDOW, George P. <i>Hypertext 2.0</i>. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1997. 353s. ISBN 0-8018-5585-3.</ref><br />
<br />
== Struktura hypertextu ==<br />
[[Soubor:Network Community Structure.png|100px|náhled|vpravo|Princip pavučinové struktury]]<br />
Rozlišujeme tři základní hypertextové struktury:<br />
* lineární struktura<br />
<br />
* hierarchická struktura<br />
<br />
* pavučinová struktura<br />
<br />
Lineární struktura je nejjednodušší, dala by se přirovnat k listování v knize. Každá jednotlivá stránka obsahuje odkazy pouze na následující a předcházející stránku.<br /> <br />
Hierarchickou strukturu můžeme nalézt na webech, které poskytují informace organizované na více úrovních. Vychází z principu větvení struktury webu na nižší kategorie, a i proto se můžeme setkat s označením jako stromová struktura.<br /><br />
Pavučinová struktura je nejčastějším případem, se kterým se na internetu setkáme. Tato struktura využívá hypertextové možnosti naplno a propojuje stránky mezi sebou podle jejich obsahu. Neexistuje žádný centrální či hlavní text.<ref>CASTRO, Elizabeth. <i>HTML, XHTML a CSS: názorný průvodce tvorbou WWW stránek</i>. Brno: Computer Press, 2007. 438s. ISBN 978-80-251-1531-2.</ref><br /><br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Doporučená literatura pro další studium ===<br />
<br />
* LANDOW, George P. <i>Hypertext 2.0</i>. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1997. 353s. ISBN 0-8018-5585-3.<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
[[hypertext]], [[World Wide Web]],<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Jonas.Kvet, 8. 12. 2016<br />
|citace = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
|kategorie_a_portály <br />
|synonyma_a_název = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
|členění_a_nadpisy<br />
|obrázky_a_licence = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
|prolinkování = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
|pravopis = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
|typografie = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
}}</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hypertext&diff=39961Hypertext2016-12-08T17:25:45Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>'''Hypertext''' je způsob uspořádání [[informace|informací]] v systému, ve kterém jsou uloženy navzájem související informace a jsou mezi sebou propojené odkazem. Koncept hypertextu je základní vlastností a principem fungování služby [[World Wide Web]]. <br />
<br />
[[Soubor:Vannevar Bush 1940 (crop).jpg|145px|náhled|vpravo|Vannevar Bush]]<br />
== Historie hypertextu ==<br />
V roce 1945 [[Vannevar Bush]] jako první přednesl myšlenku hypertextových aplikací prostřednictvím článku „''As We May Think''“ v časopise Atlantic Monthly. V článku navrhuje zařízení [[Memex]], které by fungovalo na bázi hypertextu a vyhledávalo by informace podobně jako lidský mozek.<ref>BUSH, V. <i>As we may thing</i>. The Atlantic [online]. 1945 [cit. 2016-11-30]. Dostupné z: http://www.theatlantic.com/magazine/archive/1969/12/as-we-may-think/3881/4/</ref><br /><br /> <br />
Samotný termín zavedl v roce 1965 [[Ted Nelson|Theodor H. Nelson]], který hypertext prezentoval jako nové médium. Hypertext vnímal jako možnost kreativní práce s textem a popsal ho jako nesekvenční, nelineární text s rozvětvenou strukturou, která se skládá v navzájem prolinkovaných spojeních, a tím nabízí čtenáři různé trasy. Na základě hypertextu začal pracovat na projektu XANAD, který měl za cíl shromáždit a propojit všechny existující texty. Projekt ovšem nebyl dokončen a jeho kód byl zveřejněn jako [[Open_source|open-source]].<ref>NIELSEN, Jakob. <i>The History of Hypertext</i> [online]. 1995 [cit. 2016-11-30]. Dostupné z: http://www.nngroup.com/articles/hypertext-history/ </ref><br /><br /> <br />
George P. Landow, který je profesorem na Brown University a autorem knihy Hypertext 2.0, poukazuje na to, že musíme opustit pojmové systémy založené na představách centra, okraje, hierarchie a linearity a nahradit je představami multilinearity, uzlů, spojení a sítí. Pro tištěná [[média]] je typická linearita, kontinuálnost a hierarchie, na rozdíl od hypertextu, kde uživatel může klikem určovat kam bude pokračovat. Z této podstaty pak neexistuje žádný hlavní text, kterému jsou jiné texty podřazeny.<ref>LANDOW, George P. <i>Hypertext 2.0</i>. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1997. 353s. ISBN 0-8018-5585-3.</ref><br />
<br />
== Struktura hypertextu ==<br />
[[Soubor:Network Community Structure.png|100px|náhled|vpravo|Princip pavučinové struktury]]<br />
Rozlišujeme tři základní hypertextové struktury:<br />
* lineární struktura<br />
<br />
* hierarchická struktura<br />
<br />
* pavučinová struktura<br />
<br />
Lineární struktura je nejjednodušší, dala by se přirovnat k listování v knize. Každá jednotlivá stránka obsahuje odkazy pouze na následující a předcházející stránku.<br /> <br />
Hierarchickou strukturu můžeme nalézt na webech, které poskytují informace organizované na více úrovních. Vychází z principu větvení struktury webu na nižší kategorie, a i proto se můžeme setkat s označením jako stromová struktura.<br /><br />
Pavučinová struktura je nejčastějším případem, se kterým se na internetu setkáme. Tato struktura využívá hypertextové možnosti naplno a propojuje stránky mezi sebou podle jejich obsahu. Neexistuje žádný centrální či hlavní text.<ref>CASTRO, Elizabeth. <i>HTML, XHTML a CSS: názorný průvodce tvorbou WWW stránek</i>. Brno: Computer Press, 2007. 438s. ISBN 978-80-251-1531-2.</ref><br /><br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Doporučená literatura pro další studium ===<br />
<br />
* LANDOW, George P. <i>Hypertext 2.0</i>. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1997. 353s. ISBN 0-8018-5585-3.<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
[[hypertext]], [[World Wide Web]],<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje<br />
|citace = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
|kategorie_a_portály <br />
|synonyma_a_název = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
|prolinkování = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
|pravopis = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
|typografie = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
}}</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Library_of_Birmingham&diff=39945Library of Birmingham2016-12-08T17:04:27Z<p>Jonas.Kvet: /* Doporučená literatura */</p>
<hr />
<div>'''Library of Birmingham''' je '''veřejná knihovna''', která se nachází, v '''centru města Birmingam''' v Anglii. Knihovna byla slavnostně otevřena 3. září roku 2013, a nahradila tak původní knihovnu [[Birmingham Central Library]].<br /><br />
Knihovna se pyšní označením jako největší veřejná knihovna v Evropě. <ref>BOOTH, Robert. Library of Birmingham plans unveiled as recession opens a new chapter for civic buildings. In: The Guardian [online]. 2009 [cit. 2016-10-18]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/books/2009/apr/03/libraries-architecture-birmingham</ref> V roce 2015 přišlo do knihovny 1 828 999 návštěvníku, což ji řadí na 11. místo nejnavštěvovanějších atrakcí ve Velké Británii.<ref>In: ALVA: Association of Leading Visitor Attractions [online]. 2015 [cit. 2016-10-20]. Dostupné z: http://alva.org.uk/details.cfm?p=423</ref><br />
[[Soubor:Library of Birmingham 01.jpg|350px|náhled|Library of Birmingham]]<br />
<br />
== Stavba ==<br />
<br />
=== Veřejný kulturní prostor ===<br />
Nejedná se pouze o knihovnu, lepším označením by bylo veřejný kulturní prostor. Do této jedenácti patrové budovy s využitelnou plochou 35000m² se vejde knihovna pro děti a dospělé, hudební knihovna, archiv, badatelna, výstavní sály, několik poslucháren, ale i fit centrum a divadlo (divadlo má vlastní budovu z roku 1913, stojící hned vedle knihovny, nicméně knihovna toto divadlo zaintegrovala pod sebe, díky čemuž bylo zmodernizováno). V knihovně se nachází rovněž i památník [[William Shakespear|Williama Shakespeara]].<ref>Mecanoo: Knihovna v Birminghamu. In: StavbaWeb [online]. [cit. 2016-10-20]. Dostupné z: https://stavbaweb.dumabyt.cz/mecanoo-knihovna-v-birminghamu-9885/clanek.html</ref><br />
<br /><br />
<br /><br />
''"I think libraries at this moment are the most important public buildings, like cathedrals were many years ago."'' Říka architektka Francine Houben<ref name="kra">Library of Birmingham by Mecanoo. In: Dezeen [online]. [cit. 2016-10-20]. Dostupné z: http://www.dezeen.com/2013/08/29/library-of-birmingham-by-mecanoo/</ref><br />
<br />
=== Památník Williama Shakespeara ===<br />
V roce 1882 byl památník Williama Shakespeara Johnem H. Chamberlainem navržen a zkonstruován pro první Central Library v Birminghamu. Když v roce 1974 byla budova zbořena, tehdejší ministr životního prostředí rozhodl, že památník musí být zachován. Byl demontován a veškeré dřevo a další materiál z památníku bylo uloženo ve skladu. Poté, co se postavila železobetonová knihovna [[Birmingham Central Library]], byl památník umístěn sem. Poslední stěhování památníku bylo provedeno v roce 2012 do nejvyššího, 11. patra v nově postavené knihovně Library of Birmingham.<br />
<br /><br />
V památníku je umístěna jedna z nejdůležitějších sbírek [[William Shakespeare|Shakespeara]]. Obsahuje až 43 000 knih včetně vzácných kusů.<ref>Shakespeare Memorial Room. In: The Library of Birmingham Rewriting the Book [online]. [cit. 2016-10-20]. Dostupné z: http://www.libraryofbirmingham.com/article/shakespearelibrary/shakespearememorialroom</ref><ref>Library of Birmingham. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2016 [cit. 2016-10-20]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Library_of_Birmingham</ref><br />
<br />
=== Architektura stavby ===<br />
Tuto postmoderní budovu navrhla nizozemská architektka Francine Houben pracující pod architektonickou společností Mecanoo. Cena se vyšplhala £186 milionů, a vešla se tak do rozpočtu, který byl £193 milionů. Exteriér budovy je pokryt kovovými obručemi různých velikostí, které mají odkazovat na řemeslnou tradici tohoto průmyslového kraje. Tyto obruče, jejichž přesný počet je 5357 kusů<ref>MECANOO. Library of Birmingham integrated with the REP.[Pdf] Dostupné také z: http://www.libraryofbirmingham.com/ss/Satellite?blobcol=urldata&blobheader=application%2Fpdf&blobheadername1=Content-Disposition&blobheadervalue1=attachment%3B+filename%3DLibrary-of-Birmingham-Facts-%26-Figures-brochure.PDF&blobkey=id&blobtable=MungoBlobs&blobwhere=1318273151527&ssbinary=true</ref>, jsou umístěny na stříbrné, zlaté ale převážně skleněné fasádě. Sklo, jako hlavní materiál, bylo vybráno kvůli propustnosti přirozeného světla dovnitř knihovny. K tomu je přizpůsoben i interiér stavby tak, aby se přirozené světlo dostalo do co nejvíce možných částí budovy. Kovové filigrány na této skleněné fasádě, pak svývmi dopadajícími stíny dokonale zdobí vnitřek budovy.<ref name="kra"></ref><br />
<br />
== Původní knihovna Birmingham Central Library ==<br />
Library of Birmingham ovšem má i několik odpůrců a to především proto, že jí musela ustoupit původní Ústřední knihovna [[Biringham Central Library]], která byla vystavena v roce 1973 v architektonickým stylu [[brutalismus|brutalismu]]. Známý nepřítel brutalismu prince Charles prohlásil, že ''„v takovéto budově snad knihy podstupují spíše kremaci, než aby tam čekaly na čtenáře.“'' <br />
Odpůrci zmiňují, že nebyl jediný důvod původní knihovnu bourat, a že tak město přišlo o nejvýznamnější budovu architektury 20. století. Aktivisté se pokoušeli dostat knihovnu do seznamu Anglického dědictví ale marně. Nyní se snaží zachránit to zbylé, co v Briminghamu, městě brutalistických ikon zůstalo.<ref>ZABLOUDILOVÁ, Táňa. Brutalismus je ve světě stejně kontroverzní jako u nás. Za jeho ikony se bojuje. In: Radio Wave [online]. 2016 [cit. 2016-10-20]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/radiowave/spolecnost/_zprava/brutalismus-je-ve-svete-stejne-kontroverzni-jako-u-nas-za-jeho-ikony-se-bojuje--1643875</ref><br />
<br /><br />
<br />
== Galerie ==<br />
<gallery><br />
Soubor:Library of Birmingham 2014-05-17 crop.jpg|Library of Birmingham<br />
Soubor:New Birmingham library (13891637292).jpg|Knihovna a divadlo<br />
Soubor:Library of Birmingham Facade.jpg|Fasáda<br />
Soubor:Library of Birmingham 02.jpg|Interiér<br />
Soubor:ShakespeareMemorialLibraryBirmingham.jpg|Shakespearův památník<br />
Soubor:Chamberlain Square, Birmingham April 2007.jpg|Původní knihovna Birmingham Central Library <br />
</gallery><br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
https://www.theguardian.com/artanddesign/2013/aug/29/birmingham-new-library-architecture<br />
<br /><br />
http://www.dezeen.com/2013/08/29/library-of-birmingham-by-mecanoo/<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
[[knihovna]], [[Birmingham]],</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vytv%C3%A1%C5%99en%C3%AD_odborn%C3%BDch_text%C5%AF_na_platform%C4%9B_wiki&diff=39905Vytváření odborných textů na platformě wiki2016-12-07T17:02:35Z<p>Jonas.Kvet: /* Tabulka zapsaných hesel */</p>
<hr />
<div>==Požadavky na zápočet==<br />
* aktivní účast na seminářích, výjezdní seminář je povinný<br />
* praktická schopnost práce ve wiki prostředí<br />
* vytvoření tří nových článků podle vzoru, dva opravené články, jeden článek zpracovaný z diplomky/bakalářky<br />
<br />
==Termíny seminářů==<br />
*6.10 v 17.30: hl. budova, místnost 409<br />
*14.10 - 15.10: výjezdní seminář - Borek u Suchomast<br />
*10.11 v 17.30: hl. budova, místnost 409<br />
*8.12 v 17.30: hl. budova, místnost 409<br />
<br />
<br />
==Seminář v Borku u Suchomast==<br />
===termín pátek a sobota 15-16.10.2016===<br />
<br />
<br />
<br />
=====Místo konání semináře=====<br />
<br />
<br />
fara v Borku u Suchomast<br /><br />
[http://mapy.cz/s/lPCj Borek 1, Suchomasty, 267 01, okres Beroun]<br /><br />
<br />
souřadnice 49.8863592N, 14.0433697E<br />
<br /><br />
=====Odjezd=====<br />
sobota 15.10 sraz v 12.00, U kříže 8, Jinonice<br />
<br />
kdo pojede vlastním autem, sraz na místě ve 13.00<br />
<br />
<br />
<br /><br />
(je nutné být na místě cca dvacet minut předem, abyste měli jistotu, že odjedete :)<br />
<br /><br />
<br />
=====Návrat=====<br />
neděle 15.10. odjezd kolem 12 hodiny<br />
<br />
=====Co s sebou?=====<br />
spacák, notebook, peníze (platí se 100 Kč za jídlo, ubytování, topení), pokud chcete, můžete vzít hudební nástroj :)<br />
<br />
=====Co když se ztratím?=====<br />
Zavolejte na mobil Martinovi Součkovi: 603164058<br />
nebo Janu Brandejsovi: 734736899<br />
<br />
<br />
===Program===<br />
Sobota 15.10<br />
*13.00 příjezd <br />
*14.00 editorské dovednosti: editace textu, šablony <br />
* 16.00 kafe, pivo<br />
*18.00 večeře<br />
*20.00 pivo, kytara, povídání u krbu<br />
<br />
Neděle 16.10<br />
*8.30 snídaně<br />
*9.30 editorské dovednosti - práce na vlastních heslech<br />
*10.45 přestávka na kafe<br />
*11.00 kontrola článků<br />
*11.30 oběd<br />
*12.30 závěr výjezdního semináře, úklid<br />
<br />
== Tabulka zapsaných hesel ==<br />
<br />
{| class="wikitable"<br />
|-<br />
! Student!! Nové heslo 1!! Nové heslo 2 !! Opravené heslo 1 !! Heslo z diplomky/bakalářky !! Heslo na redakční zpracování <br />
|-<br />
|Miriam Tančiboková|| [[Výběr z pravidel katalogizace podle RDA ve formátu MARC 21]]||[[Základy SQL]]||[[Jiří Cejpek]]||[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]||[[Rukopisy]]<br />
|-<br />
|Igor Červený || [[Elektronické publikování]]||[[Interaktivní výukové materiály]]||[[OpenGrey]]||[[Informační služby a informační zdroje v oblasti životního prostředí]]||[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
|-<br />
|Tereza Talířová || [[Logika]]||[[Syntaxe]]||heslo 3||heslo 4||<br />
|-<br />
|Andrej Kafka|| [[Rukopisy]]||[[Vzácné knihy a rukopisy]]||[[Vývoj knižníc v stredoveku]]||[[Zkoumání čtivosti]]||[[Knihovní zákon]]<br />
|-<br />
|Jana Kozlová|| [[Referenční služby]]||[[Knihovní zákon]]||[[Haptika]]||[[Čtení a čtenářské dovednosti]]||[[A. V. Sokolov]]<br />
|-<br />
|Vít Beneš|| [[Ergonomie]]||[[A. V. Sokolov]]||[[Bill Gates]]||[[Rychlé čtení,rychločtení,racionální čtení,speed reading,rapid reading,lecture rapide]]||[[Kongresová knihovna]]<br />
|-<br />
|[[Uživatel:Ondrej.Dousa|''<s>Ondřej Douša</s>'']]|| [[Linux|''<s>Linux</s>'']]||[[Booleovské operátory|''<s>Booleovské operátory</s>'']]||[[World Wide Web|''<s>World Wide Web</s>'']]||[[Internetová a počítačová kriminalita|''<s>Internetová a počítačová kriminalita</s>'']]||<br />
|-<br />
|Lenka Hojčuková|| [[Trvalý identifikátor]]||[[Vědecká data]]||[[Architektura informačního průmyslu]]||[[E-learning v českém mimoškolním prostředí]]||<br />
|-<br />
|''V<s>eronika Meislová</s>''|| [[Alexandrijská knihovna|''<s>Alexandrijská knihovna</s>'']]||[[Aššurbanipalova knihovna|''<s>Aššurbanipalova knihovna</s>'']]||''<s>heslo 3</s>''||''<s>heslo 4</s>''||<br />
|-<br />
|Markéta Forstová|| [[Kongresová knihovna]]||[[Herbert Putnam]]||[[Mundaneum]]||[[Třídění Kongresové knihovny]]||[[Open source]]<br />
|-<br />
|Hana Hrabáková|| [[Elektronický časopis]]||[[Bibliometrické metody]]||[[Fons Trompenaars]]||heslo 4||<br />
|- <br />
|<s>J''ana Jirikova''</s>||[[Technologická singularita|''<s>Technologická singularita</s>'']]||''<s>heslo2</s>''||''<s>heslo 3</s>''||''<s>heslo 4</s>''||<br />
|-<br />
|Petr Matička|| [[Hypertext]]||[[Open source]]|||[[Cyberstalking]]||[[Podnikový informační systém]]||[[Média]]<br />
|-<br />
|Jonáš Květ|| [[Library of Birmingham]]||[[George Kingsley Zipf]]||[[Memex]]||[[Anonymita v prostředí internetu]]||[[Hypertext]]<br />
|-<br />
|Martin Ouřada||[[Autorské právo]]||[[Digitální demence]]||heslo 3náhrada [[Média]]||[[Informační bublina]]||[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br />
|-<br />
|David Hrbek||[[Webarchiv]]||[[Michael Buckland]]||[[Tisk]]||[[(Využívání hlasových systémů a jejich uplatnění v informační společnosti]]||<br />
|}</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hypertext&diff=39904Hypertext2016-12-07T17:01:16Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>'''Hypertext''' je způsob uspořádání [[informace|informací]] v systému, ve kterém jsou uloženy navzájem související informace a jsou mezi sebou propojené odkazem. Koncept hypertextu je základní vlastností a principem fungování služby [[World Wide Web]]. <br />
<br />
[[Soubor:Vannevar Bush 1940 (crop).jpg|145px|náhled|vpravo|Vannevar Bush]]<br />
== Historie hypertextu ==<br />
V roce 1945 [[Vannevar Bush]] jako první přednesl myšlenku hypertextových aplikací prostřednictvím článku „''As We May Think''“ v časopise Atlantic Monthly. V článku navrhuje zařízení [[Memex]], které by fungovalo na bázi hypertextu a vyhledávalo by informace podobně jako lidský mozek.<ref>BUSH, V. <i>As we may thing</i>. The Atlantic [online]. 1945 [cit. 2016-11-30]. Dostupné z: http://www.theatlantic.com/magazine/archive/1969/12/as-we-may-think/3881/4/</ref><br /><br /> <br />
Samotný termín zavedl v roce 1965 [[Ted Nelson|Theodor H. Nelson]], který hypertext prezentoval jako nové médium. Hypertext vnímal jako možnost kreativní práce s textem a popsal ho jako nesekvenční, nelineární text s rozvětvenou strukturou, která se skládá v navzájem prolinkovaných spojeních, a tím nabízí čtenáři různé trasy. Na základě hypertextu začal pracovat na projektu XANAD, který měl za cíl shromáždit a propojit všechny existující texty. Projekt ovšem nebyl dokončen a jeho kód byl zveřejněn jako [[Open_source|open-source]].<ref>NIELSEN, Jakob. <i>The History of Hypertext</i> [online]. 1995 [cit. 2016-11-30]. Dostupné z: http://www.nngroup.com/articles/hypertext-history/ </ref><br /><br /> <br />
George P. Landow, který je profesorem na Brown University a autorem knihy Hypertext 2.0, poukazuje na to, že musíme opustit pojmové systémy založené na představách centra, okraje, hierarchie a linearity a nahradit je představami multilinearity, uzlů, spojení a sítí. Pro tištěná [[média]] je typická linearita, kontinuálnost a hierarchie, na rozdíl od hypertextu, kde uživatel může klikem určovat kam bude pokračovat. Z této podstaty pak neexistuje žádný hlavní text, kterému jsou jiné texty podřazeny.<ref>LANDOW, George P. <i>Hypertext 2.0</i>. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1997. 353s. ISBN 0-8018-5585-3.</ref><br />
<br />
== Struktura hypertextu ==<br />
[[Soubor:Network Community Structure.png|100px|náhled|vpravo|Princip pavučinové struktury]]<br />
Rozlišujeme tři základní hypertextové struktury:<br />
* lineární struktura<br />
<br />
* hierarchická struktura<br />
<br />
* pavučinová struktura<br />
<br />
Lineární struktura je nejjednodušší, dala by se přirovnat k listování v knize. Každá jednotlivá stránka obsahuje odkazy pouze na následující a předcházející stránku.<br /> <br />
Hierarchickou strukturu můžeme nalézt na webech, které poskytují informace organizované na více úrovních. Vychází z principu větvení struktury webu na nižší kategorie, a i proto se můžeme setkat s označením jako stromová struktura.<br /><br />
Pavučinová struktura je nejčastějším případem, se kterým se na internetu setkáme. Tato struktura využívá hypertextové možnosti naplno a propojuje stránky mezi sebou podle jejich obsahu. Neexistuje žádný centrální či hlavní text.<ref>CASTRO, Elizabeth. <i>HTML, XHTML a CSS: názorný průvodce tvorbou WWW stránek</i>. Brno: Computer Press, 2007. 438s. ISBN 978-80-251-1531-2.</ref><br /><br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Doporučená literatura pro další studium ===<br />
<br />
* LANDOW, George P. <i>Hypertext 2.0</i>. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1997. 353s. ISBN 0-8018-5585-3.<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
[[hypertext]], [[World Wide Web]],<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
|citace = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
|kategorie_a_portály <br />
|synonyma_a_název = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
|prolinkování = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
|pravopis = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
|typografie = Jonas.Kvet, 7. 12. 2016<br />
}}</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Anonymita_v_prost%C5%99ed%C3%AD_internetu&diff=39410Anonymita v prostředí internetu2016-11-14T22:25:53Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>'''Anonymita v prostředí internetu''' je v poslední době velmi diskutované téma dokonce i na tak vysokých úrovních, jako jsou vládní subjekty vyspělých států. Anonymita byla vždy důležitým faktorem v historii a to nejen moderní. Nicméně s příchodem nových technologií a jejich penetrací do společnosti je toto téma ožehavější než kdy dříve. Jednotlivé státy na jednu stranu podnikají kroky k získání kontroly nad internetem se snahou identifikovat uživatele kvůli bezpečnosti (obavou je především terorismus, dětská pornografie, prodej drog a praní špinavých peněz). Však na druhou protichůdnou stranu se státy snaží zachovat soukromí uživatelů na internetu a ochránit jejich citlivé osobní údaje, což dokládá například i prosazení tzv. „sušenkového zákona“ evropskou unií. <ref name="e">SCHAMBERG, Pavel. Anonymita v prostředí internetu. Praha, 2014. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Mgr. Vít Šisler, Ph.D.</ref><br />
<br />
== Anonymita ==<br />
Slovo anonymita má původ v řeckém slově ''anonymia'', které znamená „beze jména“. Anonymita je utajení totožnosti ať už osoby či instituce.<br /> <ref name="e"></ref><br />
<br />
Pro dosažení dokonalé sociální anonymity je potřeba neznalosti ani jedné ze sedmi dimenzí identifikačních informací:<br />
* Jméno osoby<br />
* Lokace<br />
* Pseudonym spojitelný s reálným jménem nebo lokací<br />
* Pseudonym prozrazující jiné informace<br />
* Odhalující vzorce chování<br />
* Členství v některé sociální skupině <br />
* Informace předmět či dovednost naznačující osobní charakteristiky <ref>MARX, Gary. Identity and Anonymity: Some Conceptual Distinctions and Issues for Research. In: Home Page of Professor Gary T. Marx [online]. 2001 [cit. 2016-11-10]. Dostupné z: http://web.mit.edu/gtmarx/www/identity.html</ref><br />
<br />
Vystupování pod nepravým jménem pak lze nazvat pseudonymitou.<br />
<br />
Důvody pro využívání anonymity zůstávají stejné jak v reálném prostředí, tak i v tom virtuálním. Jedná se o vyhnutí se důsledkům svého jednání (strach z represe, nepochopení atd.).<br />
<br />
== Identifikační technologie ==<br />
Moderní technologie nabízejí mnoho možností a způsobů, jak jedince identifikovat. <br /><br />
<br />
'''IP adresa'''<br /><br />
Jedná se víceméně o unikátní adresu každého zařízení, které je připojeno do sítě. Z [[IP adresa|IP adresy]] je možné zjistit například informace o geografické poloze.<br /><br />
<br />
'''Geolokace'''<br /><br />
V poslední době jsou na vzestupu techniky, které dokáží zjistit polohu některé i s přesností až jeden metr. Například:<br /><br />
<br />
Constraint-based geolocation – pracuje na základě aktivního měření vzdálenosti za pomocí odezvy.<br /><br />
<br />
[[GPS]] – především v mobilních zařízeních<br /><br />
<br />
Obsahová analýza příspěvků na webu (sociálních sítích) - jedná se o metodu, která podle analýzy veřejně dostupných příspěvků určí lokaci uživatele například podle zmíněných měst, státu ale i počasí v obsahu příspěvků. Také se bere v potaz i aktivita uživatele z pohledu času pro určení jeho časové zóny.<br /><br />
<br />
'''Cookies'''<br /><br />
[[Cookies]] slouží jako trvanlivý identifikátor mezi klientem a serverem. Z důvodu jejich citlivé povahy vůči soukromí se jimi zabývá [[Evropská unie]].<ref name="e"></ref><br />
<br /><br />
<br />
'''PRISM''' – jedná se o vládní projekt americké tajné agentury [[NSA]]. Tento projekt má neomezený přístup k datům společností [[Google]], [[Microsoft]], [[Yahoo]] a spousty dalších, s tím, že 98% dat tvoří data právě trojice výše zmíněných společností. Společnosti však tento neomezený přístup k datům popírají. <br />
Informace o programu unikly na veřejnost přičiněním [[Edward Snowden|Edwarda Snowdena]], který byl externím spolupracovníkem NSA.<ref>PRISM. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2016 [cit. 2016-11-10]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/PRISM</ref> <ref>KASÍK, Pavel. USA přiznaly šmírování. Tajná NSA sbírá soukromá data z celého světa. In: Technet.cz [online]. 2013 [cit. 2016-11-10]. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/nsa-fbi-sledovani-prism-usa-soukromi-data-f15-/sw_internet.aspx?c=A130607_065544_hw_monitory_pka<br />
</ref> <br />
<br />
== Soukromí podporující techologie ==<br />
'''Tor''' – jedná se o projekt, který funguje na takzvaném konceptu Onion Routing a zajišťuje tak anonymizaci uživatele při pohybu na [[Internet|internetu]].<br />
Program je určen k ochraně osobních údajů uživatelů, jejich svobody, soukromí a možnosti provádět důvěrné obchodování tím, že je chrání před sledováním jejich aktivit na internetu. Nicméně tento software může být využíván i k nelegálním činnostem, jelikož při použití této technologie je pak velmi obtížné pachatele dopadnout. <br /> <ref>Tor (software). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2016 [cit. 2016-11-10]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Tor_(software)</ref><br />
<br />
'''Orbot''' – jedná se o verzi Toru pro mobilní telefony s operačním systémem [[Android]].<br /><br />
<br />
'''Freenet Project''' – tato technologie je vnímána jako velice bezpečná, anonymní a decentralizovaná platforma pro sdílení dat zaměřená proti [[Cenzura|cenzuře]].<br />
Každý uživatel může vyhradit určitý prostor na svém lokálním disku, který je následně k dispozici celé síti k ukládání zašifrovaných souborů od ostatních uživatelů. Není tak nutné provozovat svůj vlastní server.<br /><br />
<br />
'''Kryptoměny''' – jedná se o virtuální měny, které jsou používány a akceptovány členy virtuálních komunit. Kryptoměny mohou znamenat vítanou alternativu k tradičním způsobů plateb na internetu, jelikož při provádění finančních transakcí platební kartou může v důsledku znamenat okamžitou ztrátu anonymity. Nejznámějším a nerozšířenějším příkladem je [[Bitcoin]]. <ref name="e"></ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
SCHAMBERG, Pavel. Anonymita v prostředí internetu. Praha, 2014. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Mgr. Vít Šisler, Ph.D.<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Anonymita, Tor, Onion Routing, identita, soukromí, internet</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Anonymita_v_prost%C5%99ed%C3%AD_internetu&diff=39192Anonymita v prostředí internetu2016-11-10T16:05:15Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>'''Anonymita v prostředí internetu''' je v poslední době velmi diskutované téma dokonce i na tak vysokých úrovních, jako jsou vládní subjekty vyspělých států. Anonymita byla vždy důležitým faktorem v historii a to nejen moderní. Nicméně s příchodem nových technologií a jejich penetrací do společnosti, je toto téma ožehavější než kdy dříve. Jednotlivé státy na jednu stranu podnikají kroky, k získání kontroly nad internetem se snahou identifikovat uživatele kvůli bezpečnosti (obavou je především terorismus, dětská pornografie, prodej drog a praní špinavých peněz). Však na druhou, protichůdnou stranu se státy snaží zachovat soukromí uživatelů na internetu a ochránit jejich citlivé osobní údaje, což dokládá například i prosazení tzv. „sušenkového zákona“ evropskou unií. <ref name="e">SCHAMBERG, Pavel. Anonymita v prostředí internetu. Praha, 2014. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Mgr. Vít Šisler, Ph.D.</ref><br />
<br />
== Anonymita ==<br />
Slovo anonymita má původ v řeckém slově ''anonymia'', které znamená „beze jména“. Anonymita je utajení totožnosti ať už osoby či instituce.<br /> <ref name="e"></ref><br />
<br />
Pro dosažení dokonalé sociální anonymity je potřeba neznalosti ani jedné ze sedmi dimenzí identifikačních informací:<br />
* Jméno osoby<br />
* Lokace<br />
* Pseudonym spojitelný s reálným jménem nebo lokací<br />
* Pseudonym prozrazující jiné informace<br />
* Odhalující vzorce chování<br />
* Členství v některé sociální skupině <br />
* Informace předmět či dovednost naznačující osobní charakteristiky <ref>MARX, Gary. Identity and Anonymity: Some Conceptual Distinctions and Issues for Research. In: Home Page of Professor Gary T. Marx [online]. 2001 [cit. 2016-11-10]. Dostupné z: http://web.mit.edu/gtmarx/www/identity.html</ref><br />
<br />
Vystupování pod nepravým jménem pak lze nazvat pseudonymitou.<br />
<br />
Důvody pro využívání anonymity zůstávají stejné, jak v reálném prostředí, tak i v tom virtuálním. Jedná se o vyhnutí se důsledkům svého jednání (strach z represe, nepochopení atd.).<br />
<br />
== Identifikační technologie ==<br />
Moderní technologie nabízejí mnoho možností a způsobů, jak jedince identifikovat. <br /><br />
<br />
'''IP adresa'''<br /><br />
Jedná se víceméně o unikátní adresu každého zařízení, které je připojeno do sítě. Z [[IP adresa|IP adresy]] je možné zjistit například informace o geografické poloze.<br /><br />
<br />
'''Geolokace'''<br /><br />
V poslední době jsou na vzestupu techniky, které dokáží zjistit polohu některé i s přesností až jeden metr. Například:<br /><br />
<br />
Constraint-based geolocation – pracuje na základě aktivního měření vzdálenosti za pomocí odezvy.<br /><br />
<br />
[[GPS]] – především v mobilních zařízeních<br /><br />
<br />
Obsahová analýza příspěvků na webu (sociálních sítích) - jedná se o metodu, která podle analýzy veřejně dostupných příspěvků určí lokaci uživatele například podle zmíněných měst, státu ale i počasí v obsahu příspěvků. Také se bere v potaz i aktivita uživatele z pohledu času pro určení jeho časové zóny.<br /><br />
<br />
'''Cookies'''<br /><br />
[[Cookies]] slouží jako trvanlivý identifikátor mezi klientem a serverem. Z důvodu jejich citlivé povahy vůči soukromí se jimi zabývá [[Evropská unie]].<ref name="e"></ref><br />
<br /><br />
<br />
'''PRISM''' – jedná se o vládní projekt americké tajné agentury [[NSA]]. Tento projekt má neomezený přístup k datům společností [[Google]], [[Microsoft]], [[Yahoo]] a spousty dalších, s tím, že 98% dat tvoří data právě trojice výše zmíněných společností. Společnosti však tento neomezený přístup k datům popírají. <br />
Informace o programu unikly na veřejnost přičiněním [[Edward Snowden|Edwarda Snowdena]], který byl externím spolupracovníkem NSA.<ref>PRISM. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2016 [cit. 2016-11-10]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/PRISM</ref> <ref>KASÍK, Pavel. USA přiznaly šmírování. Tajná NSA sbírá soukromá data z celého světa. In: Technet.cz [online]. 2013 [cit. 2016-11-10]. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/nsa-fbi-sledovani-prism-usa-soukromi-data-f15-/sw_internet.aspx?c=A130607_065544_hw_monitory_pka<br />
</ref> <br />
<br />
== Soukromí podporující techologie ==<br />
'''Tor''' – jedná se o projekt, který funguje na takzvaném konceptu Onion Routing a zajišťuje tak anonymizaci uživatele při pohybu na [[Internet|internetu]].<br />
Program je určen k ochraně osobních údajů uživatelů, jejich svobody, soukromí a možnosti provádět důvěrné obchodování, tím že je chrání před sledováním jejich aktivit na internetu. Nicméně tento software může být využíván i k nelegálním činnostem, jelikož při použití této technologie je pak velmi obtížné pachatele dopadnout. <br /> <ref>Tor (software). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2016 [cit. 2016-11-10]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Tor_(software)</ref><br />
<br />
'''Orbot''' – jedná se o verzi Toru pro mobilní telefony s operačním systémem [[Android]].<br /><br />
<br />
'''Freenet Project''' – tato technologie je vnímána jako velice bezpečná, anonymní a decentralizovaná platforma pro sdílení dat zaměřená proti [[Cenzura|cenzuře]].<br />
Každý uživatel může vyhradit určitý prostor na svém lokálním disku, který je následně k dispozici celé síti k ukládání zašifrovaných souborů od ostatních uživatelů. Není tak nutné provozovat svůj vlastní server.<br /><br />
<br />
'''Kryptoměny''' – jedná se o virtuální měny, který jsou používány a akceptovány členy virtuálních komunit. Kryptoměny mohou znamenat vítanou alternativu k tradičním způsobů plateb na internetu, jelikož při provádění finančních transakcí platební kartou může v důsledku znamenat, okamžitou ztrátu anonymity. Nejznámějším a nerozšířenějším příkladem je [[Bitcoin]]. <ref name="e"></ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
SCHAMBERG, Pavel. Anonymita v prostředí internetu. Praha, 2014. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Mgr. Vít Šisler, Ph.D.<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Anonymita, Tor, Onion Routing, identita, soukromí, internet</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Anonymita_v_prost%C5%99ed%C3%AD_internetu&diff=39191Anonymita v prostředí internetu2016-11-10T15:59:32Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>{{pracuje se}}<br />
'''Anonymita v prostředí internetu''' je v poslední době velmi diskutované téma dokonce i na tak vysokých úrovních, jako jsou vládní subjekty vyspělých států. Anonymita byla vždy důležitým faktorem v historii a to nejen moderní. Nicméně s příchodem nových technologií a jejich penetrací do společnosti, je toto téma ožehavější než kdy dříve. Jednotlivé státy na jednu stranu podnikají kroky, k získání kontroly nad internetem se snahou identifikovat uživatele kvůli bezpečnosti (obavou je především terorismus, dětská pornografie, prodej drog a praní špinavých peněz). Však na druhou, protichůdnou stranu se státy snaží zachovat soukromí uživatelů na internetu a ochránit jejich citlivé osobní údaje, což dokládá například i prosazení tzv. „sušenkového zákona“ evropskou unií. <ref name="e">SCHAMBERG, Pavel. Anonymita v prostředí internetu. Praha, 2014. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Mgr. Vít Šisler, Ph.D.</ref><br />
<br />
== Anonymita ==<br />
Slovo anonymita má původ v řeckém slově ''anonymia'', které znamená „beze jména“. Anonymita je utajení totožnosti ať už osoby či instituce.<br /> <ref name="e"></ref><br />
<br />
Pro dosažení dokonalé sociální anonymity je potřeba neznalosti ani jedné ze sedmi dimenzí identifikačních informací:<br />
* Jméno osoby<br />
* Lokace<br />
* Pseudonym spojitelný s reálným jménem nebo lokací<br />
* Pseudonym prozrazující jiné informace<br />
* Odhalující vzorce chování<br />
* Členství v některé sociální skupině <br />
* Informace předmět či dovednost naznačující osobní charakteristiky <ref>MARX, Gary. Identity and Anonymity: Some Conceptual Distinctions and Issues for Research. In: Home Page of Professor Gary T. Marx [online]. 2001 [cit. 2016-11-10]. Dostupné z: http://web.mit.edu/gtmarx/www/identity.html</ref><br />
<br />
Vystupování pod nepravým jménem pak lze nazvat pseudonymitou.<br />
<br />
Důvody pro využívání anonymity zůstávají stejné, jak v reálném prostředí, tak i v tom virtuálním. Jedná se o vyhnutí se důsledkům svého jednání (strach z represe, nepochopení atd.).<br />
<br />
== Identifikační technologie ==<br />
Moderní technologie nabízejí mnoho možností a způsobů, jak jedince identifikovat. <br /><br />
<br />
'''IP adresa'''<br /><br />
Jedná se víceméně o unikátní adresu každého zařízení, které je připojeno do sítě. Z [[IP adresa|IP adresy]] je možné zjistit například informace o geografické poloze.<br /><br />
<br />
'''Geolokace'''<br /><br />
V poslední době jsou na vzestupu techniky, které dokáží zjistit polohu některé i s přesností až jeden metr. Například:<br /><br />
<br />
Constraint-based geolocation – pracuje na základě aktivního měření vzdálenosti za pomocí odezvy.<br /><br />
<br />
[[GPS]] – především v mobilních zařízeních<br /><br />
<br />
Obsahová analýza příspěvků na webu (sociálních sítích) - jedná se o metodu, která podle analýzy veřejně dostupných příspěvků určí lokaci uživatele například podle zmíněných měst, státu ale i počasí v obsahu příspěvků. Také se bere v potaz i aktivita uživatele z pohledu času pro určení jeho časové zóny.<br /><br />
<br />
'''Cookies'''<br /><br />
[[Cookies]] slouží jako trvanlivý identifikátor mezi klientem a serverem. Z důvodu jejich citlivé povahy vůči soukromí se jimi zabývá [[Evropská unie]].<ref name="e"></ref><br />
<br /><br />
<br />
'''PRISM''' – jedná se o vládní projekt americké tajné agentury [[NSA]]. Tento projekt má neomezený přístup k datům společností [[Google]], [[Microsoft]], [[Yahoo]] a spousty dalších, s tím, že 98% dat tvoří data právě trojice výše zmíněných společností. Společnosti však tento neomezený přístup k datům popírají. <br />
Informace o programu unikly na veřejnost přičiněním [[Edward Snowden|Edwarda Snowdena]], který byl externím spolupracovníkem NSA.<ref>PRISM. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2016 [cit. 2016-11-10]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/PRISM</ref> <ref>KASÍK, Pavel. USA přiznaly šmírování. Tajná NSA sbírá soukromá data z celého světa. In: Technet.cz [online]. 2013 [cit. 2016-11-10]. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/nsa-fbi-sledovani-prism-usa-soukromi-data-f15-/sw_internet.aspx?c=A130607_065544_hw_monitory_pka<br />
</ref> <br />
<br />
== Soukromí podporující techologie ==<br />
'''Tor''' – jedná se o projekt, který funguje na takzvaném konceptu Onion Routing a zajišťuje tak anonymizaci uživatele při pohybu na [[Internet|internetu]].<br />
Program je určen k ochraně osobních údajů uživatelů, jejich svobody, soukromí a možnosti provádět důvěrné obchodování, tím že je chrání před sledováním jejich aktivit na internetu. Nicméně tento software může být využíván i k nelegálním činnostem, jelikož při použití této technologie je pak velmi obtížné pachatele dopadnout. <br /> <ref>Tor (software). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2016 [cit. 2016-11-10]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Tor_(software)</ref><br />
<br />
'''Orbot''' – jedná se o verzi Toru pro mobilní telefony s operačním systémem [[Android]].<br /><br />
<br />
'''Freenet Project''' – tato technologie je vnímána jako velice bezpečná, anonymní a decentralizovaná platforma pro sdílení dat zaměřená proti [[Cenzura|cenzuře]].<br />
Každý uživatel může vyhradit určitý prostor na svém lokálním disku, který je následně k dispozici celé síti k ukládání zašifrovaných souborů od ostatních uživatelů. Není tak nutné provozovat svůj vlastní server.<br /><br />
<br />
'''Kryptoměny''' – jedná se o virtuální měny, který jsou používány a akceptovány členy virtuálních komunit. Kryptoměny mohou znamenat vítanou alternativu k tradičním způsobů plateb na internetu, jelikož při provádění finančních transakcí platební kartou může v důsledku znamenat, okamžitou ztrátu anonymity. Nejznámějším a nerozšířenějším příkladem je [[Bitcoin]]. <ref name="e"></ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Reference ===<br />
<references/></div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Anonymita_v_prost%C5%99ed%C3%AD_internetu&diff=38881Anonymita v prostředí internetu2016-11-04T18:04:34Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>{{pracuje se}}<br />
'''Anonymita v prostředí internetu''' je v poslední době velmi diskutované téma dokonce i na tak vysokých úrovních, jako jsou vládní subjekty vyspělých států. Anonymita byla vždy důležitým faktorem v historii a to nejen moderní. Nicméně s příchodem nových technologií a jejich penetrací do společnosti, je toto téma ožehavější než kdy dříve. Jednotlivé státy na jednu stranu podnikají kroky, k získání kontroly nad internetem se snahou identifikovat uživatele kvůli bezpečnosti (obavou je především terorismus, dětská pornografie, prodej drog a praní špinavých peněz). Však na druhou, protichůdnou stranu se státy snaží zachovat soukromí uživatelů na internetu a ochránit jejich citlivé osobní údaje, což dokládá například i prosazení tzv. „sušenkového zákona“ evropskou unií.<br />
<br />
== Anonymita ==<br />
Slovo anonymita má původ v řeckém slově ''anonymia'', které znamená „beze jména“. Anonymita je utajení totožnosti ať už osoby či instituce.<br /><br />
<br />
Pro dosažení dokonalé sociální anonymity je potřeba neznalosti ani jedné ze sedmi dimenzí identifikačních informací:<br />
* Jméno osoby<br />
* Lokace<br />
* Pseudonym spojitelný s reálným jménem nebo lokací<br />
* Pseudonym prozrazující jiné informace<br />
* Odhalující vzorce chování<br />
* Členství v některé sociální skupině <br />
* Informace předmět či dovednost naznačující osobní charakteristiky<br />
<br />
Vystupování pod nepravým jménem pak lze nazvat pseudonymitou.<br />
<br />
Důvody pro využívání anonymity zůstávají stejné, jak v reálném prostředí, tak i v tom virtuálním. Jedná se o vyhnutí se důsledkům svého jednání (strach z represe, nepochopení atd.).<br />
<br />
== Identifikační technologie ==<br />
Moderní technologie nabízejí mnoho možností a způsobů, jak jedince identifikovat. <br /><br />
<br />
'''IP adresa'''<br /><br />
Jedná se víceméně o unikátní adresu každého zařízení, které je připojeno do sítě. Z [[IP adresa|IP adresy]] je možné zjistit například informace o geografické poloze.<br /><br />
<br />
'''Geolokace'''<br /><br />
V poslední době jsou na vzestupu techniky, které dokáží zjistit polohu některé i s přesností až jeden metr. Například:<br /><br />
<br />
Constraint-based geolocation – pracuje na základě aktivního měření vzdálenosti za pomocí odezvy.<br /><br />
<br />
[[GPS]] – především v mobilních zařízeních<br /><br />
<br />
Obsahová analýza příspěvků na webu (sociálních sítích) - jedná se o metodu, která podle analýzy veřejně dostupných příspěvků určí lokaci uživatele například podle zmíněných měst, státu ale i počasí v obsahu příspěvků. Také se bere v potaz i aktivita uživatele z pohledu času pro určení jeho časové zóny.<br /><br />
<br />
'''Cookies'''<br /><br />
[[Cookies]] slouží jako trvanlivý identifikátor mezi klientem a serverem. Z důvodu jejich citlivé povahy vůči soukromí se jimi zabývá [[Evropská unie]].<br />
<br /><br />
<br />
'''PRISM''' – jedná se o vládní projekt americké tajné agentury [[NSA]]. Tento projekt má neomezený přístup k datům společností [[Google]], [[Microsoft]], [[Yahoo]] a spousty dalších, s tím, že 98% dat tvoří data právě trojice výše zmíněných společností. Společnosti však tento neomezený přístup k datům popírají. <br />
Informace o programu unikly na veřejnost přičiněním [[Edward Snowden|Edwarda Snowdena]], který byl externím spolupracovníkem NSA. <br />
<br />
== Soukromí podporující techologie ==<br />
'''Tor''' – jedná se o projekt, který funguje na takzvaném konceptu Onion Routing a zajišťuje tak anonymizaci uživatele při pohybu na [[Internet|internetu]].<br />
Program je určen k ochraně osobních údajů uživatelů, jejich svobody, soukromí a možnosti provádět důvěrné obchodování, tím že je chrání před sledováním jejich aktivit na internetu. Nicméně tento software může být využíván i k nelegálním činnostem, jelikož při použití této technologie je pak velmi obtížné pachatele dopadnout. <br /><br />
<br />
'''Orbot''' – jedná se o verzi Toru pro mobilní telefony s operačním systémem [[Android]].<br /><br />
<br />
'''Freenet Project''' – tato technologie je vnímána jako velice bezpečná, anonymní a decentralizovaná platforma pro sdílení dat zaměřená proti [[Cenzura|cenzuře]].<br />
Každý uživatel může vyhradit určitý prostor na svém lokálním disku, který je následně k dispozici celé síti k ukládání zašifrovaných souborů od ostatních uživatelů. Není tak nutné provozovat svůj vlastní server.<br /><br />
<br />
'''Kryptoměny''' – jedná se o virtuální měny, který jsou používány a akceptovány členy virtuálních komunit. Kryptoměny mohou znamenat vítanou alternativu k tradičním způsobů plateb na internetu, jelikož při provádění finančních transakcí platební kartou může v důsledku znamenat, okamžitou ztrátu anonymity. Nejznámějším a nerozšířenějším příkladem je [[Bitcoin]].</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Anonymita_v_prost%C5%99ed%C3%AD_internetu&diff=38880Anonymita v prostředí internetu2016-11-04T17:51:11Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>{{pracuje se}}<br />
Anonymita v prostředí internetu je v poslední době velmi diskutované téma dokonce i na tak vysokých úrovních, jako jsou vládní subjekty vyspělých států. Anonymita byla vždy důležitým faktorem v historii a to nejen moderní. Nicméně s příchodem nových technologií a jejich penetrací do společnosti, je toto téma ožehavější než kdy dříve. Jednotlivé státy na jednu stranu podnikají kroky, k získání kontroly nad internetem se snahou identifikovat uživatele kvůli bezpečnosti (obavou je především terorismus, dětská pornografie, prodej drog a praní špinavých peněz). Však na druhou, protichůdnou stranu se státy snaží zachovat soukromí uživatelů na internetu a ochránit jejich citlivé osobní údaje, což dokládá například i prosazení tzv. „sušenkového zákona“ evropskou unií.<br />
<br />
== Anonymita ==<br />
Slovo anonymita má původ v řeckém slově ''anonymia'', které znamená „beze jména“. Anonymita je utajení totožnosti ať už osoby či instituce.<br /><br />
<br />
Pro dosažení dokonalé sociální anonymity je potřeba neznalosti ani jedné ze sedmi dimenzí identifikačních informací:<br />
* Jméno osoby<br />
* Lokace<br />
* Pseudonym spojitelný s reálným jménem nebo lokací<br />
* Pseudonym prozrazující jiné informace<br />
* Odhalující vzorce chování<br />
* Členství v některé sociální skupině <br />
* Informace předmět či dovednost naznačující osobní charakteristiky<br />
<br />
Vystupování pod nepravým jménem pak lze nazvat pseudonymitou.<br />
<br />
Důvody pro využívání anonymity zůstávají stejné, jak v reálném prostředí, tak i v tom virtuálním. Jedná se o vyhnutí se důsledkům svého jednání (strach z represe, nepochopení atd.).<br />
<br />
== Identifikační technologie ==<br />
Moderní technologie nabízejí mnoho možností a způsobů, jak jedince identifikovat. <br /><br />
<br />
'''IP adresa'''<br /><br />
Jedná se víceméně o unikátní adresu každého zařízení, které je připojeno do sítě. Z IP adresy je možné zjistit například informace o geografické poloze.<br /><br />
<br />
'''Geolokace'''<br /><br />
V poslední době jsou na vzestupu techniky, které dokáží zjistit polohu některé i s přesností až jeden metr. Například:<br /><br />
<br />
Constraint-based geolocation – pracuje na základě aktivního měření vzdálenosti za pomocí odezvy.<br /><br />
<br />
GPS – především v mobilních zařízeních<br /><br />
<br />
Obsahová analýza příspěvků na webu (sociálních sítích) - jedná se o metodu, která podle analýzy veřejně dostupných příspěvků určí lokaci uživatele například podle zmíněných měst, státu ale i počasí v obsahu příspěvků. Také se bere v potaz i aktivita uživatele z pohledu času pro určení jeho časové zóny.<br /><br />
<br />
'''Cookies'''<br /><br />
Cookies slouží jako trvanlivý identifikátor mezi klientem a serverem. Z důvodu jejich citlivé povahy vůči soukromí se jimi zabývá Evropská unie.<br />
<br /><br />
<br />
'''PRISM''' – jedná se o vládní projekt americké tajné agentury NSA. Tento projekt má neomezený přístup k datům společností Google, Microsoft, Yahoo a spousty dalších, s tím, že 98% dat tvoří data právě trojici výše zmíněných společností. Společnosti však tento neomezený přístup k datům popírají. <br />
Informace o programu unikly na veřejnost přičiněním Edwarda Snowdena, který byl externím spolupracovníkem NSA. <br />
<br />
== Soukromí podporující techologie ==<br />
'''Tor''' – jedná se o projekt, který funguje na takzvaném konceptu Onion Routing a zajišťuje tak anonymizaci uživatele při pohybu na internetu.<br />
Program je určen k ochraně osobních údajů uživatelů, jejich svobody, soukromí a možnosti provádět důvěrné obchodování, tím že je chrání před sledováním jejich aktivit na internetu. Nicméně tento software může být využíván i k nelegálním činnostem, jelikož při použití této technologie je pak velmi obtížné pachatele dopadnout. <br /><br />
<br />
'''Orbot''' – jedná se o verzi Toru pro mobilní telefony s operačním systémem Android.<br /><br />
<br />
'''Freenet Project''' – tato technologie je vnímána jako velice bezpečná, anonymní a decentralizovaná platforma pro sdílení dat zaměřená proti cenzuře.<br />
Každý uživatel může vyhradit určitý prostor na svém lokálním disku, který je následně k dispozici celé síti k ukládání zašifrovaných souborů od ostatních uživatelů. Není tak nutné provozovat svůj vlastní server.<br /><br />
<br />
'''Kryptoměny''' – jedná se o virtuální měny, který jsou používány a akceptovány členy virtuálních komunit. Kryptoměny mohou znamenat vítanou alternativu k tradičním způsobů plateb na internetu, jelikož při provádění finančních transakcí platební kartou může v důsledku znamenat, okamžitou ztrátu anonymity. Nejznámějším a nerozšířenějším příkladem je Bitcoin.</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Anonymita_v_prost%C5%99ed%C3%AD_internetu&diff=38879Anonymita v prostředí internetu2016-11-04T17:47:26Z<p>Jonas.Kvet: Založena nová stránka s textem „{{pracuje se}} Anonymita v prostředí internetu je v poslední době velmi diskutované téma dokonce i na tak vysokých úrovních, jako jsou vládní su…“</p>
<hr />
<div>{{pracuje se}}<br />
Anonymita v prostředí internetu je v poslední době velmi diskutované téma dokonce i na tak vysokých úrovních, jako jsou vládní subjekty vyspělých států. Anonymita byla vždy důležitým faktorem v historii a to nejen moderní. Nicméně s příchodem nových technologií a jejich penetrací do společnosti, je toto téma ožehavější než kdy dříve. Jednotlivé státy na jednu stranu podnikají kroky, k získání kontroly nad internetem se snahou identifikovat uživatele kvůli bezpečnosti (obavou je především terorismus, dětská pornografie, prodej drog a praní špinavých peněz). Však na druhou, protichůdnou stranu se státy snaží zachovat soukromí uživatelů na internetu a ochránit jejich citlivé osobní údaje, což dokládá například i prosazení tzv. „sušenkového zákona“ evropskou unií.<br />
<br />
== Anonymita ==<br />
Slovo anonymita má původ v řeckém slově ''anonymia'', které znamená „beze jména“. Anonymita je utajení totožnosti ať už osoby či instituce.<br /><br />
<br />
Pro dosažení dokonalé sociální anonymity je potřeba neznalosti ani jedné ze sedmi dimenzí identifikačních informací:<br />
* Jméno osoby<br />
* Lokace<br />
* Pseudonym spojitelný s reálným jménem nebo lokací<br />
* Pseudonym prozrazující jiné informace<br />
* Odhalující vzorce chování<br />
* Členství v některé sociální skupině <br />
* Informace předmět či dovednost naznačující osobní charakteristiky<br />
<br />
Vystupování pod nepravým jménem pak lze nazvat pseudonymitou.<br />
<br />
Důvody pro využívání anonymity zůstávají stejné, jak v reálném prostředí, tak i v tom virtuálním. Jedná se o vyhnutí se důsledkům svého jednání (strach z represe, nepochopení atd.).<br />
<br />
== Identifikační technologie ==<br />
Moderní technologie nabízejí mnoho možností a způsobů, jak jedince identifikovat. <br /><br />
<br />
'''IP adresa'''<br /><br />
Jedná se víceméně o unikátní adresu každého zařízení, které je připojeno do sítě. Z IP adresy je možné zjistit například informace o geografické poloze.<br /><br />
<br />
'''Geolokace'''<br /><br />
V poslední době jsou na vzestupu techniky, které dokáží zjistit polohu některé i s přesností až jeden metr. Například:<br /><br />
<br />
Constraint-based geolocation – pracuje na základě aktivního měření vzdálenosti za pomocí odezvy.<br /><br />
<br />
GPS – především v mobilních zařízeních<br /><br />
<br />
Obsahová analýza příspěvků na webu (sociálních sítích) - jedná se o metodu, která podle analýzy veřejně dostupných příspěvků určí lokaci uživatele například podle zmíněných měst, státu ale i počasí v obsahu příspěvků. Také se bere v potaz i aktivita uživatele z pohledu času pro určení jeho časové zóny.<br /><br />
<br />
'''Cookies'''<br /><br />
Cookies slouží jako trvanlivý identifikátor mezi klientem a serverem. Z důvodu jejich citlivé povahy vůči soukromí se jimi zabývá Evropská unie.<br />
<br /><br />
<br />
'''PRISM''' – jedná se o vládní projekt americké tajné agentury NSA. Tento projekt má neomezený přístup k datům společností Google, Microsoft, Yahoo a spousty dalších, s tím, že 98% dat tvoří data právě trojici výše zmíněných společností. Společnosti však tento neomezený přístup k datům popírají. <br />
Informace o programu unikly na veřejnost přičiněním Edwarda Snowdena, který byl externím spolupracovníkem NSA. <br />
<br />
<br />
== Soukromí podporující techologie ==<br />
'''Tor''' – jedná se o projekt, který funguje na takzvaném konceptu Onion Routing a zajišťuje tak anonymizaci uživatele při pohybu na internetu.<br />
Program je určen k ochraně osobních údajů uživatelů, jejich svobody, soukromí a možnosti provádět důvěrné obchodování, tím že je chrání před sledováním jejich aktivit na internetu. Nicméně tento software může být využíván i k nelegálním činnostem, jelikož při použití této technologie je pak velmi obtížné pachatele dopadnout. <br /><br />
<br />
'''Orbot''' – jedná se o verzi Toru pro mobilní telefony s operačním systémem Android.<br /><br />
<br />
'''Freenet Project''' – tato technologie je vnímána jako velice bezpečná, anonymní a decentralizovaná platforma pro sdílení dat zaměřená proti cenzuře.<br />
Každý uživatel může vyhradit určitý prostor na svém lokálním disku, který je následně k dispozici celé síti k ukládání zašifrovaných souborů od ostatních uživatelů. Není tak nutné provozovat svůj vlastní server.<br /><br />
<br />
'''Kryptoměny''' – jedná se o virtuální měny, který jsou používány a akceptovány členy virtuálních komunit. Kryptoměny mohou znamenat vítanou alternativu k tradičním způsobů plateb na internetu, jelikož při provádění finančních transakcí platební kartou může v důsledku znamenat, okamžitou ztrátu anonymity. Nejznámějším a nerozšířenějším příkladem je Bitcoin.</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vytv%C3%A1%C5%99en%C3%AD_odborn%C3%BDch_text%C5%AF_na_platform%C4%9B_wiki&diff=38851Vytváření odborných textů na platformě wiki2016-11-01T10:46:20Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>==Požadavky na zápočet==<br />
* aktivní účast na seminářích, výjezdní seminář je povinný<br />
* praktická schopnost práce ve wiki prostředí<br />
* vytvoření tří nových článků podle vzoru, dva opravené články, jeden článek zpracovaný z diplomky/bakalářky<br />
<br />
==Termíny seminářů==<br />
*6.10 v 17.30: hl. budova, místnost 409<br />
*14.10 - 15.10: výjezdní seminář - Borek u Suchomast<br />
*10.11 v 17.30: hl. budova, místnost 409<br />
*8.12 v 17.30: hl. budova, místnost 409<br />
<br />
<br />
==Seminář v Borku u Suchomast==<br />
===termín pátek a sobota 15-16.10.2016===<br />
<br />
<br />
<br />
=====Místo konání semináře=====<br />
<br />
<br />
fara v Borku u Suchomast<br /><br />
[http://mapy.cz/s/lPCj Borek 1, Suchomasty, 267 01, okres Beroun]<br /><br />
<br />
souřadnice 49.8863592N, 14.0433697E<br />
<br /><br />
=====Odjezd=====<br />
sobota 15.10 sraz v 12.00, U kříže 8, Jinonice<br />
<br />
kdo pojede vlastním autem, sraz na místě ve 13.00<br />
<br />
<br />
<br /><br />
(je nutné být na místě cca dvacet minut předem, abyste měli jistotu, že odjedete :)<br />
<br /><br />
<br />
=====Návrat=====<br />
neděle 15.10. odjezd kolem 12 hodiny<br />
<br />
=====Co s sebou?=====<br />
spacák, notebook, peníze (platí se 100 Kč za jídlo, ubytování, topení), pokud chcete, můžete vzít hudební nástroj :)<br />
<br />
=====Co když se ztratím?=====<br />
Zavolejte na mobil Martinovi Součkovi: 603164058<br />
nebo Janu Brandejsovi: 734736899<br />
<br />
<br />
===Program===<br />
Sobota 15.10<br />
*13.00 příjezd <br />
*14.00 editorské dovednosti: editace textu, šablony <br />
* 16.00 kafe, pivo<br />
*18.00 večeře<br />
*20.00 pivo, kytara, povídání u krbu<br />
<br />
Neděle 16.10<br />
*8.30 snídaně<br />
*9.30 editorské dovednosti - práce na vlastních heslech<br />
*10.45 přestávka na kafe<br />
*11.00 kontrola článků<br />
*11.30 oběd<br />
*12.30 závěr výjezdního semináře, úklid<br />
<br />
== Tabulka zapsaných hesel ==<br />
<br />
{| class="wikitable"<br />
|-<br />
! Student!! Nové heslo 1!! Nové heslo 2 !! Opravené heslo 1 !! Heslo z diplomky/bakalářky<br />
|-<br />
|Miriam Tančiboková|| [[Digitální kurátorství]]||[[Základy SQL]]||[[Jiří Cejpek]]||[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br />
|-<br />
|Igor Červený || [[Elektronické publikování]]||[[Interaktivní výukové materiály]]||[[OpenGrey]]||[[Informační služby a informační zdroje v oblasti životního prostředí]]<br />
|-<br />
|Tereza Talířová || [[Logika]]||[[Syntaxe]]||heslo 3||heslo 4<br />
|-<br />
|Andrej Kafka|| [[Rukopisy]]||[[Vzácné knihy a rukopisy]]||heslo 3||heslo 4<br />
|-<br />
|Jana Kozlová|| [[Referenční služby]]||[[Knihovní zákon]]||[[Haptika]]||[[Čtení a čtenářské dovednosti]]<br />
|-<br />
|Vít Beneš|| [[Ergonomie]]||[[A. V. Sokolov]]||[[Bill Gates]]||[[Rychlé čtení,rychločtení,racionální čtení,speed reading,rapid reading,lecture rapide]]<br />
|-<br />
|[[Uživatel:Ondrej.Dousa|Ondřej Douša]]|| [[Linux]]||[[Booleovské operátory]]||[[World Wide Web]]||[[Internetová a počítačová kriminalita]]<br />
|-<br />
|Lenka Hojčuková|| [[Trvalý identifikátor]]||[[Vědecká data]]||[[Architektura informačního průmyslu]]||[[E-learning v českém mimoškolním prostředí]]<br />
|-<br />
|Veronika Meislová|| [[Alexandrijská knihovna]]||[[Aššurbanipalova knihovna]]||heslo 3||heslo 4<br />
|-<br />
|Markéta Forstová|| [[Kongresová knihovna]]||heslo 2||[[Mundaneum]]||[[Třídění Kongresové knihovny]]<br />
|-<br />
|Hana Hrabáková|| [[Elektronický časopis]]||[[Bibliometrické metody]]||[[Fons Trompenaars]]||heslo 4<br />
|- <br />
|Jana Jirikova||[[Technologická singularita]]||heslo2||heslo 3||heslo 4<br />
|-<br />
|Petr Matička|| [[Hypertext]]||[[Open source]]|||heslo 3||heslo 4<br />
|-<br />
|Jonáš Květ|| [[Library of Birmingham]]||[[George Kingsley Zipf]]||[[Memex]]||[[Anonymita v prostředí internetu]]<br />
|-<br />
|Martin Ouřada||[[Autorské právo]]||[[Digitální demence]]||heslo 3||[[Informační bublina]]<br />
|-<br />
|David Hrbek||[[Webarchiv]]||heslo2||[[Tisk]]||heslo 4<br />
|}</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Memex&diff=38850Memex2016-11-01T10:44:08Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>'''Memex''' byl vizionářský '''hypertextový''' koncept '''[[Vannevar Bush|Vannevara Bushe]]''' z roku 1945. Bush tento koncept popsal ve svém přelomovém článku „[[As We May Think]]“ uveřejněném v časopise The Atlantic Monthly.<br />
<br /><br />
Jednalo se o elektromechanické zařízení, které mělo sloužit jednotlivci k ukládání jeho knih, periodik, korespondence a dalších záznamů na mikrofilm a poté mělo v těchto záznamech efektivně vyhledávat. Jinak řečeno, jednalo se o extenzi lidského myšlení či paměti jak sám V. Bush popisoval. <br />
<br /><br />
Podle jedné verze název vznikl sloučením slov „memory“ a „index“<ref>Buckland, Michael K. "Emanuel Goldberg, Electronic Document Retrieval, And Vannevar Bush's Memex". Journal of the American Society for Information Science 43, no. 4 (May 1992): 284–94</ref>, nicméně jiná verze říká, že spíše šlo o složeninu slov „MEmory EXtended“ <ref>In: WikiKnihovna: Vannevar Bush [online]. [cit. 2016-10-17]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Vannevar_Bush</ref><br />
<br /><br />
<br />
<br />
== Důvody vzniku konceptu Memex ==<br />
Vannevar Bush článek As We May Think vydává v červenci roku 1945, tedy ke konci války. Po hrůzách 2. světové války, kterých byl svědkem, byl přesvědčen, že jediným způsobem jak se vyhnout dalšímu konfliktu takovýchto rozměrů je zajistit svobodnou výměnu informací.<br />
<br /><br />
Také si uvědomoval problém [[Důsledky informačního zahlcení|informačního přesycení]], který snižuje schopnost orientovat se ve velkém množství informací. S tím je spojený problém vyhledávat relevantní informace, který v důsledku může zpomalovat výzkum. <br />
<br /><br />
Zamýšlel se, jak by bylo možné zefektivnit výzkum právě pomocí lepšího vyhledávání informací. Jako inspirace Vannevarovi Bushovi posloužil lidský mozek, který funguje na principu asociace, to znamená propojování spolu souvisejících informací.<ref name="trololo">BRDIČKA, Bořivoj. Vannevar Bush a jeho Memex po 70 letech. In: Metodický portál RVP: Inspirace a zkušenosti učitelů [online]. [cit. 2016-10-17]. Dostupné z: http://spomocnik.rvp.cz/clanek/20003/VANNEVAR-BUSH-A-JEHO-MEMEX-PO-70-LETECH.html</ref><br />
<br /><br />
<br /><br />
''„Zatím nedokážeme kopírovat mentální proces dokonale. Ale měli bychom se z něj umět alespoň poučit. Můžeme napodobit a možná dokonce zlepšit alespoň některé jeho vlastnosti.“''<ref>BUSH, Vannevar. As We May Think. In: The Atlantic [online]. [cit. 2016-10-17]. Dostupné z: http://www.theatlantic.com/magazine/archive/1945/07/as-we-may-think/303881/</ref> <br />
<br /><br />
<br /><br />
Snažil se navrhnout takový systém, který by informace ukládal nelineárně, a dovoloval tak vědcům propojit sobě relevantní části dokumentu, tudíž zaznamenat souvislosti a tak zlepšit vyhledávání.<br />
Je zřejmé, že Bush zde mluví o myšlence [[Hypertext|hypertextu]]. Nicméně toto označení dal této myšlence až [[Ted Nelson]] v roce 1963.<br />
Bushovi ale nešlo pouze jen o prosté vyhledávání potřebné informace či dokumentu. Věda, jak píše [[Vannevar Bush]], potřebuje záznamy, které bude moci uložit, nepřetržitě upravovat a rozšiřovat ale hlavně budou přístupné k nahlédnutí.<ref name="trololo" /><br />
<br />
== Vzhled konceptu Memex == <br />
[[File:memex.jpg|thumb|282px|right|Koncept Memex]]<br />
Koncept se vzdáleně podobá dnešnímu [[Osobní počítač|osobnímu počítači]]. Jedná se vlastně o kus nábytku, o pracovní stůl, za kterým se studuje. Na desce stolu se nacházejí dvě obrazovky, na které se z mikrofilmu promítá obraz. Na jedné obrazovce se může pomocí jediného stisku klávesy zobrazit seznam kódu veškerých [[Dokument|dokumentů]], které lze následně vyvolat na obrazovce druhé. Před uživatelem se nachází ovládací prvky, jako jsou klávesy a páčky s různými funkcemi. Dále na tomto stole můžeme nalézt i vestavěný fotoaparát, který slouží k přenesení obrázku či osobní korespondence na mikrofilm do paměti stroje. Uvnitř stolu je zabudován mechanismus, díky kterému Memex funguje. <ref>As we may think. In: CASWiky [online]. [cit. 2016-10-17]. Dostupné z: http://cas.famu.cz/wiki/index.php/As_we_may_think</ref><br />
<br />
== Zanechaný odkaz ==<br />
Stroj, i přes detailní technickou specifikaci a nákresy, nebyl nikdy zrealizován a zůstal pouze jako koncept/idea, která inspirovala mnoho lidí, například i následující tvůrce a myslitele: <br />
<br /><br />
<br />
*[[Douglas Engelbart]] – Vynálezce počítačové myši, bitmapové obrazovky, nástroje pro spolupráci týmu (groupware) a dalších technologií, věřil, že mnoho komplikací je způsobeno nevhodnou distribucí znalostí. V jeho pracích můžeme nalézt mnoho odkazu Bushova článku As We May Think. <ref>FERENC, Jakub. Stručná historie Webu: Douglas Engelbart a NLS (2. část) [online]. 2015 [cit. 2016-10-18]. Dostupné z: https://www.jakubferenc.cz/tag/graphical-user-interface/</ref> 24. května 1962 koresponduje Vannevarovi Bushovi a vyjadřuje mu uznání za jeho článek As We May Think, který ovlivnil jeho myšlenky a nápady.<ref>What is the Legacy of the Memex? In: Theory and research in hci [online]. 2008 [cit. 2016-10-18]. Dostupné z: http://comm6480rpi.blogspot.cz/2008/09/what-is-legacy-of-memex.html</ref><br />
<br />
*[[Ted Nelson]] – počítačový vědec. Práce Bushe vedla Teda Nelsona v jeho průkopnické činnosti, vytvoření konceptu hypermédií a hypertextu. Slovo hypertext poprvé použil v roce 1965.<br />
<br />
*[[Joseph Carl Robnett Licklider|J. C. R. Licklider]] – informační vědec, počítačový teoretik. Zabýval se transformací knihoven do digitální podoby. Úvod jeho knihy „Libraries of the Future“ je věnován Memexu a Vannevarovi Bushovi.<br />
<br />
*Americká agentura DARPA pojmenovala svoji novou technologii po Bushově hypotetickém stroji Memex. Jedná se o vyhledávač, který bude schopen prohledávat taková místa internetu jako je tzv. [[Deep web]] a [[Darknet|Dark web]].<ref>KOVALÍK, Jan. Přichází Memex – vládní “Google”, který prohledá i temný a hluboký web. In: Lupa.cz [online]. [cit. 2016-10-18]. Dostupné z: KOVALÍK, Jan. Přichází Memex – vládní “Google”, který prohledá i temný a hluboký web. In: Lupa.cz [online]. 2015 [cit. 2016-10-18]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/prichazi-memex-vladni-google-ktery-prohleda-i-temny-a-hluboky-web/</ref> <br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
[[Vannevar Bush]], [[Hypertext]], [[As We May Think]]<br />
<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Article Asylum UISK]]</div>Jonas.Kvethttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=George_Kingsley_Zipf&diff=38844George Kingsley Zipf2016-11-01T07:56:47Z<p>Jonas.Kvet: </p>
<hr />
<div>'''George Kingsley Zipf''' (1902-1950) byl americký '''lingvista '''a''' filolog''', německého původu, který se proslavil svým v té době nezvyklým přístupem k jazykovědě. Ačkoliv nebyl první, kdo se začal zabývat kvantitativní lingvistikou, byl tím, kdo tomuto oboru přinesl mnoho důležitých zjištění. Podařilo se mu odhalit dynamický rys jazyka, a tak definovat rank-frequency laws neboli [[Zipfovy zákony]].<ref name="as">George Kingsley Zipf. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-10-31]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/George_Kingsley_Zipf</ref><br />
[[Soubor:George Kingsley Zipf 1917.jpg|náhled|vpravo|George Kingsley Zipf (1917)]]<br />
<br />
== Biografie ==<br />
G. K. Zipf se narodil ve městě Freeport, Illinois v USA dne 7. ledna 1902. Zde navštěvoval také střední školu, kde již byly patrné Zipfovy schopnosti. Získal zde zlatý diplom za excelentní studijní výsledky. Následně byl přijat na Harvardovu Univerzitu, kterou dokončil roku 1924 taktéž s výborným prospěchem. Po promocích ještě strávil rok na Německé univerzitě v Berlíně a Bonnu. Po návratu zpět do Ameriky, se svou desertační prací Relative Frequency as a Determinant of Phonetic Change získal titul PhD, a začal na této univerzitě vyučovat německý jazyk.<br /><br />
<br />
Během 2. světové války byl požádán, aby se přestěhoval do Washingtonu, a začal zde pracovat pro armádu, ale tuto nabídku odmítl a zůstal vyučovat na Harvardu.<br /><br />
<br />
Jeho žena, Joyce Waters Brown, původem z Websteru, Massachusetts, se narodila 20. června roku 1931. Joyce a George se seznámili na Harvardově univerzitě, a měli spolu čtyři děti, prvního Roberta, následně Katharine, Joyce a Henryho jako posledního. Po svatbě Zipfovi krátce žili v americkém Cambridgi, a poté se přestěhovali do Duxbury. V září roku 1943 se všichni společně naposledy stěhovali do Newtonu.<br /><br />
<br />
George Kingsley Zipf pokračoval se svou prací a dále přednášel na Harvardově Univerzitě až do své smrti. Doktoři objevili u Zipfa rakovinu, kterou se pokoušeli operací v červnu roku 1950 odstranit, ale neúspěšně. Zipf se po měsíci stráveném v nemocnici vrátil domů, kde 25. září 1950 zemřel ve věku 42 let.<ref>PRÜN, Claudia a Robert ZIPF. Biographical notes on G. K. Zipf. Glottometrics [online]. 2002, Vol. 3, s. 1-10. [cit. 2016-10-31] ISSN 1617-8351. Dostupné z http://www.arteuna.com/talleres/lab/ediciones/libreria/Glottometrics-zipf.pdf</ref><br />
<br />
== Práce ==<br />
Zipfova vědecká činnost se vyznačuje interdisciplinaritou. Své myšlenky a ideje přenesl do různých oblastí, jakými jsou například geografie osídlení, ekonomie, psychologie nebo sociologie. V první řadě byl jazykovědecem, jež většinou publikoval v psychologických časopisech a je citován přibližně ve 20 vědeckých disciplínách.<ref name="a">George Kingsley Zipf. In: Wiki.knihovna.cz [online]. naposledy editováno 17. 5. 2012 [cit. 2016-10-31]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/George_Kingsley_Zipf</ref><br />
<br />
=== Zipfův zákon ===<br />
Nicméně jeho největší přínos vědě bylo definování [[Zipfovy zákony|Zipfových zákonů]], které jsou víceméně univerzální a platící pro každý text i jazyk. Zjednodušeně řečeno nám Zipfovy zákony říkají že:<br /><br />
<br />
Druhé nejpoužívanější slovo v textu se objeví v tomtéž textu zhruba o '''½''' méně častěji než první nejpoužívanější.<br /><br />
<br />
Třetí nejpoužívanější slovo v textu se objeví v tomtéž textu zhruba o '''⅓''' méně častěji než to první nejpoužívanější.<br /><br />
<br />
Výskyt čtvrtého nejpoužívanějšího slova je '''¼''' výskytu toho prvního.<br /><br />
<br />
A tak dále až k těm nejméně používaným.<br />
<br />
Tento zákon Zipf ověřoval na různých typech textu, například i na Odysseovi od Jamese Joyce. Později bylo dokázáno, že tyto zákony platí i pro starobylé jazyky a texty. Dokonce i pro ty, které se zatím nepodařilo ani přeložit. Nicméně tento zákon je aplikovatelný nejenom v jazykovědě ale například i na počet obyvatel ve městech, v intenzitách slunečních erupcí, návštěvnosti webových stránek a spousty dalších možnostech. <ref name="a"></ref><ref>Vsauce. The Zipf Mystery. In: Youtube [online] 2015. Dostupné také z: https://www.youtube.com/watch?v=fCn8zs912OE</ref><br /><br />
<br />
Více naleznete v článku [[Zipfovy zákony]].<br />
<br />
=== Bibliografie ===<br />
<br /><br />
George Kingsley Zipf:<br />
* Selected Studies of the Principle of Relative Frequency in Language (1932) <br />
* The Psycho-Biology of Language (1935)<br />
* National unity and disunity (1941)<br />
* The P1 P2/D Hypothesis: On the Intercity Movement of Persons. American Sociological Review (1946)<br />
* Human behavior and the principle of least effort (1949)<ref name="as"></ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references/><br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
https://www.youtube.com/watch?v=fCn8zs912OE<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
[[Zipfovy zákony]], [[jazykověda]], [[kvantitativní ligvistika]]</div>Jonas.Kvet