https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&user=Marketa.Andrsova&feedformat=atomWikisofia - Příspěvky uživatele [cs]2024-03-28T13:24:57ZPříspěvky uživateleMediaWiki 1.33.0https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45487Bibliometrické metody2017-02-22T12:55:57Z<p>Marketa.Andrsova: /* Související články */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. <ref> ''Prezentace Martin Souček, Bibliometrie'' </ref><br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer. <ref> http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky </ref><br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7'' </ref><br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování. <ref> http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm </ref><br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30'' </ref><br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu.Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18'' </ref><br />
<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
'''1)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 - 5<br />
<br />
'''2)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 - 6<br />
<br />
'''3)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 7<br />
<br />
'''4)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 30<br />
<br />
'''5)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 18<br />
<br />
'''6)''' Prezentace Martin Souček, Blibliometrie<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
== Externí odkazy ==<br />
<br />
* [http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000344&local_base=KTD Databáze Národní knihovny] <br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br />
* [[Portál: https://wikisofia.cz/wiki/Scientometrie| Scientometrie]]<br />
* [[Portál: https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie| Bibliometrie]]<br />
* [[Portál: https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy| Bibliometrie a scientometrie, publikační a citační analýzy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45486Bibliometrické metody2017-02-22T12:54:23Z<p>Marketa.Andrsova: </p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. <ref> ''Prezentace Martin Souček, Bibliometrie'' </ref><br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer. <ref> http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky </ref><br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7'' </ref><br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování. <ref> http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm </ref><br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30'' </ref><br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu.Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18'' </ref><br />
<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
'''1)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 - 5<br />
<br />
'''2)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 - 6<br />
<br />
'''3)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 7<br />
<br />
'''4)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 30<br />
<br />
'''5)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 18<br />
<br />
'''6)''' Prezentace Martin Souček, Blibliometrie<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
== Externí odkazy ==<br />
<br />
* [http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000344&local_base=KTD Databáze Národní knihovny] <br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br />
* [[Portál: Scientometrie| Scientometrie]]<br />
* [[Portál: Bibliometrie| Bibliometrie]]<br />
* [[Portál: Bibliometrie a scientometrie, publikační a citační analýzy| Bibliometrie a scientometrie, publikační a citační analýzy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45485Bibliometrické metody2017-02-22T12:46:22Z<p>Marketa.Andrsova: </p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. <ref> ''Prezentace Martin Souček, Bibliometrie'' </ref><br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer. <ref> http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky </ref><br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7'' </ref><br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování. <ref> http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm </ref><br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30'' </ref><br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu.Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18'' </ref><br />
<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
'''1)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 - 5<br />
<br />
'''2)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 - 6<br />
<br />
'''3)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 7<br />
<br />
'''4)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 30<br />
<br />
'''5)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 18<br />
<br />
'''6)''' Prezentace Martin Souček, Blibliometrie<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
== Externí odkazy ==<br />
<br />
* [http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000344&local_base=KTD Databáze Národní knihovny] <br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45469Bibliometrické metody2017-02-22T08:52:58Z<p>Marketa.Andrsova: /* Použitá literatura */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. <ref> ''Prezentace Martin Souček, Bibliometrie'' </ref><br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer. <ref> http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky </ref><br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7'' </ref><br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování. <ref> http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm </ref><br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30'' </ref><br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu.Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18'' </ref><br />
<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
'''1)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 - 5<br />
<br />
'''2)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 - 6<br />
<br />
'''3)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 7<br />
<br />
'''4)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 30<br />
<br />
'''5)''' KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 18<br />
<br />
'''6)''' Prezentace Martin Souček, Blibliometrie<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45466Bibliometrické metody2017-02-22T08:48:01Z<p>Marketa.Andrsova: /* Použitá literatura */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. <ref> ''Prezentace Martin Souček, Bibliometrie'' </ref><br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer. <ref> http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky </ref><br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7'' </ref><br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování. <ref> http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm </ref><br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30'' </ref><br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu.Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18'' </ref><br />
<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18<br />
Prezentace Martin Souček, Bibliometrie<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45465Bibliometrické metody2017-02-22T08:46:47Z<p>Marketa.Andrsova: /* Použitá literatura */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. <ref> ''Prezentace Martin Souček, Bibliometrie'' </ref><br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer. <ref> http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky </ref><br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7'' </ref><br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování. <ref> http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm </ref><br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30'' </ref><br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu.Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18'' </ref><br />
<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 <br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18<br />
Prezentace Martin Souček, Bibliometrie<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45464Bibliometrické metody2017-02-22T08:45:10Z<p>Marketa.Andrsova: /* Použitá literatura */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. <ref> ''Prezentace Martin Souček, Bibliometrie'' </ref><br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer. <ref> http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky </ref><br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7'' </ref><br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování. <ref> http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm </ref><br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30'' </ref><br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu.Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18'' </ref><br />
<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
'''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 <br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18<br />
Prezentace Martin Souček, Bibliometrie'''<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45463Bibliometrické metody2017-02-22T08:44:20Z<p>Marketa.Andrsova: /* Použitá literatura */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. <ref> ''Prezentace Martin Souček, Bibliometrie'' </ref><br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer. <ref> http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky </ref><br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7'' </ref><br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování. <ref> http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm </ref><br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30'' </ref><br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu.Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18'' </ref><br />
<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 <br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18<br />
Prezentace Martin Souček, Bibliometrie<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45462Bibliometrické metody2017-02-22T08:42:17Z<p>Marketa.Andrsova: /* Použitá literatura */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. <ref> ''Prezentace Martin Souček, Bibliometrie'' </ref><br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer. <ref> http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky </ref><br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7'' </ref><br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování. <ref> http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm </ref><br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30'' </ref><br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu.Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18'' </ref><br />
<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 <br />
<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6<br />
<br />
Prezentace Martin Souček, Bibliometrie<br />
<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7<br />
<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30<br />
<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45461Bibliometrické metody2017-02-22T08:41:47Z<p>Marketa.Andrsova: /* Reference */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. <ref> ''Prezentace Martin Souček, Bibliometrie'' </ref><br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer. <ref> http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky </ref><br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7'' </ref><br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování. <ref> http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm </ref><br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30'' </ref><br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu.Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18'' </ref><br />
<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 <br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6<br />
Prezentace Martin Souček, Bibliometrie<br />
sbírání, sestavování, shromažďování<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30<br />
KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rukopisy&diff=45135Rukopisy2017-02-19T08:00:43Z<p>Marketa.Andrsova: /* Iluminovaný rukopis */</p>
<hr />
<div>'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený <br />
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<br />
V dnešní době je pojem ''rukopis'' používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]<br />
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]<br />
== Rukopis – knihovnictví ==<br />
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<br />
Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:<br />
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)<br />
*papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)<br />
*březová kůra (Rusko)<br />
*palmové listy (Indie)<br />
*věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)<br />
*hliněné střepy (Řecko)<br />
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)<br />
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)<br />
<br />
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]<br />
<br />
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam). <br />
<br />
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby.<br />
Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován ''rukopis středověký''.<br />
Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex.<br />
<br />
== Rukopis - kodikologie ==<br />
[[File:Rukopis kralovedvorsky ZlPha 1886.png|thumb|Rukopis kralovedvorsky ZlPha 1886]]<br />
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem [[knihtisk|knihtisku]] (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku <br />
<br />
Některé významné a známé rukopisy:<br />
*Pasionál abatyše Kunhuty<br />
*Mater verborum<br />
*Codex gigas (tzv. Ďáblova bible)<br />
*Velislavova bible<br />
*Vyšehradský kodex<br />
*kniha z Kellsu<br />
*Voynichův rukopis<br />
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<br />
<br />
== Rukopis - textologie ==<br />
[[File:Rukopis Zelenohorský.jpg|thumb|Rukopis Zelenohorský]]<br />
Textologie vychází z toho, že text není představován pouze jako fixovaný (zaznamenaný) jazykový projev sledující literární (umělecké) cíle. Řadí se sem každý jazykový útvar, který vznikl konkrétní realizací jazykového (znakového) systému. Pojem textu tak na nejobecnější rovině není omezen pouze na psanou (tištěnou) podobu záznamu, ale zahrnuje každý produkt jazykové (znakové) soustavy. <br />
<br />
V tomto pojetí vymezujeme tři konstantní rysy textu:<br />
<br />
'''1)''' Text je záznam takového souboru informací, které jsou přenášeny jazykovým znakovým systémem.<br />
<br />
'''2)''' To, co bychom mohli označit jako materiální bázi záznamu textu, nemusí být vždy psaná nebo tištěná podoba knihy, ale může to být jakýkoliv nosič záznamu.<br />
<br />
'''3''' Textem nerozumíme pouze záznam děl literární (umělecké) povahy, ale jakýchkoliv autorských děl, například i děl naukové povahy. Ostatně dělení na beletrii a naukovou literaturu je poměrně nové a až do nové doby bývá běžně do dějin literatury zahrnována jak literatura krásné, tak publicistika a literatura nauková.<br />
<br />
<br />
Pokud budeme vycházet z těchto tří rysů, tak zjistíme, že podoba literárního rukopisu je poněkud širší, než je chápání středověkého kodexu. Různorodost forem, jimiž může být rukopis materiálně fixován, nás především upozorňuje na to, že při určení pojmu literárního rukopisu nemůže být zanedbán faktor času. Do doby vzniku knihtisku (cca do konce 15. století) byl rukopis jediným způsobem materiální fixace textu. V tomto případě je nutné z hlediska textové kritiky rozlišit pouze to, zda se jedná o autograf nebo o opis. V případě opisu musíme počítat s tím, že máme k dispozici text. který je z části pozměněn. Nicméně ani obměna z něj nedělá text bezvýznamný, jelikož nás informuje o dalším "životu" textu.<br />
<br />
== Iluminovaný rukopis ==<br />
<br />
==== '''Vývoj''' ====<br />
<br />
Nejstarší pozůstatky pochází z 5. století ''(Papyrus Vozatajů)''. Ze stejného období pochází také nejstarší biblický iluminovaný rukopis ''Quedlinburská Itala'' o šesti foliích. Další iluminovaný rukopis Bible vznikl na přelomu 5. a 6. století. V 6. stoeltí vznikl také rukopis obsahující kolem 400 iluminací pro dceru západořímského císaře Olybria. Ze 6. století se také dochovaly evangeliáře ''Codex purpureus Beratinus, Evangeliář ze Sinope'' a ''Codex purpureus Rossanensis''. Jsou to nejstarší iluminované rukopisy Nového zákona.<br />
<br />
'''V českých zemích''' se rukopisy začaly objevovat až během christianizace. K nejvýznamnějším iluminovaným rukopisům raného středověku patří ''Kodex vyšehradský''. Od 12. století jsou iluminace na našem území ovlivňovány německými a rakouskými zeměmi, od 13. století je patrný ''vliv Byzance'' (Sedlecký antifonář a Mater verborum).<br />
<br />
Na začátku 14. století vznikl ''Pasionál abatyše Kunhuty'', který byl vytvořen na popud Kunhuty Přemyslovny (dcery Přemysla Otakara II. a abatyše kláštera sv. Jiří).V letech 1325–1349 vznikla '''Velislavova bible'''. <br />
Po husitských válkách se iluminované rukopisy rozšířily i mimo církev a královské prostředí, místo nich se začaly objevovat přepisované bible, které byly ilustracemi doprovázeny.<br />
<br />
[[File:VelislavovaBible.jpg|thumb|Velislavova bible]]<br />
<br />
Od poloviny 15. století (po vzniku knihtisku) knižní iluminace začaly upadat.Tištěné knihy se namísto toho začaly zdobit, od konce 15. století se iluminace omezily pouze do podoby osobních modlitebních knížek a na graduály. Tento typ knih byl v 16. století častý také v měšťanském prostředí (např. Literátský graduál z Třebechovic). <ref> https://cs.wikipedia.org/wiki/Iluminovaný_rukopis </ref><br />
<br />
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==<br />
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:<br />
*Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací<br />
*Rukopis po jazykové a obsahové úpravě v redakci (korektuře)<br />
*Konečný čistopis rukopisu určený k publikování<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
==Externí odkazy==<br />
*[https://cs.wikipedia.org/wiki/Spor_o_Rukopisy Spor o Rukopisy]<br />
*[https://cs.wikipedia.org/wiki/Rukopis Rukopis]<br />
*[https://cs.wikipedia.org/wiki/Rukopis_zelenohorsk%C3%BD Rukopis zelenohorský]<br />
*[https://cs.wikipedia.org/wiki/Rukopis_kr%C3%A1lov%C3%A9dvorsk%C3%BD Rukopis královédvorský]<br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.<br />
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.<br />
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br /><br />
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br /><br />
[[Vývoj knihoven ve středověku]]<br /><br />
[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
<br />
==Klíčová slova==<br />
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument<br />
<br />
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]] [[Kategorie:Dějiny knižní kultury]]</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rukopisy&diff=45043Rukopisy2017-02-18T12:53:03Z<p>Marketa.Andrsova: /* Iluminovaný rukopis */</p>
<hr />
<div>'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený <br />
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref><br />
<br />
V dnešní době je pojem ''rukopis'' používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]<br />
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]<br />
== Rukopis – knihovnictví ==<br />
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref><br />
Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:<br />
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)<br />
*papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)<br />
*březová kůra (Rusko)<br />
*palmové listy (Indie)<br />
*věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)<br />
*hliněné střepy (Řecko)<br />
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)<br />
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)<br />
<br />
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]<br />
<br />
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam). <br />
<br />
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby.<br />
Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován ''rukopis středověký''.<br />
Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex. <ref> http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/ </ref><br />
<br />
== Rukopis - kodikologie ==<br />
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem [[knihtisk|knihtisku]] (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku<ref name="Voit">Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.</ref>) a v prvních dobách jeho existence.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> <br />
Některé významné a známé rukopisy:<br />
*Pasionál abatyše Kunhuty<br />
*Mater verborum<br />
*Codex gigas (tzv. Ďáblova bible)<br />
*Velislavova bible<br />
*Vyšehradský kodex<br />
*kniha z Kellsu<br />
*Voynichův rukopis<br />
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref><br />
<br />
== Rukopis - textologie ==<br />
Textologie vychází z toho, že text není představován pouze jako fixovaný (zaznamenaný) jazykový projev sledující literární (umělecké) cíle. Řadí se sem každý jazykový útvar, který vznikl konkrétní realizací jazykového (znakového) systému. Pojem textu tak na nejobecnější rovině není omezen pouze na psanou (tištěnou) podobu záznamu, ale zahrnuje každý produkt jazykové (znakové) soustavy. <br />
<br />
V tomto pojetí vymezujeme tři konstantní rysy textu:<br />
<br />
'''1)''' Text je záznam takového souboru informací, které jsou přenášeny jazykovým znakovým systémem.<br />
<br />
'''2)''' To, co bychom mohli označit jako materiální bázi záznamu textu, nemusí být vždy psaná nebo tištěná podoba knihy, ale může to být jakýkoliv nosič záznamu.<br />
<br />
'''3''' Textem nerozumíme pouze záznam děl literární (umělecké) povahy, ale jakýchkoliv autorských děl, například i děl naukové povahy. Ostatně dělení na beletrii a naukovou literaturu je poměrně nové a až do nové doby bývá běžně do dějin literatury zahrnována jak literatura krásné, tak publicistika a literatura nauková.<br />
<br />
<br />
Pokud budeme vycházet z těchto tří rysů, tak zjistíme, že podoba literárního rukopisu je poněkud širší, než je chápání středověkého kodexu. Různorodost forem, jimiž může být rukopis materiálně fixován, nás především upozorňuje na to, že při určení pojmu literárního rukopisu nemůže být zanedbán faktor času. Do doby vzniku knihtisku (cca do konce 15. století) byl rukopis jediným způsobem materiální fixace textu. V tomto případě je nutné z hlediska textové kritiky rozlišit pouze to, zda se jedná o autograf nebo o opis. V případě opisu musíme počítat s tím, že máme k dispozici text. který je z části pozměněn. Nicméně ani obměna z něj nedělá text bezvýznamný, jelikož nás informuje o dalším "životu" textu.<br />
<br />
== Iluminovaný rukopis ==<br />
<br />
==== '''Vývoj''' ====<br />
<br />
Nejstarší pozůstatky pochází z 5. století ''(Papyrus Vozatajů)''. Ze stejného období pochází také nejstarší biblický iluminovaný rukopis ''Quedlinburská Itala'' o šesti foliích. Další iluminovaný rukopis Bible vznikl na přelomu 5. a 6. století. V 6. stoeltí vznikl také rukopis obsahující kolem 400 iluminací pro dceru západořímského císaře Olybria. Ze 6. století se také dochovaly evangeliáře ''Codex purpureus Beratinus, Evangeliář ze Sinope'' a ''Codex purpureus Rossanensis''. Jsou to nejstarší iluminované rukopisy Nového zákona.<br />
<br />
'''V českých zemích''' se rukopisy začaly objevovat až během christianizace. K nejvýznamnějším iluminovaným rukopisům raného středověku patří ''Kodex vyšehradský''. Od 12. století jsou iluminace na našem území ovlivňovány německými a rakouskými zeměmi, od 13. století je patrný ''vliv Byzance'' (Sedlecký antifonář a Mater verborum).<br />
<br />
Na začátku 14. století vznikl ''Pasionál abatyše Kunhuty'', který byl vytvořen na popud Kunhuty Přemyslovny (dcery Přemysla Otakara II. a abatyše kláštera sv. Jiří).V letech 1325–1349 vznikla '''Velislavova bible'''. <br />
Po husitských válkách se iluminované rukopisy rozšířily i mimo církev a královské prostředí, místo nich se začaly objevovat přepisované bible, které byly ilustracemi doprovázeny.<br />
<br />
[[File:VelislavovaBible.jpg|thumb|Velislavova bible]]<br />
<br />
Od poloviny 15. století (po vzniku knihtisku) knižní iluminace začaly upadat.Tištěné knihy se namísto toho začaly zdobit, od konce 15. století se iluminace omezily pouze do podoby osobních modlitebních knížek a na graduály. Tento typ knih byl v 16. století častý také v měšťanském prostředí (např. Literátský graduál z Třebechovic). <ref>https://cs.wikipedia.org/wiki/Iluminovaný_rukopis</ref><br />
<br />
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==<br />
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:<br />
*Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací<br />
*Rukopis po jazykové a obsahové úpravě v redakci (korektuře)<br />
*Konečný čistopis rukopisu určený k publikování<ref name="Šalda">ŠALDA, Jaroslav. Od rukopisu ke knize a časopisu. 2. dopl. vyd. Praha: SNTL, 1959. Edice polygrafické literatury.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.<br />
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.<br />
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br /><br />
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br /><br />
[[Vývoj knižníc v stredoveku]]<br /><br />
[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|citace = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|kategorie_a_portály = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|synonyma_a_název = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|prolinkování = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|pravopis<br />
|typografie<br />
}}<br />
<br />
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Dějiny knižní kultury]]</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rukopisy&diff=45042Rukopisy2017-02-18T12:52:29Z<p>Marketa.Andrsova: /* Iluminovaný rukopis */</p>
<hr />
<div>'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený <br />
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref><br />
<br />
V dnešní době je pojem ''rukopis'' používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]<br />
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]<br />
== Rukopis – knihovnictví ==<br />
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref><br />
Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:<br />
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)<br />
*papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)<br />
*březová kůra (Rusko)<br />
*palmové listy (Indie)<br />
*věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)<br />
*hliněné střepy (Řecko)<br />
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)<br />
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)<br />
<br />
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]<br />
<br />
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam). <br />
<br />
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby.<br />
Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován ''rukopis středověký''.<br />
Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex. <ref> http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/ </ref><br />
<br />
== Rukopis - kodikologie ==<br />
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem [[knihtisk|knihtisku]] (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku<ref name="Voit">Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.</ref>) a v prvních dobách jeho existence.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> <br />
Některé významné a známé rukopisy:<br />
*Pasionál abatyše Kunhuty<br />
*Mater verborum<br />
*Codex gigas (tzv. Ďáblova bible)<br />
*Velislavova bible<br />
*Vyšehradský kodex<br />
*kniha z Kellsu<br />
*Voynichův rukopis<br />
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref><br />
<br />
== Rukopis - textologie ==<br />
Textologie vychází z toho, že text není představován pouze jako fixovaný (zaznamenaný) jazykový projev sledující literární (umělecké) cíle. Řadí se sem každý jazykový útvar, který vznikl konkrétní realizací jazykového (znakového) systému. Pojem textu tak na nejobecnější rovině není omezen pouze na psanou (tištěnou) podobu záznamu, ale zahrnuje každý produkt jazykové (znakové) soustavy. <br />
<br />
V tomto pojetí vymezujeme tři konstantní rysy textu:<br />
<br />
'''1)''' Text je záznam takového souboru informací, které jsou přenášeny jazykovým znakovým systémem.<br />
<br />
'''2)''' To, co bychom mohli označit jako materiální bázi záznamu textu, nemusí být vždy psaná nebo tištěná podoba knihy, ale může to být jakýkoliv nosič záznamu.<br />
<br />
'''3''' Textem nerozumíme pouze záznam děl literární (umělecké) povahy, ale jakýchkoliv autorských děl, například i děl naukové povahy. Ostatně dělení na beletrii a naukovou literaturu je poměrně nové a až do nové doby bývá běžně do dějin literatury zahrnována jak literatura krásné, tak publicistika a literatura nauková.<br />
<br />
<br />
Pokud budeme vycházet z těchto tří rysů, tak zjistíme, že podoba literárního rukopisu je poněkud širší, než je chápání středověkého kodexu. Různorodost forem, jimiž může být rukopis materiálně fixován, nás především upozorňuje na to, že při určení pojmu literárního rukopisu nemůže být zanedbán faktor času. Do doby vzniku knihtisku (cca do konce 15. století) byl rukopis jediným způsobem materiální fixace textu. V tomto případě je nutné z hlediska textové kritiky rozlišit pouze to, zda se jedná o autograf nebo o opis. V případě opisu musíme počítat s tím, že máme k dispozici text. který je z části pozměněn. Nicméně ani obměna z něj nedělá text bezvýznamný, jelikož nás informuje o dalším "životu" textu.<br />
<br />
== Iluminovaný rukopis ==<br />
<br />
==== '''Vývoj''' ====<br />
<br />
Nejstarší pozůstatky pochází z 5. století ''(Papyrus Vozatajů)''. Ze stejného období pochází také nejstarší biblický iluminovaný rukopis ''Quedlinburská Itala'' o šesti foliích. Další iluminovaný rukopis Bible vznikl na přelomu 5. a 6. století. V 6. stoeltí vznikl také rukopis obsahující kolem 400 iluminací pro dceru západořímského císaře Olybria. Ze 6. století se také dochovaly evangeliáře ''Codex purpureus Beratinus, Evangeliář ze Sinope'' a ''Codex purpureus Rossanensis''. Jsou to nejstarší iluminované rukopisy Nového zákona.<br />
<br />
'''V českých zemích''' se rukopisy začaly objevovat až během christianizace. K nejvýznamnějším iluminovaným rukopisům raného středověku patří ''Kodex vyšehradský''. Od 12. století jsou iluminace na našem území ovlivňovány německými a rakouskými zeměmi, od 13. století je patrný ''vliv Byzance'' (Sedlecký antifonář a Mater verborum).<br />
<br />
Na začátku 14. století vznikl ''Pasionál abatyše Kunhuty'', který byl vytvořen na popud Kunhuty Přemyslovny (dcery Přemysla Otakara II. a abatyše kláštera sv. Jiří).V letech 1325–1349 vznikla '''Velislavova bible'''. <br />
Po husitských válkách se iluminované rukopisy rozšířily i mimo církev a královské prostředí, místo nich se začaly objevovat přepisované bible, které byly ilustracemi doprovázeny.<br />
<br />
[[:File:VelislavovaBible.jpg|thumb|Velislavova bible]]<br />
<br />
Od poloviny 15. století (po vzniku knihtisku) knižní iluminace začaly upadat.Tištěné knihy se namísto toho začaly zdobit, od konce 15. století se iluminace omezily pouze do podoby osobních modlitebních knížek a na graduály. Tento typ knih byl v 16. století častý také v měšťanském prostředí (např. Literátský graduál z Třebechovic). <ref>https://cs.wikipedia.org/wiki/Iluminovaný_rukopis</ref><br />
<br />
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==<br />
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:<br />
*Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací<br />
*Rukopis po jazykové a obsahové úpravě v redakci (korektuře)<br />
*Konečný čistopis rukopisu určený k publikování<ref name="Šalda">ŠALDA, Jaroslav. Od rukopisu ke knize a časopisu. 2. dopl. vyd. Praha: SNTL, 1959. Edice polygrafické literatury.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.<br />
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.<br />
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br /><br />
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br /><br />
[[Vývoj knižníc v stredoveku]]<br /><br />
[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|citace = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|kategorie_a_portály = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|synonyma_a_název = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|prolinkování = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|pravopis<br />
|typografie<br />
}}<br />
<br />
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Dějiny knižní kultury]]</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rukopisy&diff=45041Rukopisy2017-02-18T12:49:06Z<p>Marketa.Andrsova: /* Iluminovaný rukopis */</p>
<hr />
<div>'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený <br />
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref><br />
<br />
V dnešní době je pojem ''rukopis'' používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]<br />
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]<br />
== Rukopis – knihovnictví ==<br />
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref><br />
Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:<br />
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)<br />
*papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)<br />
*březová kůra (Rusko)<br />
*palmové listy (Indie)<br />
*věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)<br />
*hliněné střepy (Řecko)<br />
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)<br />
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)<br />
<br />
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]<br />
<br />
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam). <br />
<br />
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby.<br />
Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován ''rukopis středověký''.<br />
Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex. <ref> http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/ </ref><br />
<br />
== Rukopis - kodikologie ==<br />
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem [[knihtisk|knihtisku]] (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku<ref name="Voit">Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.</ref>) a v prvních dobách jeho existence.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> <br />
Některé významné a známé rukopisy:<br />
*Pasionál abatyše Kunhuty<br />
*Mater verborum<br />
*Codex gigas (tzv. Ďáblova bible)<br />
*Velislavova bible<br />
*Vyšehradský kodex<br />
*kniha z Kellsu<br />
*Voynichův rukopis<br />
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref><br />
<br />
== Rukopis - textologie ==<br />
Textologie vychází z toho, že text není představován pouze jako fixovaný (zaznamenaný) jazykový projev sledující literární (umělecké) cíle. Řadí se sem každý jazykový útvar, který vznikl konkrétní realizací jazykového (znakového) systému. Pojem textu tak na nejobecnější rovině není omezen pouze na psanou (tištěnou) podobu záznamu, ale zahrnuje každý produkt jazykové (znakové) soustavy. <br />
<br />
V tomto pojetí vymezujeme tři konstantní rysy textu:<br />
<br />
'''1)''' Text je záznam takového souboru informací, které jsou přenášeny jazykovým znakovým systémem.<br />
<br />
'''2)''' To, co bychom mohli označit jako materiální bázi záznamu textu, nemusí být vždy psaná nebo tištěná podoba knihy, ale může to být jakýkoliv nosič záznamu.<br />
<br />
'''3''' Textem nerozumíme pouze záznam děl literární (umělecké) povahy, ale jakýchkoliv autorských děl, například i děl naukové povahy. Ostatně dělení na beletrii a naukovou literaturu je poměrně nové a až do nové doby bývá běžně do dějin literatury zahrnována jak literatura krásné, tak publicistika a literatura nauková.<br />
<br />
<br />
Pokud budeme vycházet z těchto tří rysů, tak zjistíme, že podoba literárního rukopisu je poněkud širší, než je chápání středověkého kodexu. Různorodost forem, jimiž může být rukopis materiálně fixován, nás především upozorňuje na to, že při určení pojmu literárního rukopisu nemůže být zanedbán faktor času. Do doby vzniku knihtisku (cca do konce 15. století) byl rukopis jediným způsobem materiální fixace textu. V tomto případě je nutné z hlediska textové kritiky rozlišit pouze to, zda se jedná o autograf nebo o opis. V případě opisu musíme počítat s tím, že máme k dispozici text. který je z části pozměněn. Nicméně ani obměna z něj nedělá text bezvýznamný, jelikož nás informuje o dalším "životu" textu.<br />
<br />
== Iluminovaný rukopis ==<br />
<br />
==== '''Vývoj''' ====<br />
<br />
Nejstarší pozůstatky pochází z 5. století ''(Papyrus Vozatajů)''. Ze stejného období pochází také nejstarší biblický iluminovaný rukopis ''Quedlinburská Itala'' o šesti foliích. Další iluminovaný rukopis Bible vznikl na přelomu 5. a 6. století. V 6. stoeltí vznikl také rukopis obsahující kolem 400 iluminací pro dceru západořímského císaře Olybria. Ze 6. století se také dochovaly evangeliáře ''Codex purpureus Beratinus, Evangeliář ze Sinope'' a ''Codex purpureus Rossanensis''. Jsou to nejstarší iluminované rukopisy Nového zákona.<br />
<br />
'''V českých zemích''' se rukopisy začaly objevovat až během christianizace. K nejvýznamnějším iluminovaným rukopisům raného středověku patří ''Kodex vyšehradský''. Od 12. století jsou iluminace na našem území ovlivňovány německými a rakouskými zeměmi, od 13. století je patrný ''vliv Byzance'' (Sedlecký antifonář a Mater verborum).<br />
<br />
Na začátku 14. století vznikl ''Pasionál abatyše Kunhuty'', který byl vytvořen na popud Kunhuty Přemyslovny (dcery Přemysla Otakara II. a abatyše kláštera sv. Jiří).V letech 1325–1349 vznikla '''Velislavova bible'''. <br />
Po husitských válkách se iluminované rukopisy rozšířily i mimo církev a královské prostředí, místo nich se začaly objevovat přepisované bible, které byly ilustracemi doprovázeny.<br />
<br />
[[:File:VelislavovaBible.jpg]] Velislavova bible<br />
Od poloviny 15. století (po vzniku knihtisku) knižní iluminace začaly upadat.Tištěné knihy se namísto toho začaly zdobit, od konce 15. století se iluminace omezily pouze do podoby osobních modlitebních knížek a na graduály. Tento typ knih byl v 16. století častý také v měšťanském prostředí (např. Literátský graduál z Třebechovic). <ref>https://cs.wikipedia.org/wiki/Iluminovaný_rukopis</ref><br />
<br />
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==<br />
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:<br />
*Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací<br />
*Rukopis po jazykové a obsahové úpravě v redakci (korektuře)<br />
*Konečný čistopis rukopisu určený k publikování<ref name="Šalda">ŠALDA, Jaroslav. Od rukopisu ke knize a časopisu. 2. dopl. vyd. Praha: SNTL, 1959. Edice polygrafické literatury.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.<br />
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.<br />
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br /><br />
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br /><br />
[[Vývoj knižníc v stredoveku]]<br /><br />
[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|citace = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|kategorie_a_portály = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|synonyma_a_název = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|prolinkování = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|pravopis<br />
|typografie<br />
}}<br />
<br />
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Dějiny knižní kultury]]</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:VelislavovaBible.jpg&diff=45040Soubor:VelislavovaBible.jpg2017-02-18T12:48:22Z<p>Marketa.Andrsova: MsUpload</p>
<hr />
<div>MsUpload</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rukopisy&diff=45039Rukopisy2017-02-18T12:43:08Z<p>Marketa.Andrsova: /* Iluminovaný rukopis */</p>
<hr />
<div>'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený <br />
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref><br />
<br />
V dnešní době je pojem ''rukopis'' používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]<br />
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]<br />
== Rukopis – knihovnictví ==<br />
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref><br />
Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:<br />
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)<br />
*papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)<br />
*březová kůra (Rusko)<br />
*palmové listy (Indie)<br />
*věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)<br />
*hliněné střepy (Řecko)<br />
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)<br />
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)<br />
<br />
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]<br />
<br />
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam). <br />
<br />
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby.<br />
Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován ''rukopis středověký''.<br />
Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex. <ref> http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/ </ref><br />
<br />
== Rukopis - kodikologie ==<br />
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem [[knihtisk|knihtisku]] (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku<ref name="Voit">Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.</ref>) a v prvních dobách jeho existence.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> <br />
Některé významné a známé rukopisy:<br />
*Pasionál abatyše Kunhuty<br />
*Mater verborum<br />
*Codex gigas (tzv. Ďáblova bible)<br />
*Velislavova bible<br />
*Vyšehradský kodex<br />
*kniha z Kellsu<br />
*Voynichův rukopis<br />
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref><br />
<br />
== Rukopis - textologie ==<br />
Textologie vychází z toho, že text není představován pouze jako fixovaný (zaznamenaný) jazykový projev sledující literární (umělecké) cíle. Řadí se sem každý jazykový útvar, který vznikl konkrétní realizací jazykového (znakového) systému. Pojem textu tak na nejobecnější rovině není omezen pouze na psanou (tištěnou) podobu záznamu, ale zahrnuje každý produkt jazykové (znakové) soustavy. <br />
<br />
V tomto pojetí vymezujeme tři konstantní rysy textu:<br />
<br />
'''1)''' Text je záznam takového souboru informací, které jsou přenášeny jazykovým znakovým systémem.<br />
<br />
'''2)''' To, co bychom mohli označit jako materiální bázi záznamu textu, nemusí být vždy psaná nebo tištěná podoba knihy, ale může to být jakýkoliv nosič záznamu.<br />
<br />
'''3''' Textem nerozumíme pouze záznam děl literární (umělecké) povahy, ale jakýchkoliv autorských děl, například i děl naukové povahy. Ostatně dělení na beletrii a naukovou literaturu je poměrně nové a až do nové doby bývá běžně do dějin literatury zahrnována jak literatura krásné, tak publicistika a literatura nauková.<br />
<br />
<br />
Pokud budeme vycházet z těchto tří rysů, tak zjistíme, že podoba literárního rukopisu je poněkud širší, než je chápání středověkého kodexu. Různorodost forem, jimiž může být rukopis materiálně fixován, nás především upozorňuje na to, že při určení pojmu literárního rukopisu nemůže být zanedbán faktor času. Do doby vzniku knihtisku (cca do konce 15. století) byl rukopis jediným způsobem materiální fixace textu. V tomto případě je nutné z hlediska textové kritiky rozlišit pouze to, zda se jedná o autograf nebo o opis. V případě opisu musíme počítat s tím, že máme k dispozici text. který je z části pozměněn. Nicméně ani obměna z něj nedělá text bezvýznamný, jelikož nás informuje o dalším "životu" textu.<br />
<br />
== Iluminovaný rukopis ==<br />
<br />
==== '''Vývoj''' ====<br />
<br />
Nejstarší pozůstatky pochází z 5. století ''(Papyrus Vozatajů)''. Ze stejného období pochází také nejstarší biblický iluminovaný rukopis ''Quedlinburská Itala'' o šesti foliích. Další iluminovaný rukopis Bible vznikl na přelomu 5. a 6. století. V 6. stoeltí vznikl také rukopis obsahující kolem 400 iluminací pro dceru západořímského císaře Olybria. Ze 6. století se také dochovaly evangeliáře ''Codex purpureus Beratinus, Evangeliář ze Sinope'' a ''Codex purpureus Rossanensis''. Jsou to nejstarší iluminované rukopisy Nového zákona.<br />
<br />
'''V českých zemích''' se rukopisy začaly objevovat až během christianizace. K nejvýznamnějším iluminovaným rukopisům raného středověku patří ''Kodex vyšehradský''. Od 12. století jsou iluminace na našem území ovlivňovány německými a rakouskými zeměmi, od 13. století je patrný ''vliv Byzance'' (Sedlecký antifonář a Mater verborum).<br />
<br />
Na začátku 14. století vznikl ''Pasionál abatyše Kunhuty'', který byl vytvořen na popud Kunhuty Přemyslovny (dcery Přemysla Otakara II. a abatyše kláštera sv. Jiří).V letech 1325–1349 vznikla '''Velislavova bible'''. <br />
Po husitských válkách se iluminované rukopisy rozšířily i mimo církev a královské prostředí, místo nich se začaly objevovat přepisované bible, které byly ilustracemi doprovázeny.<br />
<br />
<br />
Od poloviny 15. století (po vzniku knihtisku) knižní iluminace začaly upadat.Tištěné knihy se namísto toho začaly zdobit, od konce 15. století se iluminace omezily pouze do podoby osobních modlitebních knížek a na graduály. Tento typ knih byl v 16. století častý také v měšťanském prostředí (např. Literátský graduál z Třebechovic). <ref>https://cs.wikipedia.org/wiki/Iluminovaný_rukopis</ref><br />
<br />
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==<br />
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:<br />
*Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací<br />
*Rukopis po jazykové a obsahové úpravě v redakci (korektuře)<br />
*Konečný čistopis rukopisu určený k publikování<ref name="Šalda">ŠALDA, Jaroslav. Od rukopisu ke knize a časopisu. 2. dopl. vyd. Praha: SNTL, 1959. Edice polygrafické literatury.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.<br />
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.<br />
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br /><br />
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br /><br />
[[Vývoj knižníc v stredoveku]]<br /><br />
[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|citace = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|kategorie_a_portály = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|synonyma_a_název = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|prolinkování = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|pravopis<br />
|typografie<br />
}}<br />
<br />
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Dějiny knižní kultury]]</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rukopisy&diff=45031Rukopisy2017-02-18T12:29:57Z<p>Marketa.Andrsova: /* Iluminovaný rukopis */</p>
<hr />
<div>'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený <br />
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref><br />
<br />
V dnešní době je pojem ''rukopis'' používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]<br />
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]<br />
== Rukopis – knihovnictví ==<br />
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref><br />
Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:<br />
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)<br />
*papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)<br />
*březová kůra (Rusko)<br />
*palmové listy (Indie)<br />
*věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)<br />
*hliněné střepy (Řecko)<br />
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)<br />
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)<br />
<br />
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]<br />
<br />
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam). <br />
<br />
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby.<br />
Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován ''rukopis středověký''.<br />
Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex. <ref> http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/ </ref><br />
<br />
== Rukopis - kodikologie ==<br />
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem [[knihtisk|knihtisku]] (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku<ref name="Voit">Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.</ref>) a v prvních dobách jeho existence.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> <br />
Některé významné a známé rukopisy:<br />
*Pasionál abatyše Kunhuty<br />
*Mater verborum<br />
*Codex gigas (tzv. Ďáblova bible)<br />
*Velislavova bible<br />
*Vyšehradský kodex<br />
*kniha z Kellsu<br />
*Voynichův rukopis<br />
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref><br />
<br />
== Rukopis - textologie ==<br />
Textologie vychází z toho, že text není představován pouze jako fixovaný (zaznamenaný) jazykový projev sledující literární (umělecké) cíle. Řadí se sem každý jazykový útvar, který vznikl konkrétní realizací jazykového (znakového) systému. Pojem textu tak na nejobecnější rovině není omezen pouze na psanou (tištěnou) podobu záznamu, ale zahrnuje každý produkt jazykové (znakové) soustavy. <br />
<br />
V tomto pojetí vymezujeme tři konstantní rysy textu:<br />
<br />
'''1)''' Text je záznam takového souboru informací, které jsou přenášeny jazykovým znakovým systémem.<br />
<br />
'''2)''' To, co bychom mohli označit jako materiální bázi záznamu textu, nemusí být vždy psaná nebo tištěná podoba knihy, ale může to být jakýkoliv nosič záznamu.<br />
<br />
'''3''' Textem nerozumíme pouze záznam děl literární (umělecké) povahy, ale jakýchkoliv autorských děl, například i děl naukové povahy. Ostatně dělení na beletrii a naukovou literaturu je poměrně nové a až do nové doby bývá běžně do dějin literatury zahrnována jak literatura krásné, tak publicistika a literatura nauková.<br />
<br />
<br />
Pokud budeme vycházet z těchto tří rysů, tak zjistíme, že podoba literárního rukopisu je poněkud širší, než je chápání středověkého kodexu. Různorodost forem, jimiž může být rukopis materiálně fixován, nás především upozorňuje na to, že při určení pojmu literárního rukopisu nemůže být zanedbán faktor času. Do doby vzniku knihtisku (cca do konce 15. století) byl rukopis jediným způsobem materiální fixace textu. V tomto případě je nutné z hlediska textové kritiky rozlišit pouze to, zda se jedná o autograf nebo o opis. V případě opisu musíme počítat s tím, že máme k dispozici text. který je z části pozměněn. Nicméně ani obměna z něj nedělá text bezvýznamný, jelikož nás informuje o dalším "životu" textu.<br />
<br />
== Iluminovaný rukopis ==<br />
<br />
==== '''Vývoj''' ====<br />
<br />
Nejstarší pozůstatky pochází z 5. století ''(Papyrus Vozatajů)''. Ze stejného období pochází také nejstarší biblický iluminovaný rukopis ''Quedlinburská Itala'' o šesti foliích. Další iluminovaný rukopis Bible vznikl na přelomu 5. a 6. století. V 6. stoeltí vznikl také rukopis obsahující kolem 400 iluminací pro dceru západořímského císaře Olybria. Ze 6. století se také dochovaly evangeliáře ''Codex purpureus Beratinus, Evangeliář ze Sinope'' a ''Codex purpureus Rossanensis''. Jsou to nejstarší iluminované rukopisy Nového zákona.<br />
<br />
'''V českých zemích''' se rukopisy začaly objevovat až během christianizace. K nejvýznamnějším iluminovaným rukopisům raného středověku patří ''Kodex vyšehradský''. Od 12. století jsou iluminace na našem území ovlivňovány německými a rakouskými zeměmi, od 13. století je patrný ''vliv Byzance'' (Sedlecký antifonář a Mater verborum).<br />
<br />
Na začátku 14. století vznikl ''Pasionál abatyše Kunhuty'', který byl vytvořen na popud Kunhuty Přemyslovny (dcery Přemysla Otakara II. a abatyše kláštera sv. Jiří).V letech 1325–1349 vznikla '''Velislavova bible'''. <br />
Po husitských válkách se iluminované rukopisy rozšířily i mimo církev a královské prostředí, místo nich se začaly objevovat přepisované bible, které byly ilustracemi doprovázeny.<br />
<br />
Od poloviny 15. století (po vzniku knihtisku) knižní iluminace začaly upadat.Tištěné knihy se namísto toho začaly zdobit, od konce 15. století se iluminace omezily pouze do podoby osobních modlitebních knížek a na graduály. Tento typ knih byl v 16. století častý také v měšťanském prostředí (např. Literátský graduál z Třebechovic). <ref>https://cs.wikipedia.org/wiki/Iluminovaný_rukopis</ref><br />
<br />
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==<br />
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:<br />
*Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací<br />
*Rukopis po jazykové a obsahové úpravě v redakci (korektuře)<br />
*Konečný čistopis rukopisu určený k publikování<ref name="Šalda">ŠALDA, Jaroslav. Od rukopisu ke knize a časopisu. 2. dopl. vyd. Praha: SNTL, 1959. Edice polygrafické literatury.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.<br />
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.<br />
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br /><br />
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br /><br />
[[Vývoj knižníc v stredoveku]]<br /><br />
[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|citace = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|kategorie_a_portály = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|synonyma_a_název = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|prolinkování = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|pravopis<br />
|typografie<br />
}}<br />
<br />
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Dějiny knižní kultury]]</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rukopisy&diff=45030Rukopisy2017-02-18T12:29:08Z<p>Marketa.Andrsova: /* Iluminovaný rukopis */</p>
<hr />
<div>'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený <br />
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref><br />
<br />
V dnešní době je pojem ''rukopis'' používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]<br />
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]<br />
== Rukopis – knihovnictví ==<br />
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref><br />
Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:<br />
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)<br />
*papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)<br />
*březová kůra (Rusko)<br />
*palmové listy (Indie)<br />
*věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)<br />
*hliněné střepy (Řecko)<br />
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)<br />
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)<br />
<br />
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]<br />
<br />
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam). <br />
<br />
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby.<br />
Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován ''rukopis středověký''.<br />
Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex. <ref> http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/ </ref><br />
<br />
== Rukopis - kodikologie ==<br />
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem [[knihtisk|knihtisku]] (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku<ref name="Voit">Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.</ref>) a v prvních dobách jeho existence.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> <br />
Některé významné a známé rukopisy:<br />
*Pasionál abatyše Kunhuty<br />
*Mater verborum<br />
*Codex gigas (tzv. Ďáblova bible)<br />
*Velislavova bible<br />
*Vyšehradský kodex<br />
*kniha z Kellsu<br />
*Voynichův rukopis<br />
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref><br />
<br />
== Rukopis - textologie ==<br />
Textologie vychází z toho, že text není představován pouze jako fixovaný (zaznamenaný) jazykový projev sledující literární (umělecké) cíle. Řadí se sem každý jazykový útvar, který vznikl konkrétní realizací jazykového (znakového) systému. Pojem textu tak na nejobecnější rovině není omezen pouze na psanou (tištěnou) podobu záznamu, ale zahrnuje každý produkt jazykové (znakové) soustavy. <br />
<br />
V tomto pojetí vymezujeme tři konstantní rysy textu:<br />
<br />
'''1)''' Text je záznam takového souboru informací, které jsou přenášeny jazykovým znakovým systémem.<br />
<br />
'''2)''' To, co bychom mohli označit jako materiální bázi záznamu textu, nemusí být vždy psaná nebo tištěná podoba knihy, ale může to být jakýkoliv nosič záznamu.<br />
<br />
'''3''' Textem nerozumíme pouze záznam děl literární (umělecké) povahy, ale jakýchkoliv autorských děl, například i děl naukové povahy. Ostatně dělení na beletrii a naukovou literaturu je poměrně nové a až do nové doby bývá běžně do dějin literatury zahrnována jak literatura krásné, tak publicistika a literatura nauková.<br />
<br />
<br />
Pokud budeme vycházet z těchto tří rysů, tak zjistíme, že podoba literárního rukopisu je poněkud širší, než je chápání středověkého kodexu. Různorodost forem, jimiž může být rukopis materiálně fixován, nás především upozorňuje na to, že při určení pojmu literárního rukopisu nemůže být zanedbán faktor času. Do doby vzniku knihtisku (cca do konce 15. století) byl rukopis jediným způsobem materiální fixace textu. V tomto případě je nutné z hlediska textové kritiky rozlišit pouze to, zda se jedná o autograf nebo o opis. V případě opisu musíme počítat s tím, že máme k dispozici text. který je z části pozměněn. Nicméně ani obměna z něj nedělá text bezvýznamný, jelikož nás informuje o dalším "životu" textu.<br />
<br />
== Iluminovaný rukopis ==<br />
<br />
==== '''Vývoj''' ====<br />
<br />
Nejstarší pozůstatky pochází z 5. století ''(Papyrus Vozatajů)''. Ze stejného období pochází také nejstarší biblický iluminovaný rukopis ''Quedlinburská Itala'' o šesti foliích. Další iluminovaný rukopis Bible vznikl na přelomu 5. a 6. století. V 6. stoeltí vznikl také rukopis obsahující kolem 400 iluminací pro dceru západořímského císaře Olybria. Ze 6. století se také dochovaly evangeliáře ''Codex purpureus Beratinus, Evangeliář ze Sinope'' a ''Codex purpureus Rossanensis''. Jsou to nejstarší iluminované rukopisy Nového zákona.<br />
<br />
'''V českých zemích''' se rukopisy začaly objevovat až během christianizace. K nejvýznamnějším iluminovaným rukopisům raného středověku patří ''Kodex vyšehradský''. Od 12. století jsou iluminace na našem území ovlivňovány německými a rakouskými zeměmi, od 13. století je patrný ''vliv Byzance'' (Sedlecký antifonář a Mater verborum).<br />
<br />
Na začátku 14. století vznikl ''Pasionál abatyše Kunhuty'', který byl vytvořen na popud Kunhuty Přemyslovny (dcery Přemysla Otakara II. a abatyše kláštera sv. Jiří).V letech 1325–1349 vznikla '''Velislavova bible'''. <br />
Po husitských válkách se iluminované rukopisy rozšířily i mimo církev a královské prostředí, místo nich se začaly objevovat přepisované bible, které byly ilustracemi doprovázeny.<br />
<br />
Od poloviny 15. století (po vzniku knihtisku) knižní iluminace začaly upadat.Tištěné knihy se namísto toho začaly zdobit, od konce 15. století se iluminace omezily pouze do podoby osobních modlitebních knížek a na graduály. Tento typ knih byl v 16. století častý také v měšťanském prostředí (např. Literátský graduál z Třebechovic).<br />
<br />
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==<br />
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:<br />
*Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací<br />
*Rukopis po jazykové a obsahové úpravě v redakci (korektuře)<br />
*Konečný čistopis rukopisu určený k publikování<ref name="Šalda">ŠALDA, Jaroslav. Od rukopisu ke knize a časopisu. 2. dopl. vyd. Praha: SNTL, 1959. Edice polygrafické literatury.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.<br />
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.<br />
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br /><br />
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br /><br />
[[Vývoj knižníc v stredoveku]]<br /><br />
[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|citace = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|kategorie_a_portály = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|synonyma_a_název = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|prolinkování = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|pravopis<br />
|typografie<br />
}}<br />
<br />
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Dějiny knižní kultury]]</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rukopisy&diff=45029Rukopisy2017-02-18T12:27:54Z<p>Marketa.Andrsova: /* Iluminovaný rukopis */</p>
<hr />
<div>'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený <br />
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref><br />
<br />
V dnešní době je pojem ''rukopis'' používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]<br />
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]<br />
== Rukopis – knihovnictví ==<br />
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref><br />
Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:<br />
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)<br />
*papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)<br />
*březová kůra (Rusko)<br />
*palmové listy (Indie)<br />
*věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)<br />
*hliněné střepy (Řecko)<br />
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)<br />
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)<br />
<br />
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]<br />
<br />
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam). <br />
<br />
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby.<br />
Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován ''rukopis středověký''.<br />
Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex. <ref> http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/ </ref><br />
<br />
== Rukopis - kodikologie ==<br />
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem [[knihtisk|knihtisku]] (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku<ref name="Voit">Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.</ref>) a v prvních dobách jeho existence.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> <br />
Některé významné a známé rukopisy:<br />
*Pasionál abatyše Kunhuty<br />
*Mater verborum<br />
*Codex gigas (tzv. Ďáblova bible)<br />
*Velislavova bible<br />
*Vyšehradský kodex<br />
*kniha z Kellsu<br />
*Voynichův rukopis<br />
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref><br />
<br />
== Rukopis - textologie ==<br />
Textologie vychází z toho, že text není představován pouze jako fixovaný (zaznamenaný) jazykový projev sledující literární (umělecké) cíle. Řadí se sem každý jazykový útvar, který vznikl konkrétní realizací jazykového (znakového) systému. Pojem textu tak na nejobecnější rovině není omezen pouze na psanou (tištěnou) podobu záznamu, ale zahrnuje každý produkt jazykové (znakové) soustavy. <br />
<br />
V tomto pojetí vymezujeme tři konstantní rysy textu:<br />
<br />
'''1)''' Text je záznam takového souboru informací, které jsou přenášeny jazykovým znakovým systémem.<br />
<br />
'''2)''' To, co bychom mohli označit jako materiální bázi záznamu textu, nemusí být vždy psaná nebo tištěná podoba knihy, ale může to být jakýkoliv nosič záznamu.<br />
<br />
'''3''' Textem nerozumíme pouze záznam děl literární (umělecké) povahy, ale jakýchkoliv autorských děl, například i děl naukové povahy. Ostatně dělení na beletrii a naukovou literaturu je poměrně nové a až do nové doby bývá běžně do dějin literatury zahrnována jak literatura krásné, tak publicistika a literatura nauková.<br />
<br />
<br />
Pokud budeme vycházet z těchto tří rysů, tak zjistíme, že podoba literárního rukopisu je poněkud širší, než je chápání středověkého kodexu. Různorodost forem, jimiž může být rukopis materiálně fixován, nás především upozorňuje na to, že při určení pojmu literárního rukopisu nemůže být zanedbán faktor času. Do doby vzniku knihtisku (cca do konce 15. století) byl rukopis jediným způsobem materiální fixace textu. V tomto případě je nutné z hlediska textové kritiky rozlišit pouze to, zda se jedná o autograf nebo o opis. V případě opisu musíme počítat s tím, že máme k dispozici text. který je z části pozměněn. Nicméně ani obměna z něj nedělá text bezvýznamný, jelikož nás informuje o dalším "životu" textu.<br />
<br />
=== Iluminovaný rukopis ===<br />
<br />
==== '''Vývoj''' ====<br />
<br />
Nejstarší pozůstatky pochází z 5. století ''(Papyrus Vozatajů)''. Ze stejného období pochází také nejstarší biblický iluminovaný rukopis ''Quedlinburská Itala'' o šesti foliích. Další iluminovaný rukopis Bible vznikl na přelomu 5. a 6. století. V 6. stoeltí vznikl také rukopis obsahující kolem 400 iluminací pro dceru západořímského císaře Olybria. Ze 6. století se také dochovaly evangeliáře ''Codex purpureus Beratinus, Evangeliář ze Sinope'' a ''Codex purpureus Rossanensis''. Jsou to nejstarší iluminované rukopisy Nového zákona.<br />
<br />
'''V českých zemích''' se rukopisy začaly objevovat až během christianizace. K nejvýznamnějším iluminovaným rukopisům raného středověku patří ''Kodex vyšehradský''. Od 12. století jsou iluminace na našem území ovlivňovány německými a rakouskými zeměmi, od 13. století je patrný ''vliv Byzance'' (Sedlecký antifonář a Mater verborum).<br />
<br />
Na začátku 14. století vznikl ''Pasionál abatyše Kunhuty'', který byl vytvořen na popud Kunhuty Přemyslovny (dcery Přemysla Otakara II. a abatyše kláštera sv. Jiří).V letech 1325–1349 vznikla '''Velislavova bible'''. <br />
Po husitských válkách se iluminované rukopisy rozšířily i mimo církev a královské prostředí, místo nich se začaly objevovat přepisované bible, které byly ilustracemi doprovázeny.<br />
<br />
Od poloviny 15. století (po vzniku knihtisku) knižní iluminace začaly upadat.Tištěné knihy se namísto toho začaly zdobit, od konce 15. století se iluminace omezily pouze do podoby osobních modlitebních knížek a na graduály. Tento typ knih byl v 16. století častý také v měšťanském prostředí (např. Literátský graduál z Třebechovic).<br />
<br />
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==<br />
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:<br />
*Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací<br />
*Rukopis po jazykové a obsahové úpravě v redakci (korektuře)<br />
*Konečný čistopis rukopisu určený k publikování<ref name="Šalda">ŠALDA, Jaroslav. Od rukopisu ke knize a časopisu. 2. dopl. vyd. Praha: SNTL, 1959. Edice polygrafické literatury.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.<br />
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.<br />
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br /><br />
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br /><br />
[[Vývoj knižníc v stredoveku]]<br /><br />
[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|citace = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|kategorie_a_portály = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|synonyma_a_název = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|prolinkování = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|pravopis<br />
|typografie<br />
}}<br />
<br />
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Dějiny knižní kultury]]</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rukopisy&diff=45028Rukopisy2017-02-18T12:27:12Z<p>Marketa.Andrsova: /* == */</p>
<hr />
<div>'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený <br />
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref><br />
<br />
V dnešní době je pojem ''rukopis'' používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]<br />
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]<br />
== Rukopis – knihovnictví ==<br />
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref><br />
Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:<br />
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)<br />
*papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)<br />
*březová kůra (Rusko)<br />
*palmové listy (Indie)<br />
*věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)<br />
*hliněné střepy (Řecko)<br />
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)<br />
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)<br />
<br />
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]<br />
<br />
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam). <br />
<br />
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby.<br />
Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován ''rukopis středověký''.<br />
Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex. <ref> http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/ </ref><br />
<br />
== Rukopis - kodikologie ==<br />
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem [[knihtisk|knihtisku]] (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku<ref name="Voit">Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.</ref>) a v prvních dobách jeho existence.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> <br />
Některé významné a známé rukopisy:<br />
*Pasionál abatyše Kunhuty<br />
*Mater verborum<br />
*Codex gigas (tzv. Ďáblova bible)<br />
*Velislavova bible<br />
*Vyšehradský kodex<br />
*kniha z Kellsu<br />
*Voynichův rukopis<br />
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref><br />
<br />
== Rukopis - textologie ==<br />
Textologie vychází z toho, že text není představován pouze jako fixovaný (zaznamenaný) jazykový projev sledující literární (umělecké) cíle. Řadí se sem každý jazykový útvar, který vznikl konkrétní realizací jazykového (znakového) systému. Pojem textu tak na nejobecnější rovině není omezen pouze na psanou (tištěnou) podobu záznamu, ale zahrnuje každý produkt jazykové (znakové) soustavy. <br />
<br />
V tomto pojetí vymezujeme tři konstantní rysy textu:<br />
<br />
'''1)''' Text je záznam takového souboru informací, které jsou přenášeny jazykovým znakovým systémem.<br />
<br />
'''2)''' To, co bychom mohli označit jako materiální bázi záznamu textu, nemusí být vždy psaná nebo tištěná podoba knihy, ale může to být jakýkoliv nosič záznamu.<br />
<br />
'''3''' Textem nerozumíme pouze záznam děl literární (umělecké) povahy, ale jakýchkoliv autorských děl, například i děl naukové povahy. Ostatně dělení na beletrii a naukovou literaturu je poměrně nové a až do nové doby bývá běžně do dějin literatury zahrnována jak literatura krásné, tak publicistika a literatura nauková.<br />
<br />
<br />
Pokud budeme vycházet z těchto tří rysů, tak zjistíme, že podoba literárního rukopisu je poněkud širší, než je chápání středověkého kodexu. Různorodost forem, jimiž může být rukopis materiálně fixován, nás především upozorňuje na to, že při určení pojmu literárního rukopisu nemůže být zanedbán faktor času. Do doby vzniku knihtisku (cca do konce 15. století) byl rukopis jediným způsobem materiální fixace textu. V tomto případě je nutné z hlediska textové kritiky rozlišit pouze to, zda se jedná o autograf nebo o opis. V případě opisu musíme počítat s tím, že máme k dispozici text. který je z části pozměněn. Nicméně ani obměna z něj nedělá text bezvýznamný, jelikož nás informuje o dalším "životu" textu.<br />
<br />
==== Iluminovaný rukopis ====<br />
Velmi zajímavé jsou ''iluminované rukopisy''. Iluminované rukopisy jsou rukopisy, které jsou doplněny nejrůznějšími ilustracemi, přičemž není podstatné, zda-li obrázek slouží jako náhrada za konkrétní text či jestli je jeho význam čistě estetický. <br />
Historie iluminovaných rukopisů sahá až do dob antiky, nicméně s největší oblibou se setkaly ve století patnáctém. S nástupem knihtisku se ale pomalu přesouvaly do pozadí a ilustrace začaly být nahrazovány místo toho '''dřevořezem''' v tištěných knihách. <br />
=== Iluminovaný rukopis ===<br />
<br />
==== '''Vývoj''' ====<br />
<br />
Nejstarší pozůstatky pochází z 5. století ''(Papyrus Vozatajů)''. Ze stejného období pochází také nejstarší biblický iluminovaný rukopis ''Quedlinburská Itala'' o šesti foliích. Další iluminovaný rukopis Bible vznikl na přelomu 5. a 6. století. V 6. stoeltí vznikl také rukopis obsahující kolem 400 iluminací pro dceru západořímského císaře Olybria. Ze 6. století se také dochovaly evangeliáře ''Codex purpureus Beratinus, Evangeliář ze Sinope'' a ''Codex purpureus Rossanensis''. Jsou to nejstarší iluminované rukopisy Nového zákona.<br />
<br />
'''V českých zemích''' se rukopisy začaly objevovat až během christianizace. K nejvýznamnějším iluminovaným rukopisům raného středověku patří ''Kodex vyšehradský''. Od 12. století jsou iluminace na našem území ovlivňovány německými a rakouskými zeměmi, od 13. století je patrný ''vliv Byzance'' (Sedlecký antifonář a Mater verborum).<br />
<br />
Na začátku 14. století vznikl ''Pasionál abatyše Kunhuty'', který byl vytvořen na popud Kunhuty Přemyslovny (dcery Přemysla Otakara II. a abatyše kláštera sv. Jiří).V letech 1325–1349 vznikla '''Velislavova bible'''. <br />
Po husitských válkách se iluminované rukopisy rozšířily i mimo církev a královské prostředí, místo nich se začaly objevovat přepisované bible, které byly ilustracemi doprovázeny.<br />
<br />
Od poloviny 15. století (po vzniku knihtisku) knižní iluminace začaly upadat.Tištěné knihy se namísto toho začaly zdobit, od konce 15. století se iluminace omezily pouze do podoby osobních modlitebních knížek a na graduály. Tento typ knih byl v 16. století častý také v měšťanském prostředí (např. Literátský graduál z Třebechovic).<br />
<br />
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==<br />
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:<br />
*Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací<br />
*Rukopis po jazykové a obsahové úpravě v redakci (korektuře)<br />
*Konečný čistopis rukopisu určený k publikování<ref name="Šalda">ŠALDA, Jaroslav. Od rukopisu ke knize a časopisu. 2. dopl. vyd. Praha: SNTL, 1959. Edice polygrafické literatury.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.<br />
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.<br />
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br /><br />
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br /><br />
[[Vývoj knižníc v stredoveku]]<br /><br />
[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|citace = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|kategorie_a_portály = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|synonyma_a_název = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|prolinkování = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|pravopis<br />
|typografie<br />
}}<br />
<br />
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Dějiny knižní kultury]]</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rukopisy&diff=45027Rukopisy2017-02-18T12:26:27Z<p>Marketa.Andrsova: /* Iluminovaný rukopis */</p>
<hr />
<div>'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený <br />
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref><br />
<br />
V dnešní době je pojem ''rukopis'' používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]<br />
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]<br />
== Rukopis – knihovnictví ==<br />
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref><br />
Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:<br />
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)<br />
*papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)<br />
*březová kůra (Rusko)<br />
*palmové listy (Indie)<br />
*věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)<br />
*hliněné střepy (Řecko)<br />
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)<br />
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)<br />
<br />
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]<br />
<br />
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam). <br />
<br />
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby.<br />
Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován ''rukopis středověký''.<br />
Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex. <ref> http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/ </ref><br />
<br />
== Rukopis - kodikologie ==<br />
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem [[knihtisk|knihtisku]] (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku<ref name="Voit">Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.</ref>) a v prvních dobách jeho existence.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> <br />
Některé významné a známé rukopisy:<br />
*Pasionál abatyše Kunhuty<br />
*Mater verborum<br />
*Codex gigas (tzv. Ďáblova bible)<br />
*Velislavova bible<br />
*Vyšehradský kodex<br />
*kniha z Kellsu<br />
*Voynichův rukopis<br />
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref><br />
<br />
== Rukopis - textologie ==<br />
Textologie vychází z toho, že text není představován pouze jako fixovaný (zaznamenaný) jazykový projev sledující literární (umělecké) cíle. Řadí se sem každý jazykový útvar, který vznikl konkrétní realizací jazykového (znakového) systému. Pojem textu tak na nejobecnější rovině není omezen pouze na psanou (tištěnou) podobu záznamu, ale zahrnuje každý produkt jazykové (znakové) soustavy. <br />
<br />
V tomto pojetí vymezujeme tři konstantní rysy textu:<br />
<br />
'''1)''' Text je záznam takového souboru informací, které jsou přenášeny jazykovým znakovým systémem.<br />
<br />
'''2)''' To, co bychom mohli označit jako materiální bázi záznamu textu, nemusí být vždy psaná nebo tištěná podoba knihy, ale může to být jakýkoliv nosič záznamu.<br />
<br />
'''3''' Textem nerozumíme pouze záznam děl literární (umělecké) povahy, ale jakýchkoliv autorských děl, například i děl naukové povahy. Ostatně dělení na beletrii a naukovou literaturu je poměrně nové a až do nové doby bývá běžně do dějin literatury zahrnována jak literatura krásné, tak publicistika a literatura nauková.<br />
<br />
<br />
Pokud budeme vycházet z těchto tří rysů, tak zjistíme, že podoba literárního rukopisu je poněkud širší, než je chápání středověkého kodexu. Různorodost forem, jimiž může být rukopis materiálně fixován, nás především upozorňuje na to, že při určení pojmu literárního rukopisu nemůže být zanedbán faktor času. Do doby vzniku knihtisku (cca do konce 15. století) byl rukopis jediným způsobem materiální fixace textu. V tomto případě je nutné z hlediska textové kritiky rozlišit pouze to, zda se jedná o autograf nebo o opis. V případě opisu musíme počítat s tím, že máme k dispozici text. který je z části pozměněn. Nicméně ani obměna z něj nedělá text bezvýznamný, jelikož nás informuje o dalším "životu" textu.<br />
<br />
==== Iluminovaný rukopis ====<br />
Velmi zajímavé jsou ''iluminované rukopisy''. Iluminované rukopisy jsou rukopisy, které jsou doplněny nejrůznějšími ilustracemi, přičemž není podstatné, zda-li obrázek slouží jako náhrada za konkrétní text či jestli je jeho význam čistě estetický. <br />
Historie iluminovaných rukopisů sahá až do dob antiky, nicméně s největší oblibou se setkaly ve století patnáctém. S nástupem knihtisku se ale pomalu přesouvaly do pozadí a ilustrace začaly být nahrazovány místo toho '''dřevořezem''' v tištěných knihách. <br />
==== <br />
==== '''Vývoj''' ====<br />
<br />
Nejstarší pozůstatky pochází z 5. století ''(Papyrus Vozatajů)''. Ze stejného období pochází také nejstarší biblický iluminovaný rukopis ''Quedlinburská Itala'' o šesti foliích. Další iluminovaný rukopis Bible vznikl na přelomu 5. a 6. století. V 6. stoeltí vznikl také rukopis obsahující kolem 400 iluminací pro dceru západořímského císaře Olybria. Ze 6. století se také dochovaly evangeliáře ''Codex purpureus Beratinus, Evangeliář ze Sinope'' a ''Codex purpureus Rossanensis''. Jsou to nejstarší iluminované rukopisy Nového zákona.<br />
<br />
'''V českých zemích''' se rukopisy začaly objevovat až během christianizace. K nejvýznamnějším iluminovaným rukopisům raného středověku patří ''Kodex vyšehradský''. Od 12. století jsou iluminace na našem území ovlivňovány německými a rakouskými zeměmi, od 13. století je patrný ''vliv Byzance'' (Sedlecký antifonář a Mater verborum).<br />
<br />
Na začátku 14. století vznikl ''Pasionál abatyše Kunhuty'', který byl vytvořen na popud Kunhuty Přemyslovny (dcery Přemysla Otakara II. a abatyše kláštera sv. Jiří).V letech 1325–1349 vznikla '''Velislavova bible'''. <br />
Po husitských válkách se iluminované rukopisy rozšířily i mimo církev a královské prostředí, místo nich se začaly objevovat přepisované bible, které byly ilustracemi doprovázeny.<br />
<br />
Od poloviny 15. století (po vzniku knihtisku) knižní iluminace začaly upadat.Tištěné knihy se namísto toho začaly zdobit, od konce 15. století se iluminace omezily pouze do podoby osobních modlitebních knížek a na graduály. Tento typ knih byl v 16. století častý také v měšťanském prostředí (např. Literátský graduál z Třebechovic).<br />
<br />
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==<br />
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:<br />
*Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací<br />
*Rukopis po jazykové a obsahové úpravě v redakci (korektuře)<br />
*Konečný čistopis rukopisu určený k publikování<ref name="Šalda">ŠALDA, Jaroslav. Od rukopisu ke knize a časopisu. 2. dopl. vyd. Praha: SNTL, 1959. Edice polygrafické literatury.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.<br />
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.<br />
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br /><br />
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br /><br />
[[Vývoj knižníc v stredoveku]]<br /><br />
[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|citace = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|kategorie_a_portály = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|synonyma_a_název = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|prolinkování = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|pravopis<br />
|typografie<br />
}}<br />
<br />
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Dějiny knižní kultury]]</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rukopisy&diff=45026Rukopisy2017-02-18T12:25:24Z<p>Marketa.Andrsova: /* == */</p>
<hr />
<div>'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený <br />
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref><br />
<br />
V dnešní době je pojem ''rukopis'' používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]<br />
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]<br />
== Rukopis – knihovnictví ==<br />
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref><br />
Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:<br />
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)<br />
*papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)<br />
*březová kůra (Rusko)<br />
*palmové listy (Indie)<br />
*věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)<br />
*hliněné střepy (Řecko)<br />
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)<br />
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)<br />
<br />
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]<br />
<br />
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam). <br />
<br />
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby.<br />
Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován ''rukopis středověký''.<br />
Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex. <ref> http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/ </ref><br />
<br />
== Rukopis - kodikologie ==<br />
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem [[knihtisk|knihtisku]] (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku<ref name="Voit">Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.</ref>) a v prvních dobách jeho existence.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> <br />
Některé významné a známé rukopisy:<br />
*Pasionál abatyše Kunhuty<br />
*Mater verborum<br />
*Codex gigas (tzv. Ďáblova bible)<br />
*Velislavova bible<br />
*Vyšehradský kodex<br />
*kniha z Kellsu<br />
*Voynichův rukopis<br />
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref><br />
<br />
== Rukopis - textologie ==<br />
Textologie vychází z toho, že text není představován pouze jako fixovaný (zaznamenaný) jazykový projev sledující literární (umělecké) cíle. Řadí se sem každý jazykový útvar, který vznikl konkrétní realizací jazykového (znakového) systému. Pojem textu tak na nejobecnější rovině není omezen pouze na psanou (tištěnou) podobu záznamu, ale zahrnuje každý produkt jazykové (znakové) soustavy. <br />
<br />
V tomto pojetí vymezujeme tři konstantní rysy textu:<br />
<br />
'''1)''' Text je záznam takového souboru informací, které jsou přenášeny jazykovým znakovým systémem.<br />
<br />
'''2)''' To, co bychom mohli označit jako materiální bázi záznamu textu, nemusí být vždy psaná nebo tištěná podoba knihy, ale může to být jakýkoliv nosič záznamu.<br />
<br />
'''3''' Textem nerozumíme pouze záznam děl literární (umělecké) povahy, ale jakýchkoliv autorských děl, například i děl naukové povahy. Ostatně dělení na beletrii a naukovou literaturu je poměrně nové a až do nové doby bývá běžně do dějin literatury zahrnována jak literatura krásné, tak publicistika a literatura nauková.<br />
<br />
<br />
Pokud budeme vycházet z těchto tří rysů, tak zjistíme, že podoba literárního rukopisu je poněkud širší, než je chápání středověkého kodexu. Různorodost forem, jimiž může být rukopis materiálně fixován, nás především upozorňuje na to, že při určení pojmu literárního rukopisu nemůže být zanedbán faktor času. Do doby vzniku knihtisku (cca do konce 15. století) byl rukopis jediným způsobem materiální fixace textu. V tomto případě je nutné z hlediska textové kritiky rozlišit pouze to, zda se jedná o autograf nebo o opis. V případě opisu musíme počítat s tím, že máme k dispozici text. který je z části pozměněn. Nicméně ani obměna z něj nedělá text bezvýznamný, jelikož nás informuje o dalším "životu" textu.<br />
<br />
==== Iluminovaný rukopis ====<br />
Velmi zajímavé jsou ''iluminované rukopisy''. Iluminované rukopisy jsou rukopisy, které jsou doplněny nejrůznějšími ilustracemi, přičemž není podstatné, zda-li obrázek slouží jako náhrada za konkrétní text či jestli je jeho význam čistě estetický. <br />
Historie iluminovaných rukopisů sahá až do dob antiky, nicméně s největší oblibou se setkaly ve století patnáctém. S nástupem knihtisku se ale pomalu přesouvaly do pozadí a ilustrace začaly být nahrazovány místo toho '''dřevořezem''' v tištěných knihách. <br />
=== Iluminovaný rukopis ===<br />
==== <br />
==== '''Vývoj''' ====<br />
<br />
Nejstarší pozůstatky pochází z 5. století ''(Papyrus Vozatajů)''. Ze stejného období pochází také nejstarší biblický iluminovaný rukopis ''Quedlinburská Itala'' o šesti foliích. Další iluminovaný rukopis Bible vznikl na přelomu 5. a 6. století. V 6. stoeltí vznikl také rukopis obsahující kolem 400 iluminací pro dceru západořímského císaře Olybria. Ze 6. století se také dochovaly evangeliáře ''Codex purpureus Beratinus, Evangeliář ze Sinope'' a ''Codex purpureus Rossanensis''. Jsou to nejstarší iluminované rukopisy Nového zákona.<br />
<br />
'''V českých zemích''' se rukopisy začaly objevovat až během christianizace. K nejvýznamnějším iluminovaným rukopisům raného středověku patří ''Kodex vyšehradský''. Od 12. století jsou iluminace na našem území ovlivňovány německými a rakouskými zeměmi, od 13. století je patrný ''vliv Byzance'' (Sedlecký antifonář a Mater verborum).<br />
<br />
Na začátku 14. století vznikl ''Pasionál abatyše Kunhuty'', který byl vytvořen na popud Kunhuty Přemyslovny (dcery Přemysla Otakara II. a abatyše kláštera sv. Jiří).V letech 1325–1349 vznikla '''Velislavova bible'''. <br />
Po husitských válkách se iluminované rukopisy rozšířily i mimo církev a královské prostředí, místo nich se začaly objevovat přepisované bible, které byly ilustracemi doprovázeny.<br />
<br />
Od poloviny 15. století (po vzniku knihtisku) knižní iluminace začaly upadat.Tištěné knihy se namísto toho začaly zdobit, od konce 15. století se iluminace omezily pouze do podoby osobních modlitebních knížek a na graduály. Tento typ knih byl v 16. století častý také v měšťanském prostředí (např. Literátský graduál z Třebechovic).<br />
<br />
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==<br />
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:<br />
*Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací<br />
*Rukopis po jazykové a obsahové úpravě v redakci (korektuře)<br />
*Konečný čistopis rukopisu určený k publikování<ref name="Šalda">ŠALDA, Jaroslav. Od rukopisu ke knize a časopisu. 2. dopl. vyd. Praha: SNTL, 1959. Edice polygrafické literatury.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.<br />
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.<br />
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br /><br />
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br /><br />
[[Vývoj knižníc v stredoveku]]<br /><br />
[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|citace = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|kategorie_a_portály = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|synonyma_a_název = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|prolinkování = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|pravopis<br />
|typografie<br />
}}<br />
<br />
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Dějiny knižní kultury]]</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rukopisy&diff=45025Rukopisy2017-02-18T12:24:03Z<p>Marketa.Andrsova: /* Iluminovaný rukopis */</p>
<hr />
<div>'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený <br />
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref><br />
<br />
V dnešní době je pojem ''rukopis'' používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]<br />
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]<br />
== Rukopis – knihovnictví ==<br />
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref><br />
Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:<br />
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)<br />
*papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)<br />
*březová kůra (Rusko)<br />
*palmové listy (Indie)<br />
*věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)<br />
*hliněné střepy (Řecko)<br />
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)<br />
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)<br />
<br />
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]<br />
<br />
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam). <br />
<br />
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby.<br />
Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován ''rukopis středověký''.<br />
Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex. <ref> http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/ </ref><br />
<br />
== Rukopis - kodikologie ==<br />
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem [[knihtisk|knihtisku]] (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku<ref name="Voit">Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.</ref>) a v prvních dobách jeho existence.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> <br />
Některé významné a známé rukopisy:<br />
*Pasionál abatyše Kunhuty<br />
*Mater verborum<br />
*Codex gigas (tzv. Ďáblova bible)<br />
*Velislavova bible<br />
*Vyšehradský kodex<br />
*kniha z Kellsu<br />
*Voynichův rukopis<br />
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref><br />
<br />
== Rukopis - textologie ==<br />
Textologie vychází z toho, že text není představován pouze jako fixovaný (zaznamenaný) jazykový projev sledující literární (umělecké) cíle. Řadí se sem každý jazykový útvar, který vznikl konkrétní realizací jazykového (znakového) systému. Pojem textu tak na nejobecnější rovině není omezen pouze na psanou (tištěnou) podobu záznamu, ale zahrnuje každý produkt jazykové (znakové) soustavy. <br />
<br />
V tomto pojetí vymezujeme tři konstantní rysy textu:<br />
<br />
'''1)''' Text je záznam takového souboru informací, které jsou přenášeny jazykovým znakovým systémem.<br />
<br />
'''2)''' To, co bychom mohli označit jako materiální bázi záznamu textu, nemusí být vždy psaná nebo tištěná podoba knihy, ale může to být jakýkoliv nosič záznamu.<br />
<br />
'''3''' Textem nerozumíme pouze záznam děl literární (umělecké) povahy, ale jakýchkoliv autorských děl, například i děl naukové povahy. Ostatně dělení na beletrii a naukovou literaturu je poměrně nové a až do nové doby bývá běžně do dějin literatury zahrnována jak literatura krásné, tak publicistika a literatura nauková.<br />
<br />
<br />
Pokud budeme vycházet z těchto tří rysů, tak zjistíme, že podoba literárního rukopisu je poněkud širší, než je chápání středověkého kodexu. Různorodost forem, jimiž může být rukopis materiálně fixován, nás především upozorňuje na to, že při určení pojmu literárního rukopisu nemůže být zanedbán faktor času. Do doby vzniku knihtisku (cca do konce 15. století) byl rukopis jediným způsobem materiální fixace textu. V tomto případě je nutné z hlediska textové kritiky rozlišit pouze to, zda se jedná o autograf nebo o opis. V případě opisu musíme počítat s tím, že máme k dispozici text. který je z části pozměněn. Nicméně ani obměna z něj nedělá text bezvýznamný, jelikož nás informuje o dalším "životu" textu.<br />
<br />
==== Iluminovaný rukopis ====<br />
Velmi zajímavé jsou ''iluminované rukopisy''. Iluminované rukopisy jsou rukopisy, které jsou doplněny nejrůznějšími ilustracemi, přičemž není podstatné, zda-li obrázek slouží jako náhrada za konkrétní text či jestli je jeho význam čistě estetický. <br />
Historie iluminovaných rukopisů sahá až do dob antiky, nicméně s největší oblibou se setkaly ve století patnáctém. S nástupem knihtisku se ale pomalu přesouvaly do pozadí a ilustrace začaly být nahrazovány místo toho '''dřevořezem''' v tištěných knihách. <br />
=== Iluminovaný rukopis ===<br />
==== <br />
''==== Vývoj ===='' ====<br />
<br />
Nejstarší pozůstatky pochází z 5. století ''(Papyrus Vozatajů)''. Ze stejného období pochází také nejstarší biblický iluminovaný rukopis ''Quedlinburská Itala'' o šesti foliích. Další iluminovaný rukopis Bible vznikl na přelomu 5. a 6. století. V 6. stoeltí vznikl také rukopis obsahující kolem 400 iluminací pro dceru západořímského císaře Olybria. Ze 6. století se také dochovaly evangeliáře ''Codex purpureus Beratinus, Evangeliář ze Sinope'' a ''Codex purpureus Rossanensis''. Jsou to nejstarší iluminované rukopisy Nového zákona.<br />
<br />
'''V českých zemích''' se rukopisy začaly objevovat až během christianizace. K nejvýznamnějším iluminovaným rukopisům raného středověku patří ''Kodex vyšehradský''. Od 12. století jsou iluminace na našem území ovlivňovány německými a rakouskými zeměmi, od 13. století je patrný ''vliv Byzance'' (Sedlecký antifonář a Mater verborum).<br />
<br />
Na začátku 14. století vznikl ''Pasionál abatyše Kunhuty'', který byl vytvořen na popud Kunhuty Přemyslovny (dcery Přemysla Otakara II. a abatyše kláštera sv. Jiří).V letech 1325–1349 vznikla '''Velislavova bible'''. <br />
Po husitských válkách se iluminované rukopisy rozšířily i mimo církev a královské prostředí, místo nich se začaly objevovat přepisované bible, které byly ilustracemi doprovázeny.<br />
<br />
Od poloviny 15. století (po vzniku knihtisku) knižní iluminace začaly upadat.Tištěné knihy se namísto toho začaly zdobit, od konce 15. století se iluminace omezily pouze do podoby osobních modlitebních knížek a na graduály. Tento typ knih byl v 16. století častý také v měšťanském prostředí (např. Literátský graduál z Třebechovic).<br />
<br />
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==<br />
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:<br />
*Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací<br />
*Rukopis po jazykové a obsahové úpravě v redakci (korektuře)<br />
*Konečný čistopis rukopisu určený k publikování<ref name="Šalda">ŠALDA, Jaroslav. Od rukopisu ke knize a časopisu. 2. dopl. vyd. Praha: SNTL, 1959. Edice polygrafické literatury.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.<br />
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.<br />
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br /><br />
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br /><br />
[[Vývoj knižníc v stredoveku]]<br /><br />
[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|citace = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|kategorie_a_portály = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|synonyma_a_název = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|prolinkování = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|pravopis<br />
|typografie<br />
}}<br />
<br />
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Dějiny knižní kultury]]</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rukopisy&diff=45024Rukopisy2017-02-18T12:23:29Z<p>Marketa.Andrsova: /* Vývoj */</p>
<hr />
<div>'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený <br />
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref><br />
<br />
V dnešní době je pojem ''rukopis'' používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]<br />
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]<br />
== Rukopis – knihovnictví ==<br />
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref><br />
Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:<br />
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)<br />
*papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)<br />
*březová kůra (Rusko)<br />
*palmové listy (Indie)<br />
*věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)<br />
*hliněné střepy (Řecko)<br />
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)<br />
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)<br />
<br />
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]<br />
<br />
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam). <br />
<br />
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby.<br />
Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován ''rukopis středověký''.<br />
Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex. <ref> http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/ </ref><br />
<br />
== Rukopis - kodikologie ==<br />
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem [[knihtisk|knihtisku]] (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku<ref name="Voit">Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.</ref>) a v prvních dobách jeho existence.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> <br />
Některé významné a známé rukopisy:<br />
*Pasionál abatyše Kunhuty<br />
*Mater verborum<br />
*Codex gigas (tzv. Ďáblova bible)<br />
*Velislavova bible<br />
*Vyšehradský kodex<br />
*kniha z Kellsu<br />
*Voynichův rukopis<br />
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref><br />
<br />
== Rukopis - textologie ==<br />
Textologie vychází z toho, že text není představován pouze jako fixovaný (zaznamenaný) jazykový projev sledující literární (umělecké) cíle. Řadí se sem každý jazykový útvar, který vznikl konkrétní realizací jazykového (znakového) systému. Pojem textu tak na nejobecnější rovině není omezen pouze na psanou (tištěnou) podobu záznamu, ale zahrnuje každý produkt jazykové (znakové) soustavy. <br />
<br />
V tomto pojetí vymezujeme tři konstantní rysy textu:<br />
<br />
'''1)''' Text je záznam takového souboru informací, které jsou přenášeny jazykovým znakovým systémem.<br />
<br />
'''2)''' To, co bychom mohli označit jako materiální bázi záznamu textu, nemusí být vždy psaná nebo tištěná podoba knihy, ale může to být jakýkoliv nosič záznamu.<br />
<br />
'''3''' Textem nerozumíme pouze záznam děl literární (umělecké) povahy, ale jakýchkoliv autorských děl, například i děl naukové povahy. Ostatně dělení na beletrii a naukovou literaturu je poměrně nové a až do nové doby bývá běžně do dějin literatury zahrnována jak literatura krásné, tak publicistika a literatura nauková.<br />
<br />
<br />
Pokud budeme vycházet z těchto tří rysů, tak zjistíme, že podoba literárního rukopisu je poněkud širší, než je chápání středověkého kodexu. Různorodost forem, jimiž může být rukopis materiálně fixován, nás především upozorňuje na to, že při určení pojmu literárního rukopisu nemůže být zanedbán faktor času. Do doby vzniku knihtisku (cca do konce 15. století) byl rukopis jediným způsobem materiální fixace textu. V tomto případě je nutné z hlediska textové kritiky rozlišit pouze to, zda se jedná o autograf nebo o opis. V případě opisu musíme počítat s tím, že máme k dispozici text. který je z části pozměněn. Nicméně ani obměna z něj nedělá text bezvýznamný, jelikož nás informuje o dalším "životu" textu.<br />
<br />
==== Iluminovaný rukopis ====<br />
Velmi zajímavé jsou ''iluminované rukopisy''. Iluminované rukopisy jsou rukopisy, které jsou doplněny nejrůznějšími ilustracemi, přičemž není podstatné, zda-li obrázek slouží jako náhrada za konkrétní text či jestli je jeho význam čistě estetický. <br />
Historie iluminovaných rukopisů sahá až do dob antiky, nicméně s největší oblibou se setkaly ve století patnáctém. S nástupem knihtisku se ale pomalu přesouvaly do pozadí a ilustrace začaly být nahrazovány místo toho '''dřevořezem''' v tištěných knihách. <br />
=== Iluminovaný rukopis ===<br />
<br />
''==== Vývoj ====''<br />
Nejstarší pozůstatky pochází z 5. století ''(Papyrus Vozatajů)''. Ze stejného období pochází také nejstarší biblický iluminovaný rukopis ''Quedlinburská Itala'' o šesti foliích. Další iluminovaný rukopis Bible vznikl na přelomu 5. a 6. století. V 6. stoeltí vznikl také rukopis obsahující kolem 400 iluminací pro dceru západořímského císaře Olybria. Ze 6. století se také dochovaly evangeliáře ''Codex purpureus Beratinus, Evangeliář ze Sinope'' a ''Codex purpureus Rossanensis''. Jsou to nejstarší iluminované rukopisy Nového zákona.<br />
<br />
'''V českých zemích''' se rukopisy začaly objevovat až během christianizace. K nejvýznamnějším iluminovaným rukopisům raného středověku patří ''Kodex vyšehradský''. Od 12. století jsou iluminace na našem území ovlivňovány německými a rakouskými zeměmi, od 13. století je patrný ''vliv Byzance'' (Sedlecký antifonář a Mater verborum).<br />
<br />
Na začátku 14. století vznikl ''Pasionál abatyše Kunhuty'', který byl vytvořen na popud Kunhuty Přemyslovny (dcery Přemysla Otakara II. a abatyše kláštera sv. Jiří).V letech 1325–1349 vznikla '''Velislavova bible'''. <br />
Po husitských válkách se iluminované rukopisy rozšířily i mimo církev a královské prostředí, místo nich se začaly objevovat přepisované bible, které byly ilustracemi doprovázeny.<br />
<br />
Od poloviny 15. století (po vzniku knihtisku) knižní iluminace začaly upadat.Tištěné knihy se namísto toho začaly zdobit, od konce 15. století se iluminace omezily pouze do podoby osobních modlitebních knížek a na graduály. Tento typ knih byl v 16. století častý také v měšťanském prostředí (např. Literátský graduál z Třebechovic).<br />
<br />
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==<br />
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:<br />
*Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací<br />
*Rukopis po jazykové a obsahové úpravě v redakci (korektuře)<br />
*Konečný čistopis rukopisu určený k publikování<ref name="Šalda">ŠALDA, Jaroslav. Od rukopisu ke knize a časopisu. 2. dopl. vyd. Praha: SNTL, 1959. Edice polygrafické literatury.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.<br />
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.<br />
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br /><br />
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br /><br />
[[Vývoj knižníc v stredoveku]]<br /><br />
[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|citace = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|kategorie_a_portály = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|synonyma_a_název = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|prolinkování = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|pravopis<br />
|typografie<br />
}}<br />
<br />
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Dějiny knižní kultury]]</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rukopisy&diff=45023Rukopisy2017-02-18T12:22:57Z<p>Marketa.Andrsova: /* Iluminovaný rukopis */</p>
<hr />
<div>'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený <br />
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref><br />
<br />
V dnešní době je pojem ''rukopis'' používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]<br />
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]<br />
== Rukopis – knihovnictví ==<br />
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref><br />
Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:<br />
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)<br />
*papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)<br />
*březová kůra (Rusko)<br />
*palmové listy (Indie)<br />
*věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)<br />
*hliněné střepy (Řecko)<br />
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)<br />
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)<br />
<br />
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]<br />
<br />
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam). <br />
<br />
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby.<br />
Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován ''rukopis středověký''.<br />
Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex. <ref> http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/ </ref><br />
<br />
== Rukopis - kodikologie ==<br />
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem [[knihtisk|knihtisku]] (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku<ref name="Voit">Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.</ref>) a v prvních dobách jeho existence.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> <br />
Některé významné a známé rukopisy:<br />
*Pasionál abatyše Kunhuty<br />
*Mater verborum<br />
*Codex gigas (tzv. Ďáblova bible)<br />
*Velislavova bible<br />
*Vyšehradský kodex<br />
*kniha z Kellsu<br />
*Voynichův rukopis<br />
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref><br />
<br />
== Rukopis - textologie ==<br />
Textologie vychází z toho, že text není představován pouze jako fixovaný (zaznamenaný) jazykový projev sledující literární (umělecké) cíle. Řadí se sem každý jazykový útvar, který vznikl konkrétní realizací jazykového (znakového) systému. Pojem textu tak na nejobecnější rovině není omezen pouze na psanou (tištěnou) podobu záznamu, ale zahrnuje každý produkt jazykové (znakové) soustavy. <br />
<br />
V tomto pojetí vymezujeme tři konstantní rysy textu:<br />
<br />
'''1)''' Text je záznam takového souboru informací, které jsou přenášeny jazykovým znakovým systémem.<br />
<br />
'''2)''' To, co bychom mohli označit jako materiální bázi záznamu textu, nemusí být vždy psaná nebo tištěná podoba knihy, ale může to být jakýkoliv nosič záznamu.<br />
<br />
'''3''' Textem nerozumíme pouze záznam děl literární (umělecké) povahy, ale jakýchkoliv autorských děl, například i děl naukové povahy. Ostatně dělení na beletrii a naukovou literaturu je poměrně nové a až do nové doby bývá běžně do dějin literatury zahrnována jak literatura krásné, tak publicistika a literatura nauková.<br />
<br />
<br />
Pokud budeme vycházet z těchto tří rysů, tak zjistíme, že podoba literárního rukopisu je poněkud širší, než je chápání středověkého kodexu. Různorodost forem, jimiž může být rukopis materiálně fixován, nás především upozorňuje na to, že při určení pojmu literárního rukopisu nemůže být zanedbán faktor času. Do doby vzniku knihtisku (cca do konce 15. století) byl rukopis jediným způsobem materiální fixace textu. V tomto případě je nutné z hlediska textové kritiky rozlišit pouze to, zda se jedná o autograf nebo o opis. V případě opisu musíme počítat s tím, že máme k dispozici text. který je z části pozměněn. Nicméně ani obměna z něj nedělá text bezvýznamný, jelikož nás informuje o dalším "životu" textu.<br />
<br />
==== Iluminovaný rukopis ====<br />
Velmi zajímavé jsou ''iluminované rukopisy''. Iluminované rukopisy jsou rukopisy, které jsou doplněny nejrůznějšími ilustracemi, přičemž není podstatné, zda-li obrázek slouží jako náhrada za konkrétní text či jestli je jeho význam čistě estetický. <br />
Historie iluminovaných rukopisů sahá až do dob antiky, nicméně s největší oblibou se setkaly ve století patnáctém. S nástupem knihtisku se ale pomalu přesouvaly do pozadí a ilustrace začaly být nahrazovány místo toho '''dřevořezem''' v tištěných knihách. <br />
=== Iluminovaný rukopis ===<br />
<br />
==== Vývoj ====<br />
Nejstarší pozůstatky pochází z 5. století ''(Papyrus Vozatajů)''. Ze stejného období pochází také nejstarší biblický iluminovaný rukopis ''Quedlinburská Itala'' o šesti foliích. Další iluminovaný rukopis Bible vznikl na přelomu 5. a 6. století. V 6. stoeltí vznikl také rukopis obsahující kolem 400 iluminací pro dceru západořímského císaře Olybria. Ze 6. století se také dochovaly evangeliáře ''Codex purpureus Beratinus, Evangeliář ze Sinope'' a ''Codex purpureus Rossanensis''. Jsou to nejstarší iluminované rukopisy Nového zákona.<br />
<br />
'''V českých zemích''' se rukopisy začaly objevovat až během christianizace. K nejvýznamnějším iluminovaným rukopisům raného středověku patří ''Kodex vyšehradský''. Od 12. století jsou iluminace na našem území ovlivňovány německými a rakouskými zeměmi, od 13. století je patrný ''vliv Byzance'' (Sedlecký antifonář a Mater verborum).<br />
<br />
Na začátku 14. století vznikl ''Pasionál abatyše Kunhuty'', který byl vytvořen na popud Kunhuty Přemyslovny (dcery Přemysla Otakara II. a abatyše kláštera sv. Jiří).V letech 1325–1349 vznikla '''Velislavova bible'''. <br />
Po husitských válkách se iluminované rukopisy rozšířily i mimo církev a královské prostředí, místo nich se začaly objevovat přepisované bible, které byly ilustracemi doprovázeny.<br />
<br />
Od poloviny 15. století (po vzniku knihtisku) knižní iluminace začaly upadat.Tištěné knihy se namísto toho začaly zdobit, od konce 15. století se iluminace omezily pouze do podoby osobních modlitebních knížek a na graduály. Tento typ knih byl v 16. století častý také v měšťanském prostředí (např. Literátský graduál z Třebechovic).<br />
<br />
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==<br />
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:<br />
*Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací<br />
*Rukopis po jazykové a obsahové úpravě v redakci (korektuře)<br />
*Konečný čistopis rukopisu určený k publikování<ref name="Šalda">ŠALDA, Jaroslav. Od rukopisu ke knize a časopisu. 2. dopl. vyd. Praha: SNTL, 1959. Edice polygrafické literatury.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.<br />
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.<br />
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br /><br />
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br /><br />
[[Vývoj knižníc v stredoveku]]<br /><br />
[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|citace = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|kategorie_a_portály = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|synonyma_a_název = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|prolinkování = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|pravopis<br />
|typografie<br />
}}<br />
<br />
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Dějiny knižní kultury]]</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rukopisy&diff=45022Rukopisy2017-02-18T12:22:46Z<p>Marketa.Andrsova: /* Iluminovaný rukopis */</p>
<hr />
<div>'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený <br />
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref><br />
<br />
V dnešní době je pojem ''rukopis'' používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]<br />
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]<br />
== Rukopis – knihovnictví ==<br />
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref><br />
Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:<br />
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)<br />
*papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)<br />
*březová kůra (Rusko)<br />
*palmové listy (Indie)<br />
*věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)<br />
*hliněné střepy (Řecko)<br />
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)<br />
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)<br />
<br />
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]<br />
<br />
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam). <br />
<br />
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby.<br />
Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován ''rukopis středověký''.<br />
Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex. <ref> http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/ </ref><br />
<br />
== Rukopis - kodikologie ==<br />
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem [[knihtisk|knihtisku]] (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku<ref name="Voit">Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.</ref>) a v prvních dobách jeho existence.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> <br />
Některé významné a známé rukopisy:<br />
*Pasionál abatyše Kunhuty<br />
*Mater verborum<br />
*Codex gigas (tzv. Ďáblova bible)<br />
*Velislavova bible<br />
*Vyšehradský kodex<br />
*kniha z Kellsu<br />
*Voynichův rukopis<br />
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref><br />
<br />
== Rukopis - textologie ==<br />
Textologie vychází z toho, že text není představován pouze jako fixovaný (zaznamenaný) jazykový projev sledující literární (umělecké) cíle. Řadí se sem každý jazykový útvar, který vznikl konkrétní realizací jazykového (znakového) systému. Pojem textu tak na nejobecnější rovině není omezen pouze na psanou (tištěnou) podobu záznamu, ale zahrnuje každý produkt jazykové (znakové) soustavy. <br />
<br />
V tomto pojetí vymezujeme tři konstantní rysy textu:<br />
<br />
'''1)''' Text je záznam takového souboru informací, které jsou přenášeny jazykovým znakovým systémem.<br />
<br />
'''2)''' To, co bychom mohli označit jako materiální bázi záznamu textu, nemusí být vždy psaná nebo tištěná podoba knihy, ale může to být jakýkoliv nosič záznamu.<br />
<br />
'''3''' Textem nerozumíme pouze záznam děl literární (umělecké) povahy, ale jakýchkoliv autorských děl, například i děl naukové povahy. Ostatně dělení na beletrii a naukovou literaturu je poměrně nové a až do nové doby bývá běžně do dějin literatury zahrnována jak literatura krásné, tak publicistika a literatura nauková.<br />
<br />
<br />
Pokud budeme vycházet z těchto tří rysů, tak zjistíme, že podoba literárního rukopisu je poněkud širší, než je chápání středověkého kodexu. Různorodost forem, jimiž může být rukopis materiálně fixován, nás především upozorňuje na to, že při určení pojmu literárního rukopisu nemůže být zanedbán faktor času. Do doby vzniku knihtisku (cca do konce 15. století) byl rukopis jediným způsobem materiální fixace textu. V tomto případě je nutné z hlediska textové kritiky rozlišit pouze to, zda se jedná o autograf nebo o opis. V případě opisu musíme počítat s tím, že máme k dispozici text. který je z části pozměněn. Nicméně ani obměna z něj nedělá text bezvýznamný, jelikož nás informuje o dalším "životu" textu.<br />
<br />
==== Iluminovaný rukopis ====<br />
Velmi zajímavé jsou ''iluminované rukopisy''. Iluminované rukopisy jsou rukopisy, které jsou doplněny nejrůznějšími ilustracemi, přičemž není podstatné, zda-li obrázek slouží jako náhrada za konkrétní text či jestli je jeho význam čistě estetický. <br />
Historie iluminovaných rukopisů sahá až do dob antiky, nicméně s největší oblibou se setkaly ve století patnáctém. S nástupem knihtisku se ale pomalu přesouvaly do pozadí a ilustrace začaly být nahrazovány místo toho '''dřevořezem''' v tištěných knihách. <br />
=== Iluminovaný rukopis ===<br />
<br />
===== Vývoj =====<br />
Nejstarší pozůstatky pochází z 5. století ''(Papyrus Vozatajů)''. Ze stejného období pochází také nejstarší biblický iluminovaný rukopis ''Quedlinburská Itala'' o šesti foliích. Další iluminovaný rukopis Bible vznikl na přelomu 5. a 6. století. V 6. stoeltí vznikl také rukopis obsahující kolem 400 iluminací pro dceru západořímského císaře Olybria. Ze 6. století se také dochovaly evangeliáře ''Codex purpureus Beratinus, Evangeliář ze Sinope'' a ''Codex purpureus Rossanensis''. Jsou to nejstarší iluminované rukopisy Nového zákona.<br />
<br />
'''V českých zemích''' se rukopisy začaly objevovat až během christianizace. K nejvýznamnějším iluminovaným rukopisům raného středověku patří ''Kodex vyšehradský''. Od 12. století jsou iluminace na našem území ovlivňovány německými a rakouskými zeměmi, od 13. století je patrný ''vliv Byzance'' (Sedlecký antifonář a Mater verborum).<br />
<br />
Na začátku 14. století vznikl ''Pasionál abatyše Kunhuty'', který byl vytvořen na popud Kunhuty Přemyslovny (dcery Přemysla Otakara II. a abatyše kláštera sv. Jiří).V letech 1325–1349 vznikla '''Velislavova bible'''. <br />
Po husitských válkách se iluminované rukopisy rozšířily i mimo církev a královské prostředí, místo nich se začaly objevovat přepisované bible, které byly ilustracemi doprovázeny.<br />
<br />
Od poloviny 15. století (po vzniku knihtisku) knižní iluminace začaly upadat.Tištěné knihy se namísto toho začaly zdobit, od konce 15. století se iluminace omezily pouze do podoby osobních modlitebních knížek a na graduály. Tento typ knih byl v 16. století častý také v měšťanském prostředí (např. Literátský graduál z Třebechovic).<br />
<br />
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==<br />
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:<br />
*Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací<br />
*Rukopis po jazykové a obsahové úpravě v redakci (korektuře)<br />
*Konečný čistopis rukopisu určený k publikování<ref name="Šalda">ŠALDA, Jaroslav. Od rukopisu ke knize a časopisu. 2. dopl. vyd. Praha: SNTL, 1959. Edice polygrafické literatury.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.<br />
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.<br />
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br /><br />
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br /><br />
[[Vývoj knižníc v stredoveku]]<br /><br />
[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|citace = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|kategorie_a_portály = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|synonyma_a_název = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|prolinkování = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|pravopis<br />
|typografie<br />
}}<br />
<br />
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Dějiny knižní kultury]]</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rukopisy&diff=45021Rukopisy2017-02-18T12:22:30Z<p>Marketa.Andrsova: /* Iluminovaný rukopis */</p>
<hr />
<div>'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený <br />
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref><br />
<br />
V dnešní době je pojem ''rukopis'' používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]<br />
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]<br />
== Rukopis – knihovnictví ==<br />
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref><br />
Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:<br />
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)<br />
*papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)<br />
*březová kůra (Rusko)<br />
*palmové listy (Indie)<br />
*věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)<br />
*hliněné střepy (Řecko)<br />
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)<br />
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)<br />
<br />
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]<br />
<br />
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam). <br />
<br />
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby.<br />
Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován ''rukopis středověký''.<br />
Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex. <ref> http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/ </ref><br />
<br />
== Rukopis - kodikologie ==<br />
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem [[knihtisk|knihtisku]] (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku<ref name="Voit">Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.</ref>) a v prvních dobách jeho existence.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> <br />
Některé významné a známé rukopisy:<br />
*Pasionál abatyše Kunhuty<br />
*Mater verborum<br />
*Codex gigas (tzv. Ďáblova bible)<br />
*Velislavova bible<br />
*Vyšehradský kodex<br />
*kniha z Kellsu<br />
*Voynichův rukopis<br />
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref><br />
<br />
== Rukopis - textologie ==<br />
Textologie vychází z toho, že text není představován pouze jako fixovaný (zaznamenaný) jazykový projev sledující literární (umělecké) cíle. Řadí se sem každý jazykový útvar, který vznikl konkrétní realizací jazykového (znakového) systému. Pojem textu tak na nejobecnější rovině není omezen pouze na psanou (tištěnou) podobu záznamu, ale zahrnuje každý produkt jazykové (znakové) soustavy. <br />
<br />
V tomto pojetí vymezujeme tři konstantní rysy textu:<br />
<br />
'''1)''' Text je záznam takového souboru informací, které jsou přenášeny jazykovým znakovým systémem.<br />
<br />
'''2)''' To, co bychom mohli označit jako materiální bázi záznamu textu, nemusí být vždy psaná nebo tištěná podoba knihy, ale může to být jakýkoliv nosič záznamu.<br />
<br />
'''3''' Textem nerozumíme pouze záznam děl literární (umělecké) povahy, ale jakýchkoliv autorských děl, například i děl naukové povahy. Ostatně dělení na beletrii a naukovou literaturu je poměrně nové a až do nové doby bývá běžně do dějin literatury zahrnována jak literatura krásné, tak publicistika a literatura nauková.<br />
<br />
<br />
Pokud budeme vycházet z těchto tří rysů, tak zjistíme, že podoba literárního rukopisu je poněkud širší, než je chápání středověkého kodexu. Různorodost forem, jimiž může být rukopis materiálně fixován, nás především upozorňuje na to, že při určení pojmu literárního rukopisu nemůže být zanedbán faktor času. Do doby vzniku knihtisku (cca do konce 15. století) byl rukopis jediným způsobem materiální fixace textu. V tomto případě je nutné z hlediska textové kritiky rozlišit pouze to, zda se jedná o autograf nebo o opis. V případě opisu musíme počítat s tím, že máme k dispozici text. který je z části pozměněn. Nicméně ani obměna z něj nedělá text bezvýznamný, jelikož nás informuje o dalším "životu" textu.<br />
<br />
==== Iluminovaný rukopis ====<br />
Velmi zajímavé jsou ''iluminované rukopisy''. Iluminované rukopisy jsou rukopisy, které jsou doplněny nejrůznějšími ilustracemi, přičemž není podstatné, zda-li obrázek slouží jako náhrada za konkrétní text či jestli je jeho význam čistě estetický. <br />
Historie iluminovaných rukopisů sahá až do dob antiky, nicméně s největší oblibou se setkaly ve století patnáctém. S nástupem knihtisku se ale pomalu přesouvaly do pozadí a ilustrace začaly být nahrazovány místo toho '''dřevořezem''' v tištěných knihách. <br />
=== Iluminovaný rukopis ===<br />
<br />
===== Vývoj =====<br />
Nejstarší pozůstatky pochází z 5. století ''(Papyrus Vozatajů)''. Ze stejného období pochází také nejstarší biblický iluminovaný rukopis ''Quedlinburská Itala'' o šesti foliích. Další iluminovaný rukopis Bible vznikl na přelomu 5. a 6. století. V 6. stoeltí vznikl také rukopis obsahující kolem 400 iluminací pro dceru západořímského císaře Olybria. Ze 6. století se také dochovaly evangeliáře ''Codex purpureus Beratinus, Evangeliář ze Sinope'' a ''Codex purpureus Rossanensis''. Jsou to nejstarší iluminované rukopisy Nového zákona.<br />
'''V českých zemích''' se rukopisy začaly objevovat až během christianizace. K nejvýznamnějším iluminovaným rukopisům raného středověku patří ''Kodex vyšehradský''. Od 12. století jsou iluminace na našem území ovlivňovány německými a rakouskými zeměmi, od 13. století je patrný ''vliv Byzance'' (Sedlecký antifonář a Mater verborum).<br />
Na začátku 14. století vznikl ''Pasionál abatyše Kunhuty'', který byl vytvořen na popud Kunhuty Přemyslovny (dcery Přemysla Otakara II. a abatyše kláštera sv. Jiří).V letech 1325–1349 vznikla '''Velislavova bible'''. <br />
Po husitských válkách se iluminované rukopisy rozšířily i mimo církev a královské prostředí, místo nich se začaly objevovat přepisované bible, které byly ilustracemi doprovázeny.<br />
Od poloviny 15. století (po vzniku knihtisku) knižní iluminace začaly upadat.Tištěné knihy se namísto toho začaly zdobit, od konce 15. století se iluminace omezily pouze do podoby osobních modlitebních knížek a na graduály. Tento typ knih byl v 16. století častý také v měšťanském prostředí (např. Literátský graduál z Třebechovic).<br />
<br />
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==<br />
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:<br />
*Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací<br />
*Rukopis po jazykové a obsahové úpravě v redakci (korektuře)<br />
*Konečný čistopis rukopisu určený k publikování<ref name="Šalda">ŠALDA, Jaroslav. Od rukopisu ke knize a časopisu. 2. dopl. vyd. Praha: SNTL, 1959. Edice polygrafické literatury.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.<br />
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.<br />
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br /><br />
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br /><br />
[[Vývoj knižníc v stredoveku]]<br /><br />
[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|citace = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|kategorie_a_portály = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|synonyma_a_název = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|prolinkování = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|pravopis<br />
|typografie<br />
}}<br />
<br />
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Dějiny knižní kultury]]</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rukopisy&diff=45020Rukopisy2017-02-18T12:22:08Z<p>Marketa.Andrsova: /* = */</p>
<hr />
<div>'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený <br />
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref><br />
<br />
V dnešní době je pojem ''rukopis'' používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]<br />
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]<br />
== Rukopis – knihovnictví ==<br />
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref><br />
Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:<br />
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)<br />
*papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)<br />
*březová kůra (Rusko)<br />
*palmové listy (Indie)<br />
*věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)<br />
*hliněné střepy (Řecko)<br />
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)<br />
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)<br />
<br />
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]<br />
<br />
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam). <br />
<br />
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby.<br />
Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován ''rukopis středověký''.<br />
Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex. <ref> http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/ </ref><br />
<br />
== Rukopis - kodikologie ==<br />
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem [[knihtisk|knihtisku]] (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku<ref name="Voit">Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.</ref>) a v prvních dobách jeho existence.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> <br />
Některé významné a známé rukopisy:<br />
*Pasionál abatyše Kunhuty<br />
*Mater verborum<br />
*Codex gigas (tzv. Ďáblova bible)<br />
*Velislavova bible<br />
*Vyšehradský kodex<br />
*kniha z Kellsu<br />
*Voynichův rukopis<br />
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref><br />
<br />
== Rukopis - textologie ==<br />
Textologie vychází z toho, že text není představován pouze jako fixovaný (zaznamenaný) jazykový projev sledující literární (umělecké) cíle. Řadí se sem každý jazykový útvar, který vznikl konkrétní realizací jazykového (znakového) systému. Pojem textu tak na nejobecnější rovině není omezen pouze na psanou (tištěnou) podobu záznamu, ale zahrnuje každý produkt jazykové (znakové) soustavy. <br />
<br />
V tomto pojetí vymezujeme tři konstantní rysy textu:<br />
<br />
'''1)''' Text je záznam takového souboru informací, které jsou přenášeny jazykovým znakovým systémem.<br />
<br />
'''2)''' To, co bychom mohli označit jako materiální bázi záznamu textu, nemusí být vždy psaná nebo tištěná podoba knihy, ale může to být jakýkoliv nosič záznamu.<br />
<br />
'''3''' Textem nerozumíme pouze záznam děl literární (umělecké) povahy, ale jakýchkoliv autorských děl, například i děl naukové povahy. Ostatně dělení na beletrii a naukovou literaturu je poměrně nové a až do nové doby bývá běžně do dějin literatury zahrnována jak literatura krásné, tak publicistika a literatura nauková.<br />
<br />
<br />
Pokud budeme vycházet z těchto tří rysů, tak zjistíme, že podoba literárního rukopisu je poněkud širší, než je chápání středověkého kodexu. Různorodost forem, jimiž může být rukopis materiálně fixován, nás především upozorňuje na to, že při určení pojmu literárního rukopisu nemůže být zanedbán faktor času. Do doby vzniku knihtisku (cca do konce 15. století) byl rukopis jediným způsobem materiální fixace textu. V tomto případě je nutné z hlediska textové kritiky rozlišit pouze to, zda se jedná o autograf nebo o opis. V případě opisu musíme počítat s tím, že máme k dispozici text. který je z části pozměněn. Nicméně ani obměna z něj nedělá text bezvýznamný, jelikož nás informuje o dalším "životu" textu.<br />
<br />
==== Iluminovaný rukopis ====<br />
Velmi zajímavé jsou ''iluminované rukopisy''. Iluminované rukopisy jsou rukopisy, které jsou doplněny nejrůznějšími ilustracemi, přičemž není podstatné, zda-li obrázek slouží jako náhrada za konkrétní text či jestli je jeho význam čistě estetický. <br />
Historie iluminovaných rukopisů sahá až do dob antiky, nicméně s největší oblibou se setkaly ve století patnáctém. S nástupem knihtisku se ale pomalu přesouvaly do pozadí a ilustrace začaly být nahrazovány místo toho '''dřevořezem''' v tištěných knihách. <br />
== Iluminovaný rukopis ==<br />
Vývoj =====<br />
Nejstarší pozůstatky pochází z 5. století ''(Papyrus Vozatajů)''. Ze stejného období pochází také nejstarší biblický iluminovaný rukopis ''Quedlinburská Itala'' o šesti foliích. Další iluminovaný rukopis Bible vznikl na přelomu 5. a 6. století. V 6. stoeltí vznikl také rukopis obsahující kolem 400 iluminací pro dceru západořímského císaře Olybria. Ze 6. století se také dochovaly evangeliáře ''Codex purpureus Beratinus, Evangeliář ze Sinope'' a ''Codex purpureus Rossanensis''. Jsou to nejstarší iluminované rukopisy Nového zákona.<br />
'''V českých zemích''' se rukopisy začaly objevovat až během christianizace. K nejvýznamnějším iluminovaným rukopisům raného středověku patří ''Kodex vyšehradský''. Od 12. století jsou iluminace na našem území ovlivňovány německými a rakouskými zeměmi, od 13. století je patrný ''vliv Byzance'' (Sedlecký antifonář a Mater verborum).<br />
Na začátku 14. století vznikl ''Pasionál abatyše Kunhuty'', který byl vytvořen na popud Kunhuty Přemyslovny (dcery Přemysla Otakara II. a abatyše kláštera sv. Jiří).V letech 1325–1349 vznikla '''Velislavova bible'''. <br />
Po husitských válkách se iluminované rukopisy rozšířily i mimo církev a královské prostředí, místo nich se začaly objevovat přepisované bible, které byly ilustracemi doprovázeny.<br />
Od poloviny 15. století (po vzniku knihtisku) knižní iluminace začaly upadat.Tištěné knihy se namísto toho začaly zdobit, od konce 15. století se iluminace omezily pouze do podoby osobních modlitebních knížek a na graduály. Tento typ knih byl v 16. století častý také v měšťanském prostředí (např. Literátský graduál z Třebechovic).<br />
<br />
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==<br />
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:<br />
*Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací<br />
*Rukopis po jazykové a obsahové úpravě v redakci (korektuře)<br />
*Konečný čistopis rukopisu určený k publikování<ref name="Šalda">ŠALDA, Jaroslav. Od rukopisu ke knize a časopisu. 2. dopl. vyd. Praha: SNTL, 1959. Edice polygrafické literatury.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.<br />
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.<br />
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br /><br />
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br /><br />
[[Vývoj knižníc v stredoveku]]<br /><br />
[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|citace = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|kategorie_a_portály = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|synonyma_a_název = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|prolinkování = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|pravopis<br />
|typografie<br />
}}<br />
<br />
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Dějiny knižní kultury]]</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rukopisy&diff=45019Rukopisy2017-02-18T12:20:54Z<p>Marketa.Andrsova: </p>
<hr />
<div>'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený <br />
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref><br />
<br />
V dnešní době je pojem ''rukopis'' používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]<br />
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]<br />
== Rukopis – knihovnictví ==<br />
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref><br />
Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:<br />
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)<br />
*papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)<br />
*březová kůra (Rusko)<br />
*palmové listy (Indie)<br />
*věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)<br />
*hliněné střepy (Řecko)<br />
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)<br />
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)<br />
<br />
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]<br />
<br />
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam). <br />
<br />
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby.<br />
Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován ''rukopis středověký''.<br />
Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex. <ref> http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/ </ref><br />
<br />
== Rukopis - kodikologie ==<br />
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem [[knihtisk|knihtisku]] (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku<ref name="Voit">Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.</ref>) a v prvních dobách jeho existence.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> <br />
Některé významné a známé rukopisy:<br />
*Pasionál abatyše Kunhuty<br />
*Mater verborum<br />
*Codex gigas (tzv. Ďáblova bible)<br />
*Velislavova bible<br />
*Vyšehradský kodex<br />
*kniha z Kellsu<br />
*Voynichův rukopis<br />
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref><br />
<br />
== Rukopis - textologie ==<br />
Textologie vychází z toho, že text není představován pouze jako fixovaný (zaznamenaný) jazykový projev sledující literární (umělecké) cíle. Řadí se sem každý jazykový útvar, který vznikl konkrétní realizací jazykového (znakového) systému. Pojem textu tak na nejobecnější rovině není omezen pouze na psanou (tištěnou) podobu záznamu, ale zahrnuje každý produkt jazykové (znakové) soustavy. <br />
<br />
V tomto pojetí vymezujeme tři konstantní rysy textu:<br />
<br />
'''1)''' Text je záznam takového souboru informací, které jsou přenášeny jazykovým znakovým systémem.<br />
<br />
'''2)''' To, co bychom mohli označit jako materiální bázi záznamu textu, nemusí být vždy psaná nebo tištěná podoba knihy, ale může to být jakýkoliv nosič záznamu.<br />
<br />
'''3''' Textem nerozumíme pouze záznam děl literární (umělecké) povahy, ale jakýchkoliv autorských děl, například i děl naukové povahy. Ostatně dělení na beletrii a naukovou literaturu je poměrně nové a až do nové doby bývá běžně do dějin literatury zahrnována jak literatura krásné, tak publicistika a literatura nauková.<br />
<br />
<br />
Pokud budeme vycházet z těchto tří rysů, tak zjistíme, že podoba literárního rukopisu je poněkud širší, než je chápání středověkého kodexu. Různorodost forem, jimiž může být rukopis materiálně fixován, nás především upozorňuje na to, že při určení pojmu literárního rukopisu nemůže být zanedbán faktor času. Do doby vzniku knihtisku (cca do konce 15. století) byl rukopis jediným způsobem materiální fixace textu. V tomto případě je nutné z hlediska textové kritiky rozlišit pouze to, zda se jedná o autograf nebo o opis. V případě opisu musíme počítat s tím, že máme k dispozici text. který je z části pozměněn. Nicméně ani obměna z něj nedělá text bezvýznamný, jelikož nás informuje o dalším "životu" textu.<br />
<br />
==== Iluminovaný rukopis ====<br />
Velmi zajímavé jsou ''iluminované rukopisy''. Iluminované rukopisy jsou rukopisy, které jsou doplněny nejrůznějšími ilustracemi, přičemž není podstatné, zda-li obrázek slouží jako náhrada za konkrétní text či jestli je jeho význam čistě estetický. <br />
Historie iluminovaných rukopisů sahá až do dob antiky, nicméně s největší oblibou se setkaly ve století patnáctém. S nástupem knihtisku se ale pomalu přesouvaly do pozadí a ilustrace začaly být nahrazovány místo toho '''dřevořezem''' v tištěných knihách. <br />
===== <br />
Vývoj =====<br />
Nejstarší pozůstatky pochází z 5. století ''(Papyrus Vozatajů)''. Ze stejného období pochází také nejstarší biblický iluminovaný rukopis ''Quedlinburská Itala'' o šesti foliích. Další iluminovaný rukopis Bible vznikl na přelomu 5. a 6. století. V 6. stoeltí vznikl také rukopis obsahující kolem 400 iluminací pro dceru západořímského císaře Olybria. Ze 6. století se také dochovaly evangeliáře ''Codex purpureus Beratinus, Evangeliář ze Sinope'' a ''Codex purpureus Rossanensis''. Jsou to nejstarší iluminované rukopisy Nového zákona.<br />
'''V českých zemích''' se rukopisy začaly objevovat až během christianizace. K nejvýznamnějším iluminovaným rukopisům raného středověku patří ''Kodex vyšehradský''. Od 12. století jsou iluminace na našem území ovlivňovány německými a rakouskými zeměmi, od 13. století je patrný ''vliv Byzance'' (Sedlecký antifonář a Mater verborum).<br />
Na začátku 14. století vznikl ''Pasionál abatyše Kunhuty'', který byl vytvořen na popud Kunhuty Přemyslovny (dcery Přemysla Otakara II. a abatyše kláštera sv. Jiří).V letech 1325–1349 vznikla '''Velislavova bible'''. <br />
Po husitských válkách se iluminované rukopisy rozšířily i mimo církev a královské prostředí, místo nich se začaly objevovat přepisované bible, které byly ilustracemi doprovázeny.<br />
Od poloviny 15. století (po vzniku knihtisku) knižní iluminace začaly upadat.Tištěné knihy se namísto toho začaly zdobit, od konce 15. století se iluminace omezily pouze do podoby osobních modlitebních knížek a na graduály. Tento typ knih byl v 16. století častý také v měšťanském prostředí (např. Literátský graduál z Třebechovic).<br />
<br />
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==<br />
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:<br />
*Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací<br />
*Rukopis po jazykové a obsahové úpravě v redakci (korektuře)<br />
*Konečný čistopis rukopisu určený k publikování<ref name="Šalda">ŠALDA, Jaroslav. Od rukopisu ke knize a časopisu. 2. dopl. vyd. Praha: SNTL, 1959. Edice polygrafické literatury.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.<br />
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.<br />
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br /><br />
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br /><br />
[[Vývoj knižníc v stredoveku]]<br /><br />
[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|citace = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|kategorie_a_portály = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|synonyma_a_název = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|prolinkování = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|pravopis<br />
|typografie<br />
}}<br />
<br />
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Dějiny knižní kultury]]</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rukopisy&diff=45018Rukopisy2017-02-18T11:33:20Z<p>Marketa.Andrsova: /* Rukopis – knihovnictví */</p>
<hr />
<div>'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený <br />
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref><br />
<br />
V dnešní době je pojem ''rukopis'' používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.<br />
<br />
<br />
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]<br />
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]<br />
== Rukopis – knihovnictví ==<br />
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref><br />
Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:<br />
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)<br />
*papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)<br />
*březová kůra (Rusko)<br />
*palmové listy (Indie)<br />
*věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)<br />
*hliněné střepy (Řecko)<br />
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)<br />
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)<br />
<br />
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]<br />
<br />
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam). <br />
<br />
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby.<br />
Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován ''rukopis středověký''.<br />
Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex. <ref> http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/ </ref><br />
<br />
== Rukopis - kodikologie ==<br />
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem [[knihtisk|knihtisku]] (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku<ref name="Voit">Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.</ref>) a v prvních dobách jeho existence.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> <br />
Některé významné a známé rukopisy:<br />
*Pasionál abatyše Kunhuty<br />
*Mater verborum<br />
*Codex gigas (tzv. Ďáblova bible)<br />
*Velislavova bible<br />
*Vyšehradský kodex<br />
*kniha z Kellsu<br />
*Voynichův rukopis<br />
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref><br />
<br />
== Rukopis - textologie ==<br />
Textologie vychází z toho, že text není představován pouze jako fixovaný (zaznamenaný) jazykový projev sledující literární (umělecké) cíle. Řadí se sem každý jazykový útvar, který vznikl konkrétní realizací jazykového (znakového) systému. Pojem textu tak na nejobecnější rovině není omezen pouze na psanou (tištěnou) podobu záznamu, ale zahrnuje každý produkt jazykové (znakové) soustavy. <br />
<br />
V tomto pojetí vymezujeme tři konstantní rysy textu:<br />
<br />
'''1)''' Text je záznam takového souboru informací, které jsou přenášeny jazykovým znakovým systémem.<br />
<br />
'''2)''' To, co bychom mohli označit jako materiální bázi záznamu textu, nemusí být vždy psaná nebo tištěná podoba knihy, ale může to být jakýkoliv nosič záznamu.<br />
<br />
'''3''' Textem nerozumíme pouze záznam děl literární (umělecké) povahy, ale jakýchkoliv autorských děl, například i děl naukové povahy. Ostatně dělení na beletrii a naukovou literaturu je poměrně nové a až do nové doby bývá běžně do dějin literatury zahrnována jak literatura krásné, tak publicistika a literatura nauková.<br />
<br />
<br />
Pokud budeme vycházet z těchto tří rysů, tak zjistíme, že podoba literárního rukopisu je poněkud širší, než je chápání středověkého kodexu. Různorodost forem, jimiž může být rukopis materiálně fixován, nás především upozorňuje na to, že při určení pojmu literárního rukopisu nemůže být zanedbán faktor času. Do doby vzniku knihtisku (cca do konce 15. století) byl rukopis jediným způsobem materiální fixace textu. V tomto případě je nutné z hlediska textové kritiky rozlišit pouze to, zda se jedná o autograf nebo o opis. V případě opisu musíme počítat s tím, že máme k dispozici text. který je z části pozměněn. Nicméně ani obměna z něj nedělá text bezvýznamný, jelikož nás informuje o dalším "životu" textu.<br />
<br />
<br />
<br />
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==<br />
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:<br />
*Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací<br />
*Rukopis po jazykové a obsahové úpravě v redakci (korektuře)<br />
*Konečný čistopis rukopisu určený k publikování<ref name="Šalda">ŠALDA, Jaroslav. Od rukopisu ke knize a časopisu. 2. dopl. vyd. Praha: SNTL, 1959. Edice polygrafické literatury.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
http://www.vkol.cz/cs/aktivity/konference-a-odborna-setkani/7--rocnik-odborne-konference/clanek/co-je-rukopisna-kniha-/<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Literatura ===<br />
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.<br />
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.<br />
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br /><br />
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]]<br /><br />
[[Vývoj knižníc v stredoveku]]<br /><br />
[[Vzácné knihy a rukopisy]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument<br />
<br />
{{Redakce<br />
|zdroje = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|citace = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|kategorie_a_portály = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|synonyma_a_název = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|členění_a_nadpisy = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|obrázky_a_licence = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|prolinkování = Miriam.Tancibokova, 10. 11. 2016<br />
|pravopis<br />
|typografie<br />
}}<br />
<br />
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Dějiny knižní kultury]]</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45017Bibliometrické metody2017-02-18T11:31:04Z<p>Marketa.Andrsova: /* Metody */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. <ref> ''Prezentace Martin Souček, Bibliometrie'' </ref><br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer. <ref> http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky </ref><br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7'' </ref><br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování. <ref> http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm </ref><br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30'' </ref><br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu.Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18'' </ref><br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45016Bibliometrické metody2017-02-18T11:29:54Z<p>Marketa.Andrsova: /* Odkazy */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. <ref> ''Prezentace Martin Souček, Bibliometrie'' </ref><br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer. <ref> http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky </ref><br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7'' </ref><br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování.<br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30'' </ref><br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu.Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18'' </ref><br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45015Bibliometrické metody2017-02-18T11:29:43Z<p>Marketa.Andrsova: /* Bibliometrické zákony */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. <ref> ''Prezentace Martin Souček, Bibliometrie'' </ref><br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer. <ref> http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky </ref><br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7'' </ref><br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování.<br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30'' </ref><br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu.Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18'' </ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použité zdroje ===<br />
<br />
http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie-výzkum<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Bibliometrie<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45014Bibliometrické metody2017-02-18T11:28:11Z<p>Marketa.Andrsova: /* Různé druhy citačních rejstříků */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. <ref> ''Prezentace Martin Souček, Bibliometrie'' </ref><br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer. <ref> http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky </ref><br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7'' </ref><br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování.<br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30'' </ref><br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18)'' Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použité zdroje ===<br />
<br />
http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie-výzkum<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Bibliometrie<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45013Bibliometrické metody2017-02-18T11:25:48Z<p>Marketa.Andrsova: /* Zdroje pro bibliometrické studie */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. <ref> ''Prezentace Martin Souček, Bibliometrie'' </ref><br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer.<br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7'' </ref><br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování.<br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30'' </ref><br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18)'' Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použité zdroje ===<br />
<br />
http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie-výzkum<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Bibliometrie<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45012Bibliometrické metody2017-02-18T11:25:14Z<p>Marketa.Andrsova: /* Odkazy */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. <ref> ''Prezentace Martin Souček, Bibliometrie'' </ref><br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer.<br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7)''<br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování.<br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30'' </ref><br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18)'' Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použité zdroje ===<br />
<br />
http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie-výzkum<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Bibliometrie<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45011Bibliometrické metody2017-02-18T11:22:40Z<p>Marketa.Andrsova: /* Nástroje pro bibliometrii */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. <ref> ''Prezentace Martin Souček, Bibliometrie'' </ref><br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer.<br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7)''<br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování.<br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30'' </ref><br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18)'' Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použité zdroje ===<br />
<br />
http://www.slideshare.net/narodnitechnickaknihovna/bibliometrie-v-nrodn-technick-knihovn-metody-zkuenosti-mise-a-vize<br />
<br />
http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie-výzkum<br />
<br />
http://slideplayer.cz/slide/3180943/<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Bibliometrie<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45010Bibliometrické metody2017-02-18T11:21:29Z<p>Marketa.Andrsova: /* Cíle bibliometrických studií */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. ''(Prezentace Martin Souček, Bibliometrie)''<br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer.<br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7)''<br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování.<br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30'' </ref><br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18)'' Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použité zdroje ===<br />
<br />
http://www.slideshare.net/narodnitechnickaknihovna/bibliometrie-v-nrodn-technick-knihovn-metody-zkuenosti-mise-a-vize<br />
<br />
http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie-výzkum<br />
<br />
http://slideplayer.cz/slide/3180943/<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Bibliometrie<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45009Bibliometrické metody2017-02-18T11:20:48Z<p>Marketa.Andrsova: /* Cíle bibliometrických studií */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. ''(Prezentace Martin Souček, Bibliometrie)''<br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer.<br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7)''<br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování.<br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. <ref> ''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30'' <ref/><br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18)'' Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použité zdroje ===<br />
<br />
http://www.slideshare.net/narodnitechnickaknihovna/bibliometrie-v-nrodn-technick-knihovn-metody-zkuenosti-mise-a-vize<br />
<br />
http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie-výzkum<br />
<br />
http://slideplayer.cz/slide/3180943/<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Bibliometrie<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45008Bibliometrické metody2017-02-18T11:18:08Z<p>Marketa.Andrsova: /* Bibliometrie */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. <ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref><br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. ''(Prezentace Martin Souček, Bibliometrie)''<br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer.<br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7)''<br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování.<br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30)''<br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18)'' Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použité zdroje ===<br />
<br />
http://www.slideshare.net/narodnitechnickaknihovna/bibliometrie-v-nrodn-technick-knihovn-metody-zkuenosti-mise-a-vize<br />
<br />
http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie-výzkum<br />
<br />
http://slideplayer.cz/slide/3180943/<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Bibliometrie<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45007Bibliometrické metody2017-02-18T11:17:28Z<p>Marketa.Andrsova: /* Bibliometrie */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
<ref> KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 </ref> Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod.<br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. ''(Prezentace Martin Souček, Bibliometrie)''<br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer.<br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7)''<br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování.<br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30)''<br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18)'' Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použité zdroje ===<br />
<br />
http://www.slideshare.net/narodnitechnickaknihovna/bibliometrie-v-nrodn-technick-knihovn-metody-zkuenosti-mise-a-vize<br />
<br />
http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie-výzkum<br />
<br />
http://slideplayer.cz/slide/3180943/<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Bibliometrie<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45006Bibliometrické metody2017-02-18T11:13:40Z<p>Marketa.Andrsova: /* Odkazy */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
<ref name="test"> Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. </ref> (KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5)<br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. ''(Prezentace Martin Souček, Bibliometrie)''<br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer.<br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7)''<br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování.<br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30)''<br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18)'' Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použité zdroje ===<br />
<br />
http://www.slideshare.net/narodnitechnickaknihovna/bibliometrie-v-nrodn-technick-knihovn-metody-zkuenosti-mise-a-vize<br />
<br />
http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie-výzkum<br />
<br />
http://slideplayer.cz/slide/3180943/<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Bibliometrie<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45005Bibliometrické metody2017-02-18T11:11:43Z<p>Marketa.Andrsova: /* Definice termínů */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
<ref name="test"> Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. </ref> (KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5)<br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. <ref>''KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6''</ref><br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. ''(Prezentace Martin Souček, Bibliometrie)''<br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer.<br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7)''<br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování.<br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30)''<br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18)'' Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
http://www.slideshare.net/narodnitechnickaknihovna/bibliometrie-v-nrodn-technick-knihovn-metody-zkuenosti-mise-a-vize<br />
<br />
http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie-výzkum<br />
<br />
http://slideplayer.cz/slide/3180943/<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Bibliometrie<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45004Bibliometrické metody2017-02-18T11:09:49Z<p>Marketa.Andrsova: /* Základní metody bibliometrie */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
<ref name="test"> Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. </ref> (KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5)<br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována.<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6)''<br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. ''(Prezentace Martin Souček, Bibliometrie)''<br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer.<br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7)''<br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování.<br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30)''<br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18)'' Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
http://www.slideshare.net/narodnitechnickaknihovna/bibliometrie-v-nrodn-technick-knihovn-metody-zkuenosti-mise-a-vize<br />
<br />
http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie-výzkum<br />
<br />
http://slideplayer.cz/slide/3180943/<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Bibliometrie<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45003Bibliometrické metody2017-02-18T11:09:12Z<p>Marketa.Andrsova: /* Základní metody bibliometrie */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
<ref name="test"> Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. </ref> (KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5)<br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována ''(Prezentace Martin Souček, Bibliometrie)''<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy </ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6)''<br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. ''(Prezentace Martin Souček, Bibliometrie)''<br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer.<br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7)''<br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování.<br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30)''<br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18)'' Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
http://www.slideshare.net/narodnitechnickaknihovna/bibliometrie-v-nrodn-technick-knihovn-metody-zkuenosti-mise-a-vize<br />
<br />
http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie-výzkum<br />
<br />
http://slideplayer.cz/slide/3180943/<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Bibliometrie<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45002Bibliometrické metody2017-02-18T11:05:22Z<p>Marketa.Andrsova: /* Základní metody bibliometrie */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
<ref name="test"> Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. </ref> (KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5)<br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována ''(Prezentace Martin Souček, Bibliometrie)''<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref>[https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy Bibliometrie a scientometrie,publikační a citační analýzy]</ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6)''<br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. ''(Prezentace Martin Souček, Bibliometrie)''<br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer.<br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7)''<br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování.<br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30)''<br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18)'' Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
http://www.slideshare.net/narodnitechnickaknihovna/bibliometrie-v-nrodn-technick-knihovn-metody-zkuenosti-mise-a-vize<br />
<br />
http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie-výzkum<br />
<br />
http://slideplayer.cz/slide/3180943/<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Bibliometrie<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45001Bibliometrické metody2017-02-18T11:03:44Z<p>Marketa.Andrsova: /* Použitá literatura */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
<ref name="test"> Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. </ref> (KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5)<br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována ''(Prezentace Martin Souček, Bibliometrie)''<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref name="cit1">[https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy Odkaz]</ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6)''<br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. ''(Prezentace Martin Souček, Bibliometrie)''<br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer.<br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7)''<br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování.<br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30)''<br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18)'' Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
http://www.slideshare.net/narodnitechnickaknihovna/bibliometrie-v-nrodn-technick-knihovn-metody-zkuenosti-mise-a-vize<br />
<br />
http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie-výzkum<br />
<br />
http://slideplayer.cz/slide/3180943/<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Bibliometrie<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=45000Bibliometrické metody2017-02-18T11:00:05Z<p>Marketa.Andrsova: /* Použitá literatura */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
<ref name="test"> Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. </ref> (KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5)<br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována ''(Prezentace Martin Souček, Bibliometrie)''<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref name="cit1">[https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy Odkaz]</ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6)''<br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. ''(Prezentace Martin Souček, Bibliometrie)''<br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer.<br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7)''<br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování.<br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30)''<br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18)'' Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
<ref name="test" /><br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
http://www.slideshare.net/narodnitechnickaknihovna/bibliometrie-v-nrodn-technick-knihovn-metody-zkuenosti-mise-a-vize<br />
<br />
http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie-výzkum<br />
<br />
http://slideplayer.cz/slide/3180943/<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Bibliometrie<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=44997Bibliometrické metody2017-02-18T10:57:41Z<p>Marketa.Andrsova: /* Reference */</p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
<ref name="test"> Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. </ref> (KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5)<br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována ''(Prezentace Martin Souček, Bibliometrie)''<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref name="cit1">[https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy Odkaz]</ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6)''<br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. ''(Prezentace Martin Souček, Bibliometrie)''<br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer.<br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7)''<br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování.<br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30)''<br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18)'' Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
<MARIE, Königová. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993 /> <references /> <MARIE, Königová. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. (KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5)><br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
http://www.slideshare.net/narodnitechnickaknihovna/bibliometrie-v-nrodn-technick-knihovn-metody-zkuenosti-mise-a-vize<br />
<br />
http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie-výzkum<br />
<br />
http://slideplayer.cz/slide/3180943/<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Bibliometrie<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bibliometrick%C3%A9_metody&diff=44996Bibliometrické metody2017-02-18T10:55:04Z<p>Marketa.Andrsova: </p>
<hr />
<div>[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]<br />
<br />
'''Bibliometrické metody''' jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací. <br />
<br />
== Bibliometrie ==<br />
<br />
Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. '''Bibliometrické metody''' jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média) <br />
<br />
'''Bibliometrie''' se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). <br />
[[Alan Pritchard]] byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín '''[[bibliometrie]]'''. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“<br />
<br />
Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného '''[[scientometrie]]'''. <br />
<br />
<ref name="test"> Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod. </ref> (KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5)<br />
<br />
== Základní metody bibliometrie ==<br />
<br />
* '''Publikační analýza:'''<br />
Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.<br />
<br />
'''Publikační analýzou''' vyhodnocujeme:<br />
<br />
'''1)''' geografickou oblast<br />
<br />
'''2)''' vědní oblast<br />
<br />
'''3)''' časovou periodu<br />
<br />
'''4)''' typ vědecké literatury<br />
<br />
'''5)''' autora v oboru nebo zemi<br />
<br />
'''6)''' instituce<br />
<br />
Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.<br />
<br />
* '''Citační analýza:'''<br />
Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá.<br />
''Citační analýza'' se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována ''(Prezentace Martin Souček, Bibliometrie)''<br />
V tomto kontextu je pojem '''citace''' vztah mezi vědeckými publikacemi. <ref name="cit1">[https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy Odkaz]</ref><br />
<br />
== Definice termínů ==<br />
<br />
Pro bibliometrii jsou předmětem studia '''dokumentační jednotky'''. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je '''reprezentace dokumentů'''. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace. <br />
* '''Reference''' – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument. <br />
* '''Citace''' – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu. <br />
Způsob odkazování se liší podle typu publikace. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6)''<br />
<br />
== Nástroje pro bibliometrii ==<br />
<br />
* '''Citační rejstříky:''' <br />
Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. '''Citační index''' – určitá databáze a s ní spojení zázemí. <br />
Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.<br />
<br />
* '''Cris systémy (Current Research Information Systems):'''<br />
CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci. ''(Prezentace Martin Souček, Bibliometrie)''<br />
<br />
== Různé druhy citačních rejstříků ==<br />
<br />
* '''Polytematické:'''<br />
Web of Science, [[Scopus]], [[Google Scholar]].<br />
* '''Oborové:'''<br />
Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.<br />
* '''Specializované:'''<br />
Patentový citační rejstřík Derwent.<br />
<br />
*'''Volně dostupné citační rejstříky'''<br />
Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech. <br />
<br />
''Příklady:'' CityBase, CitySeer.<br />
<br />
== Zdroje pro bibliometrické studie ==<br />
<br />
Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace <ref>sbírání, sestavování, shromažďování</ref> z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je '''Science Citation Index''' (SCI) nebo Social '''Science Citation Index''' (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. <br />
Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7)''<br />
<br />
== Metody ==<br />
<br />
* Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.<br />
* Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.<br />
* Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci. <br />
* Modelování.<br />
<br />
== Cíle bibliometrických studií ==<br />
<br />
Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:<br />
# Funkce a kvalita referencí / odkazů. <br />
# Daná literatura. <br />
# Rozptýlení referencí. <br />
# Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání. <br />
# Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení. <br />
# Analýza trendů a predikace. <br />
# Komunikační vzorce. <br />
# Mapování struktur, studie vědy o vědě. <br />
# Informační vyhledávání. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30)''<br />
<br />
== Bibliometrické zákony ==<br />
<br />
[[File:George Kingsley Zipf 1917.jpg|thumb|upright 1.2|George Kingsley Zipf 1917]]<br />
Jsou známé tři [[bibliometrické zákony]] (bibliometrické rozložení):<br />
* '''''1) [[Bradfordův zákon]]''' – '' (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. [[Samuel Clemens Bradford]]''<br />
* '''''2) [[Lotkův zákon]]''' – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. [[Alfred Lotka]]<br />
* '''''3) [[Zipfův zákon]]''' – ''popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu. ''(KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18)'' Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
<MARIE, Königová. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993 /> <references /> <MARIE, Königová. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. (KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5)><br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<br />
<ref name="cit1" /> https://wikisofia.cz/wiki/Bibliometrie_a_scientometrie,_publikační_a_citační_analýzy<br />
<br />
<br />
http://www.slideshare.net/narodnitechnickaknihovna/bibliometrie-v-nrodn-technick-knihovn-metody-zkuenosti-mise-a-vize<br />
<br />
http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie-výzkum<br />
<br />
http://slideplayer.cz/slide/3180943/<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Bibliometrie<br />
<br />
http://wiki.knihovna.cz/index.php/Citační_rejstříky<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.</div>Marketa.Andrsova