https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&user=Syst%C3%A9mov%C3%BD+%C4%8Disti%C4%8D+spamu&feedformat=atomWikisofia - Příspěvky uživatele [cs]2024-03-28T14:27:13ZPříspěvky uživateleMediaWiki 1.33.0https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Reprezentace_a_vytv%C3%A1%C5%99en%C3%AD_barev&diff=33146Reprezentace a vytváření barev2016-04-13T14:45:29Z<p>Systémový čistič spamu: Revert na poslední verzi neobsahující odkazy na wikisofia.cz</p>
<hr />
<div>''Základní charakteristika barevných prostorů CIE, RGB, HLS a CMYK. Jaké informace popisuje histogram u obrazových dat? Jak se vytváří a k čemu se používají doplňkové barvy? O čem vypovídá gamut?''<br />
<br />
<big><big>'''Barva'''</big><br />
</big> <br />
<br />
Barva je určitá délka elektromagnetického vlnění. Pro lidské oko je toto vlnění viditelné od 380 do 750 nm. Sluneční světlo obsahuje všechny barvy světla, to, jak barevný se nám předmět zdá závisí na tom, jakou část světla jeho povrch pohlcuje a odráží. Bílé předměty veškeré dopadající světlo odráží, zatímco černé jej pohlcují a mění na tepelnou energii.<br />
<br />
'''Interakce barev '''<br />
[[File:MunsellColorWheel.svg|thumb|172x172px|Munsellův model barevného kola]]<br />
Kombinace různých barevných odstínů mohou spolu působit různě, což lze vyčíst z jejich pozice v rámci barevného kola (např. Albert Munsell<ref>SAMARA, Timothy. Grafický design: základní pravidla a způsoby jejich porušování. V Praze: Slovart, 2008, s. 92. ISBN 978-80-7391-030-3.</ref>). Dvěma extrémními případy jsou '''''analogické barvy''''', barvy, které spolu v barevném kole sousedí. Jsou od sebe vzájemně rozeznatelné, ale jsou-li kombinovány, působí harmonicky a vytvářejí určitý pocit (chlad, teplo,…) a '''''komplementární '''(doplňkové) '''barvy'''''<nowiki/>''' ''', které jsou v barevném kole umístěny naproti sobě. Jejich smísením vznikne neutrálně šedý odstín, při společném použití působí kontrastně. <br />
<br />
<big>'''Barevné modely'''</big><br />
<br />
Barevné modely jsou principy kombinace základních barev, odstínu, jasu a sytosti v počítačové grafice. Slouží k popisování způsobu namíchání základních barev tak, aby se dosáhlo co největší podoby výsledné barvy realitě. Prvním takovým modelem byl v roce 1931 model CIE 1931, který v dvojrozměrném modelu zobrazoval všechny barvy s plným jasem.<br />
V současnosti se používají čtyři základní modely - RGB, CMYK, HSV (HSL).<br />
<br />
'''CIE 1931'''<br />
[[File:Cie chromaticity diagram wavelength.png|thumb|157x157px|CIE 1931]]<br />
Barevný model CIE 1931 pracuje pouze s tónem barvy a sytostí. Na křivce ve tvaru podkovy jsou vyneseny všechny barvy spektra od fialové po červenou (tzv. přirozené barvy), na spojnici krajních bodů leží tzv. nepřirozené barvy (ty, jež se nevyskytují po rozložení světla hranolem). Všechny barvy vzniklé mísením dvou libovolných lze v diagramu nalézt na spojnici těchto dvou.<br />
<br />
'''RGB<br />
'''<br />
<br />
RGB je tzv. aditivní model. V praxi to znamená, že barvy jsou tvořeny kombinací světel tří barev - červené (R), zelené (G) a modré (B). Každá barva může být číselně vyjádřena trojčíslím ve formátu (R, G, B), kdy hodnoty intenzity jednotlivých barev mohou dosahovat od 0 do 256. Složení všech tří světel ve správní intenzitě vznikne bílá barva (255, 255, 255). Proto, že se k vytváření barev používají světla se tento model používá nejčastěji v monitorech a projektorech.<br />
<br />
[[File:Cmyk-rgb.jpg|thumb|249x249px|RGB vs. CMYK]]<br />
'''CMYK'''<br />
<br />
Model CMYK je subtraktivní – je založen na schopnosti tiskových barev pohlcovat světlo. Složením všech čtyř pigmentů (C – azurová, M – purpurová, Y – žlutá a K – černá) vzniká černá barva (na rozdíl od modelu RGB, kde složením barev vzniká bílá). Barva může být v modelu CMYK vyjádřena pomocí procentního zastoupení jednotlivých složek (C, M, Y, K). V modelu CMYK nejčastěji pracují tiskárny.<br />
<br />
'''HSB (HSV)<br />
'''<br />
<br />
Barevný model, který vychází z lidského vnímání barev. Pro vyjádření barvy se používají číselné vyjádření hodnot odstínu (Hue = barva), sytosti (S = příměs jiné barvy) a jasu (Value, Brightness = tmavost barvy). Nejčastěji se tento model používá v grafických aplikacích.<br />
<br />
<br />
<big><big>'''Histogram'''</big></big><br />
<br />
Histogram je graf četnosti – ukazuje, jak jsou ve snímku zastoupeny jednotlivé odstíny každé z barev (RGB histogram) či šedi (jasový histogram). Jasový histogram, který se v praxi používá častěji, vznikne poměrným součtem jednotlivých RGB histogramů (s poměry<ref>http://www.photo-modr.estranky.cz/clanky/zaklady-fotografovani/jak-pouzivat-histogram-behem-fotografovani.html</ref> červená 0,3, zelená 0,59, modrá 0,11). V praxi může histogram uživateli poskytnout informaci o tom, zda je obraz (fotografie) technicky kvalitní, či nikoliv. Pokud má histogram některý z extrémních průběhů, poukazuje na fakt, že je fotografie přeexponovaná či podexponovaná (případně obojí), nebo že má zobrazovaná scéna malý kontrast. <br />
<br />
<big><big>'''Gamut'''</big><br />
</big><br />
<br />
Barevný gamut představuje množinu zobrazitelných hodnot z určitého barevného prostoru, tj. to, jaké barvy je zařízení schopno zobrazit či zaznamenat.<br />
<br />
'' Archivovaná verze stránky je dostupná na [[Reprezentace a vytváření barev/old|tomto odkazu]].''</div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoanal%C3%BDza&diff=33147Psychoanalýza2016-04-13T14:45:29Z<p>Systémový čistič spamu: Revert na poslední verzi neobsahující odkazy na wikisofia.cz</p>
<hr />
<div>= Psychoanalýza =<br />
Psychoanalýza je '''psychologický směr''' vznikající na přelomu '''19. a 20. století''' a reagující na tehdejší stav psychologie, která byla pojímána jako věda o vědomí ([[Wilhelm Wundt]]).<br />
<br />
Psychoanalýzu lze rozdělit na:<br />
* '''metodu''', jejímž cílem je léčba duševních poruch<br />
* '''teorii osobnosti '''<br />
<br />
== Vznik ==<br />
Za zakladatele psychoanalýzy je považován Sigmund Freud. Termín psychoanalýza byl použit Freudem poprvé v roce 1896, kdy již na této teorii nějakou dobu pracoval, stále byl ale pod vlivem Josefa Breuera. S principy psychoanalýzy se setkáváme v roce 1900, kdy Freud vydává knihu Výklad snů. Komplexnější obraz své teorie prezentuje formou přednášek na Clark University ve Worcestru v roce 1909. Události vedoucí ke vzniku psychoanalýzy reakce na psychologii jako vědě o vědomí → JÁ, ONO, NADJÁ snaha přijít na přičinu hysterie → neurózy, traumata v dětsví, psychosociální vývoj osobnosti snaha o léčbu hysterie → metoda volných asociací, obranné mechanismy.</div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Historick%C3%A9_v%C4%9Bdy/T%C3%A9mata&diff=33148Portál:Historické vědy/Témata2016-04-13T14:45:29Z<p>Systémový čistič spamu: Revert na poslední verzi neobsahující odkazy na wikisofia.cz</p>
<hr />
<div>{| width="100%"<br />
|Pravěk || Soudobé dějiny<br />
|-<br />
|Starověk || Hospodářské dějiny<br />
|-<br />
|Středověk || Sociální dějiny<br />
|-<br />
|Raný novověk || Komparatistika<br />
|-<br />
|Novověk || Historiografie <br />
|-<br />
|Moderní dějiny || Metodika<br />
|-<br />
|}</div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C3%BDrazy_ve_v%C4%9Bt%C4%9B&diff=33144Výrazy ve větě2016-04-13T14:45:24Z<p>Systémový čistič spamu: Všechny verze obsahovaly odkazy na wikisofia.cz, vyprázdněno</p>
<hr />
<div></div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Paradox_lh%C3%A1%C5%99e&diff=33145Paradox lháře2016-04-13T14:45:24Z<p>Systémový čistič spamu: Revert na poslední verzi neobsahující odkazy na wikisofia.cz</p>
<hr />
<div>'''Paradox lháře''' též označován jako '''Epiménidův''', '''Eubulidův''' či '''paradox Kréťana''' je logický paradox, jeden z nejznámějších a nejstarších, založený na principu autoreference. Poprvé byl údajně vysloven filosofem [[Epimenides|Epimenidem z Knósu]] kolem roku 600 př. n. l. [[Alfred Tarski|Tarski]] říká, že tento paradox lze formulovat, pokud jazyk umí pojmenovat vlastní výrazy, obsahuje predikát pravdivý a platí logické zákony.<br />
<br />
== Znění ==<br />
Existuje více různých variant, ale jejich podstata zůstává stejná. Jde o '''autoreferenční výroky''', tedy takové, které odkazují samy k sobě. Uvádí, že v tentýž okamžik mají nebo nemají určitou vlastnost, zde nejčastěji pravdivost.<br />
<br />
1. '''''Tato věta je nepravdivá.'''''<br />
<br />
2. '''''Nyní lžu.'''''<br />
<br />
3. '''''[[Epimenides|Epimenides]] (původem z Kréty) říká: "Všichni Kréťani jsou lháři."'''''<br />
<br />
=== Pravděpodobnostní paradox lháře ===<br />
<ref name="matematika.cz"> [http://www.matematika.cz/pravdepodobnostni-lharuv-paradox Pravděpodobnostní lhářův paradox] na www.matematika.cz.</ref><br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
[[Kategorie: Filosofie logiky]]</div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Probl%C3%A9my_klasick%C3%A9_logiky&diff=33140Problémy klasické logiky2016-04-13T14:45:23Z<p>Systémový čistič spamu: Revert na poslední verzi neobsahující odkazy na wikisofia.cz</p>
<hr />
<div>Logiku lze přirovnat k mapě. Záleží na tom, co od ní očekáváme a podle toho zvolíme "měřítko". Zaměříme se na předmět našeho zájmu, jinde nemusíme jít tolik do hloubky, něco opomíjíme. Existují různé návrhy alternativních systémů, které se zabývají novými oblastmi, například naším poznáním, normami... Různé logické systémy nelze srovnávat, význam je dán příslušným axiomatickým systémem.<br />
<br />
'''''Některé problémy, se kterými si klasická logika neví rady:'''''<br />
* nereferující singulární termíny - klasická logika nepřipouští konstanty, které nemají realizaci (Paegas)<br />
* přičítání existence - konstanty musí být nutně realizovány, takže připisování jim existence je tautologie - chceme dovolit mluvit i o posibiliích; substituční chápání kvantifikace - zůstáváme na úrovni vět, nejdeme do reality<br />
* intenzionální kontexty - princip vzájemné nahraditelnosti salva veritate obecně neplatí<br />
* propoziční postoje<br />
* paradoxy - motivace k zavedení nových pravdivostních hodnot nebo jejich zrušení<br />
* pravidlo, že ze sporu plyne cokoli<br />
<br />
Uvažuje se o vytvoření speciální logiky pro '''evoluční teorie''', aby se dalo mluvit o nějakém živočišném druhu, protože nemůžeme o jednom individuu říct, že se z něčeho vyvinulo nebo vymírá apod.<br />
== Kontrafaktuální kondicionály ==<br />
Česky se překládají asi jako nereálná podmínková souvětí. Jsou tvaru: Kdyby se něco stalo, pak by se stalo něco dalšího.<br/>''Například'':* Kdybych upustila křídu, spadla by na zem. <math>p(k) \rightarrow s(k)</math><br />
* Kdybych upustila křídu, poletovala a zpívala by.<br/>Z pohledu materiální implikace: není-li splněn předpoklad, je implikace pravdivá. Obě výše uvedené věty jsou tedy pravdivé. Chtěli bychom ale umět vyjádřit, že první věta je intuitivně pravdivá a druhá nikoli.<br />
''Přírodní zákony'' jsou často formulovány pomocí kondicionálů. (''Archimédův zákon: Kdybychom ponořili těleso do kapaliny...'') Takové zákony by ale logika měla umět analyzovat.<br />
<br />
== Dispoziční vlastnosti ==<br />
Takové vlastnosti, které se projeví až za nějakých okolností. Například cukr je rozpustný ve vodě - kdybychom jej dali do vody, rozpustil by se; papír je hořlavý - kdybychom papír dali do ohně, shořel by. Odlišné jsou '''kategorické vlastnosti''', které jsou trvalé, projevují se dispozičními vlastnostmi, které na nich mohou supervenovat. [[Aristotelés]] používá pojem '''potenciální vlastnosti'''. Objevuje se i názor, že kategorické vlastnosti neexistují, protože je zachycujeme stejně pomocí dispozičního popisu.Pojem je hodně diskutovaný a to i mimo pole logiky, takže je celkem velký problém, že jej logika není schopna technicky zpracovat.<br />
<br />
=== Možnosti řešení ===<br />
Jednou z možností je ''použití modalit možnosti a nutnosti a možných světů''.<br/>Nabízí se způsob, jak toto řešit: Můžeme vzít nějaký možný svět a říct, že když v něm tato podmínka bude splněna a projeví se tato vlastnost, tak ji daný předmět má. Je-li však podmínka splněna, nějaký jiný aspekt může ovlivnit, že se nesplní závěr.<br/><br />
''Například'': Namočená sirka nebude hořet, padající křídu někdo zachytí, nebo vůbec neplatí fyzikální zákony...<br />
<br />
<br />
Neplatí, že když <math>A \rightarrow B</math>, pak i <math>A \wedge C \rightarrow B</math>. Takže bychom požadovali, aby ostatní podmínky zůstaly nezměněny. Pokoušet se o výčet všeho, co by svět měl a neměl splňovat je nemožné.<br />
<br />
<br />
==== Podobnost ====<br />
[[David Lewis]] a [[Hilbert Stalnaker]] řeší problém dispozičních vlastností pojmem podobnosti. Různé sféry podobnosti obsahují množiny světů, které jsou v nějaké míře podobné aktuálnímu světu. Takže testování provádíme ve světech, které jsou velmi podobné.<br/><br />
''Například'': Mějme tyčku délky 20 cm. Je nekonečně mnoho podobných světů, kde je ta délka trochu jiná (už jen u této, jednoduše měřitelné vlastnosti jich je nekonečně mnoho). Vezmeme ten nejpodobnější svět, ve kterém je splněna podmínka i závěr.<br />
<br />
Ale kdy je něco ještě podobné a kdy už ne? Jak poznáme, zda nějaká změna ovlivní výsledek testování? Z důvodu spojitost podobných světů nemůžeme určit, který je "nejpodobnější".<br />
<br />
Někteří považují dispoziční vl. pouze za projevy nějakých '''kategorických vl.''' - např. '''Quine : molekulová struktura''' (nese tu hořlavost, křehkost, ...) <br />
* '''-námitky:'''<br />
** neexistuje nic jako kategorické vl., všechny vl. se projeví jen za nějakých podmínek... nelze říct že dispoziční vlastnosti supervenují na těch kategorických. Je to především závislé na fyzikálních zákonech toho světa.<br />
<br />
=== Myšlenkové experimenty (týkající se problematiky disp.vl.) ===<br />
# '''Martin''': "Přístroj měřící zda''' je vodič pod proudem'''"</div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Nutn%C3%A1_pravda&diff=33141Nutná pravda2016-04-13T14:45:23Z<p>Systémový čistič spamu: Všechny verze obsahovaly odkazy na wikisofia.cz, vyprázdněno</p>
<hr />
<div></div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pravdivost&diff=33142Pravdivost2016-04-13T14:45:23Z<p>Systémový čistič spamu: Všechny verze obsahovaly odkazy na wikisofia.cz, vyprázdněno</p>
<hr />
<div></div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Avod_do_filosofie_logiky&diff=33143Úvod do filosofie logiky2016-04-13T14:45:23Z<p>Systémový čistič spamu: Všechny verze obsahovaly odkazy na wikisofia.cz, vyprázdněno</p>
<hr />
<div></div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ernst_Heinrich_Weber&diff=33129Ernst Heinrich Weber2016-04-13T14:45:23Z<p>Systémový čistič spamu: Revert na poslední verzi neobsahující odkazy na wikisofia.cz</p>
<hr />
<div>== '''Rozpracované''' ==<br />
Ernst Heinrich Weber (Jún 24, 1795 – Január 26, 1878) bol nemecký lekár, ktorý je považovaný za jedného zo zakladateľov experimentálnej psychológie. <ref name=":0">Ernst Heinrich Weber. (n.d.) Retrieved November 23, 2014, from</ref> Zaraďuje sa tiež medzi predstaviteľov psychofyziky. <ref name=":3">Hunt, M. (2000). ''Dějiny psychologie'' (s. 114-117). Praha: Portál</ref> Weber bol významnou osobnosťou v oblastiach fyziológie a psychológie. <ref name=":0" /> Zaujímal sa prevažne o dotykový a kinestetický zmysel. <ref name=":1">Hergenhahn, B. R. (2009). ''An Introduction to the History of Psychology'' (6. ed., p. 251-252). Belmont: Wadsworth</ref><br />
<br />
Otec Ernsta Webera pôsobil ako profesor na Univerzite vo Wittenbergu. Weber sa stal doktorom so špecializáciou na anatómiu a fyziológiu. Mal dvoch mladších bratov, Wilhelma a Eduarda, ktorí tiež pôsobili na akademickej pôde. Weber sa stal lektorom a profesorom na Univerzite v Leipzigu, kde ostal učiť, <ref name=":0" /> až kým v roku 1871 neodišiel do dôchodku. <ref name=":1" /><br />
<br />
== Život ==<br />
Ernst Heinrich Weber sa narodil 24. Júna 1795 vo Wittenbergu. Bol synom Michaela Webera, profesora teológie na Univerzite vo Wittenbergu. Už v mladom veku sa Weber zaujímal o fyziku a vedy pod vplyvom fyzika Ernsta Chladniho, ktorý sa často označuje ako „otec akustiky“. Weber dokončil strednú školu v Meissene a v roku 1817 začal študovať medicínu na Univerzite vo Wittenbergu. Pre svoj doktorát odišiel v roku 1815 na Univerzitu v Leipzigu. V roku 1817 sa stal asistentom v Lekárskej klinike J.C. Claurusa a potom v roku 1818 profesorom komparatívnej anatómie na Univerzite v Leipzigu. V roku 1821 sa na univerzite stal predsedom ľudskej anatómie. Weberov prvý priamy príspevok do psychológie vznikol v roku 1834, <ref name=":0" /> kedy začal skúmať jav, podľa ktorého medzi najmenším pozorovateľným rozdielom a štandardným podnetom existuje priamoúmerný vzťah. <ref name=":4">Atkinson, R. L. a kol. (2003). ''Psychologie'' (2. vyd., s. 113). Praha: Portál</ref> Výsledky svojej práce o tomto jave uverejnil v diele „De Tactu“. <ref name=":2">Hoskovec, J. (1992). ''Tajemství experimentální psychologie'' (s. 32). Praha: Academia</ref><br />
<br />
== Dielo ==<br />
=== Rozdielový prah ===<br />
Weber bol medzi prvými, ktorí demonštrovali, že dotykový zmysel nie je jeden, ale pozostáva z viacerých zmyslov (zo zmyslov tlaku, teploty a bolesti). <ref name=":1" /> Zmapoval rozdielnu citlivosť kože na rôznych častiach tela tak, že sa dotýkal otupenými hrotmi kružidla dvoch bodov na tele a zisťoval minimálnu vzdialenosť, ktorá je potrebná k rozpoznaniu dvoch podnetov od jedného. Vykonal celkovo 70 000 takýchto meraní. <ref name=":2" /> Najmenšiu vzdialenosť medzi dvoma bodmi, ktoré subjekt vníma ako dva rozdielne body a nie ako jeden bod, nazval '''rozdielový prah'''. <ref name=":1" /> Rozdielový prah je najmenší rozdiel medzi dvoma podnetmi o rôznej intenzite, ktoré vedú ku vzniku dvoch pocitov alebo vnemov. Veľkosť rozdielového prahu závisí od intenzity štandardného podnetu. <ref name=":5">Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie'' (s. 100-103). Praha: Academia</ref> Po sérii pokusov zistil, že najmenší rozdielový prah je na jazyku (okolo 1 milimetra) a najväčšií uprostred chrbta (okolo 60 milimetrov). Na základe výsledkov vyvodil, že rozdiely v prahoch na rôznych miestach tela je výsledkom anatomického usporiadania zmyslových receptorov pre dotyk – čím viac receptorov, tým citlivejšia diskriminácia.<br />
<br />
=== Najmenší pozorovateľný rozdiel ===<br />
Weber hľadal najmenší rozdiel medzi rozlíšením dvoch rôznych hmotností. ''Jeho subjekty najprv zdvihli jedno závažie (štandardné, ktoré ostalo rovnaké počas celého pokusu), a potom zdvihli druhé. Subjekty museli oznámiť, či druhé závažia vážia rovnako, sú ťažšie alebo ľahšie oproti štandardnému závažiu.'' Zistil, že pokiaľ sa závažia od štandardného odlišovali veľmi málo, tak boli považované za rovnako ťažké. <ref name=":1" /> U ľahkých závaží dokázali ľudia zaregistrovať aj veľmi malé rozdiely v hmotnosti, u väčších boli zaregistrované rozdiely v hmotnosti omnoho väčšie. <ref name=":3" /> Po sérii rovnakých pokusov bol Weber schopný stanoviť '''najmenší pozorovateľný rozdiel''' medzi štandardnou a variabilnou hmotnosťou. Je dôležité poznamenať, že Weber tento jav nepomenoval ako najmenší pozorovateľny rozdiel, ale ako psychologické skúsenosti (vnemy), ktoré môžu ale nemusia nastať, pričom závisí od vzťahu medzi štandardnou a variabilnou hmotnosťou.<br />
<br />
''Weber vykonal základný experiment pre diskrimináciu hmotnosti s dvoma skupinami. U prvej skupiny boli subjektom do rúk vložené závažia, pričom ruky mali položené na stole. Vtedy bol úsudok subjektu vytvorený primárne na základe taktilných vnemov. U druhej skupiny mohol subjekt zdvihnúť ruky aj so závažím. Vtedy bol úsudok subjektu vytvorený na základe taktilných aj kinestetických vnemov. Zistilo sa, že ľudia boli schopní vnímať omnoho menšie rozdiely v hmotnosti, keď mohli zdvihnúť závažia, oproti prípadu, kedy boli závažia ľuďom vložené do nehýbucich sa rúk. Weber bol toho názoru, že vyššia senzitivita hmotnostných rozdielov pri dvíhaní závaží je spôsobená kinestéziou.''<br />
<br />
=== Weberova konštanta ===<br />
Weber počas svojho výskumu o kinestézii zistil, že najmenši pozorovateľný rozdiel je konštantná jednotka štandardnej hmotnosti. Diskriminácia nezávisí od absolútneho rozdielu medzi dvoma hmotnosťami, ale od pomeru jednej hmotnosti k druhej.'' Pre dvíhané závažia je to 1/40, pre nedvíhané 1/30. Ak má dvíhané štandardné závažie hmotnosť napríklad 40 gramov, druhé závažie by muselo mať 41 gramov, aby bolo považované za ťažšie, a 39 gramov, aby bolo považované za ľahšie oproti štandardnému závažiu. Ak má štandardné závažie 160 gramov, druhé závažie by muselo mať aspoň 164 gramov alebo 156 gramov, aby bolo považované za ťažšie alebo ľahšie oproti štandardnému závažiu.''<br />
<br />
Weber rozšíril svoj výskum a našiel dôkazy, ktoré poukazujú na existenciu konštantnej jednotky odpovedajúcej najmenšiemu pozorovateľnému rozdielu pre každú zmyslovú modalitu. <ref name=":1" /> (Obrázok) Z tabuľky vyplýva, aká veľká zmena intenzity podnetu musí nastať, aby sme dokázali zaznamenať zmenu. <ref name=":4" /> Pri vyšších intenzitách podnetov sa však rozlišovacia schopnosť ľudských zmyslových orgánov znižuje. Čím je hodnota Weberovej konštanty nižšia, tým je zmyslový orgán citlivejší k zmenám intenzity podnetov.<br />
<br />
=== Weberov zákon ===<br />
'''Weberov zákon''' je definovaný ako vzťah medzi rastom intenzity štandardného podnetu a zvyšovaním rozdielového prahu. ''k=δI/I '', kde ''I'' je intenzita štandardného podnetu, ''δI'' je prírastok intenzity odpovedajúca najmenšiemu pozorovateľnému rozdielu a ''k'' je Weberova konštanta. Tento zákon však neplatí úplne presne. <ref name=":5" /> Weberov zákon sa dá považovať za prvý kvantitatívny zákon v dejinách psychológie. Weberov zákon bol prvým výrokom systematického vzťahu medzi fyzickou stimuláciou a psychologickou skúsenosťou. <ref name=":1" /> Vo Weberovej práci pokračoval fyzik Gustav Fechner. <ref name=":4" /><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Referencie ===<br />
<references /><br />
=== Použitá literatúra ===<br />
* Atkinson, R. L. a kol. (2003). ''Psychologie'' (2. vyd., 751 s.). Praha: Portál<br />
* Hergenhahn, B. R. (2009). ''An Introduction to the History of Psychology'' (6. ed., 728 p.). Belmont: Wadsworth<br />
* Plháková, A. (2006). ''Dějiny psychologie'' (510 s.). Praha: Grada<br />
* Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie'' (442 s.). Praha: Academia<br />
<br />
=== Zdroje obrázkov ===<br />
<br />
=== Odporúčaná literatúra ===<br />
* Hergenhahn, B. R. (2009). An Introduction to the History of Psychology (6. ed., 728 p.). Belmont: Wadsworth<br />
* Hunt, M. (2010). Dějiny psychologie (2. vyd., 708 s.). Praha: Portál<br />
=== Externé odkazy ===<br />
* [[wikipedia:Ernst_Heinrich_Weber|Ernst Heinrich Weber na anglickej wikipédii]]<br />
=== Kľúčové slová ===<br />
* Ernst Heinrich Weber, psychofyzika, experiment, rozdielový prah, najmenší pozorovateľný rozdiel, weberova konštanta, weberov zákon</div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Wikisofia_sout%C4%9B%C5%BE&diff=33130Wikisofia soutěž2016-04-13T14:45:23Z<p>Systémový čistič spamu: Revert na poslední verzi neobsahující odkazy na wikisofia.cz</p>
<hr />
<div>[[Soubor:500.JPG|200px|vpravo]]<br />
'''<div style="font-size:20px; margin-bottom:10px;">Studuješ na FF UK? Chceš <span style="color: #3f9ae6;">účinně uplatnit své seminárky</span> a ještě za to dostat odměnu? Napiš heslo na wikisofii a vyhraj!</div>'''<br />
* '''Ceny''': Nejlepší články budou odměněny finančně (200-600 kč)!<br />
* '''Trvání soutěže''': Od 19. 11. do 24. 11. (včetně)<br />
* '''Vyhlášení výsledků''': 26. 11. (na [https://www.facebook.com/wikisofia] a v [[Wikisofia:Aktuality|Aktualitách]])<br />
<span style="font-size:24px;">Podmínky soutěže</span><br />
<br />
<div style="font-size:18px; margin-bottom:10px;"><span style="color: #ff0000;">Nově můžete využít i články, které píšete na Wikisofii v rámci atestací jednotlivých předmětů. Získáte tedy atestaci a kvalitní články i finanční odměnu! </span></div><br />
* Musí jít o '''původní článek''' (čili ne přeložený, převzatý, překopírovaný odjinud)<br />
*Lze využít texty Vámi zpracované v rámci atestací během studia. <br />
* Článek by měl [[Nápověda:Struktura článku|strukturou]] a délkou odpovídat [[Lateralita|vzorovému článku]].<br />
* Při zpracovávání textu se řiďte [[Nápověda:Zásady vypracování článků|Zásadami vypracovávání článku]].<br />
* Do '''termínu uzavření soutěže''' (23:59, 24.11) lze články upravovat a měnit dle libosti.<br />
Pro účast vyplňte do následující tabulky své jméno, svůj studijní obor a název článku, který přihlašujete do soutěže ([[Nápověda:Jak začít?|Jak začít s WikiSofií?]]).<br />
<br />
{| class="wikitable" width="100%"<br />
|-<br />
! Jméno !! Studijní obor !! Heslo<br />
|-<br />
| Anička Veselá || Psychologie || [[Arteterapie]] <br />
|-<br />
| Daniel Patzelt<br />
|| Psychologie<br />
|| [[Haló efekt]]<br />
|-<br />
| Monika Plesníková<br />
|| Psychologie<br />
|| [[Afekt]]<br />
|-<br />
| Barbora Klímová<br />
|| Psychologie<br />
|| [[Leon Festinger]]<br />
|-<br />
|Lucie Davidová<br />
||Psychologie||<br />
[[Fenomenologie]] <br />
|-<br />
| || || <br />
|-<br />
| || || <br />
|-<br />
| || || <br />
|-<br />
| || || <br />
|}<br />
<br />
<center><span style="color: #ff0000; font-size: 18px;">Nepiš do šuplíku! Piš na wikisofii!</span></center><br />
V případě nejasností se nejprve podívejte do [[Nápověda:Obsah|nápovědy]], případně se ptejte na ''info@wikisofia.cz'' nebo [https://www.facebook.com/wikisofia]. Jsme tu pro Vás!</div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vyhled%C3%A1va%C4%8De,_vyhled%C3%A1vac%C3%AD_n%C3%A1stroje&diff=33131Vyhledávače, vyhledávací nástroje2016-04-13T14:45:23Z<p>Systémový čistič spamu: Revert na poslední verzi neobsahující odkazy na wikisofia.cz</p>
<hr />
<div>==== Vyhledávače (search engines) ==== <br />
umožňují vyhledávání informací na internetu. Uživatel vyjadřuje svoji [[Informační potřeba|informační potřebu]] zadáním [[Klíčová slova|klíčových slov]] (keywords) ve vyhledávači. Úplný vyhledávací požadavek se nazývá dotaz (query) a je složen z klíčových slov a [[Operátory|operátorů]]. <ref name="Sklenák">SKLENÁK, Vilém. Data, informace, znalosti a Internet. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2001, xvii, 507 s. C. H. Beck pro praxi. ISBN 80-717-9409-0.</ref>.<br /><br />
<br />
Pracují ve 3 základních krocích:<br />
# robot (crawler, spider) prochází web a nalézá www dokumenty,<br />
# nalezené dokumenty procházejí skrze hypertextové odkazy v nich obsažené procesem indexování,<br />
# vyhledávací stroj při zadání dotazu prochází index a vyhledává relevantní dokumenty, které zařazuje na seznam nalezených dokumentů (hitů). <ref name="Gála">GÁLA, Libor, Jan POUR a Zuzana ŠEDIVÁ. Podniková informatika. 2., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2009, 496 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-2615-1.</ref>.<br /><br />
<br />
=== [[Robot]] === <br />
prochází webové stránky, analyzuje jejich obsah a řadí je do databáze (indexu). Pracuje podle předem stanovených algoritmů:<br />
# ''Vyhledávání do hloubky:'' začíná prohledávat jen jeden dokument (příp. jen malé množství dokumentů), z něhož se zaznamená text. Každý z URL odkazů uvedených v tomto textu je zařazen na začátek seznamu dosud nenavštívených míst, přičemž navštívené odkazy jsou ignorovány. Postup se poté opakuje s první položkou seznamu a pokračuje dále ke každému vnořenému odkazu. Když je dokument takto zpracován, vyřadí se ze seznamu.<br />
# ''Vyhledávání do šířky:'' stejný princip jako při vyhledávání do hloubky, avšak dosud nenavštívené odkazy se zařazují na konec seznamu. Nejprve je tedy zpracováván výchozí dokument, poté odkazy první úrovně atd.<br />
# ''Náhodné vyhledávání:'' robot si náhodně vybírá jednu položku ze seznamu dokumentů, načte ji a nalezené, dosud nenavštívené, odkazy přidá do seznamu. Když je dokument zpracován, robot ho označí, a tudíž nedochází k duplicitě při procházení dokumentů (např. Lycos).<br />
# ''Souběžné vyhledávání:'' pro zvýšení rychlosti procházení dokumentů robot používá simultánní přístup k více dokumentům nebo spolupracuje s dalšími roboty současně (např. AltaVista).<br />
<br />
'''Problémy robotů''':<br />
# Nekonečná rekurze – špatně naprogramovaný robot se může dostat do nekonečného sledu po sobě jdoucích požadavků.<br />
# Zahlcení – při extrémní rychlosti robota může dojít k zahlcení serveru.<br />
# Přístup k nevhodným adresám – např. výstupy generované CGI skripty a další programové výstupy, soukromé a interní materiály.<br />
# Odmítnutí robota – správce serveru může vymezit prostor, jehož obsah nebude roboty zpracováván, např. vytvořením souboru robots.txt v kořeni adresářové struktury dokumentů. <ref name="Sklenák" />.<br /><br />
<br />
Každý vyhledávač používá vlastního robota se specifickými vlastnostmi, např. GoogleBot (Google), SeznamBot (Seznam), Slurp (Yahoo) apod.<ref name="Soucek" />.<br /><br />
<br />
=== [[Index]] === <br />
je způsob organizace údajů, které jsou shromážděny robotem, a umožňují tak rychlé a efektivní vyhledávání. Jedná se o seznam klíčových slov, v němž je ke každému z nich připojen seznam www dokumentů, kde se konkrétní klíčová slova vyskytují.<ref name="Sklenák" />.<br /><br />
Během indexování dochází k úpravám klíčových slov jako je sjednocování velikosti písmen, vyloučení stop slov (předložky, spojky apod.), stemming (nalezení slovního kmene) nebo lemmatizace (vytvoření základního tvaru slova). Děje se tak kvůli zmenšení velikosti indexu a úspoře při jeho fyzickém uložení a kvůli vyšší úspěšnosti při vyhledávání.<ref name="Soucek">SOUČEK, Martin. Informační věda [online]. [cit. 2014-09-14]. Dostupné z: http://www.informacniveda.cz/article.do?articleId=1130.</ref>.<br /><br />
<br />
=== [[Vyhledávací stroj]] === <br />
je uživatelským rozhraním, kde uživatel zadává svůj dotaz. Ten je vyhodnocen indexem (nejčastěji booleovským či vektorovým modelem), pomocí něhož jsou uživateli nabídnuty nalezené odkazy. <ref name="Sklenák" />.<br /><br />
<br />
Pro kvalitní vyhledávač je nezbytný dobrý algoritmus pro výpočet ranku webových stránek, který určuje parametr [[Relevance|relevance]] výsledků vyhledávání, např. PageRank (Google), S-Rank (Seznam) a další.<ref name="Soucek" />.<br /><br />
<br />
==== Efektivita [[Vyhledávání informací|vyhledávání informací]] ==== <br />
se měří pomocí přesnosti a úplnosti. Přesnost vyjadřuje podíl skutečně relevantních dokumentů v celkovém výsledku vyhledávání. Úplnost vyjadřuje podíl počtu relevantních nalezených dokumentů k počtu všech relevantních dokumentů. V ideálním případě by výsledky vyhledávání byly co nejpřesnější a zároveň co nejúplnější. V praxi to ovšem není možné, protože obě charakteristiky jsou nepřímo úměrné. <ref>PAPÍK, Richard. Rešeršní strategie a rešeršní služby I. Duha [online]. 2013, roč. 27, č. 4 [cit. 2014-09-13]. Dostupný z WWW: <http://duha.mzk.cz/clanky/resersni-strategie-resersni-sluzby-i>. ISSN 1804-4255.</ref> Klíčová je při hledání informací dále jejich aktuálnost a věrohodnost. <ref name="Gála" />.<br /><br />
<br />
=== Zdroje: ===<br />
<references /></div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Diskuse:Soci%C3%A1ln%C3%AD_role&diff=33132Diskuse:Sociální role2016-04-13T14:45:23Z<p>Systémový čistič spamu: Všechny verze obsahovaly odkazy na wikisofia.cz, vyprázdněno</p>
<hr />
<div></div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Jean_Piaget&diff=33133Jean Piaget2016-04-13T14:45:23Z<p>Systémový čistič spamu: Revert na poslední verzi neobsahující odkazy na wikisofia.cz</p>
<hr />
<div><br />
<big>'''Jean Piaget'''</big> se narodil 9. srpna 1896 v Neuchâtel ve Švýcarsku. Zemřel v Ženevě ve Švýcarsku 16. září 1980.<br />
<br />
Byl švýcarským filozofem, přírodním vědcem a především vývojovým psychologem, který se proslavil studiem dětského myšlení a teorií kognitivního vývoje či genetické epistemologie. Soustavným empirickým zkoumáním se pokusil vysvětlit, jak se v dětství vytvářejí základní struktury a předpoklady poznávání, které Immanuel Kant pokládal za apriorní. Jeho soustavná práce se významně přičinila o reformu školního vzdělávání. Největším paradoxem jeho vývojové teorie je rozdělení vývojových stádií dle věku. On sám byl zastáncem kontinuálního vývoje jedince, ale bohužel praxe jej donutila vývoj peroidizovat.<br />
<br />
== Životopis ==<br />
<br />
Piaget se narodil v Neuchâtelu ve frankofonní části Švýcarska. Jeho otec se jmenoval Arthur Piaget a byl profesorem středověké literatury na Neuchâtelské universitě a jeho matka se jmenovala Rebecca Jackson. Piaget byl nadprůměrně nadané dítě s velkým zájmem o biologii a přírodu, zvlášť jej zajímali měkkýši a ještě před ukončením střední školy publikoval několik prací. <br />
<br />
Svou vědeckou kariéru začal, již v jedenácti letech kdy publikoval krátkou práci o albínském vrabci. V průběhu svého života napsal Piaget více než šedesát knih a několik set článků. V roce 1919 obdržel doktorát ze zoologie na Neuchâtelské univerzitě.A na universitách v Curychu (1918–1919) a v Paříži (1919–1921) studoval dětskou psychologii a pedagogiku. Během této doby publikoval i dvě práce z filozofie , ale v pozdějším věku je zavrhl. Navíc v tomto období měl velký zájem o psychoanalýzu, která byla v největším rozkvětu.<br />
<br />
Roku 1919 se přestěhoval ze Švýcarska do Paříže, kde učil na chlapecké škole Grange-aux-Belles vedené Alfredem Binetem (tvůrce Binetova testu inteligence). Piaget si všiml při známkování několika inteligenčních testů, že malé děti opakovaně chybovaly v určitých otázkách. Jeana Piageta tolik nezajímalo, že děti chybovaly, ale že stále dělaly stejný druh chyb, který starší děti a dospělí nedělali. To ho vedlo k myšlence, že v kognitivních procesech se děti podstatně liší od dospělých. Nakonec zveřejnil souhrnnou teorii o tom, jak jednotlivci procházejí několika kvalitativně odlišnými stupni kognitivního vývoje.<br />
<br />
V roce 1921 se Piaget vrátil zpět do Švýcarska jako ředitel Rousseauova institutu v Ženevě. V roce 1923 se oženil se svou studentkou, Valentine Châtenay. Měl s ní tři děti (dvě dívky a jednoho syna) u nichž Piaget, již od narození studoval, jak si osvojují jazyk, morální postoje a jak se vyvíjí jejich kognitivní funkce. I díky nim vznikla jeho periodizace vývoje jedince. V roce 1929 přijal místo ředitele International Bureau of Education (IBE) a zůstal v čele této mezinárodní organizace až do roku 1968. Každý rok přednášel ředitelské přednášky pro radu IBE (IBE Council) a pro Mezinárodní konferenci pro veřejné vzdělávání (International Conference on Public Education), v nichž vyjadřoval svou představu o edukaci dětí a mládeže.<br />
<br />
== Jak vidí Piaget dětskou mysl? ==<br />
Vidí děti jako malé filozofy, či vědce, kteří staví své vlastní teorie na poznání<br />
== Piagetova stadia kognitivního vývoje ==<br />
Piaget zde zkoumá, co sytí inteligenci dítěte v daném období života.<br />
=== Senzomotorické stadium (do 2 let) ===<br />
* Odlišuje sebe od objektů <br />
* Rozeznává sebe jako aktivního činitele a začíná jednat záměrně --> tahá provázek, aby pohnul hračkou, třese chrastítkem, aby dělalo zvuk<br />
<br />
=== Předoperační stadium (2 – 7 let) ===<br />
* Učí se užívat jazyk a vytvářet mentální reprezentace objektů pomocí představ a slov <br />
* Myšlení je stále egocentrické, obtížně si uvědomuje hledisko druhých lidí <br />
* Třídí předměty podle jednoho znaku--> dá dohromady všechny červené hračky bez ohledu na tvar, nebo všechny kostky bez ohledu na barvu<br />
=== Stadium konkrétních operací (7 – 11 let) ===<br />
* Dokáže logicky uvažovat o objektech, nebo událostech<br />
* Chápe stálost počtu (v šesti letech), množství (v sedmi letech) <br />
* Třídí předměty podle několika znaků a dokáže je seřadit podle jedné vlastnosti --> například velikosti<br />
=== Stadium formálních operací (11 a více let) ===<br />
* Dokáže myslet logicky o abstraktních pojmech a systematicky testovat hypotézy<br />
* Zabývá se hypotetickými otázkami, budoucností a ideovými problémy</div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Po%C4%8D%C3%ADta%C4%8Dov%C3%A1_s%C3%AD%C5%A5_-_internet&diff=33134Počítačová síť - internet2016-04-13T14:45:23Z<p>Systémový čistič spamu: Revert na poslední verzi neobsahující odkazy na wikisofia.cz</p>
<hr />
<div>Internet je celosvětová počítačová síť, ve které spolu počítače komunikují pomocí protokolů TCP/IP. Mezi základní služby internetu patří WWW (HTTP, HTTPS), E-mail (SMTP, IMAP, POP3), Instant messaging, VoIP, FTP, DNS, NFS, GFS, Telnet, SSH, VNC, RDP, DHCP, SNMP a mnoho dalších. <br />
<br />
== Referenční model ISO/OSI ==<br />
Je mezinárodní standard, který popisuje vrstvový model komunikace v počítačových sítích – obecně. Protokol definuje systém komunikace mezi vzájemně odpovídajícími vrstvami. Rozděluje děje při přenosu dat do 7 základních úrovní, každá plní přesně danou funkci, nezasahuje do ostatních. <br />
# Fyzická vrstva – vlastní přenos médiem (optika, twist, …) <br />
# Linková vrstva – řídí tok dat přenosovým médiem <br />
# Síťová vrstva – zajišťuje směrování – IP adresy! T<br />
# ransportní vrstva – zajišťuje spojení, ověřuje – TCP protokol <br />
# Relační vrstva – řídí tok dat mezi aplikačními procesy <br />
# Prezentační vrstva – převádí data do síťových formátů - kóduje <br />
# Aplikační vrstva – poskytuje uživatelům přístup k síťovým službám <br />
<br />
== Protokol ==<br />
Protokol je konvence nebo standard, podle kterého probíhá elektronická komunikace a přenos dat mezi dvěma koncovými body. V nejjednodušší podobě protokol definuje pravidla, řídící syntaxi, sémantiku a synchronizaci vzájemné komunikace. <br />
<br />
=== Protokoly pro síťové vrstvy: ===<br />
* IP (Internet Protocol), IPv4, IPv6<br />
* ARP (Address Resolution Protocol) - používá se k nalezení fyzické adresy MAC podle známé IP adresy <br />
* RARP (Reverse Address Resolution Protocol) - má za úkol najít IP adresu na základě fyzické adresy <br />
* ICMP (Internet Control Message Protocol) - slouží k přenosu řídících hlášení, které se týkají chybových stavů a zvláštních okolností při přenosu <br />
* DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) - používá se pro automatickou konfiguraci počítačů připojených do počítačové sítě. DHCP server přiděluje počítačům zejména IP adresu, masku sítě, implicitní bránu a adresu DNS serveru <br />
<br />
=== Protokoly linkové vrstvy: ===<br />
<br />
==== Pro lokální sítě LAN: ====<br />
* ETHERNET – technologie pro budování sítě, např. UTP kabely, koaxiální kabely, …<br />
* IEE 802.x, … např. IEE 802.11 standard pro wi-fi sítě <br />
* FDDI – pro sítě kruhové technologie <br />
<br />
==== Pro vzdálené sítě ====<br />
* PPP (Point-to-Point Protocol) – přímé spojení mezi dvěma uzly <br />
* HDLC – detekuje chyby a řídí tok dat <br />
* SLIP – přenos dat po sériové lince <br />
<br />
=== Protokoly transportní vrstvy: ===<br />
* TCP (Transmission Control Protocol) - vytváří virtuální okruh mezi koncovými aplikacemi, tedy spolehlivý přenos dat. Vlastnosti protokolu: Spolehlivá transportní služba, doručí adresátovi všechna data bez ztráty a ve správném pořadí. Služba se spojením, má fáze navázání spojení, přenos dat a ukončení spojení. Transparentní přenos libovolných dat. Plně duplexní spojení, současný obousměrný přenos dat. Rozlišování aplikací pomocí portů (např. web 80, mail 25).<br />
* UDP (User Datagram Protocol) - poskytuje nespolehlivou transportní službu pro takové aplikace, které nepotřebují spolehlivost, jakou má protokol TCP <br />
<br />
== Rodina protokolů TCP/IP ==<br />
Rodina protokolů TCP/IP obsahuje sadu protokolů pro komunikaci v počítačové síti a je hlavním protokolem celosvětové sítě Internet. <br />
<br />
Má pouze 4 vrstvy (vychází z modelu ISO/OSI):<br />
# Linková vrstva (vrstva síťového rozhraní) – má dvě podvrstvy: <br />
<br />
I.) LLC – odpovídá linkové v OSI modelu <br />
<br />
II.)MAC – odpovídá fyzické v OSI modelu<br />
# Síťová vrstva – zajišťuje směrování – IP adresy! <br />
# Transportní vrstva - zajišťuje spojení, ověřuje – TCP protokol <br />
# Aplikační vrstva – sdružuje aplikační, prezentační a relační vrstvu modelu ISO/OSI <br />
<br />
== DNS ==<br />
Domain Name System, neboli DNS, je distribuovaný systém pro správu jmen v počítačových sítích, ať již na internetu, nebo v sítích lokálních. Hlavním účelem DNS serveru je, aby si uživatel nemusel pamatovat ip adresy, které mají v IPv6 tvar například “2001:db8:ffff:1:201:02ff:fe03:0405”, ale místo něj si bude pamatovat například “seznam.cz”. Doménová jména tvoří hierarchický strom, kdy každý uzel obsahuje informace o doméně, která je mu přidělena a odkazy na poddomény. Kořen stromu je tzv. TLD doména, tedy doména nejvyššího řádu (například .cz). O přidělování jmen se stará name server, celkem máme tři typy:<br />
* Primární server - server na ktérém se provádějí změny <br />
* Sekundární server - kopie primárního serveru <br />
* Pomocný server - cache <br />
Aby mohlo DNS fungovat, je potřeba aby se mezi sebou všechny servery domluvili - od toho tady jsou organizace, které řídí přidělování domén a komunikaci mezi DNS servery. Na globální úrovni je to ICANN, který má dále pod sebou národní orgranizace - v ČR je to CZ.NIC. <br />
<br />
== Zdroje ==</div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=World_Wide_Web&diff=33135World Wide Web2016-04-13T14:45:23Z<p>Systémový čistič spamu: Revert na poslední verzi neobsahující odkazy na wikisofia.cz</p>
<hr />
<div>WWW (World Wide Web) je nejrozšířenější službou současného [[Internet|Internetu]] a zpřístupňuje zajímavé a užitečné informace a zdroje. Je to univerzální metoda pro přístup k informacím založená na [[hypertextových dokumentech]]. Systém, který tuto metodu realizuje, sbírá informační zdroje internetu po celém světě a informace nabízí formou stránek, které se prostřednictvím [[internetového prohlížeče]] objevují na obrazovce počítači. <br />
<br />
[[Webové stránky]] jsou psané v tzv. markovacích jazycích, jako je rodina je rodina jazyků [[HTML]]. Již několik let trvá vývoj standartu HTML5, který je nástupcem HTML4. <br />
<br />
Webové stránky generují webové servery, mezi nejběžnější webový server patří open source projekt společnosti Apache Foundation - Apache2. Mezi placenými webovými servery se nejvíce prosadil IIS od společnosti Microsoft. <br />
<br />
== Historie ==<br />
Autorem Webu je Tim Berners-Lee, který jej vytvořil při svém působení v CERNu. V roce 1980 začíná pracovat na návrhu s názvem ENQUIRE. 13. března 1989 tento návrh dokončuje a na svět přichází nový systém hypertextové databáze „stránek“ propojených odkazy. Přestože tehdy u svých nadřízených příliš velký zájem nevzbudil, dostal alespoň zelenou k tomu, aby teorii na papíře proměnil v praxi.<br />
<br />
== HTTP a HTTPS specifikátory ==<br />
Toto schéma specifikátorů (http nebo https) v URIs odkazují na Hypertext Transfer Protocol a také na HTTPS, a tak definují komunikační protokol, který se použije pro žádost a odpověď. HTTP protokol základem pro fungování World Wide Webu. Přidáním šifrovací vrstvy vznikl HTTPS protokol, který je vhodný pro přenos důvěrných informací, jako jsou hesla či bankovní údaje, které mají být přeneseny přes veřejný internet.<br />
<br />
== Webový prohlížeč ==<br />
Je počítačový program, který slouží k prohlížení www stránek. Program umožňuje komunikaci s HTTP serverem a zpracování přijatého kódu (HTML, XHTML, XML apod.), který podle daných standardů zformátuje a zobrazí webovou stránku.<br />
<br />
==== Nejpoužívanější webové prohlížeče: ====<br />
* [[Mozzila Firefox]]<br />
* [[Google Chrome]]<br />
* [[Internet Explorer]]<br />
* [[Safari]]<br />
* [[Opera]]<br />
* [[Android browser]] <br />
<br />
== Sémantický web ==<br />
Mezi zásadní posuny v posledních letech se může řadit pokus o vytvoření sémantických webů. Původní návrh HTML počítal pouze z formátováním obsahu, ale nikterak nespecifikoval jeho obsah. Základní HTML značky tak stále jsou: <br />
* html - stránka <br />
* head - hlavička stránky <br />
* body - tělo stránky <br />
* p - odstavec <br />
* a - odkaz <br />
* table - tabulka<br />
<br />
== Zdroje ==</div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Paradoxy&diff=33136Paradoxy2016-04-13T14:45:23Z<p>Systémový čistič spamu: Všechny verze obsahovaly odkazy na wikisofia.cz, vyprázdněno</p>
<hr />
<div></div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypl%C3%BDv%C3%A1n%C3%AD&diff=33137Vyplývání2016-04-13T14:45:23Z<p>Systémový čistič spamu: Všechny verze obsahovaly odkazy na wikisofia.cz, vyprázdněno</p>
<hr />
<div></div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Grelling%C5%AFv_paradox&diff=33138Grellingův paradox2016-04-13T14:45:23Z<p>Systémový čistič spamu: Všechny verze obsahovaly odkazy na wikisofia.cz, vyprázdněno</p>
<hr />
<div></div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mo%C5%BEn%C3%A9_sv%C4%9Bty&diff=33139Možné světy2016-04-13T14:45:23Z<p>Systémový čistič spamu: Všechny verze obsahovaly odkazy na wikisofia.cz, vyprázdněno</p>
<hr />
<div></div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=M%C3%ADry_variability&diff=33125Míry variability2016-04-13T14:45:22Z<p>Systémový čistič spamu: Revert na poslední verzi neobsahující odkazy na wikisofia.cz</p>
<hr />
<div>Pokud chceme charakterizovat náhodně proměnlivé údaje v určitém souboru, nestačí charakterizovat jen střední hodnotu, ale je vhodné určit i míru, v jaké jsou jednotlivé údaje od sebe navzájem rozptýlené. To vymezují míry variability, mezi které se řadí variační rozpětí, rozptyl, směrodatná odchylka a variační koeficient. <ref name="Hendl">Hendl, J. (2006). ''Přehled statistických metod zpracování dat''. Praha: Portál.</ref><br />
== Variační rozpětí (Range) ==<br />
* Variační rozpětí je definováno jako rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší hodnotou daného souboru a podává informace o tom, v jaké šířce jsou dané údaje rozprostřené na příslušné škále. Označení pro variační rozpětí je R. <br />
'''R = Xmax - Xmin'''*<br /><br />
<sup>''*U diskrétních proměnných někteří autoři preferují pro výpočet R = (Xmax - Xmin) + 1.''</sup><br /><br />
Nevýhodou variačního rozpětí je velká citlivost vůči extrémním hodnotám a také nereflektování způsobu, jakým jsou údaje rozložené uvnitř souboru<ref name="Ferjencik">Ferjenčík, J. (2006). ''Základy štatistických metód v sociálnych vedách''. Košice: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika.</ref>.<br /><br /><br />
Modelový příklad: {1,2,3,4,5}<br /><br />
R = 5 – 1<br /><br />
R = 4<br />
== Rozptyl ==<br />
Rozptyl je definován jako průměrná kvadratická odchylka mezi údaji souboru a jejich aritmetickým průměrem<ref name="Ferjencik" />.<br /><br />
<math>s^2=\frac{\sum\left(x_i-x̄ \right)^2} {n-1}</math><br /><br />
([[Soubor:Vzorec_rozptyl.jpg|obrázek rovnice]])<br /><br />
Podle Hendla<ref name="Hendl" /> není při větších rozsazích významný rozdíl mezi číslem ''n'' nebo ''n – 1''. Dělení číslem ''n'' se používá v případě, kdy počítáme rozptyl pro všechny prvky populace.<br /><br />
Modelový příklad: {1,2,3,4,5}<br /><br /><br />
[[Soubor:Modelovy priklad rozptyl.jpg|bezrámu|Modelový příklad]]<br /><br />
Interpretace rozptylu může být někdy nesrozumitelná, a proto se v praxi jako nejčastější ukazovatel míry variability používá druhá odmocnina z rozptylu označovaná jako směrodatná odchylka<ref name="Ferjencik" />.<br />
== Směrodatná odchylka ==<br />
Směrodatná odchylka je '''průměrná vzdálenost mezi jednotlivými údaji a jejich aritmetickým průměrem'''. Informuje nás o tom, jak daleko jsou v průměru jednotlivé údaje rozprostřené kolem svého aritmetického průměru<ref name="Ferjencik" />. Vypočítá se jako odmocnina z rozptylu a na rozdíl od rozptylu má stejný fyzikální rozměr jako původní veličina<ref name="Zvara">Zvára, K. (2004). ''Biostatistika''. Praha: Nakladatelství Karolinum.</ref>.<br /><br />
[[Soubor:Vzorec smer.odchylka.jpg|bezrámu|Směrodatná odchylka]]<br />
Modelový příklad: {1,2,3,4,5}<br /><br /><br />
[[Soubor:Modelovy priklad smer.odchylka.jpg|bezrámu|Modelový příklad SO]]<br />
== Variační koeficient ==<br />
Variační koeficient se používá v případě, kdy chceme posoudit relativní velikost rozptýlenosti dat vzhledem k průměru a někdy se uvádí v procentech<ref name="Hendl" />. Slouží k porovnání variability souborů, které mají nestejné průměry<ref name="Zvara" />.<br /><br />
[[Soubor:Vzorec variacni koeficient.jpg|bezrámu|Variační koeficient]]<br />
Modelový příklad: {1,2,3,4,5}<br /><br /><br />
[[Soubor:Modelovy priklad variacni koeficient.jpg|bezrámu|Modelový příklad VK]]<br />
== Zdroje ==<br />
<references/><br />
<br />
[[Kategorie: Statistika|*]]</div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=M%C3%ADry_polohy&diff=33126Míry polohy2016-04-13T14:45:22Z<p>Systémový čistič spamu: Revert na poslední verzi neobsahující odkazy na wikisofia.cz</p>
<hr />
<div>== Míry centrální tendence ==<br />
[[Principy statistické indukce (základní soubor a výběr)#Přístupy statistického zkoumání|Popisná statistika]] zachycuje různé charakteristiky dat. Pro tyto účely je využíváno výpočtu různých číselných charakteristik – popisné statistiky – které vypovídají o různých aspektech dat. Míry centrální tendence (známe také jako míry střední hodnoty, míry polohy) zachycují typickou hodnotu dat. Určují, kde na číselné ose je vzorek rozložen. Mezi nejznámější patří aritmetický průměr, medián a modus.<br />
=== Aritmetický průměr ===<br />
(''The Arithmetic Mean'', AVG – average) je statistická veličina, kterou vypočtěme jako součet všech naměřených údajů vydělený jejich počtem.<br /><br />
Vzorec: <br /><br /><br />
<math>x̄ =\frac{1}{n}(x_1+x_2+...+x_n)=\frac{1}{n}\sum_{i=1}^{n} x_i</math><br /><br /><br />
* ''Vlastnosti'' - součet odchylek od měření od průměru se rovná nule; fyzikálně si aritmetický průměr představujeme jako těžiště dat. <br />
* ''Výhody'' - je použitelný při odvozování dalších důležitých vztahů, jeho hodnota závisí na všech prvcích souboru dat.<br />
* ''Nevýhody'' – je značně citlivý k extrémním hodnotám (značně se odchylující).<br />
* ''Použití'' – jestliže jsou jsou data získaná minimálně v intervalovém měřítku, pokud je rozdělení symetrické nebo pokud chceme použít statistické testy.<br />
'''Vážený průměr''' je celkový průměr ze všech dat, který vypočteme z jednotlivých průměrů podmnožin dat. Pro jeho výpočet použijeme vzorec:<br />
[[File:Vážený průměr.png|150px]]<br /><br />
Někdy se místo s aritmetickým průměrem počítá s geometrickým průměrem, jehož vzorec je následující:<br /><br />
[[File:Geometrický průměr.png|350px]]<br />
<br />
=== Medián ===<br />
Dalším způsobem jak kvantifikovat střed rozdělení naměřených hodnot je skrze sledování prostřední hodnoty skórů v momentě, kdy jsou hodnoty skórů seřazeny. Jinými slovy se jedná o hodnotu, jež dělí řadu podle velikosti seřazených výsledků na ''dvě stejně početné'' poloviny.<br /><br />
* Je-li hledané číslo n ''sudé'', vypočítáme medián jako (xn/2, xn/2 +1 ):<br />
** '''Me=0,5(xn/2 + xn/2 +1)'''.<br />
* Je-li hledané číslo ''liché'', vypočítáme medián jako:<br />
** '''Me= x(n+1/2)'''<br />
Na rozdíl od aritmetického průměru je medián málo citlivý k odlehlým hodnotám. Medián minimalizuje součet absolutních odchylek měření od zvoleného čísla, zatímco aritmetický průměr minimalizuje součet kvadratických odchylek.<br /><br />
Kdy použít medián:<br />
* Data alespoň v ordinálním měřítku<br />
* Když chceme znát střed rozdělení dat<br />
* Obsahují-li data odlehlé hodnoty<br />
* Rozdělení dat je silně zešikmené<br />
=== Modus ===<br />
Nazývaná jako modální hodnota ukazuje hodnotu, která se v datech vyskytuje ''nejčastěji''. Používá se nejvíce u kategoriálních dat a označuje se jako Mo. Pro výpočet modusu si seřadíme data vzestupně, spočteme, kolikrát se každý skór objevuje a skór, který se objevuje nejčastěji je modus.<br /><br />
U spojitých dat vypočítáme modus odečtením pomocí sestrojení histogramu jako průměr krajních hodnot intervalu, který obsahuje nejvíce dat. V datech se může objevit více modusů. Je li více vrcholů v histogramu, uvádíme všechny a udáváme, že se jedná o rozdělení dvou-, tří- nebo více vrcholové.<br /><br />
Kdy použít modus:<br />
* Rozdělení s více vrcholy<br />
* Zisk jen základního přehledu o rozdělení<br />
* Jestli-že se slovem průměrně míní nejčastější hodnota<br />
== Reference ==<br />
<references /><br />
# FIELD, Andy. Discovering Statistics Using IBM SPSS Statistics. 4. ed. London: Sage Publications Ltd, 2012, 856 s. ISBN: 14-462-4917-4.<br />
# HENDL, Jan. Přehled statistických metod zpracování dat: analýza a metaanalýza dat. 1. vyd. Praha: Portál, 2004, 583 s. ISBN: 80-717-8820-1.<br />
# CHRÁSKA., MIROSLAV. Metody pedagogického výzkumu. Základy kvantitativního výzkumu. 1.vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, 272 s. ISBN: 978-80-247-1369-4.<br />
[[Kategorie: Statistika|*]]</div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gustav_Theodor_Fechner&diff=33127Gustav Theodor Fechner2016-04-13T14:45:22Z<p>Systémový čistič spamu: Revert na poslední verzi neobsahující odkazy na wikisofia.cz</p>
<hr />
<div>== Život == <br />
<br />
'''Gustav Theodor Fechner''' se narodil 12. dubna 1801 v Dolní Lužici. Nejprve studoval gymnázium v Soreau a následně (1817) medicínu v Drážďanech. Roku 1818 přestoupil na univerzitu v Lipsku, kde získal roku 1822 titul bakaláře. Studia medicíny však nedokončil a nastoupil na obor [[Filosofie přírody|filosofie přírody]]. V té době také napsal (pod pseudonymem Dr. Mises) dvě satirické eseje: '''''"Proof that the mood is made of iodine"''''' a '''''"A panegyric for today's medicine and natural history."'''''<br />
<br /><br />
<br />
Studium úspěšně dokončil. Následnou nabídku na místo lektora na univerzitě nepřijal a místo toho se zaměřil na překládání francouzských vědeckých knih. V té době se u něj objevil i zájem o fyziku a roku 1831 publikoval významný článek o měření galvanické baterie. Tento článek zvednul jeho reputaci jako fyzika a roku 1834 byl jmenován profesorem fyziky.<br />
<br /><br />
<br />
V roce 1839 onemocněl neurotickou chorobou. Ta byla zapříčiněna tím, že se Fechner (během jednoho experimentu) díval dlouze na slunce skrz barevná sklíčka. Nemoc se projevila nejprve částečnou slepotou, později nechutenstvím a depresivními stavy. Fechner tak byl nucen z funkce odstoupit. <br />
<br /><br />
<br />
Roku 1843 se jeho stav začal postupně zlepšovat a dokonce se mu navrátil i zrak. Opět nastoupil na univerzitu jako profesor fyziky. Kromě toho, že učil, nebyl na univerzitě více aktivní. Navazoval mnoho přátelství, mimo jiné i s Wilhelmem Wundtem.4 Také se nyní více zaměřil na studium vztahu mezi tělem a myslí, upnul se k filosofii a své poznatky do roku 1875 veřejně přednášel. Zemřel roku 1887 v Lipsku. <br />
<br />
== Filosofie: ==<br />
<br />
<br />
Fechnernerovy filosofické úvahy byly inspirovány Gottfiedem Wiljelmem Leibnizem, Johanem Friedrichem Herbartem, Arthurem Schopenhaurem a Georgem Hegelem. <br />
'''''Byl odpůrcem materialismu''''', který tvrdil, že kromě hmoty a její modifikace neexistuje nic. <br />
Roku 1846 Fechner publikoval knihu '''''„Vier Paradoxa“''''', která obsahovala dvě eseje: '''''‘‘Space has Four Dimensions’’''''' a '''''‘‘The Shadow is Alive’’'''''. V těchto esejích popisuje své teorie o vnímání světa. <br />
<br />
===Pojetí vesmíru: ===<br />
Celý vesmír je podle Fechnera duchovního charakteru. Svět fyziky je pouze vnějším projevem této duchovní reality. To, co je samo o sobě psychické, se jeví ostatním jako fyzické. <br />
Atomy v tomto pojetí představují pouze centra síly a energie. Lze je chápat jako nejjednodušší prvky duchovní hierarchie, která vede k Bohu. Každá úroveň hierarchie zahrnuje všechny úrovně, které jsou pod ní. <br />
Jinými slovy: '''''Všechno na zemi má vědomí a život na určitém vývojovém stupni.''''' Život můžeme cítit všude- v rostlinách a dokonce i ve hvězdách.<br />
<br />
=== Bůh: ===<br />
Boha Fechner chápe jako duši vesmíru, systém přírody a také systém jemu samotnému. Způsoby rozvíjení Boží dokonalosti jsou potom přírodní zákony.<br />
<br />
=== Vědomí: ===<br />
Vědomí je základním rysem všeho, avšak pouze některé systémy- organické celky- mají duši. Duše je jako systematická soudržnost a soulad s předpisy chování organických celků. <br />
<br />
=== Posmrtný život: ===<br />
Fechner vysvětluje posmrtný život následným tvrzením: „Mnoho osobních zkušeností, které jsou zapomenuty, anebo bez povšimnutí, se později opět mohou stát vědomými. To znamená, že pokud je paměť chápána jako celek individuálních zkušeností, které se často opět vynořují v naší paměti, tak i duše může existovat nadále v paměti Boží.“<br />
<br />
=== Kauzalita: ===<br />
Fechner také řešil zásadní problém, který vyplývá z neodvolatelnosti konkrétních procesů v živé a neživé přírodě. Trval na tom, že tato konečnost lze vysvětlit v rámci principu kauzality. Každý systém je totiž vymezen ve vztahu k jeho prostředí a tudíž, je více či méně uzavřen. Každá relativně autonomní část takového systému bývá po kratším, anebo delším období dislokace, vrácena do původního stavu. <br />
<br />
== Psychologie ==<br />
Dílo ve kterém se Fechner zabývá psychologickými otázkami se nazývá: '''''„Elemente der Psychophysik“'''''. Velmi podrobně se v něm snaží vysvětlit svou myšlenku, že mysl a tělo jsou pouze různými pohledy na tutéž realitu.<br />
Fechner rozdělil svou novou vědu psychofyziky do dvou disciplín: na ''vnitřní psychofyziku'', která studuje vztah mezi pocitem a nervovým vzruchem a ''vnější psychofyzikou'', která studuje vztah mezi pocitem a fyzickým stimulem.<br />
Jeho nejslavnějším zákonem je '''''zákon Weber-Fechnerův'''''. Tímto zákonem dokázal „měření mysli“ v psychologii, když našel vztah mezi fyzickým a psychickým. <br />
<br />
=== Psychofyzický paralelismus ===<br />
Psychofyzický paralelismus znamená, že máme '''''dva aspekty jednoho a téhož objektu'''''. Na člověka se můžeme dívat stejně jak zevnitř, tak zvenku. Pokud se člověk změní, projeví se to jak na těle, tak na mysli. <br />
Toto své tvrzení přirovnává k minci, jejíž ohnutí způsobí změnu na rubu i líci ve stejnou chvíli. To, že mysl a hmota jsou alternativní verzí výkladu jedné a samé skutečnosti se snažil Fechner dokázat i empiricky<br />
<br />
=== Mysl: === <br />
Vnímání a myšlení jsou vlastní pouze jedinci, který je vlastní. To ale neznamená, že nemůžeme vědět o mysli druhých. K vysvětlení opět požívá jako přirovnání minci a říká: ''„Přesto, že je mince z jedné strany vydutá a z druhé vypouklá, jedná se pouze o dva pohledy na tutéž minci nikoliv o dvě různé mince.“'' Stejně tak mysl a tělo jsou jen rozdílné projevy jedné věci, na kterou se díváme z různých pohledů. Další přirovnání, které pro mysl používá, je obraz ledovce.<br />
Stejně jako větší část ledovce leží pod hladinou, tak i '''''větší část mysli tvoří nevědomí, které je v kontaktu s neviditelnými silami'''''. Tato myšlenka později inspirovala Freuda a rozvoj psychoanalýzy. <br />
<br />
=== Mozek ===<br />
Ve Fechnerově době bylo známo, že mozek je bilaterálně souměrný a že obě hemisféry jsou spojeny kalózním tělesem. Fechner se proto domníval, že pokud by bylo kalózní těleso rozděleno, výsledkem by byly dva oddělné proudy vědomí- mysl by se rozdvojila.<br />
<br />
=== Smysly ===<br />
Fechner tvrdil, že smyslový systém je mysl propojená s vnějším světem. '''''Rozruchy a pocity jsou doručovány procesem transformace nervových vzruchů.''''' Tento systém však není dokonalý a tělesné podněty dekóduje nepřesně. <br />
Tuto svou myšlenku se snažil potvrdit experimentálně. Pokus spočíval v tom, že účastník zvednul nejprve závaží o hmotnosti 300 g a poté o hmotnosti 314 g. Pak měl rozhodnout, které ze závaží bylo těžší. <br />
Výsledek pokusu ukázal, že -soudy nejsou stejné. Fechner zaznamenal, že pokud porovnáváme dva vzruchy (váhu), tak osoba sice může cítit rozdíly ve váze, ale chybuje v odhadování, které ze závaží je těžší. Na základě statistické analýzy vyslovil svou teorii rozhodování: ''„Pokud jsou porovnávány dvě váhy, tak průměr těchto vah hodnotu doručí jako prahovou hranici pro rozhodnutí. Podnět, který vyvolá pocit, že je těžší než průměr, je následně odhadován jako fyzicky těžší.“'' <br />
<br />
==== Rozdílový práh ====<br />
Fechner vycházel z poznatků Ernsta Webera, který hledal nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty různé intenzity, který by vedl ke vzniku dvou počitků či vjemů. Weber zjistil, že rozdílový práh se mění v závislosti na velikosti standartního podnětu a vyjádřil to následujícím vztahem, kde I představuje intenzitu základního podnětu a dI je přírustek intenzity, který odpovídá nejmenšímu znatelnému rozdílu.<br />
<br />
Fechner tento zákon ještě upřesnil: „''Vzrůstá-li intenzita podnětu řadou geometrickou, pak roste intenzita počitku řadou aritmetickou“.'' Lze si to představit tak, že subjektivně se intenzita podnětu zdá slabší, než ve skutečnosti je. <br />
<br />
Matematickým vyjádřením má předchozí věta tuto podobu :<br />
<br />
====Fechnerův barevný efekt ====<br />
„Fechner si povšimnul, že rychlé světelné záblesky mohou být zdrojem další optické iluze- může se stát, že zdroj bílého světla vytváří dodatečné barevné odstíny.<br />
Rychlé světelné záblesky mohou být zdrojem další optické iluze – může se zdát, že zdroj bílého světla vytváří dodatečné barevné odstíny. Tato iluze je známa pod názvem Fechnerovy barvy. Tyto domnělé barevné odstíny lze do jisté míry ovlivnit frekvencí záblesků. Jde o součást Fechnerových výzkumů, kdy poukazoval na to, že barvy existují pouze v lidské mysli a nejsou vlastností materiálů.“<br />
<br />
== Estetika: ==<br />
<br />
Fechner '''''se snažil stanovit tvary a rozměry esteticky příjemných objektů.''''' Zkonstruoval deset obdélníků s různými poměry šířky k délce a respondenty požádal o to, aby vybrali ten nejlepší a nejhorší obdélníkový tvar. Zabýval se tedy vizuální „přitažlivostí“ obdélníků s různými proporcemi. Ve výsledcích průzkumu pak vyšly jako nejideálnější poměry 3:5 a 5:8. <br />
<br />
== Statistika: ==<br />
Fechner byl přesvědčen, že '''''bez studia matematiky, není fyzika možná''.''' V roce 1878 pak publikoval článek, ve kterém jako první použil pojem „medián“.</div>Systémový čistič spamuhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Z%C3%A1kladn%C3%AD_t%C3%A9mata_informa%C4%8Dn%C3%AD_etiky&diff=33128Základní témata informační etiky2016-04-13T14:45:22Z<p>Systémový čistič spamu: Revert na poslední verzi neobsahující odkazy na wikisofia.cz</p>
<hr />
<div>'''Etika '''<br />
<br />
Etika je vědní disciplína, zabývající se studiem mravního chování, mravního cítění, mravních hodnot a norem, mravních povinností.<ref name="Hemerová-hájková, s. 11">Hemerová-hájková</ref> Etika se dotýká veškerého lidského bádání a lidských oborů, od hospodářství, ekologii a politiky, přes vědu a techniku až k medicíně. <br />
<br />
'''Informační etika '''<br />
<br />
Jde o oblast morálky uplatňované při vzniku, šíření, transformaci, ukládání, vyhledávání, využívání a organizaci informací.<ref name="Janoš 1993, str. 47">Janoš 1993, str. 47</ref> Cílem [https://wikisofia.cz/index.php/Informa%C4%8Dn%C3%AD_etika informační etiky] je vytvořit a zformulovat pravidla určená pro práci s informacemi, tzv. kodexy informační etiky. <br />
<br />
'''Právo na informace '''<br />
<br />
Právo ke svobodnému přístupu k informacím má v demokratické společnosti každý občan a dokládá to i náležitá legislativa. Ovšem v některých zemích (Korejská lidově demokratická republika, Čína) bývá toto základní právo porušováno. V České republice zajišťuje tuto oblast zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. S právem na informace se mohou však dostat do konfliktu i jiná práva, např. právo na soukromí a ochranu dat. <br />
<br />
'''Ochrana dat a soukromých údajů '''<br />
<br />
V dnešní době, kdy mají informace velkou cenu, a kdy nám technologie umožňují vyhledávat informace rychleji než kdykoli dříve, je ochrana dat (zejména těch osobních), obzvláště důležitá. Shromažďování osobních údajů může být totiž snadno zneužitelné. Tuto oblast pokrývá celá řada legislativ, přičemž jedna z nejdůležitějších je ''Listina základní práv a svobod'', která nám ukládá: <br />
* nedotknutelnost osoby a jejího soukromí <br />
* ochranu lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména, soukromého a rodinného života <br />
* ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě <br />
Ochrana soukromých dat a údajů je paradoxně v konfliktu s ochranou bezpečnosti obyvatel. Vyvstává tu otázka, co je důležitější. Naše soukromí nebo bezpečnost? Řada států, ze strachu z teroristických útoků, monitoruje soukromé údaje lidí. Např. v Austrálii má stát právo číst všechny e-maily australských občanů.<ref name="Činčera 2002, str. 29">Činčera 2002, str. 29</ref> Teroristické útoky jako události z 11. září 2001 přispěly k tomu, že monitoring osob i jejich činností na internetu a přístup státu k těmto informacím je nyní běžný.<br />
<br />
'''Ochrana duševního vlastnictví '''<br />
<br />
Duševní vlastnictví, tedy právo rozhodovat o využití výsledku svého intelektuálního úsilí, má podobu ochrany autorských práv či patentové ochrany.<ref name="Činčera 2002, str. 34">Činčera 2002, str. 34</ref> Autorské právo se vztahuje na vydávání, reprodukci a prodej uměleckého, hudebního či literárního díla. Toto se ovšem netýká jmen, titulů, metod či jiných faktů, o které se starají patenty, ochranné známky, průmyslové vzory a užitné vzory. <br />
<br />
'''Etické publikování informací '''<br />
<br />
Hlavní zásadou informací je jejich pravdivost. Velkým problémem je zkreslení informací či podávání pouhým polopravd, se kterým se často setkáváme v médiích (bulváry). Tvůrce informací je zodpovědný za jejich ověření a přesnost a měl by se vyhnout takovým informacím, které dosud nebyly oficiálně potvrzeny, jinak může dojít k tomu, že místo pravdivé informace šíří tzv. fámy. <br />
<br />
Další zásadou pro tvůrce informací je morální odpovědnost. Jediný výrok či dílo totiž stačí k tomu, aby ovlivnilo celou společnost (Hitlerovo Mein Kampf). Autor sice má právo svobodně vyjadřovat své myšlenky a názory, ale má i povinnost nepodněcovat nenávist mezi lidmi. <br />
<br />
'''Citační etika'''<br />
<br />
Citování je uvádění informačního pramene, ze kterého jsme čerpali. Každá citující práce se stává potencionálním zdrojem nových poznatků. Citace mají svá pravidla, která je třeba dodržovat.<br />
<br />
Nejčastějšími prohřešky proti citační praxi bývají tyto případy, kdy autor:<ref name="Vaněk 2005, str. 208">Vaněk 2005, str. 208</ref> <br />
# cituje díla, která nepoužil<br />
# necituje díla, která použil <br />
# odkazuje na vlastní minulá díla, i přesto, že nemají souvislost s daným tématem <br />
# cituje nepřesně, neúplně<br />
Je třeba citovat podle oficiálních citačních norem, aby bylo dílo zpětně vyhledatelné. Nedodržením těchto norem, či jejich úplné pominutí je chápáno jako porušení autorského zákona a je tudíž trestné.<br />
<br />
=== Odkazy ===<br />
<br />
'''Reference'''<br />
<references/><br />
<br />
'''Použitá literatura'''<br />
<br />
* VANĚK, Jiří. Principy obecné, ekonomické a informační etiky. 1. vyd. Brno: Eurolex Bohemia, 2005, 246 s. Ekonomie (Eurolex Bohemia). ISBN 80-868-6154-6.<br />
<br />
* ČINČERA, Jan. Informační etika: Sylabus k bakalářskému studiu informační vědy. 1. vyd. Brno: Masarykova universita, 2002, 81 s. ISBN 80-210-2981-1. <br />
<br />
* JANOŠ, Karel. Informační etika. Praha: Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. Katedra informačních studií a knihovnictví, 1993. 134 s. <br />
<br />
* Etické principy v informační činnosti. Praha, 2002. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze<br />
<br />
* Kurz práce s informacemi: Informační etika. In: Slideshare [online]. 2014 [cit. 2015-01-03]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/CEINVE/informan-etika-22378470<br />
<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví|*]]</div>Systémový čistič spamu