https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&user=Veronika.Kovrzkova&feedformat=atomWikisofia - Příspěvky uživatele [cs]2024-03-29T02:31:02ZPříspěvky uživateleMediaWiki 1.33.0https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Internet_a_autorsk%C3%A9_pr%C3%A1vo&diff=33400Internet a autorské právo2016-04-29T14:09:47Z<p>Veronika.Kovrzkova: /* Autorské dílo */</p>
<hr />
<div>Jedním z druhů práv, jenž je relevantní pro prostředí internetu, je právo autorské. V České republice platí v současnosti '''zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)'''.<ref>ŠISLER, Vít. Internet a autorské právo. Praha, [2015].</ref><br />
<br />
== Autorské dílo ==<br />
Klíčovým je pro tuto právní normu pojem autorské dílo, chráněna autorským zákonem jsou totiž jen autorská díla.<ref name="cermak" /> Za autorské dílo je podle § 2 autorského zákona považováno dílo literární, umělecké, nebo vědecké, jež splňuje dvě základní podmínky udané zákonem. Autorské dílo musí vzniknout '''jedinečnou tvůrčí činností autora''' a jeho vyjádření zároveň musí mít '''objektivně vnímatelnou podobu'''. Podstatné je, že objektivně vnímatelnou podobou je myšlena i podoba elektronická, přitom nezáleží na tom, zda je vyjádření trvalé nebo dočasné, ani na významu, rozsahu a účelu díla.<ref name="cermak">ČERMÁK, Jiří. Internet a autorské právo. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2003. 251 s. ISBN 80-7201-423-4.</ref><br />
<br />
Autorský zákon obsahuje výčet děl, která lze v jeho kontextu chápat jako díla autorská. Aby mohly být materiály na [[Internet|internetu]] považovány za autorská díla, musí spadat pod definici díla danou autorským zákonem, stejně jako tradiční díla hmotná. Za zmínku stojí, že kromě očekávaných děl slovesných, hudebních, dramatických, choreografických, pantomimických, fotografických, audiovizuálních, výtvarných, architektonických, kartografických a užitého umění, jsou v českém právu za díla považovány i [[Počítačový program|počítačové programy]] a [[databáze]]. Naopak autorským dílem nejsou, a tudíž se na ně nevztahuje autorská ochrana, námět, denní zpráva, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, vzorec, graf, dílo úřední (např. právní předpisy) a výtvory tradiční lidové kultury (ale při jejich užití se nesmí snižovat jejich hodnota).<ref name="cermak" /><br />
<br />
Podstatný je § 27 autorského zákona, který stanoví dobu '''trvání majetkových práv''' na období autorova života a dále 70 let po jeho smrti. Majetková práva mají ekonomický význam a mohou se dědit (např. udělování svolení s užitím díla). Kromě toho existují též práva osobnostní (morální), jež se vztahují pouze na autora (např. právo zasahovat do díla).<ref name="autorskyzakon" /> <br />
<br />
Podstatná je v případě otázky ochrany autorských děl zásada teritoriality. Dílo vzniklé v určitém státě je jinde chráněno, jen pokud jsou splněny podmínky pro vznik autorskoprávní ochrany dané tamním právním řádem.<ref>Autorská práva. Copyright Partners [online]. [2007?] [cit. 2015-06-14]. Dostupné z: http://www.autorskaprava.cz/autorska_prava.htm.</ref> Chráněna autorským zákonem jsou autorská díla občanů ČR bez ohledu na to, kde vznikla nebo byla zveřejněna. Pokud se v případě autora nejedná o státního příslušníka ČR, ochrana vychází například z mezinárodních smluv. Dílo cizince je v ČR chráněno v případě, že bylo poprvé zveřejněno v České republice (v případě zveřejnění prostřednictvím internetu se pro určení státu zveřejnění vychází z fyzického umístění [[Server|serveru]].<ref name="cermak" /><br />
<br />
== Zpřístupnění autorských děl pomocí internetu ==<br />
Pokud autorské dílo není ještě právně volné a vztahuje se na něj tedy autorský zákon, pak podle § 12 platí, že '''právo dílo užít''' má jeho autor nebo autoři. Ti zároveň mohou pomocí smlouvy udělit oprávnění k užití díla. Jako užití je podle zákona § 13 chápáno '''rozmnožování''', tedy vytváření rozmnoženin (včetně elektronické formy) a v souladu s § 18 také '''sdělování veřejnosti''' (např. když k dílu v nehmotné podobě mají všichni přístup kdykoliv pomocí počítačové sítě).<ref name="autorskyzakon">ČESKO. Zákon č. 121 ze dne 7. dubna 2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). In: Sbírka zákonů, Česká republika. 2000, částka 36, s. 1658-1685. ISSN 1211-1244. Dostupný také v digitální formě z: https://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=121~2F2000&rpp=15#seznam.</ref> Pokud dojde ke zpřístupnění díla prostřednictvím [[Internet|internetu]], čili nahrání dat na [[server]], jedná se o sdělování díla veřejnosti, i když v podstatě vždy dochází i k rozmnožování díla (zkopírování na disk serveru).<ref name="cermak" /><br />
<br />
Naopak '''za zásah do něčího autorského práva se nepovažuje''' v důsledku § 31 [[citace]], například pokud jsou výňatky z autorského díla užity v jiném díle v odůvodněné míře, případně je výňatků využito pro účely kritiky (recenze) nebo při vyučování či výzkumu. Ovšem i v těchto případech platí povinnost uvést autora, název a zdroj.<ref name="autorskyzakon" /><br />
<br />
== Stahování autorských děl z internetu ==<br />
Pokud někdo (fyzická osoba) využije dílo pro svou osobní potřebu, ale ne k dosažení hospodářského prospěchu, či si pro svou potřebu vytvoří záznam nebo rozmnoženinu díla, nejedná se v takovém případě o užití díla. Jde o takzvané '''volné užití''', které je takto definováno v § 30 autorského zákona. Toto pravidlo se ovšem nevztahuje na [[Počítačový program|počítačové programy]] a [[databáze]]. Rovněž se nesmí pořizovat záznamy audiovizuálního díla při jeho provozování (nahrávání filmu v kině).<ref name="autorskyzakon" /><br />
<br />
== Typy ochrany autorských práv ==<br />
'''Ochranou autorských práv''' při neoprávněném zásahu se podle '''§ 40 autorského zákona''' rozumí zejména určení autorství, zákaz ohrožení práva autora (např. zákaz neoprávněné výroby, dovozu, sdělování veřejnosti). Autor má také nárok na sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití (např. původ a cena neoprávněné rozmnoženiny) a případně také na zákaz neoprávněně poskytované služby. Dále se autor díla může domáhat odstranění následků zásahu do práva a poskytnutí zadostiučinění za majetkovou újmu (omluva, peníze).<ref name="autorskyzakon" /> Ovšem záleží vždy na samotném autorovi nebo jiné oprávněné osobě, zda bude svá práva vymáhat.<ref name="cermak" /><br />
<br />
Pokud dojde k neoprávněnému zásahu do autorských práv v rozsahu nikoliv nepatrném, pak se na případ vztahuje '''§ 270 trestního zákoníku o porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi'''. To se stane, například když se pachatel dopouští porušování autorských práv v rámci své obchodní činnosti nebo podnikání. Může být následně potrestán odnětím svobody, peněžitým trestem nebo propadnutím věci.<ref>ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 9. února 2009 zákon trestní zákoník. In: Sbírka zákonů, Česká republika. 2009, částka 11, s. 354-461. ISSN 1211-1244. Dostupný také v digitální formě z: https://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=40~2F2009&rpp=15#seznam.</ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* Autorská práva. ''Copyright Partners'' [online]. [2007?] [cit. 2015-06-14]. Dostupné z: http://www.autorskaprava.cz/autorska_prava.htm.<br />
* ČERMÁK, Jiří. ''Internet a autorské právo''. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2003. 251 s. ISBN 80-7201-423-4.<br />
* ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 9. února 2009 zákon trestní zákoník. In: ''Sbírka zákonů, Česká republika''. 2009, částka 11, s. 354-461. ISSN 1211-1244. Dostupný také v digitální formě z: https://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=40~2F2009&rpp=15#seznam.<br />
* ČESKO. Zákon č. 121 ze dne 7. dubna 2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). In: ''Sbírka zákonů, Česká republika''. 2000, částka 36, s. 1658-1685. ISSN 1211-1244. Dostupný také v digitální formě z: https://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=121~2F2000&rpp=15#seznam.<br />
* ŠISLER, Vít. ''Internet a autorské právo''. Praha, [2015].<br />
<br />
=== Související články ===<br />
* [[Právo a internet]]<br />
* [[Internet a služby informační společnosti]]<br />
* [[ Duševní vlastnictví: autorská práva, vlastnictví, copyright, copyleft]]<br />
* [[ Počítačová síť - internet, včetně www]]<br />
<br />
== Klíčová slova ==<br />
autorské právo, autorský zákon<br />
<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]<br />
[[Kategorie: Teoretické a obecné aspekty knihovnictví a informací]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bdy&diff=33399Historie informační vědy2016-04-29T13:59:21Z<p>Veronika.Kovrzkova: /* Informační věda a informatika */</p>
<hr />
<div>'''Informační věda''' je v nejširším pojetí chápána jako obecná věda o informaci (fyzikální, biologické, kulturní), v užším významu pak jako věda interdisciplinárního charakteru zabývající se zákonitostmi procesů vzniku, zpracování, měření, kódování, ukládání, transformace, distribuce a recepce informací ve společnosti.<ref name=wiki>Informační věda a knihovnictví. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2014 [cit. 2015-01-20]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bda</ref> <br /><br />
<br />
== Zprostředkovatelská funkce a její dopad na informační vědu==<br />
<br />
Vznik, vývoj a současný stav informační vědy nelze pochopit bez pochopení vzniku a vývoje společenské funkce, která má svůj počátek v době, kdy vznikly organizované sbírky zaznamenaného poznání.<ref name=cejp>CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, s. 154. ISBN 80-246-1037-X. </ref> <br /><br />
<br />
To souvisí se vznikem písma a sepsáním informací na přenosné předměty, které způsobily vznik prvních organizovaných katalogů podobným knihovním a archivním katalogům. Odtud se rozvíjela jedna z prvních společenských funkcí – funkce zprostředkovatelská. Tato funkce zahrnovala shromažďování, zpracování a ukládání vytvořeného poznatku, příběhu, znalosti, ... v organizované sbírce dokumentů a v dnešní době i elektrických zdrojů tak, aby byla možnost zpětného vyhledávání.<br /><br />
<br />
Ve vývoji společenské zprostředkovatelské funkce jsou tři fáze:<br /><br />
# Postupný přechod od písma obrázkového k písmu hláskovému (fonetizace)<br />
# Vynález knihtisku<br />
# Vynález počítače a vznik informačních technologií<br /><br />
Právě třetí fáze vývoje způsobila vznik a následný vývoj informační vědy.<ref name=cejp></ref><br/><br />
<br />
== Časové členění vývoje informační vědy dle G. Harmona ==<br />
Glynn Harmon o časovém členění hovořil již v roce 1971, kdy se pokusil o prognózu vývoje informační vědy. Vycházel z toho, že věda o informaci jako taková vznikla již v roce 1895 z dokumentace. Koncepce dokumentace totiž historicky předcházela vzniku informační vědy.<br /><br />
<br />
'''Vývojové etapy G. Harmona:'''<br />
# Období formování (1895 – 1945)<br />
# Období vnitřního sjednocování a upevňování (1945 – 1970)<br />
# Období dozrávání (od počátku 70. let až současnost)<ref name=cejp></ref><br/><br />
Takové časové členění je ovšem velmi relativní, proto je nutno považovat je spíše za členění pracovní.<br/><br />
<br />
S tímto názorem však nesouhlasili všichni odborníci, teoretici a ani osobnosti informační vědy, např. z českého prostředí lze uvést informačního vědce Jiřího Cejpka, ze zahraničí amerického vědce Vannevara Bushe. Vannevar Bush byl toho názoru, že počátky informační vědy se nacházejí již v letech 669 – 630 před Kristem v Aššurbanipalově knihovně.<br />
<br />
=== Období vnitřního sjednocování a upevňování ===<br />
Kybernetika, jak bylo výše uvedeno, se narodila po 2. světové válce. Uvádí se přesný rok 1948, někteří však uvádí obecný údaj 40. léta. Právě v tomto období začal postupný vývoj ovlivňovat proud první, tedy humanitní.<br />
<br />
Se vznikem souznění humanitního proudu a kybernetiky se začaly studovat procesy, jež probíhají při vzniku, zaznamenávání a přenosu lidského poznání. Při studiu napomáhaly nejen klasické vědy (např. filosofie, matematika), ale i nově vznikající a rozvíjející se vědy (např. lingvistika, sémantika, axiologie, dokumentalistika, kybernetika, ...). To souvisí s dnešním chápáním informační vědy jako interdisciplinárního oboru. Informační věda zasahuje do mnoha oborů, např. sociologie, [[politologie]], [[právo]], psychologie, [[pedagogika]], atd.<br />
<br />
Na základě tohoto procesu studia se na počátku 50. let objevil poprvé výraz '''„information science“''' (informační věda).<br />
<br />
Významnou úlohu podnětu ke vzniku a vývoji samotné informační vědy sehrála tzv. Weinbergova zpráva z roku 1962, která založila tradici americké státní informační politiky.<ref name=cejp></ref> V tomto roce pojem „information science“ ve Spojených státech amerických získal pevné kořeny – objevoval se běžně v literatuře a postupně nahrazoval pojem dokumentace. USA se zasloužila o velký rozvoj informační vědy a o řešení problematiky s ní spojené nejen v teoretické, ale i v praktické části. Americké poznatky pak ovlivnily Evropu a její konzervační přístup. Vliv byl však postupný a velké změny Evropa pocítila až ve druhé polovině 60. let. Evropský vývoj byl však i nadále ovlivněn konzervatismem a tradicionalismem.<br />
<br />
=== Období dozrávání ===<br />
V 70. – 90. letech v USA byl rozvoj dynamický, informační věda se stala studijním oborem na mnoha univerzitách.<br />
<br />
První pokusy o strukturu informační vědy pochází ze 70. let. V roce 1990 se v německé Kostnici zrodilo pojetí informační vědy, které je dnes velmi zásadní pro české a evropské prostředí.<br />
<br />
== Osobnosti při vývoji a rozvoji informační vědy ==<br />
=== České a slovenské ===<br />
* Jiří Toman<br />
* Augustin Merta<br />
* Ivan Wiesenbergen<br />
* Jiří Cejpek<br />
* Ján G. Žatkuliak<br />
* Marek Gigánik<ref name=sold>SOLDÁNOVÁ, Zdeňka. Historie informační vědy v USA v první polovině 20. století. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet knihovnictví, 2007. 102 s. Vedoucí práce PhDr. Michal Lorenz.</ref><br />
<br />
=== Zahraniční ===<br />
* Norbert Wiener<br />
* Vannevar Bush<br />
* Claude Elwood Shannon<br />
* John von Neuman<br />
* Herman Howe Fussler<ref name=sold></ref><br/><br />
<br />
== Informační věda a informatika ==<br />
Působením vlivu SSSR v dobách minulých se tyto dva termíny i dnes používají mylně, často jsou totiž zaměňovány a dokonce i ztotožňovány. Tyto termíny spolu sice souvisí, ale není mezi nimi rovnocenný vztah.<br />
<br />
Informační věda je svébytným interdisciplinárním vědním a studijním oborem, který pouze využívá práce a výsledků informatiky (počítačové vědy) a informačních technologií, zejména za účelem plnění své zprostředkovatelské funkce, podobně jako ostatní neinformatické společenskovědní, humanitní i přírodovědné obory.<ref>Informační věda: Informační věda vs. informatika. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2014 [cit. 2015-01-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bda#Informa.C4.8Dn.C3.AD_v.C4.9Bda_vs._informatika </ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* CEJPEK, Jiří. ''Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy''. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 233 s. ISBN 80-246-1037-X.<br />
* SOLDÁNOVÁ, Zdeňka. ''Historie informační vědy v USA v první polovině 20. století''. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet knihovnictví, 2007. 102 s. Vedoucí práce PhDr. Michal Lorenz. Dostupné online: http://is.muni.cz/th/136067/ff_b/historie_informacni_vedy.pdf<br />
* Informační věda. In: ''Wikipedia: the free encyclopedia'' [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2014 [cit. 2015-01-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bda<br />
<br />
=== Související články ===<br />
* [[Informační věda]]<br />
* [[Informace]]<br />
* [[Jiří Cejpek]]<br />
* [[Přístupy k informační vědě]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
informační věda, informační společnost, informace, historie, information science<br />
<br />
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie:Teoretické a obecné aspekty knihovnictví a informací]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bdy&diff=33398Historie informační vědy2016-04-29T13:54:43Z<p>Veronika.Kovrzkova: /* Časové členění vývoje informační vědy dle G. Harmona */</p>
<hr />
<div>'''Informační věda''' je v nejširším pojetí chápána jako obecná věda o informaci (fyzikální, biologické, kulturní), v užším významu pak jako věda interdisciplinárního charakteru zabývající se zákonitostmi procesů vzniku, zpracování, měření, kódování, ukládání, transformace, distribuce a recepce informací ve společnosti.<ref name=wiki>Informační věda a knihovnictví. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2014 [cit. 2015-01-20]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bda</ref> <br /><br />
<br />
== Zprostředkovatelská funkce a její dopad na informační vědu==<br />
<br />
Vznik, vývoj a současný stav informační vědy nelze pochopit bez pochopení vzniku a vývoje společenské funkce, která má svůj počátek v době, kdy vznikly organizované sbírky zaznamenaného poznání.<ref name=cejp>CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, s. 154. ISBN 80-246-1037-X. </ref> <br /><br />
<br />
To souvisí se vznikem písma a sepsáním informací na přenosné předměty, které způsobily vznik prvních organizovaných katalogů podobným knihovním a archivním katalogům. Odtud se rozvíjela jedna z prvních společenských funkcí – funkce zprostředkovatelská. Tato funkce zahrnovala shromažďování, zpracování a ukládání vytvořeného poznatku, příběhu, znalosti, ... v organizované sbírce dokumentů a v dnešní době i elektrických zdrojů tak, aby byla možnost zpětného vyhledávání.<br /><br />
<br />
Ve vývoji společenské zprostředkovatelské funkce jsou tři fáze:<br /><br />
# Postupný přechod od písma obrázkového k písmu hláskovému (fonetizace)<br />
# Vynález knihtisku<br />
# Vynález počítače a vznik informačních technologií<br /><br />
Právě třetí fáze vývoje způsobila vznik a následný vývoj informační vědy.<ref name=cejp></ref><br/><br />
<br />
== Časové členění vývoje informační vědy dle G. Harmona ==<br />
Glynn Harmon o časovém členění hovořil již v roce 1971, kdy se pokusil o prognózu vývoje informační vědy. Vycházel z toho, že věda o informaci jako taková vznikla již v roce 1895 z dokumentace. Koncepce dokumentace totiž historicky předcházela vzniku informační vědy.<br /><br />
<br />
'''Vývojové etapy G. Harmona:'''<br />
# Období formování (1895 – 1945)<br />
# Období vnitřního sjednocování a upevňování (1945 – 1970)<br />
# Období dozrávání (od počátku 70. let až současnost)<ref name=cejp></ref><br/><br />
Takové časové členění je ovšem velmi relativní, proto je nutno považovat je spíše za členění pracovní.<br/><br />
<br />
S tímto názorem však nesouhlasili všichni odborníci, teoretici a ani osobnosti informační vědy, např. z českého prostředí lze uvést informačního vědce Jiřího Cejpka, ze zahraničí amerického vědce Vannevara Bushe. Vannevar Bush byl toho názoru, že počátky informační vědy se nacházejí již v letech 669 – 630 před Kristem v Aššurbanipalově knihovně.<br />
<br />
=== Období vnitřního sjednocování a upevňování ===<br />
Kybernetika, jak bylo výše uvedeno, se narodila po 2. světové válce. Uvádí se přesný rok 1948, někteří však uvádí obecný údaj 40. léta. Právě v tomto období začal postupný vývoj ovlivňovat proud první, tedy humanitní.<br />
<br />
Se vznikem souznění humanitního proudu a kybernetiky se začaly studovat procesy, jež probíhají při vzniku, zaznamenávání a přenosu lidského poznání. Při studiu napomáhaly nejen klasické vědy (např. filosofie, matematika), ale i nově vznikající a rozvíjející se vědy (např. lingvistika, sémantika, axiologie, dokumentalistika, kybernetika, ...). To souvisí s dnešním chápáním informační vědy jako interdisciplinárního oboru. Informační věda zasahuje do mnoha oborů, např. sociologie, [[politologie]], [[právo]], psychologie, [[pedagogika]], atd.<br />
<br />
Na základě tohoto procesu studia se na počátku 50. let objevil poprvé výraz '''„information science“''' (informační věda).<br />
<br />
Významnou úlohu podnětu ke vzniku a vývoji samotné informační vědy sehrála tzv. Weinbergova zpráva z roku 1962, která založila tradici americké státní informační politiky.<ref name=cejp></ref> V tomto roce pojem „information science“ ve Spojených státech amerických získal pevné kořeny – objevoval se běžně v literatuře a postupně nahrazoval pojem dokumentace. USA se zasloužila o velký rozvoj informační vědy a o řešení problematiky s ní spojené nejen v teoretické, ale i v praktické části. Americké poznatky pak ovlivnily Evropu a její konzervační přístup. Vliv byl však postupný a velké změny Evropa pocítila až ve druhé polovině 60. let. Evropský vývoj byl však i nadále ovlivněn konzervatismem a tradicionalismem.<br />
<br />
=== Období dozrávání ===<br />
V 70. – 90. letech v USA byl rozvoj dynamický, informační věda se stala studijním oborem na mnoha univerzitách.<br />
<br />
První pokusy o strukturu informační vědy pochází ze 70. let. V roce 1990 se v německé Kostnici zrodilo pojetí informační vědy, které je dnes velmi zásadní pro české a evropské prostředí.<br />
<br />
== Osobnosti při vývoji a rozvoji informační vědy ==<br />
=== České a slovenské ===<br />
* Jiří Toman<br />
* Augustin Merta<br />
* Ivan Wiesenbergen<br />
* Jiří Cejpek<br />
* Ján G. Žatkuliak<br />
* Marek Gigánik<ref name=sold>SOLDÁNOVÁ, Zdeňka. Historie informační vědy v USA v první polovině 20. století. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet knihovnictví, 2007. 102 s. Vedoucí práce PhDr. Michal Lorenz.</ref><br />
<br />
=== Zahraniční ===<br />
* Norbert Wiener<br />
* Vannevar Bush<br />
* Claude Elwood Shannon<br />
* John von Neuman<br />
* Herman Howe Fussler<ref name=sold></ref><br/><br />
<br />
== Informační věda a informatika ==<br />
Kvůli v minulosti způsobeného vlivu SSSR se tyto dva termíny i dnes používají mylně, často jsou totiž zaměňovány a dokonce i ztotožňovány. Tyto termíny spolu sice souvisí, ale není mezi nimi rovnocenný vztah.<br />
<br />
Informační věda je svébytným interdisciplinárním vědním a studijním oborem, který práce a výsledků informatiky (počítačové vědy) a informačních technologií, zejména za účelem plnění své zprostředkovatelské funkce, pouze využívá, podobně jako ostatní neinformatické společenskovědní, humanitní i přírodovědné obory.<ref>Informační věda: Informační věda vs. informatika. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2014 [cit. 2015-01-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bda#Informa.C4.8Dn.C3.AD_v.C4.9Bda_vs._informatika </ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* CEJPEK, Jiří. ''Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy''. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 233 s. ISBN 80-246-1037-X.<br />
* SOLDÁNOVÁ, Zdeňka. ''Historie informační vědy v USA v první polovině 20. století''. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet knihovnictví, 2007. 102 s. Vedoucí práce PhDr. Michal Lorenz. Dostupné online: http://is.muni.cz/th/136067/ff_b/historie_informacni_vedy.pdf<br />
* Informační věda. In: ''Wikipedia: the free encyclopedia'' [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2014 [cit. 2015-01-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bda<br />
<br />
=== Související články ===<br />
* [[Informační věda]]<br />
* [[Informace]]<br />
* [[Jiří Cejpek]]<br />
* [[Přístupy k informační vědě]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
informační věda, informační společnost, informace, historie, information science<br />
<br />
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie:Teoretické a obecné aspekty knihovnictví a informací]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bdy&diff=33397Historie informační vědy2016-04-29T13:43:58Z<p>Veronika.Kovrzkova: /* Zprostředkovatelská funkce a její dopad na informační vědu */</p>
<hr />
<div>'''Informační věda''' je v nejširším pojetí chápána jako obecná věda o informaci (fyzikální, biologické, kulturní), v užším významu pak jako věda interdisciplinárního charakteru zabývající se zákonitostmi procesů vzniku, zpracování, měření, kódování, ukládání, transformace, distribuce a recepce informací ve společnosti.<ref name=wiki>Informační věda a knihovnictví. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2014 [cit. 2015-01-20]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bda</ref> <br /><br />
<br />
== Zprostředkovatelská funkce a její dopad na informační vědu==<br />
<br />
Vznik, vývoj a současný stav informační vědy nelze pochopit bez pochopení vzniku a vývoje společenské funkce, která má svůj počátek v době, kdy vznikly organizované sbírky zaznamenaného poznání.<ref name=cejp>CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, s. 154. ISBN 80-246-1037-X. </ref> <br /><br />
<br />
To souvisí se vznikem písma a sepsáním informací na přenosné předměty, které způsobily vznik prvních organizovaných katalogů podobným knihovním a archivním katalogům. Odtud se rozvíjela jedna z prvních společenských funkcí – funkce zprostředkovatelská. Tato funkce zahrnovala shromažďování, zpracování a ukládání vytvořeného poznatku, příběhu, znalosti, ... v organizované sbírce dokumentů a v dnešní době i elektrických zdrojů tak, aby byla možnost zpětného vyhledávání.<br /><br />
<br />
Ve vývoji společenské zprostředkovatelské funkce jsou tři fáze:<br /><br />
# Postupný přechod od písma obrázkového k písmu hláskovému (fonetizace)<br />
# Vynález knihtisku<br />
# Vynález počítače a vznik informačních technologií<br /><br />
Právě třetí fáze vývoje způsobila vznik a následný vývoj informační vědy.<ref name=cejp></ref><br/><br />
<br />
== Časové členění vývoje informační vědy dle G. Harmona ==<br />
Glynn Harmon o časovém členění hovořil již v roce 1971, kdy se pokusil o prognózu vývoje informační vědy. Vycházel z toho, že věda o informaci jako taková vznikla již v roce 1895 z dokumentace. Koncepce dokumentace totiž historicky předcházela vzniku informační vědy.<br /><br />
<br />
'''Vývojové etapy G. Harmona:'''<br />
# Období formování(1895 – 1945)<br />
# Období vnitřního sjednocování a upevňování (1945 – 1970)<br />
# Období dozrávání (od počátku 70. let až současnost)<ref name=cejp></ref><br/><br />
Takové časové členění je ovšem velmi relativní, proto je nutno považovat je spíše za členění pracovní.<br/><br />
<br />
S tímto názorem však nesouhlasili všichni odborníci, teoretici a ani osobnosti informační vědy, např. z českého prostředí lze uvést informačního vědce Jiřího Cejpka, ze zahraničí amerického vědce Vannevara Bushe. Vannevar Bush byl toho názoru, že počátky informační vědy se nacházejí již v letech 669 – 630 před Kristem v Aššurbanipalově knihovně.<br />
<br />
=== Období vnitřního sjednocování a upevňování ===<br />
Kybernetika, jak bylo výše uvedeno, se narodila po 2. světové válce. Uvádí se přesný rok 1948, někteří však uvádí obecný údaj 40. léta. Právě v tomto období začal postupný vývoj ovlivňovat proud první, tedy humanitní.<br />
<br />
Se vznikem souznění humanitního proudu a kybernetiky se začaly studovat procesy, jež probíhají při vzniku, zaznamenávání a přenosu lidského poznání. Při studiu napomáhaly nejen klasické vědy (např. filosofie, matematika), ale i nově vznikající a rozvíjející vědy (např. lingvistika, sémantika, axiologie, dokumentalistika, kybernetika, ...). To souvisí s dnešní chápáním informační vědy jako interdisciplinárního oboru. Informační věda zasahuje do mnoha oborů, např. sociologie, [[politologie]], [[právo]], psychologie, [[pedagogika]], atd.<br />
<br />
Na základě tohoto procesu studia se na počátku 50. let objevil poprvé výraz '''„information science“''' (informační věda).<br />
<br />
Významnou úlohu podnětu ke vzniku a vývoji samotné informační vědy sehrála tzv. Weinbergova zpráva z roku 1962, která založila tradici americké státní informační politiky.<ref name=cejp></ref> V tomto roce pojem „information science“ ve Spojených státech amerických získal pevné kořeny – objevoval se běžně v literatuře a postupně nahrazoval pojem dokumentace. USA se zasloužila o velký rozvoj informační vědy a o řešení problematik s ní spojené nejen v teoretické, ale i v praktické části. Americké poznatky pak ovlivnily Evropu a její konzervační přístup. Vliv byl však postupný a velké změny Evropa pocítila až ve druhé polovině 60. let. Evropský vývoj byl však i nadále ovlivněn konzervatismem a tradicionalismem.<br />
<br />
=== Období dozrávání ===<br />
V 70. – 90. letech v USA byl rozvoj dynamický, informační věda se stala studijním oborem na mnoha univerzitách.<br />
<br />
První pokusy o strukturu informační vědy pochází ze 70. let. V roce 1990 se v německé Kostnici zrodilo pojetí informační vědy, které je dnes velmi zásadní pro české a evropské prostředí.<br />
<br />
== Osobnosti při vývoji a rozvoji informační vědy ==<br />
=== České a slovenské ===<br />
* Jiří Toman<br />
* Augustin Merta<br />
* Ivan Wiesenbergen<br />
* Jiří Cejpek<br />
* Ján G. Žatkuliak<br />
* Marek Gigánik<ref name=sold>SOLDÁNOVÁ, Zdeňka. Historie informační vědy v USA v první polovině 20. století. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet knihovnictví, 2007. 102 s. Vedoucí práce PhDr. Michal Lorenz.</ref><br />
<br />
=== Zahraniční ===<br />
* Norbert Wiener<br />
* Vannevar Bush<br />
* Claude Elwood Shannon<br />
* John von Neuman<br />
* Herman Howe Fussler<ref name=sold></ref><br/><br />
<br />
== Informační věda a informatika ==<br />
Kvůli v minulosti způsobeného vlivu SSSR se tyto dva termíny i dnes používají mylně, často jsou totiž zaměňovány a dokonce i ztotožňovány. Tyto termíny spolu sice souvisí, ale není mezi nimi rovnocenný vztah.<br />
<br />
Informační věda je svébytným interdisciplinárním vědním a studijním oborem, který práce a výsledků informatiky (počítačové vědy) a informačních technologií, zejména za účelem plnění své zprostředkovatelské funkce, pouze využívá, podobně jako ostatní neinformatické společenskovědní, humanitní i přírodovědné obory.<ref>Informační věda: Informační věda vs. informatika. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2014 [cit. 2015-01-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bda#Informa.C4.8Dn.C3.AD_v.C4.9Bda_vs._informatika </ref><br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
* CEJPEK, Jiří. ''Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy''. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 233 s. ISBN 80-246-1037-X.<br />
* SOLDÁNOVÁ, Zdeňka. ''Historie informační vědy v USA v první polovině 20. století''. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet knihovnictví, 2007. 102 s. Vedoucí práce PhDr. Michal Lorenz. Dostupné online: http://is.muni.cz/th/136067/ff_b/historie_informacni_vedy.pdf<br />
* Informační věda. In: ''Wikipedia: the free encyclopedia'' [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2014 [cit. 2015-01-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bda<br />
<br />
=== Související články ===<br />
* [[Informační věda]]<br />
* [[Informace]]<br />
* [[Jiří Cejpek]]<br />
* [[Přístupy k informační vědě]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
informační věda, informační společnost, informace, historie, information science<br />
<br />
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie:Teoretické a obecné aspekty knihovnictví a informací]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Etika_informa%C4%8Dn%C3%ADho_specialisty&diff=33396Etika informačního specialisty2016-04-29T13:33:39Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>Způsob jednání a chování [[informační specialista|informačního specialisty]] při práci s [[informace|informacemi]]. Toto jednání a chování by mělo být v souladu s morálními, právními a lidskými hledisky.<br />
K. Janoš <br />
uvádí, že každá lidská činnost, každá profese vyžaduje uplatňování morálních principů, neboť to činí člověka člověkem. A dále budou-li zprostředkovatelé informací známí svými ušlechtilými morálními postoji, získají větší úctu uživatelů a dodají i vážnost svému povolání.<ref>JANOŠ, Karel. Informační etika. [online]. [cit. 2014-12-30]. Dostupné z: http://www.knihovnictvi.wz.cz/soubory/inf.etika.PDF </ref><br />
B. Drobíková uvádí hermeneutické otázky, se kterými se informační specialista potýká v závislosti na přísunu [[ informace|fixovaných informací]], jejich porozumění, zpracování a vyhledávání.<ref>DROBÍKOVÁ, Barbora. Hermeneutika, informační etika a organizace informací. PAIDEIA: PHILOSOPHICAL E-JOURNAL OF CHARLES UNIVERSITY [online]. 2007, IV, 1-2 [cit. 2014-12-30]. Dostupné z: http://www.pedf.cuni.cz/paideia/download/hermeneutika.pdf </ref> Tyto otázky tedy můžeme shrnout názvem:<br />
<br />
=== Etika přístupu k uživatelům===<br />
* Jaké informace získat, jak interpretovat zájem uživatelů a vyjít jim vstříc?<br />
<br />
* Jak informace zpracovat, aby jim uživatelé porozuměli?<br />
<br />
* Je interpretace informace a porozumění jí konzistentní v čase?<br />
<br />
* Jak informace uložit do [[systém řízení báze dat|báze dat]] tak, aby byly kdykoliv v budoucnosti přístupné bez ohledu na vývoj nových technologií v počítačovém průmyslu?<br />
* Jak vyhledat informace, které byly uloženy člověkem s jiným předporozuměním?<br />
<br />
==== Schopnosti informačního pracovníka====<br />
* Schopnost zformulovat [[data]] do podoby použitelných informací a pomoci uživateli jak v záplavě informací nacházet, vybírat a kriticky posuzovat ty, které jsou relevantní.<br />
* Uvědomění si, že lidské poznání velmi rychle postupuje a v žádném bodě v čase není možno popsat informaci naprosto adekvátně.<br />
* Usilování o všestrannou dostupnost informací bez ohledu na místo jejich uložení a učit se novým technologiím. <br />
* Vzdělávání se v sociálně–komunikačních vědách.<br />
<br />
=== Etika informačního pracovníka z hlediska práva ===<br />
<br />
* Respekt k intelektuálnímu vlastnictví autorů ([[copyright]]).<br />
* Respekt k jedinci, který má právo na [[svobodný přístup k informacím]] a k [[Informační zdroje, podpora, kanály|informačním zdrojům]] bez ohledu na politická, ideologická a náboženská hlediska a bez jakékoliv [[Cenzura|cenzury]].<br />
* Poskytování služeb jedincům bez ohledu na jejich národnost, rasu, náboženství, pohlaví a sociální status.<br />
<br />
===Etika informačního pracovníka z hlediska morálky ===<br />
<br />
* Respekt k soukromí uživatelů dat, jednotlivec se sám rozhoduje, zda odhalí vlastní identitu při sdělování informací. J. Burgetová uvádí ochranu soukromí jednotlivce jako jeden z hlavních cílů [[komunikační síť|komunikační sítě]].<ref>BURGETOVÁ, Jarmila. Zamyšlení nad otázkami etiky knihovnické a informační profese. Národní knihovna knihovnická revue. 2004, roč. 15, č. 1, s. 3-6. Dostupné z:http://www.knihovna.nkp.cz/NKKR0401/0401003.html </ref><br />
<br />
* Princip srozumitelné, přesné a věrohodné reprezentace dat a informací.<br />
<br />
* Sdělování informací, které jsou pravdivé, vyloučit polopravdy, dvojsmysly apod.<br />
<br />
* Princip nepoškozování, nezneužívání a nefalzifikování dat a informací.<br />
<br />
* Princip důvěrnosti – jistota, že informace sdělovaná mezi dvěma účastníky a chápána jako důvěrná, nebude odhalena nepovolanému.<br />
<br />
* Princip přispívání k tomu, aby informace příznivě působila na morální rozvoj společnosti.<br />
<br />
* Nebýt pasivní k lavině [[pseudoinformace|pseudoinformací]], jejichž následkem je to, že se stále méně lidí zajímá o duchovní rozvoj.<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
* JANOŠ, Karel. Informační etika. [online]. [cit. 2014-12-30]. Dostupné z: [http://www.knihovnictvi.wz.cz/soubory/inf.etika.PDF www.knihovnictvi.wz.cz/soubory/inf.etika.PDF]<br />
<br />
* DROBÍKOVÁ, Barbora. Hermeneutika, informační etika a organizace informací. PAIDEIA: PHILOSOPHICAL E-JOURNAL OF CHARLES UNIVERSITY [online]. 2007, IV, 1-2 [cit. 2014-12-30]. Dostupné z: [http://www.pedf.cuni.cz/paideia/download/hermeneutika www.pedf.cuni.cz/paideia/download/hermeneutika]<br />
<br />
* BURGETOVÁ, Jarmila. Zamyšlení nad otázkami etiky knihovnické a informační profese. Národní knihovna knihovnická revue. 2004, roč. 15, č. 1, s. 3-6. Dostupné z: [http://knihovna.nkp.cz/NKKR0401/0401003.html knihovna.nkp.cz/NKKR0401/0401003.html]<br />
<br />
* CEJPEK, Jíří. Informace, komunikace a myšlení. dotisk druhého vydání. praha: karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1037-5.<br />
<br />
* Skip, kodex etiky českých knihovníků. In: [online]. [cit. 2014-12-30]. Dostupné z: [http://skip.nkp.cz/CoKodex.htm skip.nkp.cz/CoKodex.htm]<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br />
*[[Informační společnost]]<br />
<br />
*[[Informační etika a společenské dopady moderních informačních technologií]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
morálka, etika, informační pracovník<br />
<br />
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Informační společnost a využívání informací]][[Kategorie:Teoretické a obecné aspekty knihovnictví a informací]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Dvojte%C4%8Dkov%C3%A9_t%C5%99%C3%ADd%C4%9Bn%C3%AD&diff=33395Dvojtečkové třídění2016-04-29T13:18:37Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>'''Dvojtečkové třídění''' (''Colon classification'' = CC) je [[fasetový klasifikační systém]] navržený ve 20. letech 20. století [[S. R. Ranganathan|S. R. Ranganathanem]]. Nikdy se plně neujal, avšak nezanedbatelně ovlivnil ostatní systémy a nové technologie. Jde o systém, který slouží ke klasifikaci dokumentů a který charakterizuje daný předmět pomocí více tříd (''faset''), z nichž každá jej pojímá z jiného hlediska (jazyk, čas, místo, hmota...). Dalším příkladem fasetové klasifikace je [[Universal Decimal Classification]] (UDC).<ref name=":0">ŠKOPÍK, Pavel. Život a dílo S. R. Ranganathana. Ikaros [online]. 2004, roč. 8, č. 11 [cit. 26.11.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/1809>. urn:nbn:cz:ik‐001809. ISSN 1212-5075.</ref><br /><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
== Vznik a vývoj ==<br />
<br />
=== Autor ===<br />
<br />
'''Shiyali Ramamrita Ranganathan''' (1892 - 1972) byl indický matematik a knihovník. Byl profesorem matematiky na Madraské univerzitě, později řídil univerzitní knihovnu. Zasloužil se o pozvednutí knihovnictví v Indii, jeho práce má však globální význam. Jeho nejvýznamnějšími přínosy pro informační vědu a knihovnictví je formulování ''[[Pět zákonů knihovnictví|Pěti zákonů knihovnictví]]'' a vytvoření ''Dvojtečkového třídění''.<br />
[[Soubor:S. R. Ranganathan.jpg|náhled|Ranganathan]]<br />
<br />
=== Formování ===<br />
<br />
Ranganathan své třídění navrhl již roku 1924. První vydání publikoval v roce 1933. Do své smrti jej upravil v dalších pěti vydáních. Jeho nejvýznamnějšími pracemi jsou v tomto směru ''Dvojtečkové klasifikace'' a ''Úvodu do knihovnické klasifikace'' (1937). Vývoj CC se zastavil po posledním 7. vydání v roce 1987.<br />
<br />
=== Uvádění do praxe ===<br />
<br />
Ranganathan experimentoval s DT na Madraské univerzitě a v několika indických univerzitních (Dillí, Banaras) či veřejných knihovnách. Bohužel se nenašla instituce, která by se ho ujala a rozvíjela jej, z toho důvodu se nikdy nezačalo masově využívat.<br />
<br />
== Charakter ==<br />
<br />
CC je postkoordinovaný selekční jazyk (popis vytvářen s ohledem na konkrétní dokument – opakem je prekoordinovaný selekční jazyk). Jedná se o fasetový systém (opakem je enumerativní systém). CC je též nazýváno analyticko-systematickým, neboť poměrně detailně analyzuje pojem, přičemž postupuje na základě daných principů.<ref>ŠILAROVÁ, Ludmila. Ranganathanův teoretický přínos a vliv v systematickém pořádání informací. Praha, 1978. Diplomová práce. FF UK. Vedoucí práce Blahoslav Kovář.</ref><br />
<br />
=== Syntaktické prostředky ===<br />
<br />
Syntaktickými prostředky jsou arabské číslice, velká a malá písmena, a sada interpunkčních znaků, které je oddělují (z počátku to byly pouze dvojtečky).<br />
<br />
=== Principy ===<br />
<br />
Zápis dokumentu v CC se skládá z '''hlavních faset''' a '''izolátových faset''' (ty se v něm nutně vyskytovat nemusí). ''Faseta'' je pak kategorie či charakteristika, pomocí které určujeme dokument.<br />
<br />
CC člení vědu na 44 hlavních faset (Universum znalostí, Knihovní věda, Knižní věda, Žurnalistika...), určujících základní obory lidského vědění – hlavní faseta stojí na počátku zápisu. Dále dokumentu přiřazujeme izolátové fasety vypovídajících o osobě, hmotě, energii, prostoru, času (= PEMST, počáteční písmena anglických výrazů), z nichž každé předchází jiný interpunkční symbol. Mohou se přidat další (obtížně zařaditelné) fasety, vypovídající o místě, jazyku apod. Dokumentu můžeme přiřadit více hlavních faset i více izolátových faset v totožných kategoriích, popřípadě i některé kategorie vynechat, nelze-li jimi dokument charakterizovat.<ref name=":0" /><br />
<br />
=== Příklad záznamu ===<br />
<br />
L ,45 ;421 :6 ;253 :f .44 'N5<br />
<br />
Lékařství (zákl.třída) , Plíce ;Tuberkulóza : Léčba ; Rentgen :Výzkum . Indie '1950 <ref>DOFKOVÁ, Jitka. Ranganathanovo dvojtečové třídění a jeho uplatnění v současné knihovnické praxi. [online]. 2004 [cit. 2014-12-09]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/kivi/clanky.php?cl=41</ref><br />
<br />
== CC a ostatní klasifikační systémy ==<br />
<br />
CC vzniklo v době, kdy se již užívalo [[Mezinárodní desetinné třídění]] (MDT), [[Melville Dewey a jeho přínos knihovnictví|Deweyho desetinné třídění]] (DDC) či [[Třídění Kongresové knihovny]] (LCC). Ranganathan z nich vycházel jen částečně. Jejich hierarchickou strukturu považoval za svazující. Viděl i jejich neschopnost vyjadřovat úzce specifická či mezioborová témata<ref name=":0" />. Toto mělo CC zvládnout, současně mělo být flexibilnější, nabízet možnost úprav či začlenění nových oborů lidské činnosti.<br />
<br />
=== Nedostatky ===<br />
<br />
Nedostatkem CC je mnohdy jeho přílišná délka, signatura se nemusí vejít na hřbet knihy, uživatel může mít problém s jejím zapamatováním. I samo tvoření popisu je náročné.<br />
<br />
=== Vliv ===<br />
<br />
CC nicméně velmi ovlivnilo např. MDT či DDC, které implementovaly některé rysy fasetového systému. Také výrazně ovlivnilo [[Blissovo bibliografické třídění]]. Jeho další možnosti se objevily se vznikem [https://wikisofia.cz/index.php?title=World_Wide_Web&action=edit&redlink=1 World Wide Webu] (vychází z něj kupříkladu slovníkový systém Yahoo).<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura ===<br />
<br />
* ŠILAROVÁ, Ludmila. Ranganathanův teoretický přínos a vliv v systematickém pořádání informací. Praha, 1978. Diplomová práce. FF UK. Vedoucí práce Blahoslav Kovář.<br />
* SKALOVÁ, Eva. Klasifikace knihovnictví, bibliografie a VTEI ve světových univerzálních klasifikačních systémech. Praha, 1975. Diplomová práce. FF UK. Vedoucí práce Blahoslav Kovář.<br />
* ŠKOPÍK, Pavel. Život a dílo S. R. Ranganathana. Ikaros [online]. 2004, roč. 8, č. 11 [cit. 26.11.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/1809>. urn:nbn:cz:ik‐001809. ISSN 1212-5075.<br />
<br />
=== Externí zdroje ===<br />
<br />
* [http://www.phil.muni.cz/kivi/clanky.php?cl=41 Ranganathanovo dvojtečové třídění a jeho uplatnění v současné knihovnické praxi - KIVI]<br />
* [http://en.wikipedia.org/wiki/S._R._Ranganathan%20Wikipedia S. R. Ranganathan - Wikipedia]<br />
=== Související články ===<br />
[[Mezinárodní desetinné třídění]]<br /><br />
[[Informační požadavek]]<br /><br />
[[S. R. Ranganathan]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
<br />
dvojtečkové třídění, klasifikační systém, fasetová klasifikace<br />
<br />
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie:Teoretické a obecné aspekty knihovnictví a informací]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pravdivost&diff=18282Pravdivost2015-03-17T22:24:51Z<p>Veronika.Kovrzkova: /* Minimalistická teorie pravdy */</p>
<hr />
<div>Úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá. Pravdivost vět ověřujeme. Věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uvádí. U některých vět se o pravdivost vůbec nezajímáme, takže není potřeba je řadit do množiny, například u vět vypovídajících o budoucnosti nelze pravdivostní hodnotu určit.<br />
* '''nositel pravdy''', neboli "'''pravděnec'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997">Kolář P. - Svoboda V. Logika a etika. Úvod do metaetiky. Filosofia, Praha. (1997.)</ref> (''truth bearer'')<br />
** může jím být propozice, neboli obsah věty (častěji), větný typ, větný výskyt, tvrzení (''assertion''), promluva (''utterance''), přesvědčení (''belief'')<br />
** jde o mentální entitu, nepřenáší se pravdivost<br />
* '''činitel pravdy''', neboli "'''pravditel'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997"/> (''truth maker'')<br />
** to, co daný "pravděnec" činí pravdivým, zpravidla '''fakt'''<br />
<br />
Setkáváme se s různými teoriemi pravdy. Základní dělení je na '''teorie deflační''' (např.: redundanční teorie, minimalistická teorie), které pravdě přisuzují jen malý či žádný speciální význam, a '''teorie inflační'''.<br />
<br />
== Inflační teorie pravdy ==<br />
Teorie pravdy označované jako inflační jsou takové, které ji považují za netriviálně analyzovatelnou vlastnost pravděnců.<br />
=== Korespondenční teorie pravdy ===<br />
neboli '''adekvační teorie'''. Spojena např. s [[Bertrand Russell|B. Russellem]], [[Thomas Kuhn|T. Kuhnem]]. Dávána do souvislosti s '''realismem'''. Pravda je považována za vztah korespondence mezi tvrzením a faktem.<ref name="Pravda a fakt"> Kolář P. Pravda a fakt. Filosofia, Praha. (2002.)</ref><br />
==== Identitní verze ====<br />
* nositel je přímo totožný s faktem<br />
==== Russellova kongruenční teorie ====<br />
Korespondence spočívá ve strukturálním izomorfismu mezi nositelem pravdy a skutečností. Pravdivost je vlastnost přesvědčení, závislá na vztahu přesvědčení k jiným věcem, nikoli na jeho vnitřní kvalitě. <ref name="Russell1912">Russell B. The Problems of Philosophy. Oxford University Press. (1991.)</ref> Problém nastává například se zobrazením u pravdivých negativních výroků, výroků o minulosti nebo budoucnosti, mravní pravdy, matematické pravdy.<br />
* relativnost, změna paradigmat, utváření a změny vlastního rámce<br />
==== Austinova korelační teorie ====<br />
Nositelem pravdy jsou promluvy pronesené v určitém kontextu (čas, místo, adresát)<br />
# deskriptivní konvence - korelují slova s typ situací ve světě<br />
# demonstrativní konvence - odkazují ke konkrétní historické situaci ve světě<ref name="Austin">Austin J. L. Truth. Pitcher. (1964.)</ref><br />
<br />
=== Verifikační teorie ===<br />
* pravdivost lze ověřit<br />
<br />
=== Koherenční teorie pravdy ===<br />
Hlavním představitelem je [[John L. Austin|John Langshaw Austin]] (1911-1960) a vychází do jisté míry z [[Idealismus|idealismu]]. Pravdivost přesvědčení je dána vztahem náležení do koherenční množiny tvrzení.<ref name="Pravda a fakt"/> Nové přesvědčení přijmeme, pokud jde dohromady s ostatními, stávajícími přesvědčeními. Podle některých by měla existovat '''nezávislá mysl''', která obsahuje koherentní množinu.<br />
<br />
==== [[Willard Van Orman Quine|Quineova]] teorie pravdy ====<br />
<br />
''"Jakožto empirista si představuji pojmové schéma vědy jako nástroj sloužící k předpovědi budoucí zkušenosti na základě zkušenosti předchozí. Fyzikální objekty jsou do této situace pojmově zaneseny jako vhodné zprostředkující členy - na však na základě definice spočívající ve zkušenosti, ale prostě jako neredukovatelné postuláty epistemologicky srovnatelné s Homérovými bohy.<br />Co se mé osoby týče, nevěřím jako materialista v Homérovy bohy, ale ve fyzikální objekty, a věřit v něco jiného považuji za nevědecké. Avšak z hlediska svého epistemologického založení se Homérovi bohové od fyzikálních objektů neliší principiálně, ale pouze co do stupně. Oba druhy entit se v našem myšlení vyskytují pouze jako jakési kulturní postuláty. Mýtus fyzikálních objektů ukázal svou epistemologickou převahu tím, že dokázal úspěšněji než ostatní mýty vštípit plynutí naší zkušenosti zvládnutelnou strukturu.<br />(...) Rovněž abstraktní entity matematického druhu - třídy, třídy tříd atd. - jsou ve stejném duchu postuláty. Epistemologicky jsou na stejné úrovni jako fyzikální objekty a bohové, tzn. nejsou ani lepší ani horší. Lepší nebo horší jsou nejvýš co do stupně, v jakém se osvědčují při našem zacházení se smyslovou zkušeností.<br />(...) Každý člověk má na jedné straně k dispozici určité vědecké dědictví a na straně druhé je vystaven nepřetržitému toku smyslových podnětů. Úvahy, které ho vedou k přizpůsobování tohoto dědictví k onomu toku, jsou, pokud uvažujeme racionálně, pragmatické."''<ref name="Quine">Quine Willard Van Orman. Dvě dogmata empirismu. (1951). Český překlad P. Sousedíka, OIKOYMENH, Praha. (1995).</ref><br />
<br />
Quineova teorie je alternativa koherenční teorie. Primární jsou smyslové vjemy, poté přihlédnutí ke koherenční množině. Je pragmatická ve smyslu volby pojmového aparátu, který je k danému účelu vhodnější (způsob jak zaznamenat krajinu do mapy, aby se podle ní bylo možné orientovat).<br />
<br />
=== Pragmatická teorie ===<br />
Za pravdu je zde považován vztah mezi tvrzením a praxí či zkušeností.<ref name="Pravda a fakt"/><br />
==== Peircova konsenzuální teorie ====<br />
Hlavní představitel je [[Charles S. Pierce|Charles Sanders Pierce]] (1839-1914). Pravda je to, na čem se v dlouhodobém časovém horizontu shodne většina. Někdy však máme pocit, že jedinec má pravdu navzdory názoru většiny. Jak můžeme [[Konsenzus|konsenzus]] zjistit?<br />
* užitečnost vs. morálka<br />
==== Jamesova instrumentální teorie ====<br />
Hlavním představitelem je [[William James|William James]] (1842-1910). Pravdivost tvrzení je dáno jeho praktičností, užitečností. Vše je relativní vůči jedincům i v čase: každý člověk má svou pravdu, protože je pro něj výhodné něco jiného.<br />
<br />
=== [[Alfred Tarski|Tarského]] sémantická teorie pravdy ===<br />
Za pravdu je zde považován vztah '''splňování''' mezi tvrzením a nekonečnými posloupnostmi objektů.<ref name="Pravda a fakt"/> Sám autor tuto teorii považuje za rozvedení klasické korespondenční teorie pro účely logiky, hlásí se k [[Aristotelés|Aristotelovi]].<br />
* '''T-schéma''': "P" je pravda právě tehdy, když P. S je pravda právě tehdy, když p. (kde S je pojmenování věty)<br />
:''Příklad: "Sníh je bílý." je pravdivá věta právě tehdy, když sníh je bílý.''<br />
:Tento přístup má mnoho nevýhod, například jak kvantifikovat?<br />
Vybudovat teorii pravdy pro přirozený jazyk je příliš komplikované, zabývá se jen jednoduššími, formálními jazyky<br />
* '''sémanticky uzavřený jazyk''' je takový jazyk, který obsahuje predikát ''"pravdivý"'' a je schopen pojmenovat své výrazy - je v něm možné definovat [[Paradox lháře|paradox lháře]] a tedy je sporný.<br />
<br />
Rozlišuje metajazyk M a jazyk jako objekt O, pak můžeme definovat ''"pravdivý v O"''.<br />
Pravdivost budeme definovat přes pojem '''''splňování''''', který také musíme definovat a to rekurzívně:<br />
# nekonečná posloupnost <math>P(x_1, x_2 \ldots x_n)</math>, <math>O: o_1, o_2...</math><br />
# <math>\neg\varphi</math> je splněna iff <math>\varphi</math> není splněna<br />
# <math>\varphi\vdash\psi</math> je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna <math>\varphi</math> a je posloupností splněna <math>\psi</math><br />
# <math>\exists x_{i} \varphi</math> je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje <math>\varphi</math><br />
* Formule <math>\varphi</math> je pravdivá právě tehdy, když je splněna každou posloupností.<br />
<br />
Zavádíme pojem nekonečné posloupnosti. Ve skutečnosti jde o extenzionální definici, což nestačí na vystižení toho, co je vlastně pravdivost. Podle [[Donald Davidson|Davidsona]] [[Alfred Tarski|Tarski]] definuje spíš význam, než pravdivost, tu totiž již předpokládá.<br />
<br />
== Deflační teorie pravdy ==<br />
Pravdivost není vlastnost, vyčerpáváme její podstatu. Predikát "pravdivý" je zcela zbytný a lze jej odstranit, nebo má jen jistou specifickou funkci.<br />
=== Redundanční teorie pravdy ===<br />
* '''teze o transparentnosti pravdy''': je pravda, že p, znamená totéž, co p<br />
Predikát "pravdivý" je nadbytečný, lze jej odstranit a to i ve větách, které mluví o tom, že někdo má/říká pravdu.<br />
=== Závětná teorie === <br />
Obdobně jako jméno je zastupováno zájmenem, věta může být zastupována ''závětou''. Výraz tvaru "je pravda, že..." (''thatt'') funguje jako anaforický výraz, který odkazuje k původní větě.<ref name="Grover"> Grover D. A Prosentential Theory of Truth. Princeton University Press. (1992.)</ref><br />
<br />
=== Minimalistická teorie pravdy ===<br />
* '''''"Je pravda, že p, právě když p."'''''<br />
Pravdu lze analyzovat triviálně, pomocí nekonečné konjunkce instancí výše uvedeného schématu. Pojem pravdy má pouze logickou funkci, nadbytečný však není.<br />
<br />
== Zdroj ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky]. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Nutná pravda]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pravdivost&diff=18281Pravdivost2015-03-17T21:33:21Z<p>Veronika.Kovrzkova: /* Inflační teorie pravdy */</p>
<hr />
<div>Úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá. Pravdivost vět ověřujeme. Věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uvádí. U některých vět se o pravdivost vůbec nezajímáme, takže není potřeba je řadit do množiny, například u vět vypovídajících o budoucnosti nelze pravdivostní hodnotu určit.<br />
* '''nositel pravdy''', neboli "'''pravděnec'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997">Kolář P. - Svoboda V. Logika a etika. Úvod do metaetiky. Filosofia, Praha. (1997.)</ref> (''truth bearer'')<br />
** může jím být propozice, neboli obsah věty (častěji), větný typ, větný výskyt, tvrzení (''assertion''), promluva (''utterance''), přesvědčení (''belief'')<br />
** jde o mentální entitu, nepřenáší se pravdivost<br />
* '''činitel pravdy''', neboli "'''pravditel'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997"/> (''truth maker'')<br />
** to, co daný "pravděnec" činí pravdivým, zpravidla '''fakt'''<br />
<br />
Setkáváme se s různými teoriemi pravdy. Základní dělení je na '''teorie deflační''' (např.: redundanční teorie, minimalistická teorie), které pravdě přisuzují jen malý či žádný speciální význam, a '''teorie inflační'''.<br />
<br />
== Inflační teorie pravdy ==<br />
Teorie pravdy označované jako inflační jsou takové, které ji považují za netriviálně analyzovatelnou vlastnost pravděnců.<br />
=== Korespondenční teorie pravdy ===<br />
neboli '''adekvační teorie'''. Spojena např. s [[Bertrand Russell|B. Russellem]], [[Thomas Kuhn|T. Kuhnem]]. Dávána do souvislosti s '''realismem'''. Pravda je považována za vztah korespondence mezi tvrzením a faktem.<ref name="Pravda a fakt"> Kolář P. Pravda a fakt. Filosofia, Praha. (2002.)</ref><br />
==== Identitní verze ====<br />
* nositel je přímo totožný s faktem<br />
==== Russellova kongruenční teorie ====<br />
Korespondence spočívá ve strukturálním izomorfismu mezi nositelem pravdy a skutečností. Pravdivost je vlastnost přesvědčení, závislá na vztahu přesvědčení k jiným věcem, nikoli na jeho vnitřní kvalitě. <ref name="Russell1912">Russell B. The Problems of Philosophy. Oxford University Press. (1991.)</ref> Problém nastává například se zobrazením u pravdivých negativních výroků, výroků o minulosti nebo budoucnosti, mravní pravdy, matematické pravdy.<br />
* relativnost, změna paradigmat, utváření a změny vlastního rámce<br />
==== Austinova korelační teorie ====<br />
Nositelem pravdy jsou promluvy pronesené v určitém kontextu (čas, místo, adresát)<br />
# deskriptivní konvence - korelují slova s typ situací ve světě<br />
# demonstrativní konvence - odkazují ke konkrétní historické situaci ve světě<ref name="Austin">Austin J. L. Truth. Pitcher. (1964.)</ref><br />
<br />
=== Verifikační teorie ===<br />
* pravdivost lze ověřit<br />
<br />
=== Koherenční teorie pravdy ===<br />
Hlavním představitelem je [[John L. Austin|John Langshaw Austin]] (1911-1960) a vychází do jisté míry z [[Idealismus|idealismu]]. Pravdivost přesvědčení je dána vztahem náležení do koherenční množiny tvrzení.<ref name="Pravda a fakt"/> Nové přesvědčení přijmeme, pokud jde dohromady s ostatními, stávajícími přesvědčeními. Podle některých by měla existovat '''nezávislá mysl''', která obsahuje koherentní množinu.<br />
<br />
==== [[Willard Van Orman Quine|Quineova]] teorie pravdy ====<br />
<br />
''"Jakožto empirista si představuji pojmové schéma vědy jako nástroj sloužící k předpovědi budoucí zkušenosti na základě zkušenosti předchozí. Fyzikální objekty jsou do této situace pojmově zaneseny jako vhodné zprostředkující členy - na však na základě definice spočívající ve zkušenosti, ale prostě jako neredukovatelné postuláty epistemologicky srovnatelné s Homérovými bohy.<br />Co se mé osoby týče, nevěřím jako materialista v Homérovy bohy, ale ve fyzikální objekty, a věřit v něco jiného považuji za nevědecké. Avšak z hlediska svého epistemologického založení se Homérovi bohové od fyzikálních objektů neliší principiálně, ale pouze co do stupně. Oba druhy entit se v našem myšlení vyskytují pouze jako jakési kulturní postuláty. Mýtus fyzikálních objektů ukázal svou epistemologickou převahu tím, že dokázal úspěšněji než ostatní mýty vštípit plynutí naší zkušenosti zvládnutelnou strukturu.<br />(...) Rovněž abstraktní entity matematického druhu - třídy, třídy tříd atd. - jsou ve stejném duchu postuláty. Epistemologicky jsou na stejné úrovni jako fyzikální objekty a bohové, tzn. nejsou ani lepší ani horší. Lepší nebo horší jsou nejvýš co do stupně, v jakém se osvědčují při našem zacházení se smyslovou zkušeností.<br />(...) Každý člověk má na jedné straně k dispozici určité vědecké dědictví a na straně druhé je vystaven nepřetržitému toku smyslových podnětů. Úvahy, které ho vedou k přizpůsobování tohoto dědictví k onomu toku, jsou, pokud uvažujeme racionálně, pragmatické."''<ref name="Quine">Quine Willard Van Orman. Dvě dogmata empirismu. (1951). Český překlad P. Sousedíka, OIKOYMENH, Praha. (1995).</ref><br />
<br />
Quineova teorie je alternativa koherenční teorie. Primární jsou smyslové vjemy, poté přihlédnutí ke koherenční množině. Je pragmatická ve smyslu volby pojmového aparátu, který je k danému účelu vhodnější (způsob jak zaznamenat krajinu do mapy, aby se podle ní bylo možné orientovat).<br />
<br />
=== Pragmatická teorie ===<br />
Za pravdu je zde považován vztah mezi tvrzením a praxí či zkušeností.<ref name="Pravda a fakt"/><br />
==== Peircova konsenzuální teorie ====<br />
Hlavní představitel je [[Charles S. Pierce|Charles Sanders Pierce]] (1839-1914). Pravda je to, na čem se v dlouhodobém časovém horizontu shodne většina. Někdy však máme pocit, že jedinec má pravdu navzdory názoru většiny. Jak můžeme [[Konsenzus|konsenzus]] zjistit?<br />
* užitečnost vs. morálka<br />
==== Jamesova instrumentální teorie ====<br />
Hlavním představitelem je [[William James|William James]] (1842-1910). Pravdivost tvrzení je dáno jeho praktičností, užitečností. Vše je relativní vůči jedincům i v čase: každý člověk má svou pravdu, protože je pro něj výhodné něco jiného.<br />
<br />
=== [[Alfred Tarski|Tarského]] sémantická teorie pravdy ===<br />
Za pravdu je zde považován vztah '''splňování''' mezi tvrzením a nekonečnými posloupnostmi objektů.<ref name="Pravda a fakt"/> Sám autor tuto teorii považuje za rozvedení klasické korespondenční teorie pro účely logiky, hlásí se k [[Aristotelés|Aristotelovi]].<br />
* '''T-schéma''': "P" je pravda právě tehdy, když P. S je pravda právě tehdy, když p. (kde S je pojmenování věty)<br />
:''Příklad: "Sníh je bílý." je pravdivá věta právě tehdy, když sníh je bílý.''<br />
:Tento přístup má mnoho nevýhod, například jak kvantifikovat?<br />
Vybudovat teorii pravdy pro přirozený jazyk je příliš komplikované, zabývá se jen jednoduššími, formálními jazyky<br />
* '''sémanticky uzavřený jazyk''' je takový jazyk, který obsahuje predikát ''"pravdivý"'' a je schopen pojmenovat své výrazy - je v něm možné definovat [[Paradox lháře|paradox lháře]] a tedy je sporný.<br />
<br />
Rozlišuje metajazyk M a jazyk jako objekt O, pak můžeme definovat ''"pravdivý v O"''.<br />
Pravdivost budeme definovat přes pojem '''''splňování''''', který také musíme definovat a to rekurzívně:<br />
# nekonečná posloupnost <math>P(x_1, x_2 \ldots x_n)</math>, <math>O: o_1, o_2...</math><br />
# <math>\neg\varphi</math> je splněna iff <math>\varphi</math> není splněna<br />
# <math>\varphi\vdash\psi</math> je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna <math>\varphi</math> a je posloupností splněna <math>\psi</math><br />
# <math>\exists x_{i} \varphi</math> je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje <math>\varphi</math><br />
* Formule <math>\varphi</math> je pravdivá právě tehdy, když je splněna každou posloupností.<br />
<br />
Zavádíme pojem nekonečné posloupnosti. Ve skutečnosti jde o extenzionální definici, což nestačí na vystižení toho, co je vlastně pravdivost. Podle [[Donald Davidson|Davidsona]] [[Alfred Tarski|Tarski]] definuje spíš význam, než pravdivost, tu totiž již předpokládá.<br />
<br />
== Deflační teorie pravdy ==<br />
Pravdivost není vlastnost, vyčerpáváme její podstatu. Predikát "pravdivý" je zcela zbytný a lze jej odstranit, nebo má jen jistou specifickou funkci.<br />
=== Redundanční teorie pravdy ===<br />
* '''teze o transparentnosti pravdy''': je pravda, že p, znamená totéž, co p<br />
Predikát "pravdivý" je nadbytečný, lze jej odstranit a to i ve větách, které mluví o tom, že někdo má/říká pravdu.<br />
=== Závětná teorie === <br />
Obdobně jako jméno je zastupováno zájmenem, věta může být zastupována ''závětou''. Výraz tvaru "je pravda, že..." (''thatt'') funguje jako anaforický výraz, který odkazuje k původní větě.<ref name="Grover"> Grover D. A Prosentential Theory of Truth. Princeton University Press. (1992.)</ref><br />
<br />
=== Minimalistická teorie pravdy ===<br />
* '''''"Je pravda, že p, právě když p."'''''<br />
Pravdu zle analyzovat triviálně, pomocí nekonečné konjunkce instancí výše uvedeného schématu. Pojem pravdy má pouze logickou funkci, nadbytečný však není.<br />
<br />
== Zdroj ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky]. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Nutná pravda]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pravdivost&diff=18280Pravdivost2015-03-17T21:11:01Z<p>Veronika.Kovrzkova: /* Deflační teorie pravdy */</p>
<hr />
<div>Úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá. Pravdivost vět ověřujeme. Věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uvádí. U některých vět se o pravdivost vůbec nezajímáme, takže není potřeba je řadit do množiny, například u vět vypovídajících o budoucnosti nelze pravdivostní hodnotu určit.<br />
* '''nositel pravdy''', neboli "'''pravděnec'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997">Kolář P. - Svoboda V. Logika a etika. Úvod do metaetiky. Filosofia, Praha. (1997.)</ref> (''truth bearer'')<br />
** může jím být propozice, neboli obsah věty (častěji), větný typ, větný výskyt, tvrzení (''assertion''), promluva (''utterance''), přesvědčení (''belief'')<br />
** jde o mentální entitu, nepřenáší se pravdivost<br />
* '''činitel pravdy''', neboli "'''pravditel'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997"/> (''truth maker'')<br />
** to, co daný "pravděnec" činí pravdivým, zpravidla '''fakt'''<br />
<br />
Setkáváme se s různými teoriemi pravdy. Základní dělení je na '''teorie deflační''' (např.: redundanční teorie, minimalistická teorie), které pravdě přisuzují jen malý či žádný speciální význam, a '''teorie inflační'''.<br />
<br />
== Inflační teorie pravdy ==<br />
Teorie pravdy označované jako inflační jsou takové, které ji považují za netriviálně analyzovatelnou vlastnost pravděnců.<br />
=== Korespondenční teorie pravdy ===<br />
neboli '''adekvační teorie'''. Spojena např. s [[Bertrand Russell|B. Russellem]], [[Thomas Kuhn|T. Kuhnem]]. Dávána do souvislosti s '''realismem'''. Pravda je považována za vztah korespondence mezi tvrzením a faktem.<ref name="Pravda a fakt"> Kolář P. Pravda a fakt. Filosofia, Praha. (2002.)</ref><br />
==== Identitní verze ====<br />
* nositel je přímo totožný s faktem<br />
==== Russellova kongruenční teorie ====<br />
Korespondence spočívá ve strukturálním izomorfismu mezi nositelem pravdy a skutečností. Problém nastává například se zobrazením u pravdivých negativních výroků, výroků o minulosti nebo budoucnosti, mravní pravdy, matematické pravdy.<br />
* relativnost, změna paradigmat, utváření a změny vlastního rámce<br />
==== Austinova korelační teorie ====<br />
# deskriptivní konvence - popisuje typ situace<br />
# demonstrativní konvence - odkaz ke konkrétní situaci<br />
<br />
=== Verifikační teorie ===<br />
* pravdivost lze ověřit<br />
<br />
=== Koherenční teorie pravdy ===<br />
Hlavním představitelem je [[John L. Austin|John Langshaw Austin]] (1911-1960) a vychází do jisté míry z [[Idealismus|idealismu]]. Pravdivost přesvědčení je dána vztahem náležení do koherenční množiny tvrzení.<ref name="Pravda a fakt"/> Nové přesvědčení přijmeme, pokud jde dohromady s ostatními, stávajícími přesvědčeními. Podle některých by měla existovat '''nezávislá mysl''', která obsahuje koherentní množinu.<br />
<br />
==== [[Willard Van Orman Quine|Quineova]] teorie pravdy ====<br />
<br />
''"Jakožto empirista si představuji pojmové schéma vědy jako nástroj sloužící k předpovědi budoucí zkušenosti na základě zkušenosti předchozí. Fyzikální objekty jsou do této situace pojmově zaneseny jako vhodné zprostředkující členy - na však na základě definice spočívající ve zkušenosti, ale prostě jako neredukovatelné postuláty epistemologicky srovnatelné s Homérovými bohy.<br />Co se mé osoby týče, nevěřím jako materialista v Homérovy bohy, ale ve fyzikální objekty, a věřit v něco jiného považuji za nevědecké. Avšak z hlediska svého epistemologického založení se Homérovi bohové od fyzikálních objektů neliší principiálně, ale pouze co do stupně. Oba druhy entit se v našem myšlení vyskytují pouze jako jakési kulturní postuláty. Mýtus fyzikálních objektů ukázal svou epistemologickou převahu tím, že dokázal úspěšněji než ostatní mýty vštípit plynutí naší zkušenosti zvládnutelnou strukturu.<br />(...) Rovněž abstraktní entity matematického druhu - třídy, třídy tříd atd. - jsou ve stejném duchu postuláty. Epistemologicky jsou na stejné úrovni jako fyzikální objekty a bohové, tzn. nejsou ani lepší ani horší. Lepší nebo horší jsou nejvýš co do stupně, v jakém se osvědčují při našem zacházení se smyslovou zkušeností.<br />(...) Každý člověk má na jedné straně k dispozici určité vědecké dědictví a na straně druhé je vystaven nepřetržitému toku smyslových podnětů. Úvahy, které ho vedou k přizpůsobování tohoto dědictví k onomu toku, jsou, pokud uvažujeme racionálně, pragmatické."''<ref name="Quine">Quine Willard Van Orman. Dvě dogmata empirismu. (1951). Český překlad P. Sousedíka, OIKOYMENH, Praha. (1995).</ref><br />
<br />
Quineova teorie je alternativa koherenční teorie. Primární jsou smyslové vjemy, poté přihlédnutí ke koherenční množině. Je pragmatická ve smyslu volby pojmového aparátu, který je k danému účelu vhodnější (způsob jak zaznamenat krajinu do mapy, aby se podle ní bylo možné orientovat).<br />
<br />
=== Pragmatická teorie ===<br />
Za pravdu je zde považován vztah mezi tvrzením a praxí či zkušeností.<ref name="Pravda a fakt"/><br />
==== Peircova konsenzuální teorie ====<br />
Hlavní představitel je [[Charles S. Pierce|Charles Sanders Pierce]] (1839-1914). Pravda je to, na čem se v dlouhodobém časovém horizontu shodne většina. Někdy však máme pocit, že jedinec má pravdu navzdory názoru většiny. Jak můžeme [[Konsenzus|konsenzus]] zjistit?<br />
* užitečnost vs. morálka<br />
==== Jamesova instrumentální teorie ====<br />
Hlavním představitelem je [[William James|William James]] (1842-1910). Pravdivost tvrzení je dáno jeho praktičností, užitečností. Vše je relativní vůči jedincům i v čase: každý člověk má svou pravdu, protože je pro něj výhodné něco jiného.<br />
<br />
=== [[Alfred Tarski|Tarského]] sémantická teorie pravdy ===<br />
Za pravdu je zde považován vztah '''splňování''' mezi tvrzením a nekonečnými posloupnostmi objektů.<ref name="Pravda a fakt"/> Sám autor tuto teorii považuje za rozvedení klasické korespondenční teorie pro účely logiky, hlásí se k [[Aristotelés|Aristotelovi]].<br />
* '''T-schéma''': "P" je pravda právě tehdy, když P. S je pravda právě tehdy, když p. (kde S je pojmenování věty)<br />
:''Příklad: "Sníh je bílý." je pravdivá věta právě tehdy, když sníh je bílý.''<br />
:Tento přístup má mnoho nevýhod, například jak kvantifikovat?<br />
Vybudovat teorii pravdy pro přirozený jazyk je příliš komplikované, zabývá se jen jednoduššími, formálními jazyky<br />
* '''sémanticky uzavřený jazyk''' je takový jazyk, který obsahuje predikát ''"pravdivý"'' a je schopen pojmenovat své výrazy - je v něm možné definovat [[Paradox lháře|paradox lháře]] a tedy je sporný.<br />
<br />
Rozlišuje metajazyk M a jazyk jako objekt O, pak můžeme definovat ''"pravdivý v O"''.<br />
Pravdivost budeme definovat přes pojem '''''splňování''''', který také musíme definovat a to rekurzívně:<br />
# nekonečná posloupnost <math>P(x_1, x_2 \ldots x_n)</math>, <math>O: o_1, o_2...</math><br />
# <math>\neg\varphi</math> je splněna iff <math>\varphi</math> není splněna<br />
# <math>\varphi\vdash\psi</math> je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna <math>\varphi</math> a je posloupností splněna <math>\psi</math><br />
# <math>\exists x_{i} \varphi</math> je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje <math>\varphi</math><br />
* Formule <math>\varphi</math> je pravdivá právě tehdy, když je splněna každou posloupností.<br />
<br />
Zavádíme pojem nekonečné posloupnosti. Ve skutečnosti jde o extenzionální definici, což nestačí na vystižení toho, co je vlastně pravdivost. Podle [[Donald Davidson|Davidsona]] [[Alfred Tarski|Tarski]] definuje spíš význam, než pravdivost, tu totiž již předpokládá.<br />
<br />
== Deflační teorie pravdy ==<br />
Pravdivost není vlastnost, vyčerpáváme její podstatu. Predikát "pravdivý" je zcela zbytný a lze jej odstranit, nebo má jen jistou specifickou funkci.<br />
=== Redundanční teorie pravdy ===<br />
* '''teze o transparentnosti pravdy''': je pravda, že p, znamená totéž, co p<br />
Predikát "pravdivý" je nadbytečný, lze jej odstranit a to i ve větách, které mluví o tom, že někdo má/říká pravdu.<br />
=== Závětná teorie === <br />
Obdobně jako jméno je zastupováno zájmenem, věta může být zastupována ''závětou''. Výraz tvaru "je pravda, že..." (''thatt'') funguje jako anaforický výraz, který odkazuje k původní větě.<ref name="Grover"> Grover D. A Prosentential Theory of Truth. Princeton University Press. (1992.)</ref><br />
<br />
=== Minimalistická teorie pravdy ===<br />
* '''''"Je pravda, že p, právě když p."'''''<br />
Pravdu zle analyzovat triviálně, pomocí nekonečné konjunkce instancí výše uvedeného schématu. Pojem pravdy má pouze logickou funkci, nadbytečný však není.<br />
<br />
== Zdroj ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky]. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Nutná pravda]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pravdivost&diff=18279Pravdivost2015-03-17T21:08:39Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>Úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá. Pravdivost vět ověřujeme. Věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uvádí. U některých vět se o pravdivost vůbec nezajímáme, takže není potřeba je řadit do množiny, například u vět vypovídajících o budoucnosti nelze pravdivostní hodnotu určit.<br />
* '''nositel pravdy''', neboli "'''pravděnec'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997">Kolář P. - Svoboda V. Logika a etika. Úvod do metaetiky. Filosofia, Praha. (1997.)</ref> (''truth bearer'')<br />
** může jím být propozice, neboli obsah věty (častěji), větný typ, větný výskyt, tvrzení (''assertion''), promluva (''utterance''), přesvědčení (''belief'')<br />
** jde o mentální entitu, nepřenáší se pravdivost<br />
* '''činitel pravdy''', neboli "'''pravditel'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997"/> (''truth maker'')<br />
** to, co daný "pravděnec" činí pravdivým, zpravidla '''fakt'''<br />
<br />
Setkáváme se s různými teoriemi pravdy. Základní dělení je na '''teorie deflační''' (např.: redundanční teorie, minimalistická teorie), které pravdě přisuzují jen malý či žádný speciální význam, a '''teorie inflační'''.<br />
<br />
== Inflační teorie pravdy ==<br />
Teorie pravdy označované jako inflační jsou takové, které ji považují za netriviálně analyzovatelnou vlastnost pravděnců.<br />
=== Korespondenční teorie pravdy ===<br />
neboli '''adekvační teorie'''. Spojena např. s [[Bertrand Russell|B. Russellem]], [[Thomas Kuhn|T. Kuhnem]]. Dávána do souvislosti s '''realismem'''. Pravda je považována za vztah korespondence mezi tvrzením a faktem.<ref name="Pravda a fakt"> Kolář P. Pravda a fakt. Filosofia, Praha. (2002.)</ref><br />
==== Identitní verze ====<br />
* nositel je přímo totožný s faktem<br />
==== Russellova kongruenční teorie ====<br />
Korespondence spočívá ve strukturálním izomorfismu mezi nositelem pravdy a skutečností. Problém nastává například se zobrazením u pravdivých negativních výroků, výroků o minulosti nebo budoucnosti, mravní pravdy, matematické pravdy.<br />
* relativnost, změna paradigmat, utváření a změny vlastního rámce<br />
==== Austinova korelační teorie ====<br />
# deskriptivní konvence - popisuje typ situace<br />
# demonstrativní konvence - odkaz ke konkrétní situaci<br />
<br />
=== Verifikační teorie ===<br />
* pravdivost lze ověřit<br />
<br />
=== Koherenční teorie pravdy ===<br />
Hlavním představitelem je [[John L. Austin|John Langshaw Austin]] (1911-1960) a vychází do jisté míry z [[Idealismus|idealismu]]. Pravdivost přesvědčení je dána vztahem náležení do koherenční množiny tvrzení.<ref name="Pravda a fakt"/> Nové přesvědčení přijmeme, pokud jde dohromady s ostatními, stávajícími přesvědčeními. Podle některých by měla existovat '''nezávislá mysl''', která obsahuje koherentní množinu.<br />
<br />
==== [[Willard Van Orman Quine|Quineova]] teorie pravdy ====<br />
<br />
''"Jakožto empirista si představuji pojmové schéma vědy jako nástroj sloužící k předpovědi budoucí zkušenosti na základě zkušenosti předchozí. Fyzikální objekty jsou do této situace pojmově zaneseny jako vhodné zprostředkující členy - na však na základě definice spočívající ve zkušenosti, ale prostě jako neredukovatelné postuláty epistemologicky srovnatelné s Homérovými bohy.<br />Co se mé osoby týče, nevěřím jako materialista v Homérovy bohy, ale ve fyzikální objekty, a věřit v něco jiného považuji za nevědecké. Avšak z hlediska svého epistemologického založení se Homérovi bohové od fyzikálních objektů neliší principiálně, ale pouze co do stupně. Oba druhy entit se v našem myšlení vyskytují pouze jako jakési kulturní postuláty. Mýtus fyzikálních objektů ukázal svou epistemologickou převahu tím, že dokázal úspěšněji než ostatní mýty vštípit plynutí naší zkušenosti zvládnutelnou strukturu.<br />(...) Rovněž abstraktní entity matematického druhu - třídy, třídy tříd atd. - jsou ve stejném duchu postuláty. Epistemologicky jsou na stejné úrovni jako fyzikální objekty a bohové, tzn. nejsou ani lepší ani horší. Lepší nebo horší jsou nejvýš co do stupně, v jakém se osvědčují při našem zacházení se smyslovou zkušeností.<br />(...) Každý člověk má na jedné straně k dispozici určité vědecké dědictví a na straně druhé je vystaven nepřetržitému toku smyslových podnětů. Úvahy, které ho vedou k přizpůsobování tohoto dědictví k onomu toku, jsou, pokud uvažujeme racionálně, pragmatické."''<ref name="Quine">Quine Willard Van Orman. Dvě dogmata empirismu. (1951). Český překlad P. Sousedíka, OIKOYMENH, Praha. (1995).</ref><br />
<br />
Quineova teorie je alternativa koherenční teorie. Primární jsou smyslové vjemy, poté přihlédnutí ke koherenční množině. Je pragmatická ve smyslu volby pojmového aparátu, který je k danému účelu vhodnější (způsob jak zaznamenat krajinu do mapy, aby se podle ní bylo možné orientovat).<br />
<br />
=== Pragmatická teorie ===<br />
Za pravdu je zde považován vztah mezi tvrzením a praxí či zkušeností.<ref name="Pravda a fakt"/><br />
==== Peircova konsenzuální teorie ====<br />
Hlavní představitel je [[Charles S. Pierce|Charles Sanders Pierce]] (1839-1914). Pravda je to, na čem se v dlouhodobém časovém horizontu shodne většina. Někdy však máme pocit, že jedinec má pravdu navzdory názoru většiny. Jak můžeme [[Konsenzus|konsenzus]] zjistit?<br />
* užitečnost vs. morálka<br />
==== Jamesova instrumentální teorie ====<br />
Hlavním představitelem je [[William James|William James]] (1842-1910). Pravdivost tvrzení je dáno jeho praktičností, užitečností. Vše je relativní vůči jedincům i v čase: každý člověk má svou pravdu, protože je pro něj výhodné něco jiného.<br />
<br />
=== [[Alfred Tarski|Tarského]] sémantická teorie pravdy ===<br />
Za pravdu je zde považován vztah '''splňování''' mezi tvrzením a nekonečnými posloupnostmi objektů.<ref name="Pravda a fakt"/> Sám autor tuto teorii považuje za rozvedení klasické korespondenční teorie pro účely logiky, hlásí se k [[Aristotelés|Aristotelovi]].<br />
* '''T-schéma''': "P" je pravda právě tehdy, když P. S je pravda právě tehdy, když p. (kde S je pojmenování věty)<br />
:''Příklad: "Sníh je bílý." je pravdivá věta právě tehdy, když sníh je bílý.''<br />
:Tento přístup má mnoho nevýhod, například jak kvantifikovat?<br />
Vybudovat teorii pravdy pro přirozený jazyk je příliš komplikované, zabývá se jen jednoduššími, formálními jazyky<br />
* '''sémanticky uzavřený jazyk''' je takový jazyk, který obsahuje predikát ''"pravdivý"'' a je schopen pojmenovat své výrazy - je v něm možné definovat [[Paradox lháře|paradox lháře]] a tedy je sporný.<br />
<br />
Rozlišuje metajazyk M a jazyk jako objekt O, pak můžeme definovat ''"pravdivý v O"''.<br />
Pravdivost budeme definovat přes pojem '''''splňování''''', který také musíme definovat a to rekurzívně:<br />
# nekonečná posloupnost <math>P(x_1, x_2 \ldots x_n)</math>, <math>O: o_1, o_2...</math><br />
# <math>\neg\varphi</math> je splněna iff <math>\varphi</math> není splněna<br />
# <math>\varphi\vdash\psi</math> je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna <math>\varphi</math> a je posloupností splněna <math>\psi</math><br />
# <math>\exists x_{i} \varphi</math> je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje <math>\varphi</math><br />
* Formule <math>\varphi</math> je pravdivá právě tehdy, když je splněna každou posloupností.<br />
<br />
Zavádíme pojem nekonečné posloupnosti. Ve skutečnosti jde o extenzionální definici, což nestačí na vystižení toho, co je vlastně pravdivost. Podle [[Donald Davidson|Davidsona]] [[Alfred Tarski|Tarski]] definuje spíš význam, než pravdivost, tu totiž již předpokládá.<br />
<br />
== Deflační teorie pravdy ==<br />
Pravdivost není vlastnost, vyčerpáváme její podstatu. Predikát "pravdivý" je zcela zbytný a lze jej odstranit, nebo má jen jistou specifickou funkci.<br />
=== Redundanční teorie pravdy ===<br />
* '''teze o transparentnosti pravdy''': je pravda, že p, znamená totéž, co p<br />
Predikát "pravdivý" je nadbytečný, lze jej odstranit a to i ve větách, které mluví o tom, že někdo má/říká pravdu.<br />
=== Závětná teorie === <ref name="Grover"> Grover D. A Prosentential Theory of Truth. Princeton University Press. (1992.) </ref><br />
Obdobně jako jméno je zastupováno zájmenem, věta může být zastupována ''závětou''. Výraz tvaru "je pravda, že..." (''thatt'') funguje jako anaforický výraz, který odkazuje k původní větě.<br />
<br />
=== Minimalistická teorie pravdy ===<br />
* '''''"Je pravda, že p, právě když p."'''''<br />
Pravdu zle analyzovat triviálně, pomocí nekonečné konjunkce instancí výše uvedeného schématu. Pojem pravdy má pouze logickou funkci, nadbytečný však není.<br />
<br />
== Zdroj ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky]. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Nutná pravda]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pravdivost&diff=18278Pravdivost2015-03-17T21:03:40Z<p>Veronika.Kovrzkova: /* Závětná teorie */</p>
<hr />
<div>Úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá. Pravdivost vět ověřujeme. Věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uvádí. U některých vět se o pravdivost vůbec nezajímáme, takže není potřeba je řadit do množiny, například u vět vypovídajících o budoucnosti nelze pravdivostní hodnotu určit.<br />
* '''nositel pravdy''', neboli "'''pravděnec'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997">Kolář P. - Svoboda V. Logika a etika. Úvod do metaetiky. Filosofia, Praha. (1997.)</ref> (''truth bearer'')<br />
** může jím být propozice, neboli obsah věty (častěji), větný typ, větný výskyt, tvrzení (''assertion''), promluva (''utterance''), přesvědčení (''belief'')<br />
** jde o mentální entitu, nepřenáší se pravdivost<br />
* '''činitel pravdy''', neboli "'''pravditel'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997"/> (''truth maker'')<br />
** to, co daný "pravděnec" činí pravdivým, zpravidla '''fakt'''<br />
<br />
Setkáváme se s různými teoriemi pravdy. Základní dělení je na '''teorie deflační''' (např.: redundanční teorie, minimalistická teorie), které pravdě přisuzují jen malý či žádný speciální význam, a '''teorie inflační'''.<br />
<br />
== Inflační teorie pravdy ==<br />
Teorie pravdy označované jako inflační jsou takové, které ji považují za netriviálně analyzovatelnou vlastnost pravděnců.<br />
=== Korespondenční teorie pravdy ===<br />
neboli '''adekvační teorie'''. Spojena např. s [[Bertrand Russell|B. Russellem]], [[Thomas Kuhn|T. Kuhnem]]. Dávána do souvislosti s '''realismem'''. Pravda je považována za vztah korespondence mezi tvrzením a faktem.<ref name="Pravda a fakt"> Kolář P. Pravda a fakt. Filosofia, Praha. (2002.)</ref><br />
==== Identitní verze ====<br />
* nositel je přímo totožný s faktem<br />
==== Russellova kongruenční teorie ====<br />
Korespondence spočívá ve strukturálním izomorfismu mezi nositelem pravdy a skutečností. Problém nastává například se zobrazením u pravdivých negativních výroků, výroků o minulosti nebo budoucnosti, mravní pravdy, matematické pravdy.<br />
* relativnost, změna paradigmat, utváření a změny vlastního rámce<br />
==== Austinova korelační teorie ====<br />
# deskriptivní konvence - popisuje typ situace<br />
# demonstrativní konvence - odkaz ke konkrétní situaci<br />
<br />
=== Verifikační teorie ===<br />
* pravdivost lze ověřit<br />
<br />
=== Koherenční teorie pravdy ===<br />
Hlavním představitelem je [[John L. Austin|John Langshaw Austin]] (1911-1960) a vychází do jisté míry z [[Idealismus|idealismu]]. Pravdivost přesvědčení je dána vztahem náležení do koherenční množiny tvrzení.<ref name="Pravda a fakt"/> Nové přesvědčení přijmeme, pokud jde dohromady s ostatními, stávajícími přesvědčeními. Podle některých by měla existovat '''nezávislá mysl''', která obsahuje koherentní množinu.<br />
<br />
==== [[Willard Van Orman Quine|Quineova]] teorie pravdy ====<br />
<br />
''"Jakožto empirista si představuji pojmové schéma vědy jako nástroj sloužící k předpovědi budoucí zkušenosti na základě zkušenosti předchozí. Fyzikální objekty jsou do této situace pojmově zaneseny jako vhodné zprostředkující členy - na však na základě definice spočívající ve zkušenosti, ale prostě jako neredukovatelné postuláty epistemologicky srovnatelné s Homérovými bohy.<br />Co se mé osoby týče, nevěřím jako materialista v Homérovy bohy, ale ve fyzikální objekty, a věřit v něco jiného považuji za nevědecké. Avšak z hlediska svého epistemologického založení se Homérovi bohové od fyzikálních objektů neliší principiálně, ale pouze co do stupně. Oba druhy entit se v našem myšlení vyskytují pouze jako jakési kulturní postuláty. Mýtus fyzikálních objektů ukázal svou epistemologickou převahu tím, že dokázal úspěšněji než ostatní mýty vštípit plynutí naší zkušenosti zvládnutelnou strukturu.<br />(...) Rovněž abstraktní entity matematického druhu - třídy, třídy tříd atd. - jsou ve stejném duchu postuláty. Epistemologicky jsou na stejné úrovni jako fyzikální objekty a bohové, tzn. nejsou ani lepší ani horší. Lepší nebo horší jsou nejvýš co do stupně, v jakém se osvědčují při našem zacházení se smyslovou zkušeností.<br />(...) Každý člověk má na jedné straně k dispozici určité vědecké dědictví a na straně druhé je vystaven nepřetržitému toku smyslových podnětů. Úvahy, které ho vedou k přizpůsobování tohoto dědictví k onomu toku, jsou, pokud uvažujeme racionálně, pragmatické."''<ref name="Quine">Quine Willard Van Orman. Dvě dogmata empirismu. (1951). Český překlad P. Sousedíka, OIKOYMENH, Praha. (1995).</ref><br />
<br />
Quineova teorie je alternativa koherenční teorie. Primární jsou smyslové vjemy, poté přihlédnutí ke koherenční množině. Je pragmatická ve smyslu volby pojmového aparátu, který je k danému účelu vhodnější (způsob jak zaznamenat krajinu do mapy, aby se podle ní bylo možné orientovat).<br />
<br />
=== Pragmatická teorie ===<br />
Za pravdu je zde považován vztah mezi tvrzením a praxí či zkušeností.<ref name="Pravda a fakt"/><br />
==== Peircova konsenzuální teorie ====<br />
Hlavní představitel je [[Charles S. Pierce|Charles Sanders Pierce]] (1839-1914). Pravda je to, na čem se v dlouhodobém časovém horizontu shodne většina. Někdy však máme pocit, že jedinec má pravdu navzdory názoru většiny. Jak můžeme [[Konsenzus|konsenzus]] zjistit?<br />
* užitečnost vs. morálka<br />
==== Jamesova instrumentální teorie ====<br />
Hlavním představitelem je [[William James|William James]] (1842-1910). Pravdivost tvrzení je dáno jeho praktičností, užitečností. Vše je relativní vůči jedincům i v čase: každý člověk má svou pravdu, protože je pro něj výhodné něco jiného.<br />
<br />
=== [[Alfred Tarski|Tarského]] sémantická teorie pravdy ===<br />
Za pravdu je zde považován vztah '''splňování''' mezi tvrzením a nekonečnými posloupnostmi objektů.<ref name="Pravda a fakt"/> Sám autor tuto teorii považuje za rozvedení klasické korespondenční teorie pro účely logiky, hlásí se k [[Aristotelés|Aristotelovi]].<br />
* '''T-schéma''': "P" je pravda právě tehdy, když P. S je pravda právě tehdy, když p. (kde S je pojmenování věty)<br />
:''Příklad: "Sníh je bílý." je pravdivá věta právě tehdy, když sníh je bílý.''<br />
:Tento přístup má mnoho nevýhod, například jak kvantifikovat?<br />
Vybudovat teorii pravdy pro přirozený jazyk je příliš komplikované, zabývá se jen jednoduššími, formálními jazyky<br />
* '''sémanticky uzavřený jazyk''' je takový jazyk, který obsahuje predikát ''"pravdivý"'' a je schopen pojmenovat své výrazy - je v něm možné definovat [[Paradox lháře|paradox lháře]] a tedy je sporný.<br />
<br />
Rozlišuje metajazyk M a jazyk jako objekt O, pak můžeme definovat ''"pravdivý v O"''.<br />
Pravdivost budeme definovat přes pojem '''''splňování''''', který také musíme definovat a to rekurzívně:<br />
# nekonečná posloupnost <math>P(x_1, x_2 \ldots x_n)</math>, <math>O: o_1, o_2...</math><br />
# <math>\neg\varphi</math> je splněna iff <math>\varphi</math> není splněna<br />
# <math>\varphi\vdash\psi</math> je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna <math>\varphi</math> a je posloupností splněna <math>\psi</math><br />
# <math>\exists x_{i} \varphi</math> je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje <math>\varphi</math><br />
* Formule <math>\varphi</math> je pravdivá právě tehdy, když je splněna každou posloupností.<br />
<br />
Zavádíme pojem nekonečné posloupnosti. Ve skutečnosti jde o extenzionální definici, což nestačí na vystižení toho, co je vlastně pravdivost. Podle [[Donald Davidson|Davidsona]] [[Alfred Tarski|Tarski]] definuje spíš význam, než pravdivost, tu totiž již předpokládá.<br />
<br />
== Deflační teorie pravdy ==<br />
Pravdivost není vlastnost, vyčerpáváme její podstatu. Predikát "pravdivý" je zcela zbytný a lze jej odstranit, nebo má jen jistou specifickou funkci.<br />
=== Redundanční teorie pravdy ===<br />
* '''teze o transparentnosti pravdy''': je pravda, že p, znamená totéž, co p<br />
Predikát "pravdivý" je nadbytečný, lze jej odstranit a to i ve větách, které mluví o tom, že někdo má/říká pravdu.<br />
=== Závětná teorie === <ref name="Grover" Grover D. A Prosentential Theory of Truth. Princeton University Press. (1992.) </ref><br />
Obdobně jako jméno je zastupováno zájmenem, věta může být zastupována ''závětou''. Výraz tvaru "je pravda, že..." (''thatt'') funguje jako anaforický výraz, který odkazuje k původní větě.<br />
<br />
=== Minimalistická teorie pravdy ===<br />
* '''''"Je pravda, že p, právě když p."'''''<br />
Pravdu zle analyzovat triviálně, pomocí nekonečné konjunkce instancí výše uvedeného schématu. Pojem pravdy má pouze logickou funkci, nadbytečný však není.<br />
<br />
== Zdroj ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky]. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Nutná pravda]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pravdivost&diff=18277Pravdivost2015-03-17T20:58:06Z<p>Veronika.Kovrzkova: /* Deflační teorie pravdy */</p>
<hr />
<div>Úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá. Pravdivost vět ověřujeme. Věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uvádí. U některých vět se o pravdivost vůbec nezajímáme, takže není potřeba je řadit do množiny, například u vět vypovídajících o budoucnosti nelze pravdivostní hodnotu určit.<br />
* '''nositel pravdy''', neboli "'''pravděnec'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997">Kolář P. - Svoboda V. Logika a etika. Úvod do metaetiky. Filosofia, Praha. (1997.)</ref> (''truth bearer'')<br />
** může jím být propozice, neboli obsah věty (častěji), větný typ, větný výskyt, tvrzení (''assertion''), promluva (''utterance''), přesvědčení (''belief'')<br />
** jde o mentální entitu, nepřenáší se pravdivost<br />
* '''činitel pravdy''', neboli "'''pravditel'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997"/> (''truth maker'')<br />
** to, co daný "pravděnec" činí pravdivým, zpravidla '''fakt'''<br />
<br />
Setkáváme se s různými teoriemi pravdy. Základní dělení je na '''teorie deflační''' (např.: redundanční teorie, minimalistická teorie), které pravdě přisuzují jen malý či žádný speciální význam, a '''teorie inflační'''.<br />
<br />
== Inflační teorie pravdy ==<br />
Teorie pravdy označované jako inflační jsou takové, které ji považují za netriviálně analyzovatelnou vlastnost pravděnců.<br />
=== Korespondenční teorie pravdy ===<br />
neboli '''adekvační teorie'''. Spojena např. s [[Bertrand Russell|B. Russellem]], [[Thomas Kuhn|T. Kuhnem]]. Dávána do souvislosti s '''realismem'''. Pravda je považována za vztah korespondence mezi tvrzením a faktem.<ref name="Pravda a fakt"> Kolář P. Pravda a fakt. Filosofia, Praha. (2002.)</ref><br />
==== Identitní verze ====<br />
* nositel je přímo totožný s faktem<br />
==== Russellova kongruenční teorie ====<br />
Korespondence spočívá ve strukturálním izomorfismu mezi nositelem pravdy a skutečností. Problém nastává například se zobrazením u pravdivých negativních výroků, výroků o minulosti nebo budoucnosti, mravní pravdy, matematické pravdy.<br />
* relativnost, změna paradigmat, utváření a změny vlastního rámce<br />
==== Austinova korelační teorie ====<br />
# deskriptivní konvence - popisuje typ situace<br />
# demonstrativní konvence - odkaz ke konkrétní situaci<br />
<br />
=== Verifikační teorie ===<br />
* pravdivost lze ověřit<br />
<br />
=== Koherenční teorie pravdy ===<br />
Hlavním představitelem je [[John L. Austin|John Langshaw Austin]] (1911-1960) a vychází do jisté míry z [[Idealismus|idealismu]]. Pravdivost přesvědčení je dána vztahem náležení do koherenční množiny tvrzení.<ref name="Pravda a fakt"/> Nové přesvědčení přijmeme, pokud jde dohromady s ostatními, stávajícími přesvědčeními. Podle některých by měla existovat '''nezávislá mysl''', která obsahuje koherentní množinu.<br />
<br />
==== [[Willard Van Orman Quine|Quineova]] teorie pravdy ====<br />
<br />
''"Jakožto empirista si představuji pojmové schéma vědy jako nástroj sloužící k předpovědi budoucí zkušenosti na základě zkušenosti předchozí. Fyzikální objekty jsou do této situace pojmově zaneseny jako vhodné zprostředkující členy - na však na základě definice spočívající ve zkušenosti, ale prostě jako neredukovatelné postuláty epistemologicky srovnatelné s Homérovými bohy.<br />Co se mé osoby týče, nevěřím jako materialista v Homérovy bohy, ale ve fyzikální objekty, a věřit v něco jiného považuji za nevědecké. Avšak z hlediska svého epistemologického založení se Homérovi bohové od fyzikálních objektů neliší principiálně, ale pouze co do stupně. Oba druhy entit se v našem myšlení vyskytují pouze jako jakési kulturní postuláty. Mýtus fyzikálních objektů ukázal svou epistemologickou převahu tím, že dokázal úspěšněji než ostatní mýty vštípit plynutí naší zkušenosti zvládnutelnou strukturu.<br />(...) Rovněž abstraktní entity matematického druhu - třídy, třídy tříd atd. - jsou ve stejném duchu postuláty. Epistemologicky jsou na stejné úrovni jako fyzikální objekty a bohové, tzn. nejsou ani lepší ani horší. Lepší nebo horší jsou nejvýš co do stupně, v jakém se osvědčují při našem zacházení se smyslovou zkušeností.<br />(...) Každý člověk má na jedné straně k dispozici určité vědecké dědictví a na straně druhé je vystaven nepřetržitému toku smyslových podnětů. Úvahy, které ho vedou k přizpůsobování tohoto dědictví k onomu toku, jsou, pokud uvažujeme racionálně, pragmatické."''<ref name="Quine">Quine Willard Van Orman. Dvě dogmata empirismu. (1951). Český překlad P. Sousedíka, OIKOYMENH, Praha. (1995).</ref><br />
<br />
Quineova teorie je alternativa koherenční teorie. Primární jsou smyslové vjemy, poté přihlédnutí ke koherenční množině. Je pragmatická ve smyslu volby pojmového aparátu, který je k danému účelu vhodnější (způsob jak zaznamenat krajinu do mapy, aby se podle ní bylo možné orientovat).<br />
<br />
=== Pragmatická teorie ===<br />
Za pravdu je zde považován vztah mezi tvrzením a praxí či zkušeností.<ref name="Pravda a fakt"/><br />
==== Peircova konsenzuální teorie ====<br />
Hlavní představitel je [[Charles S. Pierce|Charles Sanders Pierce]] (1839-1914). Pravda je to, na čem se v dlouhodobém časovém horizontu shodne většina. Někdy však máme pocit, že jedinec má pravdu navzdory názoru většiny. Jak můžeme [[Konsenzus|konsenzus]] zjistit?<br />
* užitečnost vs. morálka<br />
==== Jamesova instrumentální teorie ====<br />
Hlavním představitelem je [[William James|William James]] (1842-1910). Pravdivost tvrzení je dáno jeho praktičností, užitečností. Vše je relativní vůči jedincům i v čase: každý člověk má svou pravdu, protože je pro něj výhodné něco jiného.<br />
<br />
=== [[Alfred Tarski|Tarského]] sémantická teorie pravdy ===<br />
Za pravdu je zde považován vztah '''splňování''' mezi tvrzením a nekonečnými posloupnostmi objektů.<ref name="Pravda a fakt"/> Sám autor tuto teorii považuje za rozvedení klasické korespondenční teorie pro účely logiky, hlásí se k [[Aristotelés|Aristotelovi]].<br />
* '''T-schéma''': "P" je pravda právě tehdy, když P. S je pravda právě tehdy, když p. (kde S je pojmenování věty)<br />
:''Příklad: "Sníh je bílý." je pravdivá věta právě tehdy, když sníh je bílý.''<br />
:Tento přístup má mnoho nevýhod, například jak kvantifikovat?<br />
Vybudovat teorii pravdy pro přirozený jazyk je příliš komplikované, zabývá se jen jednoduššími, formálními jazyky<br />
* '''sémanticky uzavřený jazyk''' je takový jazyk, který obsahuje predikát ''"pravdivý"'' a je schopen pojmenovat své výrazy - je v něm možné definovat [[Paradox lháře|paradox lháře]] a tedy je sporný.<br />
<br />
Rozlišuje metajazyk M a jazyk jako objekt O, pak můžeme definovat ''"pravdivý v O"''.<br />
Pravdivost budeme definovat přes pojem '''''splňování''''', který také musíme definovat a to rekurzívně:<br />
# nekonečná posloupnost <math>P(x_1, x_2 \ldots x_n)</math>, <math>O: o_1, o_2...</math><br />
# <math>\neg\varphi</math> je splněna iff <math>\varphi</math> není splněna<br />
# <math>\varphi\vdash\psi</math> je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna <math>\varphi</math> a je posloupností splněna <math>\psi</math><br />
# <math>\exists x_{i} \varphi</math> je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje <math>\varphi</math><br />
* Formule <math>\varphi</math> je pravdivá právě tehdy, když je splněna každou posloupností.<br />
<br />
Zavádíme pojem nekonečné posloupnosti. Ve skutečnosti jde o extenzionální definici, což nestačí na vystižení toho, co je vlastně pravdivost. Podle [[Donald Davidson|Davidsona]] [[Alfred Tarski|Tarski]] definuje spíš význam, než pravdivost, tu totiž již předpokládá.<br />
<br />
== Deflační teorie pravdy ==<br />
Pravdivost není vlastnost, vyčerpáváme její podstatu. Predikát "pravdivý" je zcela zbytný a lze jej odstranit, nebo má jen jistou specifickou funkci.<br />
=== Redundanční teorie pravdy ===<br />
* '''teze o transparentnosti pravdy''': je pravda, že p, znamená totéž, co p<br />
Predikát "pravdivý" je nadbytečný, lze jej odstranit a to i ve větách, které mluví o tom, že někdo má/říká pravdu.<br />
=== Závětná teorie ===<br />
Obdobně jako jméno je zastupováno zájmenem, věta může být zastupována ''závětou''. Výraz tvaru "je pravda, že..." (''thatt'') funguje jako anaforický výraz, který odkazuje k původní větě.<br />
=== Minimalistická teorie pravdy ===<br />
* '''''"Je pravda, že p, právě když p."'''''<br />
Pravdu zle analyzovat triviálně, pomocí nekonečné konjunkce instancí výše uvedeného schématu. Pojem pravdy má pouze logickou funkci, nadbytečný však není.<br />
<br />
== Zdroj ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky]. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Nutná pravda]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pravdivost&diff=18276Pravdivost2015-03-17T20:51:01Z<p>Veronika.Kovrzkova: /* Tarského sémantická teorie pravdy */</p>
<hr />
<div>Úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá. Pravdivost vět ověřujeme. Věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uvádí. U některých vět se o pravdivost vůbec nezajímáme, takže není potřeba je řadit do množiny, například u vět vypovídajících o budoucnosti nelze pravdivostní hodnotu určit.<br />
* '''nositel pravdy''', neboli "'''pravděnec'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997">Kolář P. - Svoboda V. Logika a etika. Úvod do metaetiky. Filosofia, Praha. (1997.)</ref> (''truth bearer'')<br />
** může jím být propozice, neboli obsah věty (častěji), větný typ, větný výskyt, tvrzení (''assertion''), promluva (''utterance''), přesvědčení (''belief'')<br />
** jde o mentální entitu, nepřenáší se pravdivost<br />
* '''činitel pravdy''', neboli "'''pravditel'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997"/> (''truth maker'')<br />
** to, co daný "pravděnec" činí pravdivým, zpravidla '''fakt'''<br />
<br />
Setkáváme se s různými teoriemi pravdy. Základní dělení je na '''teorie deflační''' (např.: redundanční teorie, minimalistická teorie), které pravdě přisuzují jen malý či žádný speciální význam, a '''teorie inflační'''.<br />
<br />
== Inflační teorie pravdy ==<br />
Teorie pravdy označované jako inflační jsou takové, které ji považují za netriviálně analyzovatelnou vlastnost pravděnců.<br />
=== Korespondenční teorie pravdy ===<br />
neboli '''adekvační teorie'''. Spojena např. s [[Bertrand Russell|B. Russellem]], [[Thomas Kuhn|T. Kuhnem]]. Dávána do souvislosti s '''realismem'''. Pravda je považována za vztah korespondence mezi tvrzením a faktem.<ref name="Pravda a fakt"> Kolář P. Pravda a fakt. Filosofia, Praha. (2002.)</ref><br />
==== Identitní verze ====<br />
* nositel je přímo totožný s faktem<br />
==== Russellova kongruenční teorie ====<br />
Korespondence spočívá ve strukturálním izomorfismu mezi nositelem pravdy a skutečností. Problém nastává například se zobrazením u pravdivých negativních výroků, výroků o minulosti nebo budoucnosti, mravní pravdy, matematické pravdy.<br />
* relativnost, změna paradigmat, utváření a změny vlastního rámce<br />
==== Austinova korelační teorie ====<br />
# deskriptivní konvence - popisuje typ situace<br />
# demonstrativní konvence - odkaz ke konkrétní situaci<br />
<br />
=== Verifikační teorie ===<br />
* pravdivost lze ověřit<br />
<br />
=== Koherenční teorie pravdy ===<br />
Hlavním představitelem je [[John L. Austin|John Langshaw Austin]] (1911-1960) a vychází do jisté míry z [[Idealismus|idealismu]]. Pravdivost přesvědčení je dána vztahem náležení do koherenční množiny tvrzení.<ref name="Pravda a fakt"/> Nové přesvědčení přijmeme, pokud jde dohromady s ostatními, stávajícími přesvědčeními. Podle některých by měla existovat '''nezávislá mysl''', která obsahuje koherentní množinu.<br />
<br />
==== [[Willard Van Orman Quine|Quineova]] teorie pravdy ====<br />
<br />
''"Jakožto empirista si představuji pojmové schéma vědy jako nástroj sloužící k předpovědi budoucí zkušenosti na základě zkušenosti předchozí. Fyzikální objekty jsou do této situace pojmově zaneseny jako vhodné zprostředkující členy - na však na základě definice spočívající ve zkušenosti, ale prostě jako neredukovatelné postuláty epistemologicky srovnatelné s Homérovými bohy.<br />Co se mé osoby týče, nevěřím jako materialista v Homérovy bohy, ale ve fyzikální objekty, a věřit v něco jiného považuji za nevědecké. Avšak z hlediska svého epistemologického založení se Homérovi bohové od fyzikálních objektů neliší principiálně, ale pouze co do stupně. Oba druhy entit se v našem myšlení vyskytují pouze jako jakési kulturní postuláty. Mýtus fyzikálních objektů ukázal svou epistemologickou převahu tím, že dokázal úspěšněji než ostatní mýty vštípit plynutí naší zkušenosti zvládnutelnou strukturu.<br />(...) Rovněž abstraktní entity matematického druhu - třídy, třídy tříd atd. - jsou ve stejném duchu postuláty. Epistemologicky jsou na stejné úrovni jako fyzikální objekty a bohové, tzn. nejsou ani lepší ani horší. Lepší nebo horší jsou nejvýš co do stupně, v jakém se osvědčují při našem zacházení se smyslovou zkušeností.<br />(...) Každý člověk má na jedné straně k dispozici určité vědecké dědictví a na straně druhé je vystaven nepřetržitému toku smyslových podnětů. Úvahy, které ho vedou k přizpůsobování tohoto dědictví k onomu toku, jsou, pokud uvažujeme racionálně, pragmatické."''<ref name="Quine">Quine Willard Van Orman. Dvě dogmata empirismu. (1951). Český překlad P. Sousedíka, OIKOYMENH, Praha. (1995).</ref><br />
<br />
Quineova teorie je alternativa koherenční teorie. Primární jsou smyslové vjemy, poté přihlédnutí ke koherenční množině. Je pragmatická ve smyslu volby pojmového aparátu, který je k danému účelu vhodnější (způsob jak zaznamenat krajinu do mapy, aby se podle ní bylo možné orientovat).<br />
<br />
=== Pragmatická teorie ===<br />
Za pravdu je zde považován vztah mezi tvrzením a praxí či zkušeností.<ref name="Pravda a fakt"/><br />
==== Peircova konsenzuální teorie ====<br />
Hlavní představitel je [[Charles S. Pierce|Charles Sanders Pierce]] (1839-1914). Pravda je to, na čem se v dlouhodobém časovém horizontu shodne většina. Někdy však máme pocit, že jedinec má pravdu navzdory názoru většiny. Jak můžeme [[Konsenzus|konsenzus]] zjistit?<br />
* užitečnost vs. morálka<br />
==== Jamesova instrumentální teorie ====<br />
Hlavním představitelem je [[William James|William James]] (1842-1910). Pravdivost tvrzení je dáno jeho praktičností, užitečností. Vše je relativní vůči jedincům i v čase: každý člověk má svou pravdu, protože je pro něj výhodné něco jiného.<br />
<br />
=== [[Alfred Tarski|Tarského]] sémantická teorie pravdy ===<br />
Za pravdu je zde považován vztah '''splňování''' mezi tvrzením a nekonečnými posloupnostmi objektů.<ref name="Pravda a fakt"/> Sám autor tuto teorii považuje za rozvedení klasické korespondenční teorie pro účely logiky, hlásí se k [[Aristotelés|Aristotelovi]].<br />
* '''T-schéma''': "P" je pravda právě tehdy, když P. S je pravda právě tehdy, když p. (kde S je pojmenování věty)<br />
:''Příklad: "Sníh je bílý." je pravdivá věta právě tehdy, když sníh je bílý.''<br />
:Tento přístup má mnoho nevýhod, například jak kvantifikovat?<br />
Vybudovat teorii pravdy pro přirozený jazyk je příliš komplikované, zabývá se jen jednoduššími, formálními jazyky<br />
* '''sémanticky uzavřený jazyk''' je takový jazyk, který obsahuje predikát ''"pravdivý"'' a je schopen pojmenovat své výrazy - je v něm možné definovat [[Paradox lháře|paradox lháře]] a tedy je sporný.<br />
<br />
Rozlišuje metajazyk M a jazyk jako objekt O, pak můžeme definovat ''"pravdivý v O"''.<br />
Pravdivost budeme definovat přes pojem '''''splňování''''', který také musíme definovat a to rekurzívně:<br />
# nekonečná posloupnost <math>P(x_1, x_2 \ldots x_n)</math>, <math>O: o_1, o_2...</math><br />
# <math>\neg\varphi</math> je splněna iff <math>\varphi</math> není splněna<br />
# <math>\varphi\vdash\psi</math> je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna <math>\varphi</math> a je posloupností splněna <math>\psi</math><br />
# <math>\exists x_{i} \varphi</math> je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje <math>\varphi</math><br />
* Formule <math>\varphi</math> je pravdivá právě tehdy, když je splněna každou posloupností.<br />
<br />
Zavádíme pojem nekonečné posloupnosti. Ve skutečnosti jde o extenzionální definici, což nestačí na vystižení toho, co je vlastně pravdivost. Podle [[Donald Davidson|Davidsona]] [[Alfred Tarski|Tarski]] definuje spíš význam, než pravdivost, tu totiž již předpokládá.<br />
<br />
== Deflační teorie pravdy ==<br />
Pravdivost není vlastnost, vyčerpáváme její podstatu. Predikát "pravdivý" je zbytný a lze jej nahradit.<br />
=== Redundanční teorie pravdy ===<br />
* '''teze o transparentnosti pravdy''': je pravda, že p, znamená totéž, co p<br />
Predikát "pravdivý" je nadbytečný, lze jej odstranit a to i ve větách, které mluví o tom, že někdo má/říká pravdu<br />
=== Závětná teorie ===<br />
Obdobně jako jméno je zastupováno zájmenem, věta může být zastupovány ''závětou''. Výraz tvaru "je pravda, že..." (''thatt'') funguje jako anaforický výraz, odkazuje k původní větě.<br />
=== Minimalistická teorie pravdy ===<br />
* '''''"Je pravda, že p, a p."'''''<br />
<br />
== Zdroj ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky]. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Nutná pravda]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pravdivost&diff=18275Pravdivost2015-03-17T20:50:31Z<p>Veronika.Kovrzkova: /* Korespondenční teorie pravdy */</p>
<hr />
<div>Úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá. Pravdivost vět ověřujeme. Věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uvádí. U některých vět se o pravdivost vůbec nezajímáme, takže není potřeba je řadit do množiny, například u vět vypovídajících o budoucnosti nelze pravdivostní hodnotu určit.<br />
* '''nositel pravdy''', neboli "'''pravděnec'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997">Kolář P. - Svoboda V. Logika a etika. Úvod do metaetiky. Filosofia, Praha. (1997.)</ref> (''truth bearer'')<br />
** může jím být propozice, neboli obsah věty (častěji), větný typ, větný výskyt, tvrzení (''assertion''), promluva (''utterance''), přesvědčení (''belief'')<br />
** jde o mentální entitu, nepřenáší se pravdivost<br />
* '''činitel pravdy''', neboli "'''pravditel'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997"/> (''truth maker'')<br />
** to, co daný "pravděnec" činí pravdivým, zpravidla '''fakt'''<br />
<br />
Setkáváme se s různými teoriemi pravdy. Základní dělení je na '''teorie deflační''' (např.: redundanční teorie, minimalistická teorie), které pravdě přisuzují jen malý či žádný speciální význam, a '''teorie inflační'''.<br />
<br />
== Inflační teorie pravdy ==<br />
Teorie pravdy označované jako inflační jsou takové, které ji považují za netriviálně analyzovatelnou vlastnost pravděnců.<br />
=== Korespondenční teorie pravdy ===<br />
neboli '''adekvační teorie'''. Spojena např. s [[Bertrand Russell|B. Russellem]], [[Thomas Kuhn|T. Kuhnem]]. Dávána do souvislosti s '''realismem'''. Pravda je považována za vztah korespondence mezi tvrzením a faktem.<ref name="Pravda a fakt"> Kolář P. Pravda a fakt. Filosofia, Praha. (2002.)</ref><br />
==== Identitní verze ====<br />
* nositel je přímo totožný s faktem<br />
==== Russellova kongruenční teorie ====<br />
Korespondence spočívá ve strukturálním izomorfismu mezi nositelem pravdy a skutečností. Problém nastává například se zobrazením u pravdivých negativních výroků, výroků o minulosti nebo budoucnosti, mravní pravdy, matematické pravdy.<br />
* relativnost, změna paradigmat, utváření a změny vlastního rámce<br />
==== Austinova korelační teorie ====<br />
# deskriptivní konvence - popisuje typ situace<br />
# demonstrativní konvence - odkaz ke konkrétní situaci<br />
<br />
=== Verifikační teorie ===<br />
* pravdivost lze ověřit<br />
<br />
=== Koherenční teorie pravdy ===<br />
Hlavním představitelem je [[John L. Austin|John Langshaw Austin]] (1911-1960) a vychází do jisté míry z [[Idealismus|idealismu]]. Pravdivost přesvědčení je dána vztahem náležení do koherenční množiny tvrzení.<ref name="Pravda a fakt"/> Nové přesvědčení přijmeme, pokud jde dohromady s ostatními, stávajícími přesvědčeními. Podle některých by měla existovat '''nezávislá mysl''', která obsahuje koherentní množinu.<br />
<br />
==== [[Willard Van Orman Quine|Quineova]] teorie pravdy ====<br />
<br />
''"Jakožto empirista si představuji pojmové schéma vědy jako nástroj sloužící k předpovědi budoucí zkušenosti na základě zkušenosti předchozí. Fyzikální objekty jsou do této situace pojmově zaneseny jako vhodné zprostředkující členy - na však na základě definice spočívající ve zkušenosti, ale prostě jako neredukovatelné postuláty epistemologicky srovnatelné s Homérovými bohy.<br />Co se mé osoby týče, nevěřím jako materialista v Homérovy bohy, ale ve fyzikální objekty, a věřit v něco jiného považuji za nevědecké. Avšak z hlediska svého epistemologického založení se Homérovi bohové od fyzikálních objektů neliší principiálně, ale pouze co do stupně. Oba druhy entit se v našem myšlení vyskytují pouze jako jakési kulturní postuláty. Mýtus fyzikálních objektů ukázal svou epistemologickou převahu tím, že dokázal úspěšněji než ostatní mýty vštípit plynutí naší zkušenosti zvládnutelnou strukturu.<br />(...) Rovněž abstraktní entity matematického druhu - třídy, třídy tříd atd. - jsou ve stejném duchu postuláty. Epistemologicky jsou na stejné úrovni jako fyzikální objekty a bohové, tzn. nejsou ani lepší ani horší. Lepší nebo horší jsou nejvýš co do stupně, v jakém se osvědčují při našem zacházení se smyslovou zkušeností.<br />(...) Každý člověk má na jedné straně k dispozici určité vědecké dědictví a na straně druhé je vystaven nepřetržitému toku smyslových podnětů. Úvahy, které ho vedou k přizpůsobování tohoto dědictví k onomu toku, jsou, pokud uvažujeme racionálně, pragmatické."''<ref name="Quine">Quine Willard Van Orman. Dvě dogmata empirismu. (1951). Český překlad P. Sousedíka, OIKOYMENH, Praha. (1995).</ref><br />
<br />
Quineova teorie je alternativa koherenční teorie. Primární jsou smyslové vjemy, poté přihlédnutí ke koherenční množině. Je pragmatická ve smyslu volby pojmového aparátu, který je k danému účelu vhodnější (způsob jak zaznamenat krajinu do mapy, aby se podle ní bylo možné orientovat).<br />
<br />
=== Pragmatická teorie ===<br />
Za pravdu je zde považován vztah mezi tvrzením a praxí či zkušeností.<ref name="Pravda a fakt"/><br />
==== Peircova konsenzuální teorie ====<br />
Hlavní představitel je [[Charles S. Pierce|Charles Sanders Pierce]] (1839-1914). Pravda je to, na čem se v dlouhodobém časovém horizontu shodne většina. Někdy však máme pocit, že jedinec má pravdu navzdory názoru většiny. Jak můžeme [[Konsenzus|konsenzus]] zjistit?<br />
* užitečnost vs. morálka<br />
==== Jamesova instrumentální teorie ====<br />
Hlavním představitelem je [[William James|William James]] (1842-1910). Pravdivost tvrzení je dáno jeho praktičností, užitečností. Vše je relativní vůči jedincům i v čase: každý člověk má svou pravdu, protože je pro něj výhodné něco jiného.<br />
<br />
=== [[Alfred Tarski|Tarského]] sémantická teorie pravdy ===<br />
Za pravdu je zde považován vztah '''splňování''' mezi tvrzením a nekonečnými posloupnostmi objektů. Sám autor tuto teorii považuje za rozvedení klasické korespondenční teorie pro účely logiky, hlásí se k [[Aristotelés|Aristotelovi]].<br />
* '''T-schéma''': "P" je pravda právě tehdy, když P. S je pravda právě tehdy, když p. (kde S je pojmenování věty)<br />
:''Příklad: "Sníh je bílý." je pravdivá věta právě tehdy, když sníh je bílý.''<br />
:Tento přístup má mnoho nevýhod, například jak kvantifikovat?<br />
Vybudovat teorii pravdy pro přirozený jazyk je příliš komplikované, zabývá se jen jednoduššími, formálními jazyky<br />
* '''sémanticky uzavřený jazyk''' je takový jazyk, který obsahuje predikát ''"pravdivý"'' a je schopen pojmenovat své výrazy - je v něm možné definovat [[Paradox lháře|paradox lháře]] a tedy je sporný.<br />
<br />
Rozlišuje metajazyk M a jazyk jako objekt O, pak můžeme definovat ''"pravdivý v O"''.<br />
Pravdivost budeme definovat přes pojem '''''splňování''''', který také musíme definovat a to rekurzívně:<br />
# nekonečná posloupnost <math>P(x_1, x_2 \ldots x_n)</math>, <math>O: o_1, o_2...</math><br />
# <math>\neg\varphi</math> je splněna iff <math>\varphi</math> není splněna<br />
# <math>\varphi\vdash\psi</math> je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna <math>\varphi</math> a je posloupností splněna <math>\psi</math><br />
# <math>\exists x_{i} \varphi</math> je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje <math>\varphi</math><br />
* Formule <math>\varphi</math> je pravdivá právě tehdy, když je splněna každou posloupností.<br />
<br />
Zavádíme pojem nekonečné posloupnosti. Ve skutečnosti jde o extenzionální definici, což nestačí na vystižení toho, co je vlastně pravdivost. Podle [[Donald Davidson|Davidsona]] [[Alfred Tarski|Tarski]] definuje spíš význam, než pravdivost, tu totiž již předpokládá.<br />
<br />
== Deflační teorie pravdy ==<br />
Pravdivost není vlastnost, vyčerpáváme její podstatu. Predikát "pravdivý" je zbytný a lze jej nahradit.<br />
=== Redundanční teorie pravdy ===<br />
* '''teze o transparentnosti pravdy''': je pravda, že p, znamená totéž, co p<br />
Predikát "pravdivý" je nadbytečný, lze jej odstranit a to i ve větách, které mluví o tom, že někdo má/říká pravdu<br />
=== Závětná teorie ===<br />
Obdobně jako jméno je zastupováno zájmenem, věta může být zastupovány ''závětou''. Výraz tvaru "je pravda, že..." (''thatt'') funguje jako anaforický výraz, odkazuje k původní větě.<br />
=== Minimalistická teorie pravdy ===<br />
* '''''"Je pravda, že p, a p."'''''<br />
<br />
== Zdroj ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky]. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Nutná pravda]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pravdivost&diff=18274Pravdivost2015-03-17T20:49:33Z<p>Veronika.Kovrzkova: /* Inflační teorie pravdy */</p>
<hr />
<div>Úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá. Pravdivost vět ověřujeme. Věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uvádí. U některých vět se o pravdivost vůbec nezajímáme, takže není potřeba je řadit do množiny, například u vět vypovídajících o budoucnosti nelze pravdivostní hodnotu určit.<br />
* '''nositel pravdy''', neboli "'''pravděnec'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997">Kolář P. - Svoboda V. Logika a etika. Úvod do metaetiky. Filosofia, Praha. (1997.)</ref> (''truth bearer'')<br />
** může jím být propozice, neboli obsah věty (častěji), větný typ, větný výskyt, tvrzení (''assertion''), promluva (''utterance''), přesvědčení (''belief'')<br />
** jde o mentální entitu, nepřenáší se pravdivost<br />
* '''činitel pravdy''', neboli "'''pravditel'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997"/> (''truth maker'')<br />
** to, co daný "pravděnec" činí pravdivým, zpravidla '''fakt'''<br />
<br />
Setkáváme se s různými teoriemi pravdy. Základní dělení je na '''teorie deflační''' (např.: redundanční teorie, minimalistická teorie), které pravdě přisuzují jen malý či žádný speciální význam, a '''teorie inflační'''.<br />
<br />
== Inflační teorie pravdy ==<br />
Teorie pravdy označované jako inflační jsou takové, které ji považují za netriviálně analyzovatelnou vlastnost pravděnců.<br />
=== Korespondenční teorie pravdy ===<br />
neboli '''adekvační teorie'''. Spojena např. s [[Bertrand Russell|B. Russellem]], [[Thomas Kuhn|T. Kuhnem]]. Dávána do souvislosti s '''realismem'''. Pravda je považována za vztah korespondence mezi tvrzením a faktem.<ref name="Pravda a fakt"> Kolář Petr. Pravda a fakt. Filosofia. Praha, 2002.</ref><br />
==== Identitní verze ====<br />
* nositel je přímo totožný s faktem<br />
==== Russellova kongruenční teorie ====<br />
Korespondence spočívá ve strukturálním izomorfismu mezi nositelem pravdy a skutečností. Problém nastává například se zobrazením u pravdivých negativních výroků, výroků o minulosti nebo budoucnosti, mravní pravdy, matematické pravdy.<br />
* relativnost, změna paradigmat, utváření a změny vlastního rámce<br />
==== Austinova korelační teorie ====<br />
# deskriptivní konvence - popisuje typ situace<br />
# demonstrativní konvence - odkaz ke konkrétní situaci<br />
<br />
=== Verifikační teorie ===<br />
* pravdivost lze ověřit<br />
<br />
=== Koherenční teorie pravdy ===<br />
Hlavním představitelem je [[John L. Austin|John Langshaw Austin]] (1911-1960) a vychází do jisté míry z [[Idealismus|idealismu]]. Pravdivost přesvědčení je dána vztahem náležení do koherenční množiny tvrzení.<ref name="Pravda a fakt"/> Nové přesvědčení přijmeme, pokud jde dohromady s ostatními, stávajícími přesvědčeními. Podle některých by měla existovat '''nezávislá mysl''', která obsahuje koherentní množinu.<br />
<br />
==== [[Willard Van Orman Quine|Quineova]] teorie pravdy ====<br />
<br />
''"Jakožto empirista si představuji pojmové schéma vědy jako nástroj sloužící k předpovědi budoucí zkušenosti na základě zkušenosti předchozí. Fyzikální objekty jsou do této situace pojmově zaneseny jako vhodné zprostředkující členy - na však na základě definice spočívající ve zkušenosti, ale prostě jako neredukovatelné postuláty epistemologicky srovnatelné s Homérovými bohy.<br />Co se mé osoby týče, nevěřím jako materialista v Homérovy bohy, ale ve fyzikální objekty, a věřit v něco jiného považuji za nevědecké. Avšak z hlediska svého epistemologického založení se Homérovi bohové od fyzikálních objektů neliší principiálně, ale pouze co do stupně. Oba druhy entit se v našem myšlení vyskytují pouze jako jakési kulturní postuláty. Mýtus fyzikálních objektů ukázal svou epistemologickou převahu tím, že dokázal úspěšněji než ostatní mýty vštípit plynutí naší zkušenosti zvládnutelnou strukturu.<br />(...) Rovněž abstraktní entity matematického druhu - třídy, třídy tříd atd. - jsou ve stejném duchu postuláty. Epistemologicky jsou na stejné úrovni jako fyzikální objekty a bohové, tzn. nejsou ani lepší ani horší. Lepší nebo horší jsou nejvýš co do stupně, v jakém se osvědčují při našem zacházení se smyslovou zkušeností.<br />(...) Každý člověk má na jedné straně k dispozici určité vědecké dědictví a na straně druhé je vystaven nepřetržitému toku smyslových podnětů. Úvahy, které ho vedou k přizpůsobování tohoto dědictví k onomu toku, jsou, pokud uvažujeme racionálně, pragmatické."''<ref name="Quine">Quine Willard Van Orman. Dvě dogmata empirismu. (1951). Český překlad P. Sousedíka, OIKOYMENH, Praha. (1995).</ref><br />
<br />
Quineova teorie je alternativa koherenční teorie. Primární jsou smyslové vjemy, poté přihlédnutí ke koherenční množině. Je pragmatická ve smyslu volby pojmového aparátu, který je k danému účelu vhodnější (způsob jak zaznamenat krajinu do mapy, aby se podle ní bylo možné orientovat).<br />
<br />
=== Pragmatická teorie ===<br />
Za pravdu je zde považován vztah mezi tvrzením a praxí či zkušeností.<ref name="Pravda a fakt"/><br />
==== Peircova konsenzuální teorie ====<br />
Hlavní představitel je [[Charles S. Pierce|Charles Sanders Pierce]] (1839-1914). Pravda je to, na čem se v dlouhodobém časovém horizontu shodne většina. Někdy však máme pocit, že jedinec má pravdu navzdory názoru většiny. Jak můžeme [[Konsenzus|konsenzus]] zjistit?<br />
* užitečnost vs. morálka<br />
==== Jamesova instrumentální teorie ====<br />
Hlavním představitelem je [[William James|William James]] (1842-1910). Pravdivost tvrzení je dáno jeho praktičností, užitečností. Vše je relativní vůči jedincům i v čase: každý člověk má svou pravdu, protože je pro něj výhodné něco jiného.<br />
<br />
=== [[Alfred Tarski|Tarského]] sémantická teorie pravdy ===<br />
Za pravdu je zde považován vztah '''splňování''' mezi tvrzením a nekonečnými posloupnostmi objektů. Sám autor tuto teorii považuje za rozvedení klasické korespondenční teorie pro účely logiky, hlásí se k [[Aristotelés|Aristotelovi]].<br />
* '''T-schéma''': "P" je pravda právě tehdy, když P. S je pravda právě tehdy, když p. (kde S je pojmenování věty)<br />
:''Příklad: "Sníh je bílý." je pravdivá věta právě tehdy, když sníh je bílý.''<br />
:Tento přístup má mnoho nevýhod, například jak kvantifikovat?<br />
Vybudovat teorii pravdy pro přirozený jazyk je příliš komplikované, zabývá se jen jednoduššími, formálními jazyky<br />
* '''sémanticky uzavřený jazyk''' je takový jazyk, který obsahuje predikát ''"pravdivý"'' a je schopen pojmenovat své výrazy - je v něm možné definovat [[Paradox lháře|paradox lháře]] a tedy je sporný.<br />
<br />
Rozlišuje metajazyk M a jazyk jako objekt O, pak můžeme definovat ''"pravdivý v O"''.<br />
Pravdivost budeme definovat přes pojem '''''splňování''''', který také musíme definovat a to rekurzívně:<br />
# nekonečná posloupnost <math>P(x_1, x_2 \ldots x_n)</math>, <math>O: o_1, o_2...</math><br />
# <math>\neg\varphi</math> je splněna iff <math>\varphi</math> není splněna<br />
# <math>\varphi\vdash\psi</math> je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna <math>\varphi</math> a je posloupností splněna <math>\psi</math><br />
# <math>\exists x_{i} \varphi</math> je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje <math>\varphi</math><br />
* Formule <math>\varphi</math> je pravdivá právě tehdy, když je splněna každou posloupností.<br />
<br />
Zavádíme pojem nekonečné posloupnosti. Ve skutečnosti jde o extenzionální definici, což nestačí na vystižení toho, co je vlastně pravdivost. Podle [[Donald Davidson|Davidsona]] [[Alfred Tarski|Tarski]] definuje spíš význam, než pravdivost, tu totiž již předpokládá.<br />
<br />
== Deflační teorie pravdy ==<br />
Pravdivost není vlastnost, vyčerpáváme její podstatu. Predikát "pravdivý" je zbytný a lze jej nahradit.<br />
=== Redundanční teorie pravdy ===<br />
* '''teze o transparentnosti pravdy''': je pravda, že p, znamená totéž, co p<br />
Predikát "pravdivý" je nadbytečný, lze jej odstranit a to i ve větách, které mluví o tom, že někdo má/říká pravdu<br />
=== Závětná teorie ===<br />
Obdobně jako jméno je zastupováno zájmenem, věta může být zastupovány ''závětou''. Výraz tvaru "je pravda, že..." (''thatt'') funguje jako anaforický výraz, odkazuje k původní větě.<br />
=== Minimalistická teorie pravdy ===<br />
* '''''"Je pravda, že p, a p."'''''<br />
<br />
== Zdroj ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky]. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Nutná pravda]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pravdivost&diff=18273Pravdivost2015-03-17T20:28:37Z<p>Veronika.Kovrzkova: /* Inflační teorie pravdy */</p>
<hr />
<div>Úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá. Pravdivost vět ověřujeme. Věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uvádí. U některých vět se o pravdivost vůbec nezajímáme, takže není potřeba je řadit do množiny, například u vět vypovídajících o budoucnosti nelze pravdivostní hodnotu určit.<br />
* '''nositel pravdy''', neboli "'''pravděnec'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997">Kolář P. - Svoboda V. Logika a etika. Úvod do metaetiky. Filosofia, Praha. (1997.)</ref> (''truth bearer'')<br />
** může jím být propozice, neboli obsah věty (častěji), větný typ, větný výskyt, tvrzení (''assertion''), promluva (''utterance''), přesvědčení (''belief'')<br />
** jde o mentální entitu, nepřenáší se pravdivost<br />
* '''činitel pravdy''', neboli "'''pravditel'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997"/> (''truth maker'')<br />
** to, co daný "pravděnec" činí pravdivým, zpravidla '''fakt'''<br />
<br />
Setkáváme se s různými teoriemi pravdy. Základní dělení je na '''teorie deflační''' (např.: redundanční teorie, minimalistická teorie), které pravdě přisuzují jen malý či žádný speciální význam, a '''teorie inflační'''.<br />
<br />
== Inflační teorie pravdy ==<br />
Teorie pravdy označované jako inflační jsou takové, které ji považují za netriviálně analyzovatelnou vlastnost pravděnců.<br />
=== Korespondenční teorie pravdy ===<br />
neboli '''adekvační teorie'''. Spojena např. s [[Bertrand Russell|B. Russellem]], [[Thomas Kuhn|T. Kuhnem]]. Dávána do souvislosti s realismem. Pravdivost je nezávislá na našich důkazech.<br />
==== Identitní verze ====<br />
* nositel je přímo totožný s faktem<br />
==== Russellova kongruenční teorie ====<br />
Korespondence spočívá ve strukturálním izomorfismu mezi nositelem pravdy a skutečností. Problém nastává například se zobrazením u pravdivých negativních výroků, výroků o minulosti nebo budoucnosti, mravní pravdy, matematické pravdy.<br />
* relativnost, změna paradigmat, utváření a změny vlastního rámce<br />
==== Austinova korelační teorie ====<br />
# deskriptivní konvence - popisuje typ situace<br />
# demonstrativní konvence - odkaz ke konkrétní situaci<br />
<br />
=== Verifikační teorie ===<br />
* pravdivost lze ověřit<br />
<br />
=== Koherenční teorie pravdy ===<br />
Hlavním představitelem je [[John L. Austin|John Langshaw Austin]] (1911-1960) a vychází do jisté míry z [[Idealismus|idealismu]]. Pravdivost přesvědčení dána vztahem ostatních přesvědčení z konzistentní koherentní množiny. Nové přesvědčení přijmeme, pokud jde dohromady s ostatními, stávajícími přesvědčeními. Podle některých by měla existovat '''nezávislá mysl''', která obsahuje koherentní množinu.<br />
<br />
==== [[Willard Van Orman Quine|Quineova]] teorie pravdy ====<br />
<br />
''"Jakožto empirista si představuji pojmové schéma vědy jako nástroj sloužící k předpovědi budoucí zkušenosti na základě zkušenosti předchozí. Fyzikální objekty jsou do této situace pojmově zaneseny jako vhodné zprostředkující členy - na však na základě definice spočívající ve zkušenosti, ale prostě jako neredukovatelné postuláty epistemologicky srovnatelné s Homérovými bohy.<br />Co se mé osoby týče, nevěřím jako materialista v Homérovy bohy, ale ve fyzikální objekty, a věřit v něco jiného považuji za nevědecké. Avšak z hlediska svého epistemologického založení se Homérovi bohové od fyzikálních objektů neliší principiálně, ale pouze co do stupně. Oba druhy entit se v našem myšlení vyskytují pouze jako jakési kulturní postuláty. Mýtus fyzikálních objektů ukázal svou epistemologickou převahu tím, že dokázal úspěšněji než ostatní mýty vštípit plynutí naší zkušenosti zvládnutelnou strukturu.<br />(...) Rovněž abstraktní entity matematického druhu - třídy, třídy tříd atd. - jsou ve stejném duchu postuláty. Epistemologicky jsou na stejné úrovni jako fyzikální objekty a bohové, tzn. nejsou ani lepší ani horší. Lepší nebo horší jsou nejvýš co do stupně, v jakém se osvědčují při našem zacházení se smyslovou zkušeností.<br />(...) Každý člověk má na jedné straně k dispozici určité vědecké dědictví a na straně druhé je vystaven nepřetržitému toku smyslových podnětů. Úvahy, které ho vedou k přizpůsobování tohoto dědictví k onomu toku, jsou, pokud uvažujeme racionálně, pragmatické."''<ref name="Quine">Quine Willard Van Orman. Dvě dogmata empirismu. (1951). Český překlad P. Sousedíka, OIKOYMENH, Praha. (1995).</ref><br />
<br />
Quineova teorie je alternativa koherenční teorie. Primární jsou smyslové vjemy, poté přihlédnutí ke koherenční množině. Je pragmatická ve smyslu volby pojmového aparátu, který je k danému účelu vhodnější (způsob jak zaznamenat krajinu do mapy, aby se podle ní bylo možné orientovat).<br />
<br />
=== Pragmatická teorie ===<br />
==== Peircova konsenzuální teorie ====<br />
Hlavní představitel je [[Charles S. Pierce|Charles Sanders Pierce]] (1839-1914). Pravda je to, na čem se v dlouhodobém časovém horizontu shodne většina. Někdy však máme pocit, že jedinec má pravdu navzdory názoru většiny. Jak můžeme [[Konsenzus|konsenzus]] zjistit?<br />
* užitečnost vs. morálka<br />
==== Jamesova instrumentální teorie ====<br />
Hlavním představitelem je [[William James|William James]] (1842-1910). Pravdivost tvrzení je dáno jeho praktičností, užitečností. Vše je relativní vůči jedincům i v čase: každý člověk má svou pravdu, protože je pro něj výhodné něco jiného.<br />
<br />
=== [[Alfred Tarski|Tarského]] sémantická teorie pravdy ===<br />
Sám autor tuto teorii považuje za rozvedení klasické korespondenční teorie pro účely logiky, hlásí se k [[Aristotelés|Aristotelovi]].<br />
* '''T-schéma''': "P" je pravda právě tehdy, když P. S je pravda právě tehdy, když p. (kde S je pojmenování věty)<br />
:''Příklad: "Sníh je bílý." je pravdivá věta právě tehdy, když sníh je bílý.''<br />
:Tento přístup má mnoho nevýhod, například jak kvantifikovat?<br />
Vybudovat teorii pravdy pro přirozený jazyk je příliš komplikované, zabývá se jen jednoduššími, formálními jazyky<br />
* '''sémanticky uzavřený jazyk''' je takový jazyk, který obsahuje predikát ''"pravdivý"'' a je schopen pojmenovat své výrazy - je v něm možné definovat [[Paradox lháře|paradox lháře]] a tedy je sporný.<br />
<br />
Rozlišuje metajazyk M a jazyk jako objekt O, pak můžeme definovat ''"pravdivý v O"''.<br />
Pravdivost budeme definovat přes pojem '''''splňování''''', který také musíme definovat a to rekurzívně:<br />
# nekonečná posloupnost <math>P(x_1, x_2 \ldots x_n)</math>, <math>O: o_1, o_2...</math><br />
# <math>\neg\varphi</math> je splněna iff <math>\varphi</math> není splněna<br />
# <math>\varphi\vdash\psi</math> je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna <math>\varphi</math> a je posloupností splněna <math>\psi</math><br />
# <math>\exists x_{i} \varphi</math> je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje <math>\varphi</math><br />
* Formule <math>\varphi</math> je pravdivá právě tehdy, když je splněna každou posloupností.<br />
<br />
Zavádíme pojem nekonečné posloupnosti. Ve skutečnosti jde o extenzionální definici, což nestačí na vystižení toho, co je vlastně pravdivost. Podle [[Donald Davidson|Davidsona]] [[Alfred Tarski|Tarski]] definuje spíš význam, než pravdivost, tu totiž již předpokládáme.<br />
<br />
== Deflační teorie pravdy ==<br />
Pravdivost není vlastnost, vyčerpáváme její podstatu. Predikát "pravdivý" je zbytný a lze jej nahradit.<br />
=== Redundanční teorie pravdy ===<br />
* '''teze o transparentnosti pravdy''': je pravda, že p, znamená totéž, co p<br />
Predikát "pravdivý" je nadbytečný, lze jej odstranit a to i ve větách, které mluví o tom, že někdo má/říká pravdu<br />
=== Závětná teorie ===<br />
Obdobně jako jméno je zastupováno zájmenem, věta může být zastupovány ''závětou''. Výraz tvaru "je pravda, že..." (''thatt'') funguje jako anaforický výraz, odkazuje k původní větě.<br />
=== Minimalistická teorie pravdy ===<br />
* '''''"Je pravda, že p, a p."'''''<br />
<br />
== Zdroj ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky]. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Nutná pravda]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pravdivost&diff=16118Pravdivost2015-01-29T21:01:40Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>Úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá. Pravdivost vět ověřujeme. Věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uvádí. U některých vět se o pravdivost vůbec nezajímáme, takže není potřeba je řadit do množiny, například u vět vypovídajících o budoucnosti nelze pravdivostní hodnotu určit.<br />
* '''nositel pravdy''', neboli "'''pravděnec'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997">Kolář P. - Svoboda V. Logika a etika. Úvod do metaetiky. Filosofia, Praha. (1997.)</ref> (''truth bearer'')<br />
** může jím být propozice, neboli obsah věty (častěji), větný typ, větný výskyt, tvrzení (''assertion''), promluva (''utterance''), přesvědčení (''belief'')<br />
** jde o mentální entitu, nepřenáší se pravdivost<br />
* '''činitel pravdy''', neboli "'''pravditel'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997"/> (''truth maker'')<br />
** to, co daný "pravděnec" činí pravdivým, zpravidla '''fakt'''<br />
<br />
Setkáváme se s různými teoriemi pravdy. Základní dělení je na '''teorie deflační''' (např.: redundanční teorie, minimalistická teorie), které pravdě přisuzují jen malý či žádný speciální význam, a '''teorie inflační'''.<br />
<br />
== Inflační teorie pravdy ==<br />
Teorie pravdy označované jako inffalční jsou takové, které ji považují za netriviálně analyzovatelnou vlastnost pravděnců.<br />
=== Korespondenční teorie pravdy ===<br />
neboli '''adekvační teorie'''. Spojena např. s [[Bertrand Russell|B. Russellem]], [[Thomas Kuhn|T. Kuhnem]]. Dávána do souvislosti s realismem. Pravdivost je nezávislá na našich důkazech.<br />
==== Identitní verze ====<br />
* nositel je totožný s faktem<br />
==== Kongruenční verze ====<br />
Korespondence spočívá ve strukturálním izomorfismu mezi nositelem pravdy a skutečností. Problém nastává například se zobrazením u pravdivých negativních výroků, výroků o minulosti nebo budoucnosti, mravní pravdy, matematické pravdy.<br />
* relativnost, změna paradigmat, utváření a změny vlastního rámce<br />
==== Korelační verze ====<br />
# deskriptivní konvence - popisuje typ situace<br />
# demonstrativní konvence - odkaz ke konkrétní situaci<br />
<br />
=== Verifikační teorie ===<br />
* pravdivost lze ověřit<br />
<br />
=== Koherenční teorie pravdy ===<br />
Hlavním představitelem je [[John L. Austin|John Langshaw Austin]] (1911-1960) a vychází do jisté míry z [[Idealismus|idealismu]]. Pravdivost přesvědčení dána vztahem ostatních přesvědčení z konzistentní koherentní množiny. Nové přesvědčení přijmeme, pokud jde dohromady s ostatními, stávajícími přesvědčeními. Podle některých by měla existovat '''nezávislá mysl''', která obsahuje koherentní množinu.<br />
<br />
==== [[Willard Van Orman Quine|Quineova]] teorie pravdy ====<br />
<br />
''"Jakožto empirista si představuji pojmové schéma vědy jako nástroj sloužící k předpovědi budoucí zkušenosti na základě zkušenosti předchozí. Fyzikální objekty jsou do této situace pojmově zaneseny jako vhodné zprostředkující členy - na však na základě definice spočívající ve zkušenosti, ale prostě jako neredukovatelné postuláty epistemologicky srovnatelné s Homérovými bohy.<br />Co se mé osoby týče, nevěřím jako materialista v Homérovy bohy, ale ve fyzikální objekty, a věřit v něco jiného považuji za nevědecké. Avšak z hlediska svého epistemologického založení se Homérovi bohové od fyzikálních objektů neliší principiálně, ale pouze co do stupně. Oba druhy entit se v našem myšlení vyskytují pouze jako jakési kulturní postuláty. Mýtus fyzikálních objektů ukázal svou epistemologickou převahu tím, že dokázal úspěšněji než ostatní mýty vštípit plynutí naší zkušenosti zvládnutelnou strukturu.<br />(...) Rovněž abstraktní entity matematického druhu - třídy, třídy tříd atd. - jsou ve stejném duchu postuláty. Epistemologicky jsou na stejné úrovni jako fyzikální objekty a bohové, tzn. nejsou ani lepší ani horší. Lepší nebo horší jsou nejvýš co do stupně, v jakém se osvědčují při našem zacházení se smyslovou zkušeností.<br />(...) Každý člověk má na jedné straně k dispozici určité vědecké dědictví a na straně druhé je vystaven nepřetržitému toku smyslových podnětů. Úvahy, které ho vedou k přizpůsobování tohoto dědictví k onomu toku, jsou, pokud uvažujeme racionálně, pragmatické."''<ref name="Quine">Quine Willard Van Orman. Dvě dogmata empirismu. (1951). Český překlad P. Sousedíka, OIKOYMENH, Praha. (1995).</ref><br />
<br />
Quineova teorie je alternativa koherenční teorie. Primární jsou smyslové vjemy, poté přihlédnutí ke koherenční množině. Je pragmatická ve smyslu volby pojmového aparátu, který je k danému účelu vhodnější (způsob jak zaznamenat krajinu do mapy, aby se podle ní bylo možné orientovat).<br />
<br />
=== Pragmatická teorie ===<br />
Hlavním představitelem je [[William James|William James]] (1842-1910). Pravdivost tvrzení dána jeho praktičností, užitečností. Vše je relativní vůči jedincům i v čase: každý člověk má svou pravdu, protože je pro něj výhodné něco jiného.<br />
<br />
==== Konsenzuální teorie ====<br />
Hlavní představitel je [[Charles S. Pierce|Charles Sanders Pierce]] (1839-1914). Pravda je to, na čem se v dlouhodobém časovém horizontu shodne většina. Někdy však máme pocit, že jedinec má pravdu navzdory názoru většiny. Jak můžeme [[Konsenzus|konsenzus]] zjistit?<br />
* užitečnost vs. morálka<br />
<br />
=== [[Alfred Tarski|Tarského]] sémantická teorie pravdy ===<br />
Sám autor tuto teorii považuje za rozvedení klasické korespondenční teorie pro účely logiky, hlásí se k [[Aristotelés|Aristotelovi]].<br />
* '''T-schéma''': "P" je pravda právě tehdy, když P. S je pravda právě tehdy, když p. (kde S je pojmenování věty)<br />
:''Příklad: "Sníh je bílý." je pravdivá věta právě tehdy, když sníh je bílý.''<br />
:Tento přístup má mnoho nevýhod, například jak kvantifikovat?<br />
Vybudovat teorii pravdy pro přirozený jazyk je příliš komplikované, zabývá se jen jednoduššími, formálními jazyky<br />
* '''sémanticky uzavřený jazyk''' je takový jazyk, který obsahuje predikát ''"pravdivý"'' a je schopen pojmenovat své výrazy - je v něm možné definovat [[Paradox lháře|paradox lháře]] a tedy je sporný.<br />
<br />
Rozlišuje metajazyk M a jazyk jako objekt O, pak můžeme definovat ''"pravdivý v O"''.<br />
Pravdivost budeme definovat přes pojem '''''splňování''''', který také musíme definovat a to rekurzívně:<br />
# nekonečná posloupnost <math>P(x_1, x_2 \ldots x_n)</math>, <math>O: o_1, o_2...</math><br />
# <math>\neg\varphi</math> je splněna iff <math>\varphi</math> není splněna<br />
# <math>\varphi\vdash\psi</math> je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna <math>\varphi</math> a je posloupností splněna <math>\psi</math><br />
# <math>\exists x_{i} \varphi</math> je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje <math>\varphi</math><br />
* Formule <math>\varphi</math> je pravdivá právě tehdy, když je splněna každou posloupností.<br />
<br />
Zavádíme pojem nekonečné posloupnosti. Ve skutečnosti jde o extenzionální definici, což nestačí na vystižení toho, co je vlastně pravdivost. Podle [[Donald Davidson|Davidsona]] [[Alfred Tarski|Tarski]] definuje spíš význam, než pravdivost, tu totiž již předpokládáme.<br />
<br />
== Deflační teorie pravdy ==<br />
Pravdivost není vlastnost, vyčerpáváme její podstatu. Predikát "pravdivý" je zbytný a lze jej nahradit.<br />
=== Redundanční teorie pravdy ===<br />
* '''teze o transparentnosti pravdy''': je pravda, že p, znamená totéž, co p<br />
Predikát "pravdivý" je nadbytečný, lze jej odstranit a to i ve větách, které mluví o tom, že někdo má/říká pravdu<br />
=== Závětná teorie ===<br />
Obdobně jako jméno je zastupováno zájmenem, věta může být zastupovány ''závětou''. Výraz tvaru "je pravda, že..." (''thatt'') funguje jako anaforický výraz, odkazuje k původní větě.<br />
=== Minimalistická teorie pravdy ===<br />
* '''''"Je pravda, že p, a p."'''''<br />
<br />
== Zdroj ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky]. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Nutná pravda]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pravdivost&diff=15812Pravdivost2015-01-27T22:05:59Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>Úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá. Pravdivost vět ověřujeme. Věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uvádí. U některých vět se o pravdivost vůbec nezajímáme, takže není potřeba je řadit do množiny, například u vět vypovídajících o budoucnosti nelze pravdivostní hodnotu určit.<br />
* '''nositel pravdy''', neboli "pravděnec" (''truth bearer'')<br />
** může jím být propozice (častěji), větný typ, větný výskyt, tvrzení (''assertion''), promluva (''utterance''), přesvědčení (''belief'')<br />
** jde o mentální entitu, nepřenáší se pravdivost<br />
* '''činitel pravdy''', neboli "pravditel" (''truth maker'')<br />
** to, co daný "pravděnec" činí pravdivým, zpravidla '''fakt'''<br />
<br />
Setkáváme se s různými teoriemi pravdy. Základní dělení je na '''teorie deflační''' (např.: redundanční teorie, minimalistická teorie), které pravdě přisuzují jen malý či žádný speciální význam, a '''teorie inflační'''.<br />
<br />
== Inflační teorie pravdy ==<br />
=== Korespondenční teorie pravdy ===<br />
neboli '''adekvační teorie'''. Spojena např. s [[Bertrand Russell|B. Russellem]], [[Thomas Kuhn|T. Kuhnem]]. Dávána do souvislosti s realismem. Pravdivost je nezávislá na našich důkazech.<br />
==== Identitní verze ====<br />
* nositel je totožný s faktem<br />
==== Kongruenční verze ====<br />
Korespondence spočívá ve strukturálním izomorfismu mezi nositelem pravdy a skutečností. Problém nastává například se zobrazením u pravdivých negativních výroků, výroků o minulosti nebo budoucnosti, mravní pravdy, matematické pravdy.<br />
* relativnost, změna paradigmat, utváření a změny vlastního rámce<br />
==== Korelační verze ====<br />
# deskriptivní konvence - popisuje typ situace<br />
# demonstrativní konvence - odkaz ke konkrétní situaci<br />
<br />
=== Verifikační teorie ===<br />
* pravdivost lze ověřit<br />
<br />
=== Koherenční teorie pravdy ===<br />
Hlavním představitelem je [[John L. Austin|John Langshaw Austin]] (1911-1960) a vychází do jisté míry z [[Idealismus|idealismu]]. Pravdivost přesvědčení dána vztahem ostatních přesvědčení z konzistentní koherentní množiny. Nové přesvědčení přijmeme, pokud jde dohromady s ostatními, stávajícími přesvědčeními. Podle některých by měla existovat '''nezávislá mysl''', která obsahuje koherentní množinu.<br />
<br />
==== [[Willard Van Orman Quine|Quineova]] teorie pravdy ====<br />
<br />
''"Jakožto empirista si představuji pojmové schéma vědy jako nástroj sloužící k předpovědi budoucí zkušenosti na základě zkušenosti předchozí. Fyzikální objekty jsou do této situace pojmově zaneseny jako vhodné zprostředkující členy - na však na základě definice spočívající ve zkušenosti, ale prostě jako neredukovatelné postuláty epistemologicky srovnatelné s Homérovými bohy.<br />Co se mé osoby týče, nevěřím jako materialista v Homérovy bohy, ale ve fyzikální objekty, a věřit v něco jiného považuji za nevědecké. Avšak z hlediska svého epistemologického založení se Homérovi bohové od fyzikálních objektů neliší principiálně, ale pouze co do stupně. Oba druhy entit se v našem myšlení vyskytují pouze jako jakési kulturní postuláty. Mýtus fyzikálních objektů ukázal svou epistemologickou převahu tím, že dokázal úspěšněji než ostatní mýty vštípit plynutí naší zkušenosti zvládnutelnou strukturu.<br />(...) Rovněž abstraktní entity matematického druhu - třídy, třídy tříd atd. - jsou ve stejném duchu postuláty. Epistemologicky jsou na stejné úrovni jako fyzikální objekty a bohové, tzn. nejsou ani lepší ani horší. Lepší nebo horší jsou nejvýš co do stupně, v jakém se osvědčují při našem zacházení se smyslovou zkušeností.<br />(...) Každý člověk má na jedné straně k dispozici určité vědecké dědictví a na straně druhé je vystaven nepřetržitému toku smyslových podnětů. Úvahy, které ho vedou k přizpůsobování tohoto dědictví k onomu toku, jsou, pokud uvažujeme racionálně, pragmatické."''<ref name="Quine">Quine Willard Van Orman. Dvě dogmata empirismu. (1951). Český překlad P. Sousedíka, OIKOYMENH, Praha. (1995).</ref><br />
<br />
Quineova teorie je alternativa koherenční teorie. Primární jsou smyslové vjemy, poté přihlédnutí ke koherenční množině. Je pragmatická ve smyslu volby pojmového aparátu, který je k danému účelu vhodnější (způsob jak zaznamenat krajinu do mapy, aby se podle ní bylo možné orientovat).<br />
<br />
=== Pragmatická teorie ===<br />
Hlavním představitelem je [[William James|William James]] (1842-1910). Pravdivost tvrzení dána jeho praktičností, užitečností. Vše je relativní vůči jedincům i v čase: každý člověk má svou pravdu, protože je pro něj výhodné něco jiného.<br />
<br />
==== Konsenzuální teorie ====<br />
Hlavní představitel je [[Charles S. Pierce|Charles Sanders Pierce]] (1839-1914). Pravda je to, na čem se v dlouhodobém časovém horizontu shodne většina. Někdy však máme pocit, že jedinec má pravdu navzdory názoru většiny. Jak můžeme [[Konsenzus|konsenzus]] zjistit?<br />
* užitečnost vs. morálka<br />
<br />
=== [[Alfred Tarski|Tarského]] sémantická teorie pravdy ===<br />
Sám autor tuto teorii považuje za rozvedení klasické korespondenční teorie pro účely logiky, hlásí se k [[Aristotelés|Aristotelovi]].<br />
* '''T-schéma''': "P" je pravda právě tehdy, když P. S je pravda právě tehdy, když p. (kde S je pojmenování věty)<br />
:''Příklad: "Sníh je bílý." je pravdivá věta právě tehdy, když sníh je bílý.''<br />
:Tento přístup má mnoho nevýhod, například jak kvantifikovat?<br />
Vybudovat teorii pravdy pro přirozený jazyk je příliš komplikované, zabývá se jen jednoduššími, formálními jazyky<br />
* '''sémanticky uzavřený jazyk''' je takový jazyk, který obsahuje predikát ''"pravdivý"'' a je schopen pojmenovat své výrazy - je v něm možné definovat [[Paradox lháře|paradox lháře]] a tedy je sporný.<br />
<br />
Rozlišuje metajazyk M a jazyk jako objekt O, pak můžeme definovat ''"pravdivý v O"''.<br />
Pravdivost budeme definovat přes pojem '''''splňování''''', který také musíme definovat a to rekurzívně:<br />
# nekonečná posloupnost <math>P(x_1, x_2 \ldots x_n)</math>, <math>O: o_1, o_2...</math><br />
# <math>\neg\varphi</math> je splněna iff <math>\varphi</math> není splněna<br />
# <math>\varphi\vdash\psi</math> je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna <math>\varphi</math> a je posloupností splněna <math>\psi</math><br />
# <math>\exists x_{i} \varphi</math> je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje <math>\varphi</math><br />
* Formule <math>\varphi</math> je pravdivá právě tehdy, když je splněna každou posloupností.<br />
<br />
Zavádíme pojem nekonečné posloupnosti. Ve skutečnosti jde o extenzionální definici, což nestačí na vystižení toho, co je vlastně pravdivost. Podle [[Donald Davidson|Davidsona]] [[Alfred Tarski|Tarski]] definuje spíš význam, než pravdivost, tu totiž již předpokládáme.<br />
<br />
== Deflační teorie pravdy ==<br />
Pravdivost není vlastnost, vyčerpáváme její podstatu. Predikát "pravdivý" je zbytný a lze jej nahradit.<br />
=== Redundanční teorie pravdy ===<br />
* '''teze o transparentnosti pravdy''': je pravda, že p, znamená totéž, co p<br />
Predikát "pravdivý" je nadbytečný, lze jej odstranit a to i ve větách, které mluví o tom, že někdo má/říká pravdu<br />
=== Závětná teorie ===<br />
Obdobně jako jméno je zastupováno zájmenem, věta může být zastupovány ''závětou''. Výraz tvaru "je pravda, že..." (''thatt'') funguje jako anaforický výraz, odkazuje k původní větě.<br />
=== Minimalistická teorie pravdy ===<br />
* '''''"Je pravda, že p, a p."'''''<br />
<br />
== Zdroj ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky]. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Nutná pravda]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pravdivost&diff=15807Pravdivost2015-01-27T20:54:31Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>Úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá. Pravdivost vět ověřujeme. Věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uvádí. U některých vět se o pravdivost vůbec nezajímáme, takže není potřeba je řadit do množiny, například u vět vypovídajících o budoucnosti nelze pravdivostní hodnotu určit.<br />
# '''nositel pravdy''', neboli "pravděnec" (''truth bearer'')<br />
** může jím být propozice (častěji), větný typ, větný výskyt, tvrzení (''assertion''), promluva (''utterance''), přesvědčení (''belief'')<br />
** jde o mentální entitu, nepřenáší se pravdivost<br />
# '''činitel pravdy''', neboli "pravditel" (''truth maker'')<br />
** to, co daný "pravděnec" činí pravdivým, zpravidla '''fakt'''<br />
<br />
Setkáváme se s různými teoriemi pravdy. Základní dělení je na '''teorie deflační''' (např.: redundanční teorie, minimalistická teorie), které pravdě přisuzují jen malý či žádný speciální význam, a '''teorie inflační'''.<br />
<br />
== Inflační teorie pravdy ==<br />
=== Korespondenční teorie pravdy ===<br />
neboli '''adekvační teorie'''. Spojena např. s [[Bertrand Russell|B. Russellem]], [[Thomas Kuhn|T. Kuhnem]]. Dávána do souvislosti s realismem. Pravdivost je nezávislá na našich důkazech.<br />
==== Identitní verze ====<br />
* nositel je totožný s faktem<br />
==== Kongruenční verze ====<br />
Korespondence spočívá ve strukturálním izomorfismu mezi nositelem pravdy a skutečností. Problém nastává například se zobrazením u pravdivých negativních výroků, výroků o minulosti nebo budoucnosti, mravní pravdy, matematické pravdy.<br />
* relativnost, změna paradigmat, utváření a změny vlastního rámce<br />
==== Korelační verze ====<br />
# deskriptivní konvence - popisuje typ situace<br />
# demonstrativní konvence - odkaz ke konkrétní situaci<br />
<br />
=== Verifikační teorie ===<br />
* pravdivost lze ověřit<br />
<br />
=== Koherenční teorie pravdy ===<br />
Hlavním představitelem je [[John L. Austin|John Langshaw Austin]] (1911-1960) a vychází do jisté míry z [[Idealismus|idealismu]]. Pravdivost přesvědčení dána vztahem ostatních přesvědčení z konzistentní koherentní množiny. Nové přesvědčení přijmeme, pokud jde dohromady s ostatními, stávajícími přesvědčeními. Podle některých by měla existovat '''nezávislá mysl''', která obsahuje koherentní množinu.<br />
<br />
==== [[Willard Van Orman Quine|Quineova]] teorie pravdy ====<br />
<br />
''"Jakožto empirista si představuji pojmové schéma vědy jako nástroj sloužící k předpovědi budoucí zkušenosti na základě zkušenosti předchozí. Fyzikální objekty jsou do této situace pojmově zaneseny jako vhodné zprostředkující členy - na však na základě definice spočívající ve zkušenosti, ale prostě jako neredukovatelné postuláty epistemologicky srovnatelné s Homérovými bohy.<br />Co se mé osoby týče, nevěřím jako materialista v Homérovy bohy, ale ve fyzikální objekty, a věřit v něco jiného považuji za nevědecké. Avšak z hlediska svého epistemologického založení se Homérovi bohové od fyzikálních objektů neliší principiálně, ale pouze co do stupně. Oba druhy entit se v našem myšlení vyskytují pouze jako jakési kulturní postuláty. Mýtus fyzikálních objektů ukázal svou epistemologickou převahu tím, že dokázal úspěšněji než ostatní mýty vštípit plynutí naší zkušenosti zvládnutelnou strukturu.<br />(...) Rovněž abstraktní entity matematického druhu - třídy, třídy tříd atd. - jsou ve stejném duchu postuláty. Epistemologicky jsou na stejné úrovni jako fyzikální objekty a bohové, tzn. nejsou ani lepší ani horší. Lepší nebo horší jsou nejvýš co do stupně, v jakém se osvědčují při našem zacházení se smyslovou zkušeností.<br />(...) Každý člověk má na jedné straně k dispozici určité vědecké dědictví a na straně druhé je vystaven nepřetržitému toku smyslových podnětů. Úvahy, které ho vedou k přizpůsobování tohoto dědictví k onomu toku, jsou, pokud uvažujeme racionálně, pragmatické."''<ref name="Quine">Quine Willard Van Orman. Dvě dogmata empirismu. (1951). Český překlad P. Sousedíka, OIKOYMENH, Praha. (1995).</ref><br />
<br />
Quineova teorie je alternativa koherenční teorie. Primární jsou smyslové vjemy, poté přihlédnutí ke koherenční množině. Je pragmatická ve smyslu volby pojmového aparátu, který je k danému účelu vhodnější (způsob jak zaznamenat krajinu do mapy, aby se podle ní bylo možné orientovat).<br />
<br />
=== Pragmatická teorie ===<br />
Hlavním představitelem je [[William James|William James]] (1842-1910). Pravdivost tvrzení dána jeho praktičností, užitečností. Vše je relativní vůči jedincům i v čase: každý člověk má svou pravdu, protože je pro něj výhodné něco jiného.<br />
<br />
==== Konsenzuální teorie ====<br />
Hlavní představitel je [[Charles S. Pierce|Charles Sanders Pierce]] (1839-1914). Pravda je to, na čem se v dlouhodobém časovém horizontu shodne většina. Někdy však máme pocit, že jedinec má pravdu navzdory názoru většiny. Jak můžeme [[Konsenzus|konsenzus]] zjistit?<br />
* užitečnost vs. morálka<br />
<br />
=== [[Alfred Tarski|Tarského]] sémantická teorie pravdy ===<br />
Sám autor tuto teorii považuje za rozvedení klasické korespondenční teorie pro účely logiky, hlásí se k [[Aristotelés|Aristotelovi]].<br />
* '''T-schéma''': "P" je pravda právě tehdy, když P. S je pravda právě tehdy, když p. (kde S je pojmenování věty)<br />
:''Příklad: "Sníh je bílý." je pravdivá věta právě tehdy, když sníh je bílý.''<br />
:Tento přístup má mnoho nevýhod, například jak kvantifikovat?<br />
Vybudovat teorii pravdy pro přirozený jazyk je příliš komplikované, zabývá se jen jednoduššími, formálními jazyky<br />
* '''sémanticky uzavřený jazyk''' je takový jazyk, který obsahuje predikát ''"pravdivý"'' a je schopen pojmenovat své výrazy - je v něm možné definovat [[Paradox lháře|paradox lháře]] a tedy je sporný.<br />
<br />
Rozlišuje metajazyk M a jazyk jako objekt O, pak můžeme definovat ''"pravdivý v O"''.<br />
Pravdivost budeme definovat přes pojem '''''splňování''''', který také musíme definovat a to rekurzívně:<br />
# nekonečná posloupnost <math>P(x_1, x_2 \ldots x_n)</math>, <math>O: o_1, o_2...</math><br />
# <math>\neg\varphi</math> je splněna iff <math>\varphi</math> není splněna<br />
# <math>\varphi\vdash\psi</math> je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna <math>\varphi</math> a je posloupností splněna <math>\psi</math><br />
# <math>\exists x_{i} \varphi</math> je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje <math>\varphi</math><br />
* Formule <math>\varphi</math> je pravdivá právě tehdy, když je splněna každou posloupností.<br />
<br />
Zavádíme pojem nekonečné posloupnosti. Ve skutečnosti jde o extenzionální definici, což nestačí na vystižení toho, co je vlastně pravdivost. Podle [[Donald Davidson|Davidsona]] [[Alfred Tarski|Tarski]] definuje spíš význam, než pravdivost, tu totiž již předpokládáme.<br />
<br />
== Deflační teorie pravdy ==<br />
Pravdivost není vlastnost, vyčerpáváme její podstatu. Predikát "pravdivý" je zbytný a lze jej nahradit.<br />
=== Redundanční teorie pravdy ===<br />
* '''teze o transparentnosti pravdy''': je pravda, že p, znamená totéž, co p<br />
Predikát "pravdivý" je nadbytečný, lze jej odstranit a to i ve větách, které mluví o tom, že někdo má/říká pravdu<br />
=== Závětná teorie ===<br />
Obdobně jako jméno je zastupováno zájmenem, věta může být zastupovány ''závětou''. Výraz tvaru "je pravda, že..." (''thatt'') funguje jako anaforický výraz, odkazuje k původní větě.<br />
=== Minimalistická teorie pravdy ===<br />
* '''''"Je pravda, že p, a p."'''''<br />
<br />
== Zdroj ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky]. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
<br />
=== Související články ===<br />
[[Nutná pravda]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Nutn%C3%A1_pravda&diff=14519Nutná pravda2015-01-19T20:18:49Z<p>Veronika.Kovrzkova: /* Alfred Jules Ayer */</p>
<hr />
<div>Pravdivost funguje bez ohledu na nás, naše znalosti. Nutné nelze falzifikovat.<br />
* vypovídání '''de dicto''' - mluvíme o větě jako o celku; '''de re''' - mluvíme už o samotném objektu, nutnost klademe do reality<br />
* ''analytický soud'' je pravdivý pouze na základě významu obsažených výrazů - odlišuje se od Kantova přístupu, zastáváno některými filosofy<br />
* to, co vnímáme jako nutné pravdy je neinformativní, jsou postulovány dopředu jako jakási konvence<br />
* '''logické pravdy (jde o porozumění logických výrazů) <math>\subset</math> analytické pravdy <math>\subset</math> pravdy'''<br />
<br />
* [[Gottfried Leibniz|Gottfried Leibniz]]: '''rozumové pravdy''' - mohli bychom analyzovat, rozložit na jednodušší, až dojedeme k nějakým identickým větám, které nelze vyvrátit; '''faktuální pravdy'''<br />
<br />
==== [[Immanuel Kant|Immanuel Kant]] ====<br />
# epistemologické rozlišení soudů: '''a priori''' - pro ověření jejich pravdivosti nepotřebujeme zkušenost; '''a posteriori''' - ke zjištění jejich pravdivosti potřebujeme zkušenost<br />
# logické rozlišení: '''analytické soudy''' - subjektu přičítáme predikát, který je již skrytě obsažen v samotném subjektu; '''syntetické soudy''' neboli rozšiřující nám sdělují o příslušném subjektu něco nového<br />
Poznávající subjekt je konstitutivní, záleží na souboru jeho názorů.<br />
* nutné = a priori<br />
* analytický soud je pravdivý pouze na základě významu obsažených výrazů - odlišuje se od Kantova přístupu, zastáváno některými filosofy<br />
<br />
Jak jsou možné '''syntetické soudy a priori'''? Kde se berou '''nutné soudy''', jak je můžeme za nutné považovat, když jsou informativní, čili syntetické? ''Například 5 + 7 = 12. Nejkratší spojnice mezi dvěma body je úsečka.''<br />
<br />
=== Britský empirismus ===<br />
Vše co je v rozumu pochází ze zkušenosti, veškeré poznání je induktivní, vytváříme si pravděpodobnostní závěry.<br />
==== [[John Stuart Mill|John Stuart Mill]] ====<br />
Už od malička se seznamujeme s empirickými danostmi, takže je považujeme za nutné. Jakmile něco získáme ze zkušenosti, už nepřipouštíme, že to lze zkušeností vyvrátit. Nechceme připustit, že vztah kauzality neexistuje. Všechny soudy jsou podle Milla empirické, nutné soudy neexistují.<br />
=== [[Alfred Jules Ayer|Alfred Jules Ayer]] ===<br />
Kdybychom vládli dokonalým intelektem, znali bychom všechny důsledky výchozích postulátů, protože to tak ale není, jeví se nám některé výroky informativní.<br />
<br />
=== [[Ludwig Wittgenstein|Ludwig Wittgenstein]] ===<br />
''"Zákony logiky, například vyloučení třetího a sporu, jsou libovolné. Tento výrok je trochu odpudivý, je nicméně pravdivý."''<ref name="Wittgenstein">Ludwig Wittgenstein. Co je analytický výrok. Český překlad J. Peregrin, OIKOYMENH, Praha. (1995).</ref><br />
=== [[Arthur Prior|Arthur Prior]] ===<br />
Nejprve zavedení pravidel pro novou spojku, ''např.:'' <math>A \vdash A tonk B, A tonk B \vdash B</math>, následně hledáme příslušný význam, daný pravidly - upozorňuje, že takto to nefunguje!<br />
Význam už máme a pravidly ho teprve zachycujeme.<br />
=== [[Kurt Gödel|Kurt Gödel]] ===<br />
* dostatečně konzistentní teorie nemůže dokázat svou vlastní konzistenci<br />
* kdyby matematika byla dána postuláty, musela by existovat efektivní rozhodovací metoda pravdivosti/nepravdivosti<br />
=== [[Willard Van Orman Quine|Willard Quine]] ===<br />
Distinkce mezi analytickými a syntetickými výroky je téměř nepatrná.<br />
Staví se skepticky ke zpracování pojmu nutnosti. S nutností pracujeme jako s modálním operátorem, pak neplatí substituovatelnost ''salva veritate'' ani nelze uvnitř výroku kvantifikovat, protože už vypovídáme de re - takové modality Quine odmítá, věci nelze přičítat nutnou vlastnost.<br />
=== [[Saul Kripke|Saul Kripke]] ===<br />
Vlastní jména fungují jako pevné znaky, napříč světy určují jednu osobu - [[Teorie možných světů]].<br />
* '''nutné''' (nutně platné fakty, který poznáváme aposteriorně) X '''apriorní''' (některé poznatky máme apriorně, ale jsou nahodilé, ''např.: vlastní existence'')<br />
* metafyzická nutnost<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky]. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
=== Související články ===<br />
[[Pravdivost]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Veronika.Kovrzkova&diff=14428Uživatel:Veronika.Kovrzkova2015-01-18T23:05:54Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>'''Veronika Kovrzková''' je studentka třetího ročníku Logiky na FF UK a správce tohoto oboru na WikiSofii.<br />
== Články ==<br />
* [[Hilbertovský kalkul|Hilbertovský kalkul]]<br />
* [[Bisimulace]]<br />
* články v kategorii [https://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky Filosofie logiky]<br />
** [[Úvod do filosofie logiky]]<br />
** [[Výrazy ve větě]]<br />
** [[Pravdivost]] | [[Nutná pravda]]<br />
** [[Paradoxy]]: [[Paradox lháře]] | [[Grellingův paradox]]<br />
** [[Vyplývání]]<br />
** [[Možné světy]]<br />
** [[Problémy klasické logiky]]<br />
* [[Booleova algebra]] | [[Filtr]] | [[Ideál]] | [[Rasiowé-Sikorského lemma]]<br />
<br />
<br />
[[Kategorie: Wikisofia:Kontakty|*]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mo%C5%BEn%C3%A9_sv%C4%9Bty&diff=14425Možné světy2015-01-18T22:09:09Z<p>Veronika.Kovrzkova: /* Teorie counterpartů */</p>
<hr />
<div>Pojem možného světa se v logice vyskytuje již ve [[Scholastika|scholastice]], dále se s ním setkáváme například u [[Gottfried Leibniz|Leibnize]], [[Rudolf Carnap|Carnapa]], či [[Saul Kripke|Kripkeho]].<ref name="Peregrin"> [http://jarda.peregrin.cz/mybibl/PDFTxt/509.pdf Peregrin Jaroslav]. Možné světy v logice. Aluze, Olomouc, roč. 9, č. 1. (2005).</ref> Nejde o zavedený technický pojem, má jen pomoci, pro lepší představu, a většina filosofů si toho je vědoma.<br />
<br />
Možný svět je:<ref name="Peregrin" /><br />
* maximální konzistentní množina výroků<br />
* dán určitým rozdělením základních vlastností mezi individua z univerza<br />
* ''"Možný svět není žádnou zvláštní věcí nebo místem, je prostě tím, k čemu je relativní pravdivost."''' <ref name="Stalnaker"> Stalnaker Robert. Possible Worlds and Situations. Journal of Philosophical Logic. (1986).</ref><br />
== Carnap ==<br />
:'''''Definice:''' "Třída vět v S, která obsahuje pro každou atomickou větu buď tuto větu, nebo její negaci, ale nikoli obojí, a žádné jiné věty, se nazývá '''popis stavu v S''', protože zřejmě udává úplný popis možného stavu univerza individuí vzhledem ke všem vlastnostem a relacím vyjadřovaným predikáty tohoto systému. Popisy stavů tedy představují Leibnizovy možné světy nebo Wittgensteinovy možné stavy věcí."'' <ref name="Carnap">Carnap Rudolf. Meaning and Necessity, University of Chicago Press, Chicago. (1947). </ref><br />
<br />
Význam nehraje roli, můžeme přiřazovat libovolná ohodnocení. Nejsou však možné všechny kombinace ohodnocení (například sudé(x) i liché(x) s pravdivostní hodnotou 1).<br />
=== Kombinatorický přístup k možným světům ===<br />
Existují nezávislé stavy věcí, patrně na úrovni částic, jakožto základních stavů, ze kterých se možné světy skládají. Věci se nějak jeví navenek, ale jejich vlastnosti jsou dány vnitřní strukturou. Vnější vlastnosti supervenují na vnitřních vlastnostech. Například můžeme říct, že lidská mysl supervenuje na mozkových aktivitách.<br />
<br />
== Relace dosažitelnosti ==<br />
<br />
== Modální realismus (konkretismus) ==<br />
Všechny možné světy někde reálně existují, jeden každý svět vytváří celek, který je kauzálně a časoprostorově propojený, ale navzájem mezi nimi neexistuje spojení. Aktuální svět je jen indexické označení, přesuneme-li se (teoreticky) jinam, bude to ten aktuální svět a ostatní budou označeny za možné.<br/>Dovedení do důsledku přístupu, že můžeme (nutnou) pravdivost nahradit pravdivostí v reálném světě. Neklade příliš mnoho rozumových limitů, není jasná hranice, co se v možných světech může dít a co už ne (Existuje možný svět, kde lidé spontánně skákají z oken?).<br />
=== Teorie counterpartů ===<br />
'''Teorie counterparts''' neboli '''teorie protějšků''' pochází od amerického analytického filosofa [[David Lewis|Davida K. Lewise]].<br/><br />
V možných světech existují protějšky věcí z aktuálního světa, jde o různé (např.) osoby, které jsou si však velmi podobné, liší se třeba jen jednou vlastností<br/><br />
Ale vždyť do žádného z možných světů nemůžeme, tak jak bychom mohli vědět, jak vypadají?<br />
<br />
== Abstrakcionismus ==<br />
Možný svět je maximální konzistentní množina propozic. Jde o abstraktní entity, maximální stav věcí, který buď nastává (dochází k jeho aktualizaci), nebo ne. Možný svět je jen pomůcka pro lepší představu a způsob našeho vyjadřování, jak mluvíme o tom, co je možný svět. Jde o kruhovou definici, což je často vytýkáno všem definicím možných světů. Abychom definovali modality, vyžadujeme předem pojem možnosti.<br />
* Jeden přístup: individua by si měla udržovat své '''esenciální vlastnosti''' (Alžběta II. je ve všech možných světech člověkem)<br />
* Druhý přístup: individuum má jen '''triviální vlastnost identity''', jinak má "přilepené" různé vlastnosti, které se však v každém možném světě mohou kompletně změnit<br />
<br />
== Aktualismus vs. possibilismus ==<br />
'''Aktualismus''':<br />
* <math>\exists x \Diamond U(x)</math><br />
* dán soubor individuí, která aktuálně existují<br />
'''Possibilismus''':<br />
* <math>\Diamond \exists x U(x)</math><br />
* individua ve skutečnosti neexistují nebo nemusejí, v nějakém možném světě se může objevit úplně nové individuum, které se v aktuálním světě nenachází<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky].<br />
Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
=== Související články ===<br />
[[Teorie možných světů]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br/><br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Probl%C3%A9my_klasick%C3%A9_logiky&diff=14424Problémy klasické logiky2015-01-18T22:02:21Z<p>Veronika.Kovrzkova: /* Alternativní přístupy */</p>
<hr />
<div>Logiku lze přirovnat k mapě. Záleží na tom, co od ní očekáváme a podle toho zvolíme "měřítko". Zaměříme se na předmět našeho zájmu, jinde nemusíme jít tolik do hloubky, něco opomíjíme. Existují různé návrhy alternativních systémů, které se zabývají novými oblastmi, například naším poznáním, normami... Různé logické systémy nelze srovnávat, význam je dán příslušným axiomatickým systémem.<br />
<br />
'''''Některé problémy, se kterými si klasická logika neví rady:'''''<br />
* nereferující singulární termíny - klasická logika nepřipouští konstanty, které nemají realizaci (Paegas)<br />
* přičítání existence - konstanty musí být nutně realizovány, takže připisování jim existence je tautologie - chceme dovolit mluvit i o posibiliích; substituční chápání kvantifikace - zůstáváme na úrovni vět, nejdeme do reality<br />
* intenzionální kontexty - princip vzájemné nahraditelnosti salva veritate obecně neplatí<br />
* propoziční postoje<br />
* paradoxy - motivace k zavedení nových pravdivostních hodnot nebo jejich zrušení<br />
* pravidlo, že ze sporu plyne cokoli<br />
<br />
Uvažuje se o vytvoření speciální logiky pro '''evoluční teorie''', aby se dalo mluvit o nějakém živočišném druhu, protože nemůžeme o jednom individuu říct, že se z něčeho vyvinulo nebo vymírá apod.<br />
== Kontrafaktuální kondicionály ==<br />
Česky se překládají asi jako nereálná podmínková souvětí. Jsou tvaru: Kdyby se něco stalo, pak by se stalo něco dalšího.<br/><br />
''Například'':<br />
* Kdybych upustila křídu, spadla by na zem. <math>p(k) \rightarrow s(k)</math><br />
* Kdybych upustila křídu, poletovala a zpívala by.<br/>Z pohledu materiální implikace: není-li splněn předpoklad, je implikace pravdivá. Obě výše uvedené věty jsou tedy pravdivé. Chtěli bychom ale umět vyjádřit, že první věta je intuitivně pravdivá a druhá nikoli.<br />
''Přírodní zákony'' jsou často formulovány pomocí kondicionálů. (''Archimédův zákon: Kdybychom ponořili těleso do kapaliny...'') Takové zákony by ale logika měla umět analyzovat.<br />
<br />
== Dispoziční vlastnosti ==<br />
Takové vlastnosti, které se projeví až za nějakých okolností. Například cukr je rozpustný ve vodě - kdybychom jej dali do vody, rozpustil by se; papír je hořlavý - kdybychom papír dali do ohně, shořel by. Odlišné jsou '''kategorické vlastnosti''', které jsou trvalé, projevují se dispozičními vlastnostmi, které na nich mohou supervenovat. [[Aristotelés]] používá pojem '''potenciální vlastnosti'''. Někteří považují dispoziční vlastnosti pouze za '''projevy kategorických vlastností''', ''například Quine: molekulová struktura (nese hořlavost, křehkost, ...)''. Objevuje se i názor, že kategorické vlastnosti neexistují, protože je zachycujeme stejně pomocí dispozičního popisu.<br />
<br />
Pojem je hodně diskutovaný a to i mimo pole logiky, takže je celkem velký problém, že jej logika není schopna technicky zpracovat.<br />
<br />
=== Možnosti řešení ===<br />
Jednou z možností je '''použití modalit možnosti a nutnosti a možných světů'''.<br/>Nabízí se způsob, jak toto řešit: Můžeme vzít nějaký možný svět a říct, že když v něm tato podmínka bude splněna a projeví se tato vlastnost, tak ji daný předmět má. Je-li však podmínka splněna, nějaký jiný aspekt může ovlivnit, že se nesplní závěr.<br/><br />
''Například'': Namočená sirka nebude hořet, padající křídu někdo zachytí, nebo vůbec neplatí fyzikální zákony...<br />
<br />
Neplatí, že když <math>A \rightarrow B</math>, pak i <math>A \wedge C \rightarrow B</math>. Takže bychom požadovali, aby ostatní podmínky zůstaly nezměněny. Pokoušet se o výčet všeho, co by svět měl a neměl splňovat je nemožné.<br />
<br />
==== Podobnost ====<br />
[[David Lewis]] a [[Hilbert Stalnaker]] řeší problém dispozičních vlastností pojmem podobnosti. Různé sféry podobnosti obsahují množiny světů, které jsou v nějaké míře podobné aktuálnímu světu. Takže testování provádíme ve světech, které jsou velmi podobné.<br/><br />
''Například'': Mějme tyčku délky 20 cm. Je nekonečně mnoho podobných světů, kde je ta délka trochu jiná (už jen u této, jednoduše měřitelné vlastnosti jich je nekonečně mnoho). Vezmeme ten nejpodobnější svět, ve kterém je splněna podmínka i závěr.<br />
<br />
Ale kdy je něco ještě podobné a kdy už ne? Jak poznáme, zda nějaká změna ovlivní výsledek testování? Z důvodu spojitost podobných světů nemůžeme určit, který je "nejpodobnější".<br />
<br />
=== Stydlivý chameleon ===<br />
Chameleon zčervená, když ho někdo pozoruje, jinak je zelený. Chameleon je šikovný a vždy ví, když ho někdo pozoruje. Jakou má tedy barvu, když o samotě je zelený, ale my ho vidíme jen červeného?<br />
<br />
== Alternativní přístupy ==<br />
=== [[Intuicionistická logika]] ===<br />
Pochází od [[L. E. J. Brouwer]]a, který vycházel z filosofických předpokladů navazujících na [[Immanuel Kant]]a. Můžeme zkoumat i formy našeho názoru v čase, dospíváme k nutným pravdám. Matematické objekty jsou objekty lidské mysli, nejde o jazykovou záležitost ani nejsou v oblasti idejí jako jsoucna. '''Konstruktivní důkaz''' je takový, ve kterém najdeme objekt, o kterém něco dokazujeme. Intuicionistická logika připouští i '''nekonstruktivní důkazy'''.<br />
=== [[Fuzzy logika]] ===<br />
Nevystačí si jen se dvěma pravdivostními hodnotami, ale používá '''nekonečně mnoho pravdivostních hodnot''' v intervalu od 0 do 1. Tento přístup má široké uplatnění například v internetových vyhledávačích.<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky].<br />
Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
=== Související články ===<br />
[[Teorie možných světů]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br/><br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Probl%C3%A9my_klasick%C3%A9_logiky&diff=14423Problémy klasické logiky2015-01-18T22:00:54Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>Logiku lze přirovnat k mapě. Záleží na tom, co od ní očekáváme a podle toho zvolíme "měřítko". Zaměříme se na předmět našeho zájmu, jinde nemusíme jít tolik do hloubky, něco opomíjíme. Existují různé návrhy alternativních systémů, které se zabývají novými oblastmi, například naším poznáním, normami... Různé logické systémy nelze srovnávat, význam je dán příslušným axiomatickým systémem.<br />
<br />
'''''Některé problémy, se kterými si klasická logika neví rady:'''''<br />
* nereferující singulární termíny - klasická logika nepřipouští konstanty, které nemají realizaci (Paegas)<br />
* přičítání existence - konstanty musí být nutně realizovány, takže připisování jim existence je tautologie - chceme dovolit mluvit i o posibiliích; substituční chápání kvantifikace - zůstáváme na úrovni vět, nejdeme do reality<br />
* intenzionální kontexty - princip vzájemné nahraditelnosti salva veritate obecně neplatí<br />
* propoziční postoje<br />
* paradoxy - motivace k zavedení nových pravdivostních hodnot nebo jejich zrušení<br />
* pravidlo, že ze sporu plyne cokoli<br />
<br />
Uvažuje se o vytvoření speciální logiky pro '''evoluční teorie''', aby se dalo mluvit o nějakém živočišném druhu, protože nemůžeme o jednom individuu říct, že se z něčeho vyvinulo nebo vymírá apod.<br />
== Kontrafaktuální kondicionály ==<br />
Česky se překládají asi jako nereálná podmínková souvětí. Jsou tvaru: Kdyby se něco stalo, pak by se stalo něco dalšího.<br/><br />
''Například'':<br />
* Kdybych upustila křídu, spadla by na zem. <math>p(k) \rightarrow s(k)</math><br />
* Kdybych upustila křídu, poletovala a zpívala by.<br/>Z pohledu materiální implikace: není-li splněn předpoklad, je implikace pravdivá. Obě výše uvedené věty jsou tedy pravdivé. Chtěli bychom ale umět vyjádřit, že první věta je intuitivně pravdivá a druhá nikoli.<br />
''Přírodní zákony'' jsou často formulovány pomocí kondicionálů. (''Archimédův zákon: Kdybychom ponořili těleso do kapaliny...'') Takové zákony by ale logika měla umět analyzovat.<br />
<br />
== Dispoziční vlastnosti ==<br />
Takové vlastnosti, které se projeví až za nějakých okolností. Například cukr je rozpustný ve vodě - kdybychom jej dali do vody, rozpustil by se; papír je hořlavý - kdybychom papír dali do ohně, shořel by. Odlišné jsou '''kategorické vlastnosti''', které jsou trvalé, projevují se dispozičními vlastnostmi, které na nich mohou supervenovat. [[Aristotelés]] používá pojem '''potenciální vlastnosti'''. Někteří považují dispoziční vlastnosti pouze za '''projevy kategorických vlastností''', ''například Quine: molekulová struktura (nese hořlavost, křehkost, ...)''. Objevuje se i názor, že kategorické vlastnosti neexistují, protože je zachycujeme stejně pomocí dispozičního popisu.<br />
<br />
Pojem je hodně diskutovaný a to i mimo pole logiky, takže je celkem velký problém, že jej logika není schopna technicky zpracovat.<br />
<br />
=== Možnosti řešení ===<br />
Jednou z možností je '''použití modalit možnosti a nutnosti a možných světů'''.<br/>Nabízí se způsob, jak toto řešit: Můžeme vzít nějaký možný svět a říct, že když v něm tato podmínka bude splněna a projeví se tato vlastnost, tak ji daný předmět má. Je-li však podmínka splněna, nějaký jiný aspekt může ovlivnit, že se nesplní závěr.<br/><br />
''Například'': Namočená sirka nebude hořet, padající křídu někdo zachytí, nebo vůbec neplatí fyzikální zákony...<br />
<br />
Neplatí, že když <math>A \rightarrow B</math>, pak i <math>A \wedge C \rightarrow B</math>. Takže bychom požadovali, aby ostatní podmínky zůstaly nezměněny. Pokoušet se o výčet všeho, co by svět měl a neměl splňovat je nemožné.<br />
<br />
==== Podobnost ====<br />
[[David Lewis]] a [[Hilbert Stalnaker]] řeší problém dispozičních vlastností pojmem podobnosti. Různé sféry podobnosti obsahují množiny světů, které jsou v nějaké míře podobné aktuálnímu světu. Takže testování provádíme ve světech, které jsou velmi podobné.<br/><br />
''Například'': Mějme tyčku délky 20 cm. Je nekonečně mnoho podobných světů, kde je ta délka trochu jiná (už jen u této, jednoduše měřitelné vlastnosti jich je nekonečně mnoho). Vezmeme ten nejpodobnější svět, ve kterém je splněna podmínka i závěr.<br />
<br />
Ale kdy je něco ještě podobné a kdy už ne? Jak poznáme, zda nějaká změna ovlivní výsledek testování? Z důvodu spojitost podobných světů nemůžeme určit, který je "nejpodobnější".<br />
<br />
=== Stydlivý chameleon ===<br />
Chameleon zčervená, když ho někdo pozoruje, jinak je zelený. Chameleon je šikovný a vždy ví, když ho někdo pozoruje. Jakou má tedy barvu, když o samotě je zelený, ale my ho vidíme jen červeného?<br />
<br />
== Alternativní přístupy ==<br />
=== [[Intuicionistická logika]] ===Pochází od [[L. E. J. Brouwer]]a, který vycházel z filosofických předpokladů navazujících na [[Immanuel Kant]]a. Můžeme zkoumat i formy našeho názoru v čase, dospíváme k nutným pravdám. Matematické objekty jsou objekty lidské mysli, nejde o jazykovou záležitost ani nejsou v oblasti idejí jako jsoucna. '''Konstruktivní důkaz''' je takový, ve kterém najdeme objekt, o kterém něco dokazujeme. Intuicionistická logika připouští i '''nekonstruktivní důkazy'''.=== [[Fuzzy logika]] ===Nevystačí si jen se dvěma pravdivostními hodnotami, ale používá '''nekonečně mnoho pravdivostních hodnot''' v intervalu od 0 do 1. Tento přístup má široké uplatnění například v internetových vyhledávačích.<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky].<br />
Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
=== Související články ===<br />
[[Teorie možných světů]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br/><br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Probl%C3%A9my_klasick%C3%A9_logiky&diff=14422Problémy klasické logiky2015-01-18T21:56:14Z<p>Veronika.Kovrzkova: /* Dispoziční vlastnosti */</p>
<hr />
<div>Logiku lze přirovnat k mapě. Záleží na tom, co od ní očekáváme a podle toho zvolíme "měřítko". Zaměříme se na předmět našeho zájmu, jinde nemusíme jít tolik do hloubky, něco opomíjíme. Existují různé návrhy alternativních systémů, které se zabývají novými oblastmi, například naším poznáním, normami... Různé logické systémy nelze srovnávat, význam je dán příslušným axiomatickým systémem.<br />
<br />
'''''Některé problémy, se kterými si klasická logika neví rady:'''''<br />
* nereferující singulární termíny - klasická logika nepřipouští konstanty, které nemají realizaci (Paegas)<br />
* přičítání existence - konstanty musí být nutně realizovány, takže připisování jim existence je tautologie - chceme dovolit mluvit i o posibiliích; substituční chápání kvantifikace - zůstáváme na úrovni vět, nejdeme do reality<br />
* intenzionální kontexty - princip vzájemné nahraditelnosti salva veritate obecně neplatí<br />
* propoziční postoje<br />
* paradoxy - motivace k zavedení nových pravdivostních hodnot nebo jejich zrušení<br />
* pravidlo, že ze sporu plyne cokoli<br />
<br />
Uvažuje se o vytvoření speciální logiky pro '''evoluční teorie''', aby se dalo mluvit o nějakém živočišném druhu, protože nemůžeme o jednom individuu říct, že se z něčeho vyvinulo nebo vymírá apod.<br />
== Kontrafaktuální kondicionály ==<br />
Česky se překládají asi jako nereálná podmínková souvětí. Jsou tvaru: Kdyby se něco stalo, pak by se stalo něco dalšího.<br/>''Například'':* Kdybych upustila křídu, spadla by na zem. <math>p(k) \rightarrow s(k)</math><br />
* Kdybych upustila křídu, poletovala a zpívala by.<br/>Z pohledu materiální implikace: není-li splněn předpoklad, je implikace pravdivá. Obě výše uvedené věty jsou tedy pravdivé. Chtěli bychom ale umět vyjádřit, že první věta je intuitivně pravdivá a druhá nikoli.<br />
''Přírodní zákony'' jsou často formulovány pomocí kondicionálů. (''Archimédův zákon: Kdybychom ponořili těleso do kapaliny...'') Takové zákony by ale logika měla umět analyzovat.<br />
<br />
== Dispoziční vlastnosti ==<br />
Takové vlastnosti, které se projeví až za nějakých okolností. Například cukr je rozpustný ve vodě - kdybychom jej dali do vody, rozpustil by se; papír je hořlavý - kdybychom papír dali do ohně, shořel by. Odlišné jsou '''kategorické vlastnosti''', které jsou trvalé, projevují se dispozičními vlastnostmi, které na nich mohou supervenovat. [[Aristotelés]] používá pojem '''potenciální vlastnosti'''. Někteří považují dispoziční vlastnosti pouze za ''projevy kategorických vlastností'', '''například Quine: molekulová struktura (nese hořlavost, křehkost, ...)'''. Objevuje se i názor, že kategorické vlastnosti neexistují, protože je zachycujeme stejně pomocí dispozičního popisu.<br />
<br />
Pojem je hodně diskutovaný a to i mimo pole logiky, takže je celkem velký problém, že jej logika není schopna technicky zpracovat.<br />
<br />
=== Možnosti řešení ===<br />
Jednou z možností je ''použití modalit možnosti a nutnosti a možných světů''.<br/>Nabízí se způsob, jak toto řešit: Můžeme vzít nějaký možný svět a říct, že když v něm tato podmínka bude splněna a projeví se tato vlastnost, tak ji daný předmět má. Je-li však podmínka splněna, nějaký jiný aspekt může ovlivnit, že se nesplní závěr.<br/><br />
''Například'': Namočená sirka nebude hořet, padající křídu někdo zachytí, nebo vůbec neplatí fyzikální zákony...<br />
<br />
Neplatí, že když <math>A \rightarrow B</math>, pak i <math>A \wedge C \rightarrow B</math>. Takže bychom požadovali, aby ostatní podmínky zůstaly nezměněny. Pokoušet se o výčet všeho, co by svět měl a neměl splňovat je nemožné.<br />
<br />
==== Podobnost ====<br />
[[David Lewis]] a [[Hilbert Stalnaker]] řeší problém dispozičních vlastností pojmem podobnosti. Různé sféry podobnosti obsahují množiny světů, které jsou v nějaké míře podobné aktuálnímu světu. Takže testování provádíme ve světech, které jsou velmi podobné.<br/><br />
''Například'': Mějme tyčku délky 20 cm. Je nekonečně mnoho podobných světů, kde je ta délka trochu jiná (už jen u této, jednoduše měřitelné vlastnosti jich je nekonečně mnoho). Vezmeme ten nejpodobnější svět, ve kterém je splněna podmínka i závěr.<br />
<br />
Ale kdy je něco ještě podobné a kdy už ne? Jak poznáme, zda nějaká změna ovlivní výsledek testování? Z důvodu spojitost podobných světů nemůžeme určit, který je "nejpodobnější".<br />
<br />
=== Stydlivý chameleon ===<br />
Chameleon zčervená, když ho někdo pozoruje, jinak je zelený. Chameleon je šikovný a vždy ví, když ho někdo pozoruje. Jakou má tedy barvu, když o samotě je zelený, ale my ho vidíme jen červeného?<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky].<br />
Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
=== Související články ===<br />
[[Teorie možných světů]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br/><br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Probl%C3%A9my_klasick%C3%A9_logiky&diff=14421Problémy klasické logiky2015-01-18T21:46:12Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>Logiku lze přirovnat k mapě. Záleží na tom, co od ní očekáváme a podle toho zvolíme "měřítko". Zaměříme se na předmět našeho zájmu, jinde nemusíme jít tolik do hloubky, něco opomíjíme. Existují různé návrhy alternativních systémů, které se zabývají novými oblastmi, například naším poznáním, normami... Různé logické systémy nelze srovnávat, význam je dán příslušným axiomatickým systémem.<br />
<br />
'''''Některé problémy, se kterými si klasická logika neví rady:'''''<br />
* nereferující singulární termíny - klasická logika nepřipouští konstanty, které nemají realizaci (Paegas)<br />
* přičítání existence - konstanty musí být nutně realizovány, takže připisování jim existence je tautologie - chceme dovolit mluvit i o posibiliích; substituční chápání kvantifikace - zůstáváme na úrovni vět, nejdeme do reality<br />
* intenzionální kontexty - princip vzájemné nahraditelnosti salva veritate obecně neplatí<br />
* propoziční postoje<br />
* paradoxy - motivace k zavedení nových pravdivostních hodnot nebo jejich zrušení<br />
* pravidlo, že ze sporu plyne cokoli<br />
<br />
Uvažuje se o vytvoření speciální logiky pro '''evoluční teorie''', aby se dalo mluvit o nějakém živočišném druhu, protože nemůžeme o jednom individuu říct, že se z něčeho vyvinulo nebo vymírá apod.<br />
== Kontrafaktuální kondicionály ==<br />
Česky se překládají asi jako nereálná podmínková souvětí. Jsou tvaru: Kdyby se něco stalo, pak by se stalo něco dalšího.<br/>''Například'':* Kdybych upustila křídu, spadla by na zem. <math>p(k) \rightarrow s(k)</math><br />
* Kdybych upustila křídu, poletovala a zpívala by.<br/>Z pohledu materiální implikace: není-li splněn předpoklad, je implikace pravdivá. Obě výše uvedené věty jsou tedy pravdivé. Chtěli bychom ale umět vyjádřit, že první věta je intuitivně pravdivá a druhá nikoli.<br />
''Přírodní zákony'' jsou často formulovány pomocí kondicionálů. (''Archimédův zákon: Kdybychom ponořili těleso do kapaliny...'') Takové zákony by ale logika měla umět analyzovat.<br />
<br />
== Dispoziční vlastnosti ==<br />
Takové vlastnosti, které se projeví až za nějakých okolností. Například cukr je rozpustný ve vodě - kdybychom jej dali do vody, rozpustil by se; papír je hořlavý - kdybychom papír dali do ohně, shořel by. Odlišné jsou '''kategorické vlastnosti''', které jsou trvalé, projevují se dispozičními vlastnostmi, které na nich mohou supervenovat. [[Aristotelés]] používá pojem '''potenciální vlastnosti'''. Objevuje se i názor, že kategorické vlastnosti neexistují, protože je zachycujeme stejně pomocí dispozičního popisu.Pojem je hodně diskutovaný a to i mimo pole logiky, takže je celkem velký problém, že jej logika není schopna technicky zpracovat.<br />
<br />
=== Možnosti řešení ===<br />
Jednou z možností je ''použití modalit možnosti a nutnosti a možných světů''.<br/>Nabízí se způsob, jak toto řešit: Můžeme vzít nějaký možný svět a říct, že když v něm tato podmínka bude splněna a projeví se tato vlastnost, tak ji daný předmět má. Je-li však podmínka splněna, nějaký jiný aspekt může ovlivnit, že se nesplní závěr.<br/><br />
''Například'': Namočená sirka nebude hořet, padající křídu někdo zachytí, nebo vůbec neplatí fyzikální zákony...<br />
<br />
Neplatí, že když <math>A \rightarrow B</math>, pak i <math>A \wedge C \rightarrow B</math>. Takže bychom požadovali, aby ostatní podmínky zůstaly nezměněny. Pokoušet se o výčet všeho, co by svět měl a neměl splňovat je nemožné.<br />
<br />
==== Podobnost ====<br />
[[David Lewis]] a [[Hilbert Stalnaker]] řeší problém dispozičních vlastností pojmem podobnosti. Různé sféry podobnosti obsahují množiny světů, které jsou v nějaké míře podobné aktuálnímu světu. Takže testování provádíme ve světech, které jsou velmi podobné.<br/><br />
''Například'': Mějme tyčku délky 20 cm. Je nekonečně mnoho podobných světů, kde je ta délka trochu jiná (už jen u této, jednoduše měřitelné vlastnosti jich je nekonečně mnoho). Vezmeme ten nejpodobnější svět, ve kterém je splněna podmínka i závěr.<br />
<br />
Ale kdy je něco ještě podobné a kdy už ne? Jak poznáme, zda nějaká změna ovlivní výsledek testování? Z důvodu spojitost podobných světů nemůžeme určit, který je "nejpodobnější".<br />
<br />
Někteří považují dispoziční vl. pouze za projevy nějakých '''kategorických vl.''' - např. '''Quine : molekulová struktura''' (nese tu hořlavost, křehkost, ...) <br />
* '''-námitky:'''<br />
** neexistuje nic jako kategorické vl., všechny vl. se projeví jen za nějakých podmínek... nelze říct že dispoziční vlastnosti supervenují na těch kategorických. Je to především závislé na fyzikálních zákonech toho světa.<br />
<br />
=== Myšlenkové experimenty (týkající se problematiky disp.vl.) ===<br />
# '''Martin''': "Přístroj měřící zda''' je vodič pod proudem'''"<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky].<br />
Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
=== Související články ===<br />
[[Teorie možných světů]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br/><br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Probl%C3%A9my_klasick%C3%A9_logiky&diff=14416Problémy klasické logiky2015-01-18T21:29:26Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>Logiku lze přirovnat k mapě. Záleží na tom, co od ní očekáváme a podle toho zvolíme "měřítko". Zaměříme se na předmět našeho zájmu, jinde nemusíme jít tolik do hloubky, něco opomíjíme. Existují různé návrhy alternativních systémů, které se zabývají novými oblastmi, například naším poznáním, normami... Různé logické systémy nelze srovnávat, význam je dán příslušným axiomatickým systémem.<br />
<br />
'''''Některé problémy, se kterými si klasická logika neví rady:'''''<br />
* nereferující singulární termíny - klasická logika nepřipouští konstanty, které nemají realizaci (Paegas)<br />
* přičítání existence - konstanty musí být nutně realizovány, takže připisování jim existence je tautologie - chceme dovolit mluvit i o posibiliích; substituční chápání kvantifikace - zůstáváme na úrovni vět, nejdeme do reality<br />
* intenzionální kontexty - princip vzájemné nahraditelnosti salva veritate obecně neplatí<br />
* propoziční postoje<br />
* paradoxy - motivace k zavedení nových pravdivostních hodnot nebo jejich zrušení<br />
* pravidlo, že ze sporu plyne cokoli<br />
<br />
Uvažuje se o vytvoření speciální logiky pro '''evoluční teorie''', aby se dalo mluvit o nějakém živočišném druhu, protože nemůžeme o jednom individuu říct, že se z něčeho vyvinulo nebo vymírá apod.<br />
== Kontrafaktuální kondicionály ==<br />
Česky se překládají asi jako nereálná podmínková souvětí. Jsou tvaru: Kdyby se něco stalo, pak by se stalo něco dalšího.<br/>''Například'':* Kdybych upustila křídu, spadla by na zem. <math>p(k) \rightarrow s(k)</math><br />
* Kdybych upustila křídu, poletovala a zpívala by.<br/>Z pohledu materiální implikace: není-li splněn předpoklad, je implikace pravdivá. Obě výše uvedené věty jsou tedy pravdivé. Chtěli bychom ale umět vyjádřit, že první věta je intuitivně pravdivá a druhá nikoli.<br />
''Přírodní zákony'' jsou často formulovány pomocí kondicionálů. (''Archimédův zákon: Kdybychom ponořili těleso do kapaliny...'') Takové zákony by ale logika měla umět analyzovat.<br />
<br />
== Dispoziční vlastnosti ==<br />
Takové vlastnosti, které se projeví až za nějakých okolností. Například cukr je rozpustný ve vodě - kdybychom jej dali do vody, rozpustil by se; papír je hořlavý - kdybychom papír dali do ohně, shořel by. Odlišné jsou '''kategorické vlastnosti''', které jsou trvalé, projevují se dispozičními vlastnostmi, které na nich mohou supervenovat. [[Aristotelés]] používá pojem '''potenciální vlastnosti'''. Objevuje se i názor, že kategorické vlastnosti neexistují, protože je zachycujeme stejně pomocí dispozičního popisu.Pojem je hodně diskutovaný a to i mimo pole logiky, takže je celkem velký problém, že jej logika není schopna technicky zpracovat.<br />
<br />
=== Možnosti řešení ===<br />
Jednou z možností je ''použití modalit možnosti a nutnosti a možných světů''.<br/>Nabízí se způsob, jak toto řešit: Můžeme vzít nějaký možný svět a říct, že když v něm tato podmínka bude splněna a projeví se tato vlastnost, tak ji daný předmět má. Je-li však podmínka splněna, nějaký jiný aspekt může ovlivnit, že se nesplní závěr.<br/><br />
''Například'': Namočená sirka nebude hořet, padající křídu někdo zachytí, nebo vůbec neplatí fyzikální zákony...<br />
<br />
<br />
Neplatí, že když <math>A \rightarrow B</math>, pak i <math>A \wedge C \rightarrow B</math>. Takže bychom požadovali, aby ostatní podmínky zůstaly nezměněny. Pokoušet se o výčet všeho, co by svět měl a neměl splňovat je nemožné.<br />
<br />
<br />
==== Podobnost ====<br />
[[David Lewis]] a [[Hilbert Stalnaker]] řeší problém dispozičních vlastností pojmem podobnosti. Různé sféry podobnosti obsahují množiny světů, které jsou v nějaké míře podobné aktuálnímu světu. Takže testování provádíme ve světech, které jsou velmi podobné.<br/><br />
''Například'': Mějme tyčku délky 20 cm. Je nekonečně mnoho podobných světů, kde je ta délka trochu jiná (už jen u této, jednoduše měřitelné vlastnosti jich je nekonečně mnoho). Vezmeme ten nejpodobnější svět, ve kterém je splněna podmínka i závěr.<br />
<br />
Ale kdy je něco ještě podobné a kdy už ne? Jak poznáme, zda nějaká změna ovlivní výsledek testování? Z důvodu spojitost podobných světů nemůžeme určit, který je "nejpodobnější".<br />
<br />
Někteří považují dispoziční vl. pouze za projevy nějakých '''kategorických vl.''' - např. '''Quine : molekulová struktura''' (nese tu hořlavost, křehkost, ...) <br />
* '''-námitky:'''<br />
** neexistuje nic jako kategorické vl., všechny vl. se projeví jen za nějakých podmínek... nelze říct že dispoziční vlastnosti supervenují na těch kategorických. Je to především závislé na fyzikálních zákonech toho světa.<br />
<br />
=== Myšlenkové experimenty (týkající se problematiky disp.vl.) ===<br />
# '''Martin''': "Přístroj měřící zda''' je vodič pod proudem'''"</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Filosofie_logiky&diff=13756Portál:Filosofie logiky2015-01-07T07:24:34Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>{{Portál}}<br />
* [[Úvod do filosofie logiky]]<br />
* [[Výrazy ve větě]]<br />
* [[Pravdivost]]<br />
* [[Nutná pravda]]<br />
* [[Paradoxy]]<br />
** [[Paradox lháře]]<br />
** [[Grellingův paradox]]<br />
** [[Russellův paradox]]<br />
** [[Cantorův paradox]]<br />
* [[Vyplývání]]<br />
* [[Možné světy]]<br />
* [[Problémy klasické logiky]]<br />
<br />
<br /><div class="otherHeadBox" style="background-color: #c0c0c0;"><center>'''Doporučená literatura'''</center></div><br /><br />
* HAACK Susan. ''Philosophy of Logics''. Cambridge University Press, 1978.<br />
* KOLÁŘ Petr. ''Argumenty filosofické logiky''. Filosofia, Praha, 1999.<br />
* READ Stephen. ''Thinking about Logic - An Introduction to the Philosophy of Logic''. Oxford University Press, New York, 1995.<br />
* TUGENDHAT Ernst, WOLF Ursula. ''Logicko-sémantická propedeutika''. Přeložila POKORNÝ Martin. Rezek, Praha, 1997.<br />
<br /><div class="otherHeadBox" style="background-color: #c0c0c0;"><center>Další vhodná literatura</center></div><br /><br />
* AARON R. I. ''The theory of universals''. Clarendon Press, Oxford, 1952.<br />
* ''Analytická filosofie - první čítanka''. Uspořádal FIALA J.,O. P. S. Plzeň, 2. vydání, 2006.<br />
* ''Analytická filosofie - druhá čítanka''. Uspořádal FIALA J.,O. P. S. Plzeň, 2000.<br />
* Aristotelés. ''O vyjadřování: Organon II''. Přeložil KŘÍŽ Antonín, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1959.<br />
* BOLZANO Bernard. ''Wissenschaftslehre''. Sulzbach, 1837.<br />
* ''Co je to analytický výrok?''. Oikoymenh, Praha, 1995.<br />
* COFFA A. ''The Semantic Tradition from Kant to Carnap''. Cambridge University Press, 1991.<br />
* ETCHEMENDY J. ''The Concept of Logial Consequence''. Harvard University Press, 1990.<br />
* FREGE Gottlob. ''Die Grundlagen der Arithmetik''. Breslau, 1884.<br />
* FREGE Gottlob. ''O smyslu a významu''. Scientia et Philosophia, 1992.<br />
* GAHÉR F. ''Stoická sémantika a logika z pohladu intenzionálnej logiky''. Stimul, Bratislava, 2000.<br />
* CHURCH A. ''Introduction to Mathematical Logic.'' Princeton University Press, 1956.<br />
* KIRKHAM R. L. ''Theories of Truth''. MIT Press, Cambridge, 1992.<br />
* KOLÁŘ P. ''Pravda a fakt''. Filosofia, Praha, 2002.<br />
* KRIPKE Saul. ''Mning and Necessity''. Harvard University Press, Cambridge, 1972.<br />
* ''Logika 20. století: mezi filosofií a matematikou''. Uspořádal PEREGRIN Jaroslav, Filosofia, Praha, 2006.<br />
* MATERNA P. ''Svět pojmů a logika''. Filosofia, Praha, 1995.<br />
* PEREGRIN Jaroslav. ''Logika a logiky''. Academia, Praha, 1994.<br />
* PEREGRIN Jaroslav. ''Kapitoly z analytické filosofie''. Filosofia, Praha, 2005.<br />
* RESTALL G. ''Logic - An introduction''. Routledge, London and New York, 2006.<br />
* RUSSELL Bertrand. ''On Denoting''. London, 1956.<br />
* SVOBODA a kol. ''Logika a přirozený jazyk''. Filosofia, Praha, 2010.<br />
* TARSKI A. ''O pojmu logického vyplývání''. Svoboda, Praha, 1967.<br />
* TICHÝ P. ''O čem mluvíme? Vybrané stati k logice a sémantice.'' Uspořádal PEREGRIN Jaroslav. Filosofia, Praha, 1996.<br />
* WITTGENSTEIN Ludwig. ''Tractatus logico-philosophicus''. Přeložil FIALA J. Oikoymenh, Praha, 1993.<br />
<br />
[[Kategorie: Logika]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Logika/Filosofie_logiky&diff=13755Portál:Logika/Filosofie logiky2015-01-07T07:23:53Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>* [[Úvod do filosofie logiky]]<br />
* [[Výrazy ve větě]]<br />
* [[Pravdivost]] | [[Nutná pravda]]<br />
* [[Paradoxy]]<br />
** [[Paradox lháře]] | [[Grellingův paradox]] | [[Russellův paradox]] | [[Cantorův paradox]]<br />
* [[Vyplývání]]<br />
* [[Možné světy]]<br />
* [[Problémy klasické logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mo%C5%BEn%C3%A9_sv%C4%9Bty&diff=12115Možné světy2014-12-11T22:37:44Z<p>Veronika.Kovrzkova: Založena nová stránka s textem „Pojem možného světa se v logice vyskytuje již ve scholastice, dále se s ním setkáváme například u Leibnize,…“</p>
<hr />
<div>Pojem možného světa se v logice vyskytuje již ve [[Scholastika|scholastice]], dále se s ním setkáváme například u [[Gottfried Leibniz|Leibnize]], [[Rudolf Carnap|Carnapa]], či [[Saul Kripke|Kripkeho]].<ref name="Peregrin"> [http://jarda.peregrin.cz/mybibl/PDFTxt/509.pdf Peregrin Jaroslav]. Možné světy v logice. Aluze, Olomouc, roč. 9, č. 1. (2005).</ref> Nejde o zavedený technický pojem, má jen pomoci, pro lepší představu, a většina filosofů si toho je vědoma.<br />
<br />
Možný svět je:<ref name="Peregrin" /><br />
* maximální konzistentní množina výroků<br />
* dán určitým rozdělením základních vlastností mezi individua z univerza<br />
* ''"Možný svět není žádnou zvláštní věcí nebo místem, je prostě tím, k čemu je relativní pravdivost."''' <ref name="Stalnaker"> Stalnaker Robert. Possible Worlds and Situations. Journal of Philosophical Logic. (1986).</ref><br />
== Carnap ==<br />
:'''''Definice:''' "Třída vět v S, která obsahuje pro každou atomickou větu buď tuto větu, nebo její negaci, ale nikoli obojí, a žádné jiné věty, se nazývá '''popis stavu v S''', protože zřejmě udává úplný popis možného stavu univerza individuí vzhledem ke všem vlastnostem a relacím vyjadřovaným predikáty tohoto systému. Popisy stavů tedy představují Leibnizovy možné světy nebo Wittgensteinovy možné stavy věcí."'' <ref name="Carnap">Carnap Rudolf. Meaning and Necessity, University of Chicago Press, Chicago. (1947). </ref><br />
<br />
Význam nehraje roli, můžeme přiřazovat libovolná ohodnocení. Nejsou však možné všechny kombinace ohodnocení (například sudé(x) i liché(x) s pravdivostní hodnotou 1).<br />
=== Kombinatorický přístup k možným světům ===<br />
Existují nezávislé stavy věcí, patrně na úrovni částic, jakožto základních stavů, ze kterých se možné světy skládají. Věci se nějak jeví navenek, ale jejich vlastnosti jsou dány vnitřní strukturou. Vnější vlastnosti supervenují na vnitřních vlastnostech. Například můžeme říct, že lidská mysl supervenuje na mozkových aktivitách.<br />
<br />
== Relace dosažitelnosti ==<br />
<br />
== Modální realismus (konkretismus) ==<br />
Všechny možné světy někde reálně existují, jeden každý svět vytváří celek, který je kauzálně a časoprostorově propojený, ale navzájem mezi nimi neexistuje spojení. Aktuální svět je jen indexické označení, přesuneme-li se (teoreticky) jinam, bude to ten aktuální svět a ostatní budou označeny za možné.<br/>Dovedení do důsledku přístupu, že můžeme (nutnou) pravdivost nahradit pravdivostí v reálném světě. Neklade příliš mnoho rozumových limitů, není jasná hranice, co se v možných světech může dít a co už ne (Existuje možný svět, kde lidé spontánně skákají z oken?).<br />
=== Teorie counterpartů ===<br />
'''Teorie counterparts''' neboli '''teorie protějšků''' pochází od amerického analytického filosofa [[David Lewis|David K. Lewise]].<br/><br />
V možných světech existují protějšky věcí z aktuálního světa, jde o různé (např.) osoby, které jsou si však velmi podobné, liší se třeba jen jednou vlastností<br/><br />
Ale vždyť do žádného z možných světů nemůžeme, tak jak bychom mohli vědět, jak vypadají?<br />
<br />
== Abstrakcionismus ==<br />
Možný svět je maximální konzistentní množina propozic. Jde o abstraktní entity, maximální stav věcí, který buď nastává (dochází k jeho aktualizaci), nebo ne. Možný svět je jen pomůcka pro lepší představu a způsob našeho vyjadřování, jak mluvíme o tom, co je možný svět. Jde o kruhovou definici, což je často vytýkáno všem definicím možných světů. Abychom definovali modality, vyžadujeme předem pojem možnosti.<br />
* Jeden přístup: individua by si měla udržovat své '''esenciální vlastnosti''' (Alžběta II. je ve všech možných světech člověkem)<br />
* Druhý přístup: individuum má jen '''triviální vlastnost identity''', jinak má "přilepené" různé vlastnosti, které se však v každém možném světě mohou kompletně změnit<br />
<br />
== Aktualismus vs. possibilismus ==<br />
'''Aktualismus''':<br />
* <math>\exists x \Diamond U(x)</math><br />
* dán soubor individuí, která aktuálně existují<br />
'''Possibilismus''':<br />
* <math>\Diamond \exists x U(x)</math><br />
* individua ve skutečnosti neexistují nebo nemusejí, v nějakém možném světě se může objevit úplně nové individuum, které se v aktuálním světě nenachází<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky].<br />
Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
=== Související články ===<br />
[[Teorie možných světů]]<br/><br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br/><br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Filosofie_logiky&diff=12113Portál:Filosofie logiky2014-12-11T21:40:13Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>{{Portál}}<br />
* [[Úvod do filosofie logiky]]<br />
* [[Výrazy ve větě]]<br />
* [[Pravdivost]]<br />
* [[Nutná pravda]]<br />
* [[Paradoxy]]<br />
** [[Paradox lháře]]<br />
** [[Grellingův paradox]]<br />
** [[Russellův paradox]]<br />
** [[Cantorův paradox]]<br />
* [[Vyplývání]]<br />
* [[Možné světy]]<br />
* [[Neklasické logiky]]<br />
<br />
<br /><div class="otherHeadBox" style="background-color: #c0c0c0;"><center>'''Doporučená literatura'''</center></div><br /><br />
* HAACK Susan. ''Philosophy of Logics''. Cambridge University Press, 1978.<br />
* KOLÁŘ Petr. ''Argumenty filosofické logiky''. Filosofia, Praha, 1999.<br />
* READ Stephen. ''Thinking about Logic - An Introduction to the Philosophy of Logic''. Oxford University Press, New York, 1995.<br />
* TUGENDHAT Ernst, WOLF Ursula. ''Logicko-sémantická propedeutika''. Přeložila POKORNÝ Martin. Rezek, Praha, 1997.<br />
<br /><div class="otherHeadBox" style="background-color: #c0c0c0;"><center>Další vhodná literatura</center></div><br /><br />
* AARON R. I. ''The theory of universals''. Clarendon Press, Oxford, 1952.<br />
* ''Analytická filosofie - první čítanka''. Uspořádal FIALA J.,O. P. S. Plzeň, 2. vydání, 2006.<br />
* ''Analytická filosofie - druhá čítanka''. Uspořádal FIALA J.,O. P. S. Plzeň, 2000.<br />
* Aristotelés. ''O vyjadřování: Organon II''. Přeložil KŘÍŽ Antonín, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1959.<br />
* BOLZANO Bernard. ''Wissenschaftslehre''. Sulzbach, 1837.<br />
* ''Co je to analytický výrok?''. Oikoymenh, Praha, 1995.<br />
* COFFA A. ''The Semantic Tradition from Kant to Carnap''. Cambridge University Press, 1991.<br />
* ETCHEMENDY J. ''The Concept of Logial Consequence''. Harvard University Press, 1990.<br />
* FREGE Gottlob. ''Die Grundlagen der Arithmetik''. Breslau, 1884.<br />
* FREGE Gottlob. ''O smyslu a významu''. Scientia et Philosophia, 1992.<br />
* GAHÉR F. ''Stoická sémantika a logika z pohladu intenzionálnej logiky''. Stimul, Bratislava, 2000.<br />
* CHURCH A. ''Introduction to Mathematical Logic.'' Princeton University Press, 1956.<br />
* KIRKHAM R. L. ''Theories of Truth''. MIT Press, Cambridge, 1992.<br />
* KOLÁŘ P. ''Pravda a fakt''. Filosofia, Praha, 2002.<br />
* KRIPKE Saul. ''Mning and Necessity''. Harvard University Press, Cambridge, 1972.<br />
* ''Logika 20. století: mezi filosofií a matematikou''. Uspořádal PEREGRIN Jaroslav, Filosofia, Praha, 2006.<br />
* MATERNA P. ''Svět pojmů a logika''. Filosofia, Praha, 1995.<br />
* PEREGRIN Jaroslav. ''Logika a logiky''. Academia, Praha, 1994.<br />
* PEREGRIN Jaroslav. ''Kapitoly z analytické filosofie''. Filosofia, Praha, 2005.<br />
* RESTALL G. ''Logic - An introduction''. Routledge, London and New York, 2006.<br />
* RUSSELL Bertrand. ''On Denoting''. London, 1956.<br />
* SVOBODA a kol. ''Logika a přirozený jazyk''. Filosofia, Praha, 2010.<br />
* TARSKI A. ''O pojmu logického vyplývání''. Svoboda, Praha, 1967.<br />
* TICHÝ P. ''O čem mluvíme? Vybrané stati k logice a sémantice.'' Uspořádal PEREGRIN Jaroslav. Filosofia, Praha, 1996.<br />
* WITTGENSTEIN Ludwig. ''Tractatus logico-philosophicus''. Přeložil FIALA J. Oikoymenh, Praha, 1993.<br />
<br />
[[Kategorie: Logika]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Logika/Filosofie_logiky&diff=12112Portál:Logika/Filosofie logiky2014-12-11T21:39:54Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>* [[Úvod do filosofie logiky]]<br />
* [[Výrazy ve větě]]<br />
* [[Pravdivost]] | [[Nutná pravda]]<br />
* [[Paradoxy]]<br />
** [[Paradox lháře]] | [[Grellingův paradox]] | [[Russellův paradox]] | [[Cantorův paradox]]<br />
* [[Vyplývání]]<br />
* [[Možné světy]]<br />
* [[Neklasické logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypl%C3%BDv%C3%A1n%C3%AD&diff=12111Vyplývání2014-12-11T21:24:34Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>Logické vyplývání je sémantický pojem. Jde o něco, co je lidem vlastní už od dětství, není potřeba jej studovat. Existuje intuitivní logické vyplývání. Logika si klade za cíl poskytnout nástroj k efektivnějšímu vyvozování, žádná definice vyplývání však přímo nekoresponduje s intuicí. <br />
* argument je platný ('''''valid'''''), pokud platí nutně na základě logické formy, správnost úsudku ještě nezaručuje pravdivost závěru (je-li nějaká z premis nepravdivá), správnost úsudku je dána logickou strukturou, ověřujeme ji tedy pouze analyticky<br />
* argument je platný ('''''sound'''''; v různých překladech: dokonalý, přesvědčivý, korektní, řádný), pokud je platný a má pravdivé premisy, tedy je správný formálně i obsahově<br />
<br />
:Například:<br/><br />
''Všichni lidé jsou smrtelní. Všichni Řekové jsou lidé. <math>\rightarrow</math> Všichni Řekové jsou smrtelní.''<br/><br />
''Jana je slečna. <math>\rightarrow</math> Jana není vdaná.''<br/><br />
''Číslo n je sudé. Číslo n je delitelné 3. <math>\rightarrow</math> Číslo n je dělitelné 6.''<br/><br />
''Jan se narodil v Praze. <math>\rightarrow</math> Jan se narodil v ČR.'' Věcně správný úsudek, neplatí však nutně (v závislosti na datu jeho narození).<br />
<br />
== Definice logického vyplývání ==<br />
=== Tarského modelově teoretická definice ===<br />
Etablovaná definice logického vyplývání, jak se dnes v logice používá. [[Bernard Bolzano]] definoval dříve velmi podobnou definici, která se odlišuje jen v některých částech. Zachycuje přirozený pojem logického vyplývání, samozřejmě ne dokonale. Pomocí této definice se legitimizuje [[Vyplývání#Syntaktická definice|syntaktická definice vyplývání]].Předpokládá libovolné univerzum. V premisách nahradíme mimologické výrazy. Tarski se zabývá jen zúženými jazyky, nikoli přirozeným. Dosazujeme nejen posloupnosti předmětů, ale i vlastností. Interpretujeme výrazy, zkoumáme, zda v příslušném modelu platí daná tvrzení.Bolzano dosazuje potenciální významy. Drží definici na úrovni významu, nejde do reality.<br />
<br />
[[John Etchemendy|Etchemendy]] vytýká:<br />
* nestačí extenzionální [[Ekvivalence|ekvivalence]], vyžadujeme i ekvivalenci intenzionální<br />
* nelze testovat například pravidlo [[Hilbertovský kalkul#Odvozovací pravidla|modus ponens]] dosazováním každého jednoho dosazení, existuje zde nutná platnost<br />
* záleží na způsobu vymezení logických konstant - to je sporné i podle [[Alfred Tarski|Tarského]] a [[Bernard Bolzana|Bolzana]]<br />
* samotný pojem modelu - odkaz k tomu, jestli něco skutečně v univerzu odpovídá - podle Etchemendyho může zkreslovat; pojem [[Teorie možných světů|možného světa]]<br />
<br />
=== Syntaktická definice ===<br />
'''<math>P_1, P_2, ... P_n \vdash Z</math> právě tehdy, když <math>P_1, P_2, ... P_n \vDash Z</math>'''<br />
<br />
Využívá pojmu dokazatelnosti. Závěr vyplývá z premis, pokud je z nich dokazatelný; musíme tedy dokázat úplnost. Zpochybníme-li modelově teoretickou definici vyplývání, pak zpochybňujeme i tuto definici.<br />
<br />
'''přirozený jazyk <math>\longrightarrow</math> logická struktura <math>\longrightarrow</math> logická forma'''<br/><br />
''Sokrates je moudrý <math>\longrightarrow</math> M(s) <math>\longrightarrow</math> P(a)''<br />
<br />
== Sylogismus ==<br />
''Definice: '''Sylogismus je řeč, v níž, je-li něco dáno, nutně něco jiného, různého od toho, co je dáno, vyplývá právě tím, že dané jest.'''''<ref name="1.Analytiky"> [[Aristotelés|Aristotelés]]. První analytiky (Organon III). (1961).</ref><br />
<br />
Sylogismus je užší pojem než logické vyplývání, znamená '''platný úsudek''', podle [[Aristotelés|Aristotela]] tedy neexistuje neplatný sylogismus. Premisy musí být alespoň dvě a závěr se od premis musí lišit, takže <math>p \rightarrow p</math> není sylogismus. Původně nepřipouští, že ze sporu lze vyvodit cokoli, jak je to bráno dnes. V průběhu historie se také mění přístup k axiomu. <br />
* axiom dnes = cokoli, co vezmeme za výchozí předpoklad<br />
* axiom dříve = něco, co bezprostředně nahlížíme, na čem se shodnou všichni<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky].<br />
Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
=== Související články ===<br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br/><br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypl%C3%BDv%C3%A1n%C3%AD&diff=12110Vyplývání2014-12-11T21:17:33Z<p>Veronika.Kovrzkova: /* Definice logického vyplývání */</p>
<hr />
<div>Logické vyplývání je sémantický pojem. Jde o něco, co je lidem vlastní už od dětství, není potřeba jej studovat. Existuje intuitivní logické vyplývání. Logika si klade za cíl poskytnout nástroj k efektivnějšímu vyvozování, žádná definice vyplývání však přímo nekoresponduje s intuicí. <br />
* argument je platný ('''''valid'''''), pokud platí nutně na základě logické formy, správnost úsudku ještě nezaručuje pravdivost závěru (je-li nějaká z premis nepravdivá), správnost úsudku je dána logickou strukturou, ověřujeme ji tedy pouze analyticky<br />
* argument je platný ('''''sound'''''; v různých překladech: dokonalý, přesvědčivý, korektní, řádný), pokud je platný a má pravdivé premisy, tedy je správný formálně i obsahově<br />
<br />
:Například:<br/><br />
''Všichni lidé jsou smrtelní. Všichni Řekové jsou lidé. <math>\rightarrow</math> Všichni Řekové jsou smrtelní.''<br/><br />
''Jana je slečna. <math>\rightarrow</math> Jana není vdaná.''<br/><br />
''Číslo n je sudé. Číslo n je delitelné 3. <math>\rightarrow</math> Číslo n je dělitelné 6.''<br/><br />
''Jan se narodil v Praze. <math>\rightarrow</math> Jan se narodil v ČR.'' Věcně správný úsudek, neplatí však nutně (v závislosti na datu jeho narození).<br />
<br />
== Definice logického vyplývání ==<br />
=== Tarského modelově teoretická definice ===<br />
Etablovaná definice logického vyplývání, jak se dnes v logice používá. [[Bernard Bolzano]] definoval dříve velmi podobnou definici, která se odlišuje jen v některých částech. Zachycuje přirozený pojem logického vyplývání, samozřejmě ne dokonale. Pomocí této definice se legitimizuje [[Vyplývání#Syntaktická definice|syntaktická definice vyplývání]].Předpokládá libovolné univerzum. V premisách nahradíme mimologické výrazy. Tarski se zabývá jen zúženými jazyky, nikoli přirozeným. Dosazujeme nejen posloupnosti předmětů, ale i vlastností. Interpretujeme výrazy, zkoumáme, zda v příslušném modelu platí daná tvrzení.Bolzano dosazuje potenciální významy. Drží definici na úrovni významu, nejde do reality.<br />
<br />
[[John Etchemendy|Etchemendy]] vytýká:<br />
* nestačí extenzionální [[Ekvivalence|ekvivalence]], vyžadujeme i ekvivalenci intenzionální<br />
* nelze testovat například pravidlo [[Hilbertovský kalkul#Odvozovací pravidla|modus ponens]] dosazováním každého jednoho dosazení, existuje zde nutná platnost<br />
* záleží na způsobu vymezení logických konstant - to je sporné i podle [[Alfred Tarski|Tarského]] a [[Bernard Bolzana|Bolzana]]<br />
* samotný pojem modelu - odkaz k tomu, jestli něco skutečně v univerzu odpovídá - podle Etchemendyho může zkreslovat; pojem [[Teorie možných světů|možného světa]]<br />
<br />
=== Syntaktická definice ===<br />
'''<math>P_1, P_2, ... P_n \vdash Z</math> právě tehdy, když <math>P_1, P_2, ... P_n \vDash Z</math>'''<br />
<br />
Využívá pojmu dokazatelnosti. Závěr vyplývá z premis, pokud je z nich dokazatelný; musíme tedy dokázat úplnost. Zpochybníme-li modelově teoretickou definici vyplývání, pak zpochybňujeme i tuto definici.<br />
<br />
'''přirozený jazyk <math>\longrightarrow</math> logická struktura <math>\longrightarrow</math> logická forma'''<br/><br />
''Sokrates je moudrý <math>\longrightarrow</math> M(s) <math>\longrightarrow</math> P(a)''<br />
<br />
== Sylogismus ==<br />
''Definice: '''Sylogismus je řeč, v níž, je-li něco dáno, nutně něco jiného, různého od toho, co je dáno, vyplývá právě tím, že dané jest.'''''<br />
<br />
Sylogismus je užší pojem než logické vyplývání, znamená '''platný úsudek''', podle [[Aristotelés|Aristotela]] tedy neexistuje neplatný sylogismus. Premisy musí být alespoň dvě a závěr se od premis musí lišit, takže <math>p \rightarrow p</math> není sylogismus. Původně nepřipouští, že ze sporu lze vyvodit cokoli, jak je to bráno dnes. V průběhu historie se také mění přístup k axiomu. <br />
* axiom dnes = cokoli, co vezmeme za výchozí předpoklad<br />
* axiom dříve = něco, co bezprostředně nahlížíme, na čem se shodnou všichni<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky].<br />
Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].<br />
=== Reference ===<br />
<references /><br />
=== Související články ===<br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br/><br />
<br />
[[Kategorie:Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Wikisofia:Kontakt&diff=12109Wikisofia:Kontakt2014-12-11T21:04:29Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>== Redakce WikiSofia ==<br />
{| align=center style="background: #FFFFFF; width: 99%; position: relative; top: 10px; bottom:5px;"<br />
|-<br />
! colspan="2" style="background: #800000; color: #ffffff; text-align: center; padding: 4px; font-size: larger;" | Garanti projektu<br />
|-<br />
| Martin Souček || martin.soucek@ff.cuni.cz<br />
|-<br />
| [[Uživatel:Jana Matějková|Jana Matějková]] || janca.matejkova@gmail.com<br />
|-<br />
! colspan="2" style="background: #800000; color: #ffffff; text-align: center; padding: 4px;" | Kontaktní email<br />
|-<br />
| <center>info@wikisofia.cz</center><br />
|-<br />
|}<br />
=== Redakční tým ===<br />
'''Administrátoři''' se starají o celkový chod webu, o jeho směřování a vývoj. '''Správci''' jsou odpovědní za jednotlivé obory na WikiSofii. Dohlížejí na redaktory a korigují články. '''Redaktoři''' pak tvoří, upravují a propojují jednotlivé články na WikiSofii. Každý člen týmu má současně funkci editorskou.<br />
{| class="wikitable" align=center style="background: #FFFFFF; width: 99%; position: relative; top: 10px; bottom:5px;"<br />
|-<br />
! colspan="2" style="background: #00ffff; color: #000000; text-align: center; padding: 4px; font-size: larger;" | Administrátoři<br />
|-<br />
| colspan="2" | [[Uživatel:Nikola.Frollová|Nikola Frollová]]<br />
|-<br />
| colspan="2" |[[Uživatel:Ondrej.Novak|Ondřej Novák]]<br />
|-<br />
| colspan="2" |[[Uživatel:Jan.Brandejs|Jan Brandejs]]<br />
|-<br />
! colspan="2" style="background: #00ffff; color: #000000; text-align: center; padding: 4px; font-size: larger;"| Správci<br />
|-<br />
|[[Portál:Sociologie|Sociologie]] || [[Uživatel:Karel.Hanuš|Karel Hanuš]]<br />
|-<br />
| [[Portál:Egyptologie|Egyptologie]] || [[Uživatel:Dorotea.Wollnerová|Dorothea Wollnerová]]<br />[[Uživatel:Diana.Míčková|Diana Míčková]]<br />[[Uživatel:Jiří.Honzl|Jiří Honzl]]<br />
|-<br />
| [[Portál:Logika|Logika]] || [[Uživatel:Veronika.Kovrzkova|Veronika Kovrzková]]<br />
|-<br />
| [[Portál:Etnologie|Etnologie]] || [[Uživatel:Věra.Okénková|Věra Okénková]]<br />
|-<br />
| [[Portál:Filozofie|Filozofie]] || [[Uživatel:Míša.Stará|Míša Stará]]<br />
|-<br />
| [[Portál:Bohemistika|Bohemistika]] || [[Uživatel:Míša.Stará|Míša Stará]]<br />
|-<br />
| [[Portál:Informační studia a knihovnictví|Informační studia a knihovnictví]] || [[Uživatel:Marián.Ort|Marián Ort]]<br />[[Uživatel:Tereza.Hrychová|Tereza Hrychová]]<br />[[Uživatel:Petr.Holubetz|Petr Holubetz ]]<br />[[Uživatel:Michal.Bílý|Michal Bílý]]<br />[[Uživatel:Sandra.Feyglová|Sandra Feyglová]]<br />[[Barbora Obstová]]<br />
|-<br />
| [[Portál:Politologie|Politologie]] || [[Uživatel:Vojtěch.Straka|Vojtěch Straka]]<br />
|-<br />
| [[Portál:Sociologie|Sociologie]] || [[Uživatel:Karel.Hanuš|Karel Hanuš]]<br />
|-<br />
! colspan="2" style="background: #00ffff; color: #000000; text-align: center; padding: 4px; font-size: larger;"|<br />
Redaktoři<br />
|- <br />
| [[Portál:Psychologie|Psychologie]] || [[Uživatel:Kristýna.Sarisová|Kristýna Sarisová]]<br />[[Karel.Malimánek|Karel Malimánek]]<br />[[Uživatel:Petr.Kačena|Petr Kačena]]<br />
|-<br />
| [[Portál:Translatologie|Translatologie]] || [[Uživatel:Anna.Rosová|Anna Rosová]]<br />
|-<br />
! colspan="2" style="background: #00ffff; color: #000000; text-align: center; padding: 4px; font-size: larger;"| Propagace a PR<br />
|-<br />
| colspan="2" | [[Uživatel:Lada.Švadlenková|Lada Švadlenková]]<br />
|-<br />
! colspan="2" style="background: #00ffff; color: #000000; text-align: center; padding: 4px; font-size: larger;"| Technická podpora<br />
|-<br />
| colspan="2" | [[Uživatel:Admin|Admin]]<br />
|}<br />
V případě jakýchkoliv dotazů či žádostí nás prosím kontaktujte.</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Veronika.Kovrzkova&diff=12108Uživatel:Veronika.Kovrzkova2014-12-11T21:03:20Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>'''Veronika Kovrzková''' je studentka třetího ročníku Logiky na FF UK a správce tohoto oboru na WikiSofii.<br />
== Články ==<br />
* [[Hilbertovský kalkul|Hilbertovský kalkul]]<br />
* [[Bisimulace]]<br />
* články v kategorii [https://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky Filosofie logiky]<br />
** [[Úvod do filosofie logiky]]<br />
** [[Výrazy ve větě]]<br />
** [[Pravdivost]] | [[Nutná pravda]]<br />
** [[Paradoxy]]: [[Paradox lháře]] | [[Grellingův paradox]]<br />
** [[Vyplývání]]<br />
* [[Booleova algebra]] | [[Filtr]] | [[Ideál]] | [[Rasiowé-Sikorského lemma]]<br />
<br />
<br />
[[Kategorie: Wikisofia:Kontakty|*]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Veronika.Kovrzkova&diff=12107Uživatel:Veronika.Kovrzkova2014-12-11T21:01:26Z<p>Veronika.Kovrzkova: Založena nová stránka s textem „<nowiki>'''</nowiki>Veronika Kovrzková<nowiki>'''</nowiki> je studentka třetího ročníku Logiky na FF UK a správce tohoto oboru na WikiSofii. <nowiki…“</p>
<hr />
<div><nowiki>'''</nowiki>Veronika Kovrzková<nowiki>'''</nowiki> je studentka třetího ročníku Logiky na FF UK a správce tohoto oboru na WikiSofii.<br />
<br />
<nowiki>== Články ==</nowiki><br />
<br />
<nowiki>* [[Hilbertovský kalkul|Hilbertovský kalkul]]</nowiki><br />
<br />
<nowiki>* [[Bisimulace]]</nowiki><br />
<br />
<nowiki>*</nowiki> články v kategorii <nowiki>[https://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky Filosofie logiky]</nowiki><br />
<br />
<nowiki>** [[Úvod do filosofie logiky]]</nowiki><br />
<br />
<nowiki>** [[Výrazy ve větě]]</nowiki><br />
<br />
<nowiki>** [[Pravdivost]] | [[Nutná pravda]]</nowiki><br />
<br />
<nowiki>** [[Paradoxy]]: [[Paradox lháře]] | [[Grellingův paradox]]</nowiki><br />
<br />
<nowiki>** [[Vyplývání]]</nowiki><br />
<br />
<nowiki>* [[Booleova algebra]] | [[Filtr]] | [[Ideál]] | [[Rasiowé-Sikorského lemma]] [[Kategorie: Wikisofia:Kontakty|*]]</nowiki></div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Booleova_algebra&diff=11985Booleova algebra2014-12-10T15:15:23Z<p>Veronika.Kovrzkova: /* Dualita operací */</p>
<hr />
<div>Booleova algebra, nazvaná podle irského matematika [[George Boole|George Boolea]], je '''struktura''' <math>\mathbb{B} = (B, \wedge, \vee, \textbf{1}, \textbf{0}, -)</math>, kde <math>B</math> je neprázdný nosič, <math>\wedge, \vee</math> jsou binární operátory, '''0''' je nejmenší a '''1''' největší prvek, <math>-</math> je unární operátor na B a platí axiomy:<br /><br />
<math>B_1</math> '''asociativita''' <math>\wedge, \vee</math><br /><br />
<math>B_2</math> '''komutativita''' <math>\wedge, \vee</math><br /><br />
<math>B_3</math> '''distributivita''' <math>\wedge, \vee</math><br /><br />
<math>B_4</math> '''komplementarita''' <math>a \wedge -a = 0, a \vee -a = 1</math><br /><math>B_5</math> '''absorpce''' <math>a \vee (a \wedge b) = a, a \wedge (a \vee b) = a</math><br /><br />
<math>B_6</math> '''nedegenerovanost''' <math>\textbf{0} \neq \textbf{1}</math><br /><br /><br />
<br />
Poslední z uvedených axiomů způsobuje, že triviální [[Svaz|svaz]] tvořený jednoprvkovou množinou ('''0''' = '''1''') není BA.<br /><br /><br />
Booleova algebra je '''distributivní komplementární svaz''', tedy pro každý prvek z nosiče existuje právě jeden jeho komplement (doplněk) takový, který splňuje <math>a \wedge -a = 0 \wedge a \vee -a = 1</math>. Uvedené operace, tedy průsek, spojení a operaci <math>-</math> pro doplněk, označujeme jako '''booleovská operace'''.<br />
<br />
==Dualita operací==<br />
=== Algebraická dualita ===<br />
Máme-li formuli <math>\varphi</math> v jazyce <math>(\wedge, \vee, \textbf{1}, \textbf{0}, -)</math>, pak její '''dualitu''' <math>d(\varphi)</math> vytvoříme tak, že nahradíme <math>\wedge</math> za <math>\vee</math>, <math>\vee</math> za <math>\wedge</math>,'''1''' za '''0''' a '''0''' za '''1'''. Je-li tedy <math>\langle\mathbb{B}, \wedge, \vee, \textbf{1}, \textbf{0}, -\rangle</math> Booleova algebra, pak je Booleova algebra i <math>\langle\mathbb{B}, \vee, \wedge, \textbf{0}, \textbf{1}, -\rangle</math>. Formule <math>\varphi</math> platí v každé BA, jestliže v každé BA platí její dualita <math>d(\varphi)</math>. Stačí nám tedy dokazovat jen polovinu vět, zbytek dostaneme díky této vlastnosti.<br />
=== Stoneova dualita ===<br />
[[Stoneova dualita|Stoneova dualita]], pojmenovaná po [[Marshall Stone|Marshallu Stoneovi]] dává do souvislosti Booleovy algebry a kompaktní totálně nesouvislé [[Topologický prostor|topologické prostory]].<br />
<br />
== Formule a zákony platné v Booleově algebře==<br />
<math>a \leq b \equiv a \wedge b = a \equiv a \vee b = b</math><br /><br />
<math>a - b \equiv a \wedge -b</math><br /><br />
<math>a \vartriangle b \equiv a - b \vee b - a</math> (symetrický rozdíl)<br /><br />
<math>--a = a</math><br /><math>-a = -b \rightarrow a = b</math><br /><br />
<math>a \leq b \leftrightarrow -b \leq -a</math><br /><br />
<br />
=== Zákon idempotence===<br />
<math>a \wedge a = a</math><br/><math>a \vee a = a</math><br />
<br />
===Zákon pohlcení===<br />
<math>a \wedge (a \vee b) = a</math><br/><math>a \vee (a \wedge b) = a</math><br />
<br />
=== Zákony de Morganovy===<br />
<math>-(a \wedge b) = -a \vee -b</math><br /><math>-(a \vee b) = -a \wedge -b</math><br /><br /><br />
<br />
=== Monotonie===<br />
Jestliže <math>a_1 < a_2</math> a <math>b_1 < b_2</math>, pak v každé Booleově algebře platí:<br /><br />
<math>a_1 \vee b_1 \leq a_2 \vee b_2</math><br /><br />
<math>a_1 \wedge b_1 \leq a_2 \wedge b_2</math><br /><br />
<math>-a_2 \leq -a_1</math><br/><br/><br />
<br />
===Isomorfismus BA===<br />
Dvě Booleovy algebry <math>\mathbb{B}</math> a <math>\mathbb{C}</math> jsou '''isomorfní''' (značíme <math>\mathbb{B} \cong \mathbb{C}</math>) právě tehdy, když <math>(\mathbb{B}, \leq)</math> a <math>(\mathbb{C}, \leq)</math> jsou isomorfní jako uspořádání.<br />
<br />
==Podalgebra==<br />
Libovolnou neprázdnou podmnožinu C uzavřenou na booleovské operace algebry <math>\mathbb{B}</math> (operace podalgebry <math>\mathbb{C}</math> jsou zúžením operací algebry <math>\mathbb{B}</math> na množinu C) nazýváme '''podalgebrou Booleovy algebry <math>\mathbb{B}</math>'''.<br />
Každá podalgebra Booleovy algebry je také Booleova algebra. Každá podalgebra obsahuje '''0''' a '''1''', samu sebe a triviální algebru jako své podalgebry.<br />
<br />
== Mohutnost Booleovy algebry ==<br />
Mohutnost Booleovy algebry odpovídá mohutnosti její nosné množiny. Je-li <math>\kappa</math> nekonečná, pak existuje Booleova algebra mohutnosti <math>\kappa</math>. Pro každou mohutnost X existuje Booleova algebra.<br />
<br />
==Zdroje==<br />
* BALCAR B., ŠTĚPÁNEK P. Teorie množin, Kapitola IV. Academia, Praha, 1986.<br />
<br />
[[Kategorie:Struktury a algebry]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Grelling%C5%AFv_paradox&diff=11984Grellingův paradox2014-12-10T15:11:37Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>'''Grellingův heterologický paradox''', pojmenovaný po německé matematikovi a logikovi [[Kurt Grelling|Kurtu Grellingovi]], je jedním ze sémantických paradoxům.<br />
<br />
== Znění ==<br />
Kurt Grelling rozdělil predikáty do dvou disjunktních skupin: '''''autologické''''' a '''''heterologické'''''.<br />
<br />
'''Autologický výraz''' je takový, který značí koncept determinující vlastnost, do jejíž extenze sám náleží.<ref name="raclavsky">[http://www.phil.muni.cz/~raclavsky/texty/paradox_lhare.pdf Jiří Raclavský.] Řešení Grellingova heterologického paradoxu. 2008.</ref> Například výrazy ''český'', ''mnohoslabičný'', ''pětislabičný'', ''vyslovitelný''.<br />
<br />
'''Heterologický'''ch '''výraz'''ů je podstatně více, jsou to takové, které do extenze, jíž sami popisují, nenáleží. Jde například o výrazy ''anglický'', ''jednoslabičný'', ''nevychovaný''.<br />
<br />
Paradox nastává v okamžiku, chceme-li přezkoumat hererologičnost výrazu ''heterologický''.<ref name="raclavsky" /> Kdyby patřil do skupiny heterologických výrazů a sám vyjadřuje heterologičnost, pak je autologický. Spor. Kdyby patřil do skupiny autologických výrazů, musel by mít vlastnost, kterou vyjadřuje. Heterologičnost ale znamená, že takovou vlastnost nemá. Opět se tedy dostáváme do sporu.<br />
<br />
== Možnosti řešení ==<br />
Žádná z nejznámějších logických osobností, které se zabývaly řešením sémantických paradoxů, jako [[Bertrand Russell]], [[Alfred Tarski]] či [[Saul Kripke]], nezveřejnila návrh řešení toho paradoxu.<br />
<br />
Georg Henrik von Wright definoval, že výraz je heterologický právě tehdy, když není autologický. Do definienda dosadil, že výraz je heterologický právě tehdy, když neplatí, že značí koncept, pod který spadá. Dále dosazením ''"heretologický"'' získal: ''"heterologický"'' je heterologický právě tehdy, když neplatí, že ''"heterologický"'' spadá pod koncept heterologický, tedy když není heterologický.<ref name="raclavsky1"> [http://www.phil.muni.cz/~raclavsky/texty/JR_III2_paradoxy_reference.pdf Jiří Raclavský]. Paradoxy reference. 2009.</ref><br />
<br />
Podrobně se možností řešení Grellingova paradoxu zabývá Jiří Raclavský ve své práci [http://www.phil.muni.cz/~raclavsky/texty/grellinguv_paradox.pdf Řešení Grellingova heterologického paradoxu] z roku 2008.<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
=== Reference ===<br />
<references/><br />
=== Související články ===<br />
[http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Analytick%C3%A1_filosofie Analytická filosofie]<br/><br />
[[Paradoxy]] - článek pojednávající o různých paradoxech z pohledu [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky filosofie logiky]<br/><br />
[[Paradox lháře]]<br/><br />
[[Russellův paradox]]<br/><br />
[[Cantorův paradox]]<br />
<br />
[[Kategorie: Filosofie logiky]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Vy%C4%8D%C3%ADslitelnost&diff=11957Portál:Vyčíslitelnost2014-12-09T22:18:29Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>{{Portál}}<br />
* [[Algoritmus]]<br />
* [[Věta o rekurzi]]<br />
* [[Riceova věta]]<br />
* [[Rekurzívní funkce]]<br />
* [[Rekurzívně spočetná množina]]<br />
* [[Ordinální rekurze]]<br />
* [[Vývojové diagramy]]<br />
* [[Churchova teze]]<br />
* [[Diagonální metoda]]<br />
* [[Univerzální funkce]]<br />
* [[Věta o projekci]]<br />
* [[Postova věta]]<br />
* [[Věta o parametrech]]<br />
* [[m-převeditelnost]]<br />
* [[m-kompletnost]]<br />
* [[Produktivní množiny]]<br />
* [[Kreativní množiny]]<br />
* [[Problém zastavení]]<br />
* [[Aritmetická hierarchie]]<br />
<br />
[[Kategorie: Logika]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Vy%C4%8D%C3%ADslitelnost&diff=11956Portál:Vyčíslitelnost2014-12-09T22:17:56Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>{{Portál}}<br />
* [[Algoritmus]]* [[Věta o rekurzi]]* [[Riceova věta]]* [[Rekurzívní funkce]]* [[Rekurzívně spočetná množina]]* [[Ordinální rekurze]]* [[Vývojové diagramy]]* [[Churchova teze]]* [[Diagonální metoda]]* [[Univerzální funkce]]* [[Věta o projekci]]* [[Postova věta]]* [[Věta o parametrech]]* [[m-převeditelnost]]* [[m-kompletnost]]* [[Produktivní množiny]]* [[Kreativní množiny]]* [[Problém zastavení]]* [[Aritmetická hierarchie]]<br />
<br />
[[Kategorie: Logika]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Logika/Vy%C4%8D%C3%ADslitelnost&diff=11955Portál:Logika/Vyčíslitelnost2014-12-09T22:17:05Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>* [[Algoritmus]]<br />
* [[Věta o rekurzi]] | [[Riceova věta]]<br />
* [[Rekurzívní funkce]] | [[Rekurzívně spočetná množina]] | [[Ordinální rekurze]]<br />
* [[Vývojové diagramy]]<br />
* [[Churchova teze]]<br />
* [[Diagonální metoda]]<br />
* [[Univerzální funkce]]<br />
* [[Věta o projekci]]<br />
* [[Postova věta]]<br />
* [[Věta o parametrech]] | [[m-převeditelnost]] | [[m-kompletnost]]<br />
* [[Produktivní množiny]] | [[Kreativní množiny]]<br />
* [[Problém zastavení]]<br />
* [[Aritmetická hierarchie]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Logika/Vy%C4%8D%C3%ADslitelnost&diff=11954Portál:Logika/Vyčíslitelnost2014-12-09T22:16:33Z<p>Veronika.Kovrzkova: Založena nová stránka s textem „* Algoritmus* Věta o rekurzi | Riceova věta* Rekurzívní funkce | Rekurzívně spočetná množina | Ordinální rekurze* Výv…“</p>
<hr />
<div>* [[Algoritmus]]* [[Věta o rekurzi]] | [[Riceova věta]]* [[Rekurzívní funkce]] | [[Rekurzívně spočetná množina]] | [[Ordinální rekurze]]* [[Vývojové diagramy]]* [[Churchova teze]]* [[Diagonální metoda]]* [[Univerzální funkce]]* [[Věta o projekci]]* [[Postova věta]]* [[Věta o parametrech]] | [[m-převeditelnost]] | [[m-kompletnost]]* [[Produktivní množiny]] | [[Kreativní množiny]]* [[Problém zastavení]]* [[Aritmetická hierarchie]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Struktury_a_algebry&diff=11953Portál:Struktury a algebry2014-12-09T22:08:24Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>{{Portál}}<br />
* [[Izomorfismus]]<br />
* [[Homomorfismus]]<br />
* [[Grupa]]<br />
* [[Okruh]]<br />
* [[Těleso]]<br />
* [[Lagrangeova věta]]<br />
* [[Filtr]]<br />
* [[Ideál]]<br />
* [[Částečné uspořádání]]<br />
* [[Svaz]]<br />
* [[Booleova algebra]]<br />
* [[Lindenbaum-Tarského algebry]]<br />
* [[Regulární podalgebra]]<br />
* [[Clopen algebra topologického prostoru]]<br />
* [[Topologický prostor]]<br />
* [[Celularita]]<br />
* [[Věty o reprezentaci]]<br />
** [[Stoneova dualita]]<br />
** [[Stoneova věta]]<br />
* [[Rasiowé-Sikorského lemma]]<br />
* [[Löwenheim-Skolemovy věty]]<br />
* [[Morleyho věta]]<br />
* [[Ultraprodukt]]<br />
* [[Ultramocnina]]<br />
<br />
<br />
<div class="otherHeadBox" style="background-color: #c0c0c0;"><center>'''Doporučená literatura'''</center></div><br /><br />
* [http://logika.ff.cuni.cz/radek/ HONZÍK Radek]. (heslo pro přístup ke skriptům na vyžádání u vyučujícího)<br/>''Boolean algebras'', skripta k přednášce Booleovy algebry.<br/>''Introduction to Model Theory'', skripta k přednášce Úvod do teorie modelů.<br />
* BALCAR Bohuslav, ŠTĚPÁNEK Petr. ''Teorie množin: Kapitola IV.'' Academia, Praha, 1986.<br />
* MONK J. Donald. ''Handbook of Boolean algebras: Volume 1''. North-Holland, 1989.<br />
<br />
[[Kategorie: Logika]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Logika/Struktury_a_algebry&diff=11952Portál:Logika/Struktury a algebry2014-12-09T22:07:13Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>* [[Izomorfismus]] | [[Homomorfismus]]<br />
* [[Grupa]] | [[Okruh]] | [[Těleso]]<br />
* [[Lagrangeova věta]]<br />
* [[Filtr]] | [[Ideál]]<br />
* [[Částečné uspořádání]] | [[Svaz]] | [[Booleova algebra]]<br />
* [[Lindenbaum-Tarského algebry]] | [[Regulární podalgebra]] | [[Clopen algebra topologického prostoru]]<br />
* [[Topologický prostor]]<br />
* [[Celularita]]<br />
* [[Věty o reprezentaci]]<br />
** [[Stoneova dualita]] | [[Stoneova věta]]<br />
* [[Rasiowé-Sikorského lemma]]<br />
* [[Löwenheim-Skolemovy věty]]<br />
* [[Morleyho věta]]<br />
* [[Ultraprodukt]] | [[Ultramocnina]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Teorie_mno%C5%BEin&diff=11951Portál:Teorie množin2014-12-09T22:01:59Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>{{Portál}}<br />
* [[Axiomy teorie množin]]<br />
* [[Cantorova věta]]<br />
* [[Cantor-Bernsteinova věta]]<br />
* [[Axiom výběru]]<br />
* [[Princip maximality]]<br />
* [[Princip dobrého uspořádání]]<br />
* [[Transfinitní indukce]]<br />
* [[Fundované univerzum]]<br />
* [[Ordinální čísla]]<br />
* [[Ordinální aritmetika]]<br />
* [[Kardinální čísla]]<br />
* [[Kardinální aritmetika]]<br />
* [[Hypotéza kontinua]]<br />
* [[Regulární a singulární kardinály]]<br />
* [[Kofinalita]]<br />
* [[Forcing]]<br />
<br />
<br />
<div class="otherHeadBox" style="background-color: #c0c0c0;"><center>'''Doporučená literatura'''</center></div><br /><br />
* [http://logika.ff.cuni.cz/radek/ HONZÍK Radek]. (heslo pro přístup ke skriptům na vyžádání u vyučujícího)<br/>''Set theory I and II'', skripta obou semestrů přednášek Teorie množin.<br />
* BALCAR Bohuslav, ŠTĚPÁNEK Petr. ''Teorie množin: Kapitoly 0, 1 a 2.'' Academia, Praha, 1986.<br />
<br />
<br />
[[Kategorie: Logika|T]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Logika/Teorie_mno%C5%BEin&diff=11950Portál:Logika/Teorie množin2014-12-09T21:57:18Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div>* [[Axiomy teorie množin]]<br />
* [[Cantorova věta]] | [[Cantor-Bernsteinova věta]]<br />
* [[Axiom výběru]] | [[Princip maximality]] | [[Princip dobrého uspořádání]]<br />
* [[Transfinitní indukce]] | [[Fundované univerzum]]<br />
* [[Ordinální čísla]] | [[Ordinální aritmetika]]<br />
* [[Kardinální čísla]] | [[Kardinální aritmetika]]<br />
* [[Hypotéza kontinua]]<br />
* [[Regulární a singulární kardinály]] | [[Kofinalita]]<br />
* [[Forcing]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Logika/Analytick%C3%A1_filosofie&diff=11943Portál:Logika/Analytická filosofie2014-12-09T21:52:16Z<p>Veronika.Kovrzkova: Založena nová stránka s textem „* Externalismus | Internalismus | Individualismus * Teorie reference | Teorie významu | Teorie interpretace | Teorie mluvních a…“</p>
<hr />
<div>* [[Externalismus]] | [[Internalismus]] | [[Individualismus]]<br />
* [[Teorie reference]] | [[Teorie významu]] | [[Teorie interpretace]] | [[Teorie mluvních aktů]]<br />
* [[Gottlob Frege]]<br />
* [[Bertrand Russell]]<br />
** [[Teorie přímé reference]]<br />
* [[Peter Strawson]] | [[Keith Donnellan]]<br />
** [[Teorie deskripcí]]<br />
* [[Saul Kripke]]<br />
** [[Kauzální teorie vlastních jmen]]<br />
* [[John Searle]] | [[Hillary Putnam]] | [[Tyler Burge]] | [[Donald Davidson]] | [[Akeel Bilgrami]] | [[Paul Grice]] | [[Willard Quine]] | [[John Austin]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Logika&diff=11933Portál:Logika2014-12-09T21:19:08Z<p>Veronika.Kovrzkova: </p>
<hr />
<div><!-- Portál: Logika<br />
****** Upozornění! ******<br />
Prosím, neváhejte s přispíváním do tohoto portálu. Pokud se ve struktuře nevyznáte a máte chuť s ním pracovat, obraťte se na jakéhokoliv člena redakce. Budeme Vám vděční za jakoukoliv pozitivní úpravu. <br />
--><br />
{{Portál|pozadí=#0ba561|písmo=white}}<br />
{{Položka portálu<br />
<!--Pozadí--><br />
|barva_pozadí=<br />
|pozadí_nadpisu=#0ba561<br />
|výška=<br />
<!--Okraje--><br />
|barva_okrajů=#0ba561<br />
|okraj_nadpisu=#0ba561<br />
<!--Ikona--><br />
|ikonka=<br />
|velikost_ikony=15px<br />
<!--Barvy--><br />
|barva_nadpisu=white<br />
<!--Polohy--><br />
|poloha_nadpisu=center<br />
|poloha_textu=<br />
<!--Velikosti--><br />
|velikost_textu=<br />
|velikost_nadpisu=130%<br />
<!--Texty--><br />
|nadpis=Oborové disciplíny<br />
|text=Specializace<br />
}}<br />
<div style="float: left; width:50%;"><br />
{{Položka portálu<br />
<!--Pozadí--><br />
|barva_pozadí=<br />
|pozadí_nadpisu=#0ba561<br />
|výška=<br />
<!--Okraje--><br />
|barva_okrajů=#0ba561<br />
|okraj_nadpisu=<br />
<!--Ikona--><br />
|ikonka=<br />
|velikost_ikony=<br />
<!--Barvy--><br />
|barva_nadpisu=white<br />
<!--Polohy--><br />
|poloha_textu=<br />
|poloha_nadpisu=<br />
<!--Velikosti--><br />
|velikost_nadpisu=<br />
|velikost_textu=<br />
<!--Texty--><br />
|nadpis=Klasická logika<br />
|text=Klasická logika<br />
}}<br />
{{Položka portálu<br />
<!--Pozadí--><br />
|barva_pozadí=<br />
|pozadí_nadpisu=#0ba561<br />
|výška=<br />
<!--Okraje--><br />
|barva_okrajů=#0ba561<br />
|okraj_nadpisu=<br />
<!--Ikona--><br />
|ikonka=<br />
|velikost_ikony=<br />
<!--Barvy--><br />
|barva_nadpisu=white<br />
<!--Polohy--><br />
|poloha_textu=<br />
|poloha_nadpisu=<br />
<!--Velikosti--><br />
|velikost_nadpisu=<br />
|velikost_textu=<br />
<!--Texty--><br />
|nadpis=Intuicionistická logika<br />
|text=Intuicionistická logika<br />
}}<br />
{{Položka portálu<br />
<!--Pozadí--><br />
|barva_pozadí=<br />
|pozadí_nadpisu=#0ba561<br />
|výška=<br />
<!--Okraje--><br />
|barva_okrajů=#0ba561<br />
|okraj_nadpisu=<br />
<!--Ikona--><br />
|ikonka=<br />
|velikost_ikony=<br />
<!--Barvy--><br />
|barva_nadpisu=white<br />
<!--Polohy--><br />
|poloha_textu=<br />
|poloha_nadpisu=<br />
<!--Velikosti--><br />
|velikost_nadpisu=<br />
|velikost_textu=<br />
<!--Texty--><br />
|nadpis=Filosofie logiky<br />
|text=Filosofie logiky<br />
}}<br />
{{Položka portálu<br />
<!--Pozadí--><br />
|barva_pozadí=<br />
|pozadí_nadpisu=#0ba561<br />
|výška=<br />
<!--Okraje--><br />
|barva_okrajů=#0ba561<br />
|okraj_nadpisu=<br />
<!--Ikona--><br />
|ikonka=<br />
|velikost_ikony=<br />
<!--Barvy--><br />
|barva_nadpisu=white<br />
<!--Polohy--><br />
|poloha_textu=<br />
|poloha_nadpisu=<br />
<!--Velikosti--><br />
|velikost_nadpisu=<br />
|velikost_textu=<br />
<!--Texty--><br />
|nadpis=Teorie množin<br />
|text=Teorie množin<br />
}}<br />
</div><br />
<div style="float: right; width:49%;"><br />
{{Položka portálu<br />
<!--Pozadí--><br />
|barva_pozadí=<br />
|pozadí_nadpisu=#0ba561<br />
|výška=<br />
<!--Okraje--><br />
|barva_okrajů=#0ba561<br />
|okraj_nadpisu=<br />
<!--Ikona--><br />
|ikonka=<br />
|velikost_ikony=<br />
<!--Barvy--><br />
|barva_nadpisu=white<br />
<!--Polohy--><br />
|poloha_textu=<br />
|poloha_nadpisu=<br />
<!--Velikosti--><br />
|velikost_nadpisu=<br />
|velikost_textu=<br />
<!--Texty--><br />
|nadpis=Modální logiky<br />
|text=Modální logiky<br />
}}<br />
{{Položka portálu<br />
<!--Pozadí--><br />
|barva_pozadí=<br />
|pozadí_nadpisu=#0ba561<br />
|výška=<br />
<!--Okraje--><br />
|barva_okrajů=#0ba561<br />
|okraj_nadpisu=<br />
<!--Ikona--><br />
|ikonka=<br />
|velikost_ikony=<br />
<!--Barvy--><br />
|barva_nadpisu=white<br />
<!--Polohy--><br />
|poloha_textu=<br />
|poloha_nadpisu=<br />
<!--Velikosti--><br />
|velikost_nadpisu=<br />
|velikost_textu=<br />
<!--Texty--><br />
|nadpis=Dějiny logiky<br />
|text=Dějiny logiky<br />
}}<br />
{{Položka portálu<br />
<!--Pozadí--><br />
|barva_pozadí=<br />
|pozadí_nadpisu=#0ba561<br />
|výška=<br />
<!--Okraje--><br />
|barva_okrajů=#0ba561<br />
|okraj_nadpisu=<br />
<!--Ikona--><br />
|ikonka=<br />
|velikost_ikony=<br />
<!--Barvy--><br />
|barva_nadpisu=white<br />
<!--Polohy--><br />
|poloha_textu=<br />
|poloha_nadpisu=<br />
<!--Velikosti--><br />
|velikost_nadpisu=<br />
|velikost_textu=<br />
<!--Texty--><br />
|nadpis=Analytická filosofie<br />
|text=Analytická filosofie<br />
}}<br />
{{Položka portálu<br />
<!--Pozadí--><br />
|barva_pozadí=<br />
|pozadí_nadpisu=#0ba561<br />
|výška=<br />
<!--Okraje--><br />
|barva_okrajů=#0ba561<br />
|okraj_nadpisu=<br />
<!--Ikona--><br />
|ikonka=<br />
|velikost_ikony=<br />
<!--Barvy--><br />
|barva_nadpisu=white<br />
<!--Polohy--><br />
|poloha_textu=<br />
|poloha_nadpisu=<br />
<!--Velikosti--><br />
|velikost_nadpisu=<br />
|velikost_textu=<br />
<!--Texty--><br />
|nadpis=Vyčíslitelnost<br />
|text=Vyčíslitelnost<br />
}}<br />
{{Položka portálu<br />
<!--Pozadí--><br />
|barva_pozadí=<br />
|pozadí_nadpisu=#0ba561<br />
|výška=<br />
<!--Okraje--><br />
|barva_okrajů=#0ba561<br />
|okraj_nadpisu=<br />
<!--Ikona--><br />
|ikonka=<br />
|velikost_ikony=<br />
<!--Barvy--><br />
|barva_nadpisu=white<br />
<!--Polohy--><br />
|poloha_textu=<br />
|poloha_nadpisu=<br />
<!--Velikosti--><br />
|velikost_nadpisu=<br />
|velikost_textu=<br />
<!--Texty--><br />
|nadpis=Struktury a algebry<br />
|text=Struktury a algebry<br />
}}</div><br />
<div style="clear: both"></div><br />
{{Položka portálu<br />
<!--Pozadí--><br />
|barva_pozadí=<br />
|pozadí_nadpisu=#0ba561<br />
|výška=<br />
<!--Okraje--><br />
|barva_okrajů=#0ba561<br />
|okraj_nadpisu=##0ba561<br />
<!--Ikona--><br />
|ikonka=<br />
|velikost_ikony=15px<br />
<!--Barvy--><br />
|barva_nadpisu=white<br />
<!--Polohy--><br />
|poloha_nadpisu=center<br />
|poloha_textu=<br />
<!--Velikosti--><br />
|velikost_textu=<br />
|velikost_nadpisu=130%<br />
<!--Texty--><br />
|nadpis=Všeobecné informace<br />
|text=Všeobecné informace<br />
}}<br />
<br />
[[Kategorie: Logika|*]]</div>Veronika.Kovrzkovahttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Logika/Struktury_a_algebry&diff=11932Portál:Logika/Struktury a algebry2014-12-09T21:07:00Z<p>Veronika.Kovrzkova: Založena nová stránka s textem „* Izomorfismus | Homomorfismus * Grupa | Okruh | Těleso * Filtr | Ideál * Svaz | Booleova algebra * Lindenbaum-Tars…“</p>
<hr />
<div>* [[Izomorfismus]] | [[Homomorfismus]]<br />
* [[Grupa]] | [[Okruh]] | [[Těleso]]<br />
* [[Filtr]] | [[Ideál]]<br />
* [[Svaz]] | [[Booleova algebra]]<br />
* [[Lindenbaum-Tarského algebry]]<br />
* [[Topologický prostor]]<br />
* [[Celularita]]<br />
* [[Stoneova dualita]]<br />
* [[Rasiowé-Sikorského lemma]]</div>Veronika.Kovrzkova