https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&user=Vlastimil.Tetour&feedformat=atomWikisofia - Příspěvky uživatele [cs]2024-03-28T23:09:40ZPříspěvky uživateleMediaWiki 1.33.0https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34877Cirkadiánní rytmus2016-05-31T17:22:37Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref name=":0">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy i rostlinami, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními ději v organismu,<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> které jsou však často přehlíženy. Fundamentálním vlastnostem života a rytmům biologických procesů se snaží porozumět biologie času - chronobiologie.<ref>Karatsoreos, I. N. & Silver, R. (2004). Chronobiology: biological timekeeping. Physiology & Behavior, 82, 927 - 929.</ref> <br />
<br />
Zjištění týkající se cirkadiánních rytmů: <ref name=":1">Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
<br />
[[Soubor:James W Kalat Biological Psychology BookZZ org pdf stránka 287 z 626 .jpg|thumb|386x386px|Obr. 1: Suprachiasmatická jádra<ref name=":2">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref>]]<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn zejména podmínek světlo-tma a teploty, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek<br />
* Periodicita je řízena '''endogenně''' ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují homeostázu → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů <br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h <br />
* '''24,5h''' je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovlivněni světlem <br />
* '''Subjektivita rytmu''' - Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly –> to, že jsme všichni nastaveni na periodicitu 24,0h je dáno '''externí synchronizací''' prostřednictvím '''světla''' <br />
* Helena Illnerová mluví o časovém systému organismu – nyní máme dobře zmapovánu organizaci organismu po stránce prostorové, je však důležité zmapovat ji i po stránce časové – to je doména chronobiologie <br />
== Biologická úroveň ==<br />
<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Obr. 2.: Hodiny od nástupu spánku<ref name=":2" />]]<br />
<br />
* Cirkadiánní časový systém může být u savců definován jako síť vzájemně propojených diencefalických struktur, které regulují načasování fyziologických procesů a behaviorálních stavů<br />
* Oscilátorem vnitřní rytmicity jsou '''suprachiasmatická jádra [[hypothalamus|hypothalamu]] '''o množství 10 000 buněk,<ref>Gillete, M. (2013). Chronobiology: biological timing in health and disease, 199. Academic Press.</ref> která jsou umístěna přímo za očima, které synchronizují tělo s časem dne a noci <ref>de Lange, C. (2016). Get in sync. New Scientist, 230(3069), 30-33.</ref><br />
<br />
* Dnes víme, že v tělo obsahuje tisíce či více odlišných hodin, které pečlivě koordinují funkci tkání - každý orgán v těle má svou časovou organizaci a je sám „hodinami“, přesto má ale mozek tu nejdůležitější úlohu – je schopen synchronizovat celé tělo k jednomu času<ref>de Lange, C. (2016). Get in sync. New Scientist, 230(3069), 30-33.</ref><br />
* Vnitřně regulovaný 24 hodinový rytmus vzniká důsledkem interakce "hodinových" genů s externím prostředím prostřednictvím nově objevených fotoreceptorů <br />
* Světločivé buňky (fotoreceptory) jsou spolu s tyčinkami a čípky umístěny v sítnici a dopomáhají k synchronizaci; informace získaná prostřednictvím jich pokračuje dále do příslušného centra v mozku a může v důskedku ovlivnovat náladu a imunitní systém.<br />
* Co se týče regulace tělesná teploty: některé zdroje ukazují, že 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením. <ref name=":0" /> Helena Illnerová tvrdí, že nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<ref name=":1" /><br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
* S průběhem cirkadiánního rytmu souvisí i riziko infarktu (kritická doba velmi brzy ráno) či astmatické záchvaty (záležitost noční)<br />
<br />
== Chemická úroveň ==<br />
* Této dimenzi cirkadiánních rytmů odpovídá hormonální systém<br />
* '''Růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''Kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně desynchronizuje a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
* '''Melatonin '''- tento hormon, který je produkován v šišince, reguluje cykly bdělosti/spánku. Tento hormon ovlivňuje naši únavu a je produkován zejména v noci. V případě časového posunu, je způsobeno právě melatoninovým rytmem, než se začnou cítit ospalí ve stejnou dobu, jak je nastaven denní cyklus v novém časovém pásmu<ref name=":0" /> <br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Je známa blízká souvislost cirkadiánní regulace a '''nálad''', což lze odvodit z faktu, že mnoho psychologických poruch je charakterizováno poruchami spánku a cirkadiánními alteracemi; narušení cirkadiánního rytmu může vézt k relapsu u lidí s psychiatrickou diagnozou v osobní historii<ref>Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606.</ref><br />
* Aktuální studie poukazují na to, že mechanismy spánku a psychického zdraví sdílí některé '''neurální''' mechanismy. Narušené spánkové a cirkadiánní rytmy jsou komorbidní s celým spektrem poruch počínaje poruchami nálad (zvláště unipolární a sezónní afektivní podtyp) či psychotickými poruchami (schizofrenie)<br />
* Narušené cykly spánku a bdění souvisí sníženým '''kognitivním''' výkonem a '''pamětí''',<ref>Gillete, M. (2013). Chronobiology: biological timing in health and disease, 199. Academic Press.</ref> změny v cirkadiánním rytmu ve smyslu cyklu aktivita/odpočinek vedou k dysfunkcím '''hippokampu''' a příspívají dokonce k paměťovým deficitům a mohou být také spojeny se stárnutím a úbytkem paměťových schopností<ref>Sherman, S. M., Mumford, J. A., & Schnyer, D. M. (2015). Hippocampal activity mediates the relationship between circadian activity rhythms and memory in older adults. Neuropsychologia, 75617-625. doi:10.1016/j.neuropsychologia.2015.07.020</ref> <br />
* Cirkadiánní rytmy souvisí i s náladami alterovanými v půběhu dne - ve studii se ukázalo, že od probuzení do pozdního odpoledne se zvyšuje pozitivní nálada a později se snižuje až do času spánku <br />
* Jasné (ranní) světlo slouží jako velmi důležitý synchronizátor a ukázalo se, že má terapeutické účinky ne jen při léčbě sezonních depresí; <ref>Oldham, M. A., & Ciraulo, D. A. (2014). Bright light therapy for depression: A review of its effects on chronobiology and the autonomic nervous system. Chronobiology International: The Journal Of Biological & Medical Rhythm Research, 31(3), 305-319.</ref> tzv. bright light therapy (BLT) se považuje jako prostředek léčby sezónní afektivní poruchy i non-sezónní deprese; klinické užití BLT je velmi variabilní a levné <ref>Sherman, S. M., Mumford, J. A., & Schnyer, D. M. (2015). Hippocampal activity mediates the relationship between circadian activity rhythms and memory in older adults. Neuropsychologia, 75617-625. doi:10.1016/j.neuropsychologia.2015.07.020</ref><br />
* Rytmy ovlivňují psychickou I fyzickou způsobilost, každý má jinak nastavený vrchol svých způsobilostí v rámci denního běhu<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# Jak je dlouhý přirozený rytmus člověka?<br />
# V kterou denní dobu je vliv světla nejdůležitější?<br />
# Jaká je souvislost nálad a světla?<br />
# Jak je dlouhý cirkadiánní rytmus nevidomých? <br />
# Jak se jmenuje hlavní oscilátor, který řídí cirkadiánní rytmy? <br />
# Jaký vliv má melatonin na cirkadiánní rytmus? <br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# Jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h <br />
# Ranní světlo zastává velmi důležitou synchronizační funkci <br />
# Léčba světlem se užívá jako prostředek léčby sezónní afektivní poruchy a je to variabilní a levná forma léčby i non-sezónní deprese <br />
# 24,5h <br />
# Suprachiasmatická jádra uložená v hypothalamu <br />
# Ovlivňuje naši únavu a je produkován zejména v noci - V případě časového posunu, je způsobeno právě melatoninovým rytmem, než se začnou cítit ospalí ve stejnou dobu, jak je nastaven denní cyklus v novém časovém pásmu<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Gillete, M. (2013). Chronobiology: biological timing in health and disease, 199. Academic Press. <br />
<br />
Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning. <br />
<br />
Karatsoreos, I. N. & Silver, R. (2004). Chronobiology: biological timekeeping. Physiology & Behavior, 82, 927 - 929. <br />
<br />
Salem Press Encyclopedia of Health (2016). Circadian rhythms. <br />
<br />
de Lange, C. (2016). Get in sync. New Scientist, 230(3069), 30-33. <br />
<br />
Sherman, S. M., Mumford, J. A., & Schnyer, D. M. (2015). Hippocampal activity mediates the relationship between circadian activity rhythms and memory in older adults. Neuropsychologia, 75617-625. doi:10.1016/j.neuropsychologia.2015.07.020 <br />
<br />
Oldham, M. A., & Ciraulo, D. A. (2014). Bright light therapy for depression: A review of its effects on chronobiology and the autonomic nervous system. Chronobiology International: The Journal Of Biological & Medical Rhythm Research, 31(3), 305-319. <br />
<br />
Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/ [[Kategorie: Neurofyziologie|*]][[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34769Cirkadiánní rytmus2016-05-30T18:22:03Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref name=":0">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy i rostlinami, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními ději v organismu,<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> které jsou však často přehlíženy. Fundamentálním vlastnostem života a rytmům biologických procesů se snaží porozumět biologie času - chronobiologie.<ref>Karatsoreos, I. N. & Silver, R. (2004). Chronobiology: biological timekeeping. Physiology & Behavior, 82, 927 - 929.</ref> <br />
<br />
Zjištění týkající se cirkadiánních rytmů: <ref name=":1">Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
<br />
[[Soubor:James W Kalat Biological Psychology BookZZ org pdf stránka 287 z 626 .jpg|thumb|386x386px|Obr. 1: Suprachiasmatická jádra<ref name=":2">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref>]]<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn zejména podmínek světlo-tma a teploty, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek<br />
* Periodicita je řízena '''endogenně''' ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují homeostázu → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů <br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h <br />
* '''24,5h''' je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovlivněni světlem <br />
* '''Subjektivita rytmu''' - Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly –> to, že jsme všichni nastaveni na periodicitu 24,0h je dáno '''externí synchronizací''' prostřednictvím '''světla''' <br />
* Helena Illnerová mluví o časovém systému organismu – nyní máme dobře zmapovánu organizaci organismu po stránce prostorové, je však důležité zmapovat ji i po stránce časové – to je doména chronobiologie <br />
== Biologická úroveň ==<br />
<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Obr. 2.: Hodiny od nástupu spánku<ref name=":2" />]]<br />
<br />
* Cirkadiánní časový systém může být u savců definován jako síť vzájemně propojených diencefalických struktur, které regulují načasování fyziologických procesů a behaviorálních stavů<br />
* Oscilátorem vnitřní rytmicity jsou '''suprachiasmatická jádra [[hypothalamus|hypothalamu]] '''o množství 10 000 buněk,<ref>Gillete, M. (2013). Chronobiology: biological timing in health and disease, 199. Academic Press.</ref> která jsou umístěna přímo za očima, které synchronizují tělo s časem dne a noci <ref>de Lange, C. (2016). Get in sync. New Scientist, 230(3069), 30-33.</ref><br />
<br />
* Dnes víme, že v tělo obsahuje tisíce či více odlišných hodin, které pečlivě koordinují funkci tkání - každý orgán v těle má svou časovou organizaci a je sám „hodinami“, přesto má ale mozek tu nejdůležitější úlohu – je schopen synchronizovat celé tělo k jednomu času<ref>de Lange, C. (2016). Get in sync. New Scientist, 230(3069), 30-33.</ref><br />
* Vnitřně regulovaný 24 hodinový rytmus vzniká důsledkem interakce "hodinových" genů s externím prostředím prostřednictvím nově objevených fotoreceptorů <br />
* Světločivé buňky (fotoreceptory) jsou spolu s tyčinkami a čípky umístěny v sítnici a dopomáhají k synchronizaci; informace získaná prostřednictvím jich pokračuje dále do příslušného centra v mozku a může v důskedku ovlivnovat náladu a imunitní systém.<br />
* Co se týče regulace tělesná teploty: některé zdroje ukazují, že 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením. <ref name=":0" /> Helena Illnerová tvrdí, že nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<ref name=":1" /><br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
* S průběhem cirkadiánního rytmu souvisí i riziko infarktu (kritická doba velmi brzy ráno) či astmatické záchvaty (záležitost noční)<br />
<br />
== Chemická úroveň ==<br />
* Této dimenzi cirkadiánních rytmů odpovídá hormonální systém<br />
* '''Růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''Kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně desynchronizuje a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
* '''Melatonin '''- tento hormon, který je produkován v šišince, reguluje cykly bdělosti/spánku. Tento hormon ovlivňuje naši únavu a je produkován zejména v noci. V případě časového posunu, je způsobeno právě melatoninovým rytmem, než se začnou cítit ospalí ve stejnou dobu, jak je nastaven denní cyklus v novém časovém pásmu<ref name=":0" /> <br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Je známa blízká souvislost cirkadiánní regulace a '''nálad''', což lze odvodit z faktu, že mnoho psychologických poruch je charakterizováno poruchami spánku a cirkadiánními alteracemi; narušení cirkadiánního rytmu může vézt k relapsu u lidí s psychiatrickou diagnozou v osobní historii<ref>Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606.</ref><br />
* Aktuální studie poukazují na to, že mechanismy spánku a psychického zdraví sdílí některé '''neurální''' mechanismy. Narušené spánkové a cirkadiánní rytmy jsou komorbidní s celým spektrem poruch počínaje poruchami nálad (zvláště unipolární a sezónní afektivní podtyp) či psychotickými poruchami (schizofrenie)<br />
* Narušené cykly spánku a bdění souvisí sníženým '''kognitivním''' výkonem a '''pamětí''',<ref>Gillete, M. (2013). Chronobiology: biological timing in health and disease, 199. Academic Press.</ref> změny v cirkadiánním rytmu ve smyslu cyklu aktivita/odpočinek vedou k dysfunkcím '''hippokampu''' a příspívají dokonce k paměťovým deficitům a mohou být také spojeny se stárnutím a úbytkem paměťových schopností<ref>Sherman, S. M., Mumford, J. A., & Schnyer, D. M. (2015). Hippocampal activity mediates the relationship between circadian activity rhythms and memory in older adults. Neuropsychologia, 75617-625. doi:10.1016/j.neuropsychologia.2015.07.020</ref> <br />
* Cirkadiánní rytmy souvisí i s náladami alterovanými v půběhu dne - ve studii se ukázalo, že od probuzení do pozdního odpoledne se zvyšuje pozitivní nálada a později se snižuje až do času spánku <br />
* Jasné (ranní) světlo slouží jako velmi důležitý synchronizátor a ukázalo se, že má terapeutické účinky ne jen při léčbě sezonních depresí; <ref>Oldham, M. A., & Ciraulo, D. A. (2014). Bright light therapy for depression: A review of its effects on chronobiology and the autonomic nervous system. Chronobiology International: The Journal Of Biological & Medical Rhythm Research, 31(3), 305-319.</ref> tzv. bright light therapy (BLT) se považuje jako prostředek léčby sezónní afektivní poruchy i non-sezónní deprese; klinické užití BLT je velmi variabilní a levné <ref>Sherman, S. M., Mumford, J. A., & Schnyer, D. M. (2015). Hippocampal activity mediates the relationship between circadian activity rhythms and memory in older adults. Neuropsychologia, 75617-625. doi:10.1016/j.neuropsychologia.2015.07.020</ref><br />
* Rytmy ovlivňují psychickou I fyzickou způsobilost, každý má jinak nastavený vrchol svých způsobilostí v rámci denního běhu<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# Jak je dlouhý přirozený rytmus člověka?<br />
# V kterou denní dobu je vliv světla nejdůležitější?<br />
# Jaká je souvislost nálad a světla?<br />
# Jak je dlouhý cirkadiánní rytmus nevidomých? <br />
# Jak se jmenuje hlavní oscilátor, který řídí cirkadiánní rytmy? <br />
# Jaký vliv má melatonin na cirkadiánní rytmus? <br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Gillete, M. (2013). Chronobiology: biological timing in health and disease, 199. Academic Press. <br />
<br />
Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning. <br />
<br />
Karatsoreos, I. N. & Silver, R. (2004). Chronobiology: biological timekeeping. Physiology & Behavior, 82, 927 - 929. <br />
<br />
Salem Press Encyclopedia of Health (2016). Circadian rhythms. <br />
<br />
de Lange, C. (2016). Get in sync. New Scientist, 230(3069), 30-33. <br />
<br />
Sherman, S. M., Mumford, J. A., & Schnyer, D. M. (2015). Hippocampal activity mediates the relationship between circadian activity rhythms and memory in older adults. Neuropsychologia, 75617-625. doi:10.1016/j.neuropsychologia.2015.07.020 <br />
<br />
Oldham, M. A., & Ciraulo, D. A. (2014). Bright light therapy for depression: A review of its effects on chronobiology and the autonomic nervous system. Chronobiology International: The Journal Of Biological & Medical Rhythm Research, 31(3), 305-319. <br />
<br />
Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/ [[Kategorie: Neurofyziologie|*]][[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34768Cirkadiánní rytmus2016-05-30T17:22:30Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref name=":0">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy i rostlinami, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními ději v organismu,<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> které jsou však často přehlíženy. Fundamentálním vlastnostem života a rytmům biologických procesů se snaží porozumět biologie času - chronobiologie.<ref>Karatsoreos, I. N. & Silver, R. (2004). Chronobiology: biological timekeeping. Physiology & Behavior, 82, 927 - 929.</ref> <br />
<br />
Zjištění týkající se cirkadiánních rytmů: <ref name=":1">Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
[[Soubor:James W Kalat Biological Psychology BookZZ org pdf stránka 287 z 626 .jpg|thumb|386x386px|Obr. 1: Suprachiasmatická jádra<ref name=":2">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref>]]<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn zejména podmínek světlo-tma a teploty, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek<br />
* Periodicita je řízena '''endogenně''' ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují homeostázu → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů <br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h <br />
* '''24,5h''' je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovlivněni světlem <br />
* '''Subjektivita rytmu''' - Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly –> to, že jsme všichni nastaveni na periodicitu 24,0h je dáno '''externí synchronizací''' prostřednictvím '''světla''' <br />
* Helena Illnerová mluví o časovém systému organismu – nyní máme dobře zmapovánu organizaci organismu po stránce prostorové, je však důležité zmapovat ji i po stránce časové – to je doména chronobiologie <br />
== Biologická úroveň ==<br />
<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Obr. 2.: Hodiny od nástupu spánku<ref name=":2" />]]<br />
<br />
* Cirkadiánní časový systém může být u savců definován jako síť vzájemně propojených diencefalických struktur, které regulují načasování fyziologických procesů a behaviorálních stavů<br />
* Oscilátorem vnitřní rytmicity jsou '''suprachiasmatická jádra [[hypothalamus|hypothalamu]] '''o množství 10 000 buněk,<ref>Gillete, M. (2013). Chronobiology: biological timing in health and disease, 199. Academic Press.</ref> která jsou umístěna přímo za očima, které synchronizují tělo s časem dne a noci <ref>de Lange, C. (2016). Get in sync. New Scientist, 230(3069), 30-33.</ref><br />
<br />
* Dnes víme, že v tělo obsahuje tisíce či více odlišných hodin, které pečlivě koordinují funkci tkání - každý orgán v těle má svou časovou organizaci a je sám „hodinami“, přesto má ale mozek tu nejdůležitější úlohu – je schopen synchronizovat celé tělo k jednomu času<ref>de Lange, C. (2016). Get in sync. New Scientist, 230(3069), 30-33.</ref><br />
* Vnitřně regulovaný 24 hodinový rytmus vzniká důsledkem interakce "hodinových" genů s externím prostředím prostřednictvím nově objevených fotoreceptorů <br />
* Světločivé buňky (fotoreceptory) jsou spolu s tyčinkami a čípky umístěny v sítnici a dopomáhají k synchronizaci; informace získaná prostřednictvím jich pokračuje dále do příslušného centra v mozku a může v důskedku ovlivnovat náladu a imunitní systém.<br />
* Co se týče regulace tělesná teploty: některé zdroje ukazují, že 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením. <ref name=":0" /> Helena Illnerová tvrdí, že nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<ref name=":1" /><br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
* S průběhem cirkadiánního rytmu souvisí i riziko infarktu (kritická doba velmi brzy ráno) či astmatické záchvaty (záležitost noční)<br />
<br />
== Chemická úroveň ==<br />
* Této dimenzi cirkadiánních rytmů odpovídá hormonální systém<br />
* '''Růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''Kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně desynchronizuje a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
* '''Melatonin '''- tento hormon, který je produkován v šišince, reguluje cykly bdělosti/spánku. Tento hormon ovlivňuje naši únavu a je produkován zejména v noci. V případě časového posunu, je způsobeno právě melatoninovým rytmem, než se začnou cítit ospalí ve stejnou dobu, jak je nastaven denní cyklus v novém časovém pásmu<ref name=":0" /> <br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Je nalezena blízká souvislost cirkadiánní regulace a nálad, což lze odvodit z faktu, že mnoho psychologických poruch je charakterizováno poruchami spánku a cirkadiánními narušeními; narušení cirkadiánního rytmu může vézt k relapsu u lidí s psychiatrickou diagnozou v osobní historii<ref>Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606.</ref><br />
* Aktuální studie poukazují na to, že mechanismy spánku a psychického zdraví sdílí některé neurální mechanismy. Narušené spánkové a cirkadiánní rytmy jsou komorbidní s celým spektrem poruch počínaje poruchami nálad (zvláště unipolární a sezónní afektivní podtyp) či psychotickými poruchami (schizofrenie)<br />
* Narušené cykly spánku a bdění souvisí sníženým kognitivním výkonem a pamětí<ref>Gillete, M. (2013). Chronobiology: biological timing in health and disease, 199. Academic Press.</ref><br />
* Cirkadiánní rytmy souvisí i s náladami - ve studii se ukázalo, že od probuzení do pozdního odpoledne se zvyšuje pozitivní nálada a později se snižuje až do času spánku<ref>Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref><br />
* Spánek/bdění<br />
* Průměrná noc občana ČR je ve 3:00 ráno<ref>Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
* Rytmy ovlivňují psychickou I fyzickou způsobilost působilost, fyzická způsobilost, každý má jinak nastavený vrchol svých způsobilostí<br />
* Nejbějžnější onecmoncnění SAD - sezonní afektivní porucha - s příchodem krátkých podzimních dnů jsou lidé, kteří začínají mít takzvaný splín, ale může jim to přejít i do deprese a čím dál k severu bude tato deprese větší <br />
* Ranní světlo synchronizuje, ranní světlo je velmi důležitý synchronizátor a ukázalo se, že i u normálních depresí, ne jen sezonních depresí pomáhá ranní světlo <br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku <br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# Jak je dlouhý přirozený rytmus člověka?<br />
# V kterou denní dobu je vliv světla nejdůležitější?<br />
# Jaká je souvislost nálad a světla?<br />
# Jak je dlouhý cirkadiánní rytmus nevidomých? <br />
# Jak se jmenuje hlavní oscilátor, který řídí cirkadiánní rytmy? <br />
# Jaký vliv má melatonin na cirkadiánní rytmus? <br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Gillete, M. (2013). Chronobiology: biological timing in health and disease, 199. Academic Press. <br />
<br />
Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning. <br />
<br />
Karatsoreos, I. N. & Silver, R. (2004). Chronobiology: biological timekeeping. Physiology & Behavior, 82, 927 - 929. <br />
<br />
Salem Press Encyclopedia of Health (2016). Circadian rhythms. <br />
<br />
de Lange, C. (2016). Get in sync. New Scientist, 230(3069), 30-33. <br />
<br />
Sherman, S. M., Mumford, J. A., & Schnyer, D. M. (2015). Hippocampal activity mediates the relationship between circadian activity rhythms and memory in older adults. Neuropsychologia, 75617-625. doi:10.1016/j.neuropsychologia.2015.07.020 <br />
<br />
Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/ [[Kategorie: Neurofyziologie|*]][[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34767Cirkadiánní rytmus2016-05-30T17:05:45Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref name=":0">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy i rostlinami, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními ději v organismu,<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> které jsou však často přehlíženy. Fundamentálním vlastnostem života a rytmům biologických procesů se snaží porozumět biologie času - chronobiologie.<ref>Karatsoreos, I. N. & Silver, R. (2004). Chronobiology: biological timekeeping. Physiology & Behavior, 82, 927 - 929.</ref> <br />
<br />
Zjištění týkající se cirkadiánních rytmů: <ref name=":1">Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
[[Soubor:James W Kalat Biological Psychology BookZZ org pdf stránka 287 z 626 .jpg|thumb|386x386px|Obr. 1: Suprachiasmatická jádra<ref name=":2">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref>]]<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn zejména podmínek světlo-tma a teploty, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek<br />
* Periodicita je řízena '''endogenně''' ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují homeostázu → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů <br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h <br />
* '''24,5h''' je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovlivněni světlem <br />
* '''Subjektivita rytmu''' - Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly –> to, že jsme všichni nastaveni na periodicitu 24,0h je dáno '''externí synchronizací''' prostřednictvím '''světla''' <br />
* Helena Illnerová mluví o časovém systému organismu – nyní máme dobře zmapovánu organizaci organismu po stránce prostorové, je však důležité zmapovat ji i po stránce časové – to je doména chronobiologie <br />
== Biologická úroveň ==<br />
<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Obr. 2.: Hodiny od nástupu spánku<ref name=":2" />]]<br />
<br />
* Cirkadiánní časový systém může být u savců definován jako síť vzájemně propojených diencefalických struktur, které regulují načasování fyziologických procesů a behaviorálních stavů<br />
* Oscilátorem vnitřní rytmicity jsou '''suprachiasmatická jádra [[hypothalamus|hypothalamu]] '''o množství 10 000 buněk<ref>Gillete, M. (2013). Chronobiology: biological timing in health and disease, 199. Academic Press.</ref><br />
<br />
* Každý orgán v těle má svou časovou organizaci a je sám „hodinami“, přesto má ale mozek tu nejdůležitější úlohu – je schopen synchronizovat celé tělo k jednomu času<br />
* Vnitřně regulovaný 24 hodinový rytmus vzniká důsledkem interakce "hodinových" genů s externím prostředím prostřednictvím nově objevených fotoreceptorů <br />
* Světločivé buňky (fotoreceptory) jsou spolu s tyčinkami a čípky umístěny v sítnici a dopomáhají k synchronizaci; informace získaná prostřednictvím jich pokračuje dále do příslušného centra v mozku a může v důskedku ovlivnovat náladu a imunitní systém.<br />
* Co se týče regulace tělesná teploty: některé zdroje ukazují, že 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením. <ref name=":0" /> Helena Illnerová tvrdí, že nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<ref name=":1" /><br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
* S průběhem cirkadiánního rytmu souvisí i riziko infarktu (kritická doba velmi brzy ráno) či astmatické záchvaty (záležitost noční)<br />
<br />
== Chemická úroveň ==<br />
* Této dimenzi cirkadiánních rytmů odpovídá hormonální systém<br />
* '''Růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''Kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně desynchronizuje a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
* '''Melatonin '''- tento hormon, který je produkován v šišince, reguluje cykly bdělosti/spánku. Tento hormon ovlivňuje naši únavu a je produkován zejména v noci. V případě časového posunu, je způsobeno právě melatoninovým rytmem, než se začnou cítit ospalí ve stejnou dobu, jak je nastaven denní cyklus v novém časovém pásmu<ref name=":0" /> <br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Je nalezena blízká souvislost cirkadiánní regulace a nálad, což lze odvodit z faktu, že mnoho psychologických poruch je charakterizováno poruchami spánku a cirkadiánními narušeními; narušení cirkadiánního rytmu může vézt k relapsu u lidí s psychiatrickou diagnozou v osobní historii<ref>Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606.</ref><br />
* Aktuální studie poukazují na to, že mechanismy spánku a psychického zdraví sdílí některé neurální mechanismy. Narušené spánkové a cirkadiánní rytmy jsou komorbidní s celým spektrem poruch počínaje poruchami nálad (zvláště unipolární a sezónní afektivní podtyp) či psychotickými poruchami (schizofrenie)<br />
* Narušené cykly spánku a bdění souvisí sníženým kognitivním výkonem a pamětí<ref>Gillete, M. (2013). Chronobiology: biological timing in health and disease, 199. Academic Press.</ref><br />
* Cirkadiánní rytmy souvisí i s náladami - ve studii se ukázalo, že od probuzení do pozdního odpoledne se zvyšuje pozitivní nálada a později se snižuje až do času spánku<ref>Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref><br />
* Spánek/bdění<br />
* Průměrná noc občana ČR je ve 3:00 ráno<ref>Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
* Rytmy ovlivňují psychickou I fyzickou způsobilost působilost, fyzická způsobilost, každý má jinak nastavený vrchol svých způsobilostí<br />
* Nejbějžnější onecmoncnění SAD - sezonní afektivní porucha - s příchodem krátkých podzimních dnů jsou lidé, kteří začínají mít takzvaný splín, ale může jim to přejít i do deprese a čím dál k severu bude tato deprese větší <br />
* Ranní světlo synchronizuje, ranní světlo je velmi důležitý synchronizátor a ukázalo se, že i u normálních depresí, ne jen sezonních depresí pomáhá ranní světlo <br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku <br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# Jak je dlouhý přirozený rytmus člověka?<br />
# V kterou denní dobu je vliv světla nejdůležitější?<br />
# Jaká je souvislost nálad a světla?<br />
# Jak je dlouhý cirkadiánní rytmus nevidomých? <br />
# Jak se jmenuje hlavní oscilátor, který řídí cirkadiánní rytmy? <br />
# Jaký vliv má melatonin na cirkadiánní rytmus? <br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Gillete, M. (2013). Chronobiology: biological timing in health and disease, 199. Academic Press. <br />
<br />
Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning. <br />
<br />
Karatsoreos, I. N. & Silver, R. (2004). Chronobiology: biological timekeeping. Physiology & Behavior, 82, 927 - 929. <br />
<br />
Salem Press Encyclopedia of Health (2016). Circadian rhythms. <br />
<br />
Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/ [[Kategorie: Neurofyziologie|*]][[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34672Cirkadiánní rytmus2016-05-29T17:13:45Z<p>Vlastimil.Tetour: /* Psychogenní úroveň */</p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref name=":0">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy i rostlinami, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními ději v organismu,<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> které jsou však často přehlíženy. Fundamentálním vlastnostem života a rytmům biologických procesů se snaží porozumět biologie času - chronobiologie. <br />
<br />
Zjištění týkající se cirkadiánních rytmů: <ref name=":1">Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
[[Soubor:James W Kalat Biological Psychology BookZZ org pdf stránka 287 z 626 .jpg|thumb|386x386px|Obr. 1: Suprachiasmatická jádra<ref name=":2">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref>]]<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn zejména podmínek světlo-tma a teploty, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek<br />
* Periodicita je řízena '''endogenně''' ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují homeostázu → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů <br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h <br />
* '''24,5h''' je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovlivněni světlem <br />
* '''Subjektivita rytmu''' - Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly –> to, že jsme všichni nastaveni na periodicitu 24,0h je dáno '''externí synchronizací''' prostřednictvím '''světla''' <br />
* Helena Illnerová mluví o časovém systému organismu – nyní máme dobře zmapovánu organizaci organismu po stránce prostorové, je však důležité zmapovat ji i po stránce časové – to je doména chronobiologie <br />
== Biologická úroveň ==<br />
<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Obr. 2.: Hodiny od nástupu spánku<ref name=":2" />]]<br />
<br />
* Cirkadiánní časový systém může být u savců definován jako síť vzájemně propojených diencefalických struktur, které regulují načasování fyziologických procesů a behaviorálních stavů<br />
* Oscilátorem vnitřní rytmicity jsou '''suprachiasmatická jádra [[hypothalamus|hypothalamu]] '''o množství 10 000 buněk<br />
<br />
* Každý orgán v těle má svou časovou organizaci a je sám „hodinami“, přesto má ale mozek tu nejdůležitější úlohu – je schopen synchronizovat celé tělo k jednomu času<br />
* Vnitřně regulovaný 24 hodinový rytmus vzniká důsledkem interakce "hodinových" genů s externím prostředím prostřednictvím nově objevených fotoreceptorů <br />
* Světločivé buňky (fotoreceptory) jsou spolu s tyčinkami a čípky umístěny v sítnici a dopomáhají k synchronizaci; informace získaná prostřednictvím jich pokračuje dále do příslušného centra v mozku a může v důskedku ovlivnovat náladu a imunitní systém.<br />
* Co se týče regulace tělesná teploty: některé zdroje ukazují, že 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením. <ref name=":0" /> Helena Illnerová tvrdí, že nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<ref name=":1" /><br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
* S průběhem cirkadiánního rytmu souvisí i riziko infarktu (kritická doba velmi brzy ráno) či astmatické záchvaty (záležitost noční)<br />
<br />
== Chemická úroveň ==<br />
* Této dimenzi cirkadiánních rytmů odpovídá hormonální systém<br />
* '''Růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''Kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně desynchronizuje a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
* '''Melatonin '''- tento hormon, který je produkován v šišince, reguluje cykly bdělosti/spánku. Tento hormon ovlivňuje naši únavu a je produkován zejména v noci. V případě časového posunu, je způsobeno právě melatoninovým rytmem, než se začnou cítit ospalí ve stejnou dobu, jak je nastaven denní cyklus v novém časovém pásmu<ref name=":0" /> <br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Je nalezena blízká souvislost cirkadiánní regulace a nálad, což lze odvodit z faktu, že mnoho psychologických poruch je charakterizováno poruchami spánku a cirkadiánními narušeními; narušení cirkadiánního rytmu může vézt k relapsu u lidí s psychiatrickou diagnozou v osobní historii<br />
* Aktuální studie poukazují na to, že mechanismy spánku a psychického zdraví sdílí některé neurální mechanismy. Narušené spánkové a cirkadiánní rytmy jsou komorbidní s celým spektrem poruch počínaje poruchami nálad (zvláště unipolární a sezónní afektivní podtyp) či psychotickými poruchami (schizofrenie)<br />
* Narušené cykly spánku a bdění souvisí sníženým kognitivním výkonem a pamětí<br />
* Cirkadiánní rytmy souvisí i s náladami - ve studii se ukázalo, že od probuzení do pozdního odpoledne se zvyšuje pozitivní nálada a později se snižuje až do času spánku<br />
* Spánek/bdění<br />
* Průměrná noc občana ČR je ve 3:00 ráno<br />
* Rytmy ovlivňují psychickou I fyzickou způsobilost působilost, fyzická způsobilost, každý má jinak nastavený vrchol svých způsobilostí<br />
* Nejbějžnější onecmoncnění SAD - sezonní afektivní porucha - s příchodem krátkých podzimních dnů jsou lidé, kteří začínají mít takzvaný splín, ale může jim to přejít i do deprese a čím dál k severu bude tato deprese větší <br />
* Ranní světlo synchronizuje, ranní světlo je velmi důležitý synchronizátor a ukázalo se, že i u normálních depresí, ne jen sezonních depresí pomáhá ranní světlo <br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku <br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# Jak je dlouhý přirozený rytmus člověka?<br />
# V kterou denní dobu je vliv světla nejdůležitější?<br />
# Jaká je souvislost nálad a světla?<br />
# Jak je dlouhý cirkadiánní rytmus nevidomých? <br />
# Jak se jmenuje hlavní oscilátor, který řídí cirkadiánní rytmy? <br />
# Jaký vliv má melatonin na cirkadiánní rytmus? <br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Gillete, M. (2013). Chronobiology: biological timing in health and disease, 199. Academic Press. <br />
<br />
Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning. <br />
<br />
Karatsoreos, I. N. & Silver, R. (2004). Chronobiology: biological timekeeping. Physiology & Behavior, 82, 927 - 929. <br />
<br />
Salem Press Encyclopedia of Health (2016). Circadian rhythms. <br />
<br />
Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/ [[Kategorie: Neurofyziologie|*]][[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34671Cirkadiánní rytmus2016-05-29T17:05:57Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref name=":0">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy i rostlinami, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními ději v organismu,<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> které jsou však často přehlíženy. Fundamentálním vlastnostem života a rytmům biologických procesů se snaží porozumět biologie času - chronobiologie. <br />
<br />
Zjištění týkající se cirkadiánních rytmů: <ref name=":1">Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
[[Soubor:James W Kalat Biological Psychology BookZZ org pdf stránka 287 z 626 .jpg|thumb|386x386px|Obr. 1: Suprachiasmatická jádra<ref name=":2">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref>]]<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn zejména podmínek světlo-tma a teploty, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek<br />
* Periodicita je řízena '''endogenně''' ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují homeostázu → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů <br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h <br />
* '''24,5h''' je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovlivněni světlem <br />
* '''Subjektivita rytmu''' - Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly –> to, že jsme všichni nastaveni na periodicitu 24,0h je dáno '''externí synchronizací''' prostřednictvím '''světla''' <br />
* Helena Illnerová mluví o časovém systému organismu – nyní máme dobře zmapovánu organizaci organismu po stránce prostorové, je však důležité zmapovat ji i po stránce časové – to je doména chronobiologie <br />
== Biologická úroveň ==<br />
<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Obr. 2.: Hodiny od nástupu spánku<ref name=":2" />]]<br />
<br />
* Cirkadiánní časový systém může být u savců definován jako síť vzájemně propojených diencefalických struktur, které regulují načasování fyziologických procesů a behaviorálních stavů<br />
* Oscilátorem vnitřní rytmicity jsou '''suprachiasmatická jádra [[hypothalamus|hypothalamu]] '''o množství 10 000 buněk<br />
<br />
* Každý orgán v těle má svou časovou organizaci a je sám „hodinami“, přesto má ale mozek tu nejdůležitější úlohu – je schopen synchronizovat celé tělo k jednomu času<br />
* Vnitřně regulovaný 24 hodinový rytmus vzniká důsledkem interakce "hodinových" genů s externím prostředím prostřednictvím nově objevených fotoreceptorů <br />
* Světločivé buňky (fotoreceptory) jsou spolu s tyčinkami a čípky umístěny v sítnici a dopomáhají k synchronizaci; informace získaná prostřednictvím jich pokračuje dále do příslušného centra v mozku a může v důskedku ovlivnovat náladu a imunitní systém.<br />
* Co se týče regulace tělesná teploty: některé zdroje ukazují, že 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením. <ref name=":0" /> Helena Illnerová tvrdí, že nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<ref name=":1" /><br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
* S průběhem cirkadiánního rytmu souvisí i riziko infarktu (kritická doba velmi brzy ráno) či astmatické záchvaty (záležitost noční)<br />
<br />
== Chemická úroveň ==<br />
* Této dimenzi cirkadiánních rytmů odpovídá hormonální systém<br />
* '''Růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''Kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně desynchronizuje a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
* '''Melatonin '''- <br />
<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Je nalezena blízká souvislost cirkadiánní regulace a nálad, což lze odvodit z faktu, že mnoho psychologických poruch je charakterizováno poruchami spánku a cirkadiánními narušeními; narušení cirkadiánního rytmu může vézt k relapsu u lidí s psychiatrickou diagnozou v osobní historii<br />
* Aktuální studie poukazují na to, že mechanismy spánku a psychického zdraví sdílí některé neurální mechanismy. Narušené spánkové a cirkadiánní rytmy jsou komorbidní s celým spektrem poruch počínaje poruchami nálad (zvláště unipolární a sezónní afektivní podtyp) či psychotickými poruchami (schizofrenie)<br />
* Narušené cykly spánku a bdění souvisí sníženým kognitivním výkonem a pamětí<br />
* Cirkadiánní rytmy souvisí i s náladami - ve studii se ukázalo, že od probuzení do pozdního odpoledne se zvyšuje pozitivní nálada a později se snižuje až do času spánku<br />
* Spánek/bdění<br />
* Průměrná noc občana ČR je ve 3:00 ráno<br />
* Rytmy ovlivňují psychickou I fyzickou způsobilost působilost, fyzická způsobilost, každý má jinak nastavený vrchol svých způsobilostí<br />
* Nejbějžnější onecmoncnění SAD - sezonní afektivní porucha - s příchodem krátkých podzimních dnů jsou lidé, kteří začínají mít takzvaný splín, ale může jim to přejít i do deprese a čím dál k severu bude tato deprese větší <br />
* Ranní světlo synchronizuje, ranní světlo je velmi důležitý synchronizátor a ukázalo se, že i u normálních depresí, ne jen sezonních depresí pomáhá ranní světlo <br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku <br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# Jak je dlouhý přirozený rytmus člověka?<br />
# V kterou denní dobu je vliv světla nejdůležitější?<br />
# Jaká je souvislost nálad a světla?<br />
# Jak je dlouhý cirkadiánní rytmus nevidomých? <br />
# Jak se jmenuje hlavní oscilátor, který řídí cirkadiánní rytmy? <br />
# Jaký vliv má melatonin na cirkadiánní rytmus? <br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Gillete, M. (2013). Chronobiology : biological timing in health and disease, 199 () Academic Press, <br />
<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning. <br />
<br />
Salem Press Encyclopedia of Health (2016).Circadian rhythms.January, 2014, 6p <br />
<br />
Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/ [[Kategorie: Neurofyziologie|*]][[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34670Cirkadiánní rytmus2016-05-29T16:55:18Z<p>Vlastimil.Tetour: /* 400px */</p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref name=":0">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy i rostlinami, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními ději v organismu,<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> které jsou však často přehlíženy. Fundamentálním vlastnostem života a rytmům biologických procesů se snaží porozumět biologie času - chronobiologie. <br />
<br />
Zjištění týkající se cirkadiánních rytmů: <ref name=":1">Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn zejména podmínek světlo-tma a teploty, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek<br />
* Periodicita je řízena '''endogenně''' ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují homeostázu → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů <br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h <br />
* '''24,5h''' je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovlivněni světlem <br />
* '''Subjektivita rytmu''' - Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly –> to, že jsme všichni nastaveni na periodicitu 24,0h je dáno '''externí synchronizací''' prostřednictvím '''světla''' <br />
* Helena Illnerová mluví o časovém systému organismu – je dobře zmapována organizace organismu po stránce prostorové, je však důležité ji zmapovat i po stránce časové – to je doména chronobiologie <br />
== Biologická úroveň ==<br />
<br />
== [[File:_James_W__Kalat__Biological_Psychology_BookZZ_org__pdf__stránka_287_z 626_.jpg|400px]] ==<br />
<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Hodiny od nástupu spánku]]<br />
<br />
* Cirkadiánní časový systém (CTS) může být u savců definován jako síť vzájemně propojených diencefalických struktur, které regulují načasování fyziologických procesů a behaviorálních stavů<br />
* Oscilátorem vnitřní rytmicity jsou '''suprachiasmatická jádra hypothalamu '''o množství 10 000 buněk<br />
<gallery><br />
<gallery><br />
Soubor:Příklad.jpg|Titulek 1<br />
Soubor:Příklad.jpg|Titulek 2<br />
</gallery><br />
</gallery><br />
* Každý orgán v těle má svou časovou organizaci a je sám „hodinami“, přesto má ale mozek tu nejdůležitější úlohu – je schopen synchronizovat celé tělo k jednomu času<br />
* Vnitřně regulovaný 24 hodinový rytmus vzniká důsledkem interakce "hodinových" genů s externím prostředím prostřednictvím nově objevených fotoreceptorů <br />
* Světločivé buňky (fotoreceptory) jsou spolu s tyčinkami a čípky umístěny v sítnici a dopomáhají k synchronizaci; informace získaná prostřednictvím jich pokračuje dále do příslušného centra v mozku a může v důskedku ovlivnovat náladu a imunitní systém.<br />
* Co se týče regulace tělesná teploty: některé zdroje ukazují, že 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením. <ref name=":0" /> Helena Illnerová tvrdí, že nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<ref name=":1" /><br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
* S průběhem cirkadiánního rytmu souvisí i riziko infarktu (kritická doba velmi brzy ráno) či astmatické záchvaty (záležitost noční)<br />
<br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně desynchronizuje a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Je nalezena blízká souvislost cirkadiánní regulace a nálad, což lze odvodit z faktu, že mnoho psychologických poruch je charakterizováno poruchami spánku a cirkadiánními narušeními; narušení cirkadiánního rytmu může vézt k relapsu u lidí s psychiatrickou diagnozou v osobní historii<br />
* Aktuální studie poukazují na to, že mechanismy spánku a psychického zdraví sdílí některé neurální mechanismy. Narušené spánkové a cirkadiánní rytmy jsou komorbidní s celým spektrem poruch počínaje poruchami nálad (zvláště unipolární a sezónní afektivní podtyp) či psychotickými poruchami (schizofrenie)<br />
* Narušené cykly spánku a bdění souvisí sníženým kognitivním výkonem a pamětí<br />
* Cirkadiánní rytmy souvisí i s náladami - ve studii se ukázalo, že od probuzení do pozdního odpoledne se zvyšuje pozitivní nálada a později se snižuje až do času spánku<br />
* Spánek/bdění<br />
* Průměrná noc občana ČR je ve 3:00 ráno<br />
* Rytmy ovlivňují psychickou I fyzickou způsobilost působilost, fyzická způsobilost, každý má jinak nastavený vrchol svých způsobilostí<br />
* Nejbějžnější onecmoncnění SAD - sezonní afektivní porucha - s příchodem krátkých podzimních dnů jsou lidé, kteří začínají mít takzvaný splín, ale může jim to přejít i do deprese a čím dál k severu bude tato deprese větší <br />
* Ranní světlo synchronizuje, ranní světlo je velmi důležitý synchronizátor a ukázalo se, že i u normálních depresí, ne jen sezonních depresí pomáhá ranní světlo <br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku <br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# Jak je dlouhý přirozený rytmus člověka?<br />
# V kterou denní dobu je vliv světla nejdůležitější?<br />
# Jaká je souvislost nálad a světla?<br />
# Jak je dlouhý cirkadiánní rytmus nevidomých? <br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Gillete, M. (2013). Chronobiology : biological timing in health and disease, 199 () Academic Press, <br />
<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning. <br />
<br />
Salem Press Encyclopedia of Health (2016).Circadian rhythms.January, 2014, 6p <br />
<br />
Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/ [[Kategorie: Neurofyziologie|*]][[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34669Cirkadiánní rytmus2016-05-29T16:55:06Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref name=":0">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy i rostlinami, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními ději v organismu,<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> které jsou však často přehlíženy. Fundamentálním vlastnostem života a rytmům biologických procesů se snaží porozumět biologie času - chronobiologie. <br />
<br />
Zjištění týkající se cirkadiánních rytmů: <ref name=":1">Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn zejména podmínek světlo-tma a teploty, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek<br />
* Periodicita je řízena '''endogenně''' ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují homeostázu → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů <br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h <br />
* '''24,5h''' je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovlivněni světlem <br />
* '''Subjektivita rytmu''' - Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly –> to, že jsme všichni nastaveni na periodicitu 24,0h je dáno '''externí synchronizací''' prostřednictvím '''světla''' <br />
* Helena Illnerová mluví o časovém systému organismu – je dobře zmapována organizace organismu po stránce prostorové, je však důležité ji zmapovat i po stránce časové – to je doména chronobiologie <br />
== Biologická úroveň ==<br />
<br />
== [[File:_James_W__Kalat__Biological_Psychology_BookZZ_org__pdf__stránka_287_z 626_.jpg|400px]] ==<br />
<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Hodiny od nástupu spánku]]<br />
<br />
* Cirkadiánní časový systém (CTS) může být u savců definován jako síť vzájemně propojených diencefalických struktur, které regulují načasování fyziologických procesů a behaviorálních stavů<br />
* Oscilátorem vnitřní rytmicity jsou '''suprachiasmatická jádra hypothalamu '''o množství 10 000 buněk<br />
<gallery><br />
<gallery><br />
Soubor:Příklad.jpg|Titulek 1<br />
Soubor:Příklad.jpg|Titulek 2<br />
</gallery><br />
</gallery><br />
* Každý orgán v těle má svou časovou organizaci a je sám „hodinami“, přesto má ale mozek tu nejdůležitější úlohu – je schopen synchronizovat celé tělo k jednomu času<br />
* Vnitřně regulovaný 24 hodinový rytmus vzniká důsledkem interakce "hodinových" genů s externím prostředím prostřednictvím nově objevených fotoreceptorů <br />
* Světločivé buňky (fotoreceptory) jsou spolu s tyčinkami a čípky umístěny v sítnici a dopomáhají k synchronizaci; informace získaná prostřednictvím jich pokračuje dále do příslušného centra v mozku a může v důskedku ovlivnovat náladu a imunitní systém.<br />
* Co se týče regulace tělesná teploty: některé zdroje ukazují, že 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením. <ref name=":0" /> Helena Illnerová tvrdí, že nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<ref name=":1" /><br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
* S průběhem cirkadiánního rytmu souvisí i riziko infarktu (kritická doba velmi brzy ráno) či astmatické záchvaty (záležitost noční) <br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně desynchronizuje a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Je nalezena blízká souvislost cirkadiánní regulace a nálad, což lze odvodit z faktu, že mnoho psychologických poruch je charakterizováno poruchami spánku a cirkadiánními narušeními; narušení cirkadiánního rytmu může vézt k relapsu u lidí s psychiatrickou diagnozou v osobní historii<br />
* Aktuální studie poukazují na to, že mechanismy spánku a psychického zdraví sdílí některé neurální mechanismy. Narušené spánkové a cirkadiánní rytmy jsou komorbidní s celým spektrem poruch počínaje poruchami nálad (zvláště unipolární a sezónní afektivní podtyp) či psychotickými poruchami (schizofrenie)<br />
* Narušené cykly spánku a bdění souvisí sníženým kognitivním výkonem a pamětí<br />
* Cirkadiánní rytmy souvisí i s náladami - ve studii se ukázalo, že od probuzení do pozdního odpoledne se zvyšuje pozitivní nálada a později se snižuje až do času spánku<br />
* Spánek/bdění<br />
* Průměrná noc občana ČR je ve 3:00 ráno<br />
* Rytmy ovlivňují psychickou I fyzickou způsobilost působilost, fyzická způsobilost, každý má jinak nastavený vrchol svých způsobilostí<br />
* Nejbějžnější onecmoncnění SAD - sezonní afektivní porucha - s příchodem krátkých podzimních dnů jsou lidé, kteří začínají mít takzvaný splín, ale může jim to přejít i do deprese a čím dál k severu bude tato deprese větší <br />
* Ranní světlo synchronizuje, ranní světlo je velmi důležitý synchronizátor a ukázalo se, že i u normálních depresí, ne jen sezonních depresí pomáhá ranní světlo <br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku <br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# Jak je dlouhý přirozený rytmus člověka?<br />
# V kterou denní dobu je vliv světla nejdůležitější?<br />
# Jaká je souvislost nálad a světla?<br />
# Jak je dlouhý cirkadiánní rytmus nevidomých? <br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Gillete, M. (2013). Chronobiology : biological timing in health and disease, 199 () Academic Press, <br />
<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning. <br />
<br />
Salem Press Encyclopedia of Health (2016).Circadian rhythms.January, 2014, 6p <br />
<br />
Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/ [[Kategorie: Neurofyziologie|*]][[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34668Cirkadiánní rytmus2016-05-29T16:53:49Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref name=":0">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy i rostlinami, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními ději v organismu,<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> které jsou však často přehlíženy. Fundamentálním vlastnostem života a rytmům biologických procesů se snaží porozumět biologie času - chronobiologie. <br />
<br />
Zjištění týkající se cirkadiánních rytmů: <ref name=":1">Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn zejména podmínek světlo-tma a teploty, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek [[:File:_James_W__Kalat__Biological_Psychology_BookZZ_org__pdf__stránka_287_z 626_.jpg]][[File:_James_W__Kalat__Biological_Psychology_BookZZ_org__pdf__stránka_287_z 626_.jpg|400px]]<br />
* Periodicita je řízena '''endogenně''' ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují homeostázu → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů <br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h <br />
* '''24,5h''' je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovlivněni světlem <br />
* '''Subjektivita rytmu''' - Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly –> to, že jsme všichni nastaveni na periodicitu 24,0h je dáno '''externí synchronizací''' prostřednictvím '''světla''' <br />
* Helena Illnerová mluví o časovém systému organismu – je dobře zmapována organizace organismu po stránce prostorové, je však důležité ji zmapovat i po stránce časové – to je doména chronobiologie <br />
== Biologická úroveň ==<br />
<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Hodiny od nástupu spánku]]<br />
<br />
* Cirkadiánní časový systém (CTS) může být u savců definován jako síť vzájemně propojených diencefalických struktur, které regulují načasování fyziologických procesů a behaviorálních stavů<br />
* Oscilátorem vnitřní rytmicity jsou '''suprachiasmatická jádra hypothalamu '''o množství 10 000 buněk<br />
<gallery><br />
<gallery><br />
Soubor:Příklad.jpg|Titulek 1<br />
Soubor:Příklad.jpg|Titulek 2<br />
</gallery><br />
</gallery><br />
* Každý orgán v těle má svou časovou organizaci a je sám „hodinami“, přesto má ale mozek tu nejdůležitější úlohu – je schopen synchronizovat celé tělo k jednomu času<br />
* Vnitřně regulovaný 24 hodinový rytmus vzniká důsledkem interakce "hodinových" genů s externím prostředím prostřednictvím nově objevených fotoreceptorů <br />
* Světločivé buňky (fotoreceptory) jsou spolu s tyčinkami a čípky umístěny v sítnici a dopomáhají k synchronizaci; informace získaná prostřednictvím jich pokračuje dále do příslušného centra v mozku a může v důskedku ovlivnovat náladu a imunitní systém.<br />
* Co se týče regulace tělesná teploty: některé zdroje ukazují, že 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením. <ref name=":0" /> Helena Illnerová tvrdí, že nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<ref name=":1" /><br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
* S průběhem cirkadiánního rytmu souvisí i riziko infarktu (kritická doba velmi brzy ráno) či astmatické záchvaty (záležitost noční) <br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně desynchronizuje a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Je nalezena blízká souvislost cirkadiánní regulace a nálad, což lze odvodit z faktu, že mnoho psychologických poruch je charakterizováno poruchami spánku a cirkadiánními narušeními; narušení cirkadiánního rytmu může vézt k relapsu u lidí s psychiatrickou diagnozou v osobní historii<br />
* Aktuální studie poukazují na to, že mechanismy spánku a psychického zdraví sdílí některé neurální mechanismy. Narušené spánkové a cirkadiánní rytmy jsou komorbidní s celým spektrem poruch počínaje poruchami nálad (zvláště unipolární a sezónní afektivní podtyp) či psychotickými poruchami (schizofrenie)<br />
* Narušené cykly spánku a bdění souvisí sníženým kognitivním výkonem a pamětí<br />
* Cirkadiánní rytmy souvisí i s náladami - ve studii se ukázalo, že od probuzení do pozdního odpoledne se zvyšuje pozitivní nálada a později se snižuje až do času spánku<br />
* Spánek/bdění<br />
* Průměrná noc občana ČR je ve 3:00 ráno<br />
* Rytmy ovlivňují psychickou I fyzickou způsobilost působilost, fyzická způsobilost, každý má jinak nastavený vrchol svých způsobilostí<br />
* Nejbějžnější onecmoncnění SAD - sezonní afektivní porucha - s příchodem krátkých podzimních dnů jsou lidé, kteří začínají mít takzvaný splín, ale může jim to přejít i do deprese a čím dál k severu bude tato deprese větší <br />
* Ranní světlo synchronizuje, ranní světlo je velmi důležitý synchronizátor a ukázalo se, že i u normálních depresí, ne jen sezonních depresí pomáhá ranní světlo <br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku <br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# Jak je dlouhý přirozený rytmus člověka?<br />
# V kterou denní dobu je vliv světla nejdůležitější?<br />
# Jaká je souvislost nálad a světla?<br />
# Jak je dlouhý cirkadiánní rytmus nevidomých? <br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Gillete, M. (2013). Chronobiology : biological timing in health and disease, 199 () Academic Press, <br />
<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning. <br />
<br />
Salem Press Encyclopedia of Health (2016).Circadian rhythms.January, 2014, 6p <br />
<br />
Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/ [[Kategorie: Neurofyziologie|*]][[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:James_W_Kalat_Biological_Psychology_BookZZ_org_pdf_str%C3%A1nka_287_z_626_.jpg&diff=34667Soubor:James W Kalat Biological Psychology BookZZ org pdf stránka 287 z 626 .jpg2016-05-29T16:53:32Z<p>Vlastimil.Tetour: Vlastimil.Tetour načtena nová verze &quot;Soubor:James W Kalat Biological Psychology BookZZ org pdf stránka 287 z 626 .jpg&quot;</p>
<hr />
<div>MsUpload</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:James_W_Kalat_Biological_Psychology_BookZZ_org_pdf_str%C3%A1nka_287_z_626_.jpg&diff=34666Soubor:James W Kalat Biological Psychology BookZZ org pdf stránka 287 z 626 .jpg2016-05-29T16:52:31Z<p>Vlastimil.Tetour: Vlastimil.Tetour načtena nová verze &quot;Soubor:James W Kalat Biological Psychology BookZZ org pdf stránka 287 z 626 .jpg&quot;</p>
<hr />
<div>MsUpload</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:James_W_Kalat_Biological_Psychology_BookZZ_org_pdf_str%C3%A1nka_287_z_626_.jpg&diff=34665Soubor:James W Kalat Biological Psychology BookZZ org pdf stránka 287 z 626 .jpg2016-05-29T16:51:26Z<p>Vlastimil.Tetour: MsUpload</p>
<hr />
<div>MsUpload</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34664Cirkadiánní rytmus2016-05-29T16:50:55Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref name=":0">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy i rostlinami, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními ději v organismu,<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> které jsou však často přehlíženy. Fundamentálním vlastnostem života a rytmům biologických procesů se snaží porozumět biologie času - chronobiologie. <br />
<br />
Zjištění týkající se cirkadiánních rytmů: <ref name=":1">Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn zejména podmínek světlo-tma a teploty, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek <br />
* Periodicita je řízena '''endogenně''' ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují homeostázu → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů <br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h <br />
* '''24,5h''' je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovlivněni světlem <br />
* '''Subjektivita rytmu''' - Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly –> to, že jsme všichni nastaveni na periodicitu 24,0h je dáno '''externí synchronizací''' prostřednictvím '''světla''' <br />
* Helena Illnerová mluví o časovém systému organismu – je dobře zmapována organizace organismu po stránce prostorové, je však důležité ji zmapovat i po stránce časové – to je doména chronobiologie <br />
== Biologická úroveň ==<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Hodiny od nástupu spánku]]<br />
* Cirkadiánní časový systém (CTS) může být u savců definován jako síť vzájemně propojených diencefalických struktur, které regulují načasování fyziologických procesů a behaviorálních stavů<br />
* Oscilátorem vnitřní rytmicity jsou '''suprachiasmatická jádra hypothalamu '''o množství 10 000 buněk<br />
* Každý orgán v těle má svou časovou organizaci a je sám „hodinami“, přesto má ale mozek tu nejdůležitější úlohu – je schopen synchronizovat celé tělo k jednomu času<br />
* Vnitřně regulovaný 24 hodinový rytmus vzniká důsledkem interakce "hodinových" genů s externím prostředím prostřednictvím nově objevených fotoreceptorů <br />
* Světločivé buňky (fotoreceptory) jsou spolu s tyčinkami a čípky umístěny v sítnici a dopomáhají k synchronizaci; informace získaná prostřednictvím jich pokračuje dále do příslušného centra v mozku a může v důskedku ovlivnovat náladu a imunitní systém.<br />
* Co se týče regulace tělesná teploty: některé zdroje ukazují, že 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením. <ref name=":0" /> Helena Illnerová tvrdí, že nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<ref name=":1" /><br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
* S průběhem cirkadiánního rytmu souvisí i riziko infarktu (kritická doba velmi brzy ráno) či astmatické záchvaty (záležitost noční) <br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně desynchronizuje a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Je nalezena blízká souvislost cirkadiánní regulace a nálad, což lze odvodit z faktu, že mnoho psychologických poruch je charakterizováno poruchami spánku a cirkadiánními narušeními; narušení cirkadiánního rytmu může vézt k relapsu u lidí s psychiatrickou diagnozou v osobní historii<br />
* Aktuální studie poukazují na to, že mechanismy spánku a psychického zdraví sdílí některé neurální mechanismy. Narušené spánkové a cirkadiánní rytmy jsou komorbidní s celým spektrem poruch počínaje poruchami nálad (zvláště unipolární a sezónní afektivní podtyp) či psychotickými poruchami (schizofrenie)<br />
* Narušené cykly spánku a bdění souvisí sníženým kognitivním výkonem a pamětí<br />
* Cirkadiánní rytmy souvisí i s náladami - ve studii se ukázalo, že od probuzení do pozdního odpoledne se zvyšuje pozitivní nálada a později se snižuje až do času spánku<br />
* Spánek/bdění<br />
* Průměrná noc občana ČR je ve 3:00 ráno<br />
* Rytmy ovlivňují psychickou I fyzickou způsobilost působilost, fyzická způsobilost, každý má jinak nastavený vrchol svých způsobilostí<br />
* Nejbějžnější onecmoncnění SAD - sezonní afektivní porucha - s příchodem krátkých podzimních dnů jsou lidé, kteří začínají mít takzvaný splín, ale může jim to přejít i do deprese a čím dál k severu bude tato deprese větší <br />
* Ranní světlo synchronizuje, ranní světlo je velmi důležitý synchronizátor a ukázalo se, že i u normálních depresí, ne jen sezonních depresí pomáhá ranní světlo <br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku <br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# Jak je dlouhý přirozený rytmus člověka?<br />
# V kterou denní dobu je vliv světla nejdůležitější?<br />
# Jaká je souvislost nálad a světla?<br />
# Jak je dlouhý cirkadiánní rytmus nevidomých? <br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Gillete, M. (2013). Chronobiology : biological timing in health and disease, 199 () Academic Press, <br />
<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning. <br />
<br />
Salem Press Encyclopedia of Health (2016).Circadian rhythms.January, 2014, 6p <br />
<br />
Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/ [[Kategorie: Neurofyziologie|*]][[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34624Cirkadiánní rytmus2016-05-29T13:15:54Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref name=":0">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními ději v organismu,<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> které jsou však často přehlíženy. Fundamentálním vlastnostem života a rytmům biologických procesů se snaží porozumět biologie času - chronobiologie. <br />
<br />
Zjištění týkající se cirkadiánních rytmů: <ref name=":1">Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn zejména podmínek světlo-tma a teploty, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek <br />
* Periodicita je řízena '''endogenně''' ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují homeostázu → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů <br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h <br />
* '''24,5h''' je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovlivněni světlem <br />
* '''Subjektivita rytmu''' - Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly –> to, že jsme všichni nastaveni na periodicitu 24,0h je dáno '''externí synchronizací''' prostřednictvím '''světla''' <br />
* Helena Illnerová mluví o časovém systému organismu – je dobře zmapována organizace organismu po stránce prostorové, je však důležité ji zmapovat i po stránce časové – to je doména chronobiologie <br />
== Biologická úroveň ==<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Hodiny od nástupu spánku]]<br />
* Cirkadiánní časový systém (CTS) může být u savců definován jako síť vzájemně propojených diencefalických struktur, které regulují načasování fyziologických procesů a behaviorálních stavů<br />
* Oscilátorem vnitřní rytmicity jsou '''suprachiasmatická jádra hypothalamu '''o množství 10 000 buněk<br />
* Každý orgán v těle má svou časovou organizaci a je sám „hodinami“, přesto má ale mozek tu nejdůležitější úlohu – je schopen synchronizovat celé tělo k jednomu času<br />
* Zjistlo se, že v sítnici existují další světločivé buňky kromě tyčinek a čípků, které pomáhají k synchronizaci; informace získaná prostřednictvím jich pokračuje dále do příslušného centra v mozku a může v důskedku ovlivnovat náladu a imunitní systém.<br />
* Co se týče regulace tělesná teploty: některé zdroje ukazují, že 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením. <ref name=":0" /> Helena Illnerová tvrdí, že nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<ref name=":1" /><br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
* S průběhem cirkadiánního rytmu souvisí i riziko infarktu (kritická doba velmi brzy ráno) či astmatické záchvaty (záležitost noční) <br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně desynchronizuje a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Je nalezena blízká souvislost cirkadiánní regulace a nálad, což lze odvodit z faktu, že mnoho psychologických poruch je charakterizováno poruchami spánku a cirkadiánními narušeními; narušení cirkadiánního rytmu může vézt k relapsu u lidí s psychiatrickou diagnozou v osobní historii<br />
* Aktuální studie poukazují na to, že mechanismy spánku a psychického zdraví sdílí některé neurální mechanismy. Narušené spánkové a cirkadiánní rytmy jsou komorbidní s celým spektrem poruch počínaje poruchami nálad (zvláště unipolární a sezónní afektivní podtyp) či psychotickými poruchami (schizofrenie)<br />
* Narušené cykly spánku a bdění souvisí sníženým kognitivním výkonem (paměť)<br />
* Cirkadiánní rytmy souvisí i s náladami - ve studii se ukázalo, že od probuzení do pozdního odpoledne se zvyšuje pozitivní nálada a později se snižuje až do času spánku<br />
* Spánek/bdění<br />
* Průměrná noc občana ČR je ve 3:00 ráno<br />
* Rytmy ovlivňují psychickou I fyzickou způsobilost působilost, fyzická způsobilost, každý má jinak nastavený vrchol svých způsobilostí<br />
* Nejbějžnější onecmoncnění SAD - sezonní afektivní porucha - s příchodem krátkých podzimních dnů jsou lidé, kteří začínají mít takzvaný splín, ale může jim to přejít i do deprese a čím dál k severu bude tato deprese větší <br />
* Ranní světlo synchronizuje, ranní světlo je velmi důležitý synchronizátor a ukázalo se, že i u normálních depresí, ne jen sezonních depresí pomáhá ranní světlo <br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku <br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# Jak je dlouhý přirozený rytmus člověka?<br />
# V kterou denní dobu je vliv světla nejdůležitější?<br />
# Jaká je souvislost nálad a světla?<br />
# Jak je dlouhý cirkadiánní rytmus nevidomých? <br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Gillete, M. (2013). Chronobiology : biological timing in health and disease, 199 () Academic Press, <br />
<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning. <br />
<br />
Salem Press Encyclopedia of Health (2016).Circadian rhythms.January, 2014, 6p <br />
<br />
Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/ [[Kategorie: Neurofyziologie|*]][[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34622Cirkadiánní rytmus2016-05-29T13:01:56Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref name=":0">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními ději v organismu,<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> které jsou však často přehlíženy. Fundamentálním vlastnostem života a rytmům biologických procesů se snaží porozumět biologie času - chronobiologie. <br />
<br />
Zjištění týkající se cirkadiánních rytmů: <ref name=":1">Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn zejména podmínek světlo-tma a teploty, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek <br />
* Periodicita je řízena '''endogenně''' ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují homeostázu → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů <br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h <br />
* '''24,5h''' je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovlivněni světlem <br />
* '''Subjektivita rytmu''' - Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly –> to, že jsme všichni nastaveni na periodicitu 24,0h je dáno '''externí synchronizací''' prostřednictvím '''světla''' <br />
* Helena Illnerová mluví o časovém systému organismu – je dobře zmapována organizace organismu po stránce prostorové, je však důležité ji zmapovat i po stránce časové – to je doména chronobiologie <br />
== Biologická úroveň ==<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Hodiny od nástupu spánku]]<br />
* Cirkadiánní časový systém (CTS) může být u savců definován jako síť vzájemně propojených diencefalických struktur, které regulují načasování fyziologických procesů a behaviorálních stavů<br />
* Generátorem vnitřní rytmicity jsou '''suprachiasmatická jádra hypothalamu '''o množství 10 000 buněk<br />
* Každý orgán v těle má svou časovou organizaci a je sám „hodinami“, přesto má ale mozek tu nejdůležitější úlohu – je schopen synchronizovat celé tělo k jednomu času<br />
* Zjistlo se, že v sítnici existují další světločivé buňky kromě tyčinek a čípků, které pomáhají k synchronizaci; informace získaná prostřednictvím jich pokračuje dále do příslušného centra v mozku a může v důskedku ovlivnovat náladu a imunitní systém.<br />
* Co se týče regulace tělesná teploty: některé zdroje ukazují, že 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením. <ref name=":0" /> Helena Illnerová tvrdí, že nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<ref name=":1" /><br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
* S průběhem cirkadiánního rytmu souvisí i riziko infarktu (kritická doba velmi brzy ráno) či astmatické záchvaty (záležitost noční) <br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně rozhodí a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Je nalezena blízká souvislost cirkadiánní regulace a nálad, což lze odvodit z faktu, že mnoho psychologických poruch je charakterizováno poruchami spánku a cirkadiánními narušeními; narušení cirkadiánního rytmu může vézt k relapsu u lidí s psychiatrickou diagnozou v osobní historii<br />
* Narušené cykly spánku a bdění souvisí se sekrecí melatoninu a sníženým kognitivním výkonem konkrétně pamětí<br />
* Cirkadiánní rytmy souvisí i s náladami - ve studii se ukázalo, že od probuzení do pozdního odpoledne se zvyšuje pozitivní nálada a později se snižuje až do času spánku<br />
* Spánek/bdění<br />
* Průměrná noc občana ČR je ve 3:00 ráno<br />
* Rytmy ovlivňují psychickou I fyzickou způsobilost působilost, fyzická způsobilost, každý má jinak nastavený vrchol svých způsobilostí<br />
* Nejbějžnější onecmoncnění SAD - sezonní afektivní porucha - s příchodem krátkých podzimních dnů jsou lidé, kteří začínají mít takzvaný splín, ale může jim to přejít i do deprese a čím dál k severu bude tato deprese větší <br />
* Ranní světlo synchronizuje, ranní světlo je velmi důležitý synchronizátor a ukázalo se, že i u normálních depresí, ne jen sezonních depresí pomáhá ranní světlo <br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku <br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# Jak je dlouhý přirozený rytmus člověka?<br />
# V kterou denní dobu je vliv světla nejdůležitější?<br />
# Jaká je souvislost nálad a světla?<br />
# Jak je dlouhý cirkadiánní rytmus nevidomých? <br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Gillete, M. (2013). Chronobiology : biological timing in health and disease, 199 () Academic Press, <br />
<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning. <br />
<br />
Salem Press Encyclopedia of Health (2016).Circadian rhythms.January, 2014, 6p <br />
<br />
Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/ [[Kategorie: Neurofyziologie|*]][[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34617Cirkadiánní rytmus2016-05-29T09:06:25Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref name=":0">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními ději v organismu,<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> které jsou však často přehlíženy. <br />
<br />
Zjištění týkající se cirkadiánních rytmů: <ref name=":1">Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn zejména podmínek světlo-tma a teploty, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek <br />
* Periodicita je řízena '''endogenně''' ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují homeostázu → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů <br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h <br />
* '''24,5h''' je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovlivněni světlem <br />
* '''Subjektivita rytmu''' - Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly –> to, že jsme všichni nastaveni na periodicitu 24,0h je dáno '''externí synchronizací''' prostřednictvím '''světla''' <br />
* Helena Illnerová mluví o časovém systému organismu – je dobře zmapována organizace organismu po stránce prostorové, je však důležité ji zmapovat i po stránce časové – to je doména chronobiologie <br />
== Biologická úroveň ==<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Hodiny od nástupu spánku]]<br />
* Cirkadiánní časový systém (CTS) může být u savců definován jako síť vzájemně propojených diencefalických struktur, které regulují načasování fyziologických procesů a behaviorálních stavů<br />
* Generátorem vnitřní rytmicity je '''suprachiasmatické jádro hypothalamu'''<br />
* Každý orgán v těle má svou časovou organizaci a je sám „hodinami“, přesto má ale mozek tu nejdůležitější úlohu – je schopen synchronizovat celé tělo k jednomu času<br />
* Zjistlo se, že v sítnici existují další světločivé buňky kromě tyčinek a čípků, které pomáhají k synchronizaci; informace získaná prostřednictvím jich pokračuje dále do příslušného centra v mozku a může v důskedku ovlivnovat náladu a imunitní systém.<br />
* Co se týče regulace tělesná teploty: některé zdroje ukazují, že 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením. <ref name=":0" /> Helena Illnerová tvrdí, že nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<ref name=":1" /><br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
* S průběhem cirkadiánního rytmu souvisí i riziko infarktu (kritická doba velmi brzy ráno) či astmatické záchvaty (záležitost noční) <br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně rozhodí a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Spánek/bdění<br />
* Průměrná noc občana ČR je ve 3:00 ráno<br />
* Rytmy ovlivňují psychickou I fyzickou způsobilost působilost, fyzická způsobilost, každý má jinak nastavený vrchol svých způsobilostí<br />
* Nejbějžnější onecmoncnění SAD - sezonní afektivní porucha - s příchodem krátkých podzimních dnů jsou lidé, kteří začínají mít takzvaný splín, ale může jim to přejít i do deprese a čím dál k severu bude tato deprese větší <br />
* společnost pro biologické rytmy a léčbu světlem a jejími členy jsou země hlavně z kanady, severní skandinávie atd. <br />
* ranní světlo synchronizuje, ranní světlo je velmi důležitý synchronizátor <br />
* ukázalo se, že i u normálních depresí, ne jen sezonních depresí pomáhá ranní světlo <br />
* proč má nepravidelný režim vliv na psychiku? • spánkový režim se ukazuje jako naprosto základní <br />
* Spánek/bdění<br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku<br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# Jak je dlouhý přirozený rytmus člověka?<br />
# V kterou denní dobu je vliv světla nejdůležitější?<br />
# Jaká je souvislost nálad a světla?<br />
# Jak je dlouhý cirkadiánní rytmus nevidomých? <br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Gillete, M. (2013). Chronobiology : biological timing in health and disease, 199 () Academic Press, <br />
<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning. <br />
<br />
Salem Press Encyclopedia of Health (2016).Circadian rhythms.January, 2014, 6p <br />
<br />
Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/ [[Kategorie: Neurofyziologie|*]][[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34616Cirkadiánní rytmus2016-05-29T09:05:56Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref name=":0">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními ději v organismu,<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> které jsou však často přehlíženy. <br />
<br />
Zjištění týkající se cirkadiánních rytmů: <ref name=":1">Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn zejména podmínek světlo-tma a teploty, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek <br />
* Periodicita je řízena '''endogenně''' ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují homeostázu → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů <br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h <br />
* '''24,5h''' je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovlivněni světlem <br />
* '''Subjektivita rytmu''' - Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly –> to, že jsme všichni nastaveni na periodicitu 24,0h je dáno '''externí synchronizací''' prostřednictvím '''světla''' <br />
* Helena Illnerová mluví o časovém systému organismu – je dobře zmapována organizace organismu po stránce prostorové, je však důležité ji zmapovat i po stránce časové – to je doména chronobiologie <br />
== Biologická úroveň ==<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Hodiny od nástupu spánku]]<br />
* Cirkadiánní časový systém (CTS) může být u savců definován jako síť vzájemně propojených diencefalických struktur, které regulují načasování fyziologických procesů a behaviorálních stavů<br />
* Generátorem vnitřní rytmicity je '''suprachiasmatické jádro hypothalamu'''<br />
* Každý orgán v těle má svou časovou organizaci a je sám „hodinami“, přesto má ale mozek tu nejdůležitější úlohu – je schopen synchronizovat celé tělo k jednomu času<br />
* Zjistlo se, že v sítnici existují další světločivé buňky kromě tyčinek a čípků, které pomáhají k synchronizaci; informace získaná prostřednictvím jich pokračuje dále do příslušného centra v mozku a může v důskedku ovlivnovat náladu a imunitní systém.<br />
* Co se týče regulace tělesná teploty: některé zdroje ukazují, že 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením. <ref name=":0" /> Helena Illnerová tvrdí, že nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<ref name=":1" /><br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
* S průběhem cirkadiánního rytmu souvisí i riziko infarktu (kritická doba velmi brzy ráno) či astmatické záchvaty (záležitost noční) <br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně rozhodí a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Spánek/bdění<br />
* Průměrná noc občana ČR je ve 3:00 ráno<br />
* Rytmy ovlivňují psychickou I fyzickou způsobilost působilost, fyzická způsobilost, každý má jinak nastavený vrchol svých způsobilostí<br />
* Nejbějžnější onecmoncnění SAD - sezonní afektivní porucha - s příchodem krátkých podzimních dnů jsou lidé, kteří začínají mít takzvaný splín, ale může jim to přejít i do deprese a čím dál k severu bude tato deprese větší <br />
* společnost pro biologické rytmy a léčbu světlem a jejími členy jsou země hlavně z kanady, severní skandinávie atd. <br />
* ranní světlo synchronizuje, ranní světlo je velmi důležitý synchronizátor <br />
* ukázalo se, že i u normálních depresí, ne jen sezonních depresí pomáhá ranní světlo <br />
* proč má nepravidelný režim vliv na psychiku? • spánkový režim se ukazuje jako naprosto základní <br />
* Spánek/bdění<br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku<br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# BCD<br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Gillete, M. (2013). Chronobiology : biological timing in health and disease, 199 () Academic Press, <br />
<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning. <br />
<br />
Salem Press Encyclopedia of Health (2016).Circadian rhythms.January, 2014, 6p <br />
<br />
Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/ [[Kategorie: Neurofyziologie|*]][[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34615Cirkadiánní rytmus2016-05-29T09:04:40Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref name=":0">Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními ději v organismu,<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> které jsou však často přehlíženy. <br />
<br />
Zjištění týkající se cirkadiánních rytmů: <ref name=":1">Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn zejména podmínek světlo-tma a teploty, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek <br />
* Periodicita je řízena '''endogenně''' ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují homeostázu → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů <br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h <br />
* '''24,5h''' je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovlivněni světlem <br />
* '''Subjektivita rytmu''' - Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly –> to, že jsme všichni nastaveni na periodicitu 24,0h je dáno '''externí synchronizací''' prostřednictvím '''světla''' <br />
* Helena Illnerová mluví o časovém systému organismu – je dobře zmapována organizace organismu po stránce prostorové, je však důležité ji zmapovat i po stránce časové – to je doména chronobiologie <br />
== Biologická úroveň ==<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Hodiny od nástupu spánku]]<br />
* Cirkadiánní časový systém (CTS) může být u savců definován jako síť vzájemně propojených diencefalických struktur, které regulují načasování fyziologických procesů a behaviorálních stavů<br />
* Generátorem vnitřní rytmicity je '''suprachiasmatické jádro hypothalamu'''<br />
* Každý orgán v těle má svou časovou organizaci a je sám „hodinami“, přesto má ale mozek tu nejdůležitější úlohu – je schopen synchronizovat celé tělo k jednomu času<br />
* Zjistlo se, že v sítnici existují další světločivé buňky kromě tyčinek a čípků, které pomáhají k synchronizaci; informace získaná prostřednictvím jich pokračuje dále do příslušného centra v mozku a může v důskedku ovlivnovat náladu a imunitní systém.<br />
* Co se týče regulace tělesná teploty: některé zdroje ukazují, že 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením. <ref name=":0" /> Helena Illnerová tvrdí, že nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<ref name=":1" /><br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
* S průběhem cirkadiánního rytmu souvisí i riziko infarktu (kritická doba velmi brzy ráno) či astmatické záchvaty (záležitost noční) <br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně rozhodí a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Spánek/bdění<br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku<br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# BCD<br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Gillete, M. (2013). Chronobiology : biological timing in health and disease, 199 () Academic Press, <br />
<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning. <br />
<br />
Salem Press Encyclopedia of Health (2016).Circadian rhythms.January, 2014, 6p <br />
<br />
Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/ [[Kategorie: Neurofyziologie|*]][[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34614Cirkadiánní rytmus2016-05-29T08:57:21Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref>Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními ději v organismu,<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> které jsou však často přehlíženy. <br />
<br />
Zjištění týkající se cirkadiánních rytmů: <ref>Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn zejména podmínek světlo-tma a teploty, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek <br />
* Periodicita je řízena '''endogenně''' ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují homeostázu → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů <br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h <br />
* '''24,5h''' je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovlivněni světlem <br />
* '''Subjektivita rytmu''' - Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly –> to, že jsme všichni nastaveni na periodicitu 24,0h je dáno '''externí synchronizací''' prostřednictvím '''světla''' <br />
* Helena Illnerová mluví o časovém systému organismu – je dobře zmapována organizace organismu po stránce prostorové, je však důležité ji zmapovat i po stránce časové – to je doména chronobiologie <br />
== Biologická úroveň ==<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Hodiny od nástupu spánku]]<br />
* Tělesná teplota<br />
* 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením.<br />
* Nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně rozhodí a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Spánek/bdění<br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku<br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# BCD<br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Gillete, M. (2013). Chronobiology : biological timing in health and disease, 199 () Academic Press, <br />
<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning. <br />
<br />
Salem Press Encyclopedia of Health (2016).Circadian rhythms.January, 2014, 6p <br />
<br />
Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/ [[Kategorie: Neurofyziologie|*]][[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34613Cirkadiánní rytmus2016-05-29T08:55:58Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref>Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními ději v organismu,<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> které jsou však často přehlíženy. <br />
<br />
Helena Illnerová <ref>Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
<br />
Cirkadiánní rytmy:<br />
<br />
* •Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn zejména podmínek světlo-tma a teploty, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek <br />
* Periodicita je řízena endogenně ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují homeostázu → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů <br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h <br />
* 24,5h je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovlivněni světlem <br />
* Subjektivita rytmu - Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly –> to, že jsme všichni nastaveni na periodicitu 24,0h je dáno externí synchronizací prostřednictvím světla <br />
* Helena Illnerová mluví o časovém systému organismu – je dobře zmapována organizace organismu po stránce prostorové, je však důležité ji zmapovat i po stránce časové – to je doména chronobiologie <br />
== Biologická úroveň ==<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Hodiny od nástupu spánku]]<br />
* Tělesná teplota<br />
* 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením.<br />
* Nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně rozhodí a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Spánek/bdění<br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku<br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# BCD<br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Gillete, M. (2013). Chronobiology : biological timing in health and disease, 199 () Academic Press, <br />
<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning. <br />
<br />
Salem Press Encyclopedia of Health (2016).Circadian rhythms.January, 2014, 6p <br />
<br />
Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/ [[Kategorie: Neurofyziologie|*]][[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34612Cirkadiánní rytmus2016-05-29T08:54:10Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref>Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními jevy, které se dějí v organismu.<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> <br />
<br />
Touto doménou se zabývá oblast chronobiologie <br />
<br />
Helena Illnerová <ref>Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
<br />
Cirkadiánní rytmy:<br />
<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn podmínek světlo-tma, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek <br />
* Periodicita je řízena ednogenně ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují '''homeostázu''' → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů<br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h<br />
* Perioda 24,5h je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovliněni světlem<br />
* Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly<br />
== Biologická úroveň ==<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Hodiny od nástupu spánku]]<br />
* Tělesná teplota<br />
* 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením.<br />
* Nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně rozhodí a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Spánek/bdění<br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku<br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# BCD<br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Gillete, M. (2013). Chronobiology : biological timing in health and disease, 199 () Academic Press, <br />
<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning. <br />
<br />
Salem Press Encyclopedia of Health (2016).Circadian rhythms.January, 2014, 6p <br />
<br />
Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/ [[Kategorie: Neurofyziologie|*]][[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34611Cirkadiánní rytmus2016-05-29T08:53:34Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref>Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními jevy, které se dějí v organismu.<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> <br />
<br />
Touto doménou se zabývá oblast chronobiologie <br />
<br />
Helena Illnerová <ref>Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
<br />
Cirkadiánní rytmy:<br />
<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn podmínek světlo-tma, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek <br />
* Periodicita je řízena ednogenně ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují '''homeostázu''' → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů<br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h<br />
* Perioda 24,5h je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovliněni světlem<br />
* Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly<br />
== Biologická úroveň ==<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Hodiny od nástupu spánku]]<br />
* Tělesná teplota<br />
* 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením.<br />
* Nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně rozhodí a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Spánek/bdění<br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku<br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# BCD<br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. Gillete, M. (2013). Chronobiology : biological timing in health and disease, 199 () Academic Press, Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. Gillete, M. (2013). Chronobiology : biological timing in health and disease, 199 () Academic Press, Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning. Salem Press Encyclopedia of Health (2016).Circadian rhythms.January, 2014, 6p Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved fromhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/ [[Kategorie: Neurofyziologie|*]][[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34610Cirkadiánní rytmus2016-05-29T08:23:35Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref>Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními jevy, které se dějí v organismu.<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> <br />
<br />
Touto doménou se zabývá oblast chronobiologie <br />
<br />
Helena Illnerová <ref>Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
<br />
Cirkadiánní rytmy:<br />
<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn podmínek světlo-tma, a které pokračuje v periodě 24,0h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek <br />
* Periodicita je řízena ednogenně ("biologickými hodinami"); rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období <br />
* Jedná se o biologické mechanismy, které zajišťují '''homeostázu''' → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických (teplota, složení moči a krve), hormonálních pochodů<br />
* V izolovaném prostředí (když člověka zavřeme do tmy) se ukazuje, že vnitřní perioda není 24 hodin, ale je delší: jedná se o průměrné hodnoty mezi 24,2 - 24,5h<br />
* Perioda 24,5h je průměrná vnitřní perioda u nevidomých; Helena Illnerová se přiklání k tomu, že tato délka je pravděpodobně nejpřirozenější, neboť nevidomí nejsou ovliněni světlem<br />
* Pokud bychom žili v neperiodickém prostředí, tak by každému rytmy běžely s vnitřní periodou; každý má mírně odlišné periody a časy by se potom rozešly<br />
== Biologická úroveň ==<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Hodiny od nástupu spánku]]<br />
* Tělesná teplota<br />
* 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením.<br />
* Nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* Velkou roli v tom hraje thalamus (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a melatonin (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně rozhodí a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Spánek/bdění<br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku<br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# BCD<br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Foster, R. G., & Kreitzman, L. (2014). The rhythms of life: What your body clock means to you! Experimental Physiology, 99(4), 599-606. <br />
<br />
Gillete, M. (2013). Chronobiology : biological timing in health and disease, 199 () Academic Press, [[Kategorie: Neurofyziologie|*]]<br />
[[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34609Cirkadiánní rytmus2016-05-29T08:13:50Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref>Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními jevy, které se dějí v organismu.<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref> <br />
<br />
Touto doménou se zabývá oblast chronobiologie <br />
<br />
Helena Illnerová <ref>Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
<br />
Cirkadiánní rytmy:<br />
<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn podmínek světlo-tma, a které pokračuje v periodě 24,0 h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek <br />
* Biologické mechanismy, které zajišťují '''homeostázu''' → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických, hormonálních pochodů<br />
* Když člověka zavřeme do tmy, prodlouží se cyklus asi o dvě hodiny → biologicky je organismus nestaven na 25 – 26 hodin<br />
* Velkou roli v tom hraje [[Thalamus|thalamus]] (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a '''melatonin''' (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
== Biologická úroveň ==<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Hodiny od nástupu spánku]]<br />
* Tělesná teplota<br />
* 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením.<br />
* Nejnižší teplota je přibližně kolem 3:00 ráno, naopak nejvyšší odpoledne mezi 16:00 - 18:00<br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* <br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně rozhodí a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Spánek/bdění<br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku<br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# BCD<br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
[[Kategorie: Neurofyziologie|*]]<br />
[[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=34606Cirkadiánní rytmus2016-05-29T07:21:48Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení; samotní psychologové tuto možnost v té době silně odmítali.<ref>Kalat, J. W. (2016). Biological Psychology (12th ed.). Boston: Cengage Learning.</ref> Poslední výzkumy ukazují významnou podobnost ve struktuře fungování cirkadiánních hodin napříč různými živočišnými druhy, jež jsou vyvolávány fyziologickými, biochemickými a molekulárními jevy, které se dějí v organismu.<ref>Salem Press Encyclopedia of Health (2016). ''Circadian rhythms.'' January, 2014, 6p</ref><br />
<br />
chronobiologie <br />
<br />
4-6<br />
<br />
3h ráno nejnižší<br />
<br />
rytmus bdění-spánku<br />
<br />
rytmus hormonu<br />
<br />
rytmus teploty<br />
<br />
rytmus složení moči, krve, <br />
<br />
řízeny vnitřními biologickými hodinami <br />
<br />
rytmy existují i když je člověk v naprosto neperiodickém období<br />
<br />
Helena Illnerová <ref>Hydepark civilizace (2014). Helena Illnerová, fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd [Videosoubor]. Retrieved from http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/</ref><br />
<br />
Cirkadiánní rytmy:<br />
<br />
* Označení pro nastavení organismu v průběhu 24 hodin, které se děje v průběhu změn podmínek světlo-tma, a které pokračuje v periodě 24,0 h i pokud je organismus izolován od vnějších vodítek <br />
* Biologické mechanismy, které zajišťují '''homeostázu''' → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických, hormonálních pochodů<br />
* Když člověka zavřeme do tmy, prodlouží se cyklus asi o dvě hodiny → biologicky je organismus nestaven na 25 – 26 hodin<br />
* Velkou roli v tom hraje [[Thalamus|thalamus]] (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a '''melatonin''' (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
== Biologická úroveň ==<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Hodiny od nástupu spánku]]<br />
* Tělesná teplota<br />
* 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením.<br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* <br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně rozhodí a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Spánek/bdění<br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku<br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# BCD<br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
[[Kategorie: Neurofyziologie|*]]<br />
[[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=33568Cirkadiánní rytmus2016-05-07T18:22:30Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení.<br />
<br />
* Nastavení organismu v průběhu 24 hodin<br />
* Biologické mechanismy, které zajišťují '''homeostázu''' → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických, hormonálních pochodů<br />
* Když člověka zavřeme do tmy, prodlouží se cyklus asi o dvě hodiny → biologicky je organismus nestaven na 25 – 26 hodin<br />
* Velkou roli v tom hraje [[Thalamus|thalamus]] (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a '''melatonin''' (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
== Biologická úroveň ==<br />
[[Soubor:Hours from sleep onset.jpg|thumb|239x239px|Hodiny od nástupu spánku]]<br />
* Tělesná teplota<br />
* 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením.<br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* <br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně rozhodí a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Spánek/bdění<br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku<br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# BCD<br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
[[Kategorie: Neurofyziologie|*]]<br />
[[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=33567Cirkadiánní rytmus2016-05-07T18:20:38Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení.<br />
<br />
* Nastavení organismu v průběhu 24 hodin<br />
* Biologické mechanismy, které zajišťují '''homeostázu''' → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických, hormonálních pochodů<br />
* Když člověka zavřeme do tmy, prodlouží se cyklus asi o dvě hodiny → biologicky je organismus nestaven na 25 – 26 hodin<br />
* Velkou roli v tom hraje [[Thalamus|thalamus]] (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a '''melatonin''' (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
== Biologická úroveň ==<br />
[[:File:hours from sleep onset.jpg]]<br />
* Tělesná teplota<br />
* 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením.<br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* <br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně rozhodí a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Spánek/bdění<br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku<br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# BCD<br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
[[Kategorie: Neurofyziologie|*]]<br />
[[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Hours_from_sleep_onset.jpg&diff=33566Soubor:Hours from sleep onset.jpg2016-05-07T18:20:15Z<p>Vlastimil.Tetour: MsUpload</p>
<hr />
<div>MsUpload</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=33565Cirkadiánní rytmus2016-05-07T18:19:13Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div><br />
Již v roce 1922 Curt Richter naznačoval, že tělo samo o sobě generuje cykly aktvity a neaktivity, nicméně bylo třeba ještě mnoho získat výzkumných dokladů, aby akademická obec přijala tato tvrzení.<br />
<br />
* Nastavení organismu v průběhu 24 hodin<br />
* Biologické mechanismy, které zajišťují '''homeostázu''' → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických, hormonálních pochodů<br />
* Když člověka zavřeme do tmy, prodlouží se cyklus asi o dvě hodiny → biologicky je organismus nestaven na 25 – 26 hodin<br />
* Velkou roli v tom hraje [[Thalamus|thalamus]] (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a '''melatonin''' (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
== Biologická úroveň ==<br />
* Tělesná teplota<br />
* 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením.<br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
* <br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně rozhodí a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Spánek/bdění<br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku<br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# BCD<br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
[[Kategorie: Neurofyziologie|*]]<br />
[[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=33564Cirkadiánní rytmus2016-05-07T15:41:46Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div>* Nastavení organismu v průběhu 24 hodin<br />
* Biologické mechanismy, které zajišťují '''homeostázu''' → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických, hormonálních pochodů<br />
* Když člověka zavřeme do tmy, prodlouží se cyklus asi o dvě hodiny → biologicky je organismus nestaven na 25 – 26 hodin<br />
* Velkou roli v tom hraje [[Thalamus|thalamus]] (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a '''melatonin''' (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
== Biologická úroveň ==<br />
* Tělesná teplota<br />
* 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením.<br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně rozhodí a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Spánek/bdění<br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku<br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
<br />
== Otázky ==<br />
<br />
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.<br />
# BCD<br />
<br />
=== Odpovědi ===<br />
<br />
# ABCD<br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
[[Kategorie: Neurofyziologie|*]]<br />
[[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=33563Cirkadiánní rytmus2016-05-07T15:40:06Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div>* Nastavení organismu v průběhu 24 hodin<br />
* Biologické mechanismy, které zajišťují '''homeostázu''' → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických, hormonálních pochodů<br />
* Když člověka zavřeme do tmy, prodlouží se cyklus asi o dvě hodiny → biologicky je organismus nestaven na 25 – 26 hodin<br />
* Velkou roli v tom hraje [[Thalamus|thalamus]] (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a '''melatonin''' (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
== Biologická úroveň ==<br />
* Tělesná teplota<br />
* 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením.<br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně rozhodí a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Spánek/bdění<br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku<br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
== Zdroje ==<br />
[[Kategorie: Neurofyziologie|*]]<br />
[[Kategorie: Neuropsychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=33562Cirkadiánní rytmus2016-05-07T15:39:23Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div>* Nastavení organismu v průběhu 24 hodin<br />
* Biologické mechanismy, které zajišťují '''homeostázu''' → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických, hormonálních pochodů<br />
* Když člověka zavřeme do tmy, prodlouží se cyklus asi o dvě hodiny → biologicky je organismus nestaven na 25 – 26 hodin<br />
* Velkou roli v tom hraje [[Thalamus|thalamus]] (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a '''melatonin''' (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
== Biologická úroveň ==<br />
* Tělesná teplota<br />
* 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením.<br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně rozhodí a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Spánek/bdění<br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku<br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
== Zdroje ==<br />
[[Kategorie: Neuropsychologie|*] Neurofyziologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=33561Cirkadiánní rytmus2016-05-07T15:38:26Z<p>Vlastimil.Tetour: /* Zdroje */</p>
<hr />
<div>* Nastavení organismu v průběhu 24 hodin<br />
* Biologické mechanismy, které zajišťují '''homeostázu''' → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických, hormonálních pochodů<br />
* Když člověka zavřeme do tmy, prodlouží se cyklus asi o dvě hodiny → biologicky je organismus nestaven na 25 – 26 hodin<br />
* Velkou roli v tom hraje [[Thalamus|thalamus]] (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a '''melatonin''' (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
== Biologická úroveň ==<br />
* Tělesná teplota<br />
* 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením.<br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně rozhodí a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Spánek/bdění<br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku<br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
== Zdroje ==<br />
[[Kategorie: Neuropsychologie|*; Neurofyziologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus&diff=33560Cirkadiánní rytmus2016-05-07T15:37:44Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div>* Nastavení organismu v průběhu 24 hodin<br />
* Biologické mechanismy, které zajišťují '''homeostázu''' → týká se to nejen spánku/bdění, ale i chemických, biologických, hormonálních pochodů<br />
* Když člověka zavřeme do tmy, prodlouží se cyklus asi o dvě hodiny → biologicky je organismus nestaven na 25 – 26 hodin<br />
* Velkou roli v tom hraje [[Thalamus|thalamus]] (reguluje spánek/bdění, chemické pochody) a '''melatonin''' (vznik v epifýze, jeho množství je závislé - přímá úměra - na slunečních paprscích)<br />
== Biologická úroveň ==<br />
* Tělesná teplota<br />
* 1 až 2 hodiny po usnutí dochází k poklesu teploty, v polovině [[Spánek|spánku]] se teplota zase zvýší, a pak až ke konci zase klesá. Nejnižší teplotu má člověk těsně před probuzením.<br />
* V průběhu dne se, díky metabolické aktivaci, teplota zvyšuje, v poledne je teplota na vrcholu a odpoledne zase klesá.<br />
* Kvůli těmto změnám se v nemocnicích měří teplota 3x denně.<br />
== Chemická úroveň ==<br />
* této úrovni odpovídají hormony<br />
* '''růstový hormon''' - simuluje anabolickou aktivitu, po usnutí se jeho hladina zvyšuje, od vrcholu noci pak prudce klesá a jeho hladina se zvyšuje až ve dne<br />
* '''kortizol''' - v noci se jeho hladina pořád zvyšuje (na rozdíl od STH), ve dne jeho hodnoty klesají a kolísají<br />
* pokud někoho zavřeme do temné místnosti, tak spánek/bdění, teplota a STH se budou stále držet té své křivky, nebude docházet k výkyvům; kortizon se ale tímto úplně rozhodí a nebude korelovat s cirkadiánními rytmy<br />
== Psychogenní úroveň ==<br />
* Spánek/bdění<br />
* [[Spánek]] nemá jednotnou definici, není ani dokázána biologická potřeba spánku<br />
* Při 8 denní spánkové deprivaci se biologicky nezaznamenaly žádné fyziologické změny (v hormonech, imunitě,…)<br />
* 2 fáze spánku:<br />
# [[Spánek|nonREM]]<br />
# [[Spánek|REM]]<br />
== Zdroje ==<br />
[[Kategorie: Neuropsychologie|*, Neurofyziologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kompetence_a_kompeten%C4%8Dn%C3%AD_modely&diff=32985Kompetence a kompetenční modely2016-03-30T11:58:57Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div>Kompetence a kompetenční modely<br />
<br />
== Kompetence a kompetenční modely ==<br />
<br />
=== Kompetence ===<br />
<br />
Kompetence je termín užívaný v různých významech, obvykle však označuje rozsah určité působnosti, činnosti, oprávnění a povinností. Synonyma ke slovu kompetence jsou schopnost, kapacita, dovednost, účinnost. <br />
<br />
Při definování tohoto pojmu v psychologickém kontextu se však jedná klastr specifických atributů a vzorců chování. K dalšímu vymezení se může užít zkratka KSAO (Knowledge, Skills, Abilites, Other Characteristics), která odkazuje ke nebo jinými slovy k souboru specifických vědomostí, schopností, dovedností a jiných charakteristik, které jsou potřebné k úspěšnému výkonu v dané roli (Muchinsky, 2006; Sanchez & Levine, 2012) a jsou dostačující či nezbytné pro dosahování určitých cílů. Takové vymezení může být aplikováno na jedince, sociální skupinu či instituci jako je např. firma či organizace.<br />
<br />
V kontextu psychologie práce a organizace je tento pojem vymezen jako klíčová kvalita, lidská charakteristika, či jako identifikovatelný aspekt pracovního chování, kterou by měl pracovník manifestovat ve svém chování dle požadavků firmy/společnosti/organizace, které lze hodnotit a které ovlivňují (pozitivně nebo negativně) efektivitu organizace (Muchinsky, 2006; Tett, Guterman, Bleier, & Murphy, 2000). Nejčastější využití kompetence jako kritéria pro hodnocení je v rámci výběru nových zaměstnanců (kompetenční rozhovor nebo u assessment centra), dále pak při hodnocení pracovního výkonu a při rozvoji zaměstnanců (development centre).<br />
<br />
Procesu definování kompetencí předchází kompetenční analýza. Pro příklad je možné uvést klíčovou kompetenci obchodního asistenta nazvanou zákaznický servis (Arnold, & Randall, 2008):<br />
<br />
*aktivně naslouchá zákazníkovi a pokouší se porozumět jeho potřebám;<br />
*proaktivně vyhledává zpětnou vazbu a zapojení zákazníka v procesech rozhodování<br />
*ujišťuje se o tom, že se zákazník cítí dobře a má pod kontrolou obchodní interkaci<br />
<br />
<br />
Rozvoj kompetencí není ukončen prakticky nikdy, neboť jsou dynamické povahy a rozvíjí se průběžně. V širším pohledu lze jako kompetence označit soubor všech požadovaných vlastností, schopností a dovedností, specifických zkušeností a znalostí, motivace a postojů vyžadované pro danou činnost. V tomto ohledu by kompetence měly splňovat následující vlastnosti:<br />
*Sledovatelné<br />
*Měřitelné/hodnotitelné<br />
*Trénovatelné/přístupné změně a rozvoji<br />
<br />
<br />
==== Historie ====<br />
<br />
S myšlenkou nazvat kompetencí rys vztahující se k člověku přišel v roce 1959 Robert White. Počátkem širší debaty o kompetencích však můžeme označit rok 1973. V tomto roce David McCelland s článkem Testing for Competence rather than for Intelligence způsobil společenský zmatek a odmítl do té doby všeobecný názor, a sice v tom, že nepovažoval inteligenci jako nejdůležitější kritérium pro přijímání kandidátů na pracovní místa, neboť byl přesvědčen, že systém hodnocení, který se užívá ve škole, není schopen předvídat úspěšnost v životě. Zájemci o pracovní pozici by měli být zvoleni na základě kompetencí, avšak ne pouze inteligence. <br />
<br />
Marián Kubeš (Oudová, 2007) tvrdí, že s dalším přínosem v oblasti kompetencí přichází Flanagan, jež přichází s názorem, že jakékoli pracovní místo by mělo být vymezitelné co do identifikace požadavků; kandidáti, jež tato kritéria splňují, budou pak vždy úspěšnější, než ostatní, kteří je nesplňují. V roce 1993 se autoři Spencer a Spencer snaží všechny předešlé myšlenky utřídit, a to za pomoci všech kompetenčních modelů, které byly dostupné v USA.<br />
<br />
==== Druhy kompetencí ====<br />
Kompetence jsou uchopovány různými autory pomocí různých teoretických přístupů a východisek. <br />
<br />
Např. Eraut odlišuje pojetí kompetencí:<br />
*behavioristické, <br />
*osobnostní, <br />
*kognitivní <br />
*profesní <br />
<br />
Kompetence můžeme dále rozdělit:<br />
* Měkké kompetence (soft skills) – popisují obecné KSAO, jež mají průřezový charakter, jsou tudíž přenositelné mezi jednotlivými obory (např. komunikace, plánování, zpracování informací, flexibilita, cizí jazyky, zvládání zátěže, proaktivita); jedná se o soubor požadavků a charakteristik, které jsou potřebné pro kvalitní výkon v dané činnosti, nejsou závislé na specifické odbornosti, ale spíše na komplexních schopnostech člověka; obvykle jsou spíše obtížně měřitelné a také se obtížněji rozvíjí<br />
<br />
* Odborné kompetence (hard skills, tvrdé kompetence) – popisují spíše specifické KSAO, jež se týká konkrétního zaměstnání (vedení rozhovoru, vytvoření jídelního jístku); jedná se o soubor odborných požadavků (tj. vědomosti, znalosti a dovednosti), jež jsou potřebné k výkonu dané pracovní činnosti; obvykle se snadno rozvíjejí a lze je snadno měřit<br />
<br />
Mohou se dále dělit na:<br />
* Odborné znalosti – znalost představuje již osvojenou teoretickou informaci, přičemž soubor znalostí je základem a odborným zázemím pro zvládnutí a osvojení odborných dovedností (doktor ví, jaký lék posléze předepsat)<br />
* Odborné dovednosti – dovednost je schopnost úspěšně vykonávat konkrétní činnosti nebo celý soubor činností. Oborné dovednosti předepisují, co by měl konkrétní pracovník zvládat ve vztahu ke své pracovní činnosti (sestra musí vědět, jak odebrat krev)<br />
<br />
<br />
Např. pro účel výběr pracovníků v rámci assessment centra je možné identifikovat kompetence (Vaculík 2010):<br />
*jak člověk řeší problémy (např. organizování a plánování)<br />
*jak člověk přistupuje k druhým (např. týmová práce)<br />
*jak člověk přistupuje sám k sobě (např. odolnost vůči stresu) <br />
<br />
<br />
=== Kompetenční modely ===<br />
<br />
Kompetenční modelování odkazuje k procesu identifikace profilu či výběru kompetencí, jež organizace vyžaduje u svých zaměstnanců (Muchinsky, 2006). Jedná se o proces, v němž se specifikují klíčové atributy jedince, tj. jeho KSAO v uspořádaný a ucelený výčet, a to ve vztahu k úspěšnému a efektivnímu výkonu na dané pracovní pozici / roli v organizaci. Modelování se věnuje speciálně kvalitám, jež jsou spojeny s výjimečně výkonnými pracovníky a které jsou pak zachyceny právě v kompetenčním modelu (Sackett & Laczo, 2003). Výsledkem tohoto procesu je konkrétní kompetenční model, jež je nástrojem, který srozumitelně a strukturovaně identifikuje celý soubor požadovaných charakteristik pro dobrý výkon dané činnosti.<br />
<br />
<br />
Kompetenční modelování je často popisováno jako alternativa k tradičním přístupům v rámci analýzy pracovní pozice, ale jsou zdůrazňovány rozdíly mezi oběma postupy a přístupy. Výhodou analýzy jsou lepší metodologické postupy, kompetenčního modelu zase návaznost na organizační cíle a celkovou strategii. Tradiční analýza pracovní pozice se zaměřuje více na rozdíly mezi jednotlivými rolemi v organizaci, zatímcoa kompetenční model identifikuje spíše klíčové kompetence, jež jsou společné pro více pozic či celou organizaci. Kompetenční model je orientován na dlouhodobou shodu modelu s organizačními cíli, analýza pracovní pozice spíše na krátkodobou shodu výsledků analýzy a pracovní pozice. Zatímco se analýza orientuje spíše na dovednosti technického rázu či je zaměřena spíše na pracovní pozici, kompetenční model je zaměřen spíše na pracovníka.<br />
<br />
Celkovou výhodou kompetenčního modelu můžeme uvést, že jako z hlediska své výstavby a obsahu odráží strategii, cíle a vizi organizace jako celku, a neomezuje se pouze na popis pracovních pozic, které jsou ve své podstatě oddělené (Sanchez & Levine, 2012) a nereflektují organizaci jako celek. <br />
<br />
Nutnou podmínkou pro stanovení kompetenčního model je pečlivá analýza všech pracovních činností, které jsou vykonávané v rámci konkrétní pracovní pozice, avšak právě tato činnost bývá nedostatečně provedena (Lievens, Sanchez, & De Corte, 2004). Důsledkem je často zpochybňována validita a měřitelnost kompetencí. Zároveň se věnuje málo úsilí vědeckému studiu kompetencí, jejich validity a úspěšností kompetenčního modelu. Jednou z příčin těchto nedostatků může být i nejasná definice kompetence jako pojmu (Procházka et al., 2015). <br />
<br />
=== Zdroje ===<br />
<br />
Arnold, J. (2005). Work psychology: Understanding human behaviour in the workplace. Harlow, England: Prentice Hall/Financial Times.<br />
<br />
Lievens, F., Sanchez, J. I., & De Corte, W. (2004). Easing an inferential leap in competency modeling: The effects of task-related information and subject matter expertise. Personnel Psychology, 57, 881- 904. doi: 10.1111/j.1744-6570.2004.00009.x <br />
<br />
Mansfield, R. S. (1996). Building competency models: Approaches for HR professionals. Journal of Applied Psychology, 35(1), 7-18. doi: 10.1002/(SICI)1099-050X(199621)35:1<7::AID-HRM1>3.0.CO;2-2 <br />
<br />
Muchinsky, P. M. (2006). Psychology applied to work: An introduction to industrial and organizational psychology. Summerfield: Hypergraphic Press.<br />
<br />
Oudová, D. (2007). Analýza sociální competence dospívajících (Disertační práce). Brno: MU FSS.<br />
<br />
Procházka, J., Vaculík, M., Součková, M., & Leugnerová, M. (Eds.). (2015). Encyklopedie psychologie práce. Brno: Masarykova univerzita.<br />
<br />
Sackett , P. R., & Laczo, R. M. (2003). Job and work analysis. In W. C. Borman, D. R. Ilgen, & R. J. Klimoski (Eds.), Handbook of Psychology (19-37). Published Online: Wiley. doi: 10.1002/0471264385.wei1202 <br />
<br />
Sanchez, J. I., & Levine, E. L. (2012). The rise and fall of job analysis and the future of work analysis. Annual Review of Psychology, 63, 397-425. doi: 10.1146/annurev-psych-120710-100401. <br />
<br />
Shippmann, J. S., Ash, R. A., Battista, M., Carr, L., Eyde, L. D., Hesketh, B., Kehoe, J.,..., Sanchez, J. I. (2000). The practice of competency modeling. Personnel Psychology, 53, 703-740. doi: 10.1111/j.1744-6570.2000.tb00220.x <br />
<br />
Tett, R. P., Guterman, H. A., Bleier, A., & Murphy, P. J. (2000). Development and content validation of a “hyperdimensional” taxonomy of managerial competence. Human Performance, 13(3), 205–251. doi: 10.1207/S15327043HUP1303_1 <br />
<br />
Vaculík, M. (2010). Assessment centrum: Psychologie ve výběru a rozvoji lidí. Brno: NC Publishing.</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kompetence_a_kompeten%C4%8Dn%C3%AD_modely&diff=32984Kompetence a kompetenční modely2016-03-30T11:55:41Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div>Kompetence a kompetenční modely<br />
<br />
== Kompetence a kompetenční modely ==<br />
<br />
=== Kompetence ===<br />
<br />
Kompetence je termín užívaný v různých významech, obvykle však označuje rozsah určité působnosti, činnosti, oprávnění a povinností. Synonyma ke slovu kompetence jsou schopnost, kapacita, dovednost, účinnost. <br />
<br />
Při definování tohoto pojmu v psychologickém kontextu se však jedná klastr specifických atributů a vzorců chování. K dalšímu vymezení se může užít zkratka KSAO (Knowledge, Skills, Abilites, Other Characteristics), která odkazuje ke nebo jinými slovy k souboru specifických vědomostí, schopností, dovedností a jiných charakteristik, které jsou potřebné k úspěšnému výkonu v dané roli (Muchinsky, 2006; Sanchez & Levine, 2012) a jsou dostačující či nezbytné pro dosahování určitých cílů. Takové vymezení může být aplikováno na jedince, sociální skupinu či instituci jako je např. firma či organizace.<br />
<br />
V kontextu psychologie práce a organizace je tento pojem vymezen jako klíčová kvalita, lidská charakteristika, či jako identifikovatelný aspekt pracovního chování, kterou by měl pracovník manifestovat ve svém chování dle požadavků firmy/společnosti/organizace, které lze hodnotit a které ovlivňují (pozitivně nebo negativně) efektivitu organizace (Muchinsky, 2006; Tett, Guterman, Bleier, & Murphy, 2000). Nejčastější využití kompetence jako kritéria pro hodnocení je v rámci výběru nových zaměstnanců (kompetenční rozhovor nebo u assessment centra), dále pak při hodnocení pracovního výkonu a při rozvoji zaměstnanců (development centre).<br />
<br />
Procesu definování kompetencí předchází kompetenční analýza. Pro příklad je možné uvést klíčovou kompetenci obchodního asistenta nazvanou zákaznický servis (Arnold, & Randall, 2008):<br />
<br />
*aktivně naslouchá zákazníkovi a pokouší se porozumět jeho potřebám;<br />
*proaktivně vyhledává zpětnou vazbu a zapojení zákazníka v procesech rozhodování<br />
*ujišťuje se o tom, že se zákazník cítí dobře a má pod kontrolou obchodní interkaci<br />
<br />
<br />
Rozvoj kompetencí není ukončen prakticky nikdy, neboť jsou dynamické povahy a rozvíjí se průběžně. V širším pohledu lze jako kompetence označit soubor všech požadovaných vlastností, schopností a dovedností, specifických zkušeností a znalostí, motivace a postojů vyžadované pro danou činnost. V tomto ohledu by kompetence měly splňovat následující vlastnosti:<br />
*Sledovatelné<br />
*Měřitelné/hodnotitelné<br />
*Trénovatelné/přístupné změně a rozvoji<br />
<br />
<br />
==== Historie ====<br />
<br />
S myšlenkou nazvat kompetencí rys vztahující se k člověku přišel v roce 1959 Robert White. Počátkem širší debaty o kompetencích však můžeme označit rok 1973. V tomto roce David McCelland s článkem Testing for Competence rather than for Intelligence způsobil společenský zmatek a odmítl do té doby všeobecný názor, a sice v tom, že nepovažoval inteligenci jako nejdůležitější kritérium pro přijímání kandidátů na pracovní místa, neboť byl přesvědčen, že systém hodnocení, který se užívá ve škole, není schopen předvídat úspěšnost v životě. Zájemci o pracovní pozici by měli být zvoleni na základě kompetencí, avšak ne pouze inteligence. <br />
<br />
Marián Kubeš (xx) tvrdí, že s dalším přínosem v oblasti kompetencí přichází Flanagan, jež přichází s názorem, že jakékoli pracovní místo by mělo být vymezitelné co do identifikace požadavků; kandidáti, jež tato kritéria splňují, budou pak vždy úspěšnější, než ostatní, kteří je nesplňují. V roce 1993 se autoři Spencer a Spencer snaží všechny předešlé myšlenky utřídit, a to za pomoci všech kompetenčních modelů, které byly dostupné v USA.<br />
<br />
==== Druhy kompetencí ====<br />
Kompetence jsou uchopovány různými autory pomocí různých teoretických přístupů a východisek. <br />
<br />
Např. Eraut odlišuje pojetí kompetencí:<br />
*behavioristické, <br />
*osobnostní, <br />
*kognitivní <br />
*profesní <br />
<br />
Kompetence můžeme dále rozdělit:<br />
* Měkké kompetence (soft skills) – popisují obecné KSAO, jež mají průřezový charakter, jsou tudíž přenositelné mezi jednotlivými obory (např. komunikace, plánování, zpracování informací, flexibilita, cizí jazyky, zvládání zátěže, proaktivita); jedná se o soubor požadavků a charakteristik, které jsou potřebné pro kvalitní výkon v dané činnosti, nejsou závislé na specifické odbornosti, ale spíše na komplexních schopnostech člověka; obvykle jsou spíše obtížně měřitelné a také se obtížněji rozvíjí<br />
<br />
* Odborné kompetence (hard skills, tvrdé kompetence) – popisují spíše specifické KSAO, jež se týká konkrétního zaměstnání (vedení rozhovoru, vytvoření jídelního jístku); jedná se o soubor odborných požadavků (tj. vědomosti, znalosti a dovednosti), jež jsou potřebné k výkonu dané pracovní činnosti; obvykle se snadno rozvíjejí a lze je snadno měřit<br />
<br />
Mohou se dále dělit na:<br />
* Odborné znalosti – znalost představuje již osvojenou teoretickou informaci, přičemž soubor znalostí je základem a odborným zázemím pro zvládnutí a osvojení odborných dovedností (doktor ví, jaký lék posléze předepsat)<br />
* Odborné dovednosti – dovednost je schopnost úspěšně vykonávat konkrétní činnosti nebo celý soubor činností. Oborné dovednosti předepisují, co by měl konkrétní pracovník zvládat ve vztahu ke své pracovní činnosti (sestra musí vědět, jak odebrat krev)<br />
<br />
<br />
Např. pro účel výběr pracovníků v rámci assessment centra je možné identifikovat kompetence (Vaculík 2010):<br />
*jak člověk řeší problémy (např. organizování a plánování)<br />
*jak člověk přistupuje k druhým (např. týmová práce)<br />
*jak člověk přistupuje sám k sobě (např. odolnost vůči stresu) <br />
<br />
<br />
=== Kompetenční modely ===<br />
<br />
Kompetenční modelování odkazuje k procesu identifikace profilu či výběru kompetencí, jež organizace vyžaduje u svých zaměstnanců (Muchinsky, 2006). Jedná se o proces, v němž se specifikují klíčové atributy jedince, tj. jeho KSAO v uspořádaný a ucelený výčet, a to ve vztahu k úspěšnému a efektivnímu výkonu na dané pracovní pozici / roli v organizaci. Modelování se věnuje speciálně kvalitám, jež jsou spojeny s výjimečně výkonnými pracovníky a které jsou pak zachyceny právě v kompetenčním modelu (Sackett & Laczo, 2003). Výsledkem tohoto procesu je konkrétní kompetenční model, jež je nástrojem, který srozumitelně a strukturovaně identifikuje celý soubor požadovaných charakteristik pro dobrý výkon dané činnosti.<br />
<br />
<br />
Kompetenční modelování je často popisováno jako alternativa k tradičním přístupům v rámci analýzy pracovní pozice, ale jsou zdůrazňovány rozdíly mezi oběma postupy a přístupy. Výhodou analýzy jsou lepší metodologické postupy, kompetenčního modelu zase návaznost na organizační cíle a celkovou strategii. Tradiční analýza pracovní pozice se zaměřuje více na rozdíly mezi jednotlivými rolemi v organizaci, zatímcoa kompetenční model identifikuje spíše klíčové kompetence, jež jsou společné pro více pozic či celou organizaci. Kompetenční model je orientován na dlouhodobou shodu modelu s organizačními cíli, analýza pracovní pozice spíše na krátkodobou shodu výsledků analýzy a pracovní pozice. Zatímco se analýza orientuje spíše na dovednosti technického rázu či je zaměřena spíše na pracovní pozici, kompetenční model je zaměřen spíše na pracovníka.<br />
<br />
Celkovou výhodou kompetenčního modelu můžeme uvést, že jako z hlediska své výstavby a obsahu odráží strategii, cíle a vizi organizace jako celku, a neomezuje se pouze na popis pracovních pozic, které jsou ve své podstatě oddělené (Sanchez & Levine, 2012) a nereflektují organizaci jako celek. <br />
<br />
Nutnou podmínkou pro stanovení kompetenčního model je pečlivá analýza všech pracovních činností, které jsou vykonávané v rámci konkrétní pracovní pozice, avšak právě tato činnost bývá nedostatečně provedena (Lievens, Sanchez, & De Corte, 2004). Důsledkem je často zpochybňována validita a měřitelnost kompetencí. Zároveň se věnuje málo úsilí vědeckému studiu kompetencí, jejich validity a úspěšností kompetenčního modelu. Jednou z příčin těchto nedostatků může být i nejasná definice kompetence jako pojmu (Procházka et al., 2015). <br />
<br />
=== Zdroje ===<br />
<br />
Arnold, J. (2005). Work psychology: Understanding human behaviour in the workplace. Harlow, England: Prentice Hall/Financial Times.<br />
<br />
Lievens, F., Sanchez, J. I., & De Corte, W. (2004). Easing an inferential leap in competency modeling: The effects of task-related information and subject matter expertise. Personnel Psychology, 57, 881- 904. doi: 10.1111/j.1744-6570.2004.00009.x <br />
<br />
Mansfield, R. S. (1996). Building competency models: Approaches for HR professionals. Journal of Applied Psychology, 35(1), 7-18. doi: 10.1002/(SICI)1099-050X(199621)35:1<7::AID-HRM1>3.0.CO;2-2 <br />
<br />
Muchinsky, P. M. (2006). Psychology applied to work: An introduction to industrial and organizational psychology. Summerfield: Hypergraphic Press.<br />
<br />
Oudová, D. (2007). Analýza sociální competence dospívajících (Disertační práce). Brno: MU FSS.<br />
<br />
Procházka, J., Vaculík, M., Součková, M., & Leugnerová, M. (Eds.). (2015). Encyklopedie psychologie práce. Brno: Masarykova univerzita.<br />
<br />
Sackett , P. R., & Laczo, R. M. (2003). Job and work analysis. In W. C. Borman, D. R. Ilgen, & R. J. Klimoski (Eds.), Handbook of Psychology (19-37). Published Online: Wiley. doi: 10.1002/0471264385.wei1202 <br />
<br />
Sanchez, J. I., & Levine, E. L. (2012). The rise and fall of job analysis and the future of work analysis. Annual Review of Psychology, 63, 397-425. doi: 10.1146/annurev-psych-120710-100401. <br />
<br />
Shippmann, J. S., Ash, R. A., Battista, M., Carr, L., Eyde, L. D., Hesketh, B., Kehoe, J.,..., Sanchez, J. I. (2000). The practice of competency modeling. Personnel Psychology, 53, 703-740. doi: 10.1111/j.1744-6570.2000.tb00220.x <br />
<br />
Tett, R. P., Guterman, H. A., Bleier, A., & Murphy, P. J. (2000). Development and content validation of a “hyperdimensional” taxonomy of managerial competence. Human Performance, 13(3), 205–251. doi: 10.1207/S15327043HUP1303_1 <br />
<br />
Vaculík, M. (2010). Assessment centrum: Psychologie ve výběru a rozvoji lidí. Brno: NC Publishing.</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kompetence_a_kompeten%C4%8Dn%C3%AD_modely&diff=32860Kompetence a kompetenční modely2016-03-26T08:16:14Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div>== Kompetence a kompetenční modely ==<br />
<br />
<br />
=== Kompetence ===<br />
<br />
Kompetence je termín užívaný v různých významech, obvykle však označuje rozsah určité působnosti, činnosti, oprávnění a povinností. Synonyma ke slovu kompetence jsou schopnost, kapacita, dovednost, účinnost.<br />
<br />
Při definování tohoto pojmu v psychologickém kontextu se však jedná o význam, k jehož vymezení se obvykle užívá zkratka KSAO (Knowledge, Skills, Abilites, Other Characteristics), která odkazuje k souboru specifických vědomostí, schopností, dovedností a jiných charakteristik, které jsou potřebné k úspěšnému výkonu v dané roli (Muchinsky, 2006; Sanchez & Levine, 2012) a jsou dostačující či nezbytné pro dosahování určitých cílů. Takové vymezení může být aplikováno na jedince, sociální skupinu či instituci jako např. firma či organizace.<br />
<br />
V kontextu psychologie práce a organizace je tento pojem vymezen jako klíčová kvalita, lidská charakteristika, či jako identifikovatelný aspekt pracovního chování, kterou by měl pracovník manifestovat ve svém chování dle požadavků firmy/společnosti/organizace, které lze hodnotit a které ovlivňují (pozitivně nebo negativně) efektivitu organizace (Muchinsky, 2006; Tett, Guterman, Bleier, & Murphy, 2000). Kompetence jsou nejčastěji využívány jako kritéria pro hodnocení při výběru zaměstnanců např. pomocí assessment centra či kompetenčního rozhovoru, při hodnocení pracovního výkonu i při rozvoji např. V rámci development centra. <br />
<br />
Kompetence jsou dynamické, průběžně se rozvíjí a jejich rozvoj není nikdy ukončen. Jde vlastně o soubor požadovaných vlastnosti, zkušenosti, znalostí, schopností, dovedností, motivace, postojů a osobnostních charakteristik pro danou činnost. Kompetence by měly být:<br />
• sledovatelné<br />
• měřitelné/hodnotitelné<br />
• trénovatelné/přístupné změně a rozvoji<br />
<br />
==== Historie ====<br />
<br />
Až v roce 1959 byl poprvé identifikován lidský rys nazvaný kompetence. Autorem této myšlenky byl Robert White. Poté přišel McCelland se svým článkem Testing for Competence rather than for Intelligence, který zapříčinil velký zmatek ve společnosti, protože do té doby byla většina lidí přesvědčena, že inteligence je právě to nejdůležitější; kritérium, které by mělo rozhodovat o přijímání adeptů na pracovní místa. McCelland byl přesvědčen, že to, jak jsme hodnoceni ve škole, nepředvídá naši úspěšnost v životě.<br />
<br />
Jako počátek toho, kdy se začalo mluvit o kompetencích, můžeme označit rok 1973, kdy vyšel článek Davida McClellanda , který v něm pojednává o tom, že zájemci o pracovní pozici by měli být vybíráni na základě kompetencí nikoliv inteligence. McCelland tak dokázal definovat jaké kompetence, jaké schopnosti by měl mít kvalitní manažer v rychle se měnícím dynamickém prostředí, aby napomohl k úspěchu celé organizace. Následovalo období stabilizace, které se vyznačovalo vysokou standardizací a specializací. Následně proběhly změny v těchto oblastech.<br />
Dle Mariána Kubeše pak s dalším přínosem přichází Flanagan, který tvrdí, že na každé pracovní místo by měly být identifikovatelné požadavky. Ti, co tyto požadavky splňují, jsou vždy úspěšnější, než ti, co je nesplňují. Začalo se vyskytovat několik pojmů, které vyjadřovaly rozdíly mezi těmi úspěšnými a neúspěšnými a které vystihovaly určité požadavky. Pak přicházejí Spencer a Spencer (rok 1993) a snaží se všechny tyto myšlenky urovnat na základě všech dostupných kompetenčních modelů, které byly v USA. <br />
<br />
<br />
==== Druhy kompetencí ====<br />
Různí autoři přistupují ke kompetenci z různých přístupů a teoretických východisek. M. Eraut např. rozlišuje behavioristické, osobnostní, kognitivní a profesní pojetí kompetencí. Kompetence můžeme dělit na měkké, které popisují obecné KSAO potřebné napříč obory (např. komunikace, plánování či zpracování informací), a odborné, které popisují KSAO týkající se specifického zaměstnání (např. kladení elektrických vedení či sestavování jídelního lístku) (Mansfield, 1996). Pro účely assessment centra je možné identifikovat kompetence, které vypovídají o tom, a) jak člověk řeší problémy (např. organizování a plánování), b) jak člověk přistupuje k druhým (např. týmová práce), c) jak člověk přistupuje sám k sobě (např. odolnost vůči stresu) (Vaculík, 2010). <br />
<br />
Kognitivní kompetence lze např. dělit na:<br />
• Obecné kognitivní kompetence. Kompetence mohou být chápány jako kognitivní schopnosti a dovednosti, které zahrnují všechny individuální mentální zdroje používané k řešení úloh, k dosahování nezbytných znalostí a k dosahování dobrých výkonů. Prototypem tohoto přístupu je např. psychometrický model lidské inteligence nebo Piagetův model kognitivního vývoje. <br />
• Specializované kognitivní kompetence. Jsou založeny na kategorizaci a charakteristice specializovaných kognitivních kompetencí. Tyto zahrnují trs kognitivních prerekvizit, které jsou předpokladem dobrého výkonu v nějaké specializované oblasti, např. hraní na klavír, řízení automobilu, matematickém řešení problémů apod. Specializované kompetence potřebují dlouhodobé učení, široké zkušenosti a hluboké porozumění tématu a zautomatizované rutinní činnosti, které musí být kontrolovány vědomím.<br />
<br />
Kompetence můžeme rozdělit na:<br />
* Měkké kompetence (soft skills) - jsou souborem požadavků potřebných pro kvalitní výkon činnosti nezávislých na konkrétní odbornosti, ale na komplexních schopnostech člověka. Mají průřezový charakter a jsou napříč obory přenositelné a uplatnitelné (např. tvořivé myšlení, komunikace, flexibilita, celoživotní učení, cizí jazyky, zvládání zátěže, aktivní přístup)<br />
* :Většinou obtížně měřitelné a obtížně rozvíjené.<br />
* Odborné kompetence (hard skills, tvrdé kompetence) - jsou souborem odborných požadavků (znalostí a dovedností) potřebných pro požadovaný výkon práce. Dále je dělíme na:<br />
* :Odborné znalosti, kdy znalostí rozumíme osvojenou informaci teoretického rázu. Odborné znalosti vytvářejí odborné zázemí potřebné pro zvládání odborných dovedností. (Např. doktor by měl vědět, jaký lék nasadit.)<br />
* :Většinou velmi snadno měřitelné a velmi snadno rozvíjené.<br />
* :Odborné dovednosti, kdy dovedností rozumíme schopnost úspěšně vykonávat určitou pracovní činnost nebo soubor pracovních činností. Odborné dovednosti udávají, co by pracovník měl po odborné stránce umět, aby zvládl požadované pracovní činnosti. (Např. doktor by měl vědět, jak odebrat krev.)<br />
*:Většinou snadno měřitelné a snadno rozvíjené.<br />
<br />
=== Kompetenční modely ===<br />
<br />
Modelování odkazuje k procesu identifikace profilu či záběru kompetencí, jež organizace vyžaduje u svých zaměstnanců (Muchinsky, 2006). Jedná se o proces, v němž se specifikují klíčové atributy jedince v ucelený výčet, a to ve vztahu k úspěšnému výkonu na dané pracovní pozici / roli v organizaci. Kompetenční modelování (CM) patří mezi novější přístupy k analýzě pracovní pozice. Spočívá videntifikování schopností a dovedností (kompetencí) potřebných pro efektivní výkon na dané pracovní pozici a popisu chování, které je spojené s dobrým výkonem. Speciálně se věnuje atributům, které jsou vlastní výjimečně výkonným pracovníkům a jejím výsledným produktem je kompetenční model (Sackett & Laczo, 2003). <br />
<br />
Ačkoli je CM často prezentováno jako alternativa k tradičním přístupům k analýze pracovní pozice, odborníci (Shippman et al., 2000) zdůrazňují rozdíly mezi oběma přístupy: 1. CM se více soustředí na klíčové kompetence, které jsou společné pro více pozic (případně pro celou organizaci), a více se zaměřuje na dlouhodobou shodu modelu s cíli organizace. Tradiční analýza pracovní pozice se více zaměřuje na rozdíly mezi jednotlivými pozicemi a na krátkodobou shodu výsledků analýzy s pracovní pozicí. 2. Tradiční analýza se více zaměřuje na technické dovednosti, CM klade důraz na osobnostní proměnné. 3. CM je oproti tradiční analýze více spojeno s organizačními cíli a strategií. 4. Tradiční analýza používá lepší metodologické postupy, než jaké jsou používány při CM. <br />
<br />
Za největší výhodu CM je považováno, že reflektuje cíle, vize a strategii celé organizace a není omezeno jen na popis oddělených pracovních pozic (Sanchez & Levine, 2012). Zpochybňována bývá validita a měřitelnost kompetencí, protože v mnoha případech jsou kompetence stanoveny, aniž by byla provedena pečlivá analýza činností spojených s pracovní pozicí, která je nutnou podmínkou CM (Lievens, Sanchez, & De Corte, 2004). S tím souvisí i fakt, že se jen minimum studií zabývá validitou a úspěšností CM. Příčinou tohoto nedostatku je do jisté míry i nejasná definice pojmu kompetence. <br />
<br />
Dále existují kompetenční modely, které popisují konkrétní kombinaci vědomostí, dovedností a dalších charakteristik osobnosti, které jsou potřebné k efektivnímu zvládání určité činnosti. Kompetenční model je nástroj, který umožňuje strukturovaně popsat soubor požadovaných kompetencí pro výkon určité činnosti nebo strukturovaně popsat soubor kompetencí konkrétního člověka. Kompetenční model vytvoříme, pokud jednotlivé kompetence určitým způsobem uspořádáme.<br />
Autoři H. Belz a M. Siegrist (2001) se zaměřili na klíčové kompetence. Na základě analýzy potřeb trhu práce stanovili klíčové kompetence, které je třeba rozvíjet pro jakoukoliv profesi. Vymezené klíčové kompetence jsou zvolené tak, aby pomáhaly jak v profesním tak i v osobním životě a jsou rovnocenné v užití a efektivitě napříč různými institucemi, různými úkoly a v různých podmínkách. <br />
<br />
Autoři se na základě výzkumů soustředili na tyto kompetence:<br />
• komunikace a spolupráce (naslouchat, jasně se vyjadřovat, opakovat, shrnovat, vnímat neverbální sdělení a potřeby)<br />
• řešení problémů a tvořivost (schopnost rozpoznat problém a tvořivě jej řešit)<br />
• samostatnost a výkonnost (samostatně svou práci plánovat, provádět ji a kontrolovat)<br />
• odpovědnost, spolehlivost (přebírat spoluzodpovědnost ve vymezených hranicích)<br />
• myšlení a učení (řídit vlastní učení, myslet v souvislostech, systémově)<br />
• zdůvodňování a hodnocení (vlastní, společnou i cizí práci umět věcně zdůvodnit a kriticky posoudit)<br />
<br />
<br />
<br />
=== Zdroje ===<br />
<br />
Blatný a kol., M. (2010). Psychologie osobnosti (1st ed.). Praha: Grada publishing.<br />
<br />
Lievens, F., Sanchez, J. I., & De Corte, W. (2004). Easing an inferential leap in competency modeling: The effects of task-related information and subject matter expertise. Personnel Psychology, 57, 881- 904. doi: 10.1111/j.1744-6570.2004.00009.x <br />
<br />
Sanchez, J. I., & Levine, E. L. (2012). The rise and fall of job analysis and the future of work analysis. Annual Review of Psychology, 63, 397-425. doi: 10.1146/annurev-psych-120710-100401. <br />
<br />
Sackett , P. R., & Laczo, R. M. (2003). Job and work analysis. In W. C. Borman, D. R. Ilgen, & R. J. Klimoski (Eds.), Handbook of Psychology (19-37). Published Online: Wiley. doi: 10.1002/0471264385.wei1202 <br />
<br />
Shippmann, J. S., Ash, R. A., Battista, M., Carr, L., Eyde, L. D., Hesketh, B., Kehoe, J.,..., Sanchez, J. I. (2000). The practice of competency modeling. Personnel Psychology, 53, 703-740. doi: 10.1111/j.1744-6570.2000.tb00220.x <br />
<br />
Procházka, J., Vaculík, M., Součková, M., & Leugnerová, M. (Eds.). (2015). Encyklopedie psychologie práce. Brno: Masarykova univerzita.<br />
<br />
Mansfield, R. S. (1996). Building competency models: Approaches for HR professionals. Journal of Applied Psychology, 35(1), 7-18. doi: 10.1002/(SICI)1099-050X(199621)35:1<7::AID-HRM1>3.0.CO;2-2 <br />
<br />
Sanchez, J. I., & Levine, E. L. (2012). The rise and fall of job analysis and the future of work analysis. Annual Review of Psychology, 63, 397-425. doi: 10.1146/annurev-psych-120710-100401. <br />
<br />
Shippmann, J. S., Ash, R. A., Battista, M., Carr, L., Eyde, L. D., Hesketh, B., Kehoe, J.,..., Sanchez, J. I. (2000). The practice of competency modeling. Personnel Psychology, 53, 703-740. doi: 10.1111/j.1744-6570.2000.tb00220.x <br />
<br />
Tett, R. P., Guterman, H. A., Bleier, A., & Murphy, P. J. (2000). Development and content validation of a “hyperdimensional” taxonomy of managerial competence. Human Performance, 13(3), 205–251. doi: 10.1207/S15327043HUP1303_1 <br />
<br />
Vaculík, M. (2010). Assessment centrum: Psychologie ve výběru a rozvoji lidí. Brno: NC Publishing. <br />
<br />
Muchinsky, P. M. (2006). Psychology applied to work: An introduction to industrial and organizational psychology. Summerfield: Hypergraphic Press.</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kompetence_a_kompeten%C4%8Dn%C3%AD_modely&diff=32859Kompetence a kompetenční modely2016-03-26T08:15:03Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div>== Kompetence a kompetenční modely ==<br />
<br />
<br />
=== Kompetence ===<br />
<br />
Kompetence je termín užívaný v různých významech, obvykle však označuje rozsah určité působnosti, činnosti, oprávnění a povinností. Synonyma ke slovu kompetence jsou schopnost, kapacita, dovednost, účinnost.<br />
<br />
Při definování tohoto pojmu v psychologickém kontextu se však jedná o význam, k jehož vymezení se obvykle užívá zkratka KSAO (Knowledge, Skills, Abilites, Other Characteristics), která odkazuje k souboru specifických vědomostí, schopností, dovedností a jiných charakteristik, které jsou potřebné k úspěšnému výkonu v dané roli (Muchinsky, 2006; Sanchez & Levine, 2012) a jsou dostačující či nezbytné pro dosahování určitých cílů. Takové vymezení může být aplikováno na jedince, sociální skupinu či instituci jako např. firma či organizace.<br />
<br />
V kontextu psychologie práce a organizace je tento pojem vymezen jako klíčová kvalita, lidská charakteristika, či jako identifikovatelný aspekt pracovního chování, kterou by měl pracovník manifestovat ve svém chování dle požadavků firmy/společnosti/organizace, které lze hodnotit a které ovlivňují (pozitivně nebo negativně) efektivitu organizace (Muchinsky, 2006; Tett, Guterman, Bleier, & Murphy, 2000). Kompetence jsou nejčastěji využívány jako kritéria pro hodnocení při výběru zaměstnanců např. pomocí assessment centra či kompetenčního rozhovoru, při hodnocení pracovního výkonu i při rozvoji např. V rámci development centra. <br />
<br />
Kompetence jsou dynamické, průběžně se rozvíjí a jejich rozvoj není nikdy ukončen. Jde vlastně o soubor požadovaných vlastnosti, zkušenosti, znalostí, schopností, dovedností, motivace, postojů a osobnostních charakteristik pro danou činnost. Kompetence by měly být:<br />
• sledovatelné<br />
• měřitelné/hodnotitelné<br />
• trénovatelné/přístupné změně a rozvoji<br />
<br />
==== Historie ====<br />
<br />
„Až v roce 1959 byl poprvé identifikován lidský rys nazvaný kompetence. Autorem této myšlenky byl Robert White.“ Poté přišel McCelland se svým článkem Testing for Competence rather than for Intelligence, který zapříčinil velký zmatek ve společnosti, protože do té doby byla většina lidí přesvědčena, že inteligence je právě to nejdůležitější; kritérium, které by mělo rozhodovat o přijímání adeptů na pracovní místa. McCelland byl přesvědčen, že to, jak jsme hodnoceni ve škole, nepředvídá naši úspěšnost v životě.<br />
<br />
Jako počátek toho, kdy se začalo mluvit o kompetencích, můžeme označit rok 1973, kdy vyšel článek Davida McClellanda , který v něm pojednává o tom, že zájemci o pracovní pozici by měli být vybíráni na základě kompetencí nikoliv inteligence. McCelland tak dokázal definovat jaké kompetence, jaké schopnosti by měl mít kvalitní manažer v rychle se měnícím dynamickém prostředí, aby napomohl k úspěchu celé organizace. Následovalo období stabilizace, které se vyznačovalo vysokou standardizací a specializací. Následně proběhly změny v těchto oblastech.<br />
Dle Mariána Kubeše pak s dalším přínosem přichází Flanagan, který tvrdí, že na každé pracovní místo by měly být identifikovatelné požadavky. Ti, co tyto požadavky splňují, jsou vždy úspěšnější, než ti, co je nesplňují. Začalo se vyskytovat několik pojmů, které vyjadřovaly rozdíly mezi těmi úspěšnými a neúspěšnými a které vystihovaly určité požadavky. Pak přicházejí Spencer a Spencer (rok 1993) a snaží se všechny tyto myšlenky urovnat na základě všech dostupných kompetenčních modelů, které byly v USA. <br />
<br />
<br />
==== Druhy kompetencí ====<br />
Různí autoři přistupují ke kompetenci z různých přístupů a teoretických východisek. M. Eraut např. rozlišuje behavioristické, osobnostní, kognitivní a profesní pojetí kompetencí. Kompetence můžeme dělit na měkké, které popisují obecné KSAO potřebné napříč obory (např. komunikace, plánování či zpracování informací), a odborné, které popisují KSAO týkající se specifického zaměstnání (např. kladení elektrických vedení či sestavování jídelního lístku) (Mansfield, 1996). Pro účely assessment centra je možné identifikovat kompetence, které vypovídají o tom, a) jak člověk řeší problémy (např. organizování a plánování), b) jak člověk přistupuje k druhým (např. týmová práce), c) jak člověk přistupuje sám k sobě (např. odolnost vůči stresu) (Vaculík, 2010). <br />
<br />
Kognitivní kompetence lze např. dělit na:<br />
• Obecné kognitivní kompetence. Kompetence mohou být chápány jako kognitivní schopnosti a dovednosti, které zahrnují všechny individuální mentální zdroje používané k řešení úloh, k dosahování nezbytných znalostí a k dosahování dobrých výkonů. Prototypem tohoto přístupu je např. psychometrický model lidské inteligence nebo Piagetův model kognitivního vývoje. <br />
• Specializované kognitivní kompetence. Jsou založeny na kategorizaci a charakteristice specializovaných kognitivních kompetencí. Tyto zahrnují trs kognitivních prerekvizit, které jsou předpokladem dobrého výkonu v nějaké specializované oblasti, např. hraní na klavír, řízení automobilu, matematickém řešení problémů apod. Specializované kompetence potřebují dlouhodobé učení, široké zkušenosti a hluboké porozumění tématu a zautomatizované rutinní činnosti, které musí být kontrolovány vědomím.<br />
<br />
Kompetence můžeme rozdělit na:<br />
* Měkké kompetence (soft skills) - jsou souborem požadavků potřebných pro kvalitní výkon činnosti nezávislých na konkrétní odbornosti, ale na komplexních schopnostech člověka. Mají průřezový charakter a jsou napříč obory přenositelné a uplatnitelné (např. tvořivé myšlení, komunikace, flexibilita, celoživotní učení, cizí jazyky, zvládání zátěže, aktivní přístup)<br />
* :Většinou obtížně měřitelné a obtížně rozvíjené.<br />
* Odborné kompetence (hard skills, tvrdé kompetence) - jsou souborem odborných požadavků (znalostí a dovedností) potřebných pro požadovaný výkon práce. Dále je dělíme na:<br />
* :Odborné znalosti, kdy znalostí rozumíme osvojenou informaci teoretického rázu. Odborné znalosti vytvářejí odborné zázemí potřebné pro zvládání odborných dovedností. (Např. doktor by měl vědět, jaký lék nasadit.)<br />
* :Většinou velmi snadno měřitelné a velmi snadno rozvíjené.<br />
oOdborné dovednosti, kdy dovedností rozumíme schopnost úspěšně vykonávat určitou pracovní činnost nebo soubor pracovních činností. Odborné dovednosti udávají, co by pracovník měl po odborné stránce umět, aby zvládl požadované pracovní činnosti. (Např. doktor by měl vědět, jak odebrat krev.)<br />
*:Většinou snadno měřitelné a snadno rozvíjené.<br />
<br />
=== Kompetenční modely ===<br />
<br />
Modelování odkazuje k procesu identifikace profilu či záběru kompetencí, jež organizace vyžaduje u svých zaměstnanců (Muchinsky, 2006). Jedná se o proces, v němž se specifikují klíčové atributy jedince v ucelený výčet, a to ve vztahu k úspěšnému výkonu na dané pracovní pozici / roli v organizaci. Kompetenční modelování (CM) patří mezi novější přístupy k analýzě pracovní pozice. Spočívá videntifikování schopností a dovedností (kompetencí) potřebných pro efektivní výkon na dané pracovní pozici a popisu chování, které je spojené s dobrým výkonem. Speciálně se věnuje atributům, které jsou vlastní výjimečně výkonným pracovníkům a jejím výsledným produktem je kompetenční model (Sackett & Laczo, 2003). <br />
<br />
Ačkoli je CM často prezentováno jako alternativa k tradičním přístupům k analýze pracovní pozice, odborníci (Shippman et al., 2000) zdůrazňují rozdíly mezi oběma přístupy: 1. CM se více soustředí na klíčové kompetence, které jsou společné pro více pozic (případně pro celou organizaci), a více se zaměřuje na dlouhodobou shodu modelu s cíli organizace. Tradiční analýza pracovní pozice se více zaměřuje na rozdíly mezi jednotlivými pozicemi a na krátkodobou shodu výsledků analýzy s pracovní pozicí. 2. Tradiční analýza se více zaměřuje na technické dovednosti, CM klade důraz na osobnostní proměnné. 3. CM je oproti tradiční analýze více spojeno s organizačními cíli a strategií. 4. Tradiční analýza používá lepší metodologické postupy, než jaké jsou používány při CM. <br />
<br />
Za největší výhodu CM je považováno, že reflektuje cíle, vize a strategii celé organizace a není omezeno jen na popis oddělených pracovních pozic (Sanchez & Levine, 2012). Zpochybňována bývá validita a měřitelnost kompetencí, protože v mnoha případech jsou kompetence stanoveny, aniž by byla provedena pečlivá analýza činností spojených s pracovní pozicí, která je nutnou podmínkou CM (Lievens, Sanchez, & De Corte, 2004). S tím souvisí i fakt, že se jen minimum studií zabývá validitou a úspěšností CM. Příčinou tohoto nedostatku je do jisté míry i nejasná definice pojmu kompetence. <br />
<br />
Dále existují kompetenční modely, které popisují konkrétní kombinaci vědomostí, dovedností a dalších charakteristik osobnosti, které jsou potřebné k efektivnímu zvládání určité činnosti. Kompetenční model je nástroj, který umožňuje strukturovaně popsat soubor požadovaných kompetencí pro výkon určité činnosti nebo strukturovaně popsat soubor kompetencí konkrétního člověka. Kompetenční model vytvoříme, pokud jednotlivé kompetence určitým způsobem uspořádáme.<br />
Autoři H. Belz a M. Siegrist (2001) se zaměřili na klíčové kompetence. Na základě analýzy potřeb trhu práce stanovili klíčové kompetence, které je třeba rozvíjet pro jakoukoliv profesi. Vymezené klíčové kompetence jsou zvolené tak, aby pomáhaly jak v profesním tak i v osobním životě a jsou rovnocenné v užití a efektivitě napříč různými institucemi, různými úkoly a v různých podmínkách. <br />
<br />
Autoři se na základě výzkumů soustředili na tyto kompetence:<br />
• komunikace a spolupráce (naslouchat, jasně se vyjadřovat, opakovat, shrnovat, vnímat neverbální sdělení a potřeby)<br />
• řešení problémů a tvořivost (schopnost rozpoznat problém a tvořivě jej řešit)<br />
• samostatnost a výkonnost (samostatně svou práci plánovat, provádět ji a kontrolovat)<br />
• odpovědnost, spolehlivost (přebírat spoluzodpovědnost ve vymezených hranicích)<br />
• myšlení a učení (řídit vlastní učení, myslet v souvislostech, systémově)<br />
• zdůvodňování a hodnocení (vlastní, společnou i cizí práci umět věcně zdůvodnit a kriticky posoudit)<br />
<br />
<br />
<br />
=== Zdroje ===<br />
<br />
Blatný a kol., M. (2010). Psychologie osobnosti (1st ed.). Praha: Grada publishing.<br />
<br />
Lievens, F., Sanchez, J. I., & De Corte, W. (2004). Easing an inferential leap in competency modeling: The effects of task-related information and subject matter expertise. Personnel Psychology, 57, 881- 904. doi: 10.1111/j.1744-6570.2004.00009.x <br />
<br />
Sanchez, J. I., & Levine, E. L. (2012). The rise and fall of job analysis and the future of work analysis. Annual Review of Psychology, 63, 397-425. doi: 10.1146/annurev-psych-120710-100401. <br />
<br />
Sackett , P. R., & Laczo, R. M. (2003). Job and work analysis. In W. C. Borman, D. R. Ilgen, & R. J. Klimoski (Eds.), Handbook of Psychology (19-37). Published Online: Wiley. doi: 10.1002/0471264385.wei1202 <br />
<br />
Shippmann, J. S., Ash, R. A., Battista, M., Carr, L., Eyde, L. D., Hesketh, B., Kehoe, J.,..., Sanchez, J. I. (2000). The practice of competency modeling. Personnel Psychology, 53, 703-740. doi: 10.1111/j.1744-6570.2000.tb00220.x <br />
<br />
Procházka, J., Vaculík, M., Součková, M., & Leugnerová, M. (Eds.). (2015). Encyklopedie psychologie práce. Brno: Masarykova univerzita.<br />
<br />
Mansfield, R. S. (1996). Building competency models: Approaches for HR professionals. Journal of Applied Psychology, 35(1), 7-18. doi: 10.1002/(SICI)1099-050X(199621)35:1<7::AID-HRM1>3.0.CO;2-2 <br />
<br />
Sanchez, J. I., & Levine, E. L. (2012). The rise and fall of job analysis and the future of work analysis. Annual Review of Psychology, 63, 397-425. doi: 10.1146/annurev-psych-120710-100401. <br />
<br />
Shippmann, J. S., Ash, R. A., Battista, M., Carr, L., Eyde, L. D., Hesketh, B., Kehoe, J.,..., Sanchez, J. I. (2000). The practice of competency modeling. Personnel Psychology, 53, 703-740. doi: 10.1111/j.1744-6570.2000.tb00220.x <br />
<br />
Tett, R. P., Guterman, H. A., Bleier, A., & Murphy, P. J. (2000). Development and content validation of a “hyperdimensional” taxonomy of managerial competence. Human Performance, 13(3), 205–251. doi: 10.1207/S15327043HUP1303_1 <br />
<br />
Vaculík, M. (2010). Assessment centrum: Psychologie ve výběru a rozvoji lidí. Brno: NC Publishing. <br />
<br />
Muchinsky, P. M. (2006). Psychology applied to work: An introduction to industrial and organizational psychology. Summerfield: Hypergraphic Press.</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kompetence_a_kompeten%C4%8Dn%C3%AD_modely&diff=32858Kompetence a kompetenční modely2016-03-26T07:58:45Z<p>Vlastimil.Tetour: Založena nová stránka s textem „== Kompetence a kompetenční modely == === Kompetence === Kompetence je termín užívaný v různých významech, obvykle však označuje rozsah urči…“</p>
<hr />
<div>== Kompetence a kompetenční modely ==<br />
<br />
<br />
=== Kompetence ===<br />
<br />
Kompetence je termín užívaný v různých významech, obvykle však označuje rozsah určité působnosti, činnosti, oprávnění a povinností. Synonyma ke slovu kompetence jsou schopnost, kapacita, dovednost, účinnost.<br />
<br />
Při definování tohoto pojmu v psychologickém kontextu se však jedná o význam, k jehož vymezení se obvykle užívá zkratka KSAO (Knowledge, Skills, Abilites, Other Characteristics), která odkazuje k souboru specifických vědomostí, schopností, dovedností a jiných charakteristik, které jsou potřebné k úspěšnému výkonu v dané roli (Muchinsky, 2006; Sanchez & Levine, 2012) a jsou dostačující či nezbytné pro dosahování určitých cílů. Takové vymezení může být aplikováno na jedince, sociální skupinu či instituci jako např. firma či organizace.<br />
<br />
V kontextu psychologie práce a organizace je tento pojem vymezen jako klíčová kvalita, lidská charakteristika, či jako identifikovatelný aspekt pracovního chování, kterou by měl pracovník manifestovat ve svém chování dle požadavků firmy/společnosti/organizace, které lze hodnotit a které ovlivňují (pozitivně nebo negativně) efektivitu organizace (Muchinsky, 2006; Tett, Guterman, Bleier, & Murphy, 2000). Kompetence jsou nejčastěji využívány jako kritéria pro hodnocení při výběru zaměstnanců např. pomocí assessment centra či kompetenčního rozhovoru, při hodnocení pracovního výkonu i při rozvoji např. V rámci development centra. <br />
<br />
Kompetence jsou dynamické, průběžně se rozvíjí a jejich rozvoj není nikdy ukončen. Jde vlastně o soubor požadovaných vlastnosti, zkušenosti, znalostí, schopností, dovedností, motivace, postojů a osobnostních charakteristik pro danou činnost. Kompetence by měly být:<br />
• sledovatelné<br />
• měřitelné/hodnotitelné<br />
• trénovatelné/přístupné změně a rozvoji<br />
<br />
==== Historie ====<br />
<br />
„Až v roce 1959 byl poprvé identifikován lidský rys nazvaný kompetence. Autorem této myšlenky byl Robert White.“ Poté přišel McCelland se svým článkem Testing for Competence rather than for Intelligence, který zapříčinil velký zmatek ve společnosti, protože do té doby byla většina lidí přesvědčena, že inteligence je právě to nejdůležitější; kritérium, které by mělo rozhodovat o přijímání adeptů na pracovní místa. McCelland byl přesvědčen, že to, jak jsme hodnoceni ve škole, nepředvídá naši úspěšnost v životě.<br />
<br />
Jako počátek toho, kdy se začalo mluvit o kompetencích, můžeme označit rok 1973, kdy vyšel článek Davida McClellanda , který v něm pojednává o tom, že zájemci o pracovní pozici by měli být vybíráni na základě kompetencí nikoliv inteligence. McCelland tak dokázal definovat jaké kompetence, jaké schopnosti by měl mít kvalitní manažer v rychle se měnícím dynamickém prostředí, aby napomohl k úspěchu celé organizace. Následovalo období stabilizace, které se vyznačovalo vysokou standardizací a specializací. Následně proběhly změny v těchto oblastech.<br />
Dle Mariána Kubeše pak s dalším přínosem přichází Flanagan, který tvrdí, že na každé pracovní místo by měly být identifikovatelné požadavky. Ti, co tyto požadavky splňují, jsou vždy úspěšnější, než ti, co je nesplňují. Začalo se vyskytovat několik pojmů, které vyjadřovaly rozdíly mezi těmi úspěšnými a neúspěšnými a které vystihovaly určité požadavky. Pak přicházejí Spencer a Spencer (rok 1993) a snaží se všechny tyto myšlenky urovnat na základě všech dostupných kompetenčních modelů, které byly v USA. <br />
<br />
<br />
==== 3 Druhy kompetencí ====<br />
<br />
Existuje celá řada možností, jak můžeme dělit kompetence. Jedním z těch základních je dělení, které uvádí Chadt a kol. - na osobnostní a sociální. <br />
===== <br />
3.1 Osobnostní a sociální kompetence =====<br />
Sociální kompetence potom představují takový druh kompetencí, které zahrnují všechny dovednosti, které zajišťují kontakt s ostatními lidmi. Jsou nezbytné pro práci v týmu, kde je zapotřebí dobrá komunikace ke sdělování zjištěných poznatků. Mezi tyto kompetence patří zejména: <br />
- Schopnost týmové práce,<br />
- kooperativnost,<br />
- schopnost čelit konfliktním situacím,<br />
- komunikativnost.<br />
Osobnostní kompetence jsou ty, které se vztahují k nám samotným. Pomocí nich si lépe uvědomíme, jací vlastně jsme, jak se sami k sobě chováme, jak jsme schopni sami sebe řídit. Mezi osobnostní kompetence řadíme následující: <br />
- Zacházení se sebou samým, nakládání s vlastní hodnotou,<br />
- být sám sobě manažerem,<br />
- vědomé rozvíjení vlastních hodnot,<br />
- schopnost posuzovat sám sebe a dále se rozvíjet.<br />
Podle Cimbálníkové, jsou důležité kompetence ty, které zpracovali E. Bedrnová a I. Nový v knize: Psychologie a sociologie řízení (1998): <br />
- Sociální kompetence, <br />
- pozitivní uvažování a proaktivní jednání, <br />
- pracovní ochota a výkonová motivace, <br />
- vyšší hladina aspirací a volního úsilí, <br />
- schopnost sebekontroly,<br />
- rozvinuté etické a estetické cítění, <br />
- tvořivost, <br />
- pochopení a tolerance, <br />
- smysl pro humor, <br />
- ochota na sobě pracovat.<br />
Správnou úroveň kompetencí nelze obecně určit, je specifická pro každou činnost. Lze ji sestavit pouze tak, že jistou specifickou činnost nějak analyzujeme a provedeme seznam dílčích činností s ní související, abychom určili ty nejdůležitější a nejčastěji používané a mohli tak určit, jaké jsou k nim zapotřebí kompetence. <br />
===== 3.2 Základní a specifické kompetence =====<br />
Kompetence lze dělit dle toho, zda jsou základní nebo přináší určitou přidanou hodnotu. Pak hovoříme o kompetencích specifických. Takové členění uvádí např. Kubeš: <br />
- Základní kompetence (být dostatečně dobrý),<br />
- specifické kompetence (být vynikající).<br />
Být dostatečně dobrý znamená být postačující, ale ne vynikající, tzn., můžu konat práci manažera, protože splňuji základní předpoklady, ale nebudu vynikat v této činnosti. Abychom odlišili manažery, kteří jsou na špičkové úrovni od těch, kteří jsou postačující, vzniklo několik standardů pro vykonávání určitých profesí (Velká Británie – National Standards for Training and Development, 1992). K tomu, abychom určili, zda schopnosti jedince ucházejícího se o místo jsou postačující, existují určité základní kompetence, které by měl vlastnit. U manažerů mezi tyto kompetence souvisí s náplní jejich pracovní činností, tedy- plánování, organizování, řízení, kontrola a především schopnost rychlého rozhodování, atd.<br />
Být vynikající znamená splňovat základní kompetence a mít něco navíc, disponovat dalšími, které ostatní nemají a díky tomu vynikat. Manažer, který má takovéto schopnosti, většinou podává excelentní výkony. Tyto kompetence však souvisí především s osobností člověka a jsou tak u každého specifické. Nelze nijak určit, konkrétní schopnosti, které by vypovídali o něčí výjimečnosti, protože u každého to může znamenat něco jiného. Dělením kompetencí na, být dostatečně dobrý a být vynikající nám vznikají rozdíly mezi průměrnými a špičkovými manažery. Můžeme jim také říkat kompetence odlišující. <br />
<br />
===== 3.3 Klíčové a specifické kompetence =====<br />
Cílem každé firmy je najít špičkového manažera, nikoliv průměrného. V současnosti je velkou výhodou, pokud něčím vynikáme nad ostatními. K tomu, abychom se odlišili, nám slouží kompetence specifické. Dnes už nestačí být průměrný, protože taková je většina. Abychom našli uplatnění v dnešním světě, je potřeba přijít s něčím, co ostatní nemají, s něčím mimořádným, co mě uskuteční alespoň trochu výjimečným. Stejně jako pro doktora medicíny nebo doktora práv je důležité celoživotní vzdělávání a získávání zkušeností, i u tohoto povolání je to nutné, a rozvíjení kompetencí: z - být postačující na- být vynikající je otázkou několikaletých zkušeností a praxe. Naopak klíčové kompetence jsou takové, které jsou nezbytné pro manažerskou pozici. Evropský parlament a Rada o klíčových kompetencích pro celoživotní učení definují klíčové kompetence takto. „Je to kombinace znalostí, dovedností a postojů odpovídajících určitému kontextu.“ Tyto kompetence jsou tedy základní a nezbytné pro manažerské pozice. Členské státy se shodly na osmi skupinách klíčových kompetencí: <br />
- Komunikace v mateřském jazyce,<br />
- komunikace v cizích jazycích,<br />
- matematické kompetence a základní kompetence v oblasti vědy a technologií,<br />
- kompetence k práci s digitálními technologiemi,<br />
- kompetence k učení,<br />
- kompetence sociální a občanské,<br />
- smysl pro iniciativu a podnikavost,<br />
- kulturní povědomí a vyjádření.<br />
Cílem vymezení těchto skupin kompetencí je připravit mladé lidi na zvládnutí nároků současné společnosti a připravit je na jejich profesní dráhu životem tak, aby uměli co nejlépe využít nabízené příležitosti. K tomuto cíli je může dovést právě osvojení výše jmenovaných skupin kompetencí.<br />
Klíčové kompetence jsou charakteristické i několika společnými rysy, které uvádí Václav Cejthamr dle Pettsovy definice: <br />
- Komplexnost,<br />
- neviditelnost,<br />
- nenapodobitelnost,<br />
- výdržnost,<br />
- nenahraditelnost,<br />
- výjimečnost,<br />
- náležitost.<br />
Podle Belze a Siergrista patří mezi požadované kompetence následující: <br />
- Komunikace a kooperace,<br />
- řešení problémů a tvořivost,<br />
- samostatnost a výkonnost,<br />
- odpovědnost,<br />
- přemýšlení a učení,<br />
- argumentace a hodnocení.<br />
R. Boyatzis určil tzv. „prahové“ kompetence na základě zjištění funkčních analýz. Tyto kompetence se také dají označit jako základní, které jsou nezbytným požadavkem pro manažerskou pozici. Patří sem: <br />
- Užívání mocenského vlivu pro získání poslušnosti podřízených,<br />
- přiměřené sebehodnocení,<br />
- pozitivní naladění,<br />
- spontaneita,<br />
- logické myšlení,<br />
- speciální znalosti a dovednosti,<br />
- schopnost přispívat k rozvoji spolupracovníků.<br />
Boytzis také stanovil kompetence pro dosahování vyšších manažerských pozic, kterými jsou zejména: <br />
- Orientace na mocenské působení,<br />
- schopnost jasně identifikovat problém,<br />
- orientace na výkon,<br />
- proaktivita,<br />
- konceptualizace,<br />
- sebejistota a rozhodnost,<br />
- schopnost úspěšné ústní prezentace,<br />
- kultivované používání moci,<br />
- řízení skupinových procesů,<br />
- schopnost objektivního vnímání,<br />
- sebeovládání a potlačování osobních zájmů s ohledem na zájmy organizace,<br />
- energie, adaptabilita a přizpůsobivost.<br />
Další vlastnosti, které by neměly chybět v balíčku kompetencí úspěšných manažerů, vystihuje J. Adair: <br />
- Schopnost rozhodovat,<br />
- umění vést lidi,<br />
- osobní integrita,<br />
- nadšení pro práci,<br />
- představivost,<br />
- ochota usilovně pracovat,<br />
- analytické schopnosti,<br />
- pochopení pro druhé,<br />
- schopnost vystihnout příležitosti,<br />
- schopnost řešit nepříjemné situace,<br />
- schopnost rychle se přizpůsobovat změnám,<br />
- ochota brát na sebe riziko,<br />
- podnikavost,<br />
- schopnost jasně se vyjadřovat,<br />
- bystrost,<br />
- schopnost efektivního řešení správních otázek,<br />
- objektivnost, <br />
- schopnost „vytrvat“<br />
- ochota pracovat dlouho přesčas,<br />
- ambicióznost,<br />
- soustředěnost,<br />
- schopnost srozumitelného písemného projevu,<br />
- zvědavost,<br />
- nadání pro práci s čísly,<br />
- schopnost abstraktního myšlení.<br />
Jednou z mnoha důležitých kompetencí u většiny oborů je také kreativita, která nám pomáhá obstát v dnešním dynamickém světě. U manažerů je nezbytnou součástí jejich klíčových kompetencí, neboť k úspěchu organizace je zapotřebí, takový manažer, který bude schopný rychle reagovat na změny a spolu s tím vždy myslet tak, aby i nečekané situace přinesly co nejefektivnější přínos celé společnosti. „Kreativita je označována jako schopnost nezávisle myslet a svobodně se chovat s cílem dosahovat inovací a originálního myšlení v osobním, pracovním a společenském životě.“ Kreativitou disponuje každý jedinec, záleží jen na tom, jak silně je u něj zastoupena. K jejímu rozvíjení nám napomáhá především vzdělávání. Uplatňuje se jak v top managementu, tak v middle managementu a lower managementu. Kreativita napomáhá manažerům k tomu, aby našli nové řešení problému a byli schopni ho zhodnotit z různých úhlů pohledu. Manažer by měl být schopný vytvořit pro své podřízené tvůrčí atmosféru a podporovat je v kreativním myšlení. Kreativita je předpokladem pro inovace, které jsou pro oblast managementu nezbytné. <br />
„Inovace je prostředek, kterým podnikatel buď vytváří nové zdroje, přinášející bohatství nebo zhodnocuje existující zdroje.“ Podle Chadta a kol. vyžaduje tvůrčí styl řízení následující schopnosti: důraz na cíle, samostatnost, odvahu, změnu, kritičnost, změnu, orientaci na náročnost, atd. <br />
Dle Cimbálníkové lze mezi klíčové kompetence pro pozici manažera řadit tyto: <br />
- Prosazování vizí společnosti,<br />
- stanovování cílů, delegování úkolů,<br />
- organizační schopnosti,<br />
- koučink kolegů,<br />
- prezentační a komunikační dovednosti,<br />
- řešení konfliktů, <br />
- vedení týmů, <br />
- plánování času.<br />
Tyto zmíněné kompetence jsou pro manažerské pozice opravdu nezbytné, ale mohou nastat rozdíly v důležitosti míry zastoupení těchto schopností. <br />
Pro každou úroveň řízení jsou různé kompetence v jiném měřítku důležitosti. Kompetence, která může být pro jednu úroveň řízení klíčová, může být pro jinou pouze základní a naopak. Názory jednotlivých autorů se v tomto hledisku zčásti liší. Jaromír Veber poukazuje na to, že většina autorů se shoduje, že jde o symbiózu odbornosti s chováním. Veber se zabývá pouze základními kompetencemi, které podle něj jsou: <br />
- Odborné znalosti, získané převážně vzděláním,<br />
- sebevzdělávání,<br />
- praktické dovednosti,<br />
- lidská dimenze (jde jak o charakterové vlastnosti, tak o komunikační, motivační nebo přesvědčovací schopnosti každého manažera),<br />
- osobní vlastnosti (představuje to, jak se manažer chová k sobě samému),<br />
- aktivita manažera,<br />
- charisma.<br />
Chadt a kol. se také zabývá důležitostí asertivního jednání, které patří mezi významné komunikační dovednosti. Protože komunikace patří k základním schopnostem pro práci manažera a asertivita je pro tuto činnost velice důležitá, ráda bych alespoň uvedla její definici: „Asertivita je dovednost (schopnost) vztahující se k sebeúctě.“ Vyjadřuje určitou míru sebeprosazení. Pro manažery je takovéto jednání zcela zásadní, ale musí být přijatelné. Klasifikací kompetencí pro jednotlivé úrovně řízení se budu věnovat později. V této kapitole bylo mým cílem pouze obecně definovat důležité kompetence pro práci na manažerské pozici.<br />
<br />
==== Druhy kompetencí ====<br />
Různí autoři přistupují ke kompetenci z různých přístupů a teoretických východisek. M. Eraut např. rozlišuje behavioristické, osobnostní, kognitivní a profesní pojetí kompetencí. <br />
<br />
Kognitivní kompetence lze např. dělit na:<br />
• Obecné kognitivní kompetence. Kompetence mohou být chápány jako kognitivní schopnosti a dovednosti, které zahrnují všechny individuální mentální zdroje používané k řešení úloh, k dosahování nezbytných znalostí a k dosahování dobrých výkonů. Prototypem tohoto přístupu je např. psychometrický model lidské inteligence nebo Piagetův model kognitivního vývoje. <br />
• Specializované kognitivní kompetence. Jsou založeny na kategorizaci a charakteristice specializovaných kognitivních kompetencí. Tyto zahrnují trs kognitivních prerekvizit, které jsou předpokladem dobrého výkonu v nějaké specializované oblasti, např. hraní na klavír, řízení automobilu, matematickém řešení problémů apod. Specializované kompetence potřebují dlouhodobé učení, široké zkušenosti a hluboké porozumění tématu a zautomatizované rutinní činnosti, které musí být kontrolovány vědomím.<br />
<br />
Kompetence můžeme rozdělit na:<br />
• Měkké kompetence (soft skills) - jsou souborem požadavků potřebných pro kvalitní výkon činnosti nezávislých na konkrétní odbornosti, ale na komplexních schopnostech člověka. Mají průřezový charakter a jsou napříč obory přenositelné a uplatnitelné (např. tvořivé myšlení, komunikace, flexibilita, celoživotní učení, cizí jazyky, zvládání zátěže, aktivní přístup)<br />
o Většinou obtížně měřitelné a obtížně rozvíjené.<br />
• Odborné kompetence (hard skills, tvrdé kompetence) - jsou souborem odborných požadavků (znalostí a dovedností) potřebných pro požadovaný výkon práce. Dále je dělíme na:<br />
o Odborné znalosti, kdy znalostí rozumíme osvojenou informaci teoretického rázu. Odborné znalosti vytvářejí odborné zázemí potřebné pro zvládání odborných dovedností. (Např. doktor by měl vědět, jaký lék nasadit.)<br />
Většinou velmi snadno měřitelné a velmi snadno rozvíjené.<br />
o Odborné dovednosti, kdy dovedností rozumíme schopnost úspěšně vykonávat určitou pracovní činnost nebo soubor pracovních činností. Odborné dovednosti udávají, co by pracovník měl po odborné stránce umět, aby zvládl požadované pracovní činnosti. (Např. doktor by měl vědět, jak odebrat krev.)<br />
Většinou snadno měřitelné a snadno rozvíjené.<br />
<br />
=== Kompetenční modely ===<br />
<br />
Modelování odkazuje k procesu identifikace profilu či záběru kompetencí, jež organizace vyžaduje u svých zaměstnanců (Muchinsky, 2006).<br />
<br />
Kompetenční modelování je pojem, jež odkazuje k procesu, v němž se specifikují klíčové atributy jedince ve vztahu k úspěšnému výkonu na dané pracovní pozici / roli v organizaci.<br />
<br />
Kompetenčním modelem se rozumí ucelený výčet kompetencí, které jsou zapotřebí pro vykonávání určité činnosti ve firmě. Lze ho také považovat za nástroj řízení pracovníků v organizacích. V rámci těchto modelů jsou často určeny klíčové kompetence. Kubeš charakterizuje kompetenční model následovně: „Kompetenční model se zaměřuje na definici konkrétní kombinace vědomostí, znalostí, zkušeností a dalších charakteristik osobnosti (tzv. kompetencí), které jsou potřebné k efektivnímu plnění úkolů a nezbytné pro řízení organizace.“ Pro lepší vyjádření obsahu kompetenčního modelu, uvádím jednoduché schéma. (viz obr. 4)<br />
Spencer a Spencer také určili několik stupňů dosažené úrovně kompetence na základě empirických údajů. Postupem času vzniklo několik modelů hodnocení kompetencí a názorů na to, jak bychom je měli rozvíjet, jaké jsou důležité a jak s nimi naložit. Dodneška je tato problematika velice rozporuplná, ale na jednom se shodnou všichni: Kompetence zaručují lepší cestu k úspěchu. <br />
<br />
Pro tyto účely je prostřednictvím kompetenčního modelování (competency modeling) stanoven kompetenční model (competency model) popisující požadavky na určitou pracovní pozici (Sanchez & Levine, 2012). <br />
Kompetence můžeme dělit na měkké, které popisují obecné KSAO potřebné napříč obory (např. komunikace, plánování či zpracování informací), a odborné, které popisují KSAO týkající se specifického zaměstnání (např. kladení elektrických vedení či sestavování jídelního lístku) (Mansfield, 1996). Pro účely assessment centra je možné identifikovat kompetence, které vypovídají o tom, a) jak člověk řeší problémy (např. organizování a plánování), b) jak člověk přistupuje k druhým (např. týmová práce), c) jak člověk přistupuje sám k sobě (např. odolnost vůči stresu) (Vaculík, 2010). <br />
<br />
<br />
Dále existují kompetenční modely, které popisují konkrétní kombinaci vědomostí, dovedností a dalších charakteristik osobnosti, které jsou potřebné k efektivnímu zvládání určité činnosti. Kompetenční model je nástroj, který umožňuje strukturovaně popsat soubor požadovaných kompetencí pro výkon určité činnosti nebo strukturovaně popsat soubor kompetencí konkrétního člověka. Kompetenční model vytvoříme, pokud jednotlivé kompetence určitým způsobem uspořádáme.<br />
Autoři H. Belz a M. Siegrist (2001) se zaměřili na klíčové kompetence. Na základě analýzy potřeb trhu práce stanovili klíčové kompetence, které je třeba rozvíjet pro jakoukoliv profesi. Vymezené klíčové kompetence jsou zvolené tak, aby pomáhaly jak v profesním tak i v osobním životě a jsou rovnocenné v užití a efektivitě napříč různými institucemi, různými úkoly a v různých podmínkách. Autoři se na základě výzkumů soustředili na tyto kompetence:<br />
• komunikace a spolupráce (naslouchat, jasně se vyjadřovat, opakovat, shrnovat, vnímat neverbální sdělení a potřeby)<br />
• řešení problémů a tvořivost (schopnost rozpoznat problém a tvořivě jej řešit)<br />
• samostatnost a výkonnost (samostatně svou práci plánovat, provádět ji a kontrolovat)<br />
• odpovědnost, spolehlivost (přebírat spoluzodpovědnost ve vymezených hranicích)<br />
• myšlení a učení (řídit vlastní učení, myslet v souvislostech, systémově)<br />
• zdůvodňování a hodnocení (vlastní, společnou i cizí práci umět věcně zdůvodnit a kriticky posoudit)<br />
Metakompetence je znalost lidí o svých vlastních intelektuálních silných stránkách a o svých intelektuálních slabostech. Znalosti o znalostech jsou metaznalosti a schopnost posoudit přiměřenost užívání personálních kompetencí a schopnost učit se různým personálním kompetencím je nazývána metakompetence.<br />
V současné době např. v ČR existuje projekt tzv. Národní soustava povolání (pod MPSV ČR), které definuje tzv. generické kompetenční modely, což jsou jakési osvědčené seznamy kompetencí pro konkrétní pracovní pozice (např. obchodník, personalista, truhlář atd.), které vychází z rozsáhlých analýz a zkušeností personální agentury. Vedle toho pak i definuje měkké kompetence a obecné dovednosti:<br />
• měkké kompetence: efektivní komunikace, kooperace, kreativita, flexibilita, uspokojování zákaznických potřeb, výkonnost, samostatnost, řešení problémů, plánování a organizování práce, celoživotní učení, aktivní přístup, zvládání zátěže, objevování a orientace v informacích, vedení lidí, ovlivňování ostatních<br />
• obecné dovednosti: počítačová způsobilost, způsobilost k řízení osobního automobilu, numerická způsobilost, ekonomické povědomí, právní povědomí, jazyková způsobilost v češtině, angličtině a dalších jazycích<br />
• odborné znalosti a dovednosti: vychází z potřeb daných povolání<br />
Dále lze např. definovat kompetence psychologa, nebo jaké kompetence byly měřeny při přijímačkách na psychologii. Jakými nástroji lze měřit kompetence atd.<br />
<br />
<br />
<br />
Jedná se o pojem z oblasti výběru a hodnocení pracovníků.Kompetenční modelování (CM) patří mezi novější přístupy k analýzě pracovní pozice. Spočívá videntifikování schopností a dovedností (kompetencí) potřebných pro efektivní výkon na dané pracovní pozici a popisu chování, které je spojené s dobrým výkonem. Speciálně se věnuje atributům, které jsou vlastní výjimečně výkonným pracovníkům a jejím výsledným produktem je kompetenční model (Sackett & Laczo, 2003). <br />
<br />
Ačkoli je CM často prezentováno jako alternativa k tradičním přístupům k analýze pracovní pozice, odborníci (Shippman et al., 2000) zdůrazňují rozdíly mezi oběma přístupy: 1. CM se více soustředí na klíčové kompetence, které jsou společné pro více pozic (případně pro celou organizaci), a více se zaměřuje na dlouhodobou shodu modelu s cíli organizace. Tradiční analýza pracovní pozice se více zaměřuje na rozdíly mezi jednotlivými pozicemi a na krátkodobou shodu výsledků analýzy s pracovní pozicí. 2. Tradiční analýza se více zaměřuje na technické dovednosti, CM klade důraz na osobnostní proměnné. 3. CM je oproti tradiční analýze více spojeno s organizačními cíli a strategií. 4. Tradiční analýza používá lepší metodologické postupy, než jaké jsou používány při CM. <br />
<br />
Za největší výhodu CM je považováno, že reflektuje cíle, vize a strategii celé organizace a není omezeno jen na popis oddělených pracovních pozic (Sanchez & Levine, 2012). Zpochybňována bývá validita a měřitelnost kompetencí, protože v mnoha případech jsou kompetence stanoveny, aniž by byla provedena pečlivá analýza činností spojených s pracovní pozicí, která je nutnou podmínkou CM (Lievens, Sanchez, & De Corte, 2004). S tím souvisí i fakt, že se jen minimum studií zabývá validitou a úspěšností CM. Příčinou tohoto nedostatku je do jisté míry i nejasná definice pojmu kompetence. <br />
<br />
<br />
<br />
=== Zdroje ===<br />
<br />
Blatný a kol., M. (2010). Psychologie osobnosti (1st ed.). Praha: Grada publishing.<br />
<br />
Lievens, F., Sanchez, J. I., & De Corte, W. (2004). Easing an inferential leap in competency modeling: The effects of task-related information and subject matter expertise. Personnel Psychology, 57, 881- 904. doi: 10.1111/j.1744-6570.2004.00009.x <br />
<br />
Sanchez, J. I., & Levine, E. L. (2012). The rise and fall of job analysis and the future of work analysis. Annual Review of Psychology, 63, 397-425. doi: 10.1146/annurev-psych-120710-100401. <br />
<br />
Sackett , P. R., & Laczo, R. M. (2003). Job and work analysis. In W. C. Borman, D. R. Ilgen, & R. J. Klimoski (Eds.), Handbook of Psychology (19-37). Published Online: Wiley. doi: 10.1002/0471264385.wei1202 <br />
<br />
Shippmann, J. S., Ash, R. A., Battista, M., Carr, L., Eyde, L. D., Hesketh, B., Kehoe, J.,..., Sanchez, J. I. (2000). The practice of competency modeling. Personnel Psychology, 53, 703-740. doi: 10.1111/j.1744-6570.2000.tb00220.x <br />
<br />
Procházka, J., Vaculík, M., Součková, M., & Leugnerová, M. (Eds.). (2015). Encyklopedie psychologie práce. Brno: Masarykova univerzita.<br />
<br />
Mansfield, R. S. (1996). Building competency models: Approaches for HR professionals. Journal of Applied Psychology, 35(1), 7-18. doi: 10.1002/(SICI)1099-050X(199621)35:1<7::AID-HRM1>3.0.CO;2-2 <br />
<br />
Sanchez, J. I., & Levine, E. L. (2012). The rise and fall of job analysis and the future of work analysis. Annual Review of Psychology, 63, 397-425. doi: 10.1146/annurev-psych-120710-100401. <br />
<br />
Shippmann, J. S., Ash, R. A., Battista, M., Carr, L., Eyde, L. D., Hesketh, B., Kehoe, J.,..., Sanchez, J. I. (2000). The practice of competency modeling. Personnel Psychology, 53, 703-740. doi: 10.1111/j.1744-6570.2000.tb00220.x <br />
<br />
Tett, R. P., Guterman, H. A., Bleier, A., & Murphy, P. J. (2000). Development and content validation of a “hyperdimensional” taxonomy of managerial competence. Human Performance, 13(3), 205–251. doi: 10.1207/S15327043HUP1303_1 <br />
<br />
Vaculík, M. (2010). Assessment centrum: Psychologie ve výběru a rozvoji lidí. Brno: NC Publishing. <br />
<br />
Muchinsky, P. M. (2006). Psychology applied to work: An introduction to industrial and organizational psychology. Summerfield: Hypergraphic Press.</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_Psychologie_Osobnosti&diff=30492Státnicové otázky z Psychologie Osobnosti2016-01-27T18:09:19Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div>{| class="wikitable"<br />
|-<br />
! Heslo !! Student<br />
|-<br />
|[[Pojem osobnosti a přístupy k jejímu popisu]]|| <br />
|-<br />
|[[Metody poznávání osobnosti]] || <br />
|-<br />
| [[Osobnostní anamnéza – faktory utvářející osobnost]] || <br />
|-<br />
| [[Konstituční přístupy v psychologii osobnosti]] || <br />
|-<br />
| [[Vrozené a naučené v osobnosti]] || <br />
|-<br />
| [[Interakce osobnosti a situace]] || Khánská<br />
|-<br />
| [[Temperament]]|| <br />
|-<br />
| [[Osobnostní vlastnosti a rysy]] || Matušková<br />
|-<br />
| [[Kognitivní styly]] || <br />
|-<br />
| [[Schopnosti a talent]] || Šárka Joklová<br />
|-<br />
| [[Životní hodnoty a osobnost]] || <br />
|-<br />
| [[Kompetence a kompetenční modely]]|| Tetour<br />
|-<br />
| [[Strukturální modely osobnosti]]|| <br />
|-<br />
| [[Dynamika osobnosti]] ||<br />
|-<br />
| [[Obranné mechanismy]]|| <br />
|-<br />
| [[Vývojové teorie osobnosti]] || <br />
|-<br />
| [[Normalita osobnosti]] || <br />
|-<br />
| [[Poruchy osobnosti]] ||Krumpholcová<br />
|-<br />
|[[Psychologické typologie]] || <br />
|-<br />
| [[Psychoanalytická teorie osobnosti]]|| <br />
|-<br />
|[[Jungova analytická psychologie osobnosti]] || Krumpholcová<br />
|-<br />
|[[Adlerova individuální psychologie osobnosti]] || Laura B.<br />
|-<br />
|[[Neopsychoanalytické psychologie osobnosti]] || Laura B.<br />
|-<br />
|[[Gestalt psychologie osobnosti]]|| Laura B.<br />
|-<br />
|[[Transakční psychologie osobnosti]]|| Laura B.<br />
|-<br />
|[[Behaviorální psychologie osobnosti]] || Kucharský<br />
|-<br />
|[[Neobehaviorální psychologie osobnosti]] || Kucharský<br />
|-<br />
|[[Kognitivní psychologie osobnosti]]|| Schinková<br />
|-<br />
|[[Humanistická psychologie osobnosti]] || <br />
|-<br />
|[[Pozitivní psychologie osobnosti]] || <br />
|-<br />
|[[Faktorová psychologie osobnosti]]|| Kucharský<br />
|-<br />
| [[Biologická psychologie osobnosti]] || <br />
|-<br />
|[[Optimalita osobnosti]] ||<br />
<br />
|}<br />
=== Doporučená literatura ===<br />
*Balcar, K. Úvod do studia psychologie osobnosti. Praha: SPN, 1983. <br />
*Blatný, M. a kol. Psychologie osobnosti. Praha: Grada, 2010.<br />
*Drapela, V. J. Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál, 1997. <br />
*Mikšík, O. Psychologické teorie osobnosti. Praha: Karolinum, 1999, 2003. <br />
*Mikšík, O. Psychologická charakteristika osobnosti. Praha: Karolinum, 2000, 2003. <br />
*Nakonečný, M. Psychologie osobnosti. Praha: SPN, 1972. <br />
*Říčan, P. Psychologie osobnosti. Praha: Orbis, 1972. <br />
*Říčan, P. Psychologie osobnosti: obor v pohybu. Praha: Grada, 2007, 2010<br />
[[Kategorie: Psychologie|*]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Chov%C3%A1n%C3%AD&diff=9996Chování2014-11-29T15:37:53Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div>== Chování == <br />
<br />
'''Chování''' (angl. behavior) je souhrn či komplex vnějších projevů, činností, jednání a reakcí organismu na vnější i vnitřní [[Pondět|podněty]], včetně projevů slovních,<ref name="hartl">Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.</ref> čili jakákoli akce, aktivita nebo proces, který může být pozorován a měřen;<ref>http://www.britannica.com/EBchecked/topic/289249/instinct/281050/Instinct-as-behaviour#ref1027681</ref> a v tomto smyslu jej lze popisovat v termínech jeho struktury (jednotlivé komponenty), funkce či důsledků (účinky aktivity na okolí), prostorových vztahů (pozice a orientace), časového trvání, frekvence výskytu;<ref name="martin">Martin, P. & Bateson, P. (2009). Measuring Behaviour: An Introductory Guide (1. vyd). Praha: Portál</ref> či usuzovat na původ (vrozené/získané). Chování je spolu s prožíváním (mentálními procesy) hlavním předmětem studia psychologie jako vědy, [[Soubor:www_sagepub_com_upm-data_17841_Chapter_1_pdf.jpg|400px|náhled|vpravo|Aspects of Human Behavior: Person, Environmenta and Time Dimensions.]]přičemž tyto dvě kategorie - ať oddělěné nebo jejich vzájemné vztahy - se vědecký diskurs snaží popisovat či objasňovat prostřednictvím konstrukce teorií. <br />
<br />
Chování je v systému behaviorálních věd studováno napříč těmito obory: <ref>http://www.mdpi.com/journal/behavsci/about</ref><ref>http://journals.cambridge.org/action/displayJournal?jid=BBS</ref><br />
*Biologické vědy: etologie, zoologie, behaviorální biologie, behaviorální genetika, psychobiologie<br />
*Společenské vědy: sociologie, antropologie, etnologie<br />
*Neurovědy: kognitivní vědy, sociální neurovědy, behaviorální neurovědy <br />
*Ekonomické vědy: teorie managementu, tržní ekonomie, herní teorie, behaviorální ekonomie<br />
*Interdisciplinární: teorie organizace, systémové teorie, teorie rozhodování, informační teorie <br /><br />
=== Multidimenzionální přístup k chování ===<br />
V rámci multidimenzionálního přístupu lze lidské chování definovat jako v čase proměnlivou ''konfiguraci'' osoby a prostředí, která je "multideterminována" a může být rozložena na 3 dimenze:<ref name="hutch"/> <br />
*'''dimenze osobní''' - komplexní interakce integrovaných biologických, psychologických a sociálních systémů<br />
*'''dimenze prostředí''' - fyzické prostředí, kultura, sociální instituce a struktura, dyády, rodina, malé skupiny, formální organizace, komunity, sociální hnutí<br />
*'''dimenze časová''' - trendy, cykly, zlomy, časová orientace<br />
<br />
== Historické pozadí studia chování ==<br />
Historicky můžeme shledávat počátky studia chování ve filosofii [[Pozitivismus|pozitivismu]], který trval pouze na znalostech nabytých objektivně zjistitelnou cestou a přírodovědeckém experimentování; [[Funkcionalismus|funkcionalismu]], jehož představitelé sice uznávali strukturalisty užívanou introspekci, nicméně něktěří z nich byli překvapeni, kolik informací se lze o člověku dozvědět bez užití této metody, čímž tak také nasměrovali další vývoj studia chování v psychologii; a v ruské objektivní psychologii, kterou tvořili '''I. M. Sečenov''' a jeho akcent fyziologie jako objektivní metody psychologického studia, [[Ivan Petrovič Pavlov]] s objevem podmíněného reflexu či '''V. M. Bechtěrev.''', který sepsal zásady reflexologie.<ref name = ”herge”>Hergenhahn, B. R & Henley, T. (2008). Introduction to the history of psychology. Belmont, CA: Wadsworth Cengage Learning.</ref><br />
<br />
Radikální impuls ke studiu chování však zadal [[John B. Watson]] na počátku 20. století spolu s vydáním článku Psychologie z hlediska behavioristy (1913), kde se vyslovil k tomu, že psychologie by se měla více podobat přírodním vědám a studovat objektivně pozorovatelné jevy; za objektivně pozorovatelný jev považoval pouze chování. Odmítl [[Introspekce|introspekci]] jako prostředek a metodu psychologického studia, která je nevědecká a zároveň s ní pojmy [[Vědomí|vědomí]], duševní [[Psychické stavy|stavy]] či [[Vůle|vůle]].<ref>Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. </ref>[[Soubor:4 08-Pavlov.jpg|400px|náhled|vpravo|Ivan Pavlov watching a classical conditioning experiment to measure salivation]]<br />
<br />
Došlo tak k dlouhému filosofickému a metodologickém rozchodu předmětu studia psychologie - tedy prožívání a chování - a prožívání (či vědomí, duše, psychika) bylo prohlášeno za nevědecký pojem.<br />
<br />
J. B. Watson v USA zároveň vytvořil psychologický směr [[Behaviorismus]] (z angl. behavior), který měl abstrahovat od všeho latentního, nepozorovatelného a věnovat se pouze pozorovatelným jevům, tedy chování. Chování bylo vymezeno a vysvětleno rovnicí S - R (stimulus-response) a bylo výhradně produktem předešlého [[učení]]. Behaviorismus byl zpočátku také implicitně vymezen primárně laboratorními experimenty se zvířaty a poměrně “násilnými” metaforami chtěl popisovat i chování člověka. Amerika tímto započala být hegemonem psychologie 20. století a behaviorismus (spolu s psychoanalýzou) se stal pervazivním směrem až do poloviny 20. století, kdy tuto jednostrannou výzkumnou tendenci vyvážila až humanistická psychologie.<ref name = ”herge”/><br />
<br />
Současně se psychologie věnuje studiu prožívání i chování a považuje je za stejně poplatné coby předměty vědeckého výzkumu.<br />
<br />
== Metodologie studia chování ==<br />
[[Metodologie]] behaviorálních věd má empirickou povahu a na rozdíl od jiných disciplín a druhů výzkumu se obejde bez drahého vybavení či specializovaných dovedností. <ref name="martin"/><br />
<br />
K metodám sběru dat o chování se používá zejména:<br />
*'''Měření''' - přiřazování numerických hodnot jednotlivým pozorovaným jevům (kvantifikace) dle předem definovaných pravidel. Výzkum, který je hodnotný vyžaduje měření alespoň některých aspektů chování. <ref name="martin"/><br />
*'''Pozorování''' - systematický proces vnímání či registrace vnějších objektů, který je plánovitě selektivní (vybírá některá předem určená data). Může užívat molekulárního přístupu, který pozoruje malé segmenty chování, či molárního přístupu, kdy se pozorují komplexnější jednotky chování. Pozorování také závisí na zvolené strategii izomorfní (co nejvěrnější reprodukce) či reduktivní (třídění do předpřipravných kategorií) a užívá specifické vzorkování - tedy časové ohraničení a výběr reprezentativních sekvencí chování.<ref>Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.</ref><br />
<br />
Strategie získávání poznatků ohledně chování se mohou dělit: <ref>Chow, S. L. (2002). Methods in psychological research. Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS). Oxford, UK: Eolss Publishers.</ref><br />
* '''[[Experiment|Experimentální]] strategie''' - empirický výzkumný postup, který může probíhat v kontrolovaném či přirozeném prostředí jehož cílem je najít, ustálit a demonstrovat kauzální vztah mezi dvěma proměnnými prostřednictvím systematické manipulace jedné či obou proměnných. Proměnné se zkoumají izolovaně, aby se vyloučilo působení jiných vlivů (proměnných). Důležité je zajištění ekvivalentních skupin (kontrolní a experimentální)<br />
*'''Kvaziexperimentální strategie''' - totéž co experimentální výzkumný postup pouze bez validního výchozího vzorku (kontrolní skupina v pravém smyslu), se kterým by šlo porovnávat; k dispozici je pouze skupina "porovnávací".<br />
*'''Nonexperimentální strategie''' - jedná se spíše o deskriptivní postup složený ze systematického pozorování, měření či popisu. <br />
*[[Korelační a regresní analýza|Korelační]] strategie - empirický výzkumný postup, ve kterém se prověřuje statistická významnost vztahu dvou proměnných<br />
*Případové studie - kvalitativní výzkumný postup, ve němž je specifická organizace proměnných studována detailně<br />
<br /><br />
== Druhy chování ==<br />
Chování může být vrozené nebo naučené (získané), nevědomé či vědomé. Podle vztahu k vůli lze rozlišovat jednání (volní a úmyslné chování) a mimovolní (bezděčné) chování. Dle vztahu k řeči se chování dělí na verbální (mluvený projev) a neverbální (bez mluvené komponenty). Chování může být také označeno jako individuální, interpersonální či skupinové.<br />
<br />
=== Obecné typy ===<br />
<br />
* '''[[Instink|Instinkty]]''' jsou vrozené rigidní vzorce chování podložené geneticky získanou informací;<ref name="hartl"/> Instinkty jsou předmětem studia chování živočichů čili subhumánního chování, kterým se zabývá [[Etologie|etologie]] či zprostředkovaně [[Komparativní psychologie|komparativní psychologie]]. Instinkty jsou pro psychologii cenným zdrojem při tvorbě obecných zákonitostí chování.<br />
* '''[[Reflex|Reflexy]]''' jsou automatické, vrozené či získané reakce na podněty vnitřní i vnější.<ref name="hartl"/> Spolu s instinkty jsou součástí biologického portfolia organismu, které se projevuje již v raném postnatálním období. Reflexy byly v oblasti psychologie vděčným předmětem studia pro I. P. Pavlova, který rozlišil podmíněný a nepodmíněný podnět a reflex na základě studia psů, což je shrnuto v terminologii klasického podmiňování. <br />
*'''Jednání''' je chování, jenž je navázáno na vůli čili je významně obohaceno o konativní složky, je záměrné a sleduje vzdálenější cíl, není tedy reaktivní ale spíše aktivní.</br><br />
<br />
* '''Přibližování / vzdalování''' je základní dimenzi chování, které nastínil K. Lewin ve své teorii pole (1935). Popisuje chování jako reakci na zhodnocení podnětu/objektu, po kterém následuje tendence se objektu přiblížit nebo vyhnout (approach/avoidance).<br /><br />
<br />
=== Specifické typy ===<br />
* '''Molekulární chování''' - rozlišil neobehaviorista E. C. Tolman (1932). Molekulární chování označuje menší pozorovatelné jednotky či segmenty aktivity v kratších časových úsecích (např. reflexy)<br />
*'''Molární chování''' označuje větši behaviorální celky aktivit během delšího časového úseku, které jsou pozorovatelné (úder tenisovou raketou do míčku).<br />
* '''Instrumentální chování''' - takové chování, které je prostředkem či nástrojem (instrumentem) k dosažení specifického cíle. Pojem zavedl Thorndike (1911).<br />
<br />
==== Vztah ke komunikaci====<br />
*'''Verbální chování''' - chování spojené s [[řeč|řečí]] <br />
*'''Nonverbální chování''' je pozorovatelná tělesná aktivita bez užití verbální složky<br />
* '''Expresivní chování''' - taková vnější aktivita, která autenticky odráží vnitřní psychické stavy a je nositelem výrazu; je to přímá manifestace vnitřní aktivace emocionální či jiné.<ref>http://www.encyclopedia.com/doc/1G2-3045000386.html</ref><br />
* '''Adaptivní chování''' je spíše uměle produkované chování, které je přizpůsobeno situačnímu kontextu, konvencím a sociálním normám a nemusí již tak dobře zrcadlit vnitřní stavy, neboť může používat prostředky stylizace, simulace a jiné.<br />
<br />
=== Sociální chování === <br />
Chování ve společenském kontextu zahrnující druhé osoby; lze rozlišit interpersonální interakce či skupinové interakce. Sociální chování je funkcí situace a osobnostních proměnných a je významně ovlivněno či může být důsledkem např. [[Schéma|schémat]], [[Stereotyp|stereotypů]], [[Postoj|postojů]], [[Atribuce|atribucí]], sociálních norem a jiných sociálních obsahů.<ref>Atkinson, R. (2003). Psychologie (2. vyd.). Praha: Portál.</ref>[[Soubor:Asch experiments.jpg|400px|náhled|vpravo|Asch conformity experiment.]]<br />
<br />
*'''Prosociální chování''' - jakékoli akty chování vykonávané ve prospěch druhého člověka nebo skupin osob, jejichž cílem je přinést užitek druhým. <br />
*'''Disociální chování''' - také antisociální či asociální chování, které se projevuje nedostatkem ohledu v sociálních závazcích‚ tendenci k oklamávání druhých či disparitou mezi sociálními normami, chováním a nízkou frustrační tolerancí.<ref>http://apps.who.int/classifications/icd10/browse/2015/en#/F60-F69</ref><br />
*'''Altruismus''' - specifický druh prosociálního chování vykonávaného ve prospěch jiného člověka nebo skupiny osob bez očekávání zisku, odměny či sociálního souhlasu okamžitě ani v budoucnu <br />
*'''Afiliace''' - chování s tendencí sociálního kontaktu;<ref name="naksoc"/> přátelské či družné chování<br />
*'''Konformita''' - změna v chování za účelem přizpůsobení a shodnosti s normami ve skupině<ref name="slamsoc"/><br />
*'''Ingraciace''' - snaha o zavděčení se lichocením; E. E. Jones (1964)<br />
*'''Agrese''' - vrozené i naučené chování s cílevědomým záměrem uškodit či způsobit negativní důsledky <ref name="naksoc">Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Academia.</ref><br />
<br />
<br />
=== Hromadné chování === <br />
Hromadné chování je předmětem studia zejména [[sociologie]], nicméně o jevy a procesy makrosociální se zajímá i [[sociální psychologie]]. Původ tohoto tématu je v oblasti [[Dav|psychologie davu]], jíž etabloval ve stejnojmenné knize Gustave Le Bon (1895). Davovým chováním se v návaznosti zabýval i [[Sigmund Freud|S. Freud]] v knize Masová psychologie a analýza já (1921).<ref name="naksoc"/><br />
<br />
'''Kolektivní chování''' je tedy skupinové chování (např. publikum, manifestace, náboženský fanatismus, nákupní horečka, vzpoura), jež se vyznačuje sdílenou dynamikou: vzniká spontánně a jeho vývoj je neplánovitý, neorganizovaný, vysoce interaktivní, a proto také relativně nepředpověditelný.<ref name="slamsoc"> I. Slaměník & J. Výrost (Eds.). (2008). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Grada.</ref> <br />
<br />
Formálně můžeme členit kolektivní chování:<ref name="slamsoc"/><br />
<br />
* '''Dav''' – aktuální a aktivní seskupení lidí charakteristické rozšířenými a společně sdílenými emocemi s vysokou mírou interaktivity. Davové extrapolace základních emocí jsou např. panika (strach), poblážnění (radost), nepřátelství (hněv).<br /><br />
* '''Posluchačstvo''' – pasivní seskupení, může být náhodné nebo úmyslné<br />
* '''Veřejnost''' – aktivní kolektivní chování, jehož forma je vysoce abstraktní a rovněž disponuje značnou interaktivitou (např. diskuse o nějakém tématu)<br /><br />
* '''Masa''' – aktivní, simultánní a nezávislé chování a jednání velkého počtu lidí, nedochází však k interpersonální či skupinové interakci.<br /><br />
* '''Sociální hnutí''' – velká skupina s vymezenou strukturou a délkou trvání, od předchozích se liší svou organizovaností (podpora určitých myšlenek a jejich prosazování v rámci společnosti)<br /><br />
<br />
== Teoretické přístupy k chování ==<br />
<br />
V psychologii se užívaly obvykle dvě krajní doktríny k interpretaci chování, a sice [[dispozicionismus]] a [[situacionismus]]. Dispozicionismus tvrdí, že chování je výslednicí vnitřních předpokladů (dispozic), tj. osobnostních vlohy, rysů, postojů, motivů atd. Situacionismus naopak říká, že chování je výsledkem aktuálních psychosociálních proměnných (situace). Rozpor těchto přístupů je dnes překročen, neboť chování se chápe jako výslednice dispozic i situačních proměnných, které se vzájemně ovlivňují.<br />
<br />
Kurt Lewin přišel v oblasti psychologie v roce 1936 s pseudomatematickou formulí, jež má popisovat kvantifikovatelné chování člověka a položil tak klasický rámec pro analýzu sociálního chování<ref>http://socrates.berkeley.edu/~kihlstrm/PxSInteraction.html</ref>:<br /><br />
<br />
<big><br />
'''''B = f (P, E)'''''</big><br />
<br />
* '''B''' = behavior; chování<br />
* '''f''' = function; funkce<br />
* '''P''' = personality; uspořádání vnitřních dispozic<br />
* '''E''' = environment; vnější prostředí <br />
<br />
Ve verbálním opisu je možné formuli rovnice přeložit jako “chování je funkcí osoby a jejího prostředí”, přičemž vztah mezi osobností a situací lze chápat jako vzájemnou interakci těchto činitelů.<ref>Nakonečný, M. (2006). Základy obecné psychologie (1. vyd.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.</ref><br />
<br />
=== Hlavní perspektivy ===<br />
<br />
V oblasti psychologie je pět dominantních perspektiv vysvětlujících chování člověka, přičemž tyto přístupy mohou být interdisciplinární a tudíž nejsou vždy vyloženě striktně demarkovány, neboť každá je užitečná v rozkrývání odlišných aspektů lidského chování:<ref> Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.</ref><br />
<br />
* '''Biologická''' - chování je uvedeno do souvislosti s životními procesy v lidském organismu, fyziologií, endokrinní regulací či [[Genetika|genetickými vlohami]], dále s činností [[mozek|mozku]] a jeho komponentami, neurobiologickými procesy a systémy, s hladinami biochemických látek v organismu ([[Hormon|hormony]], [[neurotransmitter|neurotransmittery]])<br />
* '''Behaviorální''' - chování je naučený komplexní systém, který je určen interakcemi s prostředím<br />
* '''Kognitivní''' - chování je podloženo mentálními procesy (či je jejich důsledky), tj. způsoby zpracování informací a jejich organizací<br />
* '''Psychodynamická''' - zdůraňuje [[Nevědomí|nevědomé]] vnitřní procesy, struktury či obsahy (pudy, potřeby, strachy, emoce), které motivují chování <br />
* '''Humanistická''' - zdůraňuje svobodu akce, smysl a inherentní hodnotu člověka ve vztahu k chování<br />
<br />
Některé další perspektivy jsou:<ref name="hutch">Hutchison, E. D., & Charlesworth, L. W. (Eds.). (2003). Theoretical perspectives on human behavior. Dimensions of human behavior: Person and environment. Virginia Commonwealth University: Sage Publications Inc.</ref><br />
* '''Vývojová''' - chování a jeho proměny v průběhu [[Vývojová psychologie|ontogeneze]]<br />
*'''Sociálně konstruktivistická''' - jak se lidé učí prostřednictvím interakcí rozumět světu a jeho místu v něm<br />
*'''Systemická''' - chování jako výsledek recipročních interakcí osob operujících uvnitř propojených sociálních systémů<br />
* '''Konfliktní''' - soustředí se na [[Konflikty|konflikty]], nerovnost, dominanci či opresi (utlačování) <br />
<br />
== Poruchy chování ==<br />
<br />
=== Mezinárodní klasifikace nemocí ===<br />
Poruchy chování jsou v MKN-10 (či v ICD-10) ve svém explicitním pojmenování zařazeny jednak pod Poruchy osobnosti a chování u dospělých (F60-F69), nebo kategorie Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v dospívání (F90-F98). Zejména šestá podkapitola popisuje rozmanitost odchylek chování v klinickém významu.<ref>http://apps.who.int/classifications/icd10/browse/2015/en#/V</ref> <br />
<br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura===<br />
<br />
*Atkinson, R. (2003). Psychologie (2. vyd.). Praha: Portál.<br />
*Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.<br />
*Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.<br />
*Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.<br />
*Hutchison, E. D., & Charlesworth, L. W. (Eds.). (2003). Theoretical perspectives on human behavior. Dimensions of human behavior: Person and environment. Virginia Commonwealth University: Sage Publications Inc.<br />
*Chow, S. L. (2002). Methods in psychological research. Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS). Oxford, UK: Eolss Publishers.<br />
*Hergenhahn, B. R & Henley, T. (2008). Introduction to the history of psychology. Belmont, CA: Wadsworth Cengage Learning.<br />
*Martin, P. & Bateson, P. (2009). Úvod do teorie a metodologie měření chování (1. vyd). Praha: Portál.<br />
*Mikšík, O. (2005). Hromadné psychické jevy: Psychologie hromadného chování. Praha: Karolinum.<br />
*Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.<br />
*Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Academia.<br />
*Nakonečný, M. (2006). Základy obecné psychologie (1. vyd.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.<br />
*Slaměník & J. Výrost (Eds.). (2008). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Grada.<br />
<br />
=== Doporučená literatura===<br />
<br />
*Freud, S. (1990). O člověku a kultuře. Praha: Odeon. <br />
*Le Bon, G. (1994). Psychologie davu. Praha: Kra. <br />
*Martin, P. & Bateson, P. (2009). Úvod do teorie a metodologie měření chování (1. vyd). Praha: Portál.<br />
*Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.<br />
*Pope, D. G. & Sydnor, J. R. (2014). Behavioral Economics: Economics as a Psychological Discipline. Retrieved from: http://faculty.chicagobooth.edu/devin.pope/research/pdf/Website_Handbook_Chap.pdf<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
*[http://link.springer.com/journal/10919 Journal of Nonverbal Behavior]<br />
<br />
=== Zdroje obrázků ===<br />
<br />
*Aspects of Human Behavior: Person, Environment, and Time Dimensions. http://www.sagepub.com/upm-data/17841_Chapter_1.pdf<br />
* Pantherfile https://pantherfile.uwm.edu/plenz/www/introFilesF07/chapter15.html<br />
* PBS Newhour http://www.pbs.org/newshour/rundown/a-hormonal-birthday/<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br />
*[[Experiment]]<br />
*[[Prožívání]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
<br />
chování, behaviorismus, měření, pozorování, metodogolie, experiment, instinkt, reflex, jednání<br />
<br />
[[Kategorie]]: [[Obecná psychologie]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Chov%C3%A1n%C3%AD&diff=9948Chování2014-11-29T02:06:01Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div>== Chování == <br />
<br />
'''Chování''' (angl. behavior) je souhrn či komplex vnějších projevů, činností, jednání a reakcí organismu na vnější i vnitřní [[Pondět|podněty]], včetně projevů slovních,<ref name="hartl">Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.</ref> čili jakákoli akce, aktivita nebo proces, který může být pozorován a měřen;<ref>http://www.britannica.com/EBchecked/topic/289249/instinct/281050/Instinct-as-behaviour#ref1027681</ref> a v tomto smyslu jej lze popisovat v termínech jeho struktury (jednotlivé komponenty), funkce či důsledků (účinky aktivity na okolí), prostorových vztahů (pozice a orientace), časového trvání, frekvence výskytu;<ref name="martin">Martin, P. & Bateson, P. (2009). Measuring Behaviour: An Introductory Guide (1. vyd). Praha: Portál</ref> či usuzovat na původ (vrozené/získané). Chování je spolu s prožíváním (mentálními procesy) hlavním předmětem studia psychologie jako vědy, [[Soubor:www_sagepub_com_upm-data_17841_Chapter_1_pdf.jpg|400px|náhled|vpravo|Aspects of Human Behavior: Person, Environmenta and Time Dimensions.]]přičemž tyto dvě kategorie - ať oddělěné nebo jejich vzájemné vztahy - se vědecký diskurs snaží popisovat či objasňovat prostřednictvím konstrukce teorií. <br />
<br />
Chování je v systému behaviorálních věd studováno napříč těmito obory: <ref>http://www.mdpi.com/journal/behavsci/about</ref><ref>http://journals.cambridge.org/action/displayJournal?jid=BBS</ref><br />
*Biologické vědy: etologie, zoologie, behaviorální biologie, behaviorální genetika, psychobiologie<br />
*Společenské vědy: sociologie, antropologie, etnologie<br />
*Neurovědy: kognitivní vědy, sociální neurovědy, behaviorální neurovědy <br />
*Ekonomické vědy: teorie managementu, tržní ekonomie, herní teorie, behaviorální ekonomie<br />
*Interdisciplinární: teorie organizace, systémové teorie, teorie rozhodování, informační teorie <br /><br />
=== Multidimenzionální přístup k chování ===<br />
V rámci multidimenzionálního přístupu lze lidské chování definovat jako v čase proměnlivou ''konfiguraci'' osoby a prostředí, která je "multideterminována" a může být rozložena na 3 dimenze:<ref name="hutch"/> <br />
*'''dimenze osobní''' - komplexní interakce integrovaných biologických, psychologických a sociálních systémů<br />
*'''dimenze prostředí''' - fyzické prostředí, kultura, sociální instituce a struktura, dyády, rodina, malé skupiny, formální organizace, komunity, sociální hnutí<br />
*'''dimenze časová''' - trendy, cykly, zlomy, časová orientace<br />
<br />
== Historické pozadí studia chování ==<br />
Historicky můžeme shledávat počátky studia chování ve filosofii [[Pozitivismus|pozitivismu]], který trval pouze na znalostech nabytých objektivně zjistitelnou cestou a přírodovědeckém experimentování; [[Funkcionalismus|funkcionalismu]], jehož představitelé sice uznávali strukturalisty užívanou introspekci, nicméně něktěří z nich byli překvapeni, kolik informací se lze o člověku dozvědět bez užití této metody, čímž tak také nasměrovali další vývoj studia chování v psychologii; a v ruské objektivní psychologii, kterou tvořili '''I. M. Sečenov''' a jeho akcent fyziologie jako objektivní metody psychologického studia, [[Ivan Petrovič Pavlov]] s objevem podmíněného reflexu či '''V. M. Bechtěrev.''', který sepsal zásady reflexologie.<ref name = ”herge”>Hergenhahn, B. R & Henley, T. (2008). Introduction to the history of psychology. Belmont, CA: Wadsworth Cengage Learning.</ref><br />
<br />
Radikální impuls ke studiu chování však zadal [[John B. Watson]] na počátku 20. století spolu s vydáním článku Psychologie z hlediska behavioristy (1913), kde se vyslovil k tomu, že psychologie by se měla více podobat přírodním vědám a studovat objektivně pozorovatelné jevy; za objektivně pozorovatelný jev považoval pouze chování. Odmítl [[Introspekce|introspekci]] jako prostředek a metodu psychologického studia, která je nevědecká a zároveň s ní pojmy [[Vědomí|vědomí]], duševní [[Psychické stavy|stavy]] či [[Vůle|vůle]].<ref>Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. </ref>[[Soubor:4 08-Pavlov.jpg|400px|náhled|vpravo|Ivan Pavlov watching a classical conditioning experiment to measure salivation]]<br />
<br />
Došlo tak k dlouhému filosofickému a metodologickém rozchodu předmětu studia psychologie - tedy prožívání a chování - a prožívání (či vědomí, duše, psychika) bylo prohlášeno za nevědecký pojem.<br />
<br />
J. B. Watson v USA zároveň vytvořil psychologický směr [[Behaviorismus]] (z angl. behavior), který měl abstrahovat od všeho latentního, nepozorovatelného a věnovat se pouze pozorovatelným jevům, tedy chování. Chování bylo vymezeno a vysvětleno rovnicí S - R (stimulus-response) a bylo výhradně produktem předešlého [[učení]]. Behaviorismus byl zpočátku také implicitně vymezen primárně laboratorními experimenty se zvířaty a poměrně “násilnými” metaforami chtěl popisovat i chování člověka. Amerika tímto započala být hegemonem psychologie 20. století a behaviorismus (spolu s psychoanalýzou) se stal pervazivním směrem až do poloviny 20. století, kdy tuto jednostrannou výzkumnou tendenci vyvážila až humanistická psychologie.<ref name = ”herge”/><br />
<br />
Současně se psychologie věnuje studiu prožívání i chování a považuje je za stejně poplatné coby předměty vědeckého výzkumu.<br />
<br />
== Metodologie studia chování ==<br />
[[Metodologie]] behaviorálních věd má empirickou povahu a na rozdíl od jiných disciplín a druhů výzkumu se obejde bez drahého vybavení či specializovaných dovedností. <ref name="martin"/><br />
<br />
K metodám sběru dat o chování se používá zejména:<br />
*'''Měření''' - přiřazování numerických hodnot jednotlivým pozorovaným jevům (kvantifikace) dle předem definovaných pravidel. Výzkum, který je hodnotný vyžaduje měření alespoň některých aspektů chování. <ref name="martin"/><br />
*'''Pozorování''' - systematický proces vnímání či registrace vnějších objektů, který je plánovitě selektivní (vybírá některá předem určená data). Může užívat molekulárního přístupu, který pozoruje malé segmenty chování, či molárního přístupu, kdy se pozorují komplexnější jednotky chování. Pozorování také závisí na zvolené strategii izomorfní (co nejvěrnější reprodukce) či reduktivní (třídění do předpřipravných kategorií) a užívá specifické vzorkování - tedy časové ohraničení a výběr reprezentativních sekvencí chování.<ref>Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.</ref><br />
<br />
Strategie získávání poznatků ohledně chování se mohou dělit: <ref>Chow, S. L. (2002). Methods in psychological research. Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS). Oxford, UK: Eolss Publishers.</ref><br />
* '''[[Experiment|Experimentální]] strategie''' - empirický výzkumný postup, který může probíhat v kontrolovaném či přirozeném prostředí jehož cílem je najít, ustálit a demonstrovat kauzální vztah mezi dvěma proměnnými prostřednictvím systematické manipulace jedné či obou proměnných. Proměnné se zkoumají izolovaně, aby se vyloučilo působení jiných vlivů (proměnných). Důležité je zajištění ekvivalentních skupin (kontrolní a experimentální)<br />
*'''Kvaziexperimentální strategie''' - totéž co experimentální výzkumný postup pouze bez validního výchozího vzorku (kontrolní skupina v pravém smyslu), se kterým by šlo porovnávat; k dispozici je pouze skupina "porovnávací".<br />
*'''Nonexperimentální strategie''' - jedná se spíše o deskriptivní postup složený ze systematického pozorování, měření či popisu. <br />
*[[Korelační a regresní analýza|Korelační]] strategie - empirický výzkumný postup, ve kterém se prověřuje statistická významnost vztahu dvou proměnných<br />
*Případové studie - kvalitativní výzkumný postup, ve němž je specifická organizace proměnných studována detailně<br />
<br /><br />
== Druhy chování ==<br />
Chování může být vrozené nebo naučené (získané), nevědomé či vědomé. Podle vztahu k vůli lze rozlišovat jednání (volní a úmyslné chování) a mimovolní (bezděčné) chování. Dle vztahu k řeči se chování dělí na verbální (mluvený projev) a neverbální (bez mluvené komponenty). Chování může být také označeno jako individuální, interpersonální či skupinové.<br />
<br />
=== Obecné typy ===<br />
<br />
* '''[[Instink|Instinkty]]''' jsou vrozené rigidní vzorce chování podložené geneticky získanou informací;<ref name="hartl"/> Instinkty jsou předmětem studia chování živočichů čili subhumánního chování, kterým se zabývá [[Etologie|etologie]] či zprostředkovaně [[Komparativní psychologie|komparativní psychologie]]. Instinkty jsou pro psychologii cenným zdrojem při tvorbě obecných zákonitostí chování.<br />
* '''[[Reflex|Reflexy]]''' jsou automatické, vrozené či získané reakce na podněty vnitřní i vnější.<ref name="hartl"/> Spolu s instinkty jsou součástí biologického portfolia organismu, které se projevuje již v raném postnatálním období. Reflexy byly v oblasti psychologie vděčným předmětem studia pro I. P. Pavlova, který rozlišil podmíněný a nepodmíněný podnět a reflex na základě studia psů, což je shrnuto v terminologii klasického podmiňování. <br />
*'''Jednání''' je chování, jenž je navázáno na vůli čili je významně obohaceno o konativní složky, je záměrné a sleduje vzdálenější cíl, není tedy reaktivní ale spíše aktivní.</br><br />
<br />
* '''Přibližování / vzdalování''' je základní dimenzi chování, které nastínil K. Lewin ve své teorii pole (1935). Popisuje chování jako reakci na zhodnocení podnětu/objektu, po kterém následuje tendence se objektu přiblížit nebo vyhnout (approach/avoidance).<br /><br />
<br />
=== Specifické typy ===<br />
* '''Molekulární chování''' - rozlišil neobehaviorista E. C. Tolman (1932). Molekulární chování označuje menší pozorovatelné jednotky či segmenty aktivity v kratších časových úsecích (např. reflexy)<br />
*'''Molární chování''' označuje větši behaviorální celky aktivit během delšího časového úseku, které jsou pozorovatelné (úder tenisovou raketou do míčku).<br />
* '''Instrumentální chování''' - takové chování, které je prostředkem či nástrojem (instrumentem) k dosažení specifického cíle. Pojem zavedl Thorndike (1911).<br />
<br />
==== Vztah ke komunikaci====<br />
*'''Verbální chování''' - chování spojené s [[řeč|řečí]] <br />
*'''Nonverbální chování''' je pozorovatelná tělesná aktivita bez užití verbální složky<br />
* '''Expresivní chování''' - taková vnější aktivita, která autenticky odráží vnitřní psychické stavy a je nositelem výrazu; je to přímá manifestace vnitřní aktivace emocionální či jiné.<ref>http://www.encyclopedia.com/doc/1G2-3045000386.html</ref><br />
* '''Adaptivní chování''' je spíše uměle produkované chování, které je přizpůsobeno situačnímu kontextu, konvencím a sociálním normám a nemusí již tak dobře zrcadlit vnitřní stavy, neboť může používat prostředky stylizace, simulace a jiné.<br />
<br />
=== Sociální chování === <br />
Chování ve společenském kontextu zahrnující druhé osoby; lze rozlišit interpersonální interakce či skupinové interakce. Sociální chování je funkcí situace a osobnostních proměnných a je významně ovlivněno či může být důsledkem např. [[Schéma|schémat]], [[Stereotyp|stereotypů]], [[Postoj|postojů]], [[Atribuce|atribucí]], sociálních norem a jiných sociálních obsahů.<ref>Atkinson, R. (2003). Psychologie (2. vyd.). Praha: Portál.</ref>[[Soubor:Asch experiments.jpg|400px|náhled|vpravo|Asch conformity experiment.]]<br />
<br />
*'''Prosociální chování''' - jakékoli akty chování vykonávané ve prospěch druhého člověka nebo skupin osob, jejichž cílem je přinést užitek druhým. <br />
*'''Disociální chování''' - také antisociální či asociální chování, které se projevuje nedostatkem ohledu v sociálních závazcích‚ tendenci k oklamávání druhých či disparitou mezi sociálními normami, chováním a nízkou frustrační tolerancí.<ref>http://apps.who.int/classifications/icd10/browse/2015/en#/F60-F69</ref><br />
*'''Altruismus''' - specifický druh prosociálního chování vykonávaného ve prospěch jiného člověka nebo skupiny osob bez očekávání zisku, odměny či sociálního souhlasu okamžitě ani v budoucnu <br />
*'''Afiliace''' - chování s tendencí sociálního kontaktu;<ref name="naksoc"/> přátelské či družné chování<br />
*'''Konformita''' - změna v chování za účelem přizpůsobení a shodnosti s normami ve skupině<ref name="slamsoc"/><br />
*'''Ingraciace''' - snaha o zavděčení se lichocením; E. E. Jones (1964)<br />
*'''Agrese''' - vrozené i naučené chování s cílevědomým záměrem uškodit či způsobit negativní důsledky <ref name="naksoc">Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Academia.</ref><br />
<br />
<br />
=== Hromadné chování === <br />
Hromadné chování je předmětem studia zejména [[sociologie]], nicméně o jevy a procesy makrosociální se zajímá i [[sociální psychologie]]. Původ tohoto tématu je v oblasti [[Dav|psychologie davu]], jíž etabloval ve stejnojmenné knize Gustave Le Bon (1895). Davovým chováním se v návaznosti zabýval i [[Sigmund Freud|S. Freud]] v knize Masová psychologie a analýza já (1921).<ref name="naksoc"/><br />
<br />
'''Kolektivní chování''' je tedy skupinové chování (např. publikum, manifestace, náboženský fanatismus, nákupní horečka, vzpoura), jež se vyznačuje sdílenou dynamikou: vzniká spontánně a jeho vývoj je neplánovitý, neorganizovaný, vysoce interaktivní, a proto také relativně nepředpověditelný.<ref name="slamsoc"> I. Slaměník & J. Výrost (Eds.). (2008). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Grada.</ref> <br />
<br />
Hromadné chování je možné také alternativně nazvat jako hromadné psychické jevy a rozlišit je následovně:<ref> Mikšík, O. (2005). Hromadné psychické jevy: Psychologie hromadného chování. Praha: Karolinum. </ref> <br />
*'''Jevy spontánní hromadné nákazy''' – mezi jedinci vzájemně přenositelné obsahy, které se projevují jednak v rovině chování (např. extatické prožívání účastníků) a jednak v rovině prožívání (psychická nákaza - např. šeptanda, panikaření)<br />
* '''Impulzivně-afektivní erupce''' – kolektivní chování, jehož příčinou je jednorázový a velmi silný psychický otřes či traumatický zážitek (masová hysterie, panika, agrese) <br />
* '''Spojení nákazy a erupce''' – spojení obou předešlých v konkrétním hromadném chování, přičemž fáze nákazy funguje jako prekurzor eruptivní fáze. <br />
<br />
Formálně můžeme členit kolektivní chování:<ref name="slamsoc"/><br />
<br />
* '''Dav''' – aktuální a aktivní seskupení lidí charakteristické rozšířenými a společně sdílenými emocemi s vysokou mírou interaktivity. Davové extrapolace základních emocí jsou např. panika (strach), poblážnění (radost), nepřátelství (hněv).<br /><br />
* '''Posluchačstvo''' – pasivní seskupení, může být náhodné nebo úmyslné<br />
* '''Veřejnost''' – aktivní kolektivní chování, jehož forma je vysoce abstraktní a rovněž disponuje značnou interaktivitou (např. diskuse o nějakém tématu)<br /><br />
* '''Masa''' – aktivní, simultánní a nezávislé chování a jednání velkého počtu lidí, nedochází však k interpersonální či skupinové interakci.<br /><br />
* '''Sociální hnutí''' – velká skupina s vymezenou strukturou a délkou trvání, od předchozích se liší svou organizovaností (podpora určitých myšlenek a jejich prosazování v rámci společnosti)<br /><br />
<br />
== Teoretické přístupy k chování ==<br />
<br />
V psychologii se užívaly obvykle dvě krajní doktríny k interpretaci chování, a sice [[dispozicionismus]] a [[situacionismus]]. Dispozicionismus tvrdí, že chování je výslednicí vnitřních předpokladů (dispozic), tj. osobnostních vlohy, rysů, postojů, motivů atd. Situacionismus naopak říká, že chování je výsledkem aktuálních psychosociálních proměnných (situace). Rozpor těchto přístupů je dnes překročen, neboť chování se chápe jako výslednice dispozic i situačních proměnných, které se vzájemně ovlivňují.<br />
<br />
Kurt Lewin přišel v oblasti psychologie v roce 1936 s pseudomatematickou formulí, jež má popisovat kvantifikovatelné chování člověka a položil tak klasický rámec pro analýzu sociálního chování<ref>http://socrates.berkeley.edu/~kihlstrm/PxSInteraction.html</ref>:<br /><br />
<br />
<big><br />
'''''B = f (P, E)'''''</big><br />
<br />
* '''B''' = behavior; chování<br />
* '''f''' = function; funkce<br />
* '''P''' = personality; uspořádání vnitřních dispozic<br />
* '''E''' = environment; vnější prostředí <br />
<br />
Ve verbálním opisu je možné formuli rovnice přeložit jako “chování je funkcí osoby a jejího prostředí”, přičemž vztah mezi osobností a situací lze chápat jako vzájemnou interakci těchto činitelů.<ref>Nakonečný, M. (2006). Základy obecné psychologie (1. vyd.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.</ref><br />
<br />
=== Hlavní perspektivy ===<br />
<br />
V oblasti psychologie je pět dominantních perspektiv vysvětlujících chování člověka, přičemž tyto přístupy mohou být interdisciplinární a tudíž nejsou vždy vyloženě striktně demarkovány, neboť každá je užitečná v rozkrývání odlišných aspektů lidského chování:<ref> Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.</ref><br />
<br />
* '''Biologická''' - chování je uvedeno do souvislosti s životními procesy v lidském organismu, fyziologií, endokrinní regulací či [[Genetika|genetickými vlohami]], dále s činností [[mozek|mozku]] a jeho komponentami, neurobiologickými procesy a systémy, s hladinami biochemických látek v organismu ([[Hormon|hormony]], [[neurotransmitter|neurotransmittery]])<br />
* '''Behaviorální''' - chování je naučený komplexní systém, který je určen interakcemi s prostředím<br />
* '''Kognitivní''' - chování je podloženo mentálními procesy (či je jejich důsledky), tj. způsoby zpracování informací a jejich organizací<br />
* '''Psychodynamická''' - zdůraňuje [[Nevědomí|nevědomé]] vnitřní procesy, struktury či obsahy (pudy, potřeby, strachy, emoce), které motivují chování <br />
* '''Humanistická''' - zdůraňuje svobodu akce, smysl a inherentní hodnotu člověka ve vztahu k chování<br />
<br />
Některé další perspektivy jsou:<ref name="hutch">Hutchison, E. D., & Charlesworth, L. W. (Eds.). (2003). Theoretical perspectives on human behavior. Dimensions of human behavior: Person and environment. Virginia Commonwealth University: Sage Publications Inc.</ref><br />
* '''Vývojová''' - chování a jeho proměny v průběhu [[Vývojová psychologie|ontogeneze]]<br />
*'''Sociálně konstruktivistická''' - jak se lidé učí prostřednictvím interakcí rozumět světu a jeho místu v něm<br />
*'''Systemická''' - chování jako výsledek recipročních interakcí osob operujících uvnitř propojených sociálních systémů<br />
* '''Konfliktní''' - soustředí se na [[Konflikty|konflikty]], nerovnost, dominanci či opresi (utlačování) <br />
<br />
== Poruchy chování ==<br />
<br />
=== Mezinárodní klasifikace nemocí ===<br />
Poruchy chování jsou v MKN-10 (či v ICD-10) ve svém explicitním pojmenování zařazeny jednak pod Poruchy osobnosti a chování u dospělých (F60-F69), nebo kategorie Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v dospívání (F90-F98). Zejména šestá podkapitola popisuje rozmanitost odchylek chování v klinickém významu.<ref>http://apps.who.int/classifications/icd10/browse/2015/en#/V</ref> <br />
<br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura===<br />
<br />
*Atkinson, R. (2003). Psychologie (2. vyd.). Praha: Portál.<br />
*Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.<br />
*Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.<br />
*Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.<br />
*Hutchison, E. D., & Charlesworth, L. W. (Eds.). (2003). Theoretical perspectives on human behavior. Dimensions of human behavior: Person and environment. Virginia Commonwealth University: Sage Publications Inc.<br />
*Chow, S. L. (2002). Methods in psychological research. Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS). Oxford, UK: Eolss Publishers.<br />
*Hergenhahn, B. R & Henley, T. (2008). Introduction to the history of psychology. Belmont, CA: Wadsworth Cengage Learning.<br />
*Martin, P. & Bateson, P. (2009). Úvod do teorie a metodologie měření chování (1. vyd). Praha: Portál.<br />
*Mikšík, O. (2005). Hromadné psychické jevy: Psychologie hromadného chování. Praha: Karolinum.<br />
*Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.<br />
*Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Academia.<br />
*Nakonečný, M. (2006). Základy obecné psychologie (1. vyd.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.<br />
*Slaměník & J. Výrost (Eds.). (2008). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Grada.<br />
<br />
=== Doporučená literatura===<br />
<br />
*Freud, S. (1990). O člověku a kultuře. Praha: Odeon. <br />
*Le Bon, G. (1994). Psychologie davu. Praha: Kra. <br />
*Martin, P. & Bateson, P. (2009). Úvod do teorie a metodologie měření chování (1. vyd). Praha: Portál.<br />
*Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.<br />
*Pope, D. G. & Sydnor, J. R. (2014). Behavioral Economics: Economics as a Psychological Discipline. Retrieved from: http://faculty.chicagobooth.edu/devin.pope/research/pdf/Website_Handbook_Chap.pdf<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
*[http://link.springer.com/journal/10919 Journal of Nonverbal Behavior]<br />
<br />
=== Zdroje obrázků ===<br />
<br />
*Aspects of Human Behavior: Person, Environment, and Time Dimensions. http://www.sagepub.com/upm-data/17841_Chapter_1.pdf<br />
* Pantherfile https://pantherfile.uwm.edu/plenz/www/introFilesF07/chapter15.html<br />
* PBS Newhour http://www.pbs.org/newshour/rundown/a-hormonal-birthday/<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br />
*[[Experiment]]<br />
*[[Prožívání]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
<br />
chování, behaviorismus, měření, pozorování, metodogolie, experiment, instinkt, reflex, jednání<br />
<br />
[[Kategorie]]: [[Obecná psychologie]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Chov%C3%A1n%C3%AD&diff=9947Chování2014-11-29T02:04:13Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div>== Chování == <br />
<br />
'''Chování''' (angl. behavior) je souhrn či komplex vnějších projevů, činností, jednání a reakcí organismu na vnější i vnitřní [[Pondět|podněty]], včetně projevů slovních,<ref name="hartl">Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.</ref> čili jakákoli akce, aktivita nebo proces, který může být pozorován a měřen;<ref>http://www.britannica.com/EBchecked/topic/289249/instinct/281050/Instinct-as-behaviour#ref1027681</ref> a v tomto smyslu jej lze popisovat v termínech jeho struktury (jednotlivé komponenty), funkce či důsledků (účinky aktivity na okolí), prostorových vztahů (pozice a orientace), časového trvání, frekvence výskytu;<ref name="martin">Martin, P. & Bateson, P. (2009). Measuring Behaviour: An Introductory Guide (1. vyd). Praha: Portál</ref> či usuzovat na původ (vrozené/získané). Chování je spolu s prožíváním (mentálními procesy) hlavním předmětem studia psychologie jako vědy, [[Soubor:www_sagepub_com_upm-data_17841_Chapter_1_pdf.jpg|400px|náhled|vpravo|Aspects of Human Behavior: Person, Environmenta and Time Dimensions.]]přičemž tyto dvě kategorie - ať oddělěné nebo jejich vzájemné vztahy - se vědecký diskurs snaží popisovat či objasňovat prostřednictvím konstrukce teorií. <br />
<br />
Chování je v systému behaviorálních věd studováno napříč těmito obory: <ref>http://www.mdpi.com/journal/behavsci/about</ref><ref>http://journals.cambridge.org/action/displayJournal?jid=BBS</ref><br />
*Biologické vědy: etologie, zoologie, behaviorální biologie, behaviorální genetika, psychobiologie<br />
*Společenské vědy: sociologie, antropologie, etnologie<br />
*Neurovědy: kognitivní vědy, sociální neurovědy, behaviorální neurovědy <br />
*Ekonomické vědy: teorie managementu, tržní ekonomie, herní teorie, behaviorální ekonomie<br />
*Interdisciplinární: teorie organizace, systémové teorie, teorie rozhodování, informační teorie <br /><br />
=== Multidimenzionální přístup k chování ===<br />
V rámci multidimenzionálního přístupu k lidskému chování jej lze definovat jako v čase proměnlivou ''konfiguraci'' osoby a prostředí, která je "multideterminována" a může být rozložena na 3 hlavní dimenze:<ref name="hutch"/> <br />
*'''dimenze osobní''' - komplexní interakce integrovaných biologických, psychologických a sociálních systémů<br />
*'''dimenze prostředí''' - fyzické prostředí, kultura, sociální instituce a struktura, dyády, rodina, malé skupiny, formální organizace, komunity, sociální hnutí<br />
*'''dimenze časová''' - trendy, cykly, zlomy, časová orientace<br />
<br />
== Historické pozadí studia chování ==<br />
Historicky můžeme shledávat počátky studia chování ve filosofii [[Pozitivismus|pozitivismu]], který trval pouze na znalostech nabytých objektivně zjistitelnou cestou a přírodovědeckém experimentování; [[Funkcionalismus|funkcionalismu]], jehož představitelé sice uznávali strukturalisty užívanou introspekci, nicméně něktěří z nich byli překvapeni, kolik informací se lze o člověku dozvědět bez užití této metody, čímž tak také nasměrovali další vývoj studia chování v psychologii; a v ruské objektivní psychologii, kterou tvořili '''I. M. Sečenov''' a jeho akcent fyziologie jako objektivní metody psychologického studia, [[Ivan Petrovič Pavlov]] s objevem podmíněného reflexu či '''V. M. Bechtěrev.''', který sepsal zásady reflexologie.<ref name = ”herge”>Hergenhahn, B. R & Henley, T. (2008). Introduction to the history of psychology. Belmont, CA: Wadsworth Cengage Learning.</ref><br />
<br />
Radikální impuls ke studiu chování však zadal [[John B. Watson]] na počátku 20. století spolu s vydáním článku Psychologie z hlediska behavioristy (1913), kde se vyslovil k tomu, že psychologie by se měla více podobat přírodním vědám a studovat objektivně pozorovatelné jevy; za objektivně pozorovatelný jev považoval pouze chování. Odmítl [[Introspekce|introspekci]] jako prostředek a metodu psychologického studia, která je nevědecká a zároveň s ní pojmy [[Vědomí|vědomí]], duševní [[Psychické stavy|stavy]] či [[Vůle|vůle]].<ref>Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. </ref>[[Soubor:4 08-Pavlov.jpg|400px|náhled|vpravo|Ivan Pavlov watching a classical conditioning experiment to measure salivation]]<br />
<br />
Došlo tak k dlouhému filosofickému a metodologickém rozchodu předmětu studia psychologie - tedy prožívání a chování - a prožívání (či vědomí, duše, psychika) bylo prohlášeno za nevědecký pojem.<br />
<br />
J. B. Watson v USA zároveň vytvořil psychologický směr [[Behaviorismus]] (z angl. behavior), který měl abstrahovat od všeho latentního, nepozorovatelného a věnovat se pouze pozorovatelným jevům, tedy chování. Chování bylo vymezeno a vysvětleno rovnicí S - R (stimulus-response) a bylo výhradně produktem předešlého [[učení]]. Behaviorismus byl zpočátku také implicitně vymezen primárně laboratorními experimenty se zvířaty a poměrně “násilnými” metaforami chtěl popisovat i chování člověka. Amerika tímto započala být hegemonem psychologie 20. století a behaviorismus (spolu s psychoanalýzou) se stal pervazivním směrem až do poloviny 20. století, kdy tuto jednostrannou výzkumnou tendenci vyvážila až humanistická psychologie.<ref name = ”herge”/><br />
<br />
Současně se psychologie věnuje studiu prožívání i chování a považuje je za stejně poplatné coby předměty vědeckého výzkumu.<br />
<br />
== Metodologie studia chování ==<br />
[[Metodologie]] behaviorálních věd má empirickou povahu a na rozdíl od jiných disciplín a druhů výzkumu se obejde bez drahého vybavení či specializovaných dovedností. <ref name="martin"/><br />
<br />
K metodám sběru dat o chování se používá zejména:<br />
*'''Měření''' - přiřazování numerických hodnot jednotlivým pozorovaným jevům (kvantifikace) dle předem definovaných pravidel. Výzkum, který je hodnotný vyžaduje měření alespoň některých aspektů chování. <ref name="martin"/><br />
*'''Pozorování''' - systematický proces vnímání či registrace vnějších objektů, který je plánovitě selektivní (vybírá některá předem určená data). Může užívat molekulárního přístupu, který pozoruje malé segmenty chování, či molárního přístupu, kdy se pozorují komplexnější jednotky chování. Pozorování také závisí na zvolené strategii izomorfní (co nejvěrnější reprodukce) či reduktivní (třídění do předpřipravných kategorií) a užívá specifické vzorkování - tedy časové ohraničení a výběr reprezentativních sekvencí chování.<ref>Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.</ref><br />
<br />
Strategie získávání poznatků ohledně chování se mohou dělit: <ref>Chow, S. L. (2002). Methods in psychological research. Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS). Oxford, UK: Eolss Publishers.</ref><br />
* '''[[Experiment|Experimentální]] strategie''' - empirický výzkumný postup, který může probíhat v kontrolovaném či přirozeném prostředí jehož cílem je najít, ustálit a demonstrovat kauzální vztah mezi dvěma proměnnými prostřednictvím systematické manipulace jedné či obou proměnných. Proměnné se zkoumají izolovaně, aby se vyloučilo působení jiných vlivů (proměnných). Důležité je zajištění ekvivalentních skupin (kontrolní a experimentální)<br />
*'''Kvaziexperimentální strategie''' - totéž co experimentální výzkumný postup pouze bez validního výchozího vzorku (kontrolní skupina v pravém smyslu), se kterým by šlo porovnávat; k dispozici je pouze skupina "porovnávací".<br />
*'''Nonexperimentální strategie''' - jedná se spíše o deskriptivní postup složený ze systematického pozorování, měření či popisu. <br />
*[[Korelační a regresní analýza|Korelační]] strategie - empirický výzkumný postup, ve kterém se prověřuje statistická významnost vztahu dvou proměnných<br />
*Případové studie - kvalitativní výzkumný postup, ve němž je specifická organizace proměnných studována detailně<br />
<br /><br />
== Druhy chování ==<br />
Chování může být vrozené nebo naučené (získané), nevědomé či vědomé. Podle vztahu k vůli lze rozlišovat jednání (volní a úmyslné chování) a mimovolní (bezděčné) chování. Dle vztahu k řeči se chování dělí na verbální (mluvený projev) a neverbální (bez mluvené komponenty). Chování může být také označeno jako individuální, interpersonální či skupinové.<br />
<br />
=== Obecné typy ===<br />
<br />
* '''[[Instink|Instinkty]]''' jsou vrozené rigidní vzorce chování podložené geneticky získanou informací;<ref name="hartl"/> Instinkty jsou předmětem studia chování živočichů čili subhumánního chování, kterým se zabývá [[Etologie|etologie]] či zprostředkovaně [[Komparativní psychologie|komparativní psychologie]]. Instinkty jsou pro psychologii cenným zdrojem při tvorbě obecných zákonitostí chování.<br />
* '''[[Reflex|Reflexy]]''' jsou automatické, vrozené či získané reakce na podněty vnitřní i vnější.<ref name="hartl"/> Spolu s instinkty jsou součástí biologického portfolia organismu, které se projevuje již v raném postnatálním období. Reflexy byly v oblasti psychologie vděčným předmětem studia pro I. P. Pavlova, který rozlišil podmíněný a nepodmíněný podnět a reflex na základě studia psů, což je shrnuto v terminologii klasického podmiňování. <br />
*'''Jednání''' je chování, jenž je navázáno na vůli čili je významně obohaceno o konativní složky, je záměrné a sleduje vzdálenější cíl, není tedy reaktivní ale spíše aktivní.</br><br />
<br />
* '''Přibližování / vzdalování''' je základní dimenzi chování, které nastínil K. Lewin ve své teorii pole (1935). Popisuje chování jako reakci na zhodnocení podnětu/objektu, po kterém následuje tendence se objektu přiblížit nebo vyhnout (approach/avoidance).<br /><br />
<br />
=== Specifické typy ===<br />
* '''Molekulární chování''' - rozlišil neobehaviorista E. C. Tolman (1932). Molekulární chování označuje menší pozorovatelné jednotky či segmenty aktivity v kratších časových úsecích (např. reflexy)<br />
*'''Molární chování''' označuje větši behaviorální celky aktivit během delšího časového úseku, které jsou pozorovatelné (úder tenisovou raketou do míčku).<br />
* '''Instrumentální chování''' - takové chování, které je prostředkem či nástrojem (instrumentem) k dosažení specifického cíle. Pojem zavedl Thorndike (1911).<br />
<br />
==== Vztah ke komunikaci====<br />
*'''Verbální chování''' - chování spojené s [[řeč|řečí]] <br />
*'''Nonverbální chování''' je pozorovatelná tělesná aktivita bez užití verbální složky<br />
* '''Expresivní chování''' - taková vnější aktivita, která autenticky odráží vnitřní psychické stavy a je nositelem výrazu; je to přímá manifestace vnitřní aktivace emocionální či jiné.<ref>http://www.encyclopedia.com/doc/1G2-3045000386.html</ref><br />
* '''Adaptivní chování''' je spíše uměle produkované chování, které je přizpůsobeno situačnímu kontextu, konvencím a sociálním normám a nemusí již tak dobře zrcadlit vnitřní stavy, neboť může používat prostředky stylizace, simulace a jiné.<br />
<br />
=== Sociální chování === <br />
Chování ve společenském kontextu zahrnující druhé osoby; lze rozlišit interpersonální interakce či skupinové interakce. Sociální chování je funkcí situace a osobnostních proměnných a je významně ovlivněno či může být důsledkem např. [[Schéma|schémat]], [[Stereotyp|stereotypů]], [[Postoj|postojů]], [[Atribuce|atribucí]], sociálních norem a jiných sociálních obsahů.<ref>Atkinson, R. (2003). Psychologie (2. vyd.). Praha: Portál.</ref>[[Soubor:Asch experiments.jpg|400px|náhled|vpravo|Asch conformity experiment.]]<br />
<br />
*'''Prosociální chování''' - jakékoli akty chování vykonávané ve prospěch druhého člověka nebo skupin osob, jejichž cílem je přinést užitek druhým. <br />
*'''Disociální chování''' - také antisociální či asociální chování, které se projevuje nedostatkem ohledu v sociálních závazcích‚ tendenci k oklamávání druhých či disparitou mezi sociálními normami, chováním a nízkou frustrační tolerancí.<ref>http://apps.who.int/classifications/icd10/browse/2015/en#/F60-F69</ref><br />
*'''Altruismus''' - specifický druh prosociálního chování vykonávaného ve prospěch jiného člověka nebo skupiny osob bez očekávání zisku, odměny či sociálního souhlasu okamžitě ani v budoucnu <br />
*'''Afiliace''' - chování s tendencí sociálního kontaktu;<ref name="naksoc"/> přátelské či družné chování<br />
*'''Konformita''' - změna v chování za účelem přizpůsobení a shodnosti s normami ve skupině<ref name="slamsoc"/><br />
*'''Ingraciace''' - snaha o zavděčení se lichocením; E. E. Jones (1964)<br />
*'''Agrese''' - vrozené i naučené chování s cílevědomým záměrem uškodit či způsobit negativní důsledky <ref name="naksoc">Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Academia.</ref><br />
<br />
<br />
=== Hromadné chování === <br />
Hromadné chování je předmětem studia zejména [[sociologie]], nicméně o jevy a procesy makrosociální se zajímá i [[sociální psychologie]]. Původ tohoto tématu je v oblasti [[Dav|psychologie davu]], jíž etabloval ve stejnojmenné knize Gustave Le Bon (1895). Davovým chováním se v návaznosti zabýval i [[Sigmund Freud|S. Freud]] v knize Masová psychologie a analýza já (1921).<ref name="naksoc"/><br />
<br />
'''Kolektivní chování''' je tedy skupinové chování (např. publikum, manifestace, náboženský fanatismus, nákupní horečka, vzpoura), jež se vyznačuje sdílenou dynamikou: vzniká spontánně a jeho vývoj je neplánovitý, neorganizovaný, vysoce interaktivní, a proto také relativně nepředpověditelný.<ref name="slamsoc"> I. Slaměník & J. Výrost (Eds.). (2008). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Grada.</ref> <br />
<br />
Hromadné chování je možné také alternativně nazvat jako hromadné psychické jevy a rozlišit je následovně:<ref> Mikšík, O. (2005). Hromadné psychické jevy: Psychologie hromadného chování. Praha: Karolinum. </ref> <br />
*'''Jevy spontánní hromadné nákazy''' – mezi jedinci vzájemně přenositelné obsahy, které se projevují jednak v rovině chování (např. extatické prožívání účastníků) a jednak v rovině prožívání (psychická nákaza - např. šeptanda, panikaření)<br />
* '''Impulzivně-afektivní erupce''' – kolektivní chování, jehož příčinou je jednorázový a velmi silný psychický otřes či traumatický zážitek (masová hysterie, panika, agrese) <br />
* '''Spojení nákazy a erupce''' – spojení obou předešlých v konkrétním hromadném chování, přičemž fáze nákazy funguje jako prekurzor eruptivní fáze. <br />
<br />
Formálně můžeme členit kolektivní chování:<ref name="slamsoc"/><br />
<br />
* '''Dav''' – aktuální a aktivní seskupení lidí charakteristické rozšířenými a společně sdílenými emocemi s vysokou mírou interaktivity. Davové extrapolace základních emocí jsou např. panika (strach), poblážnění (radost), nepřátelství (hněv).<br /><br />
* '''Posluchačstvo''' – pasivní seskupení, může být náhodné nebo úmyslné<br />
* '''Veřejnost''' – aktivní kolektivní chování, jehož forma je vysoce abstraktní a rovněž disponuje značnou interaktivitou (např. diskuse o nějakém tématu)<br /><br />
* '''Masa''' – aktivní, simultánní a nezávislé chování a jednání velkého počtu lidí, nedochází však k interpersonální či skupinové interakci.<br /><br />
* '''Sociální hnutí''' – velká skupina s vymezenou strukturou a délkou trvání, od předchozích se liší svou organizovaností (podpora určitých myšlenek a jejich prosazování v rámci společnosti)<br /><br />
<br />
== Teoretické přístupy k chování ==<br />
<br />
V psychologii se užívaly obvykle dvě krajní doktríny k interpretaci chování, a sice [[dispozicionismus]] a [[situacionismus]]. Dispozicionismus tvrdí, že chování je výslednicí vnitřních předpokladů (dispozic), tj. osobnostních vlohy, rysů, postojů, motivů atd. Situacionismus naopak říká, že chování je výsledkem aktuálních psychosociálních proměnných (situace). Rozpor těchto přístupů je dnes překročen, neboť chování se chápe jako výslednice dispozic i situačních proměnných, které se vzájemně ovlivňují.<br />
<br />
Kurt Lewin přišel v oblasti psychologie v roce 1936 s pseudomatematickou formulí, jež má popisovat kvantifikovatelné chování člověka a položil tak klasický rámec pro analýzu sociálního chování<ref>http://socrates.berkeley.edu/~kihlstrm/PxSInteraction.html</ref>:<br /><br />
<br />
<big><br />
'''''B = f (P, E)'''''</big><br />
<br />
* '''B''' = behavior; chování<br />
* '''f''' = function; funkce<br />
* '''P''' = personality; uspořádání vnitřních dispozic<br />
* '''E''' = environment; vnější prostředí <br />
<br />
Ve verbálním opisu je možné formuli rovnice přeložit jako “chování je funkcí osoby a jejího prostředí”, přičemž vztah mezi osobností a situací lze chápat jako vzájemnou interakci těchto činitelů.<ref>Nakonečný, M. (2006). Základy obecné psychologie (1. vyd.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.</ref><br />
<br />
=== Hlavní perspektivy ===<br />
<br />
V oblasti psychologie je pět dominantních perspektiv vysvětlujících chování člověka, přičemž tyto přístupy mohou být interdisciplinární a tudíž nejsou vždy vyloženě striktně demarkovány, neboť každá je užitečná v rozkrývání odlišných aspektů lidského chování:<ref> Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.</ref><br />
<br />
* '''Biologická''' - chování je uvedeno do souvislosti s životními procesy v lidském organismu, fyziologií, endokrinní regulací či [[Genetika|genetickými vlohami]], dále s činností [[mozek|mozku]] a jeho komponentami, neurobiologickými procesy a systémy, s hladinami biochemických látek v organismu ([[Hormon|hormony]], [[neurotransmitter|neurotransmittery]])<br />
* '''Behaviorální''' - chování je naučený komplexní systém, který je určen interakcemi s prostředím<br />
* '''Kognitivní''' - chování je podloženo mentálními procesy (či je jejich důsledky), tj. způsoby zpracování informací a jejich organizací<br />
* '''Psychodynamická''' - zdůraňuje [[Nevědomí|nevědomé]] vnitřní procesy, struktury či obsahy (pudy, potřeby, strachy, emoce), které motivují chování <br />
* '''Humanistická''' - zdůraňuje svobodu akce, smysl a inherentní hodnotu člověka ve vztahu k chování<br />
<br />
Některé další perspektivy jsou:<ref name="hutch">Hutchison, E. D., & Charlesworth, L. W. (Eds.). (2003). Theoretical perspectives on human behavior. Dimensions of human behavior: Person and environment. Virginia Commonwealth University: Sage Publications Inc.</ref><br />
* '''Vývojová''' - chování a jeho proměny v průběhu [[Vývojová psychologie|ontogeneze]]<br />
*'''Sociálně konstruktivistická''' - jak se lidé učí prostřednictvím interakcí rozumět světu a jeho místu v něm<br />
*'''Systemická''' - chování jako výsledek recipročních interakcí osob operujících uvnitř propojených sociálních systémů<br />
* '''Konfliktní''' - soustředí se na [[Konflikty|konflikty]], nerovnost, dominanci či opresi (utlačování) <br />
<br />
== Poruchy chování ==<br />
<br />
=== Mezinárodní klasifikace nemocí ===<br />
Poruchy chování jsou v MKN-10 (či v ICD-10) ve svém explicitním pojmenování zařazeny jednak pod Poruchy osobnosti a chování u dospělých (F60-F69), nebo kategorie Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v dospívání (F90-F98). Zejména šestá podkapitola popisuje rozmanitost odchylek chování v klinickém významu.<ref>http://apps.who.int/classifications/icd10/browse/2015/en#/V</ref> <br />
<br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura===<br />
<br />
*Atkinson, R. (2003). Psychologie (2. vyd.). Praha: Portál.<br />
*Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.<br />
*Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.<br />
*Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.<br />
*Hutchison, E. D., & Charlesworth, L. W. (Eds.). (2003). Theoretical perspectives on human behavior. Dimensions of human behavior: Person and environment. Virginia Commonwealth University: Sage Publications Inc.<br />
*Chow, S. L. (2002). Methods in psychological research. Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS). Oxford, UK: Eolss Publishers.<br />
*Hergenhahn, B. R & Henley, T. (2008). Introduction to the history of psychology. Belmont, CA: Wadsworth Cengage Learning.<br />
*Martin, P. & Bateson, P. (2009). Úvod do teorie a metodologie měření chování (1. vyd). Praha: Portál.<br />
*Mikšík, O. (2005). Hromadné psychické jevy: Psychologie hromadného chování. Praha: Karolinum.<br />
*Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.<br />
*Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Academia.<br />
*Nakonečný, M. (2006). Základy obecné psychologie (1. vyd.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.<br />
*Slaměník & J. Výrost (Eds.). (2008). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Grada.<br />
<br />
=== Doporučená literatura===<br />
<br />
*Freud, S. (1990). O člověku a kultuře. Praha: Odeon. <br />
*Le Bon, G. (1994). Psychologie davu. Praha: Kra. <br />
*Martin, P. & Bateson, P. (2009). Úvod do teorie a metodologie měření chování (1. vyd). Praha: Portál.<br />
*Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.<br />
*Pope, D. G. & Sydnor, J. R. (2014). Behavioral Economics: Economics as a Psychological Discipline. Retrieved from: http://faculty.chicagobooth.edu/devin.pope/research/pdf/Website_Handbook_Chap.pdf<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
*[http://link.springer.com/journal/10919 Journal of Nonverbal Behavior]<br />
<br />
=== Zdroje obrázků ===<br />
<br />
*Aspects of Human Behavior: Person, Environment, and Time Dimensions. http://www.sagepub.com/upm-data/17841_Chapter_1.pdf<br />
* Pantherfile https://pantherfile.uwm.edu/plenz/www/introFilesF07/chapter15.html<br />
* PBS Newhour http://www.pbs.org/newshour/rundown/a-hormonal-birthday/<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br />
*[[Experiment]]<br />
*[[Prožívání]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
<br />
chování, behaviorismus, měření, pozorování, metodogolie, experiment, instinkt, reflex, jednání<br />
<br />
[[Kategorie]]: [[Obecná psychologie]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Www_sagepub_com_upm-data_17841_Chapter_1_pdf.jpg&diff=9946Soubor:Www sagepub com upm-data 17841 Chapter 1 pdf.jpg2014-11-29T01:56:02Z<p>Vlastimil.Tetour: MsUpload</p>
<hr />
<div>MsUpload</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Chov%C3%A1n%C3%AD&diff=9944Chování2014-11-28T22:34:16Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div>== Chování == <br />
<br />
'''Chování''' (angl. behavior) je souhrn či komplex vnějších projevů, činností, jednání a reakcí organismu na vnější i vnitřní [[Pondět|podněty]], včetně projevů slovních,<ref name="hartl">Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.</ref> čili jakákoli akce, aktivita nebo proces, který může být pozorován a měřen;<ref>http://www.britannica.com/EBchecked/topic/289249/instinct/281050/Instinct-as-behaviour#ref1027681</ref> a v tomto smyslu jej lze popisovat v termínech jeho struktury (jednotlivé komponenty), funkce či důsledků (účinky aktivity na okolí), prostorových vztahů (pozice a orientace), časového trvání, frekvence výskytu;<ref name="martin">Martin, P. & Bateson, P. (2009). Measuring Behaviour: An Introductory Guide (1. vyd). Praha: Portál</ref> či usuzovat na původ (vrozené/získané). Chování je spolu s prožíváním (mentálními procesy) hlavním předmětem studia psychologie jako vědy, [[Soubor:milgramXX.jpg|200px|náhled|vpravo|Milgram obedience experiment.]]přičemž tyto dvě kategorie - ať oddělěné nebo jejich vzájemné vztahy - se vědecký diskurs snaží popisovat či objasňovat prostřednictvím konstrukce teorií. <br />
<br />
Chování je v systému behaviorálních věd studováno napříč těmito obory: <ref>http://www.mdpi.com/journal/behavsci/about</ref><ref>http://journals.cambridge.org/action/displayJournal?jid=BBS</ref><br />
*Biologické vědy: etologie, zoologie, behaviorální biologie, behaviorální genetika, psychobiologie<br />
*Společenské vědy: sociologie, antropologie, etnologie<br />
*Neurovědy: kognitivní vědy, sociální neurovědy, behaviorální neurovědy <br />
*Ekonomické vědy: teorie managementu, tržní ekonomie, herní teorie, behaviorální ekonomie<br />
*Interdisciplinární: teorie organizace, systémové teorie, teorie rozhodování, informační teorie <br /><br />
=== Multidimenzionální přístup k chování ===<br />
V rámci multidimenzionálního přístupu k lidskému chování jej lze definovat jako v čase proměnlivou ''konfiguraci'' osoby a prostředí, která je "multideterminována" a může být rozložena na 3 hlavní dimenze:<ref name="hutch"/> <br />
*'''dimenze osobní''' - chování jako důsledek interakcí integrovaných biopsychosociálních systémů<br />
*'''dimenze prostředí''' - fyzické prostředí, kultura, sociální instituce a struktura, dyády, rodina, malé skupiny, formální organizace, komunity, sociální hnutí<br />
*'''dimenze časová''' - trendy, cykly, zlomy, časová orientace<br />
<br />
== Historické pozadí studia chování ==<br />
Historicky můžeme shledávat počátky studia chování ve filosofii [[Pozitivismus|pozitivismu]], který trval pouze na znalostech nabytých objektivně zjistitelnou cestou a přírodovědeckém experimentování; [[Funkcionalismus|funkcionalismu]], jehož představitelé sice uznávali strukturalisty užívanou introspekci, nicméně něktěří z nich byli překvapeni, kolik informací se lze o člověku dozvědět bez užití této metody, čímž tak také nasměrovali další vývoj studia chování v psychologii; a v ruské objektivní psychologii, kterou tvořili '''I. M. Sečenov''' a jeho akcent fyziologie jako objektivní metody psychologického studia, [[Ivan Petrovič Pavlov]] s objevem podmíněného reflexu či '''V. M. Bechtěrev.''', který sepsal zásady reflexologie.<ref name = ”herge”>Hergenhahn, B. R & Henley, T. (2008). Introduction to the history of psychology. Belmont, CA: Wadsworth Cengage Learning.</ref><br />
<br />
Radikální impuls ke studiu chování však zadal [[John B. Watson]] na počátku 20. století spolu s vydáním článku Psychologie z hlediska behavioristy (1913), kde se vyslovil k tomu, že psychologie by se měla více podobat přírodním vědám a studovat objektivně pozorovatelné jevy; za objektivně pozorovatelný jev považoval pouze chování. Odmítl [[Introspekce|introspekci]] jako prostředek a metodu psychologického studia, která je nevědecká a zároveň s ní pojmy [[Vědomí|vědomí]], duševní [[Psychické stavy|stavy]] či [[Vůle|vůle]].<ref>Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. </ref>[[Soubor:4 08-Pavlov.jpg|400px|náhled|vpravo|Ivan Pavlov watching a classical conditioning experiment to measure salivation]]<br />
<br />
Došlo tak k dlouhému filosofickému a metodologickém rozchodu předmětu studia psychologie - tedy prožívání a chování - a prožívání (či vědomí, duše, psychika) bylo prohlášeno za nevědecký pojem.<br />
<br />
J. B. Watson v USA zároveň vytvořil psychologický směr [[Behaviorismus]] (z angl. behavior), který měl abstrahovat od všeho latentního, nepozorovatelného a věnovat se pouze pozorovatelným jevům, tedy chování. Chování bylo vymezeno a vysvětleno rovnicí S - R (stimulus-response) a bylo výhradně produktem předešlého [[učení]]. Behaviorismus byl zpočátku také implicitně vymezen primárně laboratorními experimenty se zvířaty a poměrně “násilnými” metaforami chtěl popisovat i chování člověka. Amerika tímto započala být hegemonem psychologie 20. století a behaviorismus (spolu s psychoanalýzou) se stal pervazivním směrem až do poloviny 20. století, kdy tuto jednostrannou výzkumnou tendenci vyvážila až humanistická psychologie.<ref name = ”herge”/><br />
<br />
Současně se psychologie věnuje studiu prožívání i chování a považuje je za stejně poplatné coby předměty vědeckého výzkumu.<br />
<br />
== Metodologie studia chování ==<br />
[[Metodologie]] behaviorálních věd má empirickou povahu a na rozdíl od jiných disciplín a druhů výzkumu se obejde bez drahého vybavení či specializovaných dovedností. <ref name="martin"/><br />
<br />
K metodám sběru dat o chování se používá zejména:<br />
*'''Měření''' - přiřazování numerických hodnot jednotlivým pozorovaným jevům (kvantifikace) dle předem definovaných pravidel. Výzkum, který je hodnotný vyžaduje měření alespoň některých aspektů chování. <ref name="martin"/><br />
*'''Pozorování''' - systematický proces vnímání či registrace vnějších objektů, který je plánovitě selektivní (vybírá některá předem určená data). Může užívat molekulárního přístupu, který pozoruje malé segmenty chování, či molárního přístupu, kdy se pozorují komplexnější jednotky chování. Pozorování také závisí na zvolené strategii izomorfní (co nejvěrnější reprodukce) či reduktivní (třídění do předpřipravných kategorií) a užívá specifické vzorkování - tedy časové ohraničení a výběr reprezentativních sekvencí chování.<ref>Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.</ref><br />
<br />
Strategie získávání poznatků ohledně chování se mohou dělit: <ref>Chow, S. L. (2002). Methods in psychological research. Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS). Oxford, UK: Eolss Publishers.</ref><br />
* '''[[Experiment|Experimentální]] strategie''' - empirický výzkumný postup, který může probíhat v kontrolovaném či přirozeném prostředí jehož cílem je najít, ustálit a demonstrovat kauzální vztah mezi dvěma proměnnými prostřednictvím systematické manipulace jedné či obou proměnných. Proměnné se zkoumají izolovaně, aby se vyloučilo působení jiných vlivů (proměnných). Důležité je zajištění ekvivalentních skupin (kontrolní a experimentální)<br />
*'''Kvaziexperimentální strategie''' - totéž co experimentální výzkumný postup pouze bez validního výchozího vzorku (kontrolní skupina v pravém smyslu), se kterým by šlo porovnávat; k dispozici je pouze skupina "porovnávací".<br />
*'''Nonexperimentální strategie''' - jedná se spíše o deskriptivní postup složený ze systematického pozorování, měření či popisu. <br />
*[[Korelační a regresní analýza|Korelační]] strategie - empirický výzkumný postup, ve kterém se prověřuje statistická významnost vztahu dvou proměnných<br />
*Případové studie - kvalitativní výzkumný postup, ve němž je specifická organizace proměnných studována detailně<br />
<br /><br />
== Druhy chování ==<br />
Chování může být vrozené nebo naučené (získané), nevědomé či vědomé. Podle vztahu k vůli lze rozlišovat jednání (volní a úmyslné chování) a mimovolní (bezděčné) chování. Dle vztahu k řeči se chování dělí na verbální (mluvený projev) a neverbální (bez mluvené komponenty). Chování může být také označeno jako individuální, interpersonální či skupinové.<br />
<br />
=== Obecné typy ===<br />
<br />
* '''[[Instink|Instinkty]]''' jsou vrozené rigidní vzorce chování podložené geneticky získanou informací;<ref name="hartl"/> Instinkty jsou předmětem studia chování živočichů čili subhumánního chování, kterým se zabývá [[Etologie|etologie]] či zprostředkovaně [[Komparativní psychologie|komparativní psychologie]]. Instinkty jsou pro psychologii cenným zdrojem při tvorbě obecných zákonitostí chování.<br />
* '''[[Reflex|Reflexy]]''' jsou automatické, vrozené či získané reakce na podněty vnitřní i vnější.<ref name="hartl"/> Spolu s instinkty jsou součástí biologického portfolia organismu, které se projevuje již v raném postnatálním období. Reflexy byly v oblasti psychologie vděčným předmětem studia pro I. P. Pavlova, který rozlišil podmíněný a nepodmíněný podnět a reflex na základě studia psů, což je shrnuto v terminologii klasického podmiňování. <br />
*'''Jednání''' je chování, jenž je navázáno na vůli čili je významně obohaceno o konativní složky, je záměrné a sleduje vzdálenější cíl, není tedy reaktivní ale spíše aktivní.</br><br />
<br />
* '''Přibližování / vzdalování''' je základní dimenzi chování, které nastínil K. Lewin ve své teorii pole (1935). Popisuje chování jako reakci na zhodnocení podnětu/objektu, po kterém následuje tendence se objektu přiblížit nebo vyhnout (approach/avoidance).<br /><br />
<br />
=== Specifické typy ===<br />
* '''Molekulární chování''' - rozlišil neobehaviorista E. C. Tolman (1932). Molekulární chování označuje menší pozorovatelné jednotky či segmenty aktivity v kratších časových úsecích (např. reflexy)<br />
*'''Molární chování''' označuje větši behaviorální celky aktivit během delšího časového úseku, které jsou pozorovatelné (úder tenisovou raketou do míčku).<br />
* '''Instrumentální chování''' - takové chování, které je prostředkem či nástrojem (instrumentem) k dosažení specifického cíle. Pojem zavedl Thorndike (1911).<br />
<br />
==== Vztah ke komunikaci====<br />
*'''Verbální chování''' - chování spojené s [[řeč|řečí]] <br />
*'''Nonverbální chování''' je pozorovatelná tělesná aktivita bez užití verbální složky<br />
* '''Expresivní chování''' - taková vnější aktivita, která autenticky odráží vnitřní psychické stavy a je nositelem výrazu; je to přímá manifestace vnitřní aktivace emocionální či jiné.<ref>http://www.encyclopedia.com/doc/1G2-3045000386.html</ref><br />
* '''Adaptivní chování''' je spíše uměle produkované chování, které je přizpůsobeno situačnímu kontextu, konvencím a sociálním normám a nemusí již tak dobře zrcadlit vnitřní stavy, neboť může používat prostředky stylizace, simulace a jiné.<br />
<br />
=== Sociální chování === <br />
Chování ve společenském kontextu zahrnující druhé osoby; lze rozlišit interpersonální interakce či skupinové interakce. Sociální chování je funkcí situace a osobnostních proměnných a je významně ovlivněno či může být důsledkem např. [[Schéma|schémat]], [[Stereotyp|stereotypů]], [[Postoj|postojů]], [[Atribuce|atribucí]], sociálních norem a jiných sociálních obsahů.<ref>Atkinson, R. (2003). Psychologie (2. vyd.). Praha: Portál.</ref>[[Soubor:Asch experiments.jpg|400px|náhled|vpravo|Asch conformity experiment.]]<br />
<br />
*'''Prosociální chování''' - jakékoli akty chování vykonávané ve prospěch druhého člověka nebo skupin osob, jejichž cílem je přinést užitek druhým. <br />
*'''Disociální chování''' - také antisociální či asociální chování, které se projevuje nedostatkem ohledu v sociálních závazcích‚ tendenci k oklamávání druhých či disparitou mezi sociálními normami, chováním a nízkou frustrační tolerancí.<ref>http://apps.who.int/classifications/icd10/browse/2015/en#/F60-F69</ref><br />
*'''Altruismus''' - specifický druh prosociálního chování vykonávaného ve prospěch jiného člověka nebo skupiny osob bez očekávání zisku, odměny či sociálního souhlasu okamžitě ani v budoucnu <br />
*'''Afiliace''' - chování s tendencí sociálního kontaktu;<ref name="naksoc"/> přátelské či družné chování<br />
*'''Konformita''' - změna v chování za účelem přizpůsobení a shodnosti s normami ve skupině<ref name="slamsoc"/><br />
*'''Ingraciace''' - snaha o zavděčení se lichocením; E. E. Jones (1964)<br />
*'''Agrese''' - vrozené i naučené chování s cílevědomým záměrem uškodit či způsobit negativní důsledky <ref name="naksoc">Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Academia.</ref><br />
<br />
<br />
=== Hromadné chování === <br />
Hromadné chování je předmětem studia zejména [[sociologie]], nicméně o jevy a procesy makrosociální se zajímá i [[sociální psychologie]]. Původ tohoto tématu je v oblasti [[Dav|psychologie davu]], jíž etabloval ve stejnojmenné knize Gustave Le Bon (1895). Davovým chováním se v návaznosti zabýval i [[Sigmund Freud|S. Freud]] v knize Masová psychologie a analýza já (1921).<ref name="naksoc"/><br />
<br />
'''Kolektivní chování''' je tedy skupinové chování (např. publikum, manifestace, náboženský fanatismus, nákupní horečka, vzpoura), jež se vyznačuje sdílenou dynamikou: vzniká spontánně a jeho vývoj je neplánovitý, neorganizovaný, vysoce interaktivní, a proto také relativně nepředpověditelný.<ref name="slamsoc"> I. Slaměník & J. Výrost (Eds.). (2008). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Grada.</ref> <br />
<br />
Hromadné chování je možné také alternativně nazvat jako hromadné psychické jevy a rozlišit je následovně:<ref> Mikšík, O. (2005). Hromadné psychické jevy: Psychologie hromadného chování. Praha: Karolinum. </ref> <br />
*'''Jevy spontánní hromadné nákazy''' – mezi jedinci vzájemně přenositelné obsahy, které se projevují jednak v rovině chování (např. extatické prožívání účastníků) a jednak v rovině prožívání (psychická nákaza - např. šeptanda, panikaření)<br />
* '''Impulzivně-afektivní erupce''' – kolektivní chování, jehož příčinou je jednorázový a velmi silný psychický otřes či traumatický zážitek (masová hysterie, panika, agrese) <br />
* '''Spojení nákazy a erupce''' – spojení obou předešlých v konkrétním hromadném chování, přičemž fáze nákazy funguje jako prekurzor eruptivní fáze. <br />
<br />
Formálně můžeme členit kolektivní chování:<ref name="slamsoc"/><br />
<br />
* '''Dav''' – aktuální a aktivní seskupení lidí charakteristické rozšířenými a společně sdílenými emocemi s vysokou mírou interaktivity. Davové extrapolace základních emocí jsou např. panika (strach), poblážnění (radost), nepřátelství (hněv).<br /><br />
* '''Posluchačstvo''' – pasivní seskupení, může být náhodné nebo úmyslné<br />
* '''Veřejnost''' – aktivní kolektivní chování, jehož forma je vysoce abstraktní a rovněž disponuje značnou interaktivitou (např. diskuse o nějakém tématu)<br /><br />
* '''Masa''' – aktivní, simultánní a nezávislé chování a jednání velkého počtu lidí, nedochází však k interpersonální či skupinové interakci.<br /><br />
* '''Sociální hnutí''' – velká skupina s vymezenou strukturou a délkou trvání, od předchozích se liší svou organizovaností (podpora určitých myšlenek a jejich prosazování v rámci společnosti)<br /><br />
<br />
== Teoretické přístupy k chování ==<br />
<br />
V psychologii se užívaly obvykle dvě krajní doktríny k interpretaci chování, a sice [[dispozicionismus]] a [[situacionismus]]. Dispozicionismus tvrdí, že chování je výslednicí vnitřních předpokladů (dispozic), tj. osobnostních vlohy, rysů, postojů, motivů atd. Situacionismus naopak říká, že chování je výsledkem aktuálních psychosociálních proměnných (situace). Rozpor těchto přístupů je dnes překročen, neboť chování se chápe jako výslednice dispozic i situačních proměnných, které se vzájemně ovlivňují.<br />
<br />
Kurt Lewin přišel v oblasti psychologie v roce 1936 s pseudomatematickou formulí, jež má popisovat kvantifikovatelné chování člověka a položil tak klasický rámec pro analýzu sociálního chování<ref>http://socrates.berkeley.edu/~kihlstrm/PxSInteraction.html</ref>:<br /><br />
<br />
<big><br />
'''''B = f (P, E)'''''</big><br />
<br />
* '''B''' = behavior; chování<br />
* '''f''' = function; funkce<br />
* '''P''' = personality; uspořádání vnitřních dispozic<br />
* '''E''' = environment; vnější prostředí <br />
<br />
Ve verbálním opisu je možné formuli rovnice přeložit jako “chování je funkcí osoby a jejího prostředí”, přičemž vztah mezi osobností a situací lze chápat jako vzájemnou interakci těchto činitelů.<ref>Nakonečný, M. (2006). Základy obecné psychologie (1. vyd.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.</ref><br />
<br />
=== Hlavní perspektivy ===<br />
<br />
V oblasti psychologie je pět dominantních perspektiv vysvětlujících chování člověka, přičemž tyto přístupy mohou být interdisciplinární a tudíž nejsou vždy vyloženě striktně demarkovány, neboť každá je užitečná v rozkrývání odlišných aspektů lidského chování:<ref> Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.</ref><br />
<br />
* '''Biologická''' - chování je uvedeno do souvislosti s životními procesy v lidském organismu, fyziologií, endokrinní regulací či [[Genetika|genetickými vlohami]], dále s činností [[mozek|mozku]] a jeho komponentami, neurobiologickými procesy a systémy, s hladinami biochemických látek v organismu ([[Hormon|hormony]], [[neurotransmitter|neurotransmittery]])<br />
* '''Behaviorální''' - chování je naučený komplexní systém, který je určen interakcemi s prostředím<br />
* '''Kognitivní''' - chování je podloženo mentálními procesy (či je jejich důsledky), tj. způsoby zpracování informací a jejich organizací<br />
* '''Psychodynamická''' - zdůraňuje [[Nevědomí|nevědomé]] vnitřní procesy, struktury či obsahy (pudy, potřeby, strachy, emoce), které motivují chování <br />
* '''Humanistická''' - zdůraňuje svobodu akce, smysl a inherentní hodnotu člověka ve vztahu k chování<br />
<br />
Některé další perspektivy jsou:<ref name="hutch">Hutchison, E. D., & Charlesworth, L. W. (Eds.). (2003). Theoretical perspectives on human behavior. Dimensions of human behavior: Person and environment. Virginia Commonwealth University: Sage Publications Inc.</ref><br />
* '''Vývojová''' - chování a jeho proměny v průběhu [[Vývojová psychologie|ontogeneze]]<br />
*'''Sociálně konstruktivistická''' - jak se lidé učí prostřednictvím interakcí rozumět světu a jeho místu v něm<br />
*'''Systemická''' - chování jako výsledek recipročních interakcí osob operujících uvnitř propojených sociálních systémů<br />
* '''Konfliktní''' - soustředí se na [[Konflikty|konflikty]], nerovnost, dominanci či opresi (utlačování) <br />
<br />
== Poruchy chování ==<br />
<br />
=== Mezinárodní klasifikace nemocí ===<br />
Poruchy chování jsou v MKN-10 (či v ICD-10) ve svém explicitním pojmenování zařazeny jednak pod Poruchy osobnosti a chování u dospělých (F60-F69), nebo kategorie Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v dospívání (F90-F98). Zejména šestá podkapitola popisuje rozmanitost odchylek chování v klinickém významu.<ref>http://apps.who.int/classifications/icd10/browse/2015/en#/V</ref> <br />
<br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura===<br />
<br />
*Atkinson, R. (2003). Psychologie (2. vyd.). Praha: Portál.<br />
*Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.<br />
*Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.<br />
*Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.<br />
*Hutchison, E. D., & Charlesworth, L. W. (Eds.). (2003). Theoretical perspectives on human behavior. Dimensions of human behavior: Person and environment. Virginia Commonwealth University: Sage Publications Inc.<br />
*Chow, S. L. (2002). Methods in psychological research. Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS). Oxford, UK: Eolss Publishers.<br />
*Hergenhahn, B. R & Henley, T. (2008). Introduction to the history of psychology. Belmont, CA: Wadsworth Cengage Learning.<br />
*Martin, P. & Bateson, P. (2009). Úvod do teorie a metodologie měření chování (1. vyd). Praha: Portál.<br />
*Mikšík, O. (2005). Hromadné psychické jevy: Psychologie hromadného chování. Praha: Karolinum.<br />
*Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.<br />
*Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Academia.<br />
*Nakonečný, M. (2006). Základy obecné psychologie (1. vyd.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.<br />
*Slaměník & J. Výrost (Eds.). (2008). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Grada.<br />
<br />
=== Doporučená literatura===<br />
<br />
*Freud, S. (1990). O člověku a kultuře. Praha: Odeon. <br />
*Le Bon, G. (1994). Psychologie davu. Praha: Kra. <br />
*Martin, P. & Bateson, P. (2009). Úvod do teorie a metodologie měření chování (1. vyd). Praha: Portál.<br />
*Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.<br />
*Pope, D. G. & Sydnor, J. R. (2014). Behavioral Economics: Economics as a Psychological Discipline. Retrieved from: http://faculty.chicagobooth.edu/devin.pope/research/pdf/Website_Handbook_Chap.pdf<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
*[http://link.springer.com/journal/10919 Journal of Nonverbal Behavior]<br />
<br />
=== Zdroje obrázků ===<br />
<br />
* PS Mag http://www.psmag.com/navigation/health-and-behavior/electric-schlock-65377/<br />
* Pantherfile https://pantherfile.uwm.edu/plenz/www/introFilesF07/chapter15.html<br />
* PBS Newhour http://www.pbs.org/newshour/rundown/a-hormonal-birthday/<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br />
*[[Experiment]]<br />
*[[Prožívání]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
<br />
chování, behaviorismus, měření, pozorování, metodogolie, experiment, instinkt, reflex, jednání<br />
<br />
[[Kategorie]]: [[Obecná psychologie]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Chov%C3%A1n%C3%AD&diff=9943Chování2014-11-28T22:30:55Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div>== Chování == <br />
<br />
'''Chování''' (angl. behavior) je souhrn či komplex vnějších projevů, činností, jednání a reakcí organismu na vnější i vnitřní [[Pondět|podněty]], včetně projevů slovních,<ref name="hartl">Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.</ref> čili jakákoli akce, aktivita nebo proces, který může být pozorován a měřen;<ref>http://www.britannica.com/EBchecked/topic/289249/instinct/281050/Instinct-as-behaviour#ref1027681</ref> a v tomto smyslu jej lze popisovat v termínech jeho struktury (jednotlivé komponenty), funkce či důsledků (účinky aktivity na okolí), prostorových vztahů (pozice a orientace), časového trvání, frekvence výskytu;<ref name="martin">Martin, P. & Bateson, P. (2009). Measuring Behaviour: An Introductory Guide (1. vyd). Praha: Portál</ref> či usuzovat na původ (vrozené/získané). Chování je spolu s prožíváním (mentálními procesy) hlavním předmětem studia psychologie jako vědy, [[Soubor:milgramXX.jpg|200px|náhled|vpravo|Milgram obedience experiment.]]přičemž tyto dvě kategorie - ať oddělěné nebo jejich vzájemné vztahy - se vědecký diskurs snaží popisovat či objasňovat prostřednictvím konstrukce teorií. <br />
<br />
Chování je v systému behaviorálních věd studováno napříč těmito obory: <ref>http://www.mdpi.com/journal/behavsci/about</ref><ref>http://journals.cambridge.org/action/displayJournal?jid=BBS</ref><br />
*Biologické vědy: etologie, zoologie, behaviorální biologie, behaviorální genetika, psychobiologie<br />
*Společenské vědy: sociologie, antropologie, etnologie<br />
*Neurovědy: kognitivní vědy, sociální neurovědy, behaviorální neurovědy <br />
*Ekonomické vědy: teorie managementu, tržní ekonomie, herní teorie, behaviorální ekonomie<br />
*Interdisciplinární: teorie organizace, systémové teorie, teorie rozhodování, informační teorie <br /><br />
<br />
=== Multidimenzionální přístup k chování ===<br />
V rámci multidimenzionálního přístupu k lidskému chování jej lze definovat jako v čase proměnlivou konfiguraci osoby a prostředí, která je "multideterminována", čímž je rozloženo na 3 kategorie či dimenze:<ref name="hutch"/> <br />
*dimenze osobní - chování jako důsledek interakcí integrovaných '''biopsychosociálních''' systémů<br />
*dimenze prostředí - fyzické prostředí, kultura, sociální instituce a struktura, dyády, rodina, malé skupiny, formální organizace, komunity, sociální hnutí<br />
*dimenze časová - trendy, cykly, zlomy, časová orientace<br />
<br />
== Historické pozadí studia chování ==<br />
Historicky můžeme shledávat počátky studia chování ve filosofii [[Pozitivismus|pozitivismu]], který trval pouze na znalostech nabytých objektivně zjistitelnou cestou a přírodovědeckém experimentování; [[Funkcionalismus|funkcionalismu]], jehož představitelé sice uznávali strukturalisty užívanou introspekci, nicméně něktěří z nich byli překvapeni, kolik informací se lze o člověku dozvědět bez užití této metody, čímž tak také nasměrovali další vývoj studia chování v psychologii; a v ruské objektivní psychologii, kterou tvořili '''I. M. Sečenov''' a jeho akcent fyziologie jako objektivní metody psychologického studia, [[Ivan Petrovič Pavlov]] s objevem podmíněného reflexu či '''V. M. Bechtěrev.''', který sepsal zásady reflexologie.<ref name = ”herge”>Hergenhahn, B. R & Henley, T. (2008). Introduction to the history of psychology. Belmont, CA: Wadsworth Cengage Learning.</ref><br />
<br />
Radikální impuls ke studiu chování však zadal [[John B. Watson]] na počátku 20. století spolu s vydáním článku Psychologie z hlediska behavioristy (1913), kde se vyslovil k tomu, že psychologie by se měla více podobat přírodním vědám a studovat objektivně pozorovatelné jevy; za objektivně pozorovatelný jev považoval pouze chování. Odmítl [[Introspekce|introspekci]] jako prostředek a metodu psychologického studia, která je nevědecká a zároveň s ní pojmy [[Vědomí|vědomí]], duševní [[Psychické stavy|stavy]] či [[Vůle|vůle]].<ref>Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. </ref>[[Soubor:4 08-Pavlov.jpg|400px|náhled|vpravo|Ivan Pavlov watching a classical conditioning experiment to measure salivation]]<br />
<br />
Došlo tak k dlouhému filosofickému a metodologickém rozchodu předmětu studia psychologie - tedy prožívání a chování - a prožívání (či vědomí, duše, psychika) bylo prohlášeno za nevědecký pojem.<br />
<br />
J. B. Watson v USA zároveň vytvořil psychologický směr [[Behaviorismus]] (z angl. behavior), který měl abstrahovat od všeho latentního, nepozorovatelného a věnovat se pouze pozorovatelným jevům, tedy chování. Chování bylo vymezeno a vysvětleno rovnicí S - R (stimulus-response) a bylo výhradně produktem předešlého [[učení]]. Behaviorismus byl zpočátku také implicitně vymezen primárně laboratorními experimenty se zvířaty a poměrně “násilnými” metaforami chtěl popisovat i chování člověka. Amerika tímto započala být hegemonem psychologie 20. století a behaviorismus (spolu s psychoanalýzou) se stal pervazivním směrem až do poloviny 20. století, kdy tuto jednostrannou výzkumnou tendenci vyvážila až humanistická psychologie.<ref name = ”herge”/><br />
<br />
Současně se psychologie věnuje studiu prožívání i chování a považuje je za stejně poplatné coby předměty vědeckého výzkumu.<br />
<br />
== Metodologie studia chování ==<br />
[[Metodologie]] behaviorálních věd má empirickou povahu a na rozdíl od jiných disciplín a druhů výzkumu se obejde bez drahého vybavení či specializovaných dovedností. <ref name="martin"/><br />
<br />
K metodám sběru dat o chování se používá zejména:<br />
*'''Měření''' - přiřazování numerických hodnot jednotlivým pozorovaným jevům (kvantifikace) dle předem definovaných pravidel. Výzkum, který je hodnotný vyžaduje měření alespoň některých aspektů chování. <ref name="martin"/><br />
*'''Pozorování''' - systematický proces vnímání či registrace vnějších objektů, který je plánovitě selektivní (vybírá některá předem určená data). Může užívat molekulárního přístupu, který pozoruje malé segmenty chování, či molárního přístupu, kdy se pozorují komplexnější jednotky chování. Pozorování také závisí na zvolené strategii izomorfní (co nejvěrnější reprodukce) či reduktivní (třídění do předpřipravných kategorií) a užívá specifické vzorkování - tedy časové ohraničení a výběr reprezentativních sekvencí chování.<ref>Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.</ref><br />
<br />
Strategie získávání poznatků ohledně chování se mohou dělit: <ref>Chow, S. L. (2002). Methods in psychological research. Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS). Oxford, UK: Eolss Publishers.</ref><br />
* '''[[Experiment|Experimentální]] strategie''' - empirický výzkumný postup, který může probíhat v kontrolovaném či přirozeném prostředí jehož cílem je najít, ustálit a demonstrovat kauzální vztah mezi dvěma proměnnými prostřednictvím systematické manipulace jedné či obou proměnných. Proměnné se zkoumají izolovaně, aby se vyloučilo působení jiných vlivů (proměnných). Důležité je zajištění ekvivalentních skupin (kontrolní a experimentální)<br />
*'''Kvaziexperimentální strategie''' - totéž co experimentální výzkumný postup pouze bez validního výchozího vzorku (kontrolní skupina v pravém smyslu), se kterým by šlo porovnávat; k dispozici je pouze skupina "porovnávací".<br />
*'''Nonexperimentální strategie''' - jedná se spíše o deskriptivní postup složený ze systematického pozorování, měření či popisu. <br />
*[[Korelační a regresní analýza|Korelační]] strategie - empirický výzkumný postup, ve kterém se prověřuje statistická významnost vztahu dvou proměnných<br />
*Případové studie - kvalitativní výzkumný postup, ve němž je specifická organizace proměnných studována detailně<br />
<br /><br />
== Druhy chování ==<br />
Chování může být vrozené nebo naučené (získané), nevědomé či vědomé. Podle vztahu k vůli lze rozlišovat jednání (volní a úmyslné chování) a mimovolní (bezděčné) chování. Dle vztahu k řeči se chování dělí na verbální (mluvený projev) a neverbální (bez mluvené komponenty). Chování může být také označeno jako individuální, interpersonální či skupinové.<br />
<br />
=== Obecné typy ===<br />
<br />
* '''[[Instink|Instinkty]]''' jsou vrozené rigidní vzorce chování podložené geneticky získanou informací;<ref name="hartl"/> Instinkty jsou předmětem studia chování živočichů čili subhumánního chování, kterým se zabývá [[Etologie|etologie]] či zprostředkovaně [[Komparativní psychologie|komparativní psychologie]]. Instinkty jsou pro psychologii cenným zdrojem při tvorbě obecných zákonitostí chování.<br />
* '''[[Reflex|Reflexy]]''' jsou automatické, vrozené či získané reakce na podněty vnitřní i vnější.<ref name="hartl"/> Spolu s instinkty jsou součástí biologického portfolia organismu, které se projevuje již v raném postnatálním období. Reflexy byly v oblasti psychologie vděčným předmětem studia pro I. P. Pavlova, který rozlišil podmíněný a nepodmíněný podnět a reflex na základě studia psů, což je shrnuto v terminologii klasického podmiňování. <br />
*'''Jednání''' je chování, jenž je navázáno na vůli čili je významně obohaceno o konativní složky, je záměrné a sleduje vzdálenější cíl, není tedy reaktivní ale spíše aktivní.</br><br />
<br />
* '''Přibližování / vzdalování''' je základní dimenzi chování, které nastínil K. Lewin ve své teorii pole (1935). Popisuje chování jako reakci na zhodnocení podnětu/objektu, po kterém následuje tendence se objektu přiblížit nebo vyhnout (approach/avoidance).<br /><br />
<br />
=== Specifické typy ===<br />
* '''Molekulární chování''' - rozlišil neobehaviorista E. C. Tolman (1932). Molekulární chování označuje menší pozorovatelné jednotky či segmenty aktivity v kratších časových úsecích (např. reflexy)<br />
*'''Molární chování''' označuje větši behaviorální celky aktivit během delšího časového úseku, které jsou pozorovatelné (úder tenisovou raketou do míčku).<br />
* '''Instrumentální chování''' - takové chování, které je prostředkem či nástrojem (instrumentem) k dosažení specifického cíle. Pojem zavedl Thorndike (1911).<br />
<br />
==== Vztah ke komunikaci====<br />
*'''Verbální chování''' - chování spojené s [[řeč|řečí]] <br />
*'''Nonverbální chování''' je pozorovatelná tělesná aktivita bez užití verbální složky<br />
* '''Expresivní chování''' - taková vnější aktivita, která autenticky odráží vnitřní psychické stavy a je nositelem výrazu; je to přímá manifestace vnitřní aktivace emocionální či jiné.<ref>http://www.encyclopedia.com/doc/1G2-3045000386.html</ref><br />
* '''Adaptivní chování''' je spíše uměle produkované chování, které je přizpůsobeno situačnímu kontextu, konvencím a sociálním normám a nemusí již tak dobře zrcadlit vnitřní stavy, neboť může používat prostředky stylizace, simulace a jiné.<br />
<br />
=== Sociální chování === <br />
Chování ve společenském kontextu zahrnující druhé osoby; lze rozlišit interpersonální interakce či skupinové interakce. Sociální chování je funkcí situace a osobnostních proměnných a je významně ovlivněno či může být důsledkem např. [[Schéma|schémat]], [[Stereotyp|stereotypů]], [[Postoj|postojů]], [[Atribuce|atribucí]], sociálních norem a jiných sociálních obsahů.<ref>Atkinson, R. (2003). Psychologie (2. vyd.). Praha: Portál.</ref>[[Soubor:Asch experiments.jpg|400px|náhled|vpravo|Asch conformity experiment.]]<br />
<br />
*'''Prosociální chování''' - jakékoli akty chování vykonávané ve prospěch druhého člověka nebo skupin osob, jejichž cílem je přinést užitek druhým. <br />
*'''Disociální chování''' - také antisociální či asociální chování, které se projevuje nedostatkem ohledu v sociálních závazcích‚ tendenci k oklamávání druhých či disparitou mezi sociálními normami, chováním a nízkou frustrační tolerancí.<ref>http://apps.who.int/classifications/icd10/browse/2015/en#/F60-F69</ref><br />
*'''Altruismus''' - specifický druh prosociálního chování vykonávaného ve prospěch jiného člověka nebo skupiny osob bez očekávání zisku, odměny či sociálního souhlasu okamžitě ani v budoucnu <br />
*'''Afiliace''' - chování s tendencí sociálního kontaktu;<ref name="naksoc"/> přátelské či družné chování<br />
*'''Konformita''' - změna v chování za účelem přizpůsobení a shodnosti s normami ve skupině<ref name="slamsoc"/><br />
*'''Ingraciace''' - snaha o zavděčení se lichocením; E. E. Jones (1964)<br />
*'''Agrese''' - vrozené i naučené chování s cílevědomým záměrem uškodit či způsobit negativní důsledky <ref name="naksoc">Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Academia.</ref><br />
<br />
<br />
=== Hromadné chování === <br />
Hromadné chování je předmětem studia zejména [[sociologie]], nicméně o jevy a procesy makrosociální se zajímá i [[sociální psychologie]]. Původ tohoto tématu je v oblasti [[Dav|psychologie davu]], jíž etabloval ve stejnojmenné knize Gustave Le Bon (1895). Davovým chováním se v návaznosti zabýval i [[Sigmund Freud|S. Freud]] v knize Masová psychologie a analýza já (1921).<ref name="naksoc"/><br />
<br />
'''Kolektivní chování''' je tedy skupinové chování (např. publikum, manifestace, náboženský fanatismus, nákupní horečka, vzpoura), jež se vyznačuje sdílenou dynamikou: vzniká spontánně a jeho vývoj je neplánovitý, neorganizovaný, vysoce interaktivní, a proto také relativně nepředpověditelný.<ref name="slamsoc"> I. Slaměník & J. Výrost (Eds.). (2008). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Grada.</ref> <br />
<br />
Hromadné chování je možné také alternativně nazvat jako hromadné psychické jevy a rozlišit je následovně:<ref> Mikšík, O. (2005). Hromadné psychické jevy: Psychologie hromadného chování. Praha: Karolinum. </ref> <br />
*'''Jevy spontánní hromadné nákazy''' – mezi jedinci vzájemně přenositelné obsahy, které se projevují jednak v rovině chování (např. extatické prožívání účastníků) a jednak v rovině prožívání (psychická nákaza - např. šeptanda, panikaření)<br />
* '''Impulzivně-afektivní erupce''' – kolektivní chování, jehož příčinou je jednorázový a velmi silný psychický otřes či traumatický zážitek (masová hysterie, panika, agrese) <br />
* '''Spojení nákazy a erupce''' – spojení obou předešlých v konkrétním hromadném chování, přičemž fáze nákazy funguje jako prekurzor eruptivní fáze. <br />
<br />
Formálně můžeme členit kolektivní chování:<ref name="slamsoc"/><br />
<br />
* '''Dav''' – aktuální a aktivní seskupení lidí charakteristické rozšířenými a společně sdílenými emocemi s vysokou mírou interaktivity. Davové extrapolace základních emocí jsou např. panika (strach), poblážnění (radost), nepřátelství (hněv).<br /><br />
* '''Posluchačstvo''' – pasivní seskupení, může být náhodné nebo úmyslné<br />
* '''Veřejnost''' – aktivní kolektivní chování, jehož forma je vysoce abstraktní a rovněž disponuje značnou interaktivitou (např. diskuse o nějakém tématu)<br /><br />
* '''Masa''' – aktivní, simultánní a nezávislé chování a jednání velkého počtu lidí, nedochází však k interpersonální či skupinové interakci.<br /><br />
* '''Sociální hnutí''' – velká skupina s vymezenou strukturou a délkou trvání, od předchozích se liší svou organizovaností (podpora určitých myšlenek a jejich prosazování v rámci společnosti)<br /><br />
<br />
== Teoretické přístupy k chování ==<br />
<br />
V psychologii se užívaly obvykle dvě krajní doktríny k interpretaci chování, a sice [[dispozicionismus]] a [[situacionismus]]. Dispozicionismus tvrdí, že chování je výslednicí vnitřních předpokladů (dispozic), tj. osobnostních vlohy, rysů, postojů, motivů atd. Situacionismus naopak říká, že chování je výsledkem aktuálních psychosociálních proměnných (situace). Rozpor těchto přístupů je dnes překročen, neboť chování se chápe jako výslednice dispozic i situačních proměnných, které se vzájemně ovlivňují.<br />
<br />
Kurt Lewin přišel v oblasti psychologie v roce 1936 s pseudomatematickou formulí, jež má popisovat kvantifikovatelné chování člověka a položil tak klasický rámec pro analýzu sociálního chování<ref>http://socrates.berkeley.edu/~kihlstrm/PxSInteraction.html</ref>:<br /><br />
<br />
<big><br />
'''''B = f (P, E)'''''</big><br />
<br />
* '''B''' = behavior; chování<br />
* '''f''' = function; funkce<br />
* '''P''' = personality; uspořádání vnitřních dispozic<br />
* '''E''' = environment; vnější prostředí <br />
<br />
Ve verbálním opisu je možné formuli rovnice přeložit jako “chování je funkcí osoby a jejího prostředí”, přičemž vztah mezi osobností a situací lze chápat jako vzájemnou interakci těchto činitelů.<ref>Nakonečný, M. (2006). Základy obecné psychologie (1. vyd.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.</ref><br />
<br />
=== Hlavní perspektivy ===<br />
<br />
V oblasti psychologie je pět dominantních perspektiv vysvětlujících chování člověka, přičemž tyto přístupy mohou být interdisciplinární a tudíž nejsou vždy vyloženě striktně demarkovány, neboť každá je užitečná v rozkrývání odlišných aspektů lidského chování:<ref> Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.</ref><br />
<br />
* '''Biologická''' - chování je uvedeno do souvislosti s životními procesy v lidském organismu, fyziologií, endokrinní regulací či [[Genetika|genetickými vlohami]], dále s činností [[mozek|mozku]] a jeho komponentami, neurobiologickými procesy a systémy, s hladinami biochemických látek v organismu ([[Hormon|hormony]], [[neurotransmitter|neurotransmittery]])<br />
* '''Behaviorální''' - chování je naučený komplexní systém, který je určen interakcemi s prostředím<br />
* '''Kognitivní''' - chování je podloženo mentálními procesy (či je jejich důsledky), tj. způsoby zpracování informací a jejich organizací<br />
* '''Psychodynamická''' - zdůraňuje [[Nevědomí|nevědomé]] vnitřní procesy, struktury či obsahy (pudy, potřeby, strachy, emoce), které motivují chování <br />
* '''Humanistická''' - zdůraňuje svobodu akce, smysl a inherentní hodnotu člověka ve vztahu k chování<br />
<br />
Některé další perspektivy jsou:<ref name="hutch">Hutchison, E. D., & Charlesworth, L. W. (Eds.). (2003). Theoretical perspectives on human behavior. Dimensions of human behavior: Person and environment. Virginia Commonwealth University: Sage Publications Inc.</ref><br />
* '''Vývojová''' - chování a jeho proměny v průběhu [[Vývojová psychologie|ontogeneze]]<br />
*'''Sociálně konstruktivistická''' - jak se lidé učí prostřednictvím interakcí rozumět světu a jeho místu v něm<br />
*'''Systemická''' - chování jako výsledek recipročních interakcí osob operujících uvnitř propojených sociálních systémů<br />
* '''Konfliktní''' - soustředí se na [[Konflikty|konflikty]], nerovnost, dominanci či opresi (utlačování) <br />
<br />
== Poruchy chování ==<br />
<br />
=== Mezinárodní klasifikace nemocí ===<br />
Poruchy chování jsou v MKN-10 (či v ICD-10) ve svém explicitním pojmenování zařazeny jednak pod Poruchy osobnosti a chování u dospělých (F60-F69), nebo kategorie Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v dospívání (F90-F98). Zejména šestá podkapitola popisuje rozmanitost odchylek chování v klinickém významu.<ref>http://apps.who.int/classifications/icd10/browse/2015/en#/V</ref> <br />
<br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura===<br />
<br />
*Atkinson, R. (2003). Psychologie (2. vyd.). Praha: Portál.<br />
*Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.<br />
*Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.<br />
*Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.<br />
*Hutchison, E. D., & Charlesworth, L. W. (Eds.). (2003). Theoretical perspectives on human behavior. Dimensions of human behavior: Person and environment. Virginia Commonwealth University: Sage Publications Inc.<br />
*Chow, S. L. (2002). Methods in psychological research. Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS). Oxford, UK: Eolss Publishers.<br />
*Hergenhahn, B. R & Henley, T. (2008). Introduction to the history of psychology. Belmont, CA: Wadsworth Cengage Learning.<br />
*Martin, P. & Bateson, P. (2009). Úvod do teorie a metodologie měření chování (1. vyd). Praha: Portál.<br />
*Mikšík, O. (2005). Hromadné psychické jevy: Psychologie hromadného chování. Praha: Karolinum.<br />
*Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.<br />
*Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Academia.<br />
*Nakonečný, M. (2006). Základy obecné psychologie (1. vyd.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.<br />
*Slaměník & J. Výrost (Eds.). (2008). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Grada.<br />
<br />
=== Doporučená literatura===<br />
<br />
*Freud, S. (1990). O člověku a kultuře. Praha: Odeon. <br />
*Le Bon, G. (1994). Psychologie davu. Praha: Kra. <br />
*Martin, P. & Bateson, P. (2009). Úvod do teorie a metodologie měření chování (1. vyd). Praha: Portál.<br />
*Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.<br />
*Pope, D. G. & Sydnor, J. R. (2014). Behavioral Economics: Economics as a Psychological Discipline. Retrieved from: http://faculty.chicagobooth.edu/devin.pope/research/pdf/Website_Handbook_Chap.pdf<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
*[http://link.springer.com/journal/10919 Journal of Nonverbal Behavior]<br />
<br />
=== Zdroje obrázků ===<br />
<br />
* PS Mag http://www.psmag.com/navigation/health-and-behavior/electric-schlock-65377/<br />
* Pantherfile https://pantherfile.uwm.edu/plenz/www/introFilesF07/chapter15.html<br />
* PBS Newhour http://www.pbs.org/newshour/rundown/a-hormonal-birthday/<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br />
*[[Experiment]]<br />
*[[Prožívání]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
<br />
chování, behaviorismus, měření, pozorování, metodogolie, experiment, instinkt, reflex, jednání<br />
<br />
[[Kategorie]]: [[Obecná psychologie]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Chov%C3%A1n%C3%AD&diff=9942Chování2014-11-28T20:17:47Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div>== Chování == <br />
<br />
'''Chování''' (angl. behavior) je souhrn či komplex vnějších projevů, činností, jednání a reakcí organismu na vnější i vnitřní [[Pondět|podněty]], včetně projevů slovních,<ref name="hartl">Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.</ref> čili jakákoli akce, aktivita nebo proces, který může být pozorován a měřen;<ref>http://www.britannica.com/EBchecked/topic/289249/instinct/281050/Instinct-as-behaviour#ref1027681</ref> a v tomto smyslu jej lze popisovat v termínech jeho struktury (jednotlivé komponenty), funkce či důsledků (účinky aktivity na okolí), prostorových vztahů (pozice a orientace), časového trvání, frekvence výskytu;<ref name="martin">Martin, P. & Bateson, P. (2009). Measuring Behaviour: An Introductory Guide (1. vyd). Praha: Portál</ref> či usuzovat na původ (vrozené/získané). Chování je spolu s prožíváním (mentálními procesy) hlavním předmětem studia psychologie jako vědy, [[Soubor:milgramXX.jpg|200px|náhled|vpravo|Milgram obedience experiment.]]přičemž tyto dvě kategorie - ať oddělěné nebo jejich vzájemné vztahy - se vědecký diskurs snaží popisovat či objasňovat prostřednictvím konstrukce teorií. <br />
<br />
Chování je v systému behaviorálních věd studováno napříč těmito obory: <ref>http://www.mdpi.com/journal/behavsci/about</ref><ref>http://journals.cambridge.org/action/displayJournal?jid=BBS</ref><br />
*Biologické vědy: etologie, zoologie, behaviorální biologie, behaviorální genetika, psychobiologie<br />
*Společenské vědy: sociologie, antropologie, etnologie<br />
*Neurovědy: kognitivní vědy, sociální neurovědy, behaviorální neurovědy <br />
*Ekonomické vědy: teorie managementu, tržní ekonomie, herní teorie, behaviorální ekonomie<br />
*Interdisciplinární: teorie organizace, systémové teorie, teorie rozhodování, informační teorie, <br /><br />
<br />
== Historické pozadí studia chování ==<br />
Historicky můžeme shledávat počátky studia chování ve filosofii [[Pozitivismus|pozitivismu]], který trval pouze na znalostech nabytých objektivně zjistitelnou cestou a přírodovědeckém experimentování; [[Funkcionalismus|funkcionalismu]], jehož představitelé sice uznávali strukturalisty užívanou introspekci, nicméně něktěří z nich byli překvapeni, kolik informací se lze o člověku dozvědět bez užití této metody, čímž tak také nasměrovali další vývoj studia chování v psychologii; a v ruské objektivní psychologii, kterou tvořili '''I. M. Sečenov''' a jeho akcent fyziologie jako objektivní metody psychologického studia, [[Ivan Petrovič Pavlov]] s objevem podmíněného reflexu či '''V. M. Bechtěrev.''', který sepsal zásady reflexologie.<ref name = ”herge”>Hergenhahn, B. R & Henley, T. (2008). Introduction to the history of psychology. Belmont, CA: Wadsworth Cengage Learning.</ref><br />
<br />
Radikální impuls ke studiu chování však zadal [[John B. Watson]] na počátku 20. století spolu s vydáním článku Psychologie z hlediska behavioristy (1913), kde se vyslovil k tomu, že psychologie by se měla více podobat přírodním vědám a studovat objektivně pozorovatelné jevy; za objektivně pozorovatelný jev považoval pouze chování. Odmítl [[Introspekce|introspekci]] jako prostředek a metodu psychologického studia, která je nevědecká a zároveň s ní pojmy [[Vědomí|vědomí]], duševní [[Psychické stavy|stavy]] či [[Vůle|vůle]].<ref>Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. </ref>[[Soubor:4 08-Pavlov.jpg|400px|náhled|vpravo|Ivan Pavlov watching a classical conditioning experiment to measure salivation]]<br />
<br />
Došlo tak k dlouhému filosofickému a metodologickém rozchodu předmětu studia psychologie - tedy prožívání a chování - a prožívání (či vědomí, duše, psychika) bylo prohlášeno za nevědecký pojem.<br />
<br />
J. B. Watson v USA zároveň vytvořil psychologický směr [[Behaviorismus]] (z angl. behavior), který měl abstrahovat od všeho latentního, nepozorovatelného a věnovat se pouze pozorovatelným jevům, tedy chování. Chování bylo vymezeno a vysvětleno rovnicí S - R (stimulus-response) a bylo výhradně produktem předešlého [[učení]]. Behaviorismus byl zpočátku také implicitně vymezen primárně laboratorními experimenty se zvířaty a poměrně “násilnými” metaforami chtěl popisovat i chování člověka. Amerika tímto započala být hegemonem psychologie 20. století a behaviorismus (spolu s psychoanalýzou) se stal pervazivním směrem až do poloviny 20. století, kdy tuto jednostrannou výzkumnou tendenci vyvážila až humanistická psychologie.<ref name = ”herge”/><br />
<br />
Současně se psychologie věnuje studiu prožívání i chování a považuje je za stejně poplatné coby předměty vědeckého výzkumu.<br />
<br />
== Metodologie studia chování ==<br />
[[Metodologie]] behaviorálních věd má empirickou povahu a na rozdíl od jiných disciplín a druhů výzkumu se obejde bez drahého vybavení či specializovaných dovedností. <ref name="martin"/><br />
<br />
K metodám sběru dat o chování se používá zejména:<br />
*'''Měření''' - přiřazování numerických hodnot jednotlivým pozorovaným jevům (kvantifikace) dle předem definovaných pravidel. Výzkum, který je hodnotný vyžaduje měření alespoň některých aspektů chování. <ref name="martin"/><br />
*'''Pozorování''' - systematický proces vnímání či registrace vnějších objektů, který je plánovitě selektivní (vybírá některá předem určená data). Může užívat molekulárního přístupu, který pozoruje malé segmenty chování, či molárního přístupu, kdy se pozorují komplexnější jednotky chování. Pozorování také závisí na zvolené strategii izomorfní (co nejvěrnější reprodukce) či reduktivní (třídění do předpřipravných kategorií) a užívá specifické vzorkování - tedy časové ohraničení a výběr reprezentativních sekvencí chování.<ref>Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.</ref><br />
<br />
Strategie získávání poznatků ohledně chování se mohou dělit: <ref>Chow, S. L. (2002). Methods in psychological research. Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS). Oxford, UK: Eolss Publishers.</ref><br />
* '''[[Experiment|Experimentální]] strategie''' - empirický výzkumný postup, který může probíhat v kontrolovaném či přirozeném prostředí jehož cílem je najít, ustálit a demonstrovat kauzální vztah mezi dvěma proměnnými prostřednictvím systematické manipulace jedné či obou proměnných. Proměnné se zkoumají izolovaně, aby se vyloučilo působení jiných vlivů (proměnných). Důležité je zajištění ekvivalentních skupin (kontrolní a experimentální)<br />
*'''Kvaziexperimentální strategie''' - totéž co experimentální výzkumný postup pouze bez validního výchozího vzorku (kontrolní skupina v pravém smyslu), se kterým by šlo porovnávat; k dispozici je pouze skupina "porovnávací".<br />
*'''Nonexperimentální strategie''' - jedná se spíše o deskriptivní postup složený ze systematického pozorování, měření či popisu. <br />
*[[Korelační a regresní analýza|Korelační]] strategie - empirický výzkumný postup, ve kterém se prověřuje statistická významnost vztahu dvou proměnných<br />
*Případové studie - kvalitativní výzkumný postup, ve němž je specifická organizace proměnných studována detailně<br />
<br /><br />
== Druhy chování ==<br />
Chování může být vrozené nebo naučené (získané), nevědomé či vědomé. Podle vztahu k vůli lze rozlišovat jednání (volní a úmyslné chování) a mimovolní (bezděčné) chování. Dle vztahu k řeči se chování dělí na verbální (mluvený projev) a neverbální (bez mluvené komponenty). Chování může být také označeno jako individuální, interpersonální či skupinové.<br />
<br />
=== Obecné typy ===<br />
<br />
* '''[[Instink|Instinkty]]''' jsou vrozené rigidní vzorce chování podložené geneticky získanou informací;<ref name="hartl"/> Instinkty jsou předmětem studia chování živočichů čili subhumánního chování, kterým se zabývá [[Etologie|etologie]] či zprostředkovaně [[Komparativní psychologie|komparativní psychologie]]. Instinkty jsou pro psychologii cenným zdrojem při tvorbě obecných zákonitostí chování.<br />
* '''[[Reflex|Reflexy]]''' jsou automatické, vrozené či získané reakce na podněty vnitřní i vnější.<ref name="hartl"/> Spolu s instinkty jsou součástí biologického portfolia organismu, které se projevuje již v raném postnatálním období. Reflexy byly v oblasti psychologie vděčným předmětem studia pro I. P. Pavlova, který rozlišil podmíněný a nepodmíněný podnět a reflex na základě studia psů, což je shrnuto v terminologii klasického podmiňování. <br />
*'''Jednání''' je chování, jenž je navázáno na vůli čili je významně obohaceno o konativní složky, je záměrné a sleduje vzdálenější cíl, není tedy reaktivní ale spíše aktivní.</br><br />
<br />
* '''Přibližování / vzdalování''' je základní dimenzi chování, které nastínil K. Lewin ve své teorii pole (1935). Popisuje chování jako reakci na zhodnocení podnětu/objektu, po kterém následuje tendence se objektu přiblížit nebo vyhnout (approach/avoidance).<br /><br />
<br />
=== Specifické typy ===<br />
* '''Molekulární chování''' - rozlišil neobehaviorista E. C. Tolman (1932). Molekulární chování označuje menší pozorovatelné jednotky či segmenty aktivity v kratších časových úsecích (např. reflexy)<br />
*'''Molární chování''' označuje větši behaviorální celky aktivit během delšího časového úseku, které jsou pozorovatelné (úder tenisovou raketou do míčku).<br />
* '''Instrumentální chování''' - takové chování, které je prostředkem či nástrojem (instrumentem) k dosažení specifického cíle. Pojem zavedl Thorndike (1911).<br />
<br />
==== Vztah ke komunikaci====<br />
*'''Verbální chování''' - chování spojené s [[řeč|řečí]] <br />
*'''Nonverbální chování''' je pozorovatelná tělesná aktivita bez užití verbální složky<br />
* '''Expresivní chování''' - taková vnější aktivita, která autenticky odráží vnitřní psychické stavy a je nositelem výrazu; je to přímá manifestace vnitřní aktivace emocionální či jiné.<ref>http://www.encyclopedia.com/doc/1G2-3045000386.html</ref><br />
* '''Adaptivní chování''' je spíše uměle produkované chování, které je přizpůsobeno situačnímu kontextu, konvencím a sociálním normám a nemusí již tak dobře zrcadlit vnitřní stavy, neboť může používat prostředky stylizace, simulace a jiné.<br />
<br />
=== Sociální chování === <br />
Chování ve společenském kontextu zahrnující druhé osoby; lze rozlišit interpersonální interakce či skupinové interakce. Sociální chování je funkcí situace a osobnostních proměnných a je významně ovlivněno či může být důsledkem např. [[Schéma|schémat]], [[Stereotyp|stereotypů]], [[Postoj|postojů]], [[Atribuce|atribucí]], sociálních norem a jiných sociálních obsahů.<ref>Atkinson, R. (2003). Psychologie (2. vyd.). Praha: Portál.</ref>[[Soubor:Asch experiments.jpg|400px|náhled|vpravo|Asch conformity experiment.]]<br />
<br />
*'''Prosociální chování''' - jakékoli akty chování vykonávané ve prospěch druhého člověka nebo skupin osob, jejichž cílem je přinést užitek druhým. <br />
*'''Disociální chování''' - také antisociální či asociální chování, které se projevuje nedostatkem ohledu v sociálních závazcích‚ tendenci k oklamávání druhých či disparitou mezi sociálními normami, chováním a nízkou frustrační tolerancí.<ref>http://apps.who.int/classifications/icd10/browse/2015/en#/F60-F69</ref><br />
*'''Altruismus''' - specifický druh prosociálního chování vykonávaného ve prospěch jiného člověka nebo skupiny osob bez očekávání zisku, odměny či sociálního souhlasu okamžitě ani v budoucnu <br />
*'''Afiliace''' - chování s tendencí sociálního kontaktu;<ref name="naksoc"/> přátelské či družné chování<br />
*'''Konformita''' - změna v chování za účelem přizpůsobení a shodnosti s normami ve skupině<ref name="slamsoc"/><br />
*'''Ingraciace''' - snaha o zavděčení se lichocením; E. E. Jones (1964)<br />
*'''Agrese''' - vrozené i naučené chování s cílevědomým záměrem uškodit či způsobit negativní důsledky <ref name="naksoc">Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Academia.</ref><br />
<br />
<br />
=== Hromadné chování === <br />
Hromadné chování je předmětem studia zejména [[sociologie]], nicméně o jevy a procesy makrosociální se zajímá i [[sociální psychologie]]. Původ tohoto tématu je v oblasti [[Dav|psychologie davu]], jíž etabloval ve stejnojmenné knize Gustave Le Bon (1895). Davovým chováním se v návaznosti zabýval i [[Sigmund Freud|S. Freud]] v knize Masová psychologie a analýza já (1921).<ref name="naksoc"/><br />
<br />
'''Kolektivní chování''' je tedy skupinové chování (např. publikum, manifestace, náboženský fanatismus, nákupní horečka, vzpoura), jež se vyznačuje sdílenou dynamikou: vzniká spontánně a jeho vývoj je neplánovitý, neorganizovaný, vysoce interaktivní, a proto také relativně nepředpověditelný.<ref name="slamsoc"> I. Slaměník & J. Výrost (Eds.). (2008). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Grada.</ref> <br />
<br />
Hromadné chování je možné také alternativně nazvat jako hromadné psychické jevy a rozlišit je následovně:<ref> Mikšík, O. (2005). Hromadné psychické jevy: Psychologie hromadného chování. Praha: Karolinum. </ref> <br />
*'''Jevy spontánní hromadné nákazy''' – mezi jedinci vzájemně přenositelné obsahy, které se projevují jednak v rovině chování (např. extatické prožívání účastníků) a jednak v rovině prožívání (psychická nákaza - např. šeptanda, panikaření)<br />
* '''Impulzivně-afektivní erupce''' – kolektivní chování, jehož příčinou je jednorázový a velmi silný psychický otřes či traumatický zážitek (masová hysterie, panika, agrese) <br />
* '''Spojení nákazy a erupce''' – spojení obou předešlých v konkrétním hromadném chování, přičemž fáze nákazy funguje jako prekurzor eruptivní fáze. <br />
<br />
Formálně můžeme členit kolektivní chování:<ref name="slamsoc"/><br />
<br />
* '''Dav''' – aktuální a aktivní seskupení lidí charakteristické rozšířenými a společně sdílenými emocemi s vysokou mírou interaktivity. Davové extrapolace základních emocí jsou např. panika (strach), poblážnění (radost), nepřátelství (hněv).<br /><br />
* '''Posluchačstvo''' – pasivní seskupení, může být náhodné nebo úmyslné<br />
* '''Veřejnost''' – aktivní kolektivní chování, jehož forma je vysoce abstraktní a rovněž disponuje značnou interaktivitou (např. diskuse o nějakém tématu)<br /><br />
* '''Masa''' – aktivní, simultánní a nezávislé chování a jednání velkého počtu lidí, nedochází však k interpersonální či skupinové interakci.<br /><br />
* '''Sociální hnutí''' – velká skupina s vymezenou strukturou a délkou trvání, od předchozích se liší svou organizovaností (podpora určitých myšlenek a jejich prosazování v rámci společnosti)<br /><br />
<br />
== Teoretické přístupy k chování ==<br />
<br />
V psychologii se užívaly obvykle dvě krajní doktríny k interpretaci chování, a sice [[dispozicionismus]] a [[situacionismus]]. Dispozicionismus tvrdí, že chování je výslednicí vnitřních předpokladů (dispozic), tj. osobnostních vlohy, rysů, postojů, motivů atd. Situacionismus naopak říká, že chování je výsledkem aktuálních psychosociálních proměnných (situace). Rozpor těchto přístupů je dnes překročen, neboť chování se chápe jako výslednice dispozic i situačních proměnných, které se vzájemně ovlivňují.<br />
<br />
Kurt Lewin přišel v oblasti psychologie v roce 1936 s pseudomatematickou formulí, jež má popisovat kvantifikovatelné chování člověka a položil tak klasický rámec pro analýzu sociálního chování<ref>http://socrates.berkeley.edu/~kihlstrm/PxSInteraction.html</ref>:<br /><br />
<br />
<big><br />
'''''B = f (P, E)'''''</big><br />
<br />
* '''B''' = behavior; chování<br />
* '''f''' = function; funkce<br />
* '''P''' = personality; uspořádání vnitřních dispozic<br />
* '''E''' = environment; vnější prostředí <br />
<br />
Ve verbálním opisu je možné formuli rovnice přeložit jako “chování je funkcí osoby a jejího prostředí”, přičemž vztah mezi osobností a situací lze chápat jako vzájemnou interakci těchto činitelů.<ref>Nakonečný, M. (2006). Základy obecné psychologie (1. vyd.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.</ref><br />
<br />
=== Hlavní perspektivy ===<br />
<br />
V oblasti psychologie je pět dominantních perspektiv vysvětlujících chování člověka, přičemž tyto přístupy mohou být interdisciplinární a tudíž nejsou vždy vyloženě striktně demarkovány, neboť každá je užitečná v rozkrývání odlišných aspektů lidského chování:<ref> Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.</ref><br />
<br />
* '''Biologická''' - chování je uvedeno do souvislosti s životními procesy v lidském organismu, fyziologií, endokrinní regulací či [[Genetika|genetickými vlohami]], dále s činností [[mozek|mozku]] a jeho komponentami, neurobiologickými procesy a systémy, s hladinami biochemických látek v organismu ([[Hormon|hormony]], [[neurotransmitter|neurotransmittery]])<br />
* '''Behaviorální''' - chování je naučený komplexní systém, který je určen interakcemi s prostředím<br />
* '''Kognitivní''' - chování je podloženo mentálními procesy (či je jejich důsledky), tj. způsoby zpracování informací a jejich organizací<br />
* '''Psychodynamická''' - zdůraňuje [[Nevědomí|nevědomé]] vnitřní procesy, struktury či obsahy (pudy, potřeby, strachy, emoce), které motivují chování <br />
* '''Humanistická''' - zdůraňuje svobodu akce, smysl a inherentní hodnotu člověka ve vztahu k chování<br />
<br />
Některé další perspektivy jsou:<ref>Hutchison, E. D., & Charlesworth, L. W. (Eds.). (2003). Theoretical perspectives on human behavior. Dimensions of human behavior: Person and environment. Virginia Commonwealth University: Sage Publications Inc.</ref><br />
* '''Vývojová''' - chování a jeho proměny v průběhu [[Vývojová psychologie|ontogeneze]]<br />
*'''Sociálně konstruktivistická''' - jak se lidé učí prostřednictvím interakcí rozumět světu a jeho místu v něm<br />
*'''Systemická''' - chování jako výsledek recipročních interakcí osob operujících uvnitř propojených sociálních systémů<br />
* '''Konfliktní''' - soustředí se na [[Konflikty|konflikty]], nerovnost, dominanci či opresi (utlačování) <br />
<br />
== Poruchy chování ==<br />
<br />
=== Mezinárodní klasifikace nemocí ===<br />
Poruchy chování jsou v MKN-10 (či v ICD-10) ve svém explicitním pojmenování zařazeny jednak pod Poruchy osobnosti a chování u dospělých (F60-F69), nebo kategorie Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v dospívání (F90-F98). Zejména šestá podkapitola popisuje rozmanitost odchylek chování v klinickém významu.<ref>http://apps.who.int/classifications/icd10/browse/2015/en#/V</ref> <br />
<br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura===<br />
<br />
*Atkinson, R. (2003). Psychologie (2. vyd.). Praha: Portál.<br />
*Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.<br />
*Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.<br />
*Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.<br />
*Hutchison, E. D., & Charlesworth, L. W. (Eds.). (2003). Theoretical perspectives on human behavior. Dimensions of human behavior: Person and environment. Virginia Commonwealth University: Sage Publications Inc.<br />
*Chow, S. L. (2002). Methods in psychological research. Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS). Oxford, UK: Eolss Publishers.<br />
*Hergenhahn, B. R & Henley, T. (2008). Introduction to the history of psychology. Belmont, CA: Wadsworth Cengage Learning.<br />
*Martin, P. & Bateson, P. (2009). Úvod do teorie a metodologie měření chování (1. vyd). Praha: Portál.<br />
*Mikšík, O. (2005). Hromadné psychické jevy: Psychologie hromadného chování. Praha: Karolinum.<br />
*Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.<br />
*Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Academia.<br />
*Nakonečný, M. (2006). Základy obecné psychologie (1. vyd.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.<br />
*Slaměník & J. Výrost (Eds.). (2008). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Grada.<br />
<br />
=== Doporučená literatura===<br />
<br />
*Freud, S. (1990). O člověku a kultuře. Praha: Odeon. <br />
*Le Bon, G. (1994). Psychologie davu. Praha: Kra. <br />
*Martin, P. & Bateson, P. (2009). Úvod do teorie a metodologie měření chování (1. vyd). Praha: Portál.<br />
*Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.<br />
*Pope, D. G. & Sydnor, J. R. (2014). Behavioral Economics: Economics as a Psychological Discipline. Retrieved from: http://faculty.chicagobooth.edu/devin.pope/research/pdf/Website_Handbook_Chap.pdf<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
*[http://link.springer.com/journal/10919 Journal of Nonverbal Behavior]<br />
<br />
=== Zdroje obrázků ===<br />
<br />
* PS Mag http://www.psmag.com/navigation/health-and-behavior/electric-schlock-65377/<br />
* Pantherfile https://pantherfile.uwm.edu/plenz/www/introFilesF07/chapter15.html<br />
* PBS Newhour http://www.pbs.org/newshour/rundown/a-hormonal-birthday/<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br />
*[[Experiment]]<br />
*[[Prožívání]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
<br />
chování, behaviorismus, měření, pozorování, metodogolie, experiment, instinkt, reflex, jednání<br />
<br />
[[Kategorie]]: [[Obecná psychologie]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Chov%C3%A1n%C3%AD&diff=9929Chování2014-11-28T16:40:25Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div>== Chování == <br />
<br />
'''Chování''' (angl. behavior) je souhrn či komplex vnějších projevů, činností, jednání a reakcí organismu na vnější i vnitřní [[Pondět|podněty]], včetně projevů slovních,<ref name="hartl">Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.</ref> čili jakákoli akce, aktivita nebo proces, který může být pozorován a měřen;<ref>http://www.britannica.com/EBchecked/topic/289249/instinct/281050/Instinct-as-behaviour#ref1027681</ref> a v tomto smyslu jej lze popisovat v termínech jeho struktury (jednotlivé komponenty), funkce či důsledků (účinky aktivity na okolí), prostorových vztahů (pozice a orientace), časového trvání, frekvence výskytu;<ref name="martin">Martin, P. & Bateson, P. (2009). Measuring Behaviour: An Introductory Guide (1. vyd). Praha: Portál</ref> či usuzovat na původ (vrozené/získané). Chování je spolu s prožíváním (mentálními procesy) hlavním předmětem studia psychologie jako vědy, [[Soubor:milgramXX.jpg|200px|náhled|vpravo|Milgram obedience experiment.]]přičemž tyto dvě kategorie - ať oddělěné nebo jejich vzájemné vztahy - se vědecký diskurs snaží popisovat či objasňovat prostřednictvím konstrukce teorií. <br />
<br />
Chování je v systému behaviorálních věd studováno napříč těmito obory: <ref>http://www.mdpi.com/journal/behavsci/about</ref><ref>http://journals.cambridge.org/action/displayJournal?jid=BBS</ref><br />
*Biologické vědy: etologie, zoologie, behaviorální biologie, behaviorální genetika, psychobiologie<br />
*Společenské vědy: sociologie, antropologie, etnologie<br />
*Neurovědy: kognitivní vědy, sociální neurovědy, behaviorální neurovědy <br />
*Ekonomické vědy: teorie managementu, tržní ekonomie, herní teorie, behaviorální ekonomie<br />
*Interdisciplinární: teorie organizace, systémové teorie, teorie rozhodování, informační teorie, <br /><br />
<br />
== Historické pozadí studia chování ==<br />
Historicky můžeme shledávat počátky studia chování ve filosofii [[Pozitivismus|pozitivismu]], který trval pouze na znalostech nabytých objektivně zjistitelnou cestou a přírodovědeckém experimentování; [[Funkcionalismus|funkcionalismu]], jehož představitelé sice uznávali strukturalisty užívanou introspekci, nicméně něktěří z nich byli překvapeni, kolik informací se lze o člověku dozvědět bez užití této metody, čímž tak také nasměrovali další vývoj; a v ruské objektivní psychologii, kterou tvořili '''I. M. Sečenov''' a jeho akcent fyziologie jako objektivní metody psychologického studia, [[Ivan Petrovič Pavlov]] s objevem podmíněného reflexu či '''V. M. Bechtěrev.''', který sepsal zásady reflexologie.<ref name = ”herge”>Hergenhahn, B. R & Henley, T. (2008). Introduction to the history of psychology. Belmont, CA: Wadsworth Cengage Learning.</ref><br />
<br />
Radikální impuls ke studiu chování však zadal [[John B. Watson]] na počátku 20. století spolu s vydáním článku Psychologie z hlediska behavioristy (1913), kde se vyslovil k tomu, že psychologie by se měla více podobat přírodním vědám a studovat objektivně pozorovatelné jevy; za objektivně pozorovatelný jev považoval pouze chování. Odmítl [[Introspekce|introspekci]] jako prostředek a metodu psychologického studia, který je nevědecký a zároveň s ní pojmy [[Vědomí|vědomí]], duševní [[Psychické stavy|stavy]] či [[Vůle|vůle]].<ref>Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. </ref>[[Soubor:4 08-Pavlov.jpg|400px|náhled|vpravo|Ivan Pavlov watching a classical conditioning experiment to measure salivation]]<br />
<br />
Došlo tak k dlouhému filosofickému a metodologickém rozchodu předmětu studia psychologie - tedy prožívání a chování - a prožívání (či vědomí, duše, psychika) bylo prohlášeno za nevědecký pojem.<br />
<br />
J. B. Watson v USA zároveň vytvořil psychologický směr [[Behaviorismus]] (z angl. behavior), který měl abstrahovat od všeho latentního, nepozorovatelného a věnovat se pouze pozorovatelným jevům, tedy chování. Chování bylo vymezené a vysvětlené rovnicí S - R (stimulus-response) a bylo výhradně produktem předešlého [[učení]]. Behaviorismus byl zpočátku také implicitně vymezen primárně laboratorními experimenty se zvířaty a poměrně “násilnými” metaforami chtěl popisovat i chování člověka. USA tímto započala být hegemonem psychologie 20. století a behaviorismus (spolu s psychoanalýzou) se stal pervazivním směrem až do poloviny 20. století, kdy tuto jednostrannou výzkumnou tendenci vyvážila až humanistická psychologie.<ref name = ”herge”/><br />
<br />
Současně se psychologie věnuje studiu prožívání i chování a považuje je za stejně poplatné coby předměty vědeckého výzkumu.<br />
<br />
== Metodologie studia chování ==<br />
[[Metodologie]] behaviorálních věd má empirickou povahu a na rozdíl od jiných disciplín a druhů výzkumu se obejde bez drahého vybavení či specializovaných dovedností. <ref name="martin"/><br />
<br />
K metodám sběru dat o chování se používá zejména:<br />
*'''Měření''' - přiřazování numerických hodnot jednotlivým pozorovaným jevům (kvantifikace) dle předem definovaných pravidel. Výzkum, který je hodnotný vyžaduje měření alespoň některých aspektů chování. <ref name="martin"/><br />
*'''Pozorování''' - systematický proces vnímání či registrace vnějších objektů, který je plánovitě selektivní (vybírá některá předem určená data). Může užívat molekulárního přístupu, který pozoruje malé segmenty chování, či molárního přístupu, kdy se pozorují komplexnější jednotky chování. Pozorování také závisí na zvolené strategii izomorfní (co nejvěrnější reprodukce) či reduktivní (třídění do předpřipravných kategorií) a užívá specifické vzorkování - tedy časové ohraničení a výběr reprezentativních sekvencí chování.<ref>Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.</ref><br />
<br />
Strategie získávání poznatků ohledně chování se mohou dělit: <ref>Chow, S. L. (2002). Methods in psychological research. Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS). Oxford, UK: Eolss Publishers.</ref><br />
* '''[[Experiment|Experimentální]] strategie''' - empirický výkumný postup, která může probíhat v kontrolovaném či přirozeném prostředí jehož cílem je najít, ustálit a demonstrovat kauzální vztah mezi dvěma proměnnými prostřednictvím systematické manipulace jedné či obou proměnných. Proměnné se zkoumají izolovaně, aby se vyloučilo působení jiných vlivů (proměnných). Důležit je zajištění ekvivalentních skupin (kontrolní a experimentální)<br />
*'''Kvaziexperimentální strategie''' - totéž co experimentální výzkumný postup pouze bez validního výchozího vzorku (kontrolní skupina v pravém smyslu), se kterou by šlo porovnávat; k dispozici je pouze skupina "porovávací".<br />
*'''Nonexperimentální strategie''' - jedná se spíše o deskriptivní postup složený ze systematického pozorování, měření či popisu. <br />
*[[Korelační a regresní analýza|Korelační]] strategie - empirický výzkumný postup, ve kterém prověřuje statistická významnost vztahu dvou proměnných<br />
*Případové studie - kvalitativní výzkumný postup, ve kterém je specifická organizace proměnných studována detailně<br />
<br /><br />
== Druhy chování ==<br />
Chování může být vrozené nebo naučené (získané), nevědomé či vědomé. Podle vztahu k vůli můžeme rozlišovat jednání (volní a úmyslné chování) a mimovolní (bezděčné) chování. Podle vztahu k řeči můžeme rozlišit chování verbální (mluvený projev) a neverbální (bez mluvené komponenty). Chování může být individuální, interpersonální či skupinové. Vertikálně můžeme chování rozlišit např. od úrovně reakcí čili nejzákladnějšího chování až po komplexnější či vůlí řízené chování.<br />
<br />
=== Obecné typy ===<br />
<br />
* '''[[Instink|Instinkty]]''' jsou vrozené rigidní vzorce chování podložené geneticky získanou informací;<ref name="hartl"/> Instinkty jsou předmětem studia chování živočichů čili subhumánního chování, kterým se zabývá [[Etologie|etologie]] či zprostředkovaně [[Komparativní psychologie|komparativní psychologie]]. Instinkty jsou pro psychologii cenným zdrojem při tvorbě obecných zákonitostí chování.<br />
* '''[[Reflex|Reflexy]]''' jsou automatické, vrozené či získané reakce na podněty vnitřní i vnější.<ref name="hartl"/> Spolu s instinkty jsou součástí biologického portfolia organismu, které se projevují již v raném postnatálním období. Reflexy byly v oblasti psychologie vděčným předmětem studia pro I. P. Pavlova, který rozlišil podmíněný a nepodmíněný podnět a reflex na základě studia psů, což je shrnuto v terminologii klasického podmiňování. <br />
*'''Jednání''' je chování, které je navázáno na vůli čili je významně obohaceno o konativní složky, je záměrné a sleduje vzdálenější cíl, není tedy reaktivní ale spíše aktivní.</br><br />
<br />
* '''Přibližování / vzdalování''' je základní dimenzi chování, které nastínil K. Lewin ve své teorii pole (1935). Popisuje chování jako reakci na zhodnocení podnětu/objektu, po kterém následuje tendence se objektu přiblížit nebo vyhnout (approach/avoidance).<br /><br />
<br />
=== Specifické typy ===<br />
* '''Molekulární chování''' - rozlišil neobehaviorista E. C. Tolman (1932). Molekulární chování označuje menší pozorovatelné jednotky či segmenty aktivity v kratších časových úsecích (např. reflexy)<br />
*'''Molární chování''' označuje větši behaviorální celky aktivit během delšího časového úseku, které jsou pozorovatelné (úder tenisovou raketou do míčku).<br />
* '''Instrumentální chování''' - takové chování, které je prostředkem či nástrojem (instrumentem) k dosažení specifického cíle. Pojem zavedl Thorndike (1911).<br />
<br />
==== Vztah ke komunikaci====<br />
*'''Verbální chování''' - chování spojené s [[řeč|řečí]] <br />
*'''Nonverbální chování''' je pozorovatelná tělesná aktivita bez užití verbální složky<br />
* '''Expresivní chování''' - taková vnější aktivita, která autenticky odráží vnitřní psychické stavy a je nositelem výrazu; je to přímá manifestace vnitřní aktivace emocionální či jiné.<ref>http://www.encyclopedia.com/doc/1G2-3045000386.html</ref><br />
* '''Adaptivní chování''' je spíše uměle produkované chování, které je přizpůsobeno situačnímu kontextu, konvencím a sociálním normám a nemusí již tak dobře zrcadlit vnitřní stavy, neboť může používat prostředky stylizace, simulace a jiné.<br />
<br />
=== Sociální chování === <br />
Chování ve společenském kontextu zahrnující druhé osoby; lze rozlišit interpersonální interakce či skupinové interakce. Sociální chování je funkcí situace a osobnostních proměnných a je významně ovlivněno či může být důsledkem např. [[Schéma|schémat]], [[Stereotyp|stereotypů]], [[Postoj|postojů]], [[Atribuce|atribucí]], sociálních norem a jiných sociálních obsahů.<ref>Atkinson, R. (2003). Psychologie (2. vyd.). Praha: Portál.</ref>[[Soubor:Asch experiments.jpg|400px|náhled|vpravo|Asch conformity experiment.]]<br />
<br />
*'''Prosociální chování''' - jakékoli akty chování vykonávané ve prospěch druhého člověka nebo skupin osob, jehož cílem je přinést užitek druhým. <br />
*'''Disociální chování''' - také antisociální či asociální chování, které se projevuje nedostatkem ohledu v sociálních závazcích‚ tendenčnosti k oklamávání druhých či disparitou mezi sociálními normami, chováním a nízkou frustrační tolerancí.<ref>http://apps.who.int/classifications/icd10/browse/2015/en#/F60-F69</ref><br />
*'''Altruismus''' - specifický druh prosociálního chování vykonávaného ve prospěch jiného člověka nebo skupiny osob bez očekávání zisku, odměny či sociálního souhlasu okamžitě ani v budoucnu <br />
*'''Afiliace''' - chování s tendencí sociálního kontaktu;<ref name="naksoc"/> přátelské či družné chování<br />
*'''Konformita''' - změna v chování za účelem přizpůsobení a shodnosti s normami ve skupině<ref name="slamsoc"/><br />
*'''Ingraciace''' - snaha o zavděčení se lichocením; E. E. Jones (1964)<br />
*'''Agrese''' - vrozené i naučené chování s cílevědomým záměrem uškodit či způsobit negativní důsledky <ref name="naksoc">Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Academia.</ref><br />
<br />
<br />
=== Hromadné chování === <br />
Hromadného chování je předmětem studia zejména [[sociologie]], nicméně o jevy a procesy makrosociální se zajímá i [[sociální psychologie]]. Původ tohoto tématu je v oblasti [[Dav|psychologie davu]], jíž etabloval ve stejnojmenné knize Gustave Le Bon (1895). Davovým chováním se v návaznosti zabýval i [[Sigmund Freud|S. Freud]] v knize Masová psychologie a analýza já (1921).<ref name="naksoc"/><br />
<br />
'''Kolektivní chování''' je tedy skupinové chování (např. publikum, manifestace, náboženský fanatismus, nákupní horečka, vzpoura), jež se vyznačuje sdílenou dynamikou: vzniká spontánně a jeho vývoj je neplánovitý, neorganizovaný, vysoce interaktivní, a proto také relativně nepředpověditelný.<ref name="slamsoc"> I. Slaměník & J. Výrost (Eds.). (2008). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Grada.</ref> <br />
<br />
Hromadné chování je možné také alternativně nazvat jako hromadné psychické jevy a rozlišit je následovně:<ref> Mikšík, O. (2005). Hromadné psychické jevy: Psychologie hromadného chování. Praha: Karolinum. </ref> <br />
*'''Jevy spontánní hromadné nákazy''' – mezi jedinci vzájemně přenositelné obsahy, které se projevují jednak v rovině chování (např. extatické prožívání účastníků) a jednak v rovině prožívání (psychická nákaza - např. šeptanda, panikaření)<br />
* '''Impulzivně-afektivní erupce''' – kolektivní chování, jehož příčinou je jednorázový a velmi silný psychický otřes či traumatický zážitek (masová hysterie, panika, agrese) <br />
* '''Spojení nákazy a erupce''' – spojení obou předešlých v konkrétním hromadném chování, přičemž fáze nákazy funguje jako prekurzor eruptivní fáze. <br />
<br />
Formálně můžeme členit kolektivní chování:<ref name="slamsoc"/><br />
<br />
* '''Dav''' – aktuální a aktivní seskupení lidí charakteristické rozšířenými a společně sdílenými emocemi s vysokou mírou interaktivity. Davové extrapolace základních emocí jsou např. panika (strach), poblážnění (radost), nepřátelství (hněv).<br /><br />
* '''Posluchačstvo''' – pasivní seskupení, může být náhodné nebo úmyslné<br />
* '''Veřejnost''' – aktivní kolektivní chování, jehož forma je vysoce abstraktní a rovněž disponuje značnou interaktivitou (např. diskuse o nějakém tématu)<br /><br />
* '''Masa''' – aktivní, simultánní a nezávislé chování a jednání velkého počtu lidí, nedochází však k interpersonální či skupinové interakci.<br /><br />
* '''Sociální hnutí''' – velká skupina s vymezenou strukturou a délkou trvání, od předchozích se liší svou organizovaností (podpora určitých myšlenek a jejich prosazování v rámci společnosti)<br /><br />
<br />
== Teoretické přístupy k chování ==<br />
<br />
V psychologii se užívaly obvykle dvě krajní doktríny k interpretaci chování, a sice [[dispozicionismus]] a [[situacionismus]]. Dispozicionismus tvrdí, že chování je výslednicí vnitřních předpokladů (dispozic), tj. osobnostních vlohy, rysů, postojů, motivů atd. Situacionismus naopak říká, že chování je výsledkem aktuálních psychosociálních proměnných (situace). Rozpor těchto přístupů je dnes překročen, neboť chování se chápe jako výslednice dispozic i situačních proměnných, které se vzájemně ovlivňují.<br />
<br />
Kurt Lewin přišel v oblasti psychologie v roce 1936 s pseudomatematickou formulí, jež má popisovat kvantifikovatelné chování člověka a položil tak klasický rámec pro analýzu sociálního chování<ref>http://socrates.berkeley.edu/~kihlstrm/PxSInteraction.html</ref>:<br /><br />
<br />
<big><br />
'''''B = f (P, E)'''''</big><br />
<br />
* '''B''' = behavior; chování<br />
* '''f''' = function; funkce<br />
* '''P''' = personality; uspořádání vnitřních dispozic<br />
* '''E''' = environment; vnější prostřední <br />
<br />
Ve verbálním opisu je možné formuli rovnice přeložit jako “chování je funkcí osoby a jejího prostředí”, přičemž vztah mezi osobností a situací lze chápat jako vzájemnou interakci těchto činitelů.<ref>Nakonečný, M. (2006). Základy obecné psychologie (1. vyd.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.</ref><br />
<br />
=== Hlavní perspektivy ===<br />
<br />
V oblasti psychologie je pět dominantních perspektiv vysvětlujících chování člověka, přičemž tyto přístupy mohou být interdisciplinární a tudíž nejsou vždy vyloženě striktně demarkovány, neboť každá je užitečná v rozkrývání odlišných aspektů lidského chování:<ref> Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.</ref><br />
<br />
* '''Biologická''' - chování je uvedeno do souvislosti s životními procesy v lidském organismu, fyziologií, endokrinní regulací, [[Genetika|genetikou]], dále s činností [[mozek|mozku]] a jeho komponentami, neurobiologických procesů a systémů, hladiny biochemických látek v organismu ([[Hormon|hormony]], [[neurotransmitter|neurotransmittery]])<br />
* '''Behaviorální''' - chování je naučený komplexní systém, který je určen interakcemi s prostředím<br />
* '''Kognitivní''' - chování je podloženo mentálními procesy (či je jejich důsledek), tj. způsoby zpracování informací a jejich organizací<br />
* '''Psychodynamická''' - zdůraňuje [[Nevědomí|nevědomé]] vnitřní procesy, struktury či obsahy (pudy, potřeby, strachy, emoce), které motivují chování <br />
* '''Humanistická''' - zdůraňuje svobodu akce, smysl a inherentní hodnotu člověka ve vztahu k chování<br />
<br />
Některé další perspektivy jsou:<ref>Hutchison, E. D., & Charlesworth, L. W. (Eds.). (2003). Theoretical perspectives on human behavior. Dimensions of human behavior: Person and environment. Virginia Commonwealth University: Sage Publications Inc.</ref><br />
* '''Vývojová''' - chování a jeho proměny v průběhu [[Vývojová psychologie|ontogeneze]]<br />
*'''Sociálně konstruktivistická''' - jak se lidé učí prostřdnictvím interakcí rozumět světu a jeho místu v něm<br />
*'''Systemická''' - chování jako výsledek recipročních interakcí osob operujících uvnitř propojených sociálních systémů<br />
* '''Konfliktní''' - soustředí se na [[Konflikty|konflikty]], nerovnost, dominanci či opresi (utlačování) <br />
<br />
== Poruchy chování ==<br />
<br />
=== Mezinárodní klasifikace nemocí ===<br />
Poruchy chování jsou v MKN-10 (či v ICD-10) ve svém explicitním pojmenování zařazeny jednak pod Poruchy osobnosti a chování u dospělých (F60-F69), nebo kategorie poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v dospívání (F90-F98). Zejména šestá podkapitola popisuje rozmanitost odychlek chování v klinickém významu.<ref>http://apps.who.int/classifications/icd10/browse/2015/en#/V</ref> <br />
<br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura===<br />
<br />
*Atkinson, R. (2003). Psychologie (2. vyd.). Praha: Portál.<br />
*Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.<br />
*Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.<br />
*Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.<br />
*Hutchison, E. D., & Charlesworth, L. W. (Eds.). (2003). Theoretical perspectives on human behavior. Dimensions of human behavior: Person and environment. Virginia Commonwealth University: Sage Publications Inc.<br />
*Chow, S. L. (2002). Methods in psychological research. Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS). Oxford, UK: Eolss Publishers.<br />
*Hergenhahn, B. R & Henley, T. (2008). Introduction to the history of psychology. Belmont, CA: Wadsworth Cengage Learning.<br />
*Martin, P. & Bateson, P. (2009). Úvod do teorie a metodologie měření chování (1. vyd). Praha: Portál.<br />
*Mikšík, O. (2005). Hromadné psychické jevy: Psychologie hromadného chování. Praha: Karolinum.<br />
*Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.<br />
*Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Academia.<br />
*Nakonečný, M. (2006). Základy obecné psychologie (1. vyd.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.<br />
*Slaměník & J. Výrost (Eds.). (2008). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Grada.<br />
<br />
=== Doporučená literatura===<br />
<br />
*Freud, S. (1990). O člověku a kultuře. Praha: Odeon. <br />
*Le Bon, G. (1994). Psychologie davu. Praha: Kra. <br />
*Martin, P. & Bateson, P. (2009). Úvod do teorie a metodologie měření chování (1. vyd). Praha: Portál.<br />
*Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.<br />
*Pope, D. G. & Sydnor, J. R. (2014). Behavioral Economics: Economics as a Psychological Discipline. Retrieved from: http://faculty.chicagobooth.edu/devin.pope/research/pdf/Website_Handbook_Chap.pdf<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
*[http://link.springer.com/journal/10919 Journal of Nonverbal Behavior]<br />
<br />
=== Zdroje obrázků ===<br />
<br />
* PS Mag http://www.psmag.com/navigation/health-and-behavior/electric-schlock-65377/<br />
* Pantherfile https://pantherfile.uwm.edu/plenz/www/introFilesF07/chapter15.html<br />
* PBS Newhour http://www.pbs.org/newshour/rundown/a-hormonal-birthday/<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br />
*[[Experiment]]<br />
*[[Prožívání]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
<br />
chování, behaviorismus, měření, pozorování, metodogolie, experiment, instinkt, reflex, jednání<br />
<br />
[[Kategorie]]: [[Obecná psychologie]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Chov%C3%A1n%C3%AD&diff=9914Chování2014-11-28T13:21:55Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div>== Chování == <br />
<br />
'''Chování''' (angl. behavior) je souhrn či komplex vnějších projevů, činností, jednání a reakcí organismu na vnější i vnitřní [[Pondět|podněty]], včetně projevů slovních,<ref name="hartl">Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.</ref> čili jakákoli akce, aktivita nebo proces, který může být pozorován a měřen;<ref>http://www.britannica.com/EBchecked/topic/289249/instinct/281050/Instinct-as-behaviour#ref1027681</ref> a v tomto smyslu jej lze popisovat v termínech jeho struktury (jednotlivé komponenty), funkce či důsledků (účinky aktivity na okolí), prostorových vztahů (pozice a orientace), časového trvání, frekvence výskytu;<ref name="martin">Martin, P. & Bateson, P. (2009). Measuring Behaviour: An Introductory Guide (1. vyd). Praha: Portál</ref> či usuzovat na původ (vrozené/získané). Chování je spolu s prožíváním (mentálními procesy) hlavním předmětem studia psychologie jako vědy, [[Soubor:milgramXX.jpg|200px|náhled|vpravo|Milgram obedience experiment.]]přičemž tyto dvě kategorie - ať oddělěné nebo jejich vzájemné vztahy - se vědecký diskurs snaží popisovat či objasňovat prostřednictvím konstrukce teorií. <br />
<br />
Chování je v systému behaviorálních věd studováno napříč těmito obory: <ref>http://www.mdpi.com/journal/behavsci/about</ref><ref>http://journals.cambridge.org/action/displayJournal?jid=BBS</ref><br />
*Biologické vědy: etologie, zoologie, behaviorální biologie, behaviorální genetika, psychobiologie<br />
*Společenské vědy: sociologie, antropologie, etnologie<br />
*Neurovědy: kognitivní vědy, sociální neurovědy, behaviorální neurovědy <br />
*Ekonomické vědy: teorie managementu, tržní ekonomie, herní teorie, behaviorální ekonomie<br />
*Interdisciplinární: teorie organizace, systémové teorie, teorie rozhodování, informační teorie, <br /><br />
<br />
== Historické pozadí studia chování ==<br />
Historicky můžeme shledávat počátky studia chování ve filosofii [[Pozitivismus|pozitivismu]], který trval pouze na znalostech nabytých objektivně zjistitelnou cestou a přírodovědeckém experimentování; [[Funkcionalismus|funkcionalismu]], jehož představitelé sice uznávali strukturalisty užívanou introspekci, nicméně něktěří z nich byli překvapeni, kolik informací se lze o člověku dozvědět bez užití této metody, čímž tak také nasměrovali další vývoj; a v ruské objektivní psychologii, kterou tvořili '''I. M. Sečenov''' a jeho akcent fyziologie jako objektivní metody psychologického studia, [[Ivan Petrovič Pavlov]] s objevem podmíněného reflexu či '''V. M. Bechtěrev.''', který sepsal zásady reflexologie.<ref name = ”herge”>Hergenhahn, B. R & Henley, T. (2008). Introduction to the history of psychology. Belmont, CA: Wadsworth Cengage Learning.</ref><br />
<br />
Radikální impuls ke studiu chování však zadal [[John B. Watson]] na počátku 20. století spolu s vydáním článku Psychologie z hlediska behavioristy (1913), kde se vyslovil k tomu, že psychologie by se měla více podobat přírodním vědám a studovat objektivně pozorovatelné jevy; za objektivně pozorovatelný jev považoval pouze chování. Odmítl [[Introspekce|introspekci]] jako prostředek a metodu psychologického studia, který je nevědecký a zároveň s ní pojmy [[Vědomí|vědomí]], duševní [[Psychické stavy|stavy]] či [[Vůle|vůle]].<ref>Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. </ref>[[Soubor:4 08-Pavlov.jpg|400px|náhled|vpravo|Ivan Pavlov watching a classical conditioning experiment to measure salivation]]<br />
<br />
Došlo tak k dlouhému filosofickému a metodologickém rozchodu předmětu studia psychologie - tedy prožívání a chování - a prožívání (či vědomí, duše, psychika) bylo prohlášeno za nevědecký pojem.<br />
<br />
J. B. Watson v USA zároveň vytvořil psychologický směr [[Behaviorismus]] (z angl. behavior), který měl abstrahovat od všeho latentního, nepozorovatelného a věnovat se pouze pozorovatelným jevům, tedy chování. Chování bylo vymezené a vysvětlené rovnicí S - R (stimulus-response) a bylo výhradně produktem předešlého [[učení]]. Behaviorismus byl zpočátku také implicitně vymezen primárně laboratorními experimenty se zvířaty a poměrně “násilnými” metaforami chtěl popisovat i chování člověka. USA tímto započala být hegemonem psychologie 20. století a behaviorismus (spolu s psychoanalýzou) se stal pervazivním směrem až do poloviny 20. století, kdy tuto jednostrannou výzkumnou tendenci vyvážila až humanistická psychologie.<ref name = ”herge”/><br />
<br />
Současně se psychologie věnuje studiu prožívání i chování a považuje je za stejně poplatné coby předměty vědeckého výzkumu.<br />
<br />
== Metodologie studia chování ==<br />
[[Metodologie]] behaviorálních věd má empirickou povahu a na rozdíl od jiných disciplín a druhů výzkumu se obejde bez drahého vybavení či specializovaných dovedností. <ref name="martin"/><br />
<br />
K metodám sběru dat o chování se používá zejména:<br />
*'''Měření''' - přiřazování numerických hodnot jednotlivým pozorovaným jevům (kvantifikace) dle předem definovaných pravidel. Výzkum, který je hodnotný vyžaduje měření alespoň některých aspektů chování. <ref name="martin"/><br />
*'''Pozorování''' - systematický proces vnímání či registrace vnějších objektů, který je plánovitě selektivní (vybírá některá předem určená data). Může užívat molekulárního přístupu, který pozoruje malé segmenty chování, či molárního přístupu, kdy se pozorují komplexnější jednotky chování. Pozorování také závisí na zvolené strategii izomorfní (co nejvěrnější reprodukce) či reduktivní (třídění do předpřipravných kategorií) a užívá specifické vzorkování - tedy časové ohraničení a výběr reprezentativních sekvencí chování.<ref>Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.</ref><br />
<br />
Strategie získávání poznatků ohledně chování se mohou dělit: <ref>Chow, S. L. (2002). Methods in psychological research. Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS). Oxford, UK: Eolss Publishers.</ref><br />
* '''[[Experiment|Experimentální]] strategie''' - empirický výkumný postup, která může probíhat v kontrolovaném či přirozeném prostředí jehož cílem je najít, ustálit a demonstrovat kauzální vztah mezi dvěma proměnnými prostřednictvím systematické manipulace jedné či obou proměnných. Proměnné se zkoumají izolovaně, aby se vyloučilo působení jiných vlivů (proměnných). Důležit je zajištění ekvivalentních skupin (kontrolní a experimentální)<br />
*'''Kvaziexperimentální strategie''' - totéž co experimentální výzkumný postup pouze bez validního výchozího vzorku (kontrolní skupina v pravém smyslu), se kterou by šlo porovnávat; k dispozici je pouze skupina "porovávací".<br />
*'''Nonexperimentální strategie''' - jedná se spíše o deskriptivní postup složený ze systematického pozorování, měření či popisu. <br />
*[[Korelační a regresní analýza|Korelační]] strategie - empirický výzkumný postup, ve kterém prověřuje statistická významnost vztahu dvou proměnných<br />
*Případové studie - kvalitativní výzkumný postup, ve kterém je specifická organizace proměnných studována detailně<br />
<br /><br />
== Druhy chování ==<br />
Chování může být vrozené nebo naučené (získané), nevědomé či vědomé. Podle vztahu k vůli můžeme rozlišovat jednání (volní a úmyslné chování) a mimovolní (bezděčné) chování. Podle vztahu k řeči můžeme rozlišit chování verbální (mluvený projev) a neverbální (bez mluvené komponenty). Chování může být individuální, interpersonální či skupinové. Vertikálně můžeme chování rozlišit např. od úrovně reakcí čili nejzákladnějšího chování až po komplexnější či vůlí řízené chování.<br />
<br />
=== Obecné typy ===<br />
<br />
* '''[[Instink|Instinkty]]''' jsou vrozené rigidní vzorce chování podložené geneticky získanou informací;<ref name="hartl"/> Instinkty jsou předmětem studia chování živočichů čili subhumánního chování, kterým se zabývá [[Etologie|etologie]] či zprostředkovaně [[Komparativní psychologie|komparativní psychologie]]. Instinkty jsou pro psychologii cenným zdrojem při tvorbě obecných zákonitostí chování.<br />
* '''[[Reflex|Reflexy]]''' jsou automatické, vrozené či získané reakce na podněty vnitřní i vnější.<ref name="hartl"/> Spolu s instinkty jsou součástí biologického portfolia organismu, které se projevují již v raném postnatálním období. Reflexy byly v oblasti psychologie vděčným předmětem studia pro I. P. Pavlova, který rozlišil podmíněný a nepodmíněný podnět a reflex na základě studia psů, což je shrnuto v terminologii klasického podmiňování. <br />
*'''Jednání''' je chování, které je navázáno na vůli čili je významně obohaceno o konativní složky, je záměrné a sleduje vzdálenější cíl, není tedy reaktivní ale spíše aktivní.</br><br />
<br />
* '''Přibližování / vzdalování''' je základní dimenzi chování, které nastínil K. Lewin ve své teorii pole (1935). Popisuje chování jako reakci na zhodnocení podnětu/objektu, po kterém následuje tendence se objektu přiblížit nebo vyhnout (approach/avoidance).<br /><br />
<br />
=== Specifické typy ===<br />
* '''Molekulární chování''' - rozlišil neobehaviorista E. C. Tolman (1932). Molekulární chování označuje menší pozorovatelné jednotky či segmenty aktivity v kratších časových úsecích (např. reflexy)<br />
*'''Molární chování''' označuje větši behaviorální celky aktivit během delšího časového úseku, které jsou pozorovatelné (úder tenisovou raketou do míčku).<br />
* '''Instrumentální chování''' - takové chování, které je prostředkem či nástrojem (instrumentem) k dosažení specifického cíle. Pojem zavedl Thorndike (1911).<br />
<br />
==== Vztah ke komunikaci====<br />
*'''Verbální chování''' - chování spojené s [[řeč|řečí]] <br />
*'''Nonverbální chování''' je pozorovatelná tělesná aktivita bez užití verbální složky<br />
* '''Expresivní chování''' - taková vnější aktivita, která autenticky odráží vnitřní psychické stavy a je nositelem výrazu; je to přímá manifestace vnitřní aktivace emocionální či jiné.<ref>http://www.encyclopedia.com/doc/1G2-3045000386.html</ref><br />
* '''Adaptivní chování''' je spíše uměle produkované chování, které je přizpůsobeno situačnímu kontextu, konvencím a sociálním normám a nemusí již tak dobře zrcadlit vnitřní stavy, neboť může používat prostředky stylizace, simulace a jiné.<br />
<br />
=== Sociální chování === <br />
Chování ve společenském kontextu zahrnující druhé osoby; lze rozlišit interpersonální interakce či skupinové interakce. Sociální chování jedinců je významně ovlivněno či může být důsledkem např. [[Schéma|schémat]], [[Stereotyp|stereotypů]], [[Postoj|postojů]], [[Atribuce|atribucí]], sociálních norem a jiných sociálních obsahů.<ref>Atkinson, R. (2003). Psychologie (2. vyd.). Praha: Portál.</ref>[[Soubor:Asch experiments.jpg|400px|náhled|vpravo|Asch conformity experiment.]]<br />
<br />
*'''Prosociální chování''' - jakékoli akty chování vykonávané ve prospěch druhého člověka nebo skupin osob, jehož cílem je přinést užitek druhým. <br />
*'''Disociální chování''' - také antisociální či asociální chování, které se projevuje nedostatkem ohledu v sociálních závazcích‚ tendenčnosti k oklamávání druhých či disparitou mezi sociálními normami, chováním a nízkou frustrační tolerancí.<ref>http://apps.who.int/classifications/icd10/browse/2015/en#/F60-F69</ref><br />
*'''Altruismus''' - specifický druh prosociálního chování vykonávaného ve prospěch jiného člověka nebo skupiny osob bez očekávání zisku, odměny či sociálního souhlasu okamžitě ani v budoucnu <br />
*'''Afiliace''' - chování s tendencí sociálního kontaktu;<ref name="naksoc"/> přátelské či družné chování<br />
*'''Konformita''' - změna v chování za účelem přizpůsobení a shodnosti s normami ve skupině<ref name="slamsoc"/><br />
*'''Ingraciace''' - snaha o zavděčení se lichocením; E. E. Jones (1964)<br />
*'''Agrese''' - vrozené i naučené chování s cílevědomým záměrem uškodit či způsobit negativní důsledky <ref name="naksoc">Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Academia.</ref><br />
<br />
<br />
=== Hromadné chování === <br />
Hromadného chování je předmětem studia zejména [[sociologie]], nicméně o jevy a procesy makrosociální se zajímá i [[sociální psychologie]]. Původ tohoto tématu je v oblasti [[Dav|psychologie davu]], jíž etabloval ve stejnojmenné knize Gustave Le Bon (1895). Davovým chováním se v návaznosti zabýval i [[Sigmund Freud|S. Freud]] v knize Masová psychologie a analýza já (1921).<ref name="naksoc"/><br />
<br />
'''Kolektivní chování''' je tedy skupinové chování (např. publikum, manifestace, náboženský fanatismus, nákupní horečka, vzpoura), jež se vyznačuje sdílenou dynamikou: vzniká spontánně a jeho vývoj je neplánovitý, neorganizovaný, vysoce interaktivní, a proto také relativně nepředpověditelný.<ref name="slamsoc"> I. Slaměník & J. Výrost (Eds.). (2008). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Grada.</ref> <br />
<br />
Hromadné chování je možné také alternativně nazvat jako hromadné psychické jevy a rozlišit je následovně:<ref> Mikšík, O. (2005). Hromadné psychické jevy: Psychologie hromadného chování. Praha: Karolinum. </ref> <br />
*'''Jevy spontánní hromadné nákazy''' – mezi jedinci vzájemně přenositelné obsahy, které se projevují jednak v rovině chování (např. extatické prožívání účastníků) a jednak v rovině prožívání (psychická nákaza - např. šeptanda, panikaření)<br />
* '''Impulzivně-afektivní erupce''' – kolektivní chování, jehož příčinou je jednorázový a velmi silný psychický otřes či traumatický zážitek (masová hysterie, panika, agrese) <br />
* '''Spojení nákazy a erupce''' – spojení obou předešlých v konkrétním hromadném chování, přičemž fáze nákazy funguje jako prekurzor eruptivní fáze. <br />
<br />
Formálně můžeme členit kolektivní chování:<ref name="slamsoc"/><br />
<br />
* '''Dav''' – aktuální a aktivní seskupení lidí charakteristické rozšířenými a společně sdílenými emocemi s vysokou mírou interaktivity. Davové extrapolace základních emocí jsou např. panika (strach), poblážnění (radost), nepřátelství (hněv).<br /><br />
* '''Posluchačstvo''' – pasivní seskupení, může být náhodné nebo úmyslné<br />
* '''Veřejnost''' – aktivní kolektivní chování, jehož forma je vysoce abstraktní a rovněž disponuje značnou interaktivitou (např. diskuse o nějakém tématu)<br /><br />
* '''Masa''' – aktivní, simultánní a nezávislé chování a jednání velkého počtu lidí, nedochází však k interpersonální či skupinové interakci.<br /><br />
* '''Sociální hnutí''' – velká skupina s vymezenou strukturou a délkou trvání, od předchozích se liší svou organizovaností (podpora určitých myšlenek a jejich prosazování v rámci společnosti)<br /><br />
<br />
== Teoretické přístupy k chování ==<br />
<br />
V psychologii se užívaly obvykle dvě krajní doktríny k interpretaci chování, a sice [[dispozicionismus]] a [[situacionismus]]. Dispozicionismus tvrdí, že chování je výslednicí vnitřních předpokladů (dispozic), tj. osobnostních vlohy, rysů, postojů, motivů atd. Situacionismus naopak říká, že chování je výsledkem aktuálních psychosociálních proměnných (situace). Rozpor těchto přístupů je dnes překročen, neboť chování se chápe jako výslednice dispozic i situačních proměnných, které se vzájemně ovlivňují.<br />
<br />
Kurt Lewin přišel v oblasti psychologie v roce 1936 s pseudomatematickou formulí, jež má popisovat kvantifikovatelné chování člověka a položil tak klasický rámec pro analýzu sociálního chování<ref>http://socrates.berkeley.edu/~kihlstrm/PxSInteraction.html</ref>:<br /><br />
<br />
<big><br />
'''''B = f (P, E)'''''</big><br />
<br />
* '''B''' = behavior; chování<br />
* '''f''' = function; funkce<br />
* '''P''' = personality; uspořádání vnitřních dispozic<br />
* '''E''' = environment; vnější prostřední <br />
<br />
Ve verbálním opisu je možné formuli rovnice přeložit jako “chování je funkcí osoby a jejího prostředí”, přičemž vztah mezi osobností a situací lze chápat jako vzájemnou interakci těchto činitelů.<ref>Nakonečný, M. (2006). Základy obecné psychologie (1. vyd.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.</ref><br />
<br />
=== Hlavní perspektivy ===<br />
<br />
V oblasti psychologie je pět dominantních perspektiv vysvětlujících chování člověka, přičemž tyto přístupy mohou být interdisciplinární a tudíž nejsou vždy vyloženě striktně demarkovány, neboť každá je užitečná v rozkrývání odlišných aspektů lidského chování:<ref> Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.</ref><br />
<br />
* '''Biologická''' - chování je uvedeno do souvislosti s životními procesy v lidském organismu, fyziologií, endokrinní regulací, [[Genetika|genetikou]], dále s činností [[mozek|mozku]] a jeho komponentami, neurobiologických procesů a systémů, hladiny biochemických látek v organismu ([[Hormon|hormony]], [[neurotransmitter|neurotransmittery]])<br />
* '''Behaviorální''' - chování je naučený komplexní systém, který je určen interakcemi s prostředím<br />
* '''Kognitivní''' - chování je podloženo mentálními procesy (či je jejich důsledek), tj. způsoby zpracování informací a jejich organizací<br />
* '''Psychodynamická''' - zdůraňuje [[Nevědomí|nevědomé]] vnitřní procesy, struktury či obsahy (pudy, potřeby, strachy, emoce), které motivují chování <br />
* '''Humanistická''' - zdůraňuje svobodu akce, smysl a inherentní hodnotu člověka ve vztahu k chování<br />
<br />
Některé další perspektivy jsou:<ref>Hutchison, E. D., & Charlesworth, L. W. (Eds.). (2003). Theoretical perspectives on human behavior. Dimensions of human behavior: Person and environment. Virginia Commonwealth University: Sage Publications Inc.</ref><br />
* '''Vývojová''' - chování a jeho proměny v průběhu [[Vývojová psychologie|ontogeneze]]<br />
*'''Sociálně konstruktivistická''' - jak se lidé učí prostřdnictvím interakcí rozumět světu a jeho místu v něm<br />
*'''Systemická''' - chování jako výsledek recipročních interakcí osob operujících uvnitř propojených sociálních systémů<br />
* '''Konfliktní''' - soustředí se na [[Konflikty|konflikty]], nerovnost, dominanci či opresi (utlačování) <br />
<br />
== Poruchy chování ==<br />
<br />
=== Mezinárodní klasifikace nemocí ===<br />
Poruchy chování jsou v MKN-10 (či v ICD-10) ve svém explicitním pojmenování zařazeny jednak pod Poruchy osobnosti a chování u dospělých (F60-F69), nebo kategorie poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v dospívání (F90-F98). Zejména šestá podkapitola popisuje rozmanitost odychlek chování v klinickém významu.<ref>http://apps.who.int/classifications/icd10/browse/2015/en#/V</ref> <br />
<br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura===<br />
<br />
*Atkinson, R. (2003). Psychologie (2. vyd.). Praha: Portál.<br />
*Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.<br />
*Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.<br />
*Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.<br />
*Hutchison, E. D., & Charlesworth, L. W. (Eds.). (2003). Theoretical perspectives on human behavior. Dimensions of human behavior: Person and environment. Virginia Commonwealth University: Sage Publications Inc.<br />
*Chow, S. L. (2002). Methods in psychological research. Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS). Oxford, UK: Eolss Publishers.<br />
*Hergenhahn, B. R & Henley, T. (2008). Introduction to the history of psychology. Belmont, CA: Wadsworth Cengage Learning.<br />
*Martin, P. & Bateson, P. (2009). Úvod do teorie a metodologie měření chování (1. vyd). Praha: Portál.<br />
*Mikšík, O. (2005). Hromadné psychické jevy: Psychologie hromadného chování. Praha: Karolinum.<br />
*Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.<br />
*Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Academia.<br />
*Nakonečný, M. (2006). Základy obecné psychologie (1. vyd.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.<br />
*Slaměník & J. Výrost (Eds.). (2008). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Grada.<br />
<br />
=== Doporučená literatura===<br />
<br />
*Freud, S. (1990). O člověku a kultuře. Praha: Odeon. <br />
*Le Bon, G. (1994). Psychologie davu. Praha: Kra. <br />
*Martin, P. & Bateson, P. (2009). Úvod do teorie a metodologie měření chování (1. vyd). Praha: Portál.<br />
*Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.<br />
*Pope, D. G. & Sydnor, J. R. (2014). Behavioral Economics: Economics as a Psychological Discipline. Retrieved from: http://faculty.chicagobooth.edu/devin.pope/research/pdf/Website_Handbook_Chap.pdf<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
*[http://link.springer.com/journal/10919 Journal of Nonverbal Behavior]<br />
<br />
=== Zdroje obrázků ===<br />
<br />
* PS Mag http://www.psmag.com/navigation/health-and-behavior/electric-schlock-65377/<br />
* Pantherfile https://pantherfile.uwm.edu/plenz/www/introFilesF07/chapter15.html<br />
* PBS Newhour http://www.pbs.org/newshour/rundown/a-hormonal-birthday/<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br />
*[[Experiment]]<br />
*[[Prožívání]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
<br />
chování, behaviorismus, měření, pozorování, metodogolie, experiment, instinkt, reflex, jednání<br />
<br />
[[Kategorie]]: [[Obecná psychologie]]</div>Vlastimil.Tetourhttps://wikisofia.cz/w/index.php?title=Chov%C3%A1n%C3%AD&diff=9913Chování2014-11-28T13:20:46Z<p>Vlastimil.Tetour: </p>
<hr />
<div>== Chování == <br />
<br />
'''Chování''' (angl. behavior) je souhrn či komplex vnějších projevů, činností, jednání a reakcí organismu na vnější i vnitřní [[Pondět|podněty]], včetně projevů slovních,<ref name="hartl">Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.</ref> čili jakákoli akce, aktivita nebo proces, který může být pozorován a měřen;<ref>http://www.britannica.com/EBchecked/topic/289249/instinct/281050/Instinct-as-behaviour#ref1027681</ref> a v tomto smyslu jej lze popisovat v termínech jeho struktury (jednotlivé komponenty), funkce či důsledků (účinky aktivity na okolí), prostorových vztahů (pozice a orientace), časového trvání, frekvence výskytu;<ref name="martin">Martin, P. & Bateson, P. (2009). Measuring Behaviour: An Introductory Guide (1. vyd). Praha: Portál</ref> či usuzovat na původ (vrozené/získané). Chování je spolu s prožíváním (mentálními procesy) hlavním předmětem studia psychologie jako vědy, [[Soubor:milgramXX.jpg|200px|náhled|vpravo|Milgram obedience experiment.]]přičemž tyto dvě kategorie - ať oddělěné nebo jejich vzájemné vztahy - se vědecký diskurs snaží popisovat či objasňovat prostřednictvím konstrukce teorií. <br />
<br />
Chování je v systému behaviorálních věd studováno napříč těmito obory: <ref>http://www.mdpi.com/journal/behavsci/about</ref><ref>http://journals.cambridge.org/action/displayJournal?jid=BBS</ref><br />
*Biologické vědy: etologie, zoologie, behaviorální biologie, behaviorální genetika, psychobiologie<br />
*Společenské vědy: sociologie, antropologie, etnologie<br />
*Neurovědy: kognitivní vědy, sociální neurovědy, behaviorální neurovědy <br />
*Ekonomické vědy: teorie managementu, tržní ekonomie, herní teorie, behaviorální ekonomie<br />
*Interdisciplinární: teorie organizace, systémové teorie, teorie rozhodování, informační teorie, <br /><br />
<br />
== Historické pozadí studia chování ==<br />
Historicky můžeme shledávat počátky studia chování ve filosofii [[Pozitivismus|pozitivismu]], který trval pouze na znalostech nabytých objektivně zjistitelnou cestou a přírodovědeckém experimentování; [[Funkcionalismus|funkcionalismu]], jehož představitelé sice uznávali strukturalisty užívanou introspekci, nicméně něktěří z nich byli překvapeni, kolik informací se lze o člověku dozvědět bez užití této metody, čímž tak také nasměrovali další vývoj; a v ruské objektivní psychologii, kterou tvořili '''I. M. Sečenov''' a jeho akcent fyziologie jako objektivní metody psychologického studia, [[Ivan Petrovič Pavlov]] s objevem podmíněného reflexu či '''V. M. Bechtěrev.''', který sepsal zásady reflexologie.<ref name = ”herge”>Hergenhahn, B. R & Henley, T. (2008). Introduction to the history of psychology. Belmont, CA: Wadsworth Cengage Learning.</ref><br />
<br />
Radikální impuls ke studiu chování však zadal [[John B. Watson]] na počátku 20. století spolu s vydáním článku Psychologie z hlediska behavioristy (1913), kde se vyslovil k tomu, že psychologie by se měla více podobat přírodním vědám a studovat objektivně pozorovatelné jevy; za objektivně pozorovatelný jev považoval pouze chování. Odmítl [[Introspekce|introspekci]] jako prostředek a metodu psychologického studia, který je nevědecký a zároveň s ní pojmy [[Vědomí|vědomí]], duševní [[Psychické stavy|stavy]] či [[Vůle|vůle]].<ref>Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. </ref>[[Soubor:4 08-Pavlov.jpg|400px|náhled|vpravo|Ivan Pavlov watching a classical conditioning experiment to measure salivation]]<br />
<br />
Došlo tak k dlouhému filosofickému a metodologickém rozchodu předmětu studia psychologie - tedy prožívání a chování - a prožívání (či vědomí, duše, psychika) bylo prohlášeno za nevědecký pojem.<br />
<br />
J. B. Watson v USA zároveň vytvořil psychologický směr [[Behaviorismus]] (z angl. behavior), který měl abstrahovat od všeho latentního, nepozorovatelného a věnovat se pouze pozorovatelným jevům, tedy chování. Chování bylo vymezené a vysvětlené rovnicí S - R (stimulus-response) a bylo výhradně produktem předešlého [[učení]]. Behaviorismus byl zpočátku také implicitně vymezen primárně laboratorními experimenty se zvířaty a poměrně “násilnými” metaforami chtěl popisovat i chování člověka. USA tímto započala být hegemonem psychologie 20. století a behaviorismus (spolu s psychoanalýzou) se stal pervazivním směrem až do poloviny 20. století, kdy tuto jednostrannou výzkumnou tendenci vyvážila až humanistická psychologie.<ref name = ”herge”/><br />
<br />
Současně se psychologie věnuje studiu prožívání i chování a považuje je za stejně poplatné coby předměty vědeckého výzkumu.<br />
<br />
== Metodologie studia chování ==<br />
[[Metodologie]] behaviorálních věd má empirickou povahu a na rozdíl od jiných disciplín a druhů výzkumu se obejde bez drahého vybavení či specializovaných dovedností. <ref name="martin"/><br />
<br />
K metodám sběru dat o chování se používá zejména:<br />
*'''Měření''' - přiřazování numerických hodnot jednotlivým pozorovaným jevům (kvantifikace) dle předem definovaných pravidel. Výzkum, který je hodnotný vyžaduje měření alespoň některých aspektů chování. <ref name="martin"/><br />
*'''Pozorování''' - systematický proces vnímání či registrace vnějších objektů, který je plánovitě selektivní (vybírá některá předem určená data). Může užívat molekulárního přístupu, který pozoruje malé segmenty chování, či molárního přístupu, kdy se pozorují komplexnější jednotky chování. Pozorování také závisí na zvolené strategii izomorfní (co nejvěrnější reprodukce) či reduktivní (třídění do předpřipravných kategorií) a užívá specifické vzorkování - tedy časové ohraničení a výběr reprezentativních sekvencí chování.<ref>Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.</ref><br />
<br />
Strategie získávání poznatků ohledně chování se mohou dělit: <ref>Chow, S. L. (2002). Methods in psychological research. Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS). Oxford, UK: Eolss Publishers.</ref><br />
* '''[[Experiment|Experimentální]] strategie''' - empirický výkumný postup, která může probíhat v kontrolovaném či přirozeném prostředí jehož cílem je najít, ustálit a demonstrovat kauzální vztah mezi dvěma proměnnými prostřednictvím systematické manipulace jedné či obou proměnných. Proměnné se zkoumají izolovaně, aby se vyloučilo působení jiných vlivů (proměnných). Důležit je zajištění ekvivalentních skupin (kontrolní a experimentální)<br />
*'''Kvaziexperimentální strategie''' - totéž co experimentální výzkumný postup pouze bez validního výchozího vzorku (kontrolní skupina v pravém smyslu), se kterou by šlo porovnávat; k dispozici je pouze skupina "porovávací".<br />
*'''Nonexperimentální strategie''' - jedná se spíše o deskriptivní postup složený ze systematického pozorování, měření či popisu. <br />
*[[Korelační a regresní analýza|Korelační]] strategie - empirický výzkumný postup, ve kterém prověřuje statistická významnost vztahu dvou proměnných<br />
*Případové studie - kvalitativní výzkumný postup, ve kterém je specifická organizace proměnných studována detailně<br />
<br /><br />
== Druhy chování ==<br />
Chování může být vrozené nebo naučené (získané), nevědomé či vědomé. Podle vztahu k vůli můžeme rozlišovat jednání (volní a úmyslné chování) a mimovolní (bezděčné) chování. Podle vztahu k řeči můžeme rozlišit chování verbální (mluvený projev) a neverbální (bez mluvené komponenty). Chování může být individuální, interpersonální či skupinové. Vertikálně můžeme chování rozlišit např. od úrovně reakcí čili nejzákladnějšího chování až po komplexnější či vůlí řízené chování.<br />
<br />
=== Obecné typy ===<br />
<br />
* '''[[Instink|Instinkty]]''' jsou vrozené rigidní vzorce chování podložené geneticky získanou informací;<ref name="hartl"/> Instinkty jsou předmětem studia chování živočichů čili subhumánního chování, kterým se zabývá [[Etologie|etologie]] či zprostředkovaně [[Komparativní psychologie|komparativní psychologie]]. Instinkty jsou pro psychologii cenným zdrojem při tvorbě obecných zákonitostí chování.<br />
* '''[[Reflex|Reflexy]]''' jsou automatické, vrozené či získané reakce na podněty vnitřní i vnější.<ref name="hartl"/> Spolu s instinkty jsou součástí biologického portfolia organismu, které se projevují již v raném postnatálním období. Reflexy byly v oblasti psychologie vděčným předmětem studia pro I. P. Pavlova, který rozlišil podmíněný a nepodmíněný podnět a reflex na základě studia psů, což je shrnuto v terminologii klasického podmiňování. <br />
*'''Jednání''' je chování, které je navázáno na vůli čili je významně obohaceno o konativní složky, je záměrné a sleduje vzdálenější cíl, není tedy reaktivní ale spíše aktivní.</br><br />
<br />
* '''Přibližování / vzdalování''' je základní dimenzi chování, které nastínil K. Lewin ve své teorii pole (1935). Popisuje chování jako reakci na zhodnocení podnětu/objektu, po kterém následuje tendence se objektu přiblížit nebo vyhnout (approach/avoidance).<br /><br />
<br />
=== Specifické typy ===<br />
* '''Molekulární chování''' - rozlišil neobehaviorista E. C. Tolman (1932). Molekulární chování označuje menší pozorovatelné jednotky či segmenty aktivity v kratších časových úsecích (např. reflexy)<br />
*'''Molární chování''' označuje větši behaviorální celky aktivit během delšího časového úseku, které jsou pozorovatelné (úder tenisovou raketou do míčku).<br />
* '''Instrumentální chování''' - takové chování, které je prostředkem či nástrojem (instrumentem) k dosažení specifického cíle. Pojem zavedl Thorndike (1911).<br />
<br />
==== Vztah ke komunikaci====<br />
*'''Verbální chování''' - chování spojené s [[řeč|řečí]] <br />
*'''Nonverbální chování''' je pozorovatelná tělesná aktivita bez užití verbální složky<br />
* '''Expresivní chování''' - taková vnější aktivita, která autenticky odráží vnitřní psychické stavy a je nositelem výrazu; je to přímá manifestace vnitřní aktivace emocionální či jiné.<ref>http://www.encyclopedia.com/doc/1G2-3045000386.html</ref><br />
* '''Adaptivní chování''' je spíše uměle produkované chování, které je přizpůsobeno situačnímu kontextu, konvencím a sociálním normám a nemusí již tak dobře zrcadlit vnitřní stavy, neboť může používat prostředky stylizace, simulace a jiné.<br />
<br />
=== Sociální chování === <br />
Chování ve společenském kontextu zahrnující druhé osoby; lze rozlišit interpersonální interakce či skupinové interakce. Sociální chování jedinců je významně ovlivněno či může být důsledkem např. [[Schéma|schémat]], [[Stereotyp|stereotypů]], [[Postoj|postojů]], [[Atribuce|atribucí]], sociálních norem a jiných sociálních obsahů.<ref>Atkinson, R. (2003). Psychologie (2. vyd.). Praha: Portál.</ref>[[Soubor:Asch experiments.jpg|400px|náhled|vpravo|Asch conformity experiment.]]<br />
<br />
*'''Prosociální chování''' - jakékoli akty chování vykonávané ve prospěch druhého člověka nebo skupin osob, jehož cílem je přinést užitek druhým. <br />
*'''Disociální chování''' - také antisociální či asociální chování, které se projevuje nedostatkem ohledu v sociálních závazcích‚ tendenčnosti k oklamávání druhých či disparitou mezi sociálními normami, chováním a nízkou frustrační tolerancí.<ref>http://apps.who.int/classifications/icd10/browse/2015/en#/F60-F69</ref><br />
*'''Altruismus''' - specifický druh prosociálního chování vykonávaného ve prospěch jiného člověka nebo skupiny osob bez očekávání zisku, odměny či sociálního souhlasu okamžitě ani v budoucnu <br />
*'''Afiliace''' - chování s tendencí sociálního kontaktu;<ref name="naksoc"/> přátelské či družné chování<br />
*'''Konformita''' - změna v chování za účelem přizpůsobení a shodnosti s normami ve skupině<ref name="slamsoc"/><br />
*'''Ingraciace''' - snaha o zavděčení se lichocením; E. E. Jones (1964)<br />
*'''Agrese''' - vrozené i naučené chování s cílevědomým záměrem uškodit či způsobit negativní důsledky <ref name="naksoc">Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Academia.</ref><br />
<br />
<br />
=== Hromadné chování === <br />
Hromadného chování je předmětem studia zejména [[sociologie]], nicméně o jevy a procesy makrosociální se zajímá i [[sociální psychologie]]. Původ tohoto tématu je v oblasti [[Dav|psychologie davu]], jíž etabloval ve stejnojmenné knize Gustave Le Bon (1895). Davovým chováním se v návaznosti zabýval i [[Sigmund Freud|S. Freud]] v knize Masová psychologie a analýza já (1921).<ref name="naksoc"/><br />
<br />
'''Kolektivní chování''' je tedy skupinové chování (např. publikum, manifestace, náboženský fanatismus, nákupní horečka, vzpoura), jež se vyznačuje sdílenou dynamikou: vzniká spontánně a jeho vývoj je neplánovitý, neorganizovaný, vysoce interaktivní, a proto také relativně nepředpověditelný.<ref name="slamsoc"> I. Slaměník & J. Výrost (Eds.). (2008). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Grada.</ref> <br />
<br />
Hromadné chování je možné také alternativně nazvat jako hromadné psychické jevy a rozlišit je následovně:<ref> Mikšík, O. (2005). Hromadné psychické jevy: Psychologie hromadného chování. Praha: Karolinum. </ref> <br />
*'''Jevy spontánní hromadné nákazy''' – mezi jedinci vzájemně přenositelné obsahy, které se projevují jednak v rovině chování (např. extatické prožívání účastníků) a jednak v rovině prožívání (psychická nákaza - např. šeptanda, panikaření)<br />
* '''Impulzivně-afektivní erupce''' – kolektivní chování, jehož příčinou je jednorázový a velmi silný psychický otřes či traumatický zážitek (masová hysterie, panika, agrese) <br />
* '''Spojení nákazy a erupce''' – spojení obou předešlých v konkrétním hromadném chování, přičemž fáze nákazy funguje jako prekurzor eruptivní fáze. <br />
<br />
Formálně můžeme členit kolektivní chování:<ref name="slamsoc"/><br />
<br />
* '''Dav''' – aktuální a aktivní seskupení lidí charakteristické rozšířenými a společně sdílenými emocemi s vysokou mírou interaktivity. Davové extrapolace základních emocí jsou např. panika (strach), poblážnění (radost), nepřátelství (hněv).<br /><br />
* '''Posluchačstvo''' – pasivní seskupení, může být náhodné nebo úmyslné<br />
* '''Veřejnost''' – aktivní kolektivní chování, jehož forma je vysoce abstraktní a rovněž disponuje značnou interaktivitou (např. diskuse o nějakém tématu)<br /><br />
* '''Masa''' – aktivní, simultánní a nezávislé chování a jednání velkého počtu lidí, nedochází však k interpersonální či skupinové interakci.<br /><br />
* '''Sociální hnutí''' – velká skupina s vymezenou strukturou a délkou trvání, od předchozích se liší svou organizovaností (podpora určitých myšlenek a jejich prosazování v rámci společnosti)<br /><br />
<br />
== Teoretické přístupy k chování ==<br />
<br />
V psychologii se užívaly obvykle dvě krajní doktríny k interpretaci chování, a sice [[dispozicionismus]] a [[situacionismus]]. Dispozicionismus tvrdí, že chování je výslednicí vnitřních předpokladů (dispozic), tj. osobnostních vlohy, rysů, postojů, motivů atd. Situacionismus naopak říká, že chování je výsledkem aktuálních psychosociálních proměnných (situace). Rozpor těchto přístupů je dnes překročen, neboť chování se chápe jako výslednice dispozic i situačních proměnných, které se vzájemně ovlivňují.<br />
<br />
Kurt Lewin přišel v oblasti psychologie v roce 1936 s pseudomatematickou formulí, jež má popisovat kvantifikovatelné chování člověka a položil tak klasický rámec pro analýzu sociálního chování<ref>http://socrates.berkeley.edu/~kihlstrm/PxSInteraction.html</ref>:<br /><br />
<br />
<big><br />
'''''B = f (P, E)'''''</big><br />
<br />
* '''B''' = behavior; chování<br />
* '''f''' = function; funkce<br />
* '''P''' = personality; uspořádání vnitřních dispozic<br />
* '''E''' = environment; vnější prostřední <br />
<br />
Ve verbálním opisu je možné formuli rovnice přeložit jako “chování je funkcí osoby a jejího prostředí”, přičemž vztah mezi osobností a situací lze chápat jako vzájemnou interakci těchto činitelů.<ref>Nakonečný, M. (2006). Základy obecné psychologie (1. vyd.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.</ref><br />
<br />
=== Hlavní perspektivy ===<br />
<br />
V oblasti psychologie je pět dominantních perspektiv vysvětlujících chování člověka, přičemž tyto přístupy mohou být interdisciplinární a tudíž nejsou vždy vyloženě striktně demarkovány, neboť každá je užitečná v rozkrývání odlišných aspektů lidského chování:<ref> Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.</ref><br />
<br />
* '''Biologická''' - chování je uvedeno do souvislosti s životními procesy v lidském organismu, fyziologií, endokrinní regulací, [[Genetika|genetikou]], dále s činností [[mozek|mozku]] a jeho komponentami, neurobiologických procesů a systémů, hladiny biochemických látek v organismu ([[Hormon|hormony]], [[neurotransmitter|neurotransmittery]])<br />
* '''Behaviorální''' - chování je naučený komplexní systém, který je určen interakcemi s prostředím<br />
* '''Kognitivní''' - chování je podloženo mentálními procesy (či je jejich důsledek), tj. způsoby zpracování informací a jejich organizací<br />
* '''Psychodynamická''' - zdůraňuje [[Nevědomí|nevědomé]] vnitřní procesy, struktury či obsahy (pudy, potřeby, strachy, emoce), které motivují chování <br />
* '''Humanistická''' - zdůraňuje svobodu akce, smysl a inherentní hodnotu člověka ve vztahu k chování<br />
<br />
Některé další perspektivy jsou:<ref>Hutchison, E. D., & Charlesworth, L. W. (Eds.). (2003). Theoretical perspectives on human behavior. Dimensions of human behavior: Person and environment. Virginia Commonwealth University: Sage Publications Inc.</ref><br />
* '''Vývojová''' - chování a jeho proměny v průběhu [[Vývojová psychologie|ontogeneze]]<br />
*'''Sociálně konstruktivistická''' - jak se lidé učí prostřdnictvím interackcí rozumět světu a jeho místu v něm<br />
*'''Systemická''' - chování jako výsledek recipročních interakcí osob operujících uvnitř propojených sociálních systémů<br />
* '''Konfliktní''' - soustředí se na [[Konflikty|konflikty]], nerovnost, dominanci či opresi (utlačování) <br />
<br />
== Poruchy chování ==<br />
<br />
=== Mezinárodní klasifikace nemocí ===<br />
Poruchy chování jsou v MKN-10 (či v ICD-10) ve svém explicitním pojmenování zařazeny jednak pod Poruchy osobnosti a chování u dospělých (F60-F69), nebo kategorie poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v dospívání (F90-F98). Zejména šestá podkapitola popisuje rozmanitost odychlek chování v klinickém významu.<ref>http://apps.who.int/classifications/icd10/browse/2015/en#/V</ref> <br />
<br />
<br />
<br />
== Odkazy ==<br />
<br />
<br />
<br />
=== Reference ===<br />
<br />
<br />
<references /><br />
<br />
=== Použitá literatura===<br />
<br />
*Atkinson, R. (2003). Psychologie (2. vyd.). Praha: Portál.<br />
*Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.<br />
*Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.<br />
*Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.<br />
*Hutchison, E. D., & Charlesworth, L. W. (Eds.). (2003). Theoretical perspectives on human behavior. Dimensions of human behavior: Person and environment. Virginia Commonwealth University: Sage Publications Inc.<br />
*Chow, S. L. (2002). Methods in psychological research. Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS). Oxford, UK: Eolss Publishers.<br />
*Hergenhahn, B. R & Henley, T. (2008). Introduction to the history of psychology. Belmont, CA: Wadsworth Cengage Learning.<br />
*Martin, P. & Bateson, P. (2009). Úvod do teorie a metodologie měření chování (1. vyd). Praha: Portál.<br />
*Mikšík, O. (2005). Hromadné psychické jevy: Psychologie hromadného chování. Praha: Karolinum.<br />
*Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.<br />
*Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Academia.<br />
*Nakonečný, M. (2006). Základy obecné psychologie (1. vyd.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.<br />
*Slaměník & J. Výrost (Eds.). (2008). Sociální psychologie (2. vyd.). Praha: Grada.<br />
<br />
=== Doporučená literatura===<br />
<br />
*Freud, S. (1990). O člověku a kultuře. Praha: Odeon. <br />
*Le Bon, G. (1994). Psychologie davu. Praha: Kra. <br />
*Martin, P. & Bateson, P. (2009). Úvod do teorie a metodologie měření chování (1. vyd). Praha: Portál.<br />
*Glassman, W. E. & Hadad, M. (2009). Approaches to Psychology. Berkshire: Open University Press.<br />
*Pope, D. G. & Sydnor, J. R. (2014). Behavioral Economics: Economics as a Psychological Discipline. Retrieved from: http://faculty.chicagobooth.edu/devin.pope/research/pdf/Website_Handbook_Chap.pdf<br />
<br />
=== Externí odkazy ===<br />
<br />
*[http://link.springer.com/journal/10919 Journal of Nonverbal Behavior]<br />
<br />
=== Zdroje obrázků ===<br />
<br />
* PS Mag http://www.psmag.com/navigation/health-and-behavior/electric-schlock-65377/<br />
* Pantherfile https://pantherfile.uwm.edu/plenz/www/introFilesF07/chapter15.html<br />
* PBS Newhour http://www.pbs.org/newshour/rundown/a-hormonal-birthday/<br />
<br />
=== Související články ===<br />
<br />
*[[Experiment]]<br />
*[[Prožívání]]<br />
<br />
=== Klíčová slova ===<br />
<br />
chování, behaviorismus, měření, pozorování, metodogolie, experiment, instinkt, reflex, jednání<br />
<br />
[[Kategorie]]: [[Obecná psychologie]]</div>Vlastimil.Tetour