Zdeněk Václav Tobolka

Na tomto hesle pracuje Eva Křížková.

Zdeněk Václav Tobolka (21. června 1874 Poděbrady – 5. listopadu 1951 Praha) byl český historik, politik a knihovník, otec české knihovědy. Z. V. Tobolka patří mezi přední zakladatele moderního českého a československého knihovnictví. Stál u zrodu knihovního zákona v roce 1919, přes dvacet let byl ředitelem Parlamentní knihovny, zabýval se knihovědou, bibliografií a katalogizací. Publikoval v knihovnických časopisech a sám jich také několik vydával. Byl ředitelem Státní knihovnické školy, vedl také knihovnické kurzy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Mezi jeho zásluhy patří upevnění knihovnictví jako vědního a studijního oboru a jeho profesionalizace. Z.V. Tobolka se podílel na pořádání Mezinárodního knihovnického kongresu roku 1926 v Praze a účastnil se na založení Mezinárodní knihovnické organizace IFLA roku 1927 v Edinburku (původně Mezinárodní knihovnický a bibliografický výbor byl přejmenován roku 1929). Od roku 2000 je významným a zasloužilým českým knihovníkům udělována medaile Zdeňka Václava Tobolky. Jejími držiteli jsou např. prof. Jiří Cejpek, doc. Hana Vodičková, dr. Mirjam Bohatcová, dr. Pavel Pokorný nebo dr. Václav Pumprla.

Zdeněk Václav Tobolka

Život

Zdeněk Václav Tobolka se narodil 21. června 1874 v Poděbradech v rodině hostinského Josefa Tobolky a jeho ženy Vladimíry (rozené Vamberecké). Po smrti otce se s matkou přestěhoval do Kolína, kde vychodil obecnou školu a první rok gymnázia. Poté přešel do Prahy, kde mezi jeho učitele patřil i významný český historický spisovatel Alois Jirásek. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval v letech 1892-1896 filozofii, historii a bohemistiku.. Měl čtyři děti, dvě dcery a dva syny. Zemřel 5.listopadu 1951 v Praze.

Profesní kariéra

Tobolka knihovník

Po ukončení studia roku 1896 zahájil Tobolka svojí kariéru jako aprobovaný profesor dějepisu a zeměpisu na obchodní akademii v Chrudimi a v letech 1898-1900 vyučoval navíc na vyšší dívčí škole. V srpnu 1897 nastoupil na místo amanuenssise (nižšího úředníka) do pražské c. k. Veřejné a univerzitní knihovny (dnešní Národní knihovna v Praze). Zde působil do roku 1918. Roku 1918 se zasadil o založení knihovny Národního shromáždění (dnešní Parlamentní knihovna) a na místě jejího ředitele působil až do svého odchodu do penze v březnu 1939. Již roku 1900 se pokusil o vydávání knihovnického periodika pod názvem České knihovnictví. Vyšlo pouze sedm čísel prvního ročníku se zaměřením hlavně na lidové knihovnictví. Roku 1903 začal Tobolka vydávat Českou bibliografii(celkem 10 svazků). V říjnu 1905 byl založen Osvětový svaz, jeho hlavním cílem bylo šíření lidové osvěty a prohloubení vědomostí ve všech vrstvách českého národa. K tomu účelu měly jako nástroj sloužit lidové knihovny a čítárny. Roku 1906 přijal Tobolka předsednictví v knihovnickém odboru tohoto Osvětového svazu. Za jeho předsednictví došlo například k propojení s redakcí České osvěty (hlavní postavou zde byl další významný knihovník a bibliograf Ladislav Jan Živný). Postupně jeho aktivity v lidovém knihovnictví slábly (1909) a lze sledovat posun k politice, které se plně věnoval až do konce první světové války. Těsně po vzniku Československé republiky v listopadu 1918 uveřejnil Tobolka programový článek o budoucnosti československého knihovnictví. Navrhoval vytvoření dalších státních vědeckých knihoven, rozřešení otázky povinného výtisku a povinnosti ročního vydávání jejich seznamů a zřízení komise pro soupis prvotisků. Když byl při ministerstvu ustanoven na jeden rok poradní sbor knihovníků, Tobolka se ho aktivně účastnil a podílel se na úpravě knihovnického zákona z června 1919. Jako poradce působil na ministerstvu školství a kultury i v pozdějších letech. V zimě 1919 se začalo o jednat o vzniku Spolku československých knihovníků. Jeho stanovy byly vypracovány podle stanov rozpadnuvšího se vídeňského spolku a Tobolka byl jedním ze zakladatelů, v jeho ředitelně se konaly porady přípravného výboru. Prvním předsedou se stal nakonec Josef Volf a Tobolka se na několik let od činnosti Spolku odklonil. Účastnil se až jeho sjezdu roku 1923 v Olomouci. Od roku 1924 projevoval stále více zájmu a konečně byl roku 1925 zvolen předsedou. Na funkci byl nucen rezignovat kvůli nesrovnalostem v hospodaření a schodku v prosinci 1928 (oznámeno na sjezdu v dubnu 1929). Kromě organizace Mezinárodního knihovnického kongresu je mu třeba připsat k dobru, že se snažil o zlepšení Časopisu československých knihovníků (úprava, systematické rozdělení zpráv, rejstřík).

S výše zmíněným L. J. Živným neměl Tobolka společný pouze zájem o bibliografickou práci, ale oba se velmi zasadili o knihovnické školství. S plnou podporou Spolku československých knihovníků se stal Tobolka externím ředitelem Státní knihovnické školy v Praze (1920-1926). Ta byla nejprve umístěna v gymnáziu v Křemencově ulici, později získala jako přednáškový sál knihovnu Kinských. Požadavkem bylo, aby každý nový knihovník tuto školu absolvoval a aby studium bylo dvouleté. Spory se Spolkem československých knihovníků o přenesení studia na univerzitní půdu vyústily roku 1926 v dočasné uzavření knihovnické školy (do roku 1928). Mezitím byly roku 1927 po dlouhých diskusích, zda knihovnictví na univerzitu patří (např. filozof František Krejčí zastával názor, že knihovnictví je ryze praktická nauka a srovnával ji např. s účetnictvím), zřízeny knihovnické kurzy a jejich ředitelem se stal jako nově habilitovaný docent knihovědy právě Tobolka.

Dalším knihovnickým periodikem, u jehož vzniku Tobolka stál, byl časopis Knihy a knihovny. Začal vycházet roku 1920 a snažil se věnovat praktickým otázkám. Ani tento časopis, stejně jako výše zmiňované České knihovnictví, se však nesetkal s větším ohlasem a po roce zanikl. Poněkud skepticky se potom Tobolka díval na vydávání Časopisu československých knihovníků (od 1922), podporovaného ministerstvem školství.

Za nejvýznamnější a nejdůležitější Tobolkovu aktivitu bývá již tradičně označován monumentální Knihopis českých a slovenských tisků až do konce XVII. století. Už v květnu roku 1922 měla být vytvořena ústřední komise pro vydání českých prvotisků. Podnět přišel prostřednictvím B. Koutníka z berlínské komise pro vydání soupisů prvotisků. Měla být též převzata jejich pravidla. Tobolka se nakonec stal předsedou jiné komise, ustanovené z jeho iniciativy ministerstvem národního školství a osvěty 9. prosince 1923. Jejím cílem bylo vytvoření národní retrospektivní bibliografie všech československých tisků do konce 18. století, někdy také nazývané "Nový Jungmann". Roku 1925 vyšel první díl se 31 záznamy prvotisků, práce na druhém dílu začaly kvůli finančním potížím až o deset let později a Knihopis vycházel v sešitech. Tobolka ho redigoval do roku 1949, štafetu po něm převzali František Horák a Bedřiška Wižďálková. V současnosti Národní knihovna vydává dodatky.

K sedmdesátým pátým narozeninám prezidenta republiky Masaryka 7. března 1925 byl vydán Tobolkou iniciovaný výnos na zřízení Národní knihovny jako konzervačního oddělení univerzitní knihovny. Byl rovněž zrušen Bibliografický ústav a jeho povinnosti převzala Národní knihovna, kterou v té době vedl Tobolkovi nakloněný dr. Borecký. Tím mohl Tobolka ovlivňovat práce na Bibliografickém katalogu a jeho podobu.

Roku 1925 bylo za Tobolkovy redakce vydáno kolektivní encyklopedické dílo Československé knihovnictví. Pro spolupráci byli získáni např. Gustav Friedrich, Václav Vojtíšek, Čeněk Zíbrt nebo Ladislav Jan Živný. Ze dvaceti čtyř kapitol jich sám Tobolka napsal šest a autorsky se podílel na dalších třech. Jde o dílo, které průkopnicky pojímalo knihovnictví jako vědní obor a kromě něj pokrývalo i knihovědu. Čerpali z něj knihovníci a studenti po celé meziválečné a zčásti i poválečné období a podnítilo dokonce i vznik podobně koncipované knihy v Německu.

Od roku 1926 Tobolka redigoval Monumenta Bohemiae typographica. Cílem této edice bylo metodou fotomechanické reprodukce zpřístupnit významná díla starší české literatury v jejich věrné kopii, např. Chelčického Síť víry pravé (1521), Kališnický pasionál (1495), Písně chval božských (1541). Celkem vyšlo jedenáct faksimile s přílohami, doprovázených edičním výkladem o díle, autorovi a tiskaři.

Roku 1929 přišel Tobolka s návrhem zrušení malých veřejných knihoven a spojováním obcí v oblasti, kde by výpůjčky zajišťoval speciálně zařízený automobil.

Když byla roku 1930 založena Knihovědná společnost, byl to opět Tobolka, kdo se zasadil o její vznik a kdo stanul v jejím čele. Předsedou byl potom až do roku 1948. Společnost vydávala časopis Slovanská knihověda.

Od třicátých let se Tobolka zaměřil především na pedagogickou (s výjimkou druhé světové války) a badatelskou činnost. Jeho žádost o bezplatnou knihovědnou profesoru z roku 1938 se již nestihla do začátku války vyřídit. Od roku 1933 byl stálým soudním znalcem pro knihovnictví. Z jeho pozdních děl by neměla být přehlédnuta Kniha (1949) a posmrtně vydaná Národní a universitní knihovna v Praze, její vznik a vývoj (1959).

Literatura

• MALENOVÁ, Magda. Zdeněk Václav Tobolka a jeho knihovnická cena. Brno, 2010. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informační studií a knihovnictví. [cit. 2015-12-31]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/179208/ff_b/bakalarka_1.pdf.
• CEJPEK, Jiří. Zdeněk Václav Tobolka (1874-1949). In: Bulletin SKIP. 2001, 10(2), s. 12-13. [cit. 2015-12-31]. ISSN 1210-0927. Dostupné také z: http://wwwold.nkp.cz/o_knihovnach/konsorcia/skip/Bull01_28.htm#ti.
• BROŽEK, Aleš. První medaile Z.V.Tobolky. In: Čtenář. 2000, 52(12), s. 351-352. [cit. 2015-12-31]. ISSN 0011-2321.
• KŘÍČEK, Václav. Zdeněk Václav Tobolka: zakladatel moderního českého a slovenského knihovnictví. In: Čtenář. 2007, 59(7-8), s. 214-219. ISSN 0011-2321. Dostupné také z: http://ctenar.svkkl.cz/archiv/pdf-2007/cislo-07-08-2007-25-60.htm.
• PUMPRLA, Václav. Zdeněk Václav Tobolka (1874-1951) - politik, historik a knihovník. In: Krok. 2004, 1(4), s. 9-12. ISSN 1214-6420.
• ŠPÉT, Jiří. Zdeněk Václav Tobolka a jeho "České knihovnictví". In: Národní knihovna. 1994, 5(3/4), s. 219-233. ISSN 0862-7487.
• EHRLICHOVÁ, Klára. Zdeněk Václav Tobolka a jeho přínos k pořádání informací a znalostí. Ikaros [online]. 2006, 10(7) [cit. 2015-12-31]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/3526.
• CHADIMOVÁ, Jana. Zdeněk Václav Tobolka. Ikaros [online]. 2005 9(10). [cit. 2015-12-31]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/zdenek-vaclav-tobolka
• MACH, David. Knihopis českých a slovenských tisků stále žije!. Ikaros [online]. 2013, 17(2) [cit. 2015-12-31]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/knihopis-ceskych-a-slovenskych-tisku-stale-zije.

Klíčová slova

Zdeněk Václav Tobolka, knihovnictví, knihověda