Max Weber: Porovnání verzí

Řádek 9: Řádek 9:
 
=== Nehodnotící sociologie ===
 
=== Nehodnotící sociologie ===
 
Weber je proponentem nehodnotící sociologie, tj. sociologie prosté hodnotících soudů a politické či jiné angažovanosti. Weber identifikuje tři zdroje nevyhnutelných hodnotových zkreslení vědecké práce, jsou jimi:  
 
Weber je proponentem nehodnotící sociologie, tj. sociologie prosté hodnotících soudů a politické či jiné angažovanosti. Weber identifikuje tři zdroje nevyhnutelných hodnotových zkreslení vědecké práce, jsou jimi:  
* Položka odrážkového seznamu
+
* volba tématu a tím i zavrhnutí témat jiných;  
a) volba tématu a tím i zavrhnutí témat jiných;  
+
* omezení vlastními znalostmi a schopnosti;
* Položka odrážkového seznamu
+
* výběr empirických dat ke zkoumání.<br />
b) omezení vlastními znalostmi a schopnosti;  
 
* Položka odrážkového seznamu
 
c) výběr empirických dat ke zkoumání. <br />
 
 
Zkreslení těmito faktory se výzkumník nemůže vyhnout, má se však podle Webera oprostit od hodnocení cílů, tj. označování jich za dobré či špatné, žádoucí apod.<br />  
 
Zkreslení těmito faktory se výzkumník nemůže vyhnout, má se však podle Webera oprostit od hodnocení cílů, tj. označování jich za dobré či špatné, žádoucí apod.<br />  
 
Na Webera v tomto směru navazují [[neopozitivisté|neopozitivismus]]. Na opačné pozici stojí např. [[marxisticky|marxismus]] orientovaní sociologové, [[frankfurtská škola|frankfurtská škola]] nebo americká radikální sociologie, zejm. [[A. Gouldner|Alvin Gouldner]], který explicitně kritizuje Webera ve své eseji Antiminotaurus.<br />
 
Na Webera v tomto směru navazují [[neopozitivisté|neopozitivismus]]. Na opačné pozici stojí např. [[marxisticky|marxismus]] orientovaní sociologové, [[frankfurtská škola|frankfurtská škola]] nebo americká radikální sociologie, zejm. [[A. Gouldner|Alvin Gouldner]], který explicitně kritizuje Webera ve své eseji Antiminotaurus.<br />
Řádek 21: Řádek 18:
 
Weber definuje sociologii jako vědu o sociálním jednání, takže se jedná o ústřední pojem v jeho pojetí sociologie. Sociální jednání je nutné odlišit od chování, které je prostou odpovědí organismu na vnější či vnitřní podnět. [[Jednání|Jednání]] má smysl, tj. vědomý cíl a záměr. Smysl sociálního jednání je pak obrácen na jiné lidi, ale jednajícím je jedinec.<br />
 
Weber definuje sociologii jako vědu o sociálním jednání, takže se jedná o ústřední pojem v jeho pojetí sociologie. Sociální jednání je nutné odlišit od chování, které je prostou odpovědí organismu na vnější či vnitřní podnět. [[Jednání|Jednání]] má smysl, tj. vědomý cíl a záměr. Smysl sociálního jednání je pak obrácen na jiné lidi, ale jednajícím je jedinec.<br />
 
Weber rozlišuje čtyři ideální typy sociálního jednání:
 
Weber rozlišuje čtyři ideální typy sociálního jednání:
* Položka odrážkového seznamu
+
* Účelově racionální – jeho smyslem je instrumentální dosažení daného cíle
a) Účelově racionální – jeho smyslem je instrumentální dosažení daného cíle
+
* Hodnotově racionální – jeho smyslem jsou hodnotové, mravní či estetické motivy
* Položka odrážkového seznamu
+
* Afektivní – motivováno emocionálně
b) Hodnotově racionální – jeho smyslem jsou hodnotové, mravní či estetické motivy
+
* Tradiční – jednání s ohledem na tradici
* Položka odrážkového seznamu
 
c) Afektivní – motivováno emocionálně
 
* Položka odrážkového seznamu
 
d) Tradiční – jednání s ohledem na tradici
 
 
Sociologie má pak usilovat o porozumění smyslu sociálního jednání – odtud označení rozumějící sociologie. V tomto duchu na Webera navazuje interpretativní sociologie.<br />
 
Sociologie má pak usilovat o porozumění smyslu sociálního jednání – odtud označení rozumějící sociologie. V tomto duchu na Webera navazuje interpretativní sociologie.<br />
  
Řádek 34: Řádek 27:
 
[[Moc|Moc]] definuje jako šanci jednajícího prosadit svou vůli v sociálních vztazích i přes odpor druhých. Autorita je legitimní mocí, tj. mocí uznávanou a schvalovanou.<br />
 
[[Moc|Moc]] definuje jako šanci jednajícího prosadit svou vůli v sociálních vztazích i přes odpor druhých. Autorita je legitimní mocí, tj. mocí uznávanou a schvalovanou.<br />
 
Pojem panství označuje způsob legitimizace autority. Weber rozlišuje tři druhy panství:
 
Pojem panství označuje způsob legitimizace autority. Weber rozlišuje tři druhy panství:
* Položka odrážkového seznamu
+
* Tradiční – autorita legitimizována tradicí (např. u středověkých feudálů)
a) Tradiční – autorita legitimizována tradicí (např. u středověkých feudálů)
+
* Charismatické – legitimizace autority pomocí charismatu jejího nositele (např. u populárních politických či náboženských vůdců)
* Položka odrážkového seznamu
+
* Legální – autorita je legitimizována na základě racionálně stanovených zákonů a předpisů (např. moderní byrokracie)<br />
b) Charismatické – legitimizace autority pomocí charismatu jejího nositele (např. u populárních politických či náboženských vůdců)
 
* Položka odrážkového seznamu
 
c) Legální – autorita je legitimizována na základě racionálně stanovených zákonů a předpisů (např. moderní byrokracie)<br />
 
  
 
=== [[Sociální stratifikace|Sociální stratifikace]] ===  
 
=== [[Sociální stratifikace|Sociální stratifikace]] ===  
 
Weberovo chápe stratifikaci jako jev multidimenzionální, čímž se liší od dalšího klasika studia stratifikace – [[K. Marxe|Karl Marx]]. Dimenzemi, v nichž se realizují sociální nerovnosti, jsou tři:
 
Weberovo chápe stratifikaci jako jev multidimenzionální, čímž se liší od dalšího klasika studia stratifikace – [[K. Marxe|Karl Marx]]. Dimenzemi, v nichž se realizují sociální nerovnosti, jsou tři:
* Položka odrážkového seznamu
+
* Třídy – skupiny lidí sdílející stejné třídní postavení, tj. šanci na dosažení materiálních statků; ekonomická dimenze
a) Třídy – skupiny lidí sdílející stejné třídní postavení, tj. šanci na dosažení materiálních statků; ekonomická dimenze
+
* Stavy – týkají se statusu a prestiže
* Položka odrážkového seznamu
+
* Strany – politická dimenze; souvisí s nerovností v držení moci<br />
b) Stavy – týkají se statusu a prestiže
 
* Položka odrážkového seznamu
 
c) Strany – politická dimenze; souvisí s nerovností v držení moci<br />
 
  
 
=== [[Byrokracie|Byrokracie]] ===
 
=== [[Byrokracie|Byrokracie]] ===
Řádek 57: Řádek 44:
 
=== [[Modernizace|Modernizace]] ===
 
=== [[Modernizace|Modernizace]] ===
 
Tématu modernizace se Weber věnuje v souvislosti se vznikem kapitalismu. Tržní hospodářství podle něj vzniklo díky příznivým podmínkám kalvinistického protestantismu, který podle Webera přispěl dvěma klíčovými aspekty:
 
Tématu modernizace se Weber věnuje v souvislosti se vznikem kapitalismu. Tržní hospodářství podle něj vzniklo díky příznivým podmínkám kalvinistického protestantismu, který podle Webera přispěl dvěma klíčovými aspekty:
* Položka odrážkového seznamu
+
* Racionalita – vychází z víry, že úspěch v tomto světě je znamením predestinace ke spáse
a) Racionalita – vychází z víry, že úspěch v tomto světě je znamením predestinace ke spáse
+
* Askeze – odkládaná spotřeba vede k reinvesticím a nárůstu bohatství<br />
* Položka odrážkového seznamu
 
b) Askeze – odkládaná spotřeba vede k reinvesticím a nárůstu bohatství
 
 
Tato Weberova teze je hojně kritizována a vnímána jako značně zjednodušující.  
 
Tato Weberova teze je hojně kritizována a vnímána jako značně zjednodušující.  
 
Racionalizace, soudí Weber, také přináší efekt tzv. odkouzlení – obecného odklonu od mýtů, pověr a náboženství v moderní společnosti.
 
Racionalizace, soudí Weber, také přináší efekt tzv. odkouzlení – obecného odklonu od mýtů, pověr a náboženství v moderní společnosti.

Verze z 15. 3. 2014, 23:07

Max Weber

(21. 4. 1864 – 14. 6. 1920). Německý sociolog, ekonom, historik a právník, který patří mezi nejvýznamnější zakladatelské postavy v sociologii.
Vystudoval na univerzitě v Heidelbergu právo, filosofii, ekonomii a historii – ve své disertaci se zabýval obchodním právem ve středověku a v habilitačním spise zkoumal starořímskou agrární společnost.
Zasloužil se i o organizační ukotvení sociologie: založil archiv pro sociální vědu a sociální politiku a Německou sociologickou společnost (spolu s G. Simmelem a F. Tönniesem).

Ideální typy

Koncepce ideálních typů byla Weberovým pokusem o překlenutí dvou protikladných metodologických stanovisek v sociologii – humanitně orientovaného idiografického přístupu a naturalismus orientovaného nomotetického přístupu. Ideální typ je v realitě neexistující model, který slouží jako nástroj k poměřování reality. Vzniká vystupňováním atributů typů reálných.

Nehodnotící sociologie

Weber je proponentem nehodnotící sociologie, tj. sociologie prosté hodnotících soudů a politické či jiné angažovanosti. Weber identifikuje tři zdroje nevyhnutelných hodnotových zkreslení vědecké práce, jsou jimi:

  • volba tématu a tím i zavrhnutí témat jiných;
  • omezení vlastními znalostmi a schopnosti;
  • výběr empirických dat ke zkoumání.

Zkreslení těmito faktory se výzkumník nemůže vyhnout, má se však podle Webera oprostit od hodnocení cílů, tj. označování jich za dobré či špatné, žádoucí apod.
Na Webera v tomto směru navazují neopozitivismus. Na opačné pozici stojí např. marxismus orientovaní sociologové, frankfurtská škola nebo americká radikální sociologie, zejm. Alvin Gouldner, který explicitně kritizuje Webera ve své eseji Antiminotaurus.

Sociální jednání

Weber definuje sociologii jako vědu o sociálním jednání, takže se jedná o ústřední pojem v jeho pojetí sociologie. Sociální jednání je nutné odlišit od chování, které je prostou odpovědí organismu na vnější či vnitřní podnět. Jednání má smysl, tj. vědomý cíl a záměr. Smysl sociálního jednání je pak obrácen na jiné lidi, ale jednajícím je jedinec.
Weber rozlišuje čtyři ideální typy sociálního jednání:

  • Účelově racionální – jeho smyslem je instrumentální dosažení daného cíle
  • Hodnotově racionální – jeho smyslem jsou hodnotové, mravní či estetické motivy
  • Afektivní – motivováno emocionálně
  • Tradiční – jednání s ohledem na tradici

Sociologie má pak usilovat o porozumění smyslu sociálního jednání – odtud označení rozumějící sociologie. V tomto duchu na Webera navazuje interpretativní sociologie.

Moc, autorita, panství

Moc definuje jako šanci jednajícího prosadit svou vůli v sociálních vztazích i přes odpor druhých. Autorita je legitimní mocí, tj. mocí uznávanou a schvalovanou.
Pojem panství označuje způsob legitimizace autority. Weber rozlišuje tři druhy panství:

  • Tradiční – autorita legitimizována tradicí (např. u středověkých feudálů)
  • Charismatické – legitimizace autority pomocí charismatu jejího nositele (např. u populárních politických či náboženských vůdců)
  • Legální – autorita je legitimizována na základě racionálně stanovených zákonů a předpisů (např. moderní byrokracie)

Sociální stratifikace

Weberovo chápe stratifikaci jako jev multidimenzionální, čímž se liší od dalšího klasika studia stratifikace – Karl Marx. Dimenzemi, v nichž se realizují sociální nerovnosti, jsou tři:

  • Třídy – skupiny lidí sdílející stejné třídní postavení, tj. šanci na dosažení materiálních statků; ekonomická dimenze
  • Stavy – týkají se statusu a prestiže
  • Strany – politická dimenze; souvisí s nerovností v držení moci

Byrokracie

Ve weberovském pojetí je byrokracie typem legálního panství. Klíčovým prvkem byrokracie je racionalita – byrokratický systém je postaven na základě racionálních pravidel a zákonů. Od tradičních forem správy se liší mj. tím, že moderní byrokrat svůj úřad nevlastní a k jeho vykonávání musí mít určitou kvalifikaci. Byrokracie je hierarchicky strukturovaná, vč. odstupňování pravomocí.
Weber je ohledně byrokracie optimistický, nicméně si uvědomuje i její potenciální nebezpečí, které nazývá železnou klecí racionality. Jedná se o nebezpečí, že přílišná racionalita povede k omezení svobody. Na Webera ve studiu fenoménu byrokracie kriticky navazují např. Robert King Merton či Michel Crozier.

Modernizace

Tématu modernizace se Weber věnuje v souvislosti se vznikem kapitalismu. Tržní hospodářství podle něj vzniklo díky příznivým podmínkám kalvinistického protestantismu, který podle Webera přispěl dvěma klíčovými aspekty:

  • Racionalita – vychází z víry, že úspěch v tomto světě je znamením predestinace ke spáse
  • Askeze – odkládaná spotřeba vede k reinvesticím a nárůstu bohatství

Tato Weberova teze je hojně kritizována a vnímána jako značně zjednodušující. Racionalizace, soudí Weber, také přináší efekt tzv. odkouzlení – obecného odklonu od mýtů, pověr a náboženství v moderní společnosti.