Herakleitův názor na člověka: Porovnání verzí

Řádek 3: Řádek 3:
 
* pocházel z rodu efeských králů, kteří spravovali '''mysteria eleusinské Démétry'''<br />
 
* pocházel z rodu efeských králů, kteří spravovali '''mysteria eleusinské Démétry'''<br />
 
* své královské funkce se vzdal ve prospěch bratra a odebral se do hor, kde žil jako poustevník<br />
 
* své královské funkce se vzdal ve prospěch bratra a odebral se do hor, kde žil jako poustevník<br />
−
* autodidakt, který se ve svých dílech svým stylem (''antitetická stavba'') výrazně odlišil od filozofů tehdejší doby<ref>Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi (5. vyd.). V Praze: Paseka.</ref>
+
* autodidakt, který se ve svých dílech svým stylem (''antitetická stavba'') výrazně odlišil od filozofů tehdejší doby<ref>Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.</ref>
 
* pro svůj důraz na procesy '''dění''' jeden ze zakladatelů ''dialektiky'' a v psychologii předchůdce '''dynamicky orientovaných směrů'''
 
* pro svůj důraz na procesy '''dění''' jeden ze zakladatelů ''dialektiky'' a v psychologii předchůdce '''dynamicky orientovaných směrů'''
  

Verze z 1. 5. 2016, 14:09

Hérakleitos Efeský (asi 540 - 480 př.n.l.)

  • někdy nazýván temný nebo plačící filozof
  • pocházel z rodu efeských králů, kteří spravovali mysteria eleusinské Démétry
  • své královské funkce se vzdal ve prospěch bratra a odebral se do hor, kde žil jako poustevník
  • autodidakt, který se ve svých dílech svým stylem (antitetická stavba) výrazně odlišil od filozofů tehdejší doby[1]
  • pro svůj důraz na procesy dění jeden ze zakladatelů dialektiky a v psychologii předchůdce dynamicky orientovaných směrů

Hlavní myšlenky o člověku

1. Podstatou života je dění, člověka musíme posuzovat nejen podle toho, čím je v současném okamžiku, nýbrž také podle toho, čím se stává.

,,Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky podle Hérakelita ani se dvakrát dotknout pomíjivé, svou povahou totožné podstaty. Ta se prudkostí a rychlostí své změny rozptyluje a zase spojuje...přichází a zase odchází'' (Zl. B 91 z Plutarcha)[2].

  • V této analogii s tekoucí řekou demonstruje Hérakleitos proměnlivost, pomíjivost a přechodnost života (bytí). Tento postoj dokumentuje další zlomek B 49a ze stoika Hérakleita:

,,Do týchž řek vstupujeme i nevstupujeme, jsme i nejsme''[3].

2. Život se odvíjí na jedné straně jako boj mezi protiklady a na straně druhé jako dočasná harmonie (jednota). Toto bipolární založení lidské přirozenosti je pro Hérakleita jejím určujícím atributem.

,,Hérakleitos kárá toho, kdo napsal: Kéž mezi bohy a kéž mezi lidmi by zanikly sváry! Neboť by nebylo harmonie, kdyby nebylo vysokého a nízkého tónu, ani by nebylo živočichů bez samice a samce, kteří jsou protivami(Zl. A 22 z Aristotela)[4].

  • Skrze tuto harmonii se prosazuje boj, který je hybnou silou veškerého dění, je v základu vzniku a zániku všech věcí, vše se děje ve sváru a napětí mezi protiklady.

,,Boj je otcem všeho i králem všeho a jedny učinil bohy, druhé lidmi, jedny udělal otroky, druhé svobodnými''(zl. B 53 z Hippolyta)[5].

3. Ve světě je všemu společný logos (rozum). Člověk jedná jako rozumná bytost pouze za předpokladu, že logu porozumí.

  • Logos má v díle Hérakleita asi 6 významů: slovo, řeč, smysl, rozum lidí, rozum nad člověkem, zákon
  • Logos je společný pro všechny lidi, ale promlouvám jen k těm, kteří se k němu probudí.

Bdící sdílejí racionální, přehledný, smysluplný svět ve svém zákonitém řádu - KOSMOS KOINOS
Spící se uzavírají do svého vnitřního, snového, soukromého světa - KOSMOS IDIOS[6]

Cesta od KOSMOS IDIOS ke KOSMOS KOINOS je pro Hérakleita filozofickou cestou a ta vede pouze přes poznání sebe sama.

,,Vyhledal jsem sebe samého'' (Zl. B 101 z Plutarcha)[7].

Na konci této cesty je poznání obecného logu jako racionálního základu bytí v jeho rozmanitosti a protikladnosti. Harmonizující činitel v boji protikladů a uznání skutečnosti že ,,vše je jedním'' (zl. B 50 z Hippolyta)[8].

Odkazy

Reference

  1. ↑ Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.
  2. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  3. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  4. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  5. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  6. ↑ Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.
  7. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  8. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Použitá literatura

  • Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka.

Doporučená literatura

  • Störig, H. (1999). Malé dějiny filozofie. Praha: Vyšehrad.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Herakleitův_názor_na_člověka&oldid=33481“