Tomáš Aquinský a jeho psychologické učení: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „== Tomáš Akvinský (1225-1275) == * narodil sem nedaleko Neapole, dětství strávil v benediktinském klášteře v Monte Cassinu, kde už jako pětilet…“)
 
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 6: Řádek 6:
 
* Jeho celoživotní dílo je velmi rozsáhlé (17 svazků), z nichž nejdůležitější jsou dvě sumy (ćelek):
 
* Jeho celoživotní dílo je velmi rozsáhlé (17 svazků), z nichž nejdůležitější jsou dvě sumy (ćelek):
 
'''SUMMA CONTRA GENTILES''' (Suma proti pohanům)<br />
 
'''SUMMA CONTRA GENTILES''' (Suma proti pohanům)<br />
−
'''SUMMA THEOLOGIAE''' (Theologická suma) - nedokončená, základní spis
+
'''SUMMA THEOLOGIAE''' (Theologická suma) - nedokončená, základní spis<ref>Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.</ref>
  
 
== PSYCHOLOGICKÉ UČENÍ ==
 
== PSYCHOLOGICKÉ UČENÍ ==
Řádek 27: Řádek 27:
 
===ETIKA===
 
===ETIKA===
 
* Člověk ke spáse podle Akvinského potřebuje ''vědět, v co má věřit, vědět, co má žádat, a vědět, co má činit''.
 
* Člověk ke spáse podle Akvinského potřebuje ''vědět, v co má věřit, vědět, co má žádat, a vědět, co má činit''.
−
* Mezi jednotlivé '''''ctnosti''''' řadí: rozumnost (nejvyšší ctnost), statečnost, uměřenost a spravedlivost
+
* Mezi jednotlivé '''''ctnosti''''' řadí: rozumnost (nejvyšší ctnost), statečnost, uměřenost a spravedlivost<ref>Stőrig, H. J. (2000). Malé dějiny filosofie. Praha: Karmelitánské nakladatelství.</ref>
  
 
== Odkazy ==
 
== Odkazy ==

Aktuální verze z 1. 5. 2016, 14:26

Tomáš Akvinský (1225-1275)

  • narodil sem nedaleko Neapole, dětství strávil v benediktinském klášteře v Monte Cassinu, kde už jako pětiletý měl klást mnichům otázku, co je Bůh
  • teologická studi absolvoval u Alberta Velikého v Paříži a Kolíně nad Rýnem
  • vrcholem je pjeho pobyt v Paříži v letech 1269-1272, kdy se Tomáš Akvinský stal nejoslavovanějším učitelem teologie
  • díky jeho syntetické práci se mu podařilo z předchozího myšlenkového odkazu vytvořit syntézu, do níž církev vkládala naději, že bude základem řešení všech doktrinálních otázek, především ohledně rozumu a víry → církev nakonec učení Tomáše Akvinského prohlásila za oficiální učení
  • Jeho celoživotní dílo je velmi rozsáhlé (17 svazků), z nichž nejdůležitější jsou dvě sumy (ćelek):

SUMMA CONTRA GENTILES (Suma proti pohanům)
SUMMA THEOLOGIAE (Theologická suma) - nedokončená, základní spis[1]

PSYCHOLOGICKÉ UČENÍ

  • Psychologie tvoří jádro jeho učení - lidská duše je pro Tomáše předmětem velmi intenzivního zkoumání
  • Východiskem je Aristotelova nauka o pasivní látce a formě jako životadárných principech
  • Duše je formujícím principem tvořícím základ všech životních jevů[2].
  • Člověk je pak jednotou duše a těla, které jsou spojeny jako výše uvedená dvojice forma - látka.
  • Lidská duše, protože je to čistá forma a netělesná, je duchovní, nezničitelná a nesmrtelná
  • Touha po nesmrtelnosti je Akvinskému důkazem o nesmrtelnosti lidské duše

TEORIE POZNÁNÍ

  • Akvinský po vzoru Aristotela uvádí, že veškeré naše rozumové poznání začíná smyslovým vnímáním
  • Na smyslové úrovni jde o pouhou recepci vnějších vjemů a jejich shromažďování
  • Činný rozum je agens, který z těchto vjemů cestou abstrakce dosahuje jejich pojmové podstaty, čímž vzniká dušení obraz věcí.
  • Trpný rozum teprve pak může opět poznávat na úrovni recepce (poznání)

- Tomáš Akvinský přirovnává činný rozum ke světlu, které činí vše viditelné, a trpvný rozum k oku, které teprve potom vidí. Za činný rozum vděčí člověk Bohu, jakožto zdroji světla, i proto bývá sám Akvinský zobrazován se symbolem slunce[3].

ETIKA

  • Člověk ke spáse podle Akvinského potřebuje vědět, v co má věřit, vědět, co má žádat, a vědět, co má činit.
  • Mezi jednotlivé ctnosti řadí: rozumnost (nejvyšší ctnost), statečnost, uměřenost a spravedlivost[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.
  2. ↑ Stőrig, H. J. (2000). Malé dějiny filosofie. Praha: Karmelitánské nakladatelství.
  3. ↑ Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení. Praha: Paseka.
  4. ↑ Stőrig, H. J. (2000). Malé dějiny filosofie. Praha: Karmelitánské nakladatelství.

Použitá literatura

  • Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.
  • Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka.

Doporučená literatura

  • Störig, H. (1999). Malé dějiny filozofie. Praha: Vyšehrad.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Tomáš_Aquinský_a_jeho_psychologické_učení&oldid=33490“