Technokracie: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | '''Technokracie''' z historického hlediska značí sociologicko-politickou teorii v USA, která hlásala nutnost vlády technických odborníků z různých oblastí vědy. Zejména se jednalo o ekonomy, kteří měli řídit společnost na základě vědeckých poznatků. Vlivem tohoto pojetí mívá tento termín často pejorativní význam a je jím označována vláda techniků a velkopodnikatelů, a to na úrovni podniků nebo státu.<ref>IVO, Janoušek. Věda, Technika a kultura. Praha: Národní technické muzeum, 2002, 286 s.</ref> V rámci pejorativního, nebo lépe kritického pohledu na techniku jmenujme tři hlavní hnutí, která dominovala v 19. a 20. století - kritická teorie Frankfurtské školy, luddismus a neo-luddismus. | + | '''Technokracie''' z historického hlediska značí sociologicko-politickou teorii v USA, která hlásala nutnost vlády technických odborníků z různých oblastí vědy. Zejména se jednalo o ekonomy, kteří měli řídit společnost na základě vědeckých poznatků. Vlivem tohoto pojetí mívá tento termín často pejorativní význam a je jím označována vláda techniků a velkopodnikatelů, a to na úrovni podniků nebo státu.<ref>IVO, Janoušek. Věda, Technika a kultura. Praha: Národní technické muzeum, 2002, 286 s.</ref> V rámci pejorativního, nebo lépe kritického pohledu na techniku jmenujme tři hlavní hnutí, která dominovala v 19. a 20. století - kritická teorie Frankfurtské školy, luddismus a neo-luddismus. <br /> |
+ | |||
=== Kritická teorie technologie === | === Kritická teorie technologie === | ||
− | Kritická teorie pochází z frankfurtské školy (Rousseauův odkaz u Marxe či Heideggera). Technologie je kritizována pro svůj negativní dopad – je to nástroj dominance, kontroly. V Evropě se tato teorie prosadila kolem roku 1970. Kritika technologie je varianta kritiky vývoje, která směřuje od Rousseaua. <ref>JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ: Média a společnost, Portál, Praha 2007, ISBN 978-80-7367-287-4</ref> | + | Kritická teorie pochází z frankfurtské školy (Rousseauův odkaz u Marxe či Heideggera). Technologie je kritizována pro svůj negativní dopad – je to nástroj dominance, kontroly. V Evropě se tato teorie prosadila kolem roku 1970. Kritika technologie je varianta kritiky vývoje, která směřuje od Rousseaua. <ref>JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ: Média a společnost, Portál, Praha 2007, ISBN 978-80-7367-287-4</ref><br /> |
− | |||
− | |||
=== Luddismus === | === Luddismus === | ||
Luddismus bylo britské politické hnutí (složené převážně z textilních dělníků) na začátku 19. století, které protestovalo (převážně ničením šicích strojů) proti změnám vzniklým za Průmyslové revoluce, o nichž bylo přesvědčeno, že jim ohrožují život. V současné době je tento pojem používán většinou pejorativně, a popisuje ty jednotlivce, kteří se nekompromisně či zbytečně staví proti technologickým a vědeckým inovacím. | Luddismus bylo britské politické hnutí (složené převážně z textilních dělníků) na začátku 19. století, které protestovalo (převážně ničením šicích strojů) proti změnám vzniklým za Průmyslové revoluce, o nichž bylo přesvědčeno, že jim ohrožují život. V současné době je tento pojem používán většinou pejorativně, a popisuje ty jednotlivce, kteří se nekompromisně či zbytečně staví proti technologickým a vědeckým inovacím. | ||
+ | <br /> | ||
=== Neo-luddismus === | === Neo-luddismus === |
Aktuální verze z 21. 9. 2016, 10:59
Technokracie z historického hlediska značí sociologicko-politickou teorii v USA, která hlásala nutnost vlády technických odborníků z různých oblastí vědy. Zejména se jednalo o ekonomy, kteří měli řídit společnost na základě vědeckých poznatků. Vlivem tohoto pojetí mívá tento termín často pejorativní význam a je jím označována vláda techniků a velkopodnikatelů, a to na úrovni podniků nebo státu.[1] V rámci pejorativního, nebo lépe kritického pohledu na techniku jmenujme tři hlavní hnutí, která dominovala v 19. a 20. století - kritická teorie Frankfurtské školy, luddismus a neo-luddismus.
Kritická teorie technologie
Kritická teorie pochází z frankfurtské školy (Rousseauův odkaz u Marxe či Heideggera). Technologie je kritizována pro svůj negativní dopad – je to nástroj dominance, kontroly. V Evropě se tato teorie prosadila kolem roku 1970. Kritika technologie je varianta kritiky vývoje, která směřuje od Rousseaua. [2]
Luddismus
Luddismus bylo britské politické hnutí (složené převážně z textilních dělníků) na začátku 19. století, které protestovalo (převážně ničením šicích strojů) proti změnám vzniklým za Průmyslové revoluce, o nichž bylo přesvědčeno, že jim ohrožují život. V současné době je tento pojem používán většinou pejorativně, a popisuje ty jednotlivce, kteří se nekompromisně či zbytečně staví proti technologickým a vědeckým inovacím.
Neo-luddismus
Neo-luddismus je moderní hnutí, které se staví do opozice vůči specifickému či obecnému technologickému vývoji. Termín neo-luddismus je používán převážně obhájci technologického pokroku jakožto označení pro jednotlivce či organizace, kteří vzdorují technologickým výhodám. Neo-luddité bývají označování také jako anarcho-primitivisté či bio-luddité (ti odporují hlavně biotechnologiím). Neo-luddité hlásají, že technologie je síla, která může způsobovat některé či všechny následující aspekty: odlidštit a odcizit lidi, zničit tradiční kultury, společnosti a rodinné struktury, znečistit jazyky, snížit potřebu mezilidského kontaktu, změnit definici toho, co to vůbec znamená být člověk či zničit vyvinutý systém pro život celé zemské biosféry tak vážně, že lidstvo může zaniknout. Ten, kdo je označen jako neo-luddita, ještě nemusí považovat technologii samu o sobě jako zlo. Většinou se neo-luddité mohou domnívat, že mnoho technologií ovlivňují lidskou povahu negativně. Nejčastějším argumentem neo-ludditů je, že příliš rychlé přijetí technologie společností nebude mít pro planetů žádný prospěch. Myslitelé z řad neo-ludditů odmítají, že technologie je ze své podstaty bez hodnot a amorální, což znamená že může být použita pro dobro i zlo. Místo toho se domnívají, že technologie mají vrozenou tendenci posilovat či podkopávat určité hodnoty. Argumentují, že některé technologie tak podporují sociální a třídní odcizení, degradaci prostředí a duchovní rozptýlení a i přesto jsou stále označovány společnostmi, které je vyrábějí, jako rovnoměrně pozitivní.[3]