Média: Porovnání verzí

Řádek 44: Řádek 44:
  
 
=== '''Masmédia''' ===
 
=== '''Masmédia''' ===
−
[[Masmédia]] neboli ''masová média'' jsou dostupná neomezenému počtu příjemců, nabízejí uživatelům v periodicky krátkých intervalech použitelné obsahy informačního a zábavního charakteru. Jsou existenčně závislá na zájmu příjemců. Sdělení se v rámci nich šíří jednosměrně z jednoho zdroje k velkému množství příjemců. <ref name="test8">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3.</ref>  
+
[[Masmédia]] neboli ''masová média'' jsou potenciálně dostupná neomezenému počtu příjemců, nabízejí uživatelům v periodicky krátkých intervalech použitelné obsahy informačního a zábavního charakteru. Jsou existenčně závislá na zájmu příjemců a sdělení se v rámci nich šíří jednosměrně z jednoho zdroje k příjemcům.<ref name="test8">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3.</ref> Vzhledem ke své rychlosti události nejen monitorují, ale některé i přímo podmiňují.
  
 
Prvním masovým médiem byl ''periodický tisk'', později ''rozhlasové a televizní vysílání''. V současnosti vzrůstá obliba ''internetového zpravodajství'', ale za masmédium můžeme považovat i internetové stránky s vysokou kumulací uživatelských příspěvků (Youtube). Masmédia jsou nástroji ''nepřímé komunikace''.<ref name="test8">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3.</ref>  
 
Prvním masovým médiem byl ''periodický tisk'', později ''rozhlasové a televizní vysílání''. V současnosti vzrůstá obliba ''internetového zpravodajství'', ale za masmédium můžeme považovat i internetové stránky s vysokou kumulací uživatelských příspěvků (Youtube). Masmédia jsou nástroji ''nepřímé komunikace''.<ref name="test8">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3.</ref>  
Řádek 50: Řádek 50:
 
Předmětem diskuze se často stává vliv digitálních masmédií na mentální a fyzický vývoj člověka. Ten někteří odborníci vyhodnocují jako negativní.<ref name="test9">SPITZER, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Vydání první. Brno: Host, 2014, 341 stran. ISBN 978-80-7294-872-7.</ref><ref name="test10">BLAŽEK, Bohuslav. Tváří v tvář obrazovce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995, 199 s. ISBN 80-85850-11-7.</ref>
 
Předmětem diskuze se často stává vliv digitálních masmédií na mentální a fyzický vývoj člověka. Ten někteří odborníci vyhodnocují jako negativní.<ref name="test9">SPITZER, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Vydání první. Brno: Host, 2014, 341 stran. ISBN 978-80-7294-872-7.</ref><ref name="test10">BLAŽEK, Bohuslav. Tváří v tvář obrazovce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995, 199 s. ISBN 80-85850-11-7.</ref>
  
−
Podstatnou otázkou je i etická odpovědnost médií. Ta bezprostředně ovlivňují podobu i témata celospolečenské diskuze a díky své rychlosti události nejen monitorují, ale některé i přímo podmiňují. Mediální výchova se stává potřebnou už v oblasti základního vzdělání.
+
Podstatnou otázkou je i etická odpovědnost médií. Ta bezprostředně ovlivňují podobu i témata celospolečenské diskuze a d Mediální výchova se stává potřebnou už v oblasti základního vzdělání.
  
 
== '''Funkce médií''' ==
 
== '''Funkce médií''' ==

Verze z 28. 12. 2016, 19:14

Pojem média, množné číslo slova médium (latinsky střed či prostředek[1]), můžeme v nejobecnějším smyslu vyložit jako činitele, nástroj, technologii nebo člověka, který nám něco zprostředkovává. Nejčastěji toto slovo bývá užíváno v kontextu se zprostředkováním informací či zábavy a označovat tak může např. datové nosiče jako jsou knihy či DVD. V současnosti funguje pojem média nejčastěji jako označení pro hromadné sdělovací prostředky jako jsou rozhlas, televize nebo internetové zpravodajství. V tomto smyslu slova je řeč o tzv. masmédiích.[2]

Typy médií

Neexistuje žádný univerzální způsob pro rozdělení médií. Jejich typologie se profiluje až při nahlížení z různých hledisek, kterými mohou být např. technologie, kterou médium užívá, způsob percepce či míra participace příjemců. Média je možné dělit i podle jejich přístupnosti a typu tohoto přístupu (on-line média), případně rozsahu, v němž se v rámci něj informace šíří (masmédia).

Následující uvedená členění médií jsou jen jedna z možných a opírají se o rozdílné teorie. Marshall McLuhan spatřoval média i v předmětech jako je kolo či žárovka, protože i ty mohou zprostředkovávat např. rychlý transport informací či noční divadelní představení.[3] V následujícím výčtu jsou zohledněny konvenčnější přístupy.

Z hlediska technologie

V souvislosti s datovými nosiči či komunikačními nástroji, jejichž existence se váže už k počátkům lidské kultury, můžeme média členit podle materiálu užitého k jejich výrobě či technologie, která zajišťuje jejich fungování. Z tohoto hlediska lze současná média dělit např. na:

PC: digitální médium


- papírová - média fungující na materiální, převážně tištěné bázi (např. noviny, časopisy - tzv. "tisk")

- digitální - jakákoli média, která informace přenášejí za pomoci komprimace do digitálního formátu (audiální, audiovizuální, fotografické a textové materiály v počítačových sítích)[4]

Horká a chladná média

Autorem tohoto členění je Marshall McLuhan. Ten ve své knize Jak rozumět médiím (1964) obsažně, ale ne zcela jednoznačně rozdělil média na "horká" a "chladná" podle poměru toho nakolik je médium samotné naplněno informacemi a nakolik je jeho uživatel nucen participovat na jejich doplnění. Roli hraje i to, na kolik smyslů toto médium působí. Dělení funguje často ve vztazích: Médium jevící se v určitém srovnání horké se v jiném může jevit chladné.[3]

- horká - jsou tzv. vysokodefiniční, tedy naplněna (faktickými) informacemi. Divák není nucen tolik participovat (např. kniha, rozhlas).

- chladná - jsou tzv. nízkodefiniční, nedostatek faktických informací diváka nutí k participaci např. ve formě "domýšlení souvislosti", více jej vtahuje (např. komiks, televize).

Z hlediska teorie komunikace

Přirozený jazyk: primární médium

Podstatou médií je tzv. mediace. Tento jev je jistým druhem komunikace, kdy médium vstupuje mezi dvě a více stran jako prostředník.[2] K přenosu informace mezi komunikátorem a recipientem dochází např. za pomoci technologických zařízení[5], lidského posla nebo samotného jazyka. Podle druhu této mediace rozlišujeme:[6]


- primární média - nachází uplatnění v přímé komunikaci za jednoty času i místa (např.přirozený jazyk, gesta, mimika intonace)

- sekundární média - jsou nástrojem nepřímé komunikace, druhem záznamu, komunikují v různém čase a na různou vzdálenost (ta, která využívají jakoukoli technologii)

Klasická a nová média

Pojem klasických médií prodělává vývoj spolu s tím, jak média stárnou a nabývají statut "klasického" často v protikladu k aktuálně novým médiím. Jako klasická nebo tradiční byla dříve označovaná média nevyužívající el. technologii. V současné době bývá pojem klasických (příp. tradičních) médií chápán jako protiklad k médiím, která využívají internet a díky tomu mají zcela jiné parametry dostupnosti v čase i prostoru.[7] Ta bývají někdy označována jako nová, ale výklad tohoto pojmu může být i podstatně širší.

TV: klasické (tradiční) médium


- klasická - média, která nevyžadují propojení s internetem, jsou "off-line" (např. klasické televizní vysílání, tisk a rádio)

- nová média - (on-line) média, která pro své fungování potřebují připojení k internetu (např. internetové zpravodajství)[8]

Specifickým druhem médií, která jsou s on-line přístupem v úzké souvislosti jsou sociální média.

Masmédia

Masmédia neboli masová média jsou potenciálně dostupná neomezenému počtu příjemců, nabízejí uživatelům v periodicky krátkých intervalech použitelné obsahy informačního a zábavního charakteru. Jsou existenčně závislá na zájmu příjemců a sdělení se v rámci nich šíří jednosměrně z jednoho zdroje k příjemcům.[6] Vzhledem ke své rychlosti události nejen monitorují, ale některé i přímo podmiňují.

Prvním masovým médiem byl periodický tisk, později rozhlasové a televizní vysílání. V současnosti vzrůstá obliba internetového zpravodajství, ale za masmédium můžeme považovat i internetové stránky s vysokou kumulací uživatelských příspěvků (Youtube). Masmédia jsou nástroji nepřímé komunikace.[6]

Předmětem diskuze se často stává vliv digitálních masmédií na mentální a fyzický vývoj člověka. Ten někteří odborníci vyhodnocují jako negativní.[9][10]

Podstatnou otázkou je i etická odpovědnost médií. Ta bezprostředně ovlivňují podobu i témata celospolečenské diskuze a d Mediální výchova se stává potřebnou už v oblasti základního vzdělání.

Funkce médií

Média pravěku?

Média umožnila v rozličných kulturách zaznamenávání informací, jejich sdílení napříč prostorem a v různém čase a tvorbu společného hodnotového systému. Stala se tak i jistým druhem sociální komunikace. Tyto funkce se s fragmentarizací společenského a mocenského systému jednotlivých kultur rozmnožily o propagaci různých zájmových skupin. V historii se díky vývoji technologií okruh příjemců informací v rámci médií stále rozšiřoval až do podoby masmédií. Stejně tak se rozmnožily i technologické, sociální, politické a komerční faktory, které mají na mediální komunikaci vliv.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ PRAŽÁK, Josef a NOVOTNÝ, František a SEDLÁČEK, Josef. Latinsko-český slovník. 19. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980, 684 s.
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost: [stručný úvod do studia médií a mediální komunikace]. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 978-80-7367-287-4.
  3. ↑ 3,0 3,1 MCLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím: extenze člověka. 2., rev. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011, 399 s. ISBN 9788020424099. Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „test5“ použit vícekrát s různým obsahem
  4. ↑ Co jsou digitální média? | Microsoft: TechNet [online]. [cit. 2015-11-4]. Dostupné z: https://technet.microsoft.com/cs-cz/library/what-is-digital-media-2.aspx
  5. ↑ PAVLŮ, Dušan. Slovník propagace a...z. 1. vyd. Praha: Merkur, 1983, 246 s.
  6. ↑ 6,0 6,1 6,2 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3.
  7. ↑ GREPLOVÁ, Lenka. Informační etika: tradiční versus nová média. Brno, 2008. Diplomová práce. Masarykova univerzita, FF, KISK. Vedoucí práce PhDr. Michal Lorenz, Ph.D.
  8. ↑ New media. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-10-17]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/New_media
  9. ↑ SPITZER, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Vydání první. Brno: Host, 2014, 341 stran. ISBN 978-80-7294-872-7.
  10. ↑ BLAŽEK, Bohuslav. Tváří v tvář obrazovce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995, 199 s. ISBN 80-85850-11-7.

Doporučená literatura pro další studium

  • JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3.
  • MCLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím: extenze člověka. 2., rev. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011, 399 s. ISBN 9788020424099.
  • SPITZER, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Vydání první. Brno: Host, 2014, 341 stran. ISBN 978-80-7294-872-7.

související články

masmédia komunikace Marshall McLuhan tisk televize rozhlas internet

Klíčová slova

média, masmédia, komunikace, mediace


Postup redakčního zpracování

K redakční kontrole ještě zbývá • kategorie • duplicity • členění

V článku bylo zkontrolováno • zdroje • obrázky a licence • prolinkování • pravopis

Dokážete-li některé z doporučených úprav provést, směle se do nich pusťte! V případě jakýchkoli nejasností se můžete podívat do nápovědy nebo se nás zeptat, rádi Vám pomůžeme.


Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Média&oldid=40794“