Herakleitův názor na člověka: Porovnání verzí
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od jednoho dalšího uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | + | '''Hérakleitos Efeský''' (asi 540 - 480 př.n.l.) je někdy nazýván '''temný''' nebo '''plačící filozof'''. Pocházel z rodu efeských králů, kteří spravovali '''mysteria eleusinské Démétry'''. Své královské funkce se vzdal ve prospěch bratra a odebral se do hor, kde žil jako poustevník. Hérkleitos byl autodidakt (samouk), který se ve svých dílech stylem (''antitetická stavba'') výrazně odlišil od filozofů tehdejší doby.<ref>Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.</ref> Pro svůj důraz na procesy '''dění''' je považován za jednoho ze zakladatelů ''dialektiky'', v psychologii pak za předchůdce '''dynamicky orientovaných směrů''' | |
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
== Hlavní myšlenky o člověku == | == Hlavní myšlenky o člověku == | ||
− | |||
− | + | === Podstatou života je dění === | |
− | + | Člověka musíme posuzovat nejen podle toho, čím je v současném okamžiku, nýbrž také podle toho, čím '''se stává'''. | |
− | '', | + | ''"Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky podle Hérakelita ani se dvakrát dotknout pomíjivé, svou povahou totožné podstaty. Ta se prudkostí a rychlostí své změny rozptyluje a zase spojuje...přichází a zase odchází"'' (Zl. B 91 z Plutarcha)<ref>Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.</ref>. |
− | + | V analogii s tekoucí řekou demonstruje Hérakleitos proměnlivost, pomíjivost a přechodnost života (bytí). Tento postoj dokumentuje další zlomek B 49a ze stoika Hérakleita: | |
− | '', | + | ''"Do týchž řek vstupujeme i nevstupujeme, jsme i nejsme"''<ref>Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.</ref>. |
− | + | === Život se odvíjí na jedné straně jako boj mezi protiklady a na straně druhé jako dočasná harmonie (jednota) === | |
− | + | Toto bipolární založení lidské přirozenosti je pro Hérakleita jejím určujícím atributem. | |
− | '' | + | ''"Hérakleitos kárá toho, kdo napsal: Kéž mezi bohy a kéž mezi lidmi by zanikly sváry! Neboť by nebylo harmonie, kdyby nebylo vysokého a nízkého tónu, ani by nebylo živočichů bez samice a samce, kteří jsou protivami"''(Zl. A 22 z Aristotela)<ref>Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.</ref>. |
− | |||
− | |||
− | '''Bdící''' sdílejí racionální, přehledný, smysluplný svět ve svém zákonitém řádu - KOSMOS KOINOS<br /> | + | Skrze tuto harmonii se prosazuje '''boj''', který je hybnou silou veškerého dění, je v základu vzniku a zániku všech věcí, vše se děje ve sváru a napětí mezi protiklady. |
− | '''Spící''' se uzavírají do svého vnitřního, snového, soukromého světa - KOSMOS IDIOS | + | |
+ | ''"Boj je otcem všeho i králem všeho a jedny učinil bohy, druhé lidmi, jedny udělal otroky, druhé svobodnými"''(zl. B 53 z Hippolyta)<ref>Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.</ref>. | ||
+ | |||
+ | === Ve světě je všemu společný logos (rozum) === | ||
+ | |||
+ | Člověk jedná jako rozumná bytost pouze za předpokladu, že logu porozumí. Logos má v díle Hérakleita asi 6 významů: slovo, řeč, smysl, rozum lidí, rozum nad člověkem, zákon. Logos je společný pro všechny lidi, ale promlouvám jen k těm, kteří se k němu probudí. | ||
+ | |||
+ | * '''Bdící''' sdílejí racionální, přehledný, smysluplný svět ve svém zákonitém řádu - KOSMOS KOINOS<br /> | ||
+ | * '''Spící''' se uzavírají do svého vnitřního, snového, soukromého světa - KOSMOS IDIOS<ref>Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.</ref> | ||
Cesta od KOSMOS IDIOS ke KOSMOS KOINOS je pro Hérakleita filozofickou cestou a ta vede pouze přes poznání sebe sama. | Cesta od KOSMOS IDIOS ke KOSMOS KOINOS je pro Hérakleita filozofickou cestou a ta vede pouze přes poznání sebe sama. | ||
− | '' | + | ''"Vyhledal jsem sebe samého"'' (Zl. B 101 z Plutarcha)<ref>Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.</ref>. |
− | Na konci této cesty je poznání obecného logu jako racionálního základu bytí v jeho rozmanitosti a protikladnosti. Harmonizující činitel v boji protikladů a uznání skutečnosti že '' | + | Na konci této cesty je poznání obecného logu jako racionálního základu bytí v jeho rozmanitosti a protikladnosti. Harmonizující činitel v boji protikladů a uznání skutečnosti že ''"vše je jedním"'' (zl. B 50 z Hippolyta)<ref>Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.</ref>. |
== Odkazy == | == Odkazy == | ||
Řádek 42: | Řádek 42: | ||
<references /> | <references /> | ||
+ | === Použitá literatura === | ||
+ | |||
+ | * Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka. | ||
+ | |||
+ | === Doporučená literatura === | ||
+ | |||
+ | * Störig, H. (1999). Malé dějiny filozofie. Praha: Vyšehrad. | ||
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]] | [[Kategorie: Dějiny psychologie|*]] |
Aktuální verze z 9. 4. 2017, 12:51
Hérakleitos Efeský (asi 540 - 480 př.n.l.) je někdy nazýván temný nebo plačící filozof. Pocházel z rodu efeských králů, kteří spravovali mysteria eleusinské Démétry. Své královské funkce se vzdal ve prospěch bratra a odebral se do hor, kde žil jako poustevník. Hérkleitos byl autodidakt (samouk), který se ve svých dílech stylem (antitetická stavba) výrazně odlišil od filozofů tehdejší doby.[1] Pro svůj důraz na procesy dění je považován za jednoho ze zakladatelů dialektiky, v psychologii pak za předchůdce dynamicky orientovaných směrů
Obsah
Hlavní myšlenky o člověku
Podstatou života je dění
Člověka musíme posuzovat nejen podle toho, čím je v současném okamžiku, nýbrž také podle toho, čím se stává.
"Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky podle Hérakelita ani se dvakrát dotknout pomíjivé, svou povahou totožné podstaty. Ta se prudkostí a rychlostí své změny rozptyluje a zase spojuje...přichází a zase odchází" (Zl. B 91 z Plutarcha)[2].
V analogii s tekoucí řekou demonstruje Hérakleitos proměnlivost, pomíjivost a přechodnost života (bytí). Tento postoj dokumentuje další zlomek B 49a ze stoika Hérakleita:
"Do týchž řek vstupujeme i nevstupujeme, jsme i nejsme"[3].
Život se odvíjí na jedné straně jako boj mezi protiklady a na straně druhé jako dočasná harmonie (jednota)
Toto bipolární založení lidské přirozenosti je pro Hérakleita jejím určujícím atributem.
"Hérakleitos kárá toho, kdo napsal: Kéž mezi bohy a kéž mezi lidmi by zanikly sváry! Neboť by nebylo harmonie, kdyby nebylo vysokého a nízkého tónu, ani by nebylo živočichů bez samice a samce, kteří jsou protivami"(Zl. A 22 z Aristotela)[4].
Skrze tuto harmonii se prosazuje boj, který je hybnou silou veškerého dění, je v základu vzniku a zániku všech věcí, vše se děje ve sváru a napětí mezi protiklady.
"Boj je otcem všeho i králem všeho a jedny učinil bohy, druhé lidmi, jedny udělal otroky, druhé svobodnými"(zl. B 53 z Hippolyta)[5].
Ve světě je všemu společný logos (rozum)
Člověk jedná jako rozumná bytost pouze za předpokladu, že logu porozumí. Logos má v díle Hérakleita asi 6 významů: slovo, řeč, smysl, rozum lidí, rozum nad člověkem, zákon. Logos je společný pro všechny lidi, ale promlouvám jen k těm, kteří se k němu probudí.
- Bdící sdílejí racionální, přehledný, smysluplný svět ve svém zákonitém řádu - KOSMOS KOINOS
- Spící se uzavírají do svého vnitřního, snového, soukromého světa - KOSMOS IDIOS[6]
Cesta od KOSMOS IDIOS ke KOSMOS KOINOS je pro Hérakleita filozofickou cestou a ta vede pouze přes poznání sebe sama.
"Vyhledal jsem sebe samého" (Zl. B 101 z Plutarcha)[7].
Na konci této cesty je poznání obecného logu jako racionálního základu bytí v jeho rozmanitosti a protikladnosti. Harmonizující činitel v boji protikladů a uznání skutečnosti že "vše je jedním" (zl. B 50 z Hippolyta)[8].
Odkazy
Reference
- ↑ Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.
- ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
- ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
- ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
- ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
- ↑ Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.
- ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
- ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
Použitá literatura
- Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka.
Doporučená literatura
- Störig, H. (1999). Malé dějiny filozofie. Praha: Vyšehrad.